Google
This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct
to make the worlďs books discoverablc onlinc.
It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct
to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr.
Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc
publishcr to a library and finally to you.
Usage guidelines
Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying.
We also ask that you:
+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.
+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.
+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.
+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe.
About Google Book Search
Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web
at|http: //books. google .com/l
li. ijWjí-s
ARCHIV ČESKÝ
rii.i
STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY
ČESKÉ 1 MORAA^SKÉ,
SEBRANK Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH.
N*Ki*DH liO«ESllK<LSÍI!íJ FUMi K5SL0»11[ CESKťHD
KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PSl KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK.
l;Kli\Knili: JONKF KALOVSKK.
CÍL xm.
REíilSTUA SOriM" k'(iM(ll;NÍll(l IO(i:i— ir)ll.
VVIiU \ JAROMÍR ČELAKOVSKÝ.
V 1'liAZK IRIU.
v KMMMM^I iíMIIKI )'l I r. I i:i ISjK ,v i
i
^s-)-
■rWQ.
Slavil} hi>r()rioírraf Fraiiti.M»k Paliiikv r. líSiO
vyžádal si o«l tehdojšího stjivov^krlio víbíiru zoin-
skéhí» bvoliMií, aby ihákladein stavuv království i\-
skólio molil vydávati listiny a listy, kteróž si-psánv
byly ve stolctírli XIV., Xv! a XVí. jazykem reskviii
a jsou duložity^ ke zpytování dějin ěeskycli oiuWli
dob. Archivu Ceskrho, jakž nazvána jest tato sbírka
pranienu déjinnych, vyšel díl I. roku 1840, díl II.
I«i2, díl III. 184 1, ilíl IV. 1H4í;: když pak po
několika leterb Palarky bodlal pokrařovati ve vy-
ílávání Arcbivu Českého, v\bor zeniskv roku lH;>;j
()db»žil to na did»u neurřitou: i)o dlouliýeli pi'e-
htávkáeb a vžily pf) ni»véni i)nzniv('Mii rozhodnutí
výlíoru zeniskéhí) vydal PalarkV jeíté díl V. r. 1^02
a díl VI. roku 1872*). Vií předmluvě k toinutí»
VI. dílu Arcbivu Ceskéhfí poznamenal Palaeký. že
,.un)ínil obmeziti práci svou pídll)ežně jen na pÍM-m-
\ut<ť\ pocházející z <loby nejstarší až <lo r. ir)2»5.
zfiNfiivujo péci o ilal.M v té véci pokničování svým
potomkům." Av.;ak Františkovi Palackému, stojícímu
tebíhiž již na skhmku svélio úéinnébo života, nebvlo
dáno. aby tuto publikaci tírba jen v obmezení im-
poNÍi'dy přijatém přiveill k zamýšlenému kimci:
ilíl VI. Arcliivu Českého byl jKiNlední, j(íjž Palacký
vydal, ack(di on sám nejléiic védél ještě o znaiiif-
nitýcb záN(d)á<li příhodných )»ramenu hi?5torickýcb
z doliy pi'ed ndvem 1521), ii opisy některých zvěčnělý
dcjei>i>tíc sám si byl (»j>aíril a jich k vylíčení věku
.Ia;rellnnského také použil.
Spolek Historický v í*raze, uznávaje potřebu
a příhodnou chvíli, aby se pokracovab) ve vydávání
An*hivu Českého, podal dne 1. října 1884 žáilo>t
ke sněmu králov.Ntvi Ccskéjio. uby na ten úcd zase
pi>ví»b)val >uijiiriu iicněz z jirostrcilku zemskýcli. jakáž
před smrti Františka Pabické-iio ( ISTM) stávala v roz-
počte zemském. Po návrhu v\boni zí*m>kéln» sneni
ěíísiký pri vyíizo\ání rozpočtu zemského na n»k Iš-^íi
učinil toto ursiiesení: .,Iv dalNÍmu \ vdávání Archivu !
Českého ])ovoluje .se na rok 188<) částka ;>()oi) zl. \
b tím doložením, že rozhodování o tom, jaké )>ra-
meny by se vydávati měly, se >věnij<' Král. č^:•^ké
Společnosti Nauk, a že zemskému výboru se ukládá,
aby dalíí potřebné kroky se společností tf>u ujednal,
a sice v tom :>myslu, aby ekonomická stránka pod-
niku zůstala jako druhdy vě<-í výboru zemského.^
Také rozpočet zemský na rok 1887 vykazoval
ÍJOOO zl. k tomu účelu; potom pak sněm povolil
takovou každoroční summu k vvdávání Archivu
*; Viz Františka Palackého spis: Zuř bohiaischen
(ieschichtschreibung. vyšlý v Praze 1871. na str. ;
87, 1:^1. 1.H7; — též předmluvu k VI. dílu Archivu
Českého.
Či;8kého na pět lei 1888— lí>l»2, a po jich v} pr-
kení opět na léta 1893—1897.
Král. Ce^ká Společnost Nauk, dohodnuv^ se
s výborem zcm-kým, zřídila k vykonávání úkolu
sněmem na ni vzneseného kommissi, do kteréž r.
ISSí) byli zvoleni její členové: Vá<'^lav Vladivoj
Tomek jakožto předseda kommis^e, Antonín Gin-
dcly, Josef Kmler, Josef Kalousek. Jan»mír Čela-
kovskýj Jaroslav (roll, Antonín Rezek. Po smrti
Gindelyho (ý 24. října 1892) zvolen byl na jelio
místo do kř)mmisse František DvorskV, nástupce jeiio
v arehivářství zemském. K bezin»strcdiiímu a je-
dnotnému vedení podniku, pri němž •^ic účastni si*
nyní miu»zí vydavatelé, kommi^.so uziiala zapotivbi
u>tanoviti ze ^ebe reilaktora, za ktcréliož zřízen bvl
clen níže pode^ktaný.
Archiv ('e>ký > vdává se dále v té/e spůso])ě
a jMídíibě, v jakéž prvníi:li šest dílu péci Františka
Palackéhn na světlo vvsb> lile pr.)u'rainu, jenž v v-
tištěn jest pi*i díle prvním roku 1840. ObNahujt^ť
z pravidla písemnosti ja/ykem čc^kCm i>>ané, a ?5Íi"e
v pčri oddílci-h :
A) P^aní itoxolací nvIíUcí.íi druhu.
nj ZápÍM- ZLin>ké oluMiié a snéniOMií, též
listin v královské a úřední.
Cj Li^íiiiy soukrmné.
f)) Vý[>i>ky právní a ilejinné.
E) Včtahv a přehled v z listiíi čerpá i.č.
I.i^ty a listiny vydávají m; i;e i*i»ru/MU, ale
vžtlv sbírka ku^-u k »obě nějak náležitxch. Pře-
ilčvším hledí se k ti»mu, abv tv druh\ a sbírkv
l)ramenú. jež I^ilacký vydá\al, doplnily a «lovedly
se až do roku ló2í>. ač tento mk ani nvní nemá
býti přeliraibíu, kterou by ^.e měla trhati >lnrka pi-
M.'mno>tí. ježto dohroinadv •íííuvísí původem svvm
ť « I •
nebo jn'íjemcem anebo nějakou stránkou věeni>u.
Díl Vír. vy<-ház<?l, tak jako díly diívější, po
sešitei*h 15arcliovveh. Počínaje dílem VIII. ústa-
noveno za pravidlo, aby >e vydal vždy celý díl
najednou. Z příčin oznámených ve předmluvě k dílu
XII. oblíben byl posleilně ten spůsob vydávání, aby
tisklv 60 vždv dva dilv Archivu Českého současně,
7. nichž jeden má býti vyplněn jedinou velkou
sbírkou pramenu, druhý pak má obsahovati sbírky
drobnější. Podle toho pravidla jířítoninV díl XIII.
vyhrazen byl celý Registrům soudu komorního, a
díl XIV., jenž vyjde v prvních měsících r. 1895,
věnován jest sbírkám menším.
V Praze v prosinci 1894.
J. Kalousek.
/•^.
*\ , .
195
v. 15
ÚVOD.
Vydávajíce y tomto dílu Archívu Českého půhony a nálezy soudu komorního z let
1503—1511, jakož i svédomí při úřade nejvyššího hofmistrství v letech 1510 a 1511 za-
psaná, chceme v úvodu pojednati o složení, působnosti a jinakém významu tohoto soud-
ního dvoru v těchto letech ; při čemž arci zpředu poukazujeme k tomu, co jsme o soude tom
pro dobu před r. 1500 na dvou místech této publikace byli pověděli.^) Zde přihlédneme hlavné
ke zménám, které po vydání zřízení zemského z r. 1500^) v postavení jeho v české organi-
saci soudní nastaly, jakož i k událostem politickým, jež zejména na kompetenci jeho vliv
měly. Materíálie pak soudu toho uveřejněné jednak v předcházejících třech dílech Archivu
Českého, jednak v tomto díle budou při tom hlavním záPkladem našeho pojednání.^
Soud tento komorní následkem toho, že král Vladislav v ten čas větším dílem meškal
v Uhrách a že svazek zemí přivtělených ke království Českému valně se uvolnil, přestal býti
nejvyšší soudní stolicí královskou pro všechny země České a stal se toliko vyšším soudem
zemé České, jenž v soudní organisaci zemské obdržel vykázáno podřízenější místo, nežli soud
zemský. V zachovaných nám registrech soudu komorního z let 1500 — 1511 není aspoň ani
jediného dokladu, že by pře ze zemí přivtělených na tomto soudě bývaly rozsuzovány ; a dů-
vodně se dá souditi, že král stížnosti, jež byly ke dvoru jeho na Budíne ze zemí Českých
podávány, sám přesuzoval s radami při dvoře jeho meškajícími anebo vyřízení jich přikazoval
stavovslrfm soudům v jednotlivých zemích.^) V tom ohledu nastávala změna toliko za těch
dob, kdy král meškal dvorem svým v Čechách, jako tomu bylo r. 1502 a 1509, a kdy sám
») ArchiT český VIL str. 446—460 a X. str. 441—446.
^) Cittyeme nadále toto zřízení y Archiva Českém Y. na str. 9—265 a?eřejněné = ZZ., a opakiigeme,
le o sonda komorním jednigí jeho články 36, 210, 226, 380, 470 a 471.
^ Pfihony a nálezy z !• 1600 (od rokn sy. Martina) —1503 uveřejnili jsme t Arclii?a Českém t dílech
X. na str. 551—560 (6. 978—989), XL str. 606—560 (č. 990—1069) a XII. str. 463—560 (S. 1070-1209). V tomto
XnL díla pokraécgeme t této pnblikaci s ton zménon, že od r. 1510 UTeřejňojeme též sTédomí sonda ko-
morního. Dospéli jsme při tom na str. 646 k 5ísla 2011, a chtéjíce aspořití místa, citujeme t tomto ÚTodu
toliko Sísla nálezfty a svédomí ▼ téchto čtyřech dílech nveřejnéná s označením R.; tedy R. č. 978 až 2011.
*) Král Vladislav na př. listem d. na Bndíné 17. září 1502 nařizoval Petra z Rosenberka jakožto
správci hrabství Kladského, aby néjakého Sokolíka, úředníka na Eladsté, jenž vsadil král. úředníka nngeltn
do vezení, ^pode ctí a vérú zavázal, by před ním králem zde na Budíne (30. listopadu) stál a toho se
zpravil" (Archiv Český X. str. 106). Naproti tomu podal král nékteré pře, o které mely strany před ním
v Budíne činiti, k rozeznání do soudu komorního (R. č. 1179 a 1232).
a*
IV D. XIII Registra soudu komorního 1503—1511. Úvod:
/asodal na soude královském, příslušném arci pro všechny země České; o tom však jakožto
přípa(l(> mimořádném nfže promluvíme, při čemž povšimneme si pak poměru soudu komorního
k soudu královskému tehdy zasedajícímu. Avšak soud komorní byl netoliko proto českým
vyAšíni soudem zemským, že pravomoc jeho soudní toliko na zemi Českou se obmezovala;
nýbrž i proto, žo nabyl povahy soudu mnohem více stavovského, tudy zemskiho, nežli králov-
skťho, třebas mnozí členové jeho náleželi v}'trvale k horlitolfim za silnou moc královskou.
Přtídsrda jeho, nojv. hofmistr království Českého, byl nejvyšším úředníkem zemským, jenž na
sni^mě i na soudě zemském první místo držel po nejv. purkrabí Pražském a jenž přísahou
byl zavázán králi i „vší obci království Českého**. Při tom byl ťiředuíkom nesesaditelným,
a t4>prv když zemřel aneb místa svého se vzdal, mohl král úřad jeho uděliti jiné osobě stavu
panského ^s radou pánův a vládyk^."') Rovněž tak přísedící soudu komorního, členové
rady královské, byli přísahou zavázáni králi i zemi,'') a skutečně v ten čas byli více závislými
na vyšších stavech, ke kterým ostatně sami patřili, ^nežli na králi. Xelze se tedy diviti, že
sám král i stavové považovali soud v komoře královské odbývaný za soud stavovský, za
druhý soud ccmský.
Kdy/, pak povážíme, že zřízení zemské v posledním článku přiznávalo vyšším stavům
svobodu .,práv svých přičiniti aneb ujii^ti*", a to jak na obecním snému, tak i „o soudu
zemském aneb u jinýcJi soudů v", tedy pochopíme, proč organisace i kompetence soudu ko-
morního mohla se stiUi v ty časy mnohem více závislou na vůli vyššícli stavů, nežli na vůli
královské. Zajisté nebylo překážky, aby působnost soudu komorního nebyla vždy více obmezo-
vána na prospěch soudu zemského anebo aby soud onen uveden nebyl do podobného odvislého
postíivoní k včt^ímu soudu zemskému, v jakém se nalézal k němu na př. menší soud zemský,
.loslližo se tak nestalo, jestliže toliko některé důležitější případy soudní bvlv mu v ten čas
odňaty a vyhnizonv zůstaly soudu zemskému, a jestliže celkem nevalné pokusy se staly
podříditi soud komorní soudu zemskému,') tedy toho hlavní příčina byla okolnost, že soud
komorní byl ve skutečnosti soudem stavovským rovněž tak jako soud zemskv, a že na soudě
zemském bylo by nastali^ přetížení prací, kdyby působnost komorního soudu vesměs aneb
včtším dilom bývala ío mu přikázala. Kromě t»ho, jak ze všech zpráv vysvítá, přispívala
nomalo autorita předsedy jeho, bohatého, mocného a učeného páua českého, nejvyššího
hofmústrti království Črshho, junhi VHtnui z rtrnštcina, k tomu, že řízený jím soud komorní
v těchto časech udržel se na posavaduí výši a neutrpěl větší újmy na svém významu.*) Nic-
ménč tehdejší poklesnutí moci královské a houževnatý zápas stavů vyšších se sUwem městskvm
o hranici obapoliiych prav, zejmóna ve věcech soudních, neostaly bez závažného vlivu ani na
■■: /./.. ČI í.'S. í-í'. ::;?i :« 4::::.
*) V\c .'.:. č: í:i' ph>.ib.Vii pani .^ vljdvknTi- do soudu komorního a do rady králoTské „kráU,
Tio::: i^inoin a Tl.HdTk.^xa i vřio ob.i kríiloT>tTÍo i eskoho. n.ipiod JKMti rady a rj^jnosii zachovati, k obecnéma
dobromu Těrnř a praTi radili, a t jxchi nidáoh a soudu komorniem pnavďu visti a křivdu tupiti, a to ani
pro přii^ioů ani pro :;oprii>xe:i aui pro kiorn jimi vře-.
05ar.:t:i' . >.^u na pr. případy, kdv soud komorní hrál nauóoni u soudu /omskoho R. c. 1446 a 1461).
* Král Fordinand I v proposici řníinovui r. liSíT navrhoval, aby .v soudu komorním bea pntom-^
r..''«;i JKM:: v :o:-io kr.V.ovsiTi ;o všecko mohlo souzono býti. coi bjvá a muoi soiizivio býti t JMEské pří-
^^z:^.o^u-. p.-r.oa.i: obyvAtoli^ .k spravodlnostom svým pro toliko soudu zoniskoho ranoj rázdnění t dloahých
fafi:h pr::h.vrii ner. .-»;...-. a poncvadi p:> ,^iest to i prre tak so zjiohovaralo od íiarodavna a zv:mí za hoj-
. r.í.f i n-.-.r, tj. .:.c. •/■'•-y i ..'.;: r.3*;. .::'; v* -V--^ •'■'••. /'■•!>'..};:;; ■ .y- ..- Snémy Ceskě L 8tr. 260).
Ústeniék i pAsobnost soudu komorního eúSeny. Vilém a Pemšteina. V
působnost soudu komorního *) a yjsvětlují také dostatečně, proč práyě předseda tohoto soudu
byl osobností nejspůsobílejší státi v čele strany, která usilovala o povznesení mocí královské
a o přátelské urovnání sporft stavovských.
Nebude od místa vénovati zde nejprve některou pozornost panu Vilémovi z Pem-
šteina, bez odporu jedné z nejznamenitějších osobností v době Jagiellonské,*®) arci toliko
potud, pokud rozsáhlá činnost jeho veřejná s působností soudu komorního v těchto letech
souvisela. Jemu udělil král Vladislav majestátem d. na Budíne ee dne 27. září 1490 pro
mnohé, ustavičné a pilné služby, které mu prokázal, práce a nákladův znamenitých v tom ne-
lituje, „úřad najvyššieho hofmistrstvie v království Českém k pravému jmění, držení a poží-
vánie se všemi toho úřadu spravedlivými příslušnostmi^, dokládaje, že chce, aby pan Vilém
„ten úřad jměl a držel a jeho požíval do živnosti své, nejsa toho zbavován ani kterak od-
tiskán od nás ani od budúcích naších, králuov Českých, ani od žádného jiného bez své svo-
bodné vuole".'^*) Vilém z Pernšteina napotom r. 1500 vymohl sobě a svým nástupcům v úřadě
nejv. hofmistrství právo předsedati soudu komornímu, a také po celou tu dobu, z které zde
prameny soudu komorního uveřejňujeme, předsedal soudu tomuto. Soudě pak v komoře krá-
lovské „se pány a vladykami, krále JMti raddami, v soudu komorním sedícími", a staraje se
svědomitě o spravedlivé a nestranné konání soudní moci na tomto soudě, zjednal sobě tou
cestou pověst doma i za hranicemi věhlasného státníka a vynikajícího soudce. Po vyhlášení
zřízení zemského bylo v červnu r. 1500 vyjednáváno s p. Petrem z Roseuberka, aby převzal
opět úřad hejtmanství zemského, následkem čehož by některé případy trestné, jako rušení
míru a jiné výtržnosti v zemi, bylý nově zřízenému soudu hejtmanskému bývaly připadly ;
avšak sešlo z toho, když mnozí z vyšších stavů na tom zůstávali, žádného hejtmana nepod-
nikati, a králi do Budína oznamovali, že toho není potřebí, aby hejtmana v zemi bylo, „po-
něvadž pan Pernšteinský soudy komorní držeti má**.^') Král koncem ledna 1502 dostavil se
do Čech osobně, aby urovnal spory stavovské, a když se mu to nevalně podařilo, odebral se
koncem března téhož roku do Uher. Po čas pobytu svého v Praze soudil kromě velké pře
^) Pro spory ty často bylo soudu komornímu přerušiti svá zasedání. Tak soud ten r. 1502 vynesl k roku sv.
Martina toliko tři nálezy (R. 6. 117(5—1179), načež odročil se (srov. R. c. 1219, též Archiv Český Ví. str. 277,
V. str. 263 a Palackého, Dějiny n. C. V. 2 str. 49); r. 1604 o tv. Martinu a 1605 o Svátosti vůbec nezasedal;
rovnéŽ po celý rok 1507 (srov. v tomto dfle str. 141); z r. 1609 o Svátosti nejsou v registrech sondu komor-
ního sapsány žádné nálezy, poněvadž král meškaje tehdy v Praze sám soudil, a konečně o Svátosti 1611 rovněž
soud komorní nezasedal, poněvadž tehdy odbýván sněm o útisky v náboženství.
'*) Srov. Palackého, Dějiny n. Č. V. 1 str. 358 násl , Archiv Český I. str. 69, IV. str. 173 a VI. str.
493, a Riegrův Naučný Slovník VI. str. 255.
^^a) Majestát tento zachoval se v přepise v rukop. Františkova musea v Brně č. 235 na 1. 77 (dle la-
skavého sdělení p zemského archiváře Dvorského) a též v rukopise Pemšteinském v Českém Museum cho-
vaném c. 146 (Archiv Český VI. str. 624). V majestátu tom ustanovuje se též plat nejv. hofmistru, a sice král
Vladislav přiřekl Vilému z Pernšteina, že mu má „ne s právem, ale z milosti z komory královské na každý
rok tisíc kop grosuov českých širokých stříbrných vydávati do jeho Živnosti beze všeho zmatku a zadržo-
vánie" ; avšak při tom ustanovil, že p. Vilém bude povinen menšímu hofmistru dvoru království Českého z to-
hoto tisíce kop vydávati 150 kop gr. českých stříbrných a dobrých každý rok při sv. Václave. Druhým mhje-
státem (2. na hradě Pražském v pondělí den sv. Stanislava (8. května) 1497 ustanovil, poněvadž hofmistru dvora
královského král sám 150 kop vydává, že pan Vilém má bráti služby toliko zbývajících 850 kop, a to tak, že
mu každý týden má býti placeno počnouc od sv. Havla nejprv příštího po 16 kopách gr. č. z mince královské
na Horách Kutnách, a že poslední týden roku pořád zběhlého má mu býti vydáváno po 34 kopách gr. č. (Kop.
v rukop. Františkova musea v Brně č. 235 na 1. 82.)
»») Archiv Český VI. 'str. 220 a X. str. 97 a 98.
VI D. XlIL Hegistra soudu komorního 1S03—1511. Úvod:
yyfiších stavů s mésty i jiné rozepře, o něž strany na něho se obrátily.'') Členové soudu
komorního jakožto rada královská byli při tom zajisté £Ieny soudu, kterému král předsedal.
Ve velké rozepři stavovské povoláni byli do soudu královského též asi někteří nejv. úředníci
zemští, z nichž nejv. hofmistr Vilém z Pernšteina dle všeho už tehdy marně usiloval o urovnání
rozepře stavovské cestou přátelského dohodnutí/') O poměru soudu komorního k soudu krá-
lovskému nebylo tehdy třeba uvažovati, poněvadž soud komorní teprve v dubnu k roku Svá-
tosti — tudy po o4Jezdu krále z Čech — sezení svá obvyklým spůsobem odbýval.**)
Po r. 1503, když proti Bratrské jednotě příkře vystupováno a Vilém z Pernšteina,
ačkoli katolík, bratří se horlivě ujímal, pomlouván jest u krále, že pomocí pikhartův chce se
zmocniti koruny v Čechách; a když ve sporech náboženských a stavovských až do r. 1508
stál v čele strany podobojí a městům náchylné, vzbudilo mu to mnohé nepřátelství při dvoře
královském i ve šlechtě. *') Pomýšleno tehdy nato, příměti jej k složení úřadu hofmistrského.
V listopadu 1506 císař Maximilian nabízel mu, aby přijal úřad hejtmanství země rakouské,
a radil mu, aby nejv. hofmistrství hleděl synu svému Vojtěchovi opatřiti; avšak páni čeští
opřeli se tomu, aby tak důležitý úřad mladý jeho syn převzal.*^) Když pak v lednu 1507
zemřel nejv. purkrabí Jindřich z Hradce, jednalo se mezi šlechtou též o to, zdali by pan
Pemšteinský neměl býti ponavržen králi za jeho nástupce; avšak přítel p. Vilémův, nejv.
komorník Jan ze Šelnberka, podával 22. ledna 1507 zdání své v ten smysl, že pan Pem-
šteinský nestojí o úřad nejv. purkrabství jednak pro pokročilé stáří, jednak též proto, že
nejv. purkrabství méně vynáší nežli nejv. hofmistrství.^^) Pan Vilém z Pernšteina, který, jak
známo, byl nejzámožnějším té doby šlechticem v Čechách, osvědčil se tedy i při této příle-
žitosti vypočítavým hospodářem. Tehdy dostalo se nejvyšší purkrabství Zdeňkovi Lvu
z Rožmitála, s kterým pan Vilém z počátku byl v přátelských poměrech. Novému nejv. pur-
krabí podařilo se napotom tak zv. smlouvou Svatojakubskou, v červenci 1508 na sněme uje-
dnanou a 10. srpna o. r. králem potvrzenou, společně se soudci zemskými obdržeti neobyčejný
*^) Edjž král 11. února 1502 sázel konšely y městech Pražských, ta rozkázal čísti obcem některé
artykule, v kterých nafízoTalo se mezi jiným, Že každý z obce neb řemesel má na krále vznésti, kdyby se
mu zdálo, že má stížnost na konšely, a že král rozkáže napraviti, jakž toho bude kázati potřeba. Různice
mezi řemesly mají sice konšelé podle výsad konečnými rozsudky arornati; avšak ^pakli by byly nesnadné
a obtiežné věci mezi nimi, ješto by jich tak brzo a lehce sami srovnati nemohli, migí je králi vypsané po-
slati, aby je s radami svými ohledal a povážil prve, nežli by odsud odjel, a potom těch cest a prostředků
pohledal, kterými by ke konečnému srovnání přivedeny byly" (Archiv Český VI. str. 233). Příklad pak krá-
lovského soudu poskytuje mocná výpověď, kterou král Vladislav 22. března 1502 učinil ve při stavu panského
a rytířského s Pražany a jinými městy království Českého (Tamže str. 249).
*^) Palacký u. m. V. 2 str. 39. dokládá, že tehdy našel se již některý počet osob stavu panského
i rytířského, kteří ve sporech stavovských ukazovali se býti netoliko nestrannými, ale i městům náchylnými.
Nemáme za pochybné, že již tehdy pan Vilém z Pernšteina k osobám těmto patřil, a sotva se mýlíme, když
zigímavý prostředkující návrh ve sporech stavovských z r. 1502, jenž se v archivu kutnohorském č. 16 za-
choval a jenž městům byl mnohem příznivější, nežli svrchu zmíněná výpověď královská, p. Vilémovi z Pern-
šteina připisujeme. Níže o obsahu jeho promluvíme.
^*) Zasedal tehdy komorní soud od 8. až do 21. dubna (R. č. 1099—1175).
*^) Srov. Palackého u. m. V. 2 str. 61 a Archiv Český VI. str. 301 a 304.
»*») Palacký u, m. V. 2 str. 110.
") Psalt pan ze Šelnberka: „Což se dotýče pana hofmistra, pana Pemšteinského, to jest také pán
mocný, ale již něco letitý; a také já nemám té naděje, by on svuoj ouřad pustil pro purkrabstvie ; nebo ne
purkrabstvie jest poctivost větší; ale proto hofmistrstvie jest také ouřad poctivý, a jeho užitek bez nákladu
dvakrát větší než purkrabstvie ; a protož já nemám naděje, by on o purkrabstvie stál** (Archiv Český VI. str. 344}.
Vilém 0 Pernšteina. Soudy královské 1502 a 1509. VII
vliv na správu země. Zdeněk Lev z Rožmitála jsa místodržícím královým, potáhnul na sebe
takořka všechnu moc královskou v Čechách a vykonával ji s „pány a vladykami, kteří v soudu
zemském sedají", jakožto zprávci nei regenty království Českého. S nimi společná náleželo mu
také jménem krále konati soud, zemena „kdyby byly potřeby v zemi mimo řád a právo
a soudy". NejvyšSí hofmistr Vilém z Pernšteina, předseda to rady královské, zasedal v re-
gentstvu aneb radě zemské toliko jako přední člen zemského soudu ; kdežto radové soudu ko-
morního byli přítomni sezením regentstva jenom tehdy, když je nejv. purkrabí byl k tomu
povolal. Kromě toho nejv. purkrabí s ostatními regenty měl králi „buď na úřad aneb do soudu
zemského a též do jiných soudfl" hodné osoby ponavrhovati a ve případě úmrtí krále i do-
sazovati.^') Za takových okolností musilo soudu komornímu hroziti nebezpečí, že bude úplně
podřízen zemskému soudu jakožto regentstvu; avšak pan z Pernšteina stoje v tehdejších po-
měrech při straně Rožmitálské i proti městům a jsa sám jedním ze správců zemských, dovedl
soudu komornílnu i tentokrát uhájiti samostatného post^vení.^*)
Když pak král Vladislav v únoru 1509 do Čech přijel a zde celý rok pomeškal, tu
moc regentů zemských přestala a úřady a soudy nabyly opět pravidelné působnosti. Král
sám soudil na svém královském soudě mnohé rozepře, jež by jinače byly připadly k roz-
souzení soudu regentskému aneb soudům zemskému a komornímu, a konal soud arci napořád
podle potfeby, nejsa vázán na určitý čas, jak tomu bylo při těchto soudech. Přísedícími jeho
sondu královského byli, pokud víme, v některých případech biskupové, knížata Slezští a pánové
Moravští, pH dvoře královském právě meškající;*®) v jiných případech nejv. úředníci a soud-
cové zemští, ale obyčejně radové královští zasedající v soudu komorním, jehož předseda, nejv.
hofaustr p. Vilém z Pernšteina u přítomnosti a jménem krále řízení soudní asi obyčejně vedl.*')
Bohužel o činnosti královského soudu z tohoto roku zachovalo se nám toliko několik kusých
zpráv, nebot registra královská, která se při něm vedla a napotom při dskách zemských
»») ArdÚT Český VI. str. 386—390, též Palacký u. m. V. 2 str. 140.
^*; Palacký a. m. str. 149 a Staří LetopisoYé str. 297. Dle ZZ. či. l a 232 sedel nejv. hofinistr na
soadé lemském po pravé mce nejy. purkrabí Pražského (Archiv Český V. str. 11 a 128).
^) Palacký o. m. str. 149 a Staří letopisoTé str. 301. Král na př. dmhoo TýpoTéď t roiepři mést
s Tyášími stavj učinil 20. března 1609 „s raddami svými**, a na kopii výpovédi v archirn Třeboňském & 3448
chované jest poznamenáno, že „ta na tom sudé při králi JMti sedéli tři biskupi a kniežata Slezská nékterá
a páni Morayátť*
**) Buďtež uvedeny zde nékteré případy konání soudní moci na soude královském. Brzo po přQezdu
sYém do Prahy soudil král 13. března rozepři panstTa českého s nejy. kancléřem Albrechtem z KoloTrat o zne-
užívání pečetí králoTských (Palacký u. m. Y. 2 str. 148; Desky zemské kv. YL nal. 6. 30). Vyslaný Chebský
Kašpar Meynl psal o tom 16. března do Chebu: „dass an dem vergangenen ertag dy| herm, nemlich der
herre von Pemstein, her Leb etc. mit sampt iren peystandt, auch vili von der ritterschaft und etlich pischoff,
dy dy šach antrifit, wyder herm kanczler gestanden sein und do auf im vor mein herm dem konig etlich
grosse schwer artyckel und mysshandels vorgepracht, insunderhayt der sygyl halben, vnd wy oft pryf in
kunigl. Mt namen zu Offen ausgangen sein, und dy pryf zu Prag oder auf Grawpen geschrieben sein, und
sust vil handels, dy sich nicht leyder wellen zu schreyben. Derhalben im pede klein und grosse sygel ge-
numen sein worden, und dapey erkennet und peschlossen, dass hinfnr zu ebigen zeiten kein kanczler kein
sygel haben soli, sunder wo mein her konig hof helt, do soUen dy sygyl ouch sein.** — Staří Letopisové píií
na str. 301, že 22. března „král Vladislav osadil a zasedl soud**, a že Pražané a jiná mésta Žalovali, jaká pří-
koří se jim dala t nepřítomnosti jeho, ale „král jako díté, paměti dobré nemaje ani tém věcem co rozum^*e,
sám nic, než Bendi, a pan Pemsteinský, pan Lev purkrabě Pražský, pan Radslav Stemberk piknosý z Be-
chyně s jinými pány, nepřátely našimi, nás soudili i Žalovali i pře Tedli, krále nic neposlouchigíce, a tudy na
Pražany pomstu činíce, z sTé zlosti nálezy činili. . . . Ale oni králi moc odjali a stou vůli proTodili, jak chtěl.
Vm D. XIII. Registra soudu kotnorniho 1503—1511. Úvod:
chovala,*') vzala asi roku 1541 s těmito deskami za své. Následkem zasedání soudu králov-
ského přerušil soud komorní svá sezení při roku Svátostí, a teprve o sv. Martinu 1509 z po-
ručení královského vyřizoval ty případy, o néž strany byly k němu půhony podaly.*^
Po odjezdu krále z Čech koncem února 1510 nabyla smlouva Svatojakubská opět
platnosti; soud zemský maje v čele nejv. purkrabí Zdeňka Lva z Rožmitála, vykonával opět
vedle pravidelné své pravomoci soudní působnost též mimořádnou, kterou mu správa země
ukládala,'^) a soudu komornímu bylo se obmezovati na případy soudní, jichž vyřizování
v posledních letech byl sobě uhájil. Pan Vilém z Pemšteina, jenž se správci zemskými měl
mnohé neshody, pro které i úřadu svého vzdáti se chtěl,'^) setrval nicméně v předsednictvu
soudu komorního a rady královské po celý čas, o kterém pojednáváme.
aby bez jich TŮle a védomí nic žádnému nečinil ani dával.*" Dle týchže Starých Letopisů str. 304, když král
Yladislay 30. března 1509 obnoToval rado na NoTém městě, poTStal spor mezi Staroměstskými a NoToměstskými
0 počet konselfty a o Trch práva, ^,1 př^al to král k rozsouzení mezi nimi prve**. Konšelé obou měst stáli
4. května „na hradě před králem, jakož jim ten den JMt uložU**, a po některých odkladech a když marné
p. Pemšteinský „slovem královským** jich napomínal, aby se přátelsky smluvili, učinil král 18. května „svou
raddon výpověď**, kteráž se jim obojím prý líbila a dskami byla zapsána; (sroT. též Čelakovského, Sbírka
pramenů p. m. I. str. 306). Avšak druhého dne, když přišli na hrad před krále pro sepsanou výpověď pod
pečetí, tu byla t ní veliká proměna, takže jí přijati nechtěli, a nejv. kancléř Albrecht z Kolovrat omlouval se
jim, že se ta proměňte sltala bez jeho vědomí a prý, „kdo jest pak koli to pověděl (Že by on byl tím
vinen), byt pak byl z královské raddy, že se jest takový nad svoo ctí i nad svou duší zapomněl** (Staří
LetopisoTé str. 309). — Dále 20. éervna soudil král žalobu některých sousedů na Novém městě Pr. na konšely, že
usilují o jednotu se Starým městem, a král učinil nález, kterým se snahy po jednotě obcí mařily a o kterém
ustanoveno, že «má ve dsky vložen a vepsán býti a potom z desk zemských v knihy městské*" (Staří Léto.
pisové str. 313). — Y archivu státním ve Vídni (Boh. č. 1535) zachoval se souč. opis nálezu, který 11. záři
1509 „král JMt se pány a vladykami JKMti raddami** vynesl ve při mezi Albrechtem Rendlem z Oušavy
a bratřími z Gutšteina o nářek ctí, kdež Gutsteinové psali pánům do soudu zemského, že Rendl nemá býti
soudcem. Nálezem tím byl Rendl opatřen na poctivosti a Gutsteinové vzatí v kázeň královskou. Srov. též
Palackého n. m. Y. 2 str. 163. — Téhož roku 18. prosince král s raddami svými učinil výpověď ve při stavů
s Mikulášem TrČkou z Lípy o platnost zápisu na Zdechovice, kterýžto zápis obdržel Trčka od krále v ná-
hradu za Opavsko proti majestátům o neoddzování zámků, mést a zboží od království, a soud královský pro-
hlásil zápis ten za neplatný (D. Z. YI. list F. 21 dle výpisu z desk druhých Yádava z Chvojence na 1. F. 11).
*^ Na svrchupsaném nálezu ze dne 11. září 1509 (Státní archiv ve Yídni Boh. č. 1535) je pozna-
menáno, že jest to výpis místopisaře království Českého Yáclava z Chvojence r. 1511 z rozkázání soudu zem-
ského a pod pečetí zemskou „z regitter královaJcjch" vydaný.
**) Srov. R. č. 1503—1547. Nejv. hofmistr arci stále mu předsedal; toliko v jednom případě (R. č.
1541), kdy nejv. hofmistr byl sám stranou, která poháněla, vynášela nález rada královská bez něho.
^) Palacký u. m. Y. 2 str. 179. Jsou nám známy případy, kdy správcové zemští konali soud na
místě krále; tak z rozkazu královského soudili „páni a vládyky, kteHi v toudu zemském sedají, správce krá-
lovstviů Českého'^ 17. dubna (tedy mimo suché dny) 1510 uhléře o jich svobody a učinili „« pány a vladykami,
radami krále JMti^ výpověď, že svobodní uhléři královští mají se správo vátí nejv. mincmistrem (Kop. v archivu
kutnohorském č. 1 22). Ačkoli tehdy zasedal též komorní soud, výpověď ta nebyla zapsána do register jeho.
Podobné v srpnu 1510 správcové zemští učinili jménem krále výpověď o odumřelý statek erckaféře Pavla
v Kutné Hoře, a to na prospěch tamější obce (Liber rubeus na 1. A. 11 v témže archivu).
'^) R. 1510 žádáno na p. Yilémovi z Pernšteina, aby převzal rukojemství za dluhy královské. Petr
1 Rosenberka psal nejv. purkrabí 28. dubna 1510, že z listu p. hofmistrova vyrozuměl, kterak týž pán „než
by sliboval za krále JMt, radši v soudě sedati nechce** ; avšak z jiného listu že seznal, „kterak se zase na-
pravuje, vobávaje se vo úřad*' (Archiv Český XI. str. 144). Y horním archivu kutnohorském č. 271 a 273 za-
chovaly se dva listy nejv. hofmistra Yiléma i Pemšteina ze dne 16. a 21. ledna 1511 (první d. z Poděbrad,
druhý I Pardubic) nejv. mincmistru Janu Žampachovi z Potenlteina, v kterých jej velmi horlivě npomínú
o zaplacení dluhů za krále, jednak o 500 kop, kteréž králi zapůjčil, jednak o 2200 kop za měď.
Složení soudu komorního, IX
Pokud 86 sloíení soudu komorního v ty časy t]^če, tedy v něm zasedali stále čleuové
rady královské ; avšak nikoli všichni radové královští, které král v čas přítomnosti své v zemi
povolával na př. do soudu královského, nýbrž toliko ti, kteří králem nejv. hofmistru byli do
soudu komorního .přidáni*'. Činilt se stále rozdíl mezi Hrsi a uiéí radou královskou. Nejvyšší
úředníci a soudcové zemští i jiní členové vyšších stavů byli členy širší rady královské,^")
aniž měli spoluúčastenství v sezení soudu komorního. Snesením sněmovním ze dne 3. října 1500
bylo sice nejv. úředníkům a soudcům zemským přiznáno k tomu výslovně právo,^^) aby soud
komorní nabyl spíše povahy soudu stavovského ; avšak nezdá se, že by byli práva toho užívali.
Teprve smlouvou Svatojakubskou z r. 1508 soud komorní podřízen jest vlastně úplně soudu
zemskému ; regenti, jak jsme vyložili, obdrželi vliv na obsazování jeho a povolávali rady ko-
morního soudu časem i k svým sezením. Za přítomnosti krále Vladislava stalo se 19. listo-
padu 1509 na sněmu snesení o zřízení soudu komorního, jehož obsah není nám dostatečně
znám. Pouze tolik víme, že páni a vládykové zdráhali se v soudě komorním seděti, a že to
bylo hlavním podnětem k tomuto snesení, kterým bylo každému z vyšších stavů za povinnost
uloženo nejméně rok v soudě komorním vyseděti, když by na to místo králem aneb nejv. hof-
mistrem byl dosazen.^') Snad tímto snesením anebo už dříve na některém sněme bylo ustanoveno,
že sezením soudu komorního, jež se na hradě Pražském napořád dvakráte v roce o Svátosti
a o sv. Martině odbývati mají, má býti přítomno nejméně 12 radů kráhvských,^^) V registrech
soudu komorního zachovala se nám pak jména radů, přítomných sezením soudu toho, teprve
z let 1510 a 1511, a tu seznáváme, že kromě nejv. hofmistra sedělo o Svátosti r. 1510 na
soudě 8 pánův a 16 vládyk; o sv. Martině téhož roku 3 páni a 11 vládyk, a r. 1511 o sv.
Martině 4 páni a 11 vládyk.'^; Tudy skutečně bylo sezením soudním přítomno nejméně 12
^) Jména nékterých členů královské a zemské rady uYádéjí se r. 1502 t soupisu pánů a rytířstva,
kteří králi podávali přímlavj o obsazení úřadů zemských po resignaci nejv. purkrabí Jence i Janovic. Z pánA
jmentgí se Jan ze Šelnberka nejv. kancléř, Petr z Rosenberka, Yok z Rosenberka, Vilém z Pernšteina nejv.
hofmistr, Petr Holický ze Šternberka, Jetřich Bezdružický z Kolovrat, Ladslav ze Šternberka, Petr ^džovský
z Wartenberka, Zdenek Lev z Rožmitála purkrabí Karlsteinský, Jan Zajímač z Konstátu, Puta Svihovský
z Risenborka nejv. sadí, Bohuše Kostka z Postupic nejv. mincmistr; a z ryUřstva Albrecht z Leskovce pod-
komoří, Mikulád Trčka z Lípy, Burian Trcka z Lípy, Jiřík Karlík z Nežetic, Bohuslav Břekovec z Ostromede,
Jan ápetle s Prudic, Otík Kamýcký z Tropoic, Sigmund z Ghmelic purkrabí hradu Pražského, a Albrecht
Rendl z Ouiavy král. prokurátor (Archiv Český VL str. 279). — Jako mezi úřednictvem zemským vznikaly
časem spory o pořadu sedání a hlasování, tak tomu bylo i mezi členy královské rady. Král Vladislav 21.
února 1502 rozhodnul na hrade Pražském různici toho způsobu mezi pány ze soudu zemského a Zdeňkem
Kostkou z Postupic, při čemž doložil: „A což se urozeného Bohuše Kostky z Postupic dotyce, ten má to
miesto držeti, které nynie v soudu komomiem a v raddi nMe drží<* (Registra kr. Vladislava z let 1498—1602
v státním archivu ve Vídni č. 201 na 1. 273).
") Archiv Český VL str. 222.
'^) Král Vladislav psal 21. prosince 1509 uroz. panu Bořitovi z Martinic naSmečně takto: „Urozený
vémý náš milý I Jakož sme zřídili na obecním snému a to zřízení i zapsali, jaký má zpuosob býti o súd ko-
morní zachován, a na kohož by koli uloženo bylo z pánuov nebo z vládyk, aby ten v sudu sedal a rok vy-
seděl; pakli by se jemu nezdálo po roce sedati déle pro příčinu kterúžkolivék, tehda má hofmistru ni^vyi-
símu, který súd komorní na našem místé zpravuje, oznámiti, a on jiného má na to místo dosaditi tak a tiem
zpuosobem, jakož to zřízenie naše samo v sobě síře ukazige. Protož my na tobé žádáme, aby ty o Svátosti
najprve přísti v Praze byl a do sudu vsedl a při tom zřízení našem tak se zachoval, jakož piúc, jak a jakým
pořadem sedati máte, to zřízeni naše v sobe ukazuje. Protožt přikazcgem, že toho jinak neučiníš a tak se
v tom zachováš** (Kop. v archivu Smečenském.)
^) Archiv Český V. str.^ 172 a X. str. 444.
30) V tomto díle Arch. Českého str. 279 a 375. a v registrech soudu komorního č. IIL na 1. 17 6 atd.
Archiv český XUI. b
X D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Úvod:
radů, z nichž yětšína stavu vládyckému přináležela. Podržoyalf y soudě tom převahu živel
vládychý a poněkud i úřednický, kdežto na soudě zemském stav panský, jak známo, v roz-
hodné byl většině.
O kompetenci soudu komorního do r. 1500 pojednali jsme na jiném mfstě,") ukázavše
tam, kterak mu zůstávaly do té doby toliko případy rušení míru zemského a rozmanité „menší
případy'^ vyhrazeny, když o ně strany před soud se poháněly; kdežto soudu eeniskému při-
znávala se příslušnost ve „velkých přech^^ zvláště jež se týkaly hrdla i statku. Půhony o čest
mohly se podávati buď k tomu buď onomu soudu.
Než působnost soudu komorního tenčila se po r. 1500 poněkud tím, že stranám po-
necháváno na vůli, zdali i v těch případech, jež posaváde příslušely před soud komorní,
chtějí se poháněti k soudu zemskému,'^) a že časem soud královský, po r. 1508 i soud sprdvcú
zemských neboli regentů zasahoval v pravomoc soudu komorního. Kromě toho stavové vyšší
sami, držíce se zásady, že mohou práv svých přičiniti neb ujíti, ujímali soudu komornímu
část jeho působnosti a přikazovali ji soudu zemskému. Tak r. 1505 stalo se snesení sně-
movní, že všechny pře o čest a vraždu mají se souditi toliko na soudě zemském, a soud ko-
morní vynesl 19. listopadu t. r. obecný nález, že „takové všecky puohony a pře k soudu
zemskému podle obecnieho zuostání zemského se podávají**.^^) Na sněmích 10. června 1509
a 16. října 1510 stala se další snesení, kteří „artykulové za moc mají poctěni býti"", a tu bylo
ustanoveno, že ve všelikých těchto případech rušení zemského míru provinilec má k soudu
zemskému býti obeslán a tam souzen. ^^) Následkem toho zůstávaly případy rušení míru jenom
3») ArchiT Český X. str. 446.
^'^) Poučný případ t tom ohledu yypray^je k r. 1503 Schlesingrem Tydaná „Die Chronik der Stadt
Elbogen" na str. 112 násl. Při známé krraTé sTatbě na zámku EarloTarském 6. února 1503 odbývané (Palacký
o. m. str. 66) chtěl Sebastian Šlik uyrhnoati bratry Pflugy do věže, ponéradž prý ukládali o život jeho ; avšak
páni Gutdteinové s kri^Vm Loketským přiměli jej, že je propustil, když se zavázali státi o sv. Martině (11.
listopadu) bez půhonu před soudem komorním (Áir den hem zu Prag). Skutečně manové a měsfané Loketští
stáU o nejbližším roku o Svátosti před soudem komorním (fnrm kammerreehten) na hradě Pražském, chtějíce
odpovídati na žaloby p. Šlikův i viniti je z rušení práv ; avšak rada so^du komorního prokurátor Rendl z Ou-
šavy sdělil jim, že se pře jich k roku sv. Martina odkládá, poněvadž páni Šlikové, setkavše se na Hradčanech
s pány Gutšteiny, dostali se s nimi do svády a v pfttce ztratili prftvody k soudu připravené. Ale před tím
též král Vladislav obeslal obě sporné strany před soud zemský a zejména 24. srpna psal p. Šlikům, Že na-
řídil soudcftm zemským, aby při tu na jeho místě ku konci přivedli (an unser stát der hem unser krone
Během, so das landrecht besitzen, dyselbigen irrigen sachen auf ein ende zu verhoren). Když pak 3. řQna
manové i měšfané Loketští, jsouce poslušní rozkazu královského, k soudu zemskému se dostavili, odepřel
Sebastian Šlik odpovídati k žalobě, dovolávaje se toho, že má o tutéž věc rozepři před soudem komorním.
O roku sv. Martina (11. listopadu) dostavil se také k tomuto sondu, a když zase Loketští nestáli a toliko jich
poručník Mates Hyserle se rozkazu královského dovolával, aby jich pře na soudě zemském byla rozhodnuta,
tu soud komorní dál p. Šlikovi proti Loketským za právo stáné (dy hem des cammerrechtens haben hem
Sebastian sein šach erstanden zuerkant in rack den von Elpogen). Loketští sice podali stížnost ku králi, že
o jednu při před dvěma soudy měli odpovídati (fur zweyen rechten zu stehen), a král také poslal list Šlikovi,
v kterém mu vytýkal takovéto jednání (der du dy vom Elpogen habst furgenomen mit dem cammerrechten
und sie vermeinst damit zu ubereilen); avšak Šlik nepř^al prostě listu královského, a Loketští na ten čas
zůstali v neprávu. Srov. další akta pře Šlikovské v Archivu Českém YL str. 292, 294, 300, 307, 311, 821
a 327; též R. Č. 1260. Nestání Loketských není v registrech soudu komorního č. ni. zapsáno; což je důkazem,
že do rukopisu toho jenom některá stáná práva byla přepsána.
*») R č. 1378.
^) Orig. v archivu Třeboňském č. 3434; kop. v rukop. Roudnickém na 1. D. 8 a F. 2.
Přishišnost soi*du komorního. Poměr jeho k jiným vyééim soudům. XI
potud soudu komornímu, pokud spadaly pod pojem ,ypychu^, na néjž peněžité pokuty se
ukládaly, a pokud strany před tento soud o ně poháněly.
Soud komorní byl pak nucen často sám ustanovovati hranice své kompetence v po-
měru k soudu zemskému a jiným soudům. Zdvihalf půhony a odkazoval strany, aby se po-
háněly práívem neb soudem zemským, když šlo o pře :
a) jež se týkaly staikú svobodných, gruntů dědičných neb zemských, dědin, dědictví,
luk, břehů, domů atd., když šlo o uvázání se v cizí grunty, o bezprávné zorání dědin a jiné
rušení držby, pokud pod pojem pychu nespadalo, o odpor kladený vedení práva na dědiny od
úřadu desk zemských, o spolek rolí, o nevydávání platů dědičných, ročních neb úročních
z dědin a o ujetí takovýchto platů ; '^)
b) když šlo o pře vodního práva, o topení gruntů rybníkem, o skopání rybníků, o lo-
vení ryb, o udělání haltéře;*®)
c) když šlo o podací kostelní^ o platy kněžské, o nevydávání desátků, o vrchnost
a panství kláštera panského;'^
dj o zadrželý úrok komorní, poněvadž se pře desk dotýkala;'^)
e) o mord a loupeS; '*) f) o nářek ctí;*^) g) o moc ;*^)
h) o lidi eběhU a dědičné ; ^^
chj o majestáty a výsady^ o výplaty zápisné, o bezprávné vybírání cla;*^) a
i) o rozsuzování úřadů zemských. ^^)
Ve všech těchto případech komorní soud odmítal konati soudní moc, uznávaje pravo-
moc soudu zemského. Podobně v několika případech zdvihnul půhony a odkázal strany
k soudu dvorskému^ aneb ku krajinskému soudu manskému (na př. Trutnovskému), když byl
pohnán man aneb šlo o statky neb služby manské/^; O soudě duchovním činí registra soudu
komorního toliko dvakráte zmínku, uznávajíce, že o věc manželskou možno před tímto soudem
viniti a že mu přísluší trestní a disciplinární moc nad kněžstvem.^^) Poměr pak soudu komorního
k soudu purkrabskému neboli purkrabí hradu Pražského a k menšímu soudu zemskému nehrubě se
lišil od poměru, v jakém soudy tyto stály k většímu soudu zemskému. Purkrabí hradu Praž-
ského^ jsa podřízen nejv. purkrabí Pražskému, měl jednak samostatnou pravomoc soudní, jež
se správou věží hradu Pražského souvisela, jednak spolupůsobil při konání soudní moci na
•5) R. 5. 1000, 1102, 1120, 1121, 1137, 1142, 1161, 1162, 1172, 1186, 1242, 1366, 1376, 1380, 1389,
1390, 1424, 1434, 1436 a 1647. Brof. též ZZ. a 444 a 446 a R. c. 996, 1018, 1023, 1067, 1090, 1261, 1278,
1274, 1778, 1796 a 1966.
w) R & 1197, 1226-1230 a 1296. SrOT. též R. S. 1044, 1104, 1144, 1260, 1274, 1830, 1716, 1720, 1736,
1790-1793, 1961 a 1962. »0 R- č. 1187, 1191, 1282, 1294, 1296, 1390 a 1391.
««) R. (L 1820. «») a S. 1299, 1362 a 1378; sroT. též d. 1326.
*•) R 5, 1386, 1887, 1646, 1690, 1638, 1772 a 1776. — SroT. též ZZ. ŽL 86.
") R. L 1296. SroT. též ZZ. 61. 408.
*^ R. ě. 991 a 1234. SroT. též R 6. 1246, 1246, 1796 a 1986.
*^ R í. 984, 1120, 1267, 1372 a 1676. Naproti tomu jsou též případy, kdy i komorní soud soudil
o miyestáty a o Tybírání cla, tak R 6. 984, 987, 988, 1017, 1097, 1169, 1288 a 1287.
♦*) R 6. 1678.
*») R č. 1019, 1272, 1276, 1360, 1666 a 1711. SrOT. též ZZ. dl. 63 a 304-379. V jednom případě
Boodil komorní soud při o manský statek, když se strany dobroTolné o to STolily, aby o tu Těc byl piilion
před tímto soudem a když také král dal k tomu STolení (R & 1093).
*^ R 6. 1466 a 1610.
b>
XII D. XIIL Begistra soudu kofnomiho 1503—1511. Úvod:
vyšších soudech, tedy také na soude komorDÍm, na kterém pravidekié asi zasedal ^^ a jehož byl
exekutivným orgánem. Proto odkazoval soud komorní jeho soudu pře, jež se týkaly věcí
listovních, při nichž šlo o listy na dluhy, jež v sobe držely pokuty (ležení, vězení) a rukojem-
ství.^^) Šlo-li o případy trestní a rozhodnul-li soud komorní, že pohnaného bére v svou kázeň
* a jej trestati chce, tu arci byl to purkrabí, jenž jakožto správce vezení královského provinilce
v moc svou anebo v kázeň královskou vzal, „do věže sázel^ a zase z věže propouštěl, pů-
vodu na obviněného „právo zde na hradě dopustil učiniti,* slovem obviněného dle uznání soudu
trestal. Rovněž soud komorní nařizoval purkrabímu v případech rušení držby neb sporův
o meze, jež měly povahu pychu, aby „na meze vyjel,^ na místě věc vyšetřil, soud fnezní
tam zasednul, svědky vyslyšel a vážil a pak soudu komornímu zpróvu o všem podal.^^)
Podobně náleželo na menší úředníky Pražské neboli desk zemských, aby spolupůsobili při
provádění nálezů soudů vyšších, tedy také komorního, a aby soudili pře o škody útrainí a ná-
Uadní,^^) Edyž strana při v komoře vyhrála neb právo ustála, dána o tom relace ke dskám,
a soud menší obeslav strany rozhodnul, jaké útraty má nésti strana prohrávající. Rovněž jsou
strany soudem komorním odkazovány na soud menší, jehožto předsedou byl purkrabí hradu
Pi*ažského neb místopurkrabí, aby tam provedly jinaké své nároky, jež s předmětem hlavní pře
souvisely, tak na př. aby na schválení úředníků menších prokázaly škodu, jež se jim stala, aneb
aby prokázaly cenu sporného předmětu, aneb aby učinily spravedlivý počet z peněz neb statku
sirotčího, nedílného, užívaného, obstaveného, pobraného atd.^^) Takovým způsobem menší úředníci
Pražští činívali stranám pHsudek v téže při, o kterou na soudě komorním byla se stala výpověď.
Velmi spornou byla příslušnost soudu komorního v rozepřích obyvatelstva městského.
Právě v této době usiloval stav městský o uznání zásady, že obyvatelé městští pravidelné
mají býti poháněni a viněni toliko před soudy městskými, a že stavovské soudy nemají nad
nimi soudní moci vykonávati. Z toho pravidla nevyjímal ani soudu komorního. Měl-li arci
obyvatel městský při s členem vyšších stavů, nebylo pochybné, že má jej poháněti k vyššímu
soudu stavovskému podle toho, před který pře taková příslušela. Avšak jinak tomu bylo,
když šlechtic poháněl obec městskou, měšfana neb jiného obyvatele městského, aneb když obce
městské neb obyvatelé i*ůzných měst mezi sebou měli při. Tu bylo spomo, který soud v ta-
kovýchto případech má býti příslušným, zdali vyšší soudy stavovské^ k nimž i bývalé soudy
královské, soudy komorní a podkomořský, se počítaly, anebo soudy mSstské.
Stav městský dovolávaje se privilegií svých, arci hájil autonomii obecní ve věcech
soudních. Dle jeho názorů obyvatel městský měl státi a odpovídati toliko před soudem měst-
ským, měl souzen býti příslušníky toliko svého stavu. Jedinou výjimku z tohoto pravidla
připouštěl, když by šlo o svobodný statek, jehož držitelem byl by měšCan neb město, anebo
když by šlo o případy s držením takového statku související, zejména o AÍKlé poddané neb
o zběhlou čded. V takových případech měl souditi soud zemský. Soud komorní neměl vyko-
návati nad obyvatelstvem městským vůbec žádné pravomoci soudní, i žaloby na rady městské
měly vyřizovati buď vyšší soudy městské aneb nově zvolené rady městské.
*^) Tak r. 1510 a 1511 sedel na sondě komorním Bohaslav GhrtsErtína, purkrabí hrada Pražského,
(sroT. str. 279 a 375 v tomto díle ArchÍTn Českého). *^) R. č. 1018, 1042, 1637 a 1546.
*«) R. 5. 1031, 1086, 1104, 1112, 1117, 1122, 1127, 1188, 1190, 1804, 1361 a 1778. Srov. též ZZ. 61.
54, 255, 381-407. O regUtrech úřadu purkrabského činí se často smínka, na př. R. & 1214, 1226, 1453, 1525,
1671, 1771 a 1932. »•) na př. R. 6. 982, 1052 a 1061.
^*) R. 5. 999, 1110, 1181, 1208, 1279, 1348, 1383, 1457, 1747 a 1769. SrOT. o kompetenci menšího
sondn 2Z. či. 254-286, 295 a 298.
Poměr soudu komorního h soudům městským. Pře o to meei stavy. XIII
Zcela opačného stanoviska přidrželi se vyšší stavové. Držíce se zásady, že mohou práv
svých přičiniti a njíti, uznávali kompetenci městských soudů jenom potud, pokud výslovně byla
jim přiznána;**) kdežto jinak přiznávali svým soudům právo rozhodovati, zdali a pokud chtějí
konati soud v případech městských. Dle jich názorů město a měštan, držíce statky deskové,
byli v každém ohledu podřízeni soudu zemskému a ostatním soudům vyšším; kromě toho
všechny žaloby šlechticů na obce neb obyvatele městské měly se na stavovských soudech vy-
řizovati, poněvadž o soudech městských předpokládalo se, že by obyvatelům městským stra-
nily. Takovým způsobem soudy městské měly vlastně podržeti toliko nižší soudní pravomoc
v těch případech, v kterých obyvatelé jednoho a téhož města se mezi sebou soudili; na nej-
výše měly soudy městské býti příslušný v rozepřích, jež by příslušníci městského stavu, na
př. obyvatelé dvou měst, mezi sebou měli.
Otázky tyto, souvisejíce tésně se státoprávním postavením stavu městského v zemi,
byly jedním z předních kusů stavovského sporu právě v těchto letech, a jest známo, že strany
nemohouce svému stanovisku zjednati platnost po dobrém, hleděly druhdy cíle svého po
zlém dojíti.
Hned po vydání zřízení zemského začaly se na sněme o sv. Václave r. 1500 spory
o kompetenci soudů stavovských a městských. Stav městský žádal, aby páni a rytířstvo ne-
dopouštěli poháněti obyvatele městské ku svým soudům „z lehkých věcí, totižto ze rčenie, svě-
řenie jakéhoikóli^ z dluhuov, z kšaýtuov, z nedrienie snUúvt/^ z svád i z jiných věcí, z kterýchž
nynie poháněni jsúce, někdy odpoviedati proti právóm našim sme musili, jakožto z koně,
z loíe, z sedmdesáti groSuov miešenských dluhu a z jiných rovných věcí, kterýchžto my na
našich rathúziech nesúdíme, ale rychtáři naši/ Města oznámila také na sněme tom, že jest
jich vůle k takovýmto půhonům nestáti, leč toliko, když budou pohnáni „z dědin svobodných,
lidí zběhlých a čeledi.*" Erál z návodu vyšších stavů přísně je pokáral, že naň dříve ta-
kovou potřebu nevznesla, vyhrožuje každému, kdo by svévolně k právu státi zanedbal, že má
proti němu po právu stáném jíti a že král i celá země mají proti němu pomocni býti. Ko-
nečně nařizoval městům, aby 6. ledna 1501 vyslali hodné lidi z sebe do Prahy k jednání
s vyššími stavy o to, „z čehož by jmenovitě měli poháněni býti.*" Jednání to nemělo však
žádného výsledku, a proto města poslala králi 12. ledna 1501 list, kterým omlouvala a hájila
své jednání na posledním sněmu, a žádala jej, aby psal „pánóm a rytieřstvu i do zemského
i do komomieho sudu,'' aby oni jich „takovými lehkými puohony, kteříž jsú mimo zřiezenie
a svolenie zemské, neobtěžovali," dokudž král mezi nimi té věci spravedlivě nerozezná.*')
Erál odkazoval města na sněm, aby se tam s vyššími stavy srovnali, a když se to nedařilo,
odložil záležitost tu do svého příchodu do Čech, dada v prosinci 1501 ntďízení městům, aby
k sněmu nejbližšímu vyslali posly s výsadami a právy, které mají ve při se stavy vyššími,
poněvadž je chce bud slušnými prostředky srovnati aneb mezi nimi soudem spravedlivým roz-
sudek učiniti.*^) Po i^jezdu svém do cech 29. ledna 1502 svolal sněm obecní na 25. února,
aby na něm spory stavovské se vyřídily. Před tím však svolával rady královské do Prahy,
aby to, co v radě bude obecného dobrého zavřeno, hned na tom sněme se konati mohlo, a také
k návrhu rady královské den před sněmem (24. února) schválil zřízení zemské, přiřknuv
^*) Tak ZZ, T <U. 65 astanoTnje: „Jestliže kto měštěnína z méaUki vid, kteréi pod ío» přUlui^i,
k kterémnkolivěk soudu jinam pohonil, kromé před městský soud, aby naň Žaloval, ten pnohon také jemu
bude idvižen.*" ^^ ArchiT Český YL str. 223-226, Palacký a. m. Y. 2 str. 18.
") ArchiT Český VI. str. 228 a VIL str. 423.
XIV D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Úvod:
slovem královským, že chce právo obhajovati a že na každého, kdož by „k právuom a k sou-
duom stávati a rozsudkuom panským dosti činiti nechtěl/ chce mocí sáhnouti, při čemž odbojníci
práva i jich zastanci mají čest ztratiti/^) Rozhodnutí toto královské nedávalo městům tušiti
ničeho dobrého ve velké jich při s vyššími stavy, kterou během března 1502 před králem
a jeho radou vedli. Ve stížnostech svých uváděli, že je páni a rytířstvo přes jich svolení, že
z dědin svobodných a z čeledi zběhlé chtějí právo zemské nésti, z jiných věcí dobře lehkých proti
jich svobodám pohánějí někdy k zemskému a někdy ke komornímu soudu, kdežto oni o každou
věc, krom věcí svrchupsaných, mají před purkmistrem a konšely svými býti souzeni. Vyšší
stavové však položili odpor jich tvrzení. „Rozdíl velmi veliký jest," pravili, „mezi stavem
naším a jich (městským), neb my t; ničemS k jich právu, ale oni k našemu ve všem jakož od
starodávna tak i nynie jsú poddáni a příslušejí odpoviedati/ Předkové Pražanův i jiných
měst i oni sami prý vždycky k půhonům před soudy stavovskými stávali, odpovídali, nálezy
trpěli, sami se poháněli, práva na ně stáná byla vedena a vydávána, jakž toho dokladem
jsou půhony a královské a zemské rozsudky. Podle toho nechat se i nad^e zachovávají.^^; £rál
ve výpovědi své ze dne 22. března 1502 dal i v tomto kuse, jako ve většině jiných, za právo
pánům i rytířstvu, uznav, že „od starodávna poháněli měšfan z nářku cti^ ze škod i z jiných
rozličných věcí^ před soudy zemské, že také měšťané z rozličných věcí před soud zemský sami
se poháněli, a že i budoucně má při tom zůstati; avšak prý ^znamenitě s takovým opatřením,
jestliže by který pán neb rytieřský člověk pohnal Pražan neb kterého města obce vší neb
osoby zvláštní z jakéžkolivěk věci, ježto by k jich právu městskému a pod jich šos příslušela,
když ta pře k sudu přijde a oni to pokáží, že taková věc, oč jsú pohnáni, k jich sudu a pod
jich šos přísluší, a že jest věc městská, že toho páni a vladyky v sudu zemském ani komorním
súditi nemají, než mají ten puohon hned zdvihnouti, a puovod bude jim povinen bez puohonu
podle seznání úředníkuov menších podle práva ve dvú nedělích škody zaplatiti, což by pro-
vedli, kteréž by pro ten puohon jezdíce utratili." ^^)
Nálezem tím král přijal stanovisko vyšších stavů, ponechal vyšším soudům na vůli, aby
sami rozhodovali, které pře náleží jim rozsuzovati a které soudům městským, a zároveň uvalil
na města břemeno průvodní, zdali která pře náleží před soud městský či nic. Při tom vy-
hradil soudu zemskému neb komornímu podle toho, který by nejprv měl přijíti, aby trestal
šlechtice, kdyby půtku ve městech způsobili, a soudu komornímu ještě přikazoval k rozsouzení
půhony na ty, kdo by vrata, jež jsou byla od starodávna na jezích, svévolně zahrazoval a je
otevříti nechtěl.")
Před vynesením této výpovědi pokoušel se král i někteří královští radové, aby obě
strany „slušnými prostředky" srovnali, a zachovaly se nám také zajímavé návrhy sprostředkovací,
jež nejspíše od nejv. hofmistra Viléma z Pemšteina anebo od jiného rady královského, městům
nakloněného, pocházely. Dle těchto návrhů měl šlechtic měStana a i měštan měštana poháněti
k vyšším soudům, zemskému, komornímu neb dvorskému o dědiny svobodné^ zápisné^ manské
a duchovni, pro j^nevt/dáni Slovíka, sirotka^ čdedina, kmetOny^, z nářku cti, z majestátu^ z moci^
ze zrádného a nešlechetného skutku^ ze svěřeni a z falše, a před soud purkrabího „z listovních
věcíy kteréž jsú s pokutami ležením.*' O jiné věci neměl na měšťana půhon býti dáván, a jestli
by měštěnín na měštěnína o jinou věc předce půhon vzal a půhon z nevědomí byl vydán, měl
55) Archiv český V. str. 262 a X. str. 102.
^ ArchiT Český VI. str. 240 a 244. '^ ArchÍT Český VI. str. 266.
^») Archiv Český VI. str. 262 a 264.
JPře stavovská o příslušnost soudů vyšších a městských. XV
purkmistrem a konšely, před něž ta věc náležela, trestán býti. Naproti tomu půhony měly býti
dávány na konšely neb obce městské z kteréSkoli věci ; toliko Pražané neměli býti poháněni pro
ortel a rozsudek, nýbrž jen „pro neučinění a nedopompžení práva." ^^) Vyslaní měst nesouhlasili
zajisté ani s tímto návrhem sproslředkujícím, tím méně s výpovědí královskou ; pročež rozjeli
se ihned ze sněmu. Po odjezdu krále z Čech zavázal se stav městský 2. května 1502 na
sjezdu, aby „žádný měštěnín po tento čas žádného měštěnína ni před soud zemský ni před
soud komorní nepoháněl pro jinú žádnu věc, jedině leč z dědin svobodných, lidí zběhlých
a z čeledi," a „pakli by kto pohnal, tehdy každý z toho města, v kterémž bydlí, tná vypo-
vědien býti a do jiného města královského nikoli nemá nikterakž přijat býti." Pakli by šlechtic
pohnal měštana z něčeho jiného, nežli k čemu svolili, má pohnaný sice ku právu státi, aby
právo se neurazilo; avšak nemá z ničehož takového odpovídati; nýbrž Pražané mají mluviti,
že jest to věc městská, a žádati, aby pře taková byla odi*očena do sněmu budoucího. Když by
přes takové podání soudy vyšší proti měšfanu dali komu za právo, tu by proti němu se moc
dala, a celý stav městský povinen bude se ho ujmouti a mocí takové moci odepříti. ^^) Naproti
tomu vyšší stavové na nejbližším sněme 15. listopadu 1502 zapsali se, že chtějí pevně trvati
při rozsudku královském v rozepři jich s městy vyneseném a že na každého, kdo by je chtěl
od rozsudku toho mocí tisknouti, mají sobě vespolek pod závazkem práva obhajování pomáhati
a sebe neopouštěti.^^)
Odtud nastávaly mezi stavy dlouholeté rozbroje, jež král a někteří milovníci obec-
ného dobra mamě se snažili utišiti. Obě strany držely se pevně svého stanoviska, a nej-
hůře vedlo se těm, kdož se z jednoty jedné neb druhé vytrhli. Na sněme 1. května 1504
odbývaném ohlásila se opětně města, že k pflhonům, ku kterým nejsou povinovati, více stá-
vati nebudou; toliko ti z měšťan, kteří mají na zemi, mohou odpovídati na hradě Pražském
z dědin svobodných, z čeledi zběhlé a z list&v vedle prvního dskami zapsaného zůstání. ^')
Následkem toho byl soud komorní nucen na rok zcela přerušiti svá zasedání,®^) Král 29.
července 1504 zmocnil purkrabí Karlšteinského Zdeňka Lva z Rožmitála, aby srovnal různice
a nesnáze, které „z příčin rozličných a skrze rozličná jedněch proti druhým podpalování
a pozdvihání vznikly a povstaly sú, skrze kteréžto roztržnosti a rozdvojení, což mohli jedni
proti druhým s přátely svými na zdoru a protivenství činiti, toho hleděli a činili, obecného
dobrého království toho, mezi tím též i našeho, zanedbavše." ^*) Sprostředkování toto nemělo
však výsledku, ani když na sněme o sv. Václave t. r. „všecky závazky a punty" mezi stavy
jsou králem zdviženy. Strana Rožmberská naopak ještě utužila svou jednotu "') a hleděla města
rozdvojiti a tak odpor jich seslabiti. První, kteří se dali k tomu na čas zneužití, byli Novo-
městští, kteří majíce mnohé pře se Staroměstskými, vymohli sobě na králi 27. října 1504
v Budíne majestát, v kterém jsou jim nové milosti uděleny, poněvadž prý se proti králi
„v žádné stranné věci a jednání nedávali. ** Mezi jiným jim král povolil, že jich konšelé jsou pří-
slušnými souditi i v hrdelních případech králi vyhrazených, jako pro žhářství, loupež, vraždu i jiné
^) 8oa& kopie t archíTii katnohorském o. 15.
^ Archiv Český VI. str. 270. Do téže doby patrné náleží zápis na spojení se všech mést krá-
lovských v politickou jednotu (tamže str. 217), kterýžto zápis Palacký omylem do r. 1600 položil.
•») Archiv Český V. str. 263 a Palacký u. m. str. 49. ") Staří letopisové str. 268.
**} Aspoň v registrech soudu komorního (str. 88 v tomto díle Archivu Českého) není Žádných ná-
lezů v ani z r. 1504 o sv. Martine ani z r. 1505 o Svátosti.
«*) Archiv Český Yl. str. 306. «») Tamže str. 310 a 314.
XVI D. XIIL Begiara mmIm bm^múho 1003— lóíL Útcd:
pHbodj, pro kteréžto úíinkj bj nápad a pokuta na krile dle starodámflio obyčeje i^padalj.
Pře, iel se týkají .gruntu t mfeteeh jich"*, náleží roTnéž sondíti koniellkni; aTÍak jde4i o zboží
áéáíéaé^ fTobodné, manské nebo záfósné na zemi, o platj komorní na dědinách srobodných.
o fena a o listj obranné a na Treh prára doredeoí po aiázání po náleafch panakjdi i po
práTÍ^h stáných, tn má každéma na tďIí býti ponecháno, chce-li se o to práfiem méalským
sooditi aneb na sond zemský odvolati a táhnouti Konečné mél každý na TýpoTčdkh kooželA
XoToméstekých přestati, na žádné yyiáí práTo se neodTolá^aje, kromě před králcL'"*^) K sondn
koBomímn tedj objrratel Novoměstský neměl býti Tíce poháněn, neboC soud městský na
XoTém městě anebo soud zemský re riech případech, kdy obyratd Noroměstský byl po-
hnán, měli býti přísluinýmL Na sněme o STátosti 1505 dle přání králova měk> se znoru
jednati o viem, ^.což by slúžilo k STomostí a obecnímu dobrému;* ^'> aTÍak TyjednáTáno mamě.
Následkem toho 22. října lf/J5 prrní rozsudek královský ve při stavů z r. 1502 vložen byl
do desk zemských,'"'*) nabyv tím moci práva, a spory stavovské stále se přiostřovaly. Vyšší
stavové 5. března 15^)7 obnovili svůj zápis proti méstfim, ku kterému i strana Viléma z Pem-
šteina nyní přistoupila, a města 29. července t r. uzavřela znovu jednotu proti všem svým ne-
přátelům/'^; Konečné 22. března 1508 došlo na sněme prostředkováním p. VUána z Pemšteina
k prvnímu jakémus dohodnutí s městy, a sice Pražané i jiní poslové z měst jakožto třetí
stav království Českého slíbili „podle panského a rytieřského stavn práva obhajovati proti
všem právu odporným"" tak a pod těmi pokutami, jak zřízení zemské ukazuje, a zase páni
a rytířstvo také přiřkli „práva a súduov jejich městských, kteréž jim náležie, obhajovati^
proti každému, kdož by se jejich soudům a právům městským zprotivil mocí a násilím. '^'^i
Ačkoli však i ve smlouvě sv. Jakubské král i stavové vyšší zavázali se, že stav
městský při prŠLYf^h jeho zachovají a že každý musí práva dopomoci obhajovati, jak zněl
dřívější zápis, předce toto příměří ve sporech stavovských uzavřené nemělo dlouhého trvání.
Obec Staroměstská 18. prosince 1508 vyzvala konšely, aby ,od svých práv a svobod neustu-
povali a v nic stranního se nedávali, ani k čemu svolovali mimo svá privilegia a svobody,
také aby k žádným půhonům nestávali, než z dědin a z lidí zběhlých a z listův, kdož by
se listem zavázaP. Kdo by proti snesení tomu jednal, měl od obce býti trestán. Y lednu 1509
obce Pražské uzavřely, nes[iravovati se více regenty, a vyslaly ku laráli osoby se stížnostmi,
„kterak se pod těmi regenty zle p&sobilo** ;'\) avšak od krále, jenž 17. února přijel do Čech,
mam('; tehdy očekávali, že se nakloní jich žádostem. Žalovalit mu na vyšší stavy, že „přes
jích povolení a přes jich svobody pohánějí jich k svým soudům, kdežto oni podvolili se toliko
větrech kuších práva jich podniknouti^. Na to král s radou svou 20. března 1509 vypověděl,
že „to zflstavuje při prvním nálezu a výpovědi.'' ^') Mělo tedy i nadále záviseti na vůli soudu
zemského a komorního, jakou působnost chtějí dopřáti soudům městským. Letopisec Pražský
dokládá, kterak „pro tento odsudek, že se Pražanům zlá a nelibá výpověď stala, byl mnohý
v zámutku.'' ^*) V únoru 1510, když král Vladislav meškal v Kutné Hoře, pokusili se ještě
Horníci zjednati aspoů Hobě v těch věcech nějaké polehčení. Král už 20. ledna 1507 z Budína
potvrdil jim majestátem stará jich práva, dle kterých vyňati byli z pravomoci soudů zemských
'") ("JelakoTflký, Prifilegia měst Pražských str. 820, též 326.
*0 Orig. T archiTu sv. Václavském 6. 283. »») Výpis z desk v archivu Třeboňském c. 3448.
*^) Archiv Oeský VI. str. 346 a Chaos remm memorab. na I. 829 v archivu m. Prahy.
'<Ó Archiv ^Jeský VI. str. 868 a 364. '*) Staří letopisové str. 292 a 293.
^') Kop. v archivu Třeboňském č. 3448. ^^) Staří letopisové str. 301.
Příslušnost soudu komorního ve věcech městských, XVII
a podřízeni toliko soudu městskému a hornímu, při čemž ustanovil, že z nálezů místních
jich soudů má jíti odvolání toliko ke králi neb k nejv. mincmistrovi, a že jinam jedni druhých
k soudům nemají potahovati, "^0 ^y^^ podali Horníci králi stížný spis, že na ně „obtížení přicházejí
skrze puohony k soudu zemskému neb komornímu, kdež jest to proti právuom a svobodám,^
kteréž mají od předešlých králův i od krále samého dané a stvrzené ; i žádali, aby, nemůže-li
jinače býti a musí-li k půhonům stávati, aspoň jim byla učinéna ta milost, by „páni
JMt, jakž zasednou, ty pře, kteréž se Horníkuov dotfkají, ráčili slyšeti a rozeznati ; a jestliže
by horní věc byla, aby ráčili podle jich výsad a svobod to zdvihnuti ; pakli by se toho ne-
týkalo, zuostaĎ při témž pořádku, jako jiné pře." ^*) Král odjížděje do Uher, odložil však
rozhodnutí na jinou dobu, a tak města byla nadále odkázána toliko na vlastní svépomoc.
Obec Staroměstská 19. srpna 1510 také obnovila snesení, že měštané a obyvatelé nemají se
k soudům vyšším poháněti pod pokutou vypovědění z města, a podobná snesení i druhá města
Pražská v ten čas učinila a také provádělaJ^)
Zajímavé jest nyní ďledovati, jaké stanovisko soud komorní v otázce kompetence soudů
městských v ten čas zaujímal. Nemáme sice celkový obraz judikatury jeho z této doby,
poněvadž registra půhonů, do kterých se připisovala také nestání stran, se nám nezachovala;
avšak tuto uveřejněná registra nálezů poskytují přece dostatečného v tom ohledu poučení.
Soud komorní zdvihal půhony a odkazoval strany, aby se vinily před soudem měst-
ským^ druhdy s výhradou vyššího práva: aj když pře na právě městském byla začala, avšak
ještě konce nevzala ; ^^) bj když šlo o grunty městské ; ^^) cj o platy roční neb dědičné z dě-
dictví, z domů, z vinic, z masných krámů a j. ; ^^) dj o dluh^ o obstavení pro cUuh^ o právo
lislovní;^^ e) o pych ^^) a/) o iaiohu na městského rychtáře, na př. pro nedopomožení práva.")
Ve dvou případech, v kterých šlo o vrácení svěřených peněz a o dluh za dům, kde konšelé byli
svědkové, odkázal soud komorní při k rozsouzení podkomořímu při nejbližší obnově rady
městské, *«)
Naproti tomu uznával soud koinomí příslušnost svou ve věcech městských :
1. když byl podán půhon na purkmistra a radu král. města pro nejsachovávání dobrého
řádu a práva při konáni soudní moci (H. č. 1032 a 1091); pro nedopomoSení právu (č. 997,
1006, 1100, 1109, 1154, 1180, 1206 a 1249); pro nepořádnou a nespravedlivou výpověď (č. 1016,
1034, 1145, 1620 a 1673), pro nedostiučinění výpovědi e vyššího práva (č. 1003, 1029, 1099
a 1281); pro bes^rávné věznění a zatýkání (č. 1095, 1160, 1175, 1251, 1389, 1573 a 1644);
pro nevydání neb bezprávtd drSení statku pozůstcdého (č, 10 1 8 a 1543) ; pro bezprávné vytisknuti
''*) Transumpta prÍTilegionun na 1. 81 ? archiTa m. Hory Kutné. Otištěno chybné v Sternbergo vých
Umrísse einer Geschichte der bdhm. Bergwerke I. 2 str. 149.
^') liber mbeuB decret ant. na 1. A. 1 t archivn Entnohorském.
7«) Kniha archivu m. Prahy o. 994 na listé 86 v. a R. č. 1858, 1863, 1887 a 2010. Jsou tu STédectrí,
le méStané Pražiti, když k nim přišli poslové od úřadu nejT. hofimstra Viléma z Pemšteina, nechtéli půhony
j^ř^imati, láli ncJT. ho^stru i poslům, pravíce, že .nechtějí na hradě státi, neb migí purgmistra a pány,^
a že i konšel žalobce, který proti svolení obecnímu na hrad poháněl, obeslal, pravě mu, „že musí města
práiden býti i s ženu svú**.
") R. 6. 1742 a 1748. ") ě. 1366 a 1676. '») ě. 1076 a 1379.
"<Ó R* č. 1005, 1241, 1520, 1667, 1733 a 1768. Ard když měštan pohnaný o dluh nestál, dáno proti
němu sa právo stáné (ě. 1248 a 1419); ano v jednom případě (ě. 1508) dáno proti pohnané městce za právo
pro dluh poiůstalý.
«) R. ě. 1124. •*) ě. 1002 a 1089. •«) ě. 1163 a 1196.
ArchlrČetký XIII. C
XVm D. XUL Registra soudu komorního 1503—1511. Úvod:
ee statku (č. 1396); pro needríeni smlouvy (č. 980); a pro dosti neučinění rčení, íe statek bude
zapsán v městské knihy dědičné (č. 1149);
2. když byl podán půhon na obyvatele městského: a) ze riení^ ačkoli pohnaný na-
mítal, že věc přísluší k právu městskému (B. č. 1366 a 1368); b) z nevydání svěřených peněz
(č. 1417 a 1660); c) z pychu, když měStan na šlechtice sáhl a jej bíti chtěl (č. 1018), a d)
z nářku cti^ když pohnaný měšťan nestál (č. 1331 a 1341).
Z výpočtu toho jest patrno, že komorní soud v několika málo případech soudil, když
byl pohnán obyvatel městský; avšak že dosti pilně vrchní dozor vykonával na konání soudní
moci ve městech, z kteréhožto dozoru postupem času mohla se vyvinouti pravidelná pravomoc
soudní v druhé instanci nad obyvatelstvem městským. Celkem stanovisko jeho k požadavkům
městským v otázce příslušnosti soudní bylo tedy městům příznivé a srovnávalo se dosti se
sprostředku jícím návrhem, který r. 1502 byl králi a sporným stranám předložen.®*) Stavu
městskému arci ani toto stanovisko nevyhovovalo, nebot nechtěl soudu komornímu vůbec
žádného vlivu přiznávati na soudnictví městské.
Přihlédneme-li nyní k ostatní kompetenci soudu komorního, tedy seznáváme, že pří-
slušnost jeho byla nepopíranou v téch případech, jež nebyly výslovně jiným soudům vyhrazeny
a v kterých strany na něho se obracely. Původ®*) i přímo pohnaný k tomuto soudu musili
býti lidé osobně svobodní. Lidi poddané soudila vrchnost; proto bylo původu, jenž vinil pod-
daného, nejprve na soud vrchnostenský se obrátiti, a teprve pak, nebylo-li tam dopomoženo
ku právu proti poddanému, bylo mu pohnati vrchnost před soud komorní, aby člověka podda-
ného postavila. Následkem toho vznikaly často spory, zdali původové a pohnaní jsou lidé
,, dobří," „svobodní," „urození," „vládyčtí," „královští," anebo zdali jsou to lidé přikázaní, dědiční,
sedlští, gruntovní atd., a takovým způsobem přišlo soudu komornímu nejednou také o „chlapství^
(de vili rusticitate) rozhodovati. ®®) Případy pak, v kterýchž soud komorní v tento čas půhony
na lidi svobodné i také nesvobodné, když je vrchnost byla postavila, přijímal a o nich nálezy
vynášel, jsou kromě svrchu zmíněných případů městských tyto:
1. z nevydání, nevráceni neb pobrání svrchkú, nábytků (koní, klisen, krav, vozů, peřin,
šatů, zbroje), obUí, peněz, klenotů, stříbra (R č. 978, 1016, 1088, 1108, 1153, 1189, 1192,
1196, 1204, 1206, 1245, 1319, 1374, 1392, 1409, 1411, 1421, 1437, 1453, 1467, 1468, 1467,
1494, 1501, 1526, 1538, 1617, 1636, 1641, 1647 a 1661);
2. z rušení držby (č. 1276, 1286, 1286, 1288 a 1359);
3. z nekladení statku ve dsky, z neoprávněného kladení do desk, z neočištění statku
zavazeného (č. 1169, 1268, 1352 a 1398);
4. z nesdríení smlouvy, z dosti neučinění smlouvě, pečetmi neb řezanými cedulemi
stvrzené, (č. 980, 1012, 1018, 1027, 1036-1038, 1044, 1047, 1066, 1063, 1104, 1106, 1110,
1113, 1131, 1134, 1137-1139, 1143, 1144, 1171, 1187, 1198, 1202, 1207, 1224, 1234, 1238,
1239, 1250, 1260, 1282, 1316, 1322, 1326, 1330, 1358, 1382, 1393, 1415, 1440, 1444, 1470,
1474, 1476, 1478, 1496, 1524, 1630, 1636, 1687, 1625, 1654, 1666-1659, 1663, 1672, 1699,
1745, 1746 a 1772);
6. z nezdrzení smlouvy nájemné (č. 1083, 1094, 1162, 1209, 1264 a 1428);
«) Srov. str. XIV. tohoto úvodn. »») R. é, 1064, 1264 a 1529.
»•) R. č. 983, 990, 991, 998, 1006, 1020, 1054, 1064, 1191, 121.3, 1238, 1239, 1262, 1264, 1300, 1383,
1433, 1529, 1636 a 1768. — Srov. též ZZ. 61. 45 a 471 a R. 6. 1107, 1425, 1562, 1564, 1565, 1681, 1682, 1884,
1953 a 2004.
Příslušnost soudu komorního. XIX
6. ze rčení neb pHríení něco dáti, čiaiti neb nečiniti, z dosti neučiněni rčení (č. 996,
997, 1010, 1090, 1121, 1140, 1149, 1156, 1212, 1217, 1223, 1254, 1265, 1298, 1310, 1316,
1319, 1320, 1364, 1366, 1368, 1376, 1403, 1412, 1431, 1438, 1439, 1443, 1452, 1455, 1456,
1466, 1479, 1481, 1486, 1517, 1521, 1536, 1566, 1572, 1607, 1618, 1630, 1640, 1646, 1662,
1674, 1675, 1693, 1711, 1718, 1719, 1728, 1744, 1748, 1750, 1752, 1755, 1757, 1761, 1762,
1764 a 1779);
7. z dosti neučiněni slibu (č. 1212, 1216, 1217, 1223 a 1632) ;
8. z dluhu, ze sammy peněz půjčené, nedodané neb nedoplacené (č. 979, 1014, 1024,
1025, 1051, 1066, 1068, 1098, 1111, 1118, 1157, 1168, 1174, 1193, 1201, 1202, 1211, 1221,
1245, 1247, 1258, 1263, 1297, 1311, 1314, 1351, 1353, 1365, 1369, 1373, 1395, 1402, 1405,
1414, 1418, 1420, 1429, 1464, 1472, 1473, 1487, 1492, 1493, 1495, 1506, 1519, 1627, 1633,
1534, 1537, 1642, 1544, 1545, 1570, 1605, 1613, 1620, 1621, 1632, 1636, 1650, 1677, 1707,
1742, 1747-1749, 1753, 1755, 1759, 1760, 1762, 1767, 1782 a 1783);
9. z dluhu po eemřdém e&stalého (č. 1255, 1303, 1308, 1370, 1394, 1419, 1454, 1460,
1502, 1507, 1508, 1532, 1533, 1585, 1589, 1619, 1651, 1664, 1665, 1673, 1756, 1768 a 1775);
10. z obstavení pro dluh, též pro zločin (č. 1052, 1078, 1184, 1349, 1383 a 1813);
11. z leiení, z prolelélého a nedoplatku jeho (č. 986 a 1401);
12. ze svěření, z nevrácení věci svěřené, půjčené, k věrné ruce schovati dané (č. 982,
985, 1016, 1034, 1041, 1262, 1309, 1328, 1371, 142i5, 1442, 1500, 1528, 1667, 1770 a 1781);
13. ze svěření peněz, z nevydáni peněz Ic věrné ruce svěřených, schovaných neb při-
jatých (č. 1077, 1146, 1153, 1164, 1334, 1411, 1462, 1498, 1652, 1557, 1582, 1620, 1628,
1635, 1660, 1764, 1786, 1829, 1850, 1862 a 1876) ;
14. ze svěření neb schování listu (majestátu, listu hlavního, trhového, zápisného, dobré
vůle a j.), z nevydání listu k věrné ruce přijatého neb svěřeného, z položení listu (č. 985,
1036, 1199, 1200, 1214, 1235, 1243, 1246, 1270, 1333, 1348, 1385, 1416, 1423, 1427, 1539
a 1627);
16. z rukojetnství, zejména za věno, z nevypraveni rukojemství, z dosti neučiněni
slibu a rukojemství (č. 1001, 1011, 1028, 1048, 1065, 1123, 1216, 1223, 1268, 1280, 1301,
1339, 1356, 1388, 1399, 1404, 1408, 1430, 1441, 1445, 1452, 1454, 1459, 1471, 1482, 1483,
1499, 1511-1514, 1516, 1522, 1593, 1600, 1622-1624, 1648, 1653, 1668-1670, 1731, 1819,
1822, 1852-1855; srv. též svrchu položené č. 7.);
16. ze záUadu propadeného (č. 993, 994, 1072, 1407, 1408, 1468, 1634, 1683 a 1763);
17. ze Mjetí neb zájmu dobytka (č. 1071, 1076, 1078, 1081, 1190, 1885, 1889, 1890,
1898, 1941, 1942, 1956, 1969 a 1970; srv. též ZZ. či. 477);
18. ze svazku manídského (é. 1345, 1376, 1447, 1465, 1560, 1561, 1614 a 1634);
19. z věna a výpravy (č. 992, 1028, 1065, 1212, 1223, 1241, 1317, 1321, 1356, 1415,
1499, 1618, 1686, 1604, 1640, 1661 a 1741, srov. též ZZ. él. 504-515);
20. zporučenstvf (č. 989, 1048, 1080, 1106, 1107, 1114. 1166, 1171, 1181, 118(i,
1328, 1336, 1338, 1373, 1384, 1417, 1861 a 1980; srov. též ZZ. či. 483-503);
21. z nedílnosti statků, z nevydání dílu po rozdělení statku nedílného, z položení dílčích
ceduU (č. 989, 1132, 1177, 1215, 1246, 1246, 1279, 1292, 1365, 1367, 1394, 1403, 1410.
1437, 1655, 1802 a 1955; srov. ZZ. či. 516-524);
22. z práva dědického, z dosti neučiněni kšaftu a odkazu, z nevydání peněz a věcí na
smrtedlné posteli poračených a odkázaných (č. 978, 1078, 1080, 1115, 1121, 1160, 1204.
c*
0
XX T>. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511, Úvod:
1205, 1210, 1213, 1218, 1222, 1226, 1242, 1354, 1373, 1382, 1462, 1484, 1490, 1497, 1500.
1502, 1525, 1526, 1533, 1542, 1558, 1559, 1571, 1609, 1617, 1637, 1658, 1671, 1676, 1761,
1765, 1776, 1777, 1812, 1818, 1827, 1857, 1872, 1927, 1928, 1971 a 1994);
23. z nářku cti (do r. 1505), z řečí hanlivých a důtklivých, z nešlechetných cedulí
(6. 1008, 1026, 1031-1033, 1038, 1049, 1053, 1058, 1073, 1074, 1085, 1096, 1150, 1151,
1170, 1176, 1179, 1219, 1220, 1225, 1231-1233, 1240, 1245, 1252, 1256, 1266, 1267, 1269,
1291, 1292, 1306, 1318, 1323, 1327, 1331, 1338, 1340-1341, 1350, 1357, 1362, 1378, 1381,
1386, 1387, 1590, 1638, 1725 a 1774; srjov. též ZZ. či. 38);
24. z hanéni soudu (č. 1055, 1173, 1188, 1486, 1929, 1931 a 1949);
25. z pychu neb výstupku proti osobě svobodné, když pohnaní neb jich lidé původa honili
v mírné a pokojné zemi, jímali, do véže vsadili, zranili, na zdraví mu uškodili, jej zbili, jej
pomáhali bíti, chtěli zabiti, když pohnaný původu výhrůžky činil, do jeho vsi zbrojné přijel, na
Bibiici koně mu vypřahal, manželku mu unesl atd. (č. 1008, 1045, 1059, 1129, 1135, 1136,
1169, 1269, 1325, 1362, 1425, 1465, 1476, 1489, 1504, 1523, 1561, 1614 a 1773);
26. z pychu proti osobě nesvobodné (z pokuty 50 neb 10 kop), že pohnaný původu
člověka jeho poddaného neb služebníka zamordoval, pomáhal bíti neb mordovati, zloupil,
zsekal, kázal stíti, zbil, zraněl, zchromil, jal, vězel, úklady strojil, na zdraví uškodil, naň
zločince najímal, výhrůžky činil, aneb že pychu takového poddaní pohnaného se dopustili (č. 998^
1022, 1052, 1060, 1061, 1112, 1117, 1155, 1167, 1191, 1194, 1271, 1277, 1278, 1289 z „ray-
boje\ 1299, 1307, 1312, 1325, 1397, 1406, 1413, 1422, 1431, 1436, 1448, 1450, 1451, 1463,
1469, 1476, 1477, 1488, 1503, 1504, 1509, 1515, 1529, 1555, 1594, 1598, 1602, 1633, 1642,
1643, 1645, 1649, 1652, 1679, 1736, 1750, 1751, 1784, 1815, 1816 a 1987);
27. z pychu proti majetku (z pokuty 50 neb 10 kop), sse vzatku, odjeti neb pobrání
statku, svrchků, nábytků, peněz ; ze spálení statku, z porouhání lesa, z posečení louky, z po-
brání obilí neb sena, ze zabití zvířete (č. 1004, 1018, 1046, 1062, 1069, 1086, 1116, 1122,
1141, 1147, 1148, 1182, 1287, 1304, 1305, 1336, 1355, 1363, 1392, 1397, 1506, 1531, 1540,
1576, 1721, 1743, 1756, 1817 a 1888; srov. též ZZ. či. 444);
28. ze zlodějstvi a z kupování věcí kradených (č. 981, 1127, 1128, 1190, 1346 a 1347);
29. z honu, shonu a lovu na cizích gruntech (č. 978, 1057, 1125, 1361, 1424, 1548,
1569, 1631 a 1778; srov. též ZZ. či. 531-537);
30. z nehonění a ýedrováni zločinců (č. 999, 1101, 1103, 1183, 1426 a 1768; srov.
též ZZ. či. 532, 536-549).
Konečně dle či. 380 ZZ. byl každý povinen státi před soudem královským, koho král,
jsa v zemi, listem obeslal, a podobně i komorní soud jménem královským mohl obesílati strany
a vjmášeti mezi nimi tak zvané „stranné nálezy^.^^) Takovým způsobem mohl soud komorní
vyřizovati stížnosti na soudy vrchnostenské neb obecní pro nedopomáhání práva i nepořádné
konání soudní moci (R. č. 990, 1133, 1302, 1337, 1432 a 1758), jakož i stížnosti poddaných
neb jich zastanců na jich vrchnosti ; avšak takovéto pře poddanské jsou v těchto letech na
soudě komorním velkou řídkostí (R. č. 1119, 1159 a 1226).
Tolik o působnosti soudu komorního, jež tudy přes všechnu nepřízeň okolností byla
v těch časech dosti rozsáhlá a zejména pro dějiny práva soukromého a trestního velmi zajímavá.
Náleželo by zde pojednati ještě o řízení při tomto soudě a o rozdílech tohoto řízení
•^ ZZ. 61. 246 mluTí o přech stranných (cause extraordinarie), o něž osoby od úřadu byly listem
obsílány a jež prý už minuly (Archir Český V. str. 131).
Dávání svědomí k soudu komornímu. XXI
od procesu na soudě zemském užívaného; avšak véc ta musí jinému místu býti zůstavena/^)
Toliko o jedné stránce řízení průvodního, o dávání svědectví, jest se nám zde ještě zmíniti,
poněvadž otázka tato byla předmětem též sporů stavovských, a poněvadž uveřejňujíce v tomto
díle svědomí soudu komorního z let 1510a 1511, musíme též poněkud k formální jich stránce
přihlédnouti. Zřízení zemské z roku 1500 činilo rozdíl mezi svědectvím, jež před soudem
zemským a jež před soudem komorním mělo se skládati. Svědkové, nechat byli stavu kte-
réhokoli, neskládali ústního svědectví před soudem samým, nýbrž oni prve, nežli došlo k lí-
čení pře, vydali svědectví před úřadem, kdež ústní jich svědectví písař soudu zapisoval
a pak na soudě četl. Šlo-li o při před soudem zemským, tu byl povinen svědek, jsa pohnán
k svědomí, z pravidla osobně před písaře se dostaviti, přísahu složiti^ že věrně a právě poví,
čeho je svědom, a pak ústně svědčiti. Při tom páni a vladykové měli přísahati, k svědomí
stojíce a zdvihnuvše dva prsty proti východu slunce; kdežto městský a obecní lid měli
kleknouti proti východu slunce a položiti dva prsty na znamení božího umučení. Svědomí
listovní na místě takovéhoto svědectví ústního nemělo se na soudě zemském přijímati ; toliko
„městská svědomie podle prvnieho svolenie zemského měla býti přijímána". Naproti tomu na
soudě komorním mohla se na místě ústního svědectví přijímati svědomí listovní jak od vyšších
stavů, tak i od obyvatelů městských ; toliko lidé obecní z městeček a ze vsí musili býti vrch-
nostmi postaveni při úřadě nejv. hofmistra na hradě Pražském, když byli k svědomí pohnáni
a když jim na cestu byly dány peníze.®^)
Na počátku března 1501 učinil však sněm zřízení, „což se svědomie v soudu ko-
morniem dotýče**, takové, že svědomí listovní má se v komoře toliko od panského a vlády-
ckého stavu přijímati, a sice že má svědomí to býti dáváno zavřené a že má v něm býti zapsáno,
kterak svědek bére to na svou víru a na svou duši, že jest pravda, což svědčí. Naproti tomu
„jiní lidé obecní**, tudy i měšťané a ostatní obyvatelé městští, měli svědčiti osobně přísahu
učiníce, jako v soudu zemském, a strana, jež jich pohnala, měla jim dáti od míle 2 groše
jako v témže soudu. Toliko jednu výjimku zřízení to připouštělo, totiž že v kraji „před dvěma
dobrými a zachovalými člověky** t. j. šlechtici mohli lidé obecní svědčiti a přísahu též skládati
v nepřítomnosti stran, načež svědomí jich mělo se sepsati, zapečetiti a patrně úřadu nejv. hof-
mistrství zaslati.^^) Rozumí se, že se tak dalo toliko v tom případě, když svědkové dobrovolně
svědčili a nebyli půhonem k svědomí připraveni. Pochopitelné, že obyvatelstvu městskému bylo
velmi obtížno dostavovati se na hrad Pražský a tam přísahu činiti k svědomí tak, jak lidu
selskému byla předepsána. Yždyt druhdy obyvatel městský skládal přísahu i svědectví před
svým úřadem městským, jenž sepsav a pověřiv svědectví jeho, odesílal je k soudu zemskému
neb komornímu. Měniti zařízení to nebylo příčiny. Stav městský následkem toho ve stížnostech
svých králi Vladislavu v březnu 1502 předložených uváděl též, „kterak páni a rytieřstvo
a zvláště ti, kteřížto v soudiech sedají, svědomie listovního od súsed našich podle obyčeje
prvnieho a práva našeho pod městskú pečetí vydaného přijímati nechtie," ačkoli druhdy mnoho
let je přijímali a nálezy podle něho činili. I žádal, aby „mimo prvnie a staré obyčeje k ta-
kovým přísahám nuceni podle jich vuole nebyli, neb jest to prve a zvláště při soudu ko-
momiem nebývalo." ^*) Vyšší stavové namítali, že i oni jsou povinni osobně svědomí dávati,
jakož na povahu stavů jich přísluší, a tudy aby i měšťané se tak zachovávali; načež král
") Srov. ZZ. ČI. 295 a 380. 8») ZZ. či. 16, 35, 211-213, 270, 272, 290 a 880.
•^ Archiv Český V. str. 172 a VI. str. 280, též R. č. 1021.
»») Archiv Český VL str. 241.
XXII D. Xin. Registra soudu komorního 1503—1511. Úvod:
22. března 1502 yy pověděl, že páni a rytířstvo dobře mohli udělati „zřízení k svým súduom
o přísahách k svědomí mezi všemi stavy, ^ a že to tak ode všech má býti zachováno; avšak
pokud se dávání listovních svědectví týče, že přáním stavu městského poněkud má býti vy-
hověno. Potvrdil, že k soudu zemskému mají obyvatelé městští přísahu k svědomí osobně
a klečíce činiti; avšak k soudu komornímu že mohou konšelé na tu přísahu, kterou učinili
k úřadu svému, dávati svědomí svými zavřenými listy, a „kteří jsú měšťané osedlí a nejsú
konšelé'', ti že mají přísahu udělati před konšely svého města, a to stojíce a dva prsty na kříž
položíce. Což tak před konšely seznají, to má v list vepsáno býti, a pečetí městskou zape-
četěno, a nemá to od žádného otvíráno býti, než před soudem komorním. Toliko kdyby šlo
o nářek cti, tu že měštané mají jako páni a rytířstvo osobně státi a svědomí pod přísahou
vydati.*') Poslední ustanovení arci pozbylo významu, když pře o čest r. 1505 soudu komor-
nímu jsou odňaty. ^^) Y březnu 1509 opětně Pražané a jiná města vinili před králem vyšší
stavy, „že svědomí od měšfan listovního v soudech přijímati nechtějí tak, jakž jsú prve od
staradávna přijímali, a jestliže by nechtěli od nich tak svědomí přijímati, že by na ně záhuba
veliká přišla" ; avšak král 20. března 1509 zůstavil toho artykule „o přijímání svědomí
k soudům*' při znění předešlé výpovědi.'^) Máme za to, že stížnost měst v tomto kuse ne-
týkala se soudu komorního, jenž na základě prvního rozsudku královského z r. 1502 od
konšelů a měštan listovního svědectví přijímal.
Z vytištěných pak v tomto díle svědomí**) je patrno, že nejvyšší úředníci svědčili
„na tu přísahu, kterou králi JMti i vší zemi učinili'';*^) páni a vladykové seznávali proste,
co „jim jest dobře svědomo a v paměti," berouce druhdy vyznání své „k své víře a k své
duši, že jest to v pravdě tak";*^) menši úředníci svědčili „na tu přísahu, kterou k úřadu
svému učinili'' ; *^) konšelé „na tu přísahu, kterou králi JMti při přijímání úřadu konšelského
učinili";*') knéií „na tu přísahu, kterou biskupu při vzetí kněžství svého učinili";***) kdežto
měštané a lidé obecní svědčili, „učinivše přísahu na kříži". Ve většině případů šlo asi o pí-
semné svědomí šlechticův, duchovních, konšelův i měšťanův, kterážto svědectví byla zape-
četěná posílána úřadu nejv. hofmistrství a písaři soudu komorního do register svědomí pře-
pisována. Toliko lidé obecní, jsouce pohnáni k svědomí, byli povinni dostaviti se na hrad
Pražský a po vykonané přísaze svědčiti buď původu buď pohnanému anebo oběma stranám.
Nejsouce pohnáni k svědomí, mohli arci svědčiti u přítomnosti dvou šlechticů, ktefí jich svě-
dectví pak sepsali a do Prahy zaslali.'^') Svědčilí-li svědkové osobně na hradě Pražském,
svědomí jich písaři soudu komorního zapisovali na listy a odtud po nějakém čase přepisovali
je společně s došlými listovními svědomími do vložek, jež pak jsou svazovány v y^registra
svědomí^ a běžným číslem i rejstříkem jmen sporných stran opatřovány. Před soudem ko-
morním četl arci písař toliko tak neb onak sepsaná seznání svědků.
^^) ArchiT Český VL str. 268. »») R. 6. 1151 a 1378.
^) SoQČ. kopie T archiya Třeboňském c. 3448.
•5) R. 6. 1648-1616, 1679-1740 a 1786-2011. ^ej R. g. ^599,
«^) R. c. 1613, 1711, 1909, 1922, 1934, 1963, 1976, 1993, 1996, 2003, 2006-2007.
»«) R. c. 1679, 1684, 1711 a 1941. ^) é. 1562, 1679, 1696 a 1974.
^•®) R. 6. 1651, 1565, 1678, 1681, 1678, 1701, 1718, 1798, 1807, 1808 a 1918.
*^*) R. 1503 pohnaný Petr ze Šternberka prayil, že „svédomie jich pnovodnov nenie dostatečné, a to
proto, že ti obecní lidé, kteříž svédomí dávají, nezachovali sú se podle prá?a, ale ie 8Ú po marílalech svédcUi
(R. č. 1217). Patrně šlo tu o takovéto listovní svědomí obecních lidí.
Svědomí při soudě iomomím, O registrech. XXIII
Pro důležitost, kterou tato svědomí mají pro politickou, právní a hlavně kulturní hi-
storii, jakož i v ohledu jazykovém, rozhodli sme se uveřejniti je v chronologickém pořádku
společně s půhony a nálezy soudu komorního ; toliko ta svědomí, jež měla týž aneb podobný
obsah, jako svědectví předcházející, jsme vynechávali.
Prameny pak, z nichž v tomto díle čerpáme, jsou :
1. Registra černá aksamitová půhonův a nálezů, z let 1500 — 1511 (= R. III.), psaná
za urozeného pána, p. Viléma z Pernšteina, v rukopise Českého Musea, jehož popis podali sme
v Archivu českém X. na str. 446. Z památné této knihy vydáno je nyní skoro všechno, a sice
v X. díle Archivu Českého č. 978-989, v díle XI. č. 990-1069, v díle XH. č. 1070-1209
a v tomto díle Xm. č. 1210-1547, 1617-1678 a 174M784. Zbývá vydati toliko ještě 81 pů-
honův a nálezů vynesených o sv. Martině 1. 1511. Pozoruhodné jest, že písař tohoto rukopisu
přepisoval jednak z běSných register soudu komorního, do nichž nálezy zajisté v chronologickém
pořádku se psaly, jednak též ze zvláštních register tohoto soudu, z register památných ^^^)
a z register půihonných, do kterých nestání stran a tedy práva staná^^^) se zapisovala. Z těchto
zvláštních register dle všeho jenom malá část byla do rukopisu musejního převzata.
2, „Třetí registra svědomí krále JMti komorní^ (ruk. Českého Musea sign. 3 G), jež
obsahují na 1. A i — T 7 přepisy svědomí jdoucí od února r. 1510 až do srpna r. 1513. Ozna-
čujeme je sign. B. IV.
Ve vydání jich v tomto díle Archivu Českého dospěli sme k listu M 18 a do listo-
padu 1511. Rukopis nasvědčuje tomu, že asi tři písařové soudu komorního účastnili se zapi-
sování a přepisování svědomí do těchto register. Jména jich jsou nám neznáma. Snad mezi
nimi nescházel „pan Johannes", o kterém ve svědouil z r. loll (R. č. 1873) se praví, že
k soudu komornímu „puohony vydává". Písaři, přepisujíce svědomí do register, nechávali úmy-
slně prázdná místa, aby pozdější svědectví v téže rozepři vydaná mohli k předešlým svědomím
připisovati, a nestačilo-li místo, učinili odkaz k jinému prázdnému místu, kamž nová svědomí
připsali. Svědomí psána jsou vesměs českým jazykem ; na několika málo místech jest znáti,
že jsou překladem německého svědectví. * ^^)
Přihlédneme-li blíže k obsahu těchto svědomí, shledáváme, že nám poněkud objasňují
poměry zemských úřadů (R. č. 1909); mezního soudu (č. 1576, 1712, 1897, 1954 a 2000);
šlechtí/ (č. 1560, 1561, 1614, 1679, 1704, 1708, 1789, 1794, 1844, 1845, 1847, 1851, 1858,
1885, 1889, 1890, 1894-1896, 1912, 1956, 1962 a 1969); kněístva (č. 1584, 1698, 1701, 1702,
1705, 1713, 1769, 1798, 1800 a 1996); university (č. 1551, 1558, 1559 a 1676); obyvatelstva
městského (č. 1610, 1684, 1704, 1804, 1818, 1826, 1827, 1830, 1831, 1856, 1872, 1892, 1901,
1907, 1908, 1929, 1931, 1949, 1974, 1981, 1992, 1994 a 2002); obchodu (č. 1596, 1689
a 1881); soudnictví vesnického (č. 1568, 1834, 1835, 1864, 1865 a 1993); obyvatelstva selského
(č. 1562-1664, 1577, 1581, 1582, 1729, 1809-1811, 1824, 1834, 1835, 1864, 1865, 1868, 1870,
1874, 1875, 1879, 1884, 1896, 1910, 1920, 1925, 1926, 1930, 1935, 1936, 1939, 1940, 1953,
»•') R. 6. 1109, 1120, 1178, 1232, 1244-1247, 1266, 1273, 1274, 1290, 1291, 1318, 1332, 1340, 1343,
1358, 1377, 1378, 1381, 1484, 1486 a 1491. Též asi náfezové ttranni (é. 1119, 1159 a 1179) byli vypsáni z re-
gister památných.
><») R. c. 1018, 1248, 1351, 1402, 1433, 1443, 1482, 1483, 1516, 1635, 1636, 1669, 1670, 1763 a 1782-1784.
'^) Že při soudech vyšších byli translátoři ustanoveni, toho dokladem je zpráva, že na sněme
r. 1504 Mikoláš Šlik omlouval se, kterak ve své při s Loketskými, nechtěje na soudě zemském česky mlu-
viti, „iádal tlumaČuov, kUrýmii král JMt ráH opatřili soud zemsky a komomi, kterýž pak jeden Erištof Damar
v ty časy při tom byl" (Archiv Český VI. str. 311).
XXrV D. Xin. Registra soudu komorního 1603—1511. Úvod.
1967, 1958, 1973, 1985 a 1989); věssení (c. 1737); stavitelství (č. 1707); že dále obsahuji
popis svrchků, šatů, klenotů, nábytku, náčiní kuchyňského atd. (č. 1553, 1574, 1583, 1706,
1798, 1827, 1882, 1883, 1892, 1899, 1918, 1943 a 2009); zbroje (č. 1549, 1786, 1834, 1835
a 1917); hanby neb myslivosti (č. 1548, 1569, 1594, 1615, 1708, 1937 a 2001); hry v kostky
(č. 1580) a j. v. Zajímavost zápisů těchto je tudy samozřejmá, a tím cennější je obraz staro-
českého života, jejž nám podávají, že podobných původních pramenů z doby Jagíellonské se
nám nemnoho zachovalo.
Eu konci jest nám podotknouti, že při ukončování tisku tohoto dílu byli jsme p.
prof. A. Sedláčkem upozorněni, že v deskách dvorských pod č. 32 zachovala se registra svě-
domí 0 1. 1502 — 1505, jež mylně za registra dvorského soudu byla pokládána a jež za nej-
starší zachovaná registra svědomí soudu komorního považovati se musí, jak dokazuje poro-
vnání s půhony a nálezy tohoto soudu z těchto let v tomto díle uveřejněnými. Rukopis tento
čítá 936 stran, a nám arci při vydání tohoto dílu Archivu Českého nebylo ho lze užiti. Svým
časem, až publikace register soudu komorního dospěje aspoň k r. 1526, bude záhodno v do-
datcích i tato svědomí uveřejniti.
V Praze, dne 15. listopadu 1894.
Vydavatel.
D. xin.
KEGISTRA SOUDU KOMORNÍHO.
Vydává Jaromír Čelakovský.
(Čísla 1070—1209 z let 1501—1503- viz v dfle XH, stí. 463 až 560.)
Puohonové a nálezové k roku Svátostí léta MDIII'.
1210.
Mezi Jindřichem Dubánkem a Alžbětou z Barchova o yydánl odkazu. 1503, 4. května.
Jindřich Dubánek pohnal Alžběty z Barchova na Eumborce. Vinil ji z ne-
vydáni padesáte kop grošuov, kteréž nebožtík Jan Zdechovský, manžel jejie, Eathe-
řině, dceři jeho Dubánkově, na smrtedlné posteli poručil a rozkázal jí po své smrti
vydati ; ale ona paní Alžběta tomu dosti učiniti prodlévá. Vložen puohon léta MD^n^
v pátek den přenesení svatého Václava [4. března].
V té při mezi Jindřichem Dubánkem s jedné, a Alžbětu z Barchova s strany
druhé. -Kdež tj-ž Dubánek vinil ji z nevydání L kop grošuov, kteréž nebožtík Jan
Zdechovský, manžel jejie, poručil jí vydati Kateřině, dceři jeho Dubánkově etc, tak
jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Alžběta pohnaná
odpírajíc pravila, že jest byla vězeň muže svého a že z svého věna nenie povinna
toho dáti. Zase proti tomu Dubánek pověděl, že jest ona nápad po muži svém
vzala, a na to ukázal vajpis kšaftu z desk téhož nebožtíka manžela jejieho. Tu JMt
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie Če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory,
svědomí i kšaft, takto JMt o tom nalezli: Poněvadž ona Alžběta pohnaná sama po-
věděla, že jest jí nebožtík manžel jejie rozkázal těch padesáte kop grošuov dáti,
a ona že jest je řekla vydati, a on puovod na ni dostatečně to rčenie provedl,
ArchiT Čfltký XID. 1
t
1
^•í ^
2 Z>. Xin. Registra soudu komorního.
a také poněvadž jest nápad po témž muži svém dědičný i svrchky, což jest jí kšaftem
odkázal, vzala ; z těch příčin aby ona jemu Dubánkovi puovodovi těch L kop grošuov
dala od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se ve
čtvrtek před svatým Florianem.
R. m. 1. 98. b.
1211.
Mezi Janem Mrázem z Radimovic a Zikmundem Baršem z Kamenice o dluh. 1503, 4. května.
Jan Mráz z Radimovic pohnal Zigmunda Barše z Kamenice. Vinil ho z pěti
kop grošuov českých, kterýchž mu puojčil. Vložen puohon léta MDII^ v pondělí po
květné neděli [21. března].
V té při mezi Janem Mrázem z Radimovic s jedné, a Zigmundem Baršem
z Kamenice s strany druhé. Kdež on Mráz vinil jej Zigmunda z pěti kop grošuov
českých jemu puojčených etc, tak jakož puohon svědčí. A na to některých objTa-
teluov Nového města Pražského ukázal svědomí. Proti tomu Zigmund Bareš pohnaný
odpíraje pravil, že jest to svědomí nedostatečné, a poněvadž nenie podle práva a zuo-
stání zemského, že jest ten puohon zmatečný. A k tomu také pravil, chce-li Mráz
vzieti to na svů vieru a na svú duši, že mu ty penieze dáti chce. A dále proti
tomu, kdež Mráz praví, že jest tomu na tři léta, když mu těch peněz puojčil, a to
když měl ku panu hofinistru zemskému JMti jeti, takto pověděl, že jest tomu na
pět let, jakž jest k JMti panu hofinistrovi v službu jel. I JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofinistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom nalezli : Poněvadž on Mráz dostatečně
toho vedle práva neprovedl a k tomu zřetedlně a dobrovolně, což jest mu Bareš
podával, přijíti nechtěl, dává se z té příčiny jemu Zigmundovi pohnanému za právo.
Stalo se ve čtvrtek před sv. Florianem.
R. m. 1. 140. b.
1212.
Mezi Janem a Jindřichem Penízky ze Slatiny a Janem Ojířem z Očedělic spolu s Mikulášem
Šmohařem z Rochova a Jindřichem ze Lhoty o splnění slibu. 1503, 4. května.
Jan a Jindřich Peniezkové, strajci z Slatiny, pohnali Jana Ojíře z Očedělic, Mi-
kuláše Šmohaře z Rochova a Jindřicha ze Lhoty. Vinili je z dosti neučinění slibu,
kdež sú slíbili za věno za puol druhého sta kop grošuov míšeňských za Václava
z Neuměřic, a jsúce k tomu napomínáni, nemají se k tomu, aby tomu učinili dosti.
Vložen puohon léta MDII v pondělí před svatým Tiburcím [11. dubna].
V té při mezi Janem a Jindřichem Penízky, strajci z Slatiny, s jedné, a Janem
Ojířem z Očedělic, Mikulášem Šmohařem z Rochova a Jindřichem ze Lhoty s strany
k-
F
Nálezy s rohu 1503 o Svátosti, 3
druhé. Jakož nadepsaní strajci a pnovodové vinili je pohnané z dosti neučinění slibu za
pnol drahého sta kop grošuov míšeňských věnných etc., tak jakož puohon šíře nkazuje.
A na to ukázali svědomí. Proti tomu pohnaní odpírajíce pravili, že se k tomu slibu
znají, ale že jest ještě čas placení té summy nepřišel. I JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i svědomí, takto o tom nalezli :
Poněvadž to svědkové zřetedlně vyznávají, že sů nadepsaní pohnaní tak slíbili, že
má svým věnem paní Anna, manželka jeho Václavova, opatřena býti, z té příčiny
aby svrchu dotčení pohnaní tomu dosti učinili podle slibu svého a jí to věno ujistili
podle řádu a obyčeje, a to ve dvú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Stalo
se ve čtvrtek před svatým Florianem.
R. m. 1. 140. b.
1213.
Mezi MikuláSem Pánkovým z Čejetic a Alšem Zručským z Chřenovic o vydání věcí pozů-
stalých po rodičích. 1503, 4. května.
Mikuláš, Pánkuov sjn z Čejetic, pohnal Alše Zručského z Chřenovic. Vinil
ho z nevydání svrchkuov, nábytku a hotových peněz po otci a po mateři jeho Mi-
kulášově tu ve Zruči zuostalých, kteréžto svršky, nábytek a hotové penieze, meno-
vitě XVm kop grošuov míšeňských, nebožka Uršila, mátie jeho, jemu Mikulášovi na
smrtedlné posteli poručila a odkázala. Vložen puohon léta MDII** v úterý před svatým
Urbanem [24. května].
V té při mezi Mikulášem, Pánkovým synem, s jedné, a Alšem Zručským
z Chřenovic s strany druhé. Kdež on Mikuláš vinil jej Alše z nevydánie svrchkuov,
nábytku a hotových peněz, menovitě XVIII kop grošuov míšeňských etc, tak jakož
puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Aleš odpíraje pravil,
že on jest jeho člověk dědičný, a že k tomu lepší spravedlnost má nežli on Mikuláš
Pánek. Tu on Aleš Zručský jsa od pánuov JMtí tázán, sliboval-li jest jemu člověčenstvie
Mikulášuov Pánkuov otec, a on pověděl, že sliboval. I JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, takto o tom
nalezli: Poněvadž on Aleš Zručský pohnaný od JMtí pánuov jsa tázán, sliboval-li
jest jemu člověčenstvie Mikulášuov Pánkuov otec, a on pověděl, že sliboval, ale toho
jest ničímž neprovedl, i z té příčiny, poněvadž jest ničímž toho nepokázal, by mu
otec jeho člověčenstvie sliboval, aby jemu Mikulášovi puovodovi on Aleš pohnaný to
navrátil a dal, což jest podle práva provedl, to jest osmnácte kop grošuov míšeňských,
vovce a včely, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se ve
čtvrtek před svatým Florianem.
R. m. ]. 192. a.
4 D. XIII, Registra soudu kofnomfho.
1214.
Mezi Mikulášem z Čejetic a Alíem Zrnčským z Cbřenoyic o postavení poddaného pro vydání
listu k věrné ruce svěřeného. 1503, 4. května.
Mikuláš, Pánkuov syn z Čejetic, polmal Alše Zrufiského z Chřenovic, aby
Václava, Pánkova syna, poddaného svého, ze Zrutče postavil přede pány v soudu
komorním. Vinil ho z nevydání listu hlavnieho na XXX kop groěuov českých svěd-
čícieho, v němž Mazancové rukojmie sú, kteréhožto listu nadepsaný Mikuláš témuž
Václavovi k věrné ruce svěřil. Vložen puolion léta MDIF v úterý před svatým Ur-
banem [24. května].
V té při mezi Mikulášem, PánkovýTn synem, s jedné, a Alšem Zručským
z Chřenovic s strany druhé. Jakož on Mikuláš pohnal jej Alše, aby postavil přede
pány Václava, Pánkova syna, poddaného svého, že ho chce viniti z nevydání listu
hlavnieho, na XXX kop grošuov českýcli svědčícieho a jemu svěřeného etc, tak jakož
puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc.,
najvyšěí hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
takto o tom rozkázati ráčili: aby on Aleš Zručský jemu Mikulášovi puovodovi ten
list dal hned, a oni oba, puovod i pohnaný, aby jím upomínali, mohli-li by jím co
vyupomínati. Pakli by jím nic vyupomínati nemohli, tehdy aby strany stály před
JMtí pány s vajpisem z register purkrabových i s tiem listem na těch XXX kop
grošuov českých svědčícím i s jinými se všemi potřebami svými, a to na den svatého
Martina najprv příštieho. Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem.
R. HL ]. 192. b. SroY. předcházející nález č. 1213.
1215.
Mezi Mikulášem Hochhauzarem z Hochhauzu a jeho bratrem Janem o odbytí dílem otcovským.
1503, 4. května.
Mikuláš Hochhauzar z Hochhauzu pohnal Jana Hochhauzera, bratra svého
nedielného. Vinil ho z dostineučiněnie smlouvě dobrými lidmi mezi nimi učiněné
v tom, že jeho Mikuláše v času určeném měl dielem otcovským odbyti. Tomu neučinil
dosti. Vložen puohon léta MDII ve čtvrtek před rozesláním apoštoluov [14. července].
V té při mezi Mikulášem Hochhauzarem s jedné, a Janem odtudž, bratrem
jeho, s strany druhé. JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., naj-
vyěší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, toto
zapsati ráčili rozkázati: že on Jan pohnaný dobrovolně před JMtí pány se podvolil,
že od dnešnieho dne ve Čtyřech nedělech pořád zběhlých chce jemu Mikulášovi,
bratru svému mladšiemu, cedule dielčí položiti. Protož puohon tento jest vymazán.
Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem.
R. m. I. 192. b.
Nále$y z rohu 1503 o Svátosti. 5
1216.
Mezi Petrem z Černého Blata a Petrem Holickým ze Šternberka o postavení lidí pro ruko-
jemství. 1503, 4. května.
Petr z Černého Blata pohnal pana Petra Holicského z Šternberka a na Leštně,
aby před najyyšším panem hofinistrem královstvie Českého a raddami krále JMti
lidi své Martina a Jana z Janovic postavil. Vinil je jakožto podpuorce za Marka
z Janovic, bratra jich, za kteréhož on Petr k Fukovi, úředníku jeho, páně Petrovu
na Štemberce, za deset kop grošuov českých slíbil a potom své podle panského
nálezu zaň dáti musil. Vložen puohon léta MDII^ v pátek den Svátosti, jinak před
svatým Tiburcím [8. dubna].
V té při mezi Petrem z černého Blata s jedné, a mezi Martinem a Janem
z Janovic, lidmi páně Petrovými z Šternberka, s strany druhé. Kdež týž Petr z Čer-
ného Blata vinil je, Martina a Jana pohnané, jakožto podpuorce za Marka z Janovic,
bratra jich, za kteréhož on Petr k Fukovi úředníku jeho, páně Petrovu, za X kop
grošuov českých slíbil a své potom zan dáti musil etc., tak jakož puohon šíře svědčí.
A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpierajíce pravili, že sú sobě oni
puovod etc. tu podporu tajně jednali na lidech páně bez vuole páně, a když byl
základ přepaden, že jest pán na ten základ nekvapil; než kdyby mu byli jeho člo-
věka postavili, že by jej byl přijal; ale oni sú ho, Petr puovod s svým tovařišem,
svévolně postaviti nechtěli pod přepadením základu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, s obú stranu pře líčení, odpory
v
i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž jest on Petr z Černého Blata puovod to
dostatečně provedl, že jsú mu oni pohnaní za to podpuorce byli a jemu slíbili, že
za to rukojemství nic nedá, i z té příčiny aby tíž pohnaní jemu Petrovi těch X kop
grošuov českých dali od dnešnieho dne ve dvú neděU pořád zběhlých, tak jakž
puohon v sobě ukazuje. Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem.
Léta MDin° v pondělí před svatů Markétu [10. července] vydán jest Petrovi
z Černého Blata od úřadu list zatykači na Martina a Jana z Janovic pro dosti ne-
učinění a nedání summy jemu podle tohoto panského nálezu.
R. m. 1. 234. b.
1217.
Mezi bratiřími z Březí a Petrem Holickým ze Šternberka o splnění slibu. 1503, 4. května.
Petr a Přibík, bratří vlastní a nedielní z Březí a v Trkově, pohnali pana
Petra Holicského z Šternberka a na Leštně. Vinili ho z slibu, že jest jim sliboval,
pravě: Já vám slibuji, že za to věno, o kteréž se se paní Alenu z Radonic, macechu
6 D. XIII. Registra soudu komorního.
svú, soudíte, nic nedáte, ješto potom oni již menovaní bratří jí Aleně tři sta kop
grošuov míšeňských toho věna dáti musili. Vložen puohon léta MDIT v úterý den
svatého Petra na stolici vsazení [22. února],
V té při mezi Petrem a Přibíkem bratřími vlastními a nedielnými z Březí
s jedné, a mezi panem Petrem z Šternberka a na Leštně s strany druhé. Jakož již
menovaní bratří a puovodové pohnali jsú jeho, pana Petra z Šternberka, viníce jej
z slibu, že jest jim sliboval pravě: „Já vám slibuji, že za to věno, o kteréž se se
paní Alenu z Radonic macechu svú soudíte, nic nedáte," ješto potom oni prve me-
novaní bratří jí Aleně tři sta kop grošuov míšeňských toho věna dáti musili etc.,
tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázali sú některých dobrých i také obecních
lidí svědomí. Proti tomu pan Petr z Šternberka pohnaný odpieraje pravil, že se ten
puohon s svědky nesrovnává; nebo v puohonu se menige z slibu, a svědci vyznávají,
že řekl. Dále pravie, že to svědomí jich puovoduov nenie dostatečné, a to proto,
že ti obecní lidé, kteříž svědomí dávají, nezachovali sú se podle práva, ale že sú
po marštalech svědčili. A na to ukázal svědomí pánuov a některých dobrých lidí,
z nichž někteří vyznávají, že jsúce při něm, při panu z Šternberka, že sú toho od
něho nikdy neslýchali, by jim kdy co přiříkal, což se toho věna dotýče. A nad to
pravil, by pak i sliboval, jakož jest nesliboval, proto se naii tuto neprovozuje, že
by řekl: „Jestliže paní Aleně to věno dáte, že já vám je navrátím." Zase proti tomu
Albrecht Rend [sic] z Aušavy, krále JMti prokurátor, na miestě puovoduov prosil
pánuov JMtí za opatřenie, poněvadž Jiřík Karlík svědomí od těch lidí panu z Štern-
berka přijímal a podle téhož pana z Šternberka na roku stojí, že podle svolenie
zemského takové jeho svědomí nemá přijato býti, táhna se toho na soud pánuov
z Kolovrat, že takovíž svědkové, kteréž vedl pan Mašťovský, těch, kteříž s ním té
chvíle na roku stáli, přijati nebyli. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, puohon, žalobu a s obú stranu pře líčenie, odpory i svědomí vyslyševše,
takto o tom nalezli: Poněvadž oni puovodové dostatečně sú to provedli, že on pan
Petr jim za to přiřiekal a sliboval nejednú ale nmohokrát, že za to věno nic ne-
dadí, a jim toho nedovedl, neb oni věno to, těch tři sta kop grošuov míšeňských,
jí paní Aleně, maceše své, dáti musili, a také on pan Petr to dostatečně svým svě-
domím podle práva neodvedl, by jim nepřiřiekal a nesliboval, i z těch příčin dávají
jim puovodóm proti témuž panu z Šternberka pohnanému za právo, a že jest jim
těmi třmi sty kopami grošuov míšeňských, kteréž sú oni nadepsané Aleně dáti mu-
sili, povinen, a ty aby jim puovodóm dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád
zběhlých. Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem.
R. m. 1. 236. a.
Náleisy e roku 1503 o Svátosti. 7
1218.
Mezi Zikmundem Baršem z Kamenice a Alžbětou z Barcbova o vydání odkazu.
1503, 4. května.
Zigmund Bareš z Kamenice pohnal Alžběty z Barchova. Vinil ji ze sta kop
grošuov čed^ch, kteréž jest rozkázal jí vydati jeínu nebožtík Jan Zdechovský, manžel
jejie, když by se vdala. Vložen puohon léta MDIF v úterý den obrácenie svatého
Pavla na viem [25. ledna].
V té při mezi Zigmnndem Baršem z Kamenice s jedné, a paní Alžbětu
z Barchova s strany druhé. Kdež on Bareš vinil ji ze sta kop grošuov českých,
kteréž mu nebožtík Jan Zdechovský rozkázal dáti etc, tak jakož puohon šíře svědčí.
A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Alžběta odpírajíc pravila, že on Bareš má
pokutu a že ta pokuta jest v kšaftu, kdež se uvázati mají, jestliže by jim dáno
nebylo. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hoftnistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon,
žalobu, odpory i svědomí, takto o tom vypověděli a nalezli: Poněvadž on Zigmund
Bareš dostatečně to provedl, že jest jemu to ona Alžběta sama pravila, že jest jí
nebožtík Zdechovský její manžel těch sto kop grošuov českých rozkázal dáti, i z té
příčiny aby ona Alžběta jemu Zigmundovi puovodovi těch sto kop grošuov českých
dala od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých, a to proto, poněvadž jest
nápad z statku po něm, po nebožtíku muži svém, i také svrchky vzala. Stalo se ve
čtvrtek před svatým Florianem.
R. m 1. 254. a. SroY. nález č. 1210 na str. 1.
1219.
Mezi Annou Nelžejovskou z Nelžejovic a Anežkou z Míkovic o postavení pacholka pro nářek
ctí. 1503, 5. května.
Anna Nelzejovská z Nelžejovic pohnala Anežky z Míkovic, aby Pavlem, pa-
cholkem a čeledínem svým náchlebním, dobře se ujistieci, jej postavila přede pány
etc. Viniti ho chce z nářku cti. Vložen puohon léta MDII^ v středu po svatém Ja-
kubu [27. července].
V té při mezi Annu z Nelžejovic s jedné, a Anežku z Míkovic s strany druhé.
Kdež ona Anna pohnala ji Anežku, aby před JMtí pány postavila Pavla, pacholka
a čeledína svého náchlebnieho etc., že ho ona viniti chce z nářku cti etc, tak jakož
puohon šíře ukazuje. Proti tomu ona Anežka odpierajíc pravila, že jest jej o svatém
Martině toho Pavla zde měla, a soud že odložen byl, a že by jej byla tehdáž posta-
vila; potom že jest týž pacholek u ní dosloužil a pryč od ní šel, a že již slouží
u urozeného dobrého člověka, a že jest od ní slibem, ctí a vierú zavázán, aby zde
g D. XIIL Registra soudu komorního.
dostál, a při tom žádajíc, aby jí dáno bylo hojemstvie. Ta JMt pán, pan Vilém
z Pernšteina na Helfenšteině etc., nigvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom nalezli: Poněvadž ona Anna pohání
ji Anežku, aby postavila nadepsaného Pavla, a že ho viniti chce z nářku cti, že ona
Anežka pohnaná za toho Pavla hojemstvie bráti nemuož, poněvadž jí ona Anna vi-
niti nechce, než jeho toho Pavla, ale že jest ho postaviti měla: i z těch příčin jí
Anně puovodovi dává se proti témuž Pavlovi za právo. A poněvadž ona Anna po
své cti stojí, že jí ten nářek na jejie cti a dobré pověsti k žádné škodě ani ůjmě
nenie a býti nemá, což jest týž Pavel o ní mluvil. Než ona Anežka, poněvadž to
vie, u kterého jest dobrého člověka ten Pavel, a jest od ní ctí a vierú zavázán,
protož aby jej ona Anežka buď právem aneb jinak připravila a postavila na den
svatého Martina najprv příštieho, aby týž Pavel jí Anně vedle obecného n^ezu
o nářek cti nápravu učinil. Pakli by ona Anežka toho neučinila a jeho toho Pavla
na svrchupsaný den nepostavila, tehdy aby táž Anežka před JMtí pány na čas prve
dotčený sama stála. Stalo se v pátek den svatého Floriana.
R m. 1. 7. a. Srv. nálezj č. 1122 a 1188 y ArchÍTU Českém Xn na str. 602 a 645.
1220.
Mezi Annou Polomcovou z Erašovic a Fridrichem Tetaurem z Tetova o nářek cti.
1503, 5. května.
Anna Polomcová z Krašovic pohnala Frydrycha Tetaura z Tetova. Viniti ho
chce z nářku cti. Vložen puohon léta MDIP v úterý před svatým Vavřincem [9. srpna].
V té při mezi Annu Polomcovú s jedné, a Frydrychem Tetaurem s strany
druhé. Kdež táž Anna vinila jej z nářku cti, tu on Tetaur stoje před JMtí pány
pověděl, že jest na ni na Annu Polomcovú nic nepravil a nepraví. I JMt pán, pan
Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypoviedají: Poněvadž jest to on
Tetaur pověděl před JMtí pány, že jest na ni na Annu nic nepravil a nepraví, a ona
jest to od něho přijala, z té příčiny ten nářek jí Anně ke škodě na jejie cti ani
k újmě jejie dobré pověsti nenie. Stalo se v pátek den svatého Floriana.
R m. L 7. b.
1221.
Mezi knězem Baltazarem Mrzákem a Jiříkem Pšeničkou spolu s jeho dcerou Annou o dluh.
1503, 5. května.
Kněz Baltazar Mrzák z Miletínka pohnal Jiříka Pšeničku z Jehlice a Annu,
dceru jeho odtudž. Viniti je chce z dluhu tří kop grošuov českých bez VI grošuov
českých, kteréž jest k jich žádosti Duchkovi, sukna kráječi, Starého města Pražského
Nálezy e roku 1503 o Svátosti. 9
měštěnína, za sukna dal. Vložen puohon léta JVIDIF v sobotu po svatém Františku
[8. října].
V. té při mezi knězem Baltazarem Mrzákem z Miletínka s jedné, a Jiříkem
Pšeničkú z Jehlice a Annu, dceru jeho odtudž, s strany druhé. Jakož on kněz Bal-
tazar vinil je pohnané z dluhu ze tří kop bez šesti grošuov českých. A na to ukázal
svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpierajíce pravili, že to svědomí nenie podle práva.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše s obů stranu
pře líčení, odpory i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž jest on Jiřík pohnaný
toho neodepřel, by dcera jeho toho sukna nebrala, z té příčiny aby ona Anna po-
hnaná jemu knězi Baltazarovi ty tři kopy grošuov bez VI grošuov českých dala od
dnešnieho dne ve dvů nedělí pořád zběhlých. Stalo se léta MDIIP v pátek den
svatého Floriana.
Létha MD pátého v sobotu před svatým Urbanem [24. května] vydán jest
list zatykači knězi Baltazarovi Mrzákovi na Annu z Jehlice pro dosti neučiněnie
nálezu tohoto.
R. m. ]. 26. a.
1222.
Mezi Dorotou ze Straškova a Zibřidem z Jistebna o vydání odkazu. 1503, 5. května.
Dorotha z Straškova pohnala Žibřida z Eystebna a na Hostivici. Vinila ho ze
sta kop grošuov míšeňských, jí od paní Katheřiny z Pakoměřic nebožky na něm
kšaftem odkázaných. Vložen puohon léta MDIP ve čtvrtek u vigiljí svatých Šimona
a Judy apoštoluov [27. října].
V té při mezi Dorothú z Straškova s jedné, a Zibřidem z Eystebna s strany
druhé. Kdež ona Dorota puovod vinila jej Žibřida ze sta kop grošuov míšeňských,
jí od někdy paní Katheřiny z Pakoměřic na něm kšaftem odkázaných etc, tak jakož
puohon plněji svědčí. Na to ukázala kšaft a vajpis z desk. Proti tomu on Zibřid
pohnaný odpieraje pravil, že jest se podle pokuty desk zachoval, a komu kšaft
svědčí, že jest to dal. A na to ukázal ortel Malostranských. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i pruovody,
takto o tom nalezli : Poněvadž dsky Katheřininy ukazují zevně, že ta výmienka v nich
stojí, komuž by kterů summu kšaftem odkázala, a nedali-li by tomu, komuž se za-
pisuje, že pokutu s komorníkem ukazuje, aby se s komorníkem v statek ten uvázali,
komuž by nebylo dáno. I poněvadž jest on Žibřid těch sto kop grošů míšeňských
jí Anně, kteréž její kšaft poslední ukazuje, dal, že nadepsané Dorotě puovodovi těch
sto kop grošuov míšeňských v puohonu dotčených nenie povinen dáti, a to z té pří-
ArchiT Četký XIH. 2
10 -D. XILL. Registra soudu komorního.
činy, poněvadž sobě ve dskách té výmienky neučinila, aby mohla poručníky, co od-
káže, učiniti, než toliko pokutu s komorníkem sobě zuostavuje. Stalo se v pátek den
svatého Floriana.
R. m. 1. 70. s.
1223.
Mezi Janem Ojířem z Očedělic spolu s Mikulášem Šmohařem z Bocbova a Jindřichem Lhotou
ze Lhoty a Zikmundem Stříbrným z Hořemiřic o vyvážení z rukojemství. 1503, 5. května.
Jan Ojieř z Očedělic, Mikuláš Šmohař z Kochova a Jindřich Lhota ze Lhoty
pohnal Zigmunda Střiebméha z Hořemiric. Vinili jej z nevypraveni rukojemství, kdež
sú k žádosti jeho slíbili Peniezkóm za věno proti XXXti kopám grošuov českým
podle řádu zemského, kteréž po paní Anně, manželce syna jeho, věnněny sú, a on
Zigmund slíbil ji, paní Annu, věnem opatřiti a je puovody z toho slibu vyvaditi;
ale toho až dosavad neučinil a nedbá učiniti. Vložen puohon léta MDJF v středu
den svatého Urbana [25. května].
v té při mezi Janem Ojieřem z Očedělic, Mikulášem Šmohařem z Kochova
a Jindřichem ze Lhoty s jedné, a Zigmundem Střiebmým z Hořemiřic s strany druhé.
Kdež již jmenovaní puovodové vinili jeho Zigmunda z slibu, kdež sú slíbili k Pe-
niezkóm za věno proti XXXti kopám grošuov českým právem zemským etc., tak jakož
puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., naj-
vyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto
o tom vypověděli a rozkázali : Poněvadž se jest on Zigmund pohnaný k tomu dobro-
volně podal i k tomu se seznal, že tomu chce učiniti dosti a je puovody z toho
slibu vypraviti; i z té příčiny aby on Zigmund tomu dosti učinil a je puovody z toho
vypravil od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pátek den sva-
tého Floriana.
R. m. 1. 141. a. SroY. nález č. 1212 na str. 2.
1224.
Mezi Janem Smiříckým ze Smiřic a Janem Byšickým o zdržení smlouvy. 1503, 5. května.
Jan Smiricský z Smiftc pohnal Jana Byšického z Byšic. Vinil ho z nezdržení
smlouvy v tom, kdež jest mu týž pan Smifícský dal tri kopy grošuov českých, aby
mu úrok vybral na lidech na zboží Housecském; ale on Byšický tomu jest neučinil
dosti. Vložen puohon léta MDIL" v pondělí po svatém Havlu [17. října].
V té při mezi panem Janem z Smiřic s jedné, a Janem z Byšic s strany druhé.
Jakož týž pan Smiricský vinil jej Byšicského z nezdržení smlouvy tří kop grošuov
českých etc, tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina
na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. U
raddamí, takto o tom nalezli: Poněvadž ten zámek Houska ani lidé ti nejsú jeho Byšic-
ského, než toliko že jest tu úředníkem a nájemm^kem u svého pána, u Hrzaně, a smlouva
naň neukazuje, i z té příčiny on Byšický jemu, panu Smiřicskému, tu povinovat nenie.
Než chce-li pan Smiřicský k Hrzaňovi o to hleděti, právo mu se nezavírá. Než tiemto
jest Byšicský vinen, když by mu pán jeho nehájil, poněvadž jest penieze za to dal, aby
mu ty úroky vyupomínal, a on Byšicský aby témuž panu Smiřicskému počet učinil do
dvú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Stalo se v pátek den svatého Floriana.
R m. 1. 141. b.
1225.
Mezi Linhartem z Krakova a Annou Polomcovou z Erašovic o nářek cti. 1503, 5. května.
Linharth z Krakova, na hradě Pražském obývající, pohnal Anny Polomcové
z Krašovic. Vinil ji z nářku cti. Vložen puohon léta MDIP v středu po svatém Brikcí
[16. listopadu].
V té při mezi Linhartem z Krakova s jedné, a Annu Polomcovú z Krašovic
s strany druhé. Kdež týž Linhart vinil ji Polomcovú z nářku cti. A na to ukázal
svědomí. Proti tomu ona Polomcová odpírajíc pravila, že jest on se Linhart s jejím
mužem Polomcem o zlodějskú věc smlúval. A na to ukázala vajpis z register pur- .
krabie hradu Pražského. Zase proti tomu on Linhart odpíraje pravil, že jest jej Po-
lomec věží k tomu připravil, a také že zevně v tom zapsání stojí, kdež by se Po-
lomec svého doptal, aby k tomu zloději právem hleděl, a také že jest on před panem
Jencem ten vajvod učinil, že mu to jest pan Jenec chválil, že se jest z toho vyvedl.
A na to ukázal rozsudek z register páně Jencových. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vla-
dykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpory, pruovody i svědomí, takto
o tom vypověděli : Poněvadž Polomcová postavila tu děvečku, kteráž jest ten krádež
učinila, aby on Polomec k té děvečce o své zlodějstvie hleděl, jakž se jemu zdá;
a kdež táž děvečka naň na Linharta praví, že by on to od ní přijal, i poněvadž to
ona zevně zná, že jest zlodějka, že jí té děvečce takovým zpuosobem nenie hodno
věřiti. A protož poněvadž ona Polomcová jeho Linharta takovými neduovodnými slovy
dotýkala, z té příčiny JMt páni ji Polomcovú podle obecnieho nálezu v svú kázeň berou,
a aby jemu podle téhož nálezu nápravu učinila. Stalo se v pátek den svatého Floriana.
R. m. L 180. b.
1226.
Mezi Mandelenou z Waldfiteina a bratrem jejím Jindřichem o brání velkého úroku z lidí
zboží Bychmburského. 1503, 5. května.
Man dělena z Walšteina a na Děteniciech pohnala pana Jindřicha z Walšteina
a na Rychmburce, bratra svého. Vinila ho z toho, že jest se nezachoval podle kšaftu
2*
12 D. XIIL Registra soudu komorního.
paní Anežky, mateře své, v tom, kdež v kšaftu jej zavazuje, aby s lidí zboží Rychm-
burského nebral úroku než na míšeňský groš na^věčné časy, a on toho nezachoval,
ale vzal na groš český proti témuž zřiezení. Protož ona jakožto jedna nápadnice
téhož zboží žádá toho, aby se on tak zachoval v tom, jakž zřiezenie kšaftu ukazi^e.
Vložen puohon léta MDIP v úterý [sic] den svatého Valentina [14. února].
V té při mezi paní Mandelenú z Walšteina s jedné, a panem Jindřichem
odtudž z Walšteina s strany druhé. Kdež táž paní Mandelena vinila jej pana Jin-
dřicha, že se jest nezachoval podle kšaftu paní Anežky, mateře své, že jest neměl
bráti s lidí zboží Rychmburského úrokuov než na míšeňský groš etc, tak jakož
puohon šíře svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj-
vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Po-
něvadž sú k tomu statku jiní nápadníci, kteříž by také poháněti mohli, a ona, paní
Mandelena, toho ničímž neprovedla, by podle ní poháněti nechtěli, i z té příčiny
JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pátek den svatého Floriana.
R. m. 1. 193. a.
1227.
Mezi Mandelenou z Walšteina a bratrem jejím Jindřichem o pych pro pobrání úroku z lidí
zboží Albrechtického. 1503, 5. května.
Mandelena z Walšteina a na Děteniciech pohnala téhož pana Jindřicha z Wal-
šteina. Vinila ho z pychu a pro ten pych z L kop grošuov Českých, protože jest
pobral diel úroku svatojirského s lidí zboží Albrechticského, k kterémuž ona spra-
vedlnost má podle kšaftu a zřiezení paní Anežky, mateře jich. Vložen puohon léta
MDn® v úterý [sic] den svatého Valentina [14. února].
V té při mezi paní Mandelenú z Walšteina s jedné, a panem Jindřichem
odtudž z Walšteina s strany druhé. Jakož táž paní Mandelena vinila jeho pana Jin-
dřicha z pychu a pro ten pych z Lti kop grošuov českých, že jest pobral diel úroku
na tom statku svatojirského s lidí zboží Albrechticského etc, tak jakož puohon šíře
ukazuje. Proti tomu on pan Jindřich pohnaný odpíraje pravil, že jest pychu neučinil,
ale že jest ty úroky jakožto držitel vybieral a že ještě tehdáž kšaft ve dskách nebyl.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon,
žalobu i odpory, takto o tom nalezli: Poněvadž puovodovi kšaft svědčí, že mu hned
mělo postoupeno býti, z té příčiny aby strany stály před úředníky Pražskými men-
šími na zajtřie svaté Markéty najprv pí-íští, a což tu ona paní Mandelena na schvá-
lenie týchž úředníkuov provede, což jest jí těch úrokuov on pan Jindřich vzal, tu
aby jí dal týž pan Jindřich od toho pruovodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo
se v pátek den svatého Floriana.
R. m. 1. 193. a.
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 13
1228.
Mezi bratřími ze Šebířova a Janem Fíršicem z Nabdína o postavení člověka pro lovení v řece
Vltavě. 1503, 6. května.
Petr a Radslav bratří z Šebířova, poručníci sirotkuov a statku někdy Jin-
dřicha, bratra jich odtudž, pohnali pana Jana Firšice z Nabdína, aby postavil člo-
věka svého Jana rybáře z MlČechvost. Vinili ho z pychu a pro ten pych z X kop
grošuov českých, protože jest lovil v řece Vltavě u Mieřejovic ryby, nemaje k tomu
práva ani spravedlnosti. Kteréžto řeky nadepsaní bratří ta dva diely drží. Vložen
puohon léta MDIF v úterý před svatým Jiljím [30. srpna].
V té při mezi Petrem a Radslavem bratřími z Šebířova s jedné, a mezi
Janem rybářem z MlČechvost s strany druhé. Kdež oni puovodové vinili téhož člo-
věka z pychu a pro ten pych z X kop grošuov českých, že jest lovil v řece Vltavě
u Miřejovic ryby etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, nig vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž oni puovodové vinili z pychu, že by
jim ten člověk lovil v řece, a svolenie zemské ukazuje, aby se pro takové pychy
právem hleděli, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sů. Stalo se v pátek den sva-
tého Floriana.
R m. 1. 235. b.
1229.
Mezi bratřími ze Šebířova a Janem Firšicem z Nabdína o postavení lidí poddaných pro lov
v řece Vltavě. 1503, 5. května.
Petr a Radslav bratří z Šebířova etc. pohnali pana Jana Firšice z Nabdína,
aby postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále
JMti člověka svého Jíru Mikasa z MlČechvost. Vinili ho z pychu a pro ten pych
z desieti kop grošuov českých, že jest lovil v řece Vltavě etc. Vložen puohon léta
MDn** v úterý před svatým Jiljím [30. srpna].
V té při mezi Petrem a Radslavem bratřími z Šebířova s jedné, a mezi
Jírů Mikasem z MlČechvost s strany druhé. Kdež oni puovodové vinili toho Mikasa
z pychu etc, tak jakž puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, tento puohon zdvihli sú z příčiny té jako první puohon.
V té pH mezi týmiž bratřími z Šebířova s jedné, a Pavlem Záhvozdů z Ho-
holic s strany druhé. Kdež tíž bratří vinili jej Pavla z pychu a pro ten pych etc.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihli sů
z příčiny té jako první.
14 D. XIIL Registra soudu konwmího.
V té při mezi týmiž bratřími z Šebířova s jedné, a Rozkošem z Hoholic
s strany druhé. Kdež tíž bratři vinili téhož člověka z pychu a pro ten pych etc.,
že jest lovil v řece Vltavě etc, tak jakž první puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihli sú z příčiny té jako
i první. Stalo se v pátek den svatého Floriana.
R. m. 1. 285. a.
1230.
Mezi Pavlem Samuelem z Hrádku a Janem z Šumburka o pych pro udělání hnltéře.
1503, 5. května.
Pavel Samuel z Hrádku pohnal pana Jana Šumburka z Šumburka na Březně.
Vinil ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, protože je sobě
udělal altéř v gruntiech jeho páně Pavlových. Vložen puohon léta MDII® v středu
před svatým Havlem [12. října].
V té při mezi panem Pavlem z Hrádku s jedné, a panem Janem Šumburkem
s strany drahé. Jakož on pan Pavel vinil jeho pana Šumburka z pychu etc, tak
jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami :
Poněvadž se ta věc zřetedlně grantuov dotýče, haltéře, z té příčiny JMt ten puohon
zdvihli sú. Stalo se v pátek den svatého Floriana.
R. m. 1. 236. a.
1231.
Mezi Václavem z Pairu a Kateřinou Sýkorovou spolu s Anežkou Zajíčkovou o nářek cti.
1503, 5. května.
Václav z Payru pohnal Katheřiny Saykorové, městky Starého města Praž-
ského. Vinil ji z nářku cti. Vložen puohon léta MDH^ ve čtvrtek po svatém Vavřinci.
Václav týž pohnal Anežky, někdy manželky Jiříka Zajiečka v Starém městě
Pražském. Vinil ji z nářku cti. Vložen puohon léta MDH® ve čtvrtek po svatém
Vavřinci [11. srpna].
V té při mezi Václavem z Payra s jedné, a mezi Kateřinu Sýkorovu a mezi
Anežku Zajiečkovú s strany drahé. Kdež týž Václav chtěl je viniti z nářku cti.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž ony pohnané
třikrát volány jsůce nestojí, a on Václav stojí po své cti, že to jemu Václavovi na
jeho cti a dobré pověsti k žádné škodě ani újmě nenie, čím sú jej nařkly. Stalo se
v pátek den svatého Floriana.
H. m. 1. 282. a.
Nálezy a rohu 1503 o Svátosti. 15
1232.
Mezi Janem Hrzaněm z Harasoya a Hejncem Zajdlicem ze Šenfeldu spolu s jinými o nářek
cti. 1503, 5. května.
Mezi Janem Hrzaní, Heynczem Czedlicem a jinými. My Jan
z Šellenberka, najvyšší kancléř královstvie českého, Jetrich z Gutšteina, Albrecht
Rendl z Anšavy, prokurátor krále JMti, Mikuláš Žďárský ze Žďáru, mocní ubrmané
v té pK mezi Janem rzaném z Harasova s jedné, a mezi Heyncem Zaydlicem
z Ssefeldu, mezi Václavem Budovcem z Budova, Juonkem z Sslavkova a Buryanem
z Hředčic s strany druhé. Jakož sů na nás mocně přestali o ty všecky pře, o kteréž
sů před králem JMtí v Budíne činiti měli, a JKMt ráčil jich podati na komorní
soud, a najvyšší hofinistr královstvie českého, JMt pan Vilém z Pemšteina, s raddami
krále JMti ráčili toho podati, aby na nás toho mocně přestaU. A my s raddú JMtí
takto mezi nimi vypoviedáme o ty všecky pře a ruoznice, kteréž sů mezi nimi byly :
Z čehož sů koli oni ^zaně vinili, buď z skutku nebo z řeči, že naň nic uvedeno
nenie, co by jeho cti nebo dobré pověsti ke škodě býti mělo, a že on buď skrze
řeč nebo skutek [sic], že na jeho cti a dobré pověsti nenie žádná urážka nynie ani na
budůcí časy. A což se dotyce jich čtyř z druhé strany, což sů koli v skutku nebo
v řeči proti Hrzaňovi činiti měli, že na ně také nic uvedeno nenie, co by jich cti
a dobré pověsti ke škodě býti mělo; a že též na jich všech ctech a dobrých po-
věstech nenie žádná urážka nynie ani na budůcí časy, což sů mezi sebů činiti měli
skutkem nebo řečí. A také oboje strany cožkoli listuov mají, buď od krále JMti
neb od pánuov, aneb jaká svědomí k té při, to všecko pánóm smlouvčím JMti vrátiti
mají, a to všecko má ztrháno a zkaženo býti. Stalo se v pátek den svatého Floriana.
R. m. ]. 328. b. Za nápisem : Begistra památná. O Svátosti MDIW.
1233.
Mezi jeptiškou Kateřinou Prachovskou a hejtmanem hradu Pražského Závišem Sulkem
z Hrádku o postavení služebné Aničky pro sepsání nešlechetných cedulí. 1503, 6. května.
Panna Katheřina Přechovská, jeptiška kláštera svatého Jiří na hradě Pražském,
pohnala Závise Sulka z Hrádku, hejtmana hradu Pražského, aby postavil přede pány
v soudu komorním tu ženu Aničku, čeledína svého, kteráž prve byla u Nábky; chce
ji viniti z nešlechetných cedulí, kteréž jest kázala na ni sepsati a je nosila panu
Janovi z Janovic, najvyššiemu purkrabí Pražskému, a pánóm prelátóm kostela Praž-
ského, jí panny Katheřiny na jejie cti a dobré pověsti vysoce dotýkajíc proti řádu
a svolení zemskému. Vložen puohon léta MDII® v pondělí před svatým Bartholo-
mějem [22. srpna].
V té při mezi pannu Eatheřinú, jeptišku kláštera svatého Jiří na hradě
16 D. XUL Registra soudu komorního.
Pražském, a mezi Annu z Nymburka. Kdež ona Katheřina pohnala ji Aničkn, chtieci
ji viniti z nářku cti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc.,
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
takto o tom vypověděli: Poněvadž jest ona Katheřina puovod stála, po své cti stojéc,
a ona, Anička pohnaná, třikrát volána jsůc, nestála jest, z té příčiny dává se jí
Katheřině proti nadepsané Aničce pohnané za právo stané^ a ona Katheřina puovod
aby se v tom zachovala podle svolení zemského, a že to její cti a dobré pověsti
takové dotýkání ke škodě ani k újmě nenie a býti nemá nynie i potomně, poněvadž
jest po své cti stála a dostála. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem.
R. m. 1. 51. a.
1234.
Mezi Jindřichem z KoloTrat oa Eornhauze a otcem jeho Zbyňkem z Kolovrat o lidi sběhlé.
1503, 6. května.
Pan Jindiich z Kolovrat na Komhauze pohnal pana Zbyňka odtudž z Ko-
lovrat, otce svého. Vinil ho z nezdrženie smlouvy, což se lidí a sirotkuov zběhlých
k Komhauzu a k tomu zboží příslušejíciech dotýče, že mu v těch nemá překážek či-
niti, tak jakž ta smlouva dskami mezi nimi tvrzená šíře a plněji ukazuje; ale tomu
nečiní dosti. Vložen puohon léta MDII® v středu po svatém Brykcí [16. listopadu].
V té při mezi panem Jindřichem z Kolovrat s jedné, a panem Zbyňkem odtudž
z Kolovrat, otcem jeho, s strany druhé. Kdež on pan Jindřich vinil jeho pana Zbyňka
z nezdrženie smlouvy etc, tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hoftnistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž sú se strany obsielaly a pohá-
něly o lidi zběhlé, aby se zachovali podle svolenie zemského a tu aby sebe hleděli,
kdež sebe hleděti mají o takové lidi zběhlé. A protož z té příčiny JMt tento puohon
zdvihli sú. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem.
R m. 1. 94. a.
1235.
Mezi Jindřichem z Kolovrat na Komhauze a otcem jeho Zbyňkem z Kolovrat o vráceni ma-
jestátův na Komhauz. 1503, 6. května.
Pan Jindřich týž pohnal pana Zbyňka téhož. Vinil jej z nevrácenie majestátuov,
listuov a všech zápisuov na Komhauz a na ta všecka zboží, kteráž k Kornhauzu přie-
slušejí, svědčíciech. Vložen puohon léta MDII° v středu po svatém Brikcí [16. listopadu].
V té při mezi panem Jindřichem z Kolovrat s jedné, a panem Zbyňkem
odtudž z Kolovrat, otcem jeho, s strany dmhé. Kdež týž pan Jindřich vinil jeho
Nálepy e roku 1503 o Svátosti. 17
pana Zbyňka z nevrácenie majestátuov, listuov a zápisuov na Kornhauz svědčíciech
etc., tak jakož pnohon plněji svědčí. Proti tomn pan Zbyněk odpíraje pravil, kteréž
jest majestáty měl, že jest mu je dal, a kteréž právo k těm mi^estátóm má, kteréž
jest pan Jetřich dal schovati heytmann na hradě Pražském, že mu také on své právo
k těm majestátóm dává ; a také že listuov chce hledati, kteréž by koli nalezl, že mu
je chce vrátiti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvySší
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto nalezli :
Chce-li on pan Jindřich puovod k těm listóra po svém otci právo mieti, kteréž jest
pan Jetřich nadepsanému heytmanu schovati dal, a poněvadž mu dal otec k nim
právo, chce-li o ně koho právem viniti, právo mu se nezavírá. A kdež jest on pan
Jindřich pana Zbyňka vinil z listuov smluvních na rybníky i z jiných věcí a nepo-
kazige jakých, a poněvadž on Zbyněk pověděl, že mu chce vrátiti, ač jestliže které
najde, protož aby jich on pan Zbyněk hledal, a kteréžkoli najde, ty aby mu navrátil
od dnešnieho dne ve dvů nedělí pořád zběhlých. Stalo se v sobotu před svatým
Stanislavem.
R. m. 1. 94. b. SrOT. předcházející nález c. 1234.
1236.
Mezi Jiřím Horynou z Honbic a matkou jeho Kateřinou z Dobronína o vydání odkazu.
1603, 6. května.
Jiřík Horyna z Honbic pohnal Katheřinu z Dobronína, mater svú, poručnici
dětí Jindřicha Horyny z Honbic. Vinil ji z puol drahého sta kop grošuov českých,
jakožto poračnici a držitele statku nadepsaného Jindřicha, otce jeho, kterýžto diel
on nebožtík otec jeho k sobě přijal od nebožtíka Václava, bratra jeho Jiříkova, od
někdy pana Haška Střézka z Lužan jim odkázané. Vložen puohon léta MDHI^
v pátek den svaté Školastyky [10. února].
V té při mezi Jiříkem Horynú z Honbic s jedné, a Katheřinu z Dobronína,
mateří jeho, s strany druhé. Kdež on Horyna vinil ji Katheřinu, mater svú, z puol
druhého sta kop grošuov českých etc, tak jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázal
vajpis z desk a nález první. Proti tomu ona Katheřina odpírajíc pravila, že jí z té
pře po drahé pohání, a že jest na tu při JMtí pány nález učiněn ; při tom také pra-
vieci, že jest ten nález [sic] učinil na zmatek. I JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory a praovody, takto o tom na-
lezli: Poněvadž on Jiřík z té pře po druhé pohání a nález se o tu při prve stal,
z té příčiny on Jiřík puovod ten puohon učinil jest na zmatek, a pro ten zmatek
JMt jej v svú kázeň beru. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem.
R. in. 1. 96. a. SroT. nálezy č. 1083 a 1166 y ArchiTU Českém XII na str. 473 a 630.
ArchiT Čeaký XUI. 3
18 D, XIIL Registra soudu kofnorního.
1237.
Smlouva mezi Kateřinou z Dobronína a synem jejím Jiříkem Horynou z Honbic o nápad po
otci. 1503, 6. kvétna.
Mezi Katherinú z Dobronína a Jiříkem Horynú, synem jejím.
Létha MD třetieho v sobotu po svatém Florianu stala se smlouva mezi paní Kathe-
rinú z Dobronína s jedné, a Jiříkem Horynú z Honbic, synem jejím, s strany druhé.
Což se dotyce najprve toho, kdež jest on Jiřík ji paní Katheřinu mater svú pohnal
z puol druhého sta kop grošuov českých, a tu při tom puohonu jest témuž Jiříkovi
pány JMtí zmatek nalezen, a tu k žádosti přátel téhož Jiříka ona paní Kateřina jest
témuž Jiříkovi tu pokutu, kterúž jest pro ten zmatek propadl, i věži odpustila;
a k tomu, kdež táž paní Kateřina pohnala jeho Jiříka ze sta kop grošuov českých,
že také též jeho propustila a tiemto zápisem propouští úphiě a docela. A k tomu
také týž Jiřík slíbil jest a tiemto zápisem slibuje i s dědici a budůcími svými, [že]
svrchu dotčené paní Katheřiny, mateře své, dědicuov ani budúcích jejiech ani sestr svých
s žádného nápadu po svém otci někdy Jindřichovi Horynovi z Honbic ani z toho,
což jest témuž otci jeho odkázáno, nemá napomínati ani poháněti ani jakýmkoli vy-
myšleným obyčejem před každým živým člověkem nikterak neviniti ani žádný jiný
jménem jeho nynie i na budúcí časy věčné. A také jestliže jsú kterékoli puohony
aneb odpory mezi svrchu dotčenu paní Kateřinu a jím Jiříkem, buď k jakémukoli
soudu, zemskému neb komornímu aneb k jakémukoli jinému, ty všecky mezi sebú
mají úplně a docela propustiti a vymazati beze všeho dalšieho prodlévání. A to jest
všecko on Jiřík Hory na, což tuto psáno stojí, slíbil ctně a právě zdržeti beze vší
odpornosti. Stalo se ut supra.
R m. 1. 329. a. Za nápisem: EegUtra památná, O SvátotU MDIIP. — SroT. nálezy č. 1083 a 1166
T ArclÚTu Českém XII. na str. 473 a 530 a předcházející nález c. 1236.
1238.
Mezi Jiřím Yostrským ze Sulevíc a Kunšem ze Sulevic o postavení ndyuáře pro neosazení
mlýna. 1503, 6. května.
Jiřík Vostrský z Sulevic pohnal Kunše z Sulevic a na Ostrém, aby člověka
svého Petra mlynáře pod Velemínem, příjmí Hladkého, postavil přede pány a vla-
dykami, krále JMti raddami, v soudu komorním. Vinil ho z nezdrženie smlouvy
v tom, že mu měl ten mlajn pod Oparnem osaditi o masopust nynie minulý; tomu
se nestalo dosti. Vložen puohon léta MDIH® ve čtvrtek po zvěstování Matky boží
[30. března].
V té při mezi Jiříkem Vostrským s jedné, a Petrem mlynářem pod Vele-
mínem s strany druhé. Jakož on Jiřík vinil jej Petra z nezdrženie smlouvy, že mu
Nálezy z rohu 1503 o Svátosti. 19
mlýna jeho neosadil pod Oparnem etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to
ukázal tu smlouvu. Proti tomu on Petr mlynář odpíraje pravil, že jest tomu dosti
učiniti chtěl, ale kým je chtěl ten mlajn osaditi, že jest on Vostrský toho přijíti
nechtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany,
jich pruovody a odpory, takto o tom nalezli: aby on Petr mlynář ten mlýn osadil,
a to do svatého Martina najprv příštieho konečně, člověkem hodným, a do téhož
času aby tomu dosti učinil konečně, a když tomu dosti učiní, jakož se svrchu píše,
aby on Jiřík to od něho přijal vedle těch smluv. Stalo se v sobotu před svatým
Stanislavem.
R. DL 1. 95. a.
1239.
Mezi Jiřím Vostrským ze Sulevic a bratřími z Račiněvsi o osazení mlýna. 1503, [6. května].
Jiřík Vostrský z Sulevic pohnal Bícena, Kryštofa a Balcara bratří z Rači-
něvsi a v Nedvědici, aby člověka svého Zycha mlynáře pod Vlastislaví v tom mlajně
postavili přede pány a vladykami v soudu komorním. Vinil ho z nezdrženie smlouvy,
že mu měl ten mlajn pod Oparnem osaditi o masopust nynie minulý; tomu neučinil
dosti. Vložen puohon MDIIť léta ve čtvrtek po zvěstování Matce boží [30. března].
V té při mezi Jiříkem Ostrským z Sulevic s jedné, a Zychem mlynářem pod
Vlastislaví s strany druhé. Kdež on Vostrský vinil jej mlynáře z nezdrženie smlouvy,
že mu měl mlajn osaditi etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal tu
smlouvu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nález učinili slovo
od slova, jako napřed stojí psán s prvním mlynářem.
R m. 1. 96. b. SroY. předchásející nález & 1238.
1240.
Mezi Jindřichem Loučenským a Janem Hrzaněm z Haraše va o nářek cti. 1503, 6. května.
Jindřich Loučenský z Kopydlna pohnal Jana Hrzaně z Hai'asova. Vinil ho
z nářku cti. Vložen puohon léta MDIIF v středu před svatým Tiburcím. [12. dubna].
V té při mezi Jindřichem Loučenským s jedné, a Janem Hrzaněm z Hara-
sova s strany druhé. Jakož on Jindřich pohnal jej Hrzaně, chtě ho viniti z nářku
cti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypo-
věděli: Poněvadž on Loučenský puovod k tomu puohonu stál, po své cti stoje, z té
příčiny dává se jemu Jindřichovi proti témuž Hrzaňovi za právo stáné, a on Jindřich
aby se k něniu k Hrzaňovi zachoval podle svolenie zemského, a že ten nářk jemu
3*
20 D. XIII. Registra soudu komorního.
na jeho cti a dobré pověsti ke škodě nenie a býti nemá věčně. Stalo se v sobotu
před svatým Stanislavem.
R. m. 1. 66. b.
1241.
Mezi Havlem Šimůnětem a Dorotou Marijovou o dluh. 1503, 6. května.
Havel Šimůně, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Dorothy Marijové,
městky Nového města Pražského. Vinil ji jakožto držitele statku po někdy Jindři-
chovi Marijovi, manželu jejím, z Lti kop grošuov míšeňských dluhu, ješto jest on
Šimůně puojčil těch padesáte kop nebožtíku Marijovi, manželu jejiemu, a on nebožtík
Marije k tomu se seznal před dobrými lidmi, že jest těch Lte kop jemu dlužen;
a v tom týž Marije umřel a jemu Šimůnovi jich nezaplatil. Vložen puohon léta
MDH^ v středu po květné neděli [23. března].
V té při mezi Havlem Šimůnětem, měštěnínem Nového města Pražského,
s jedné, a Dorotu Marijovú, měštkú téhož města Pražského, s strany druhé. JMt
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami : Poněvadž jest ona Dorotha městka
a pod právem městským sedí, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sů. Stalo se
v sobotu před svatým Stanislavem.
R. m. 1. 115. a.
1242.
Mezi bratřímí z Řečice a Janem Mrázem z Radimovic o neučinéní dosti kšaftu. 1503, 6. května.
Jan a Martin bratří z Řečice pohnali Jana Mráza z Radimovic. Vinili jej
z toho, že jest neučinil dosti kšaftu a rozkázání Jakuba Mráza, otce svého, kdež
jest slíbil témuž otci svému rukou dáním tomu kšaftu dosti učiniti, i neučinil, a v tom
že jest duom jich jim dědem jich odkázaný bez vuole jich prodal, kterýž oni sto kop
grošuov českých pokládají. Vložen puohon léta MDHP ve čtvrtek po svatém Lon-
ginu [16. března].
V té při mezi Janem a Martinem bratřímí z Řečice s jedné, a Janem Mrázem
z Radimovic s strany druhé. Kdež již menovaní bratří a puovodové vinili jej Mráza,
že jest neučinil kšaftu a rozkázání dosti nebožtíka Jakuba Mráza, otce svého etc.,
tric jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
v
šteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami: Poněvadž se ten puohon grunthuov a domu dotýče, z té příčiny JMt ten
puohon zdvihli sů. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem.
R. m. 1. ui. b.
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 21
1243.
Mezi Václavem z Fairu a Kerunkem z Loma o položení listů na Šonwald. 1503, 6. kvétna.
Václav z Payru pohnal Genmka z Lomu a před pány JMtí etc, aby položil
msgestát krále Jiříeho na Šonwald i jiné všecky listy, kteréž při témž majestátu sú,
na jmenovaný Šonwald svědčící. Vložen puohon léta MDin^ ve čtvrtek po svatém
Longinu [16. března].
V té pH mezi Václavem z Payru s jedné, a Gerunkem s strany druhé. Jakož
on Václav pohnal jeho Gerunka, aby položil majestát a listy na Šonwald svědčící
etc. Proti tomu on Gerunk pravil, že jest je po strýci svém nalezl a že je rád vrá-
titi chce, a že ten hospodář Jiřík Sovka rozkázal, aby je jemu Václavovi vydal.
I JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., na,j vyšší hofinistr královstvie
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, tomu neodpírají, a chce-li kto o to
k komu právo mieti, právo mu se nezavierá. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem.
R. m. 1. 282. b.
1244.
Smlouva Zbyňka z Kolovrat a manželky jeho Kateřiny se synem Jindřichem o přátelské
urovnání mnohých rozepří. 1503, 8. května.
Mezi panem Zbyňkem Kornhauským z Kolovrat, synem jeho
panem Jindřichem a paní Katheřinú z Dube, téhož pana Zbyňka
manželkou. Pan Zbyněk Komhauský z Kolovrat a paní Katheřina z Dube, man-
želka jeho, i také pan Jindřich odtudž z Kolovrat, syn jeho, o všecky jich puohony,
kteréžkoli a cožkoli a očkoli mezi sebou mají, že o ty o všecky věci mocně a docela
přestali jsú a přestávají na panu Albrechtovi z Kolovrat, najvyšším kancléři královstvie
Českého, a na strýciech svých, a pokudž jim koli týmž panem kancléřem a týmiž
strajci jich nalezeno bude, to sobě mají ctně a právě, jako na dobré pány sluší,
držeti a to zachovati nynie i na budúcí časy. A za to mají všichni prositi nade-
psaného pana kancléře i strýcuov svých, aby jim o to rok o suchých dnech let-
ničních najprve příštiech [7. — 10. června] složili.
Toto jest zapsáno z rozkázánie urozeného pána, pana Viléma z Pernšteina
na Helfenšteině etc., najvyššieho hofmistra královstvie Českého, pánuov a vladyk, krále
JMti radd soudu komorního. Stalo se v pondělí po svatém Florianu.
R. DL 1. sas. a. za nápisem: „Begistra památná. O SvátOěH léta MDIW." Srv. nálesj č. 1283 a 1234.
1245.
Mezi Zbyňkem z Kolovrat a synem jeho Jindřichem o ntíek cti a pych, o svrchky a peníze,
o čeleď a lidi sběhlé, o listy a dobré vůle a j. [1503, po 8. květnu.]
V té při a ruoznici mezi panem Zbyňkem z Kolovrat a z Komhauzu s jedné,
a panem Jindřichem z Kolovrat, synem jeho, s strany druhé, o všecky ruoznice a ne-
22 !>• Xin. Registra s(mdu hnnomího.
snáze, kteréž mezi nimi s obú stran vznikly, takto vypoviedáme mezi nimi, poněvadž
sú na nás, strýcích svých, z podánie pana hofmistra najvyššieho královstvie českého
s raddami krále JMti z sondn komorního podáni k mocnémn rozsúzení našemu.
Najprve kdež pan Zbyněk vinil syna svého, že jest jeho nařekl tiem, že kte-
réžkoli jest s ním smlůvy měl, buď králem JMtí aneb jinač, těch smluv znamenitý počet
jmenovav, že žádné smlouvy od otce jeho, pana Zbyňka, nejsú jemu držány, i také
jeho psaním mnohým duotkliv}'mi slovy k panu Smiřickému a k Malostranským
učinil [sic], tiem jeho dotýkaje, že by on měl býti vymíšen od jiných otcuov a té po-
ctivosti a cti hoden od něho nebyl, co jsů synové otcuom povinni. Také v tom mezi
nimi vjTpoviedáme, poněvadž pan Jindřich na otce svého pana Zbyňka toho jest ničímž
neprovedl a těch žádných příčin slušných nedovedl, proč by to pan Zbyněk, otec
jeho, vší poctivosti od něho hoden býti neměl, kterúž syn otci jest povinen, že jest
on jeho tiem dotknuti neměl a v tom jest jemu krátkost a křivdu učinil; neb my
jsme nenalezli ani nalézáme, by pan Zbyněk v čem to ztratil aneb na své pověsti
v čem dotčen býti mohl duovodně, ješto by tudy on od něho v tom poslušenstvie
a poctivosti neměl od pana Jindřicha, syna svého, zachován býti, tak jakož synové
jiní otce své zachovati a ctíti povinni jsú. A také pan Jindřich takových posměšných
slov mluviti a psáti o otci svém jest neměl; neb každý syn povinen jest ctíti otce
svého. A protož aby jemu to napravil těmito slovy pan Jindřich a řka: „Pane otče
milý! Což sem v tom koli proti vám učinil z nerozomu svého a řečí svú i psaním,
prosím pro Buoh i pro Matku boží, račte mi to odpustiti, byste viece hodni nebyli,
v
co otec od syna jest hoden. Činil jsem vám v tom křivdu. " A pan Zbyněk má řieci :
„Odpouštím."
Což se svrchkuov dluhu sto kop a úroka i také dluhu na lidech pozuosta-
vených dotýče i také služebníkuov, poněvadž smlúvce vyznal, jsa právem k tomu
připraven, že ten zápis dskami učiněný jest mezi nimi skrze něho tak narovnán, že
[při] ceduli, kteráž mezi nimi učiněna jest, při tom zuostati má, jakž z ničehož jsú dsky
nedosáhli, aby se v tom proti sobě podle ceduli zachovali, v kteréž stojí zejména,
kteří svrchkové jemu panu Jindřichovi mají postúpeni býti. A k tomu zejména sobě
osoby některé vymínil a dluh na lidech tú cedulí, aby se v tom ve všem zachoval
podle zněnie té cedule. A zuostali[-li] sú panu Zbyňkovi Komhauzskému na Komhauze
jací svrchkové a nábytkové neb na lidech dluhové, kteréž sobě tú smlúvú vymínil;
ty jemu jest pan Jindřich povinen rozkázati vydati i svrchky všecky, buď sena, stohy
obilné, a to konečně od dnešnieho dne ve dvú nedělí, k čemuž se sám seznal. Než
což se těch sto kop a osm kop úroku dotýče, poněvadž dsky ukazují, že žádných
dluhuov, staň se to před tiem zápisem anebo po zápisu, naň ani jiné bratry uvozo-
vati nemá, že se jest pan Zbyněk tady z toho dluhu vyvedl a žádné svědomie desk
přesvědčiti nemuož. Protož pan Jindřich toho platiti povinen nenie. A poněvadž sobě
Nálezy z rohu 1503 o Spátosti. 23
pokoje některé pozuostavil do času jmenovitého, tak jakož cedule okazuje, cožkoli
jest on pan Zbyněk tam nechal, neměl jest jemu na to pan Jindřich sáhati ani těch
pokojuov odvierati bez jeho vuole. Protož aby to jemu všecko, k čemuž se zná pan
Jindřich, že jest tam v těch pokojích nalezl, též i o kniehy, aby jemu vrátil a yydal
od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Pak-li co přes to pan Zbyněk viece
mieti chce, což pokáze a provede před úředníky Pražskými menšími podle práva na
jich zchválenie konečně od dnešnieho dne v týchž dvú nedělí, to on jemu pan Jindřicli
navrátiti má beze všie odpomosti. A jestliže jest kterých svrchkuov pan Zbyněk podle
zněnie cedule panu Jindřichovi nepostúpil, ty aby jemu dal konečně ve dvú nedělí
pořád zběhlých. Pak-li jest co viece svrchkuov, než cedule drží, u sebe zadržal, ty
aby jemu vydal ; poněvadž zápis desk se mu na žádné svrchky nevztahuje, on k žádným
svrchkóm dskami práva nemá, kromě což cedule podle vyznánie Chmelicského v sobě
ukazuje, ty svrchky jemu zuostati podle té cedule zněnie mají. A v tom jemu, panu
Zbyňkovi, za právo dávají. Než kdež jest pan Jindřich pravil i svědky vedl, že jest
paní jemu všech svrchkuov nechala pravieci, že toho moc má, poněvadž jest listu
mocného od pana Zbyňka neměla a on jeho neukázal ani provedl, by list mocný na
to měla, i v ničemž jest jeho zavázati nemohla. Item, jakož jest týž pan Zbyněk
pohnal jeho pana Jindřicha z nevydánie čeledi jeho, totiž Jana z Dobrovize, Vaíikova
syna, Jana Berku, kteréž sobě v ceduli zejména vymienil, poněvadž jest jeho o ty
dva čeledíny sobě pozuostavené právem pohnal z pokuty podle zřiezenie zemského,
aby jemu podle práva z každého pokutu položil a ty dvě osobě vydal konečně od
dnešnieho dne ve dvú nedělí. A v tom jemu dáváme za právo.
Než kdež jest pohnal jeho pana Jindřicha, syna svého, pan Zbyněk z Marthy
děvečky a Matěje pohoniče, poněvadž jest toho svědomím neprovedl, by jeho čeledí-
nové byli, a v ceduli nejsú postaveni, by je sobě vymienil a za své pozuostavil, dali
jemu, panu Jindřichovi, za právo, že jemu těmi pokutami povinen nenie.
Item, kdež jest vinil pan Zbyněk pana Jindřicha z toho, že maje opatrovati
syny a zvláště Jana, syna jeho, že ho ničííhž neopatruje, a že jest mu on sám sukně
koupil, také na ztravu naň nakládá ; takto mezi nimi vypoviedáme, aby pan Jindřich
ty sukně koupené zaplatil, poněvadž bratřie své k opatrování přijal zápisem desk jakožto
nedíelné na miestě otcovském jako bratr starší jeho, také aby slušně opatřil, aby nač
živi měli býti, poněvadž on z toho statku opatrovati má, v tom aby je slušně opa-
troval k jich živnosti podle desk zněnie jako bratr starší, drže statek společní bratrský.
Což se koně lysého dotýče, poněvadž v ceduli nestojí, by jemu, panu Jin-
dřichovi, měl dán býti, než stojí v ceduli, že mimochodník má pan Jindřich panu
Zbyňkovi svuoj dáti, a pan Jindřich toho neprovedl, by mu pan Zbyněk ten kuoň
dal, protož aby mu jej vrátil konečně ve dvú nedělí pořád zběhlých.
R m. 1. 336. a. — SroT. nálezy ě. 1233, 1234 a smloam č. 1244.
24 D. XIII. Registra soudu komorního.
1246.
Mezi Jindřichem z Kolovrat a otcem jeho Zbyňkem o pánev a světnici na hrade Eomhaaze,
o listy, zápisy a dobré vůle, o lidi poddané a j. [1503, po 8. květnu.]
V té při mezi panem Jindřichem z Kolovrat a na Eomhauze s strany jedné,
a panem Zbyňkem z Kolovrat, otcem jeho, s strany druhé o puohony, kterýmiž po-
honí pana Zbyňka z Kolovrat, otce svého, o kteréž pře na nás mocně přestali sú,
takto mezi nimi vypoviedáme:
Item najprve, kdež jeho vinil z pánve z pivovára, z světnice z bašty, kteréž
odvezl pryč: že pan Zbyněk pánve jemu povinen dáti nenie, poněvadž jemu, panu
Jindřichovi, dskami žádných svrchkuov nezapsal než cedulí, kterýchž svrchkuov jemu
panu Jindřichovi nechati má. I poněvadž v té ceduli nestojí, by mu ta pánev zuo-
stati měla, ani také jakým svědomím to provedl, by mu ji pan Zbyněk otec jeho
dal, že mu jie vrátiti povinen nenie pan Zbyněk. Ale poněvadž jest pan Zbyněk
zápis dskami učinil, že zapisuje jemu hrad Komhauz etc. bez vymienky, že jest sta-
vení odtud žádného odvozovati nemohl, poněvadž zápis desk jest předešlý, než jest
tu světnici preč odvezl. Protož aby jemu tu světnici na též miesto postavil a tak
dobru, jakž jest ta byla, anebo panu Jindřichovi aby zaplatil na zchválenie úředníkuov
desk zemských, zač by stála, a to konečně zaplacení aby učinil od tohoto dne ve
dvú nedělí pořád zběhlých po rozeznání.
Item což se listuov a zápisuov a dobrých volí dotýče na ta zbožie, kdež ho
pohnal pan Jindřich pana Zbyňka z nevydánie, ty aby jemu vydal podle zápisu desk
takovým obyčejem, jsú-li ti zápisové kteří společní, ješto jiným osobám viece svědčí
a náleží a ne samému panu Komhauzskému starému, tehdy daj jemu dobru vuoli
na ně a právo své na něho všecko převeď. A též jsú-li listové, ješto jemu samému
panu Zbyňkovi náležie, ty jemu k věrné ruce ležeti mají, kdež ležie, ty jemu vydají
beze všie odpomosti, kromě listuov na Dobroviz a na to, což sobě dskami pozuo-
stavil. Při tom se pan Zbyněk zachovaj, jakž dsky svědčí a ukazují. Také jemu
panu Jindřichovi aby pan Zbyněk dobré vuole zdělal na listy a majestáty, kteréž
s jinými společně má. A jiné listy, má-li které, jakž se nahoře ukazuje, aby vydal,
a tomu všemu aby dosti učinil od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých.
Item jakož opět pohnal jeho a vinil z toho, poněvadž smlouva ukazuje dskami,
i také o kteréž jest Chmelicský mezi nimi vyznal, jak se při nie zachovati mají,
a podle toho pan Jindřich pohnal pana Komhauzského starého, v kteréž stojí, aby
jemu na lidi jeho zběhlé i také na sirotky sbožie toho, kteréž jemu postoupil, nesáhal :
i poněvadž jest toho ničímž neprovedl, by jemu pan Komhauzský na které sáhal
a je držal, toho při tom, jakž smlouva znie, zuostavujem, že se pan Komhauzský
starý na žádné lidi zběhlé anebo sirotky toho zbožie, kteréhož jest panu Jindřichovi,
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 25
synu svému, postúpil a dskami zapsal, tálmúti ani na ně sáhnutí nemá nižádným
právem, kromě těch osob, kteréž jest sobě túž smluvú zejména pozuostavil, k kteréž
smlúvě pan Jindřich pohnal o ty lidi své zběhlé a sirotky.
Item kdež pohnal pan Jindřich pana Zbyňka o člověka svého Jana Chudého
z Chaynovic, že jest s něho dvě kopě grošuov a X grošuov českých vzal úroka. Po-
něvadž jest pan Zbyněk jemu toho člověka propustil a lidí beze všie výmienky po-
stúpil a sobě smlúvú na tom člověku ani na jiných úrokuov zadržalých nevymienil:
že jest toho úroku z něho bráti neměl, protož aby jemu ten úrok vrátil zase, totiž
dvě kopě a X grošuov konečně od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých.
A tu panu Jindřichovi dávají za právo.
Item kdež druhým puohonem pohnal téhož pana Zbyňka a vinil jeho z pychu,
že jest vzal člověka jeho čeřen a IV vrše; a on se jest pan Zbyněk k tomu znal,
že jest jemu dobrovolně ten čeřen dal a ty čtyři vrše, a to svědky dvěma provedl
dostatečně vedle práva, by mu je pychem vzal, vedle puohonu svého, že jemu pan
Zbyněk tiem pychem a pokutou na to učiněnu nebo uloženu povinen nenie, dáváme
panu Zbyňkovi za právo.
R nL 1. 336. b. za nápisem: Begiatra památná, O Svátosti léta MDIIP, SroT. předcházející nálezy
i. 1234, 1236, 1244 a 1245.
1247.
Mezi Jindřichem z Kolovrat a macechou jeho Kateřinou z Dube o dluh, svědomí a pych.
[1503, po 8. květnu.]
Item v té při, kteráž jest mezi panem Jindřichem z Kolovrat s jedné, a paní
Kateřinu z Dube s strany druhé. Tu kdež ji vinil a pohnal, že jest ceduli vyřezánu
přijavši, jeho jest kvitovala z padesáti kop grošuov míšeňských a deset kop jest jemu
odpustila, na to jest vedl některé svědky, a že jest on těch deset kop dodati musil ;
i poněvadž jest ceduli přijala, kterúž kvituje jeho z padesáti kop grošuov míšeňských :
že jest jemu těch deset kop povinna dáti, a ty aby jemu dala konečně od dnešního
dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. A jemu panu Jindřichovi za právo dávají.
Item kdež jest týž pan Jindřich pohnal o svědomie paní Kateřinu z Dube,
dav jí ceduli, žádaje na nie svědomí proti panu Zbyňkovi, manželu jejiemu : že tiem
svědomím jemu dáti proti panu Zbyňkovi, manželu svému, povinna nenie podle zřie-
zenie zemského.
Item kdež pohnal týž pan Jindřich paní Katheřinu z pychu pro len vytrhánie
a pro ten pych z pokuty na to uložené. Poněvadž ona jest to ukázala smluvní ce-
dulí, kterúž má pan Jindřich s panem Zbyňkem, otcem svým, že jest sobě ten len
paní Katheřina vymínila, že jest přes to pohnati neměl ; a poněvadž jest ničímž toho
neprovedl, by jemu ten len kudy náležel, i z té příčiny jemu tú pokutu o pych
poviíma nenie ani toho pychu na ni jest provedl. Protož jí paní Kateřině dávají za právo.
ArchiT Čcdcý XIU. 4
26 D. XIII. Registra soudu komorního.
Vajpoyěď tato napřed psaná mezí panem Zbyňkem Eornhaozskjm z Kolovrat,
paní Katherínú z Dube, manželku jeho, a panem Jindřichem z Kolovrath, pány z Ko-
lovrat, strajcí jich, mezi nimi učiněná v registra tato komorní památná vepsána jest
z rozkázánie urozeného pána, pana Viléma z Pemšteina na Helfenšteině etc., naj-
vyššího hofmistra královstvie Českého, léta MD čtvrtého v úterý den svatého Ře-
hoře [12. března]. Relator pan Albrecht z Kolovrath na Libšteině etc., nejvyšší
kancléř královstvie Českého.
R. nL L 387. b. za nápisem : Begútra pamáíná. O Svátosti lita MDIIP SroT. předcháiejíd sápisj & \%U^lt4cl.
1248.
Mezi Jindřichem Loučenským z Kopidlna a Florianem kožišníkem z Loun o dluh. 1503, 22. srpna.
Jindřich Loučenský z Kopydlna léta MDIP v sobotu po XI tisíc svatých
panen [22. října] pohnal Floriana kožišníka v městě Lounech obyvajícieho z Lil
kop grošuov českých ostatních podle smlouvy mezi nimi učiněné etc. Tu na rok jim
položený v pátek po svatém Brykcí [18. listopadu] dáno jemu Loučenskému proti
Floryanovi témuž za právo stáné. Dal památné.
Léta MDIII v úterý před svatým Bartholomějem [22. srpna] vydán jest list
zatykači na Floriana pohnaného.
a m. L 317. b. Za nápisem : Stáná práva k roku Svátotti létha MDIIP.
Puohonové a nálezové k roku sv. Martina léta MDlIř.
1249.
Mezi Kuncem Waldungkem a radou mésta Mostu o nedopomahání práva. 1503, 13. listopadu.
Kuncz Waldungk pohnal purgmistra a konšeluov města Mostu. Viniti je chce
etc., tak jakož dva puohonové napřed psaní ukazují etc.
V té při mezi Kuncem Waldungkem puovodem s jedné, a měšťany města
Mostu 8 strany druhé. Kdež jim obojím stranám JMtí pány ty pře mezi nimi až do
tohoto času odloženy jsú, což se Kašpara Fišara a Marthy Waldunkové, jich spolu-
obyvateluov, dotyce, aby oni Moští pohnaní to provedli dostatečně, že sú nálezóm
panským předešlým dosti učinili, a on Kunc puovod aby provedl, že se jim dosti
nestalo vedle ortele Maydburského etc, tak jakož JMtí panské odloženie o tom šíře
v sobě zavierá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší
hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše
8 obů stran pře líčenie, odpory, Maydburské ortely i svědomí, takto o tom vypo-
věděli a nalezli : Poněvadž oni Moští pohnaní dostatečně sů to provedli, že sú vajpo-
vědem a nálezóm panským předešlým i Maydburským ortelóm dosti učinili, a on
Kunc Waldungk toho jest ničímž neprovedl, by oni Moští podle nálezuov panských
Nálezy z roku 1503 o sv. Martini. 27
předešlých jemu neučinili dosti, z té příčiny oni Moští pohnaní jemu Kuncovi Wal-
dunkovi puovodovi ničímž dále povinovati nejsú, a jim se Mostckým v tom proti
témuž Kuncovi Waldunkovi dává za právo. Stalo se v pondělí den svatého Brikcí
léta MDm^
R. m. 1. 51. a. SroY. nálezy č. 1099, 1100 a 1180 t ArchiTU Českém Xn. str. 484, 486 a 639.
1250.
Mezi Henrychem z Plavná a bratřími Šliky z Holejče o splnění smlouvy. 1503, 13. listopadu.
Pan Henrych z Plavná etc., purkrabie Míšeňský etc, pohnal pana Šebestiána,
pana Qwirina a pana Albrechta bratří Šlikuov z Holayče. Vinil je z dosti neučinění
smlouvě Iraymarku, někdy panem Jeronýmem Šlikem, otcem jich, učiněné o krá-
lovské lesy a o jeho páně z Plavná svěcská léna v Lokecském kraji, že on pan
v
Jeroným Slik ani nadepsaní pohnaní synové a dědicové jeho té smlouvě dosti neuči-
nili sú v tom, jestliže by páně z Plavná léna lepší byla nežli královští lesové, že jest
to pan Jeroným Šlik a dědicové jeho podle rozeznání Voldřicha z Czediivicz a Andresa
z Hozlaw panu z Plavná to, což by léna lepší byla nežli královský les, zaplatiti
[povinni], a ta vajpověď měla jest v jednom roce vypovědiena býti. A za to ti smlouyce,
aby to na se vzali a učinili, od obojí strany měli prošeni býti. A podle toho pan
z Plavná těch smlouvcí prosil. Měl jest také pan Jeroným Šlick i dědicové jeho od
krále JMti povolenie zjednati, aby panu z Plavná takový královský les svobodna
učinil. Pakli by toho neučinil, tehdy aby jemu jeho lén zase postoupil, a proti tomu
pan z Plavná jemu královských lesuov také zase aby postoupil. Ale to jemu, panu
z Plavná, od pana Jeronýma ani od dědicuov jeho nenie držáno ani se tomu dosti
stalo. Vložen puohon léta MDP v úterý před svatým Šimonem a Jůdů appoštoluov
[26. října].
Pan Henrych z Plavná puovod poroučí při svú Mates Hyserlovi, Purkhartovi
Čichalovcovi, Janovi Jiskroví a Bohuslavovi Zumrovi, všem spolu, třem, dvěma aneb
«
jednomu z nich na zisk i na ztrátu.
V té při mezi panem Henrychem z Plavná s jedné, a mezi panem Šebe-
stianem, panem Quirinem a panem Albrechtem bratřími Šliky z Holayče s strany
druhé. Kdež týž pan Henrych z Plavná puovod vinil je pohnané z dosti neučiněnie
smlouvě fraymarku etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž on, pan Henrych z Plavná etc,
puovod toho ničímž neprovedl, by oni páni Šlikové pohnaní jemu v čem té smlouvy
nezdrželi a jí neučinili dosti, z té příčiny JMt dávají jim, pánóm Šlikóm, pohnaným
proti témuž panu z Plavná za právo. Stalo se v pondělí den svatého Brikcí.
R. ni 1. 116. b.
4*
28 D, XIIL Registra soudu komorního.
1251.
Mezi Václavem Veselíkem a některými konšely Nového mésta Pražského o dopomožení práva.
1503, 13. listopadu.
Václav Veselík z Menšieho města Pražského pohnal Štěpána Honcladera,
Václava Selíka z Podskalé, Jilka Rybu, Víta Hájka a Zigmunda Huolku, měšťan No-
vého města Pražského. Vinil je z toho, že jsůce na úřadě konšelském tudiež v Novém
městě Pražském, kdež tehdáž on Veselík o statek svuoj s někdy Mikulášem Far-
kašem, v ty časy měštěnínem téhož Nového města Pražského, o puol druhého sta
kop a o deset kop grošuov českých právem činiti měl, na kterémžto Farkašovi o již
menovanú summu v soudu komorním té chvíle za pánuov hejtmanuov královstvie
Českého právo ustál, a po témž právu stáném list zatykači vzav, toho Farkaše tiem
listem zatykacím tu na Novém městě Pražském zatekl. Tu oni nahoře menovaní
měšťané Novoměští v ty časy konšelé jsúce, jemu Veselíkovi na toho Farkaše dále
práva dopomoci nechtěli, ale jej vězeli a tiem vězením jemu k dosažení jeho spra-
vedlnosti a té summy nadepsané na tom Farkašovi cestu zavřeli. Vložen puohon léta
MD prvnieho v neděli před svatým Šimonem a Judu [24. října].
V té při mezi Václavem Veselíkem z Menšieho města Pražského s jedné,
a mezi Štěpánem Huncledarem, Václavem Selíkem z Podskalé, Jilkem Rybou, Vítem
Hájkem a Zigmundem Huolkú, měšťany Nového města Pražského, s strany druhé.
Kdež týž Václav Veselík vinil již měno váné pohnané z toho, že jsůce na úřadě kon-
šelském tudiež v Novém městě Pražském, kdež tehdáž on Veselík o svuoj statek s někdy
Mikulášem Farkašem, v ty časy měštěnínem téhož Nového města Pražského, o puol
druhého sta kop grošuov a o deset kop grošuov, vše českých, právem činiti měl,
že oni nadepsaní pohnaní jemu dále práva dopomoci nechtěli sú etc, tak jakož
puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpí-
rajíce pravili, že jest toho listu zatykacieho on Václav Veselík podle práva rychtáři
ani tomu, komuž ta věc příleží, nedodal aniž penieze od zatknutí dal. Tu JMt pán,
pan Vilém z Perfišteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie českého,
se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon a s obú stranu pře líčení, odpory
i svědomí vyslyševše, takto o tom nalezli: Poněvadž to on Václav Veselík puovod
tími svědky provedl, když jest před ně do raddy vstoupil tu na Novém městě Pražském
a vinil starů raddu, kdež tíž svědkové takto seznávají, že radda, kteráž v tu chvíli
byla, tázala se jeho Veselíka, koho viní, a on pověděl, že starů raddu, a že jim vinu
dává pro Farkaše, na kteréhožto Farkaše po ustáném právu dále práva jemu do-
pustiti nechtěli, kteréhožto Farkaše byl listem zatekl, a oni, stará radda, tu žalobu
na se slyševše, nic tomu tehdáž neodepřeli, než žádali za prodlení do dvú nedělí ; i po-
něvadž on Václav Veselík to dostatečně provedl, že jest ho zatekl, toho Farkaše;
Nálezy a rohu 1503 o sv, Martině. 29
z té příčiny JMt dávají témuž Veselíkovi puovodovi proti nadepsaným pohnaným za
právo, tak aby oni pohnaní tu summu jemu, to jest těch puol druhého sta kop gro-
šuov a deset kop grošuov vše českých dali od dnešnieho dne ve dvú neděU pořád
zběhlých, tak aby z nich každý dielem svým to, což z té summy na koho přijde,
odbyti mohl, poněvadž sů toho ničímž neprovedli, by mu práva dopomoci chtěli. Což
se pak Zigmunda Huolky spolupohnaného jich dotýče, poněvadž nestojí, že JMt stáné
právo na něho dávají. Stalo se v pondělí den svatého Brykcí.
Léta MD třetieho v pátek po svatém Thomasi apoštolu [22. prosince] vyšel
jest list zatykači na Zigmunda Huolku pohnaného po právu stáném, tak jakož tuto
v nálezu panském položeno jest.
R. m. 1. 282. b. SroY. nálezy & 1095 a 1175 y Archivu Českém Xn. str. 483 a 537.
1262.
Mezi Jindřichem z Nebilova a Janem z Merklína o postavení poddaného pro nářek cti.
1503, 14. listopadu.
Jindřich z Nebielova pohnal Jana Merklínského z Merklína, aby člověka
svého Jobšta z Vidic postavil přede pány a vladykami krále JMti v soudu komorním.
Vinil jej z nářku cti. Vložen puohon léta MDIP v pátek den Svátosti [8. dubna].
V té při mezi Jindřichem z Nebielova s jedné, a Janem z Merklína s strany
druhé. Kdež týž Jindřich pohnal jeho Jana, aby postavil přede pány a vladykami,
krále JMti raddami, v soudu komorním člověka svého z Vidic Jobšta, kdež ho vinil
z nářku cti etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu
on Merklínský odpíraje pravil, že týž Jobšt nikdy jest jeho nebyl Merklínského člověk
než přikázaný toliko, a k tomu, když jest mu puohon dodán, že jest již týž Jobšt
u něho nebyl. A na to jest ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr králo\stvie českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, té pře odložili až do Svátosti najprv příští, aby na ten čas on
Jan téhož Jobšta před JMti postavil v soudu komorním. Pakli by ho nepostavil, aby
na ten čas strany zase stály, že JMt jim ráčí o to konec učiniti. A v tom času ne-
uchoval-li by Buoh které strany smrti, že to jim a jich cti a dobré pověsti nic ke
škodě býti nemá. Stalo se v úterý po svatém Brykcí.
R. DL 1. 96. a.
1253.
Mezi Janem z Otradovic a Johankou z Cholpic o pobrání svrchkův. 1503, 14. listopadu.
Jan z Otradovic pohnal Johanky z Cholpic. Vinil ji z pobrání svrchkuov,
klenotuov, hotových peněz a šatuov etc, tak jakož puohon napřed psaný ukazuje etc
V té při mezi Janem z Otradovic s jedné, a Johanku z Cholpic s strany
3<) />. XlIL Eegisira soudu komorniho.
druhé. JMt pán, pan Vilém z Pernštein<a na Helfenšteině etc, naJTyšší hofinistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, v3'povědéli a roz-
kázali, aby Jindřich z Nebilova se všemi potřebami a spravedlnostmi svými před
JMtí stál na den Svátosti najpr\' přísti, a ji Johanku pohnanou na ten čas aby
v tom zastoupil. A protož tato pře jí Johance a jemu Jindřichovi odkládá se do
téhož času Svátosti najprv přísti. Stalo se v úterý po svatém Br}'kcí.
R. ni. ]. 142. a. SroT. nález c. 1192 y AnhÍTa Českém XII. str. 548.
1254.
Mezi Janem z Byšic a Kateřinou Peřinovou z Ko&íně o rčení. 1503, 14. listopadu.
Jan z Byšic pohnal Katheíinu Peřinovu z Kosine. Vinil ji ze rčenie, že jest
mu řekla X kop gi-ošuov míšeňských dáti aneho šubu za X kop kupiti. Vložen puohon
léta MDír^ v pátek po svatém Matéji [25. února].
V té při mezi Janem z Byšic puovodem s jedné, a Katheřinú Peřinová z Ko-
sine pohníinů s strany druhé. Kdež týž Jan vinil ji Katheřinú ze rčenie, že mn
řekla X kop grošuov míšeňských dáti etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to
ukázal svědomí. Proti tomu ona Katheřina také zase svědomí ukázala. Tu JMt pán,
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon a svědomí, takto o tom
nalezli: Poněvadž jest on Jan piiovod to dostatečně provedl, že jest jemu ona Ka-
theřina pět kop ^'ošuov českých, když jí zápis najdo. řekla dáti, a ona KatheHna
toho jest podle práva neodvedla, by mu dáti těch pět kop grošuov českých neřekla,
z té příčiny dává se jemu Janovi puovodovi za právo, tak aby ona Katheřina jemu
těch pět kop grošuov českých díila od dnešnieho dne ve dvů nedělí pořád zběhlých.
Stalo se v ůterj' po svatém Brykcí.
R. m. 1. 142. b.
1255.
Mezi Janem z Křičova a Dorotou Peštalkou z Košíně o dluh. 1503, 14. listopadu.
Jan z Křičova. syn někdy Mikuláše odtud, maje léta spravedlivá, králem JMtí
daná a v^-plněná. pohnal Dorothu Peštalku z Košíně. Vinil ji jakožto nápadnici statku
někdy pana Pavla z Jenšteina z nedodání summy, totižto XLIII kop grošuov mí-
šeňských, od téhož pana Pavla jmenovanému Mikulášovi, otci nadepsaného Jana, po-
zuostalých. Možen puohon léta MDIl^ v pátek po svatém Matěji [25. února].
V té při mezi Janem z Křičova. majícím léta spravedlivá, králem JMtí daná
a v}-plněná, s jedné, a Dorotu z Košíně s strany druhé. Kdež již menovaný Jan
vinil ji Dorothu jakožto nápadnici statku někdy pana Pavla z Jenšteina ze XL tří
kop grošuov míšeňských, někdy otci jeho Janovu od téhož pana Pavla zuostalych
Náiesy 0 roku 1503 o sv. Martině, ol
etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na to téhož pana Pavla ukázal kšaft,
vajpísy z desk a svědomí, pří tom žádaje panno v JMtí za opatřenie. Proti tomu ona
Dorotha pohnaná odpírajíc pravila, že sú téhož pana Pavla nebožtíka před sebú
měli za živnosti jeho a naň toho nikdy neuvedli, by to dluh byl spravedlivý, a že
on nebožtík sám toho vždycky odpieral. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory s obů stranu, pře líčenie, kšaft
téhož pana Pavla, dsky i svědomí, takto o tom nalezli : Poněvadž jest on Jan puovod
toho ničímž neukázal, by ta panu Pavlovi věc svěřena byla, a také toho jeho svěd-
kové neseznávají, jakožto Václav Sak a Mikuláš z Duchcova, by on ty zlaté za těch
XVte kop grošuov míšeňských jemu dal na ten dluh, i z té příčiny JMt dávají jí
Dorotě pohnané za právo. Stalo se v úterý po svatém Brykcí.
R. m. 1. 142. b.
1256.
Mezi Mikulášem z Kolovrat a Jindřichem z GutSteina o néiék cti. 1503. 14. listopadu.
Pan Mikuláš z Kolovrat a na Žehroviciech pohnal pana Henrycha z GutSteina
na Tachově. Vinil ho z nářku cti, tu kdež jest přes své svolenie a přirčenie i prve
před tiem jej haněl, na cti a dobré pověsti jeho dotýkaje. Vložen puohon léta
MDII® v pátek po svatém Matěji [25. února].
V té při mezi panem Mikulášem Žehrovským z Kolovrat puovodem s jedné,
a panem Henrychem z Gutštein9, pohnaným s strany druhé. Kdež již menovaný pan
Mikuláš vinil jej pana Henrycha z Gutšteina z nářku cti, tu kdež přes své svolenie
i přirčenie i prve před tiem jej haněl, na cti a dobré pověsti jeho dotýkaje etc,
tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině etc., najvyšší hoíinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami: Poněvadž on pan Mikuláš v svém píiohonu tato položil slova, že jej*
pana Henrycha z Gutšteina chce viniti z nářku cti, kdež přes své svolenie a přirče-
nie i prve před tiem jej haněl, tak jakož puohon ukazuje, z kterýchžto slov zřetedlně
znáti jest, že ze dvojí věci pohání: z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Ale po-
něvadž on pan Mikuláš po své cti stojí a po právu šel a jde, a naíi nic vedeno
nenie skrze pana Henrycha, z té příčiny, že ten puohon zdvižen, protož jemu panu
Mikulášovi ten nárok na jeho cti a dobré pověsti k žádné škodě ani újmě nenie a býti
nemá nynie i na budúcí časy; ač jestliže by také které strany v tom pán Buoh
smrti neuchoval. Než jestliže by sebe strany chtěly o tu při, kteráž zdvižena jest,
právem hleděti, právo se jim nezavírá. Stalo se v úterý po svatém Brykcí.
R. m. 1. 193. b. SroT. nález ě. 1160 t Archivu Českém XH str. 620.
32 D. XIII. Registra soudu, komorního.
1257.
Mezi opatem i konyentem kláštera Oseckého a bralíími ze Sulevic o rušení práv kláštera
proti král. majestátům. 1503, 14. listopadu.
Michal, opat kláštera Osecského, svým i všeho konventu téhož kláštera jménem
pohnal Václava, Buška, Purkharta, Petra a Jana bratří z Sulevic a na Duchcově.
Vinil je z toho, že jej a konvent jeho obtěžují robotami, lovy, kusem louky, s kteréž
seno berou, majcením lesuov, vody vedením, plotuov děláním, záseky, kaplana cho-
váním na hradě Oseku. Vložen puohon léta MDII v úterý po svaté Dorotě [8. února].
V té při mezi knězem Michalem, opatem kláštera Osecského, s jedné, a mezi
Buškem, Purkhartem, Petrem a Janem bratřími z Sulevic s strany druhé. Kdež týž
kněz Michal opat vinil již menované pohnané svým a kláštera svého jménem, že jej
a konvent jeho obtěžují robotami, lovy etc, tak jakož puohon plněji to v sobě za-
vierá. A na to mnohá svá privilegia a předkuov krále JMti obdarování ukázali sů.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž se ta věc
majestátuov královských dotýče, z té příčiny ten puohon JMt zdvihli jsú. Stalo se
v úterý po svatém Brykcí.
R. m 1. 194. a.
1258.
Mezi Wolfem z GutSteina a jeho bratrem KriStofem o očištění statku. 1503, 14. listopadu.
Pan Wolf z Gutšteina pohnal pana Kryštofa z Gutšteina, bratra svého. Vinil
ho z toho, že mu statek jeho zavadil, aby mu jej očistil. Vložen puohon léta MDIP
v pátek den Svátosti [8. dubna].
V té při mezi panem Wolfem z Gutšteina s jedné, a panem B[ryštofem odtudž,
bratrem jeho, s strany druhé. Kdež on pan Wolf vinil jej pana Kryštofa, že mu
statek jeho zavadil, aby mu jej očistil etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavierá.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž on pan Wolf
puovod toho v svém puohonu nepoložil a zejména nevyslovil, který mu statek on
pan Kryštof zavadil, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v úterý po
svatém Brykcí.
R. m. 1. 283. b.
1259.
Mezi Kuncem Ofem z Wrzentalu a Matějem Mlýnkem pro odepření svědectví. 1503, 15. listopadu.
Kuncz Off z Wrzentalu pohnal Matěje Mlajnka, měštěnína Starého města Praž-
ského. Viniti ho chce z toho, že pro jeho u desk nesvědčení před úředníky Praž-
skými přišel etc.
Nálezy z rohu 1603 o sv. Martině. 33
V té při mezi Kancem Offem z Wrzentalu puovodem s jedné, a Matějem
Mlaynkem, měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany druhé. Kdež
týž Knnc vinil jej Mlajnka z toho, že pro jeho u desk nesvědčení před úředníky Pražskými
přišel o summn okolo XVn kop grošuov míšeňských. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž jest on Kunc v svém puohonu nepoložil
zejména summy menovité, než toliko okolo XVII kop grošuov míšeňských, z té pří-
činy JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se léta MDIII® v středu po svatém Brykcí.
R, m. 1. 58. b.
12G0.
Mezi Janem z Dubce a radou Starého města Pražského o zdržení smlouvy. 1503, 15. listopadu.
Jan z Dubce na Próhoniciech pohnal purgmistra a raddy i vší obce Starého
města Pražského. Vinil je z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné a jich s obú
stran a dobrých lidí pečetmi tvrzené v tom, že mu vodu půštějí skrze nový rybník
o dvú hrázech na dolejší jezera jinač, než táž smlouva ukazuje mezi nimi. Vložen
puohon léta MDF v sobotu po svatém Jiří [24. dubna].
V té při mezi Janem z Dubce s jedné, a mezi purgmistrem a raddů i vší
obcí Starého města Pražského s strany druhé. Jakož týž Jan puovod vinil je Staro-
městské pohnané z nezdrženie smlouvy mezi nimi s obú stran učiněné, že mu vodu
pouštějí skrze nový rybník o dvú hrázech na dolejší jezera jinač, než táž smlouva
ukazuje etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal touž smlouvu
a svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že ta smlouva ukazuje, že sobě
mají vodu pouštěti sobotní a nedělní na nový rybník a odtud do jezera, a sobotní
a nedělní vodu že mají k své potřebě mieti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
v
na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, puohon, žalobu, odpor, smlouvu a svědomí i purkrabovu hradu Pražského
zprávu vyslyševše, takto o tom nalezli: Poněvadž smlouva to zřetedlně ukazuje, že
pánuom Pražanuom voda sobotní a nedělní vokazuje, že ji mají k své potřebě mieti,
z té příčiny je Pražany při tom zuostavují, což se té vody sobotní a nedělní dotýče,
jakž smlouva ukazuje; a dále aby se strany k sobě zachovaly podle znění též
smlouvy, jakž sama v sobě zní, ve všech struhách. Stalo se v středu po svatém Brykcí.
R. in. 1. 143. a. Sry. nálezy c. 1044 a 1104 v Archivu Českém XI. str. 541 a XII. na str. 488.
1261.
Mezi Janem z Dubce a poručníky sirotků Jana Muttrplosa z Tedražíc o vydání desátku
ročního. 1503, 15. listopadu.
Jan z Dubce na Próhoniciech pohnal Václava Hyndráka z Habrová, miesto-
písaře královstvie Českého, a Petra Markolta z Tedražic. Vinil je jakožto mocné
ArchW Český Xni 5
34 D. XIII. Begistra sondu komorního.
otcovské poručníky sirotkuov a statku někdy Jana Muttrplosa z Tedražic z nevydá-
vání desátku ročnieho z tvrze a dvoru sirotčieho Dobřejovic, menovitě XII strychuov
obilé, tři strychy žita, tři pšenice, tři ječmene a tH vovsa, k kostelu a faráři do
Šeslic, kteréhožto kostela tyž Jan z Dubce pán podací jest, ješto k témuž kostelu
od starodávna týž desátek odtudž placen. Vložen puohon léta MDII^ v pátek den
Svátosti [8. dubna].
y té při mezi Janem z Dubce s jedné, a mezi Václavem Hyndrákem z Ha-
brová, miestopísařem královstvie Českého, a Petrem Markoltem z Tedražic, mocnými
otcovskými poručníky sirotkuov a statku někdy Jana Mutrplosa z Tedražic s strany
druhé. Kdež on Jan puovod vinil je pohnané z nevydávání desátku ročnieho s tvrze
a dvora sirotčieho Dobřejovic, menovitě XII strychuov vobilé etc., tak jakož puohon
plněji v sobě zavierá. A na to ukázal vajpisy z desk a svědomí. Proti tomu oni po-
hnaní odpírajíce pravili, že nebožtík Jan Muttrplos z Tedražic koupil jest to všecko
zboží Dobřejovské dědicsky beze vší výmienky od Bavora z Žiechova, a na to uká-
zali vajpis z desk téhož Bavora. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen-
šteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, vyslyševše žalobu, vajpisy z desk i svědomí, nalezli: Poněvadž jest to on
Jan puovod dostatečně provedl, že jest desátek z Dobřejovic dáván k témuž záduší
do Šeslic, z té příčiny JMt páni dávají jemu puovodovi, pokudž puohon ukazuje, za
právo. A chce-li týž Jan puovod dále je pohnané z čeho viniti, právo mu se neza-
vírá. Stalo se v středu po svatém Brykcí.
R. m. 1. 143. b.
1262.
Mezi Janem ze Dyoi*ův a poručníky sirotků Bohuslava Litovského ze S vinař o náhradu
za svěřené koně. 1503, 15. listopadu.
Jan ze Dvoruov pohnal Elšky z Běšín na Lithoviciech, Jeronýma z Skuhrova,
miestokomomíka královstvie Českého, a Bohuslava z Oujezdce, mocných otcovských
poručníkuov sirotkuov a statku někdy Bohuslava Litovského z Svinař. Vinil je z toho,
jakož jest byl témuž Bohuslavovi koně z Polsky poslal a jemu jich svěřil, že jest
týž Bohuslav jeden z těch koní prodal a nic mu zan nedal, a druhý kuoň on Bo-
huslav dal, komu se mu zdálo, a za ten kuoň mu také nic nedal, ješto on Jan ty
koně LXX kop grošuov pokládá. Vložen puohon léta MDII® v pátek den Svátosti
[8. dubna].
V té pH mezi Janem ze Dvoruov puovodem s jedné, a mezi Jeronýmem
z Skuhrova, miestokomomíkem královstvie českého, a Bohuslavem z Újezdce, poručníky
sirotkuov a statku někdy Bohuslava z Svinař, s strany druhé. Kdež týž Jan puovod
vinil je pohnané z toho, že jest svěřil dvú koní témuž Bohuslavovi Litovskému, za
Nálezy z rohu 1603 o sv. Martině. 35
kteréž mu nic nedal, kteréžto koné on Jan LXXti kop grošnov pokládá etc, tak
jakož pnohon plněji v sobě zavierá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni poručm^ci
pohnaní pravili odpírajíce, že o tom dluhu nic nevědí, a také že by on Jan puovod
ty koně jemu Bohuslavovi nebožtíkovi dal, kteréž mu byl poslal. A na to ukázali
list, kterýž on Jan jemu Litovskému poslal s těmi koňmi; ale on Jan tomu listu
odepřel. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, nejvyšší hofmistr
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu,
odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž on puovod to provodí, že sú dva jeho koně
k němu k Litovskému přivedeni, protož aby strany před úředníky Pražskými men-
šími stály na zajtří svatého Fabiána najprv příštieho, a což tu on Jan před týmiž
úředníky na jich schválení provede, zač sů ti koni stáli v tu chvíli, když sú k němu
k Lithovskému přivedeni, to aby oni pohnaní jemu Janovi z statku sirotčieho dali
od toho pruovodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v středu po svatém Brikcí.
R. m. ]. 144. a.
1263.
Mezi Staroměstským měšťanem Matoušem od zlatého Iva a Dorotou Eošinkou z Eošíně o dluh
za kamehy neboli látky hedvábné. 1503, 15. listopadu.
Mathúš od zlatého lva, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Dorothu
Eošinku z Košíně. Vinil ji z XXI kop grošuov míšeňských, kteréž mu zuostala za
kamehy. Vložen puohon léta MDIP v pátek den Svátosti [8. dubna].
V té při mezi Mathoušem od zlatého lva, měštěnínem Starého města Praž-
ského, s jedné, a Dorothú z Košíně s strany druhé. Kdež týž Mathouš vinil ji Do-
rotu z XXI kop grošuov míšeňských, jemu za kamehy zuostalých etc, tak jakož
puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Dorota pohnaná odpí-
rajíc pravila, že po svém muži statku žádného nedrží, než toliko po svém bratru.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor
i svědomí nalezli: Poněvadž jest ona Dorotha v tom listu, kterýž ukázán jest,
s mužem svým nerozdielně slibovala, že jemu Mathúšovi osm kop grošuov českých
zuostávají, a nad to že potom sama jest koupila od téhož Mathouše kamehy za pět
kop grošuov a za XXI grošuov míšeňských, a na to mu nezavdala než toliko XX kop [sic]
míšeňských. I poněvadž to on Mathouš dostatečně provedl; z té příčiny dávají JMt
jemu Mathoušovi za právo, tak aby ona Dorotha jemu těch XXI kop grošuov mí-
šeňských dala od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. V středu
po svatém Brikcí stalo se.
R. in. L 194. b.
6*
36 D. XIII. Registra s(mdu komorního.
1264.
Mezi Petrem Kučerou z Dřínová a bratřími ze Šternberka o uvázání se ve statek proti smlouvě.
1503, 15. listopadu
Petr Kučera z Dřeňová pohnal pana Ladslava, pana Jana, pana Albrechta
bratří z Šternberka. Vinil je z toho, že nebožtík pan Zdeněk uvázal se v statek,
v dvuor Zalešany, po paní Elšce, manželce své, proti smlouvě etc.
V té při mezi Petrem Kučerů z Dřeňová s jedné, a panem Ladslavem, panem
Janem a panem Albrechtem bratřími z Šternberka s strany druhé. Jakož týž Petr
pohnal nadepsaných pánuov, vinně je z toho, že nebožtík pan Zdeněk uvázal se
v statek, v dvuor Zalešany, po paní Elšce, manželce své, proti smlouvě, kterouž
jest měl týž Petr s poručníky statku někdy Bernartha Opple z Fictum, ješto skrze
téhož pana Zdenka v týž dvuor Zalešany uvázánie a jeho Kučery odtavad dřéve
času vytištěnie týž Kučera vzal jest újmy na statku svém za CCC kop grošuov
českých etc, tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina
na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, tento puohon zdvihli sů z této příčiny: že on Petr Kučera ne-
maje na dědinách svobodných, rukojmí k soudu nepostavil. Stalo se v středu po
svatém Brikcí.
R. IIL 1. 236. b. Srov. nález č. 1152 y ArchiTU Českém XII. na str. 521.
1265.
Mezi Václavem Královským z Želetavy a Václavem Vencelíkem z Vrchovišf o rčení.
1503, 15. listopadu.
Václav Královský z Želetavy pohnal Václava z Vrchovišť na Žirovnici. Vinil
ho ze rčenie, že jest mu řekl k těm tisíci zlatým uherským dopomoci, kterýchžto
tisíc zlatých on Václav z Vrchovišf Mikulášovi Tulešacskému puojčil, ale tomu rčenie
nedbá učiniti dosti. Vložen puohon léta MDIF v pondělí po svatém Urbanu [30. května].
Létha MDin^ v středu po svatém Brykcí Václav Královský puovod, nemaje
na dědin&ch svobodných, postavil jest rukojmie Žibřida a Mikuláše bratří Žďárské ze
Žďáru přede pány v soudu komorním etc, tak jakož zřiezenie zemské ukazuje.
V té při mezi Václavem Královským z Želetavy puovodem s jedné, a Vá-
clavem Vencelíkem z Vrchovišť s strany druhé. Kdež týž Václav Královský vinil
jeho Vencelíka ze rčenie, že jest mu řekl k těm tisíci zlatým uherským dopomoci,
kterýchžto tisíc zlatých on Václav Vencelík Mikulášovi Tulešicskému pójčil etc, tak
jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Vencelík pohnaný
pravil, aby to on Václav Královský provedl, kdež jest těch peněz jemu Tulešicskému
pójčil. A k tomu dále ukazoval list a vajpisy z desk jeho Královského Václava vode-
rčenie i také svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc,
Nálezy z rohu 1503 o sv. Martině. 37
naj vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami:
Poněvadž on Václav puovod pohnal z tisiece zlatých uherských, pravě je býti jemu
Tulešicskému od něho od Václava Vencelíka pójčené, a jinač jest vedl svědomí, nežli
jest v puohonu položil o tom pójčení: i z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú.
Stalo se v středu po svatém Brykcí.
R. m. 1. 283. b.
1266.
Smlouva mezi Týmem z Pešky a Mikulášem Chotkem z Hočkova o nářek cti. 1503, 15. listopadu.
Mezi Týmem z Pošky a Mikulášem Chotkem z Hočkova.
Stala se smlouva urozeným pánem, panem Henrychem z Gutšteina a na Tachově
a Jiříkem z Záduba a v Čebivi mezi urozenými panoši Thémem z Pošky a Mi-
kulášem Chotkem z Hočkova. Tu kdež týž Mikuláš byl jest dotekl jeho Týma
i otce jeho a na cti nařekl, my svrchu psaní mocní smlouvce vypověděli sme mezi
nimi takto, že týž Mikuláš jemu Thymovi a otci jeho ten nárok napravil těmito
slovy: „Pane Thym, jakož sem tě nařekl a otce tvého, i mám tě za dobrého a uro-
zeného člověka, jako tě král JMt a páni i jiní dobří lidé mají. Neviem na tě nic
zlého ani na otce tvého. Prosím tebe, odpusť mi.'- A pan Thym mu odpustil. Na
toto v registra památná vepsání rektorové byli sů: Pan Jetřich z Gutšteina a na
Chyšech a urozený vladyka pan Albrecht Rendl z Aušavy, krále JMti prokurátor,
od pánuov vyslaní k tomuto. Stalo se v středu po svatém Brykcí.
R. m. I. 829. b. Za nápisem : Regiatra památná, K roku svatého Martina Utká MDIW,
1267.
Mezi Annou Nelžejovskou a Anežkou z Mikovic o postavení pacholka pro nářek cti.
1503, 16. listopadu.
Anna Nelžejovská z Nelžejovic pohnala Anežky z Mikovic, aby Pavlem pa-
cholkem svým ujistieci se, jej postavila etc, jakož puohon napřed.
Tu létha MD třetieho ve čtvrtek po svatém Brykcí v té při mezi Annu z Nel-
žejovic s jedné, a Anežku z Mikovic s strany druhé. Kdežto ona Anna pohnala ji
Anežku, aby Pavlem, pacholkem a čeledínem svým náchlebním, dobře se ujistieci, jej
postavila před pány JMti, že jej viniti chce z nářku cti etc, tak jakož puohon
a nález panský na to prve učiněný plněji to v sobě zavierají. JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom nalezli: Poněvadž jest se jim ona
Anežka pohnaná tiem Pavlem neujistila dostatečně a jeho nepostavila, že jest jí Anně
puoYodovi táž Anežka těmi všemi škodami, kteréž jest na ten soud naložila, povinna,
a ona Anna že jest prvním nálezem dosti na své cti opatřena, a vedle práva aby
38 D. Xin. Registra soudu komorního.
ještě na téhož Pavla zatykači list vzala pro poknty a opravy, a právem aby jeho
sobě připravila. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 7. b. SroT. náleey & 1122 a 1188 ? Archira Českém XII. na str. 502 a 546, a i. 1219 zde na 8tr. 7.
1268.
Mezi Janem ze Záp a Kateřinou z Eofiíně o rukojemstvf. 1503, 16. listopadu.
Jan z Záp pohnal Katheřinu z Kosine. Vinil ji jakožto držitele statku Sen-
dražic, kterýžto statek byl jest koupil nebožtík Jiřík z Převor a jej držal a on Jan
byl jest rukojmí za téhož Jiříka za Lte kop grošuov českých na ten statek ; i z těch
padesáti kop grošuov českých ji Kateřinu vinil. Vložen puohon léta MDII® v pátek
[sic] den svatého Michala [29. září].
V té při mezi Janem z Záp puovodem s jedné, a Katheřinu z Košíně s strany
druhé. Kdež ji on Jan vinil jakožto držitele statku Sendražic z padesáti kop gro-
šuov českých etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i odpory, takto o tom
nalezli : Poněvadž ona Katheřina pohnaná držitel ani nápadnice toho statku Sendražic
po Jiříkovi nenie, z té příčiny ona jemu Janovi puovodovi tu nic povinovata nenie.
Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R. m. ]. 144. b.
1269.
Mezi Janem Vácovským a Nevlasem z Kněžic o pych. 1503, 16. listopadu.
Jan Vácovský pohnal Nevlasa z Kněžic. Vinil jej z pychu jemu učiněného
přes slib svuoj etc.
V té při mezi Janem Vácovským puovodem s jedné, a Nevlasem z Kněžic
pohnaným s strany druhé. Kdež on Jan vinil téhož Nevlasa z pychu jemu učiněného
přes slib svuoj etc, tak jakož puohon ukazuje. I poněvadž jest toho on Jan puovod
zjevně nepoložil, v čem mu jest ten pych učinil, z té příčiny JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihli sú. Stalo se ve čtvrtek po
svatém Brykcí.
R. m. 1. 144. b.
1270.
Mezi Mikulášem z Čejetic a Alšem Zručským z Chřenovic o postavení poddaného pro
vydání svěřeného listu. 1503, 16. listopadu.
Mikuláš, Pánkuov syn, z Čejetic, pohnal Alše Zručského z Chřenovic, aby
Václava, Pánkova syna, poddaného svého ze Zruče, postavil před najvyšším panem
Nálezy z rohu 1503 o sv. Martině. 39
hofinistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ho z nevydání listu
hlavního na XXX kop grošuov českých svědčícieho, v němž Mazancové rukojmie sú,
kteréhožto listu nadepsaný Mikuláš témuž Václavovi k věrné ruce svěřil. Vložen
puohon léta MDIť v pátek den Svátosti [8. dubna].
V té při mezi Mikulášem Pánkovým synem z Čejetic s jedné, a Václavem,
Pánkovým synem odtudž z Čejetic, s strany druhé. Kdež jej Václava on Mikuláš vinil
z nevydání listu hlavnieho, na XXX kop grošuov českých svědčícího etc, tak jakož puo-
hon plněji v sobě zavierá. A na to ukázal svědomí. Při tom pravě, že jest list již pro-
mlčaný, a že sů někteří rukojmie zemřeli, krom jediný, a ten že jest v Moravě a že
nic nemá. Proti tomu Aleš Zručský od člověka svého odpíraje pravil, že jest on
vedle nálezu páně purkrabova ten list vydal a že jím Alšem promlčenie nepřišlo.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, ža-
lobu, odpory, purkrabuov nález i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž on Václav
pohnaný list u sebe zadržal, že jím Mikuláš puovod nic upomínati nemohl, protože
sů rukojmie zemřeli ; z té příčiny aby on Václav pohnaný jemu Mikulášovi puovodovi,
bratru svému, XVte kop grošuov českých dielu jeho dal od dnešnieho dne ve dvú
nedělí pořád zběhlých. A chce-li on Mikuláš jeho Václava dále z zadržalých úrokuov
viniti, co se na jeho diel mělo dostati, právo mu se nezavierá. Než on Mikuláš
puovod jemu Václavovi aby dal ten list a naň dobru vuoli, kterýžto na XXXti kop
grošuov českých jim svědčí, jakož on puohon jest, a on Václav muože-li jím sobě
co vyupomínati, to aby jeho bylo. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 195. a.
1271.
Mezi bratirími z Pohnání a Jindřichem ze Švamberka o postavení služebníka pro zranění mly-
náře. 1503, 16. listopadu.
Petr a Jan, bratří vlastní a nedielní z Pohnání, pohnali pana Henrycha
z Švamberka a na Zviekově, aby postavil před najvyšším panem hofinistrem krá-
lovstvie českého a raddami krále JMti služebníka svého jménem Vaňka z Milenovic.
Vinili ho z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že jim člověka jich
zbil a zranil Bartoše mlynáře nad Milenovici. Vložen puohon léta MDII^ v pátek den
Svátosti [8. dubna].
V té při mezi Petrem a Janem, bratřími z Poznaní [sic], s jedné, a VaĎkem z Mi-
lenovic, pohnaným s strany druhé. Kdež již menovaní bratří vinili téhož Vaňka
z pychu a pro ten pych z X kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji
svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofiaiistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypo-
40 D. XIIL Registra soudu komorního.
věděli: Ačkolivěk ta pokuta na všecky vuobec podle svolenie zemského vztahige se,
což se pychu dotyce; ale poněvadž jest on Vaněk pohnaný ukázal vajpis z desk
dvorských, že jest manem, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Než chtie-li ho
oni puovodové tiem právem hleděti manským, poněvadž jest man, u soudu dvorského,
právo se jim nezavierá. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 237. a.
1272.
Mezi Václavem Králickým z Krsovic a Adamem z Vitiněvsi o rčení. 1503, 16. listopadu.
Václav Králicský z Krsovic pohnal Adama Kamenicského z Vitiněvsi. Vinil
ho ze rčenie, že mu řekl pět seth kop grošuov míšeňských zjednati, a na to aby se
ubezpečil, a potom tomu rčenie neučinil dosti. Vložen puohon léta MDIP ve čtvrtek
den svatého Michala [29. září],
V té při mezi Václavem Králicským z Krsovic s jedné, a Adamem z Viti-
něvsi s strany druhé. Kdež týž Králicský vinil jeho Adama ze rčenie, že mu řekl
pět seth kop grošuov míšeňských zjednati etc, tak jakož puohon plněji v sobě za-
vírá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Adam pohnaný odpíraje pravil, že jest
mu řekl těch peněz pójčiti, když by mu to na Králicích ujistil, však tak, aby na
nich žádných jiných závad a zápisuov nebylo. A na to také ukázal svědomí. Tu JMt
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie Če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor i svědomí,
takto o tom nalezli: Poněvadž jemu Václavovi puovodovi on Adam řekl těch pět
seth kop grošuov míšeňských zjednati, aby mu pójčeny byly na Králice, i z té pří-
činy aby mu je on Adam zjednal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád
zběhlých ; a zase on Václav Králicský aby to ujistil jemu Adamovi na Králicích aneb
tomu, od kohož by mu Adam zednal, a to beze všech závad aby mu Králic postoupil,
ktož mu jich koli puojčí, tak jakž námluva mezi nimi ukazuje. Stalo se ve čtvrtek
po svatém Brykcí.
R. m. ]. 284. a.
1273.
Smlouva mezi Kathefínou z Jistebna a bratranem jejím Zvěstem o dědictví. 1503, 16. listopadu.
Mezi Katheřinú z Eystebna a Zvěstem bratranem jejím.
Stala se smlouva mezi Katheřinú z Eystebna s jedné, a Zvěstem, bratranem jejím
odtudž, s strany druhé, a to taková: že ona Kateřina nemá jemu Zvěstoyi na
jeho grunth a dědictví sáhati budúcně ani na jeho budúcí. A on jest jí uničil za to
XV kop grošuov míšeňských dáti, a ve dvú nedělí pět kop míšeňských a na svatého
Jiří najprv příštieho X kop míšeňských. A toho jest byl smlouvce pan Jetřich z Gut-
Nálesy z rohu 1503 o sv. Martině. 41
šteina a na Chyáech a Závis Sulek z Hrádku, hejtman hradu Pražského. Stalo se ve
čtvrtek po svatém Brykcí.
R. in. L 330. a. la nápisem : Begistra pam^Uná. K roku $wUiho Martina liíha MBIII\
1274.
Smlouva mezi Kryštofem a Jetřichem bratřlmi z Gutšteina o lesy a řeku.
1503, 16. listopadu.
Jakož sů mocně přestali na nás, na panu Ladslavovi z Štembergka na Be-
chyni a na Markartovi z Hrádku, pan Kryštof z Gutšteina s jedné, a pan Jetřich
odtudž z Gutšteina s strany druhé. Item zejména o tyto lesy a o řeku: Stavadlo,
Meziříče, Kolejka, Malá Stříbmice, Veliká Stříbmice, Paseka, Pohořelý, okolo Veliké
vsi Balkové až po Číhanovské meze i s horami tak, pokud v svých mezech a hra-
nicích leží, a také řeka ta, kteráž teče od Čihanovských mezí až k Balkovského
řece, takto mezi nimi o ty lesy a řeku my svrchu psaní ubrmané mocně vypovie-
dáme: Poněvadž pan Jetřich to dostatečně provodí, že jsou v uvázání těch lesuov
k Chýším byli za několika práv i za těchto také on sám v uvázání jest, a žádný ho
nenařiekal právem : i z té příčiny aby pan Jetřich při těch lesích v uvázání i v držení
zuostal. A pan Kryštof ani jeho budúcí aby jemu v těch lesích nepřekážel. Než po-
něvadž jest Rabštýn k královstvie, jestliže by král JMt aneb budúcí králové čeští
byli v držení toho zámku Rabšteina a ráčili-li by právo k těm lesuom svrchu do-
tčeným jmieti, že se králi JMti, nynějšiemu i budúcím králuom Českým, právo ne-
zavírá. A ta svědomí páně Kryštofova že jsú všecka na Karlšteině, kdež se jest soudil
o lesy pravě, že by k Rabšteinu byly králi JMti k potřebě. Tato smlouva vložena
a vepsána v registra komorní s povolením pana Viléma z Pemšteina etc. i všech
pánnov [a] vladyk, kteříž v soudu komorním sedají, poněvadž se ta vajpověď JMti raddú
stala. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R UL 1. 330. b. za nápisem : Begutra památná, K roku svatého Martina létha MDIIP,
1275.
Mezi Krištofem Hofmanem z Minichhofu a Šebestianem Šlikem z Holejče o bránění popravy.
1503, 17. listopadu.
Kryštof Hofinan z Minychhofu pohnal pana Šebestiána Šlika z Holayče. Vinil
ho z toho, že mu brání popravy v Chodau etc.
V té při mezi Kryštofem Hofmanem z Minychhofu puovodem s jedné, a panem
Sebestyanem Šlikem z Holayče pohnaným s strany druhé. Jako jest jej pana Šlika
vinil, že mu brání popravy v Chodau, statku jeho, a dopustiti mu jí nechtěl, ješto
jest to proti téhož Kryštofa právu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
AxcUt Čedcý Xm. 6
L'-
42 D. XIII, Registra soudu komorního.
raddami nalezli : Poněvadž to zboží, na kterémž táž poprava býti měla, jest manstvie,
z příčiny té puohon tento zdvihli sú, a strany aby se tiem, k kterémuž příslašejí,
hleděly právem. Stalo se léta MDIIF v pátek po svatém Brjkcí.
R. m. 1. 69. a.
1276.
Mezi farářem v Starém Kníně Jiříkem a Janem Dobešem z Yesec o pych. 1503, 17. listopadu.
Kněz Jiřík, farář v Starém Kníně, pohnal Jana Dobeše z Yesec a v Starém
Kníně. Vinil jej z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu stodola
jeho k jeho faře příslušející zamekl, klíče od ní vzal a těch mu ani navrátiti ani
stodoly té otevřieti chce, tak že on kněz Jiřík toho obilé, kteréž v ní má, užívati
nemuože. Vložen puohon léta MDIF v pondělí [sic] den svatého Filippa a Jakuba
[1. května 1502].
V té při mezi knězem Jiříkem, farářem v Starém Kníně, s jedné, a Janem
Dobešem z Vesec s strany druhé. Kdež týž kněz jeho Dobeše vinil z pychu a pro
ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu stodolu zamekl etc, tak jakož puohon
plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Dobeš odpíraje pravil, že jest
toho neučinil a stodoly té nezamekl ani při tom byl, kdy mu ji zamkli, než že jest
paní Markéta z Říčan kázala tu stodolu zamknuti ; a na to též paní Markéthy ukázal
svědomí, kterážto sama na se seznává, že jest kázala zamknuti, a k tomu i jiné svě-
domí ukázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof-
mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslySevše ža-
lobu, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž on Jan pohnaný to dostatečně provedl,
že jest toho neučinil a té stodoly zamknuti nedal, z té příčiny JMt dávají jemu po-
hnanému za právo. A poněvadž se ona Markéta k tomu zná, že jest tu stodolu
zamknuti kázala, chce-li on kněz Jiřík o to právem k komu hleděti, právo mu se
nezavierá. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 96. b.
1277.
Mezi Jindřichem Kroem z Ruckerswaldu a Mikulášem z Rachmberka o postavení syna pro
vraždu služebníka jeho. 1503, 17. listopadu.
Heinrych Kro z Ruckerswaldu pohnal Nykle z Rachmberka a v Jansdorfé,
aby syna svého Wolfganga z Rachmberka postavil před najvyšším panem hofinistrem
královstvie českého a raddami krále JMti. Vinil ho z mordu, že jest mu služebníka
jeho Haniše Zumra zamordoval pro list zatykači. Vložen puolion létha MDII® v pátek
den Jedenácti tisíc panen [21, října].
V té při mezi Heyntychem Kro s jedné, a Niklem Rachmberkem s strany
Náleey z rohu 1503 o sv. Martině. 43"
druhé. Kdež týž Heynrych pohnal jej Nikle, aby postavil před najvyšším panem hof-
mistrem královstvie Českého a raddami krále JMti syna svého Wolfganga, kdež jej
viniti z morda chce etc., tak jakož pnohon šíře ukazuje. A na to ukázal svědomí.
Proti tomu on Nikl Rachmberk odpíraje pověděl, že list puohonní Wolfganga syna
jeho u něho nezastihl, a kdyby byl zastihl, že by se chtěl byl podle puohonu za-
chovati. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž to
on Nykl pohnaný dostatečně provedl svým svědomím, že jest puohon syna jeho
u něho nezastihl, z té příčiny on Nykl jemu Heynrychovi tu nic povinovat nenie:
než chce-li on Henrych k Wolfgangovi, k synu Niklovu, Rachmberkovi o to hleděti
a jej z toho viniti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 116. a. SroT. náles é. 1167 ? ArchÍTa Českém Xn. na str. 531.
1278.
Mezi Jindřichem Kroem z Buckerswaldu a Mikulášem z Bachmberka o postavení lidí pro
pomoc při vraždě. 1503, 17. listopadu.
Heynrych Kro z Buckerswaldu pohnal téhož Nykle z Rachmberka a v Jansdoríě,
aby Henzle Hegera a Maršíka postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie
českého a raddami krále JMti. Vinil je z toho, že sú služebníka jeho Hanuše Zumra
pomohli zamordovati. Vložen puohon léta MDH^ v pátek den Jedenácti tisíc panen
[21. říjnal.
V té při mezi Heinrychem Kro s jedné, a Nyklem Rachmberkem s strany
druhé. Kdež týž Heynrych pohnal jeho Nykle, aby postavil před najvyšším panem
hofinistrem královstvie Českého a raddami krále JMti Henzle Hegera a Maršíka, že
je chce viniti z mordu etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu on Nykl
pohnaný odpíraje pověděl, že jich těch osob puohon u něho nezastihl. A na to vedl
svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž on
to Nykl pohnaný dostatečně provedl svým svědomím, že jest puohon Henzle Hegera
a Maršíka u něho nezastihl, z té příčiny on Nykl jemu Heinrychovi puovodu tu nic
povinovat nenie. Než chce-li on Henrych k Henzlovi Hegerovi a k Maršíkovi o to
hleděti a je z toho viniti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 116. b. SroT. předcházející nálec ě. 1277.
1279.
Mezi Janem z Pohnání a bratrem jeho Petrem o rozdělení statku otcovského. 1503, 17. listopadu.
Jan z Pohnání pohnal Petra odtudž z Pohnání, bratra svého. Vinil ho, že
jakožto starší bratr statek jich otcovský rozděliti prodlévá a obmeškává, kterýžto
6*
t
44 D. XIIL Registra soudu komorního.
statek na ně na oba po otci jich nedielném píieslaší. Vložen puohon léta MDII^ ve
čtvrtek den svatého Michala [29. záff|.
V té pH mezi Janem z Pohnání s jedné, a Petrem odtudž, bratrem jeho,
s strany druhé. Kdež on Jan vinil jej Petra, že jakožto starší bratr statek jich otcovský
rozděliti prodlévá etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. Při tom pravě, že jest
těm smlúvám, kteréž mezi nimi učiněny byly, dosti učinil. A na to ukázal svědomí.
Proti tomu on Petr pohnaný odpíraje pravil, že jest té smlouvě dosti učinil, a ještě
na tom jest, že všemu tomu, pokudž mezi nimi narovnáno a smluveno bylo, chce
ve všem učiniti dosti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj-
vyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vy-
slyševše žalobu a s obú stranu pře líčenie, smlouvu, pruovody i odpory, takto o tom
nalezli: aby on Petr jemu Janovi podle smluv mezi nimi učiněných diel dal, a to
konečně od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých, spravedlivý podle práva.
A týž Petr aby jemu Janovi od datum též smlouvy počet učinil ze všeho statku
před úředníky Pražskými menšími na zajtří svatého Fabiána najprv příštieho na
schválení týchž úředníkuov. A což tu týmiž úředníky nalezeno bude, což by na jeho
polovici přijíti mělo, to aby jemu také on Petr dal od toho počtu ve dvú nedělí
pořád zběhlých z těch užitkuov toho statku; a nechtěl-li by on Jan na tom počtu
přestati, což by viece provedl, že by užíval on Petr statku toho, před týmiž úře-
dníky, má jemu to též dáno býti ve dvú nedělí pořád zběhlých, tak jakož se nahoře
píše. A nadepsaný Jan má jemu Petrovi své dluhy dáti sepsané; a jestliže by on
Petr nechtěl jemu toho duověřiti o těch dluziech, aby on Jan také ty dluhy dosta-
tečně provedl před svrchupsanými úředníky na čas svrchu dotčený na schválenie
týchž úředníkuov. A také což se zástavy aneb prodaje téhož statku dotýče, při tom
aby se nadepsaní bratří k sobě zachovali podle smluv svrchu dotčených a mezi nimi
dobrovolně učiněných. Stalo se v pátek po svatém Brikcí.
R. m. 1. 146. a.
1280.
Mezi Janem ŽíchoTcem z Daban a Adamem z Dube o dostíučinění slibu. 1503, 17. listopadu.
Jan Žiechovec z Duban pohnal pana Adama z Dube. Vinil ho z dosti ne-
učinění slibu, kdež jest mu slíbil za Václava Březenského, obyvatele Nového města
Pražského, ruku dáním za LXXTT kopě grošuov míšeňských, že tajž Václav na čas
určený touž summu jemu Žiechovcovi položiti měl; tomu se nestalo dosti. Vložen
puohon léta MDJF ve čtvrtek před svatým Michalem [22. září].
V té při mezi Janem Žiechovcem z Duban s jedné, a panem Adamem z Dube
s strany druhé. Kdež týž Žiechovec vinil jej Adama z dosti neučínění slibu, kdež
jest mu slíbil za Václava Březenského etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to
Nálezy 0 roku 1503 o sv. Martini. 45
ukázal SYědomí jednoho spolorukojmí, kněze Filipa. Proti tomu on Adam odpíraje
pravil, že toliko jedním svědkem to on Jan provodí, žádaje podle práva zuostaven
býti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemáteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž
jest to on Jan puovod provedl, že jest jemu nadepsaný Adam pohnaný slíbil za
summu v puohonu položenu, a to jedním spolurukojmím, a k tomu se sám seznal,
že jest rukojmí, z té příčiny aby jemu Janovi Žiechovcovi on Adam, což na jeho
diel přísluší, dal, to jest XXXVI kop grošuov míšeňských, a to konečně od dnešnieho
dne ve dvů nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
B. m. L 146. b.
1281.
Mezi Jakubem Hupaufem z Milčan a Janem z Lobkovic o postavení služebníka Hyrše pro
dostíneučinění ortele. 1503, 17. listopadu.
Jakub Hupauf z Milčan pohnal pana Jana z Lobkovic a na Hasišteině, hejt-
mana kraje Žateckého, aby služebníka a poddaného svého Jiříka Hyrse z Kadaně
postavil před nejvyšším panem hofinistrem královstvie Českého a raddami krále JMti.
Vinil ho z dosti neučiněnie ortele, purgmistrem a raddou Starého města Pražského
mezi nimi učiněného, jmenovitě v tom, kdež v tom orteli takto stojí: aby on Hirš
registra položil a všecky dluhy až do sedmi seth a XXXti kop grošuov míšeňských
z nich věrně a právě vypíše, Jakubovi Hupaufovi dal, a dluhy až do těch sedmi seth
a XXXti kop jemu ukázal, a to ve čtyřech nedělech od toho ortele, a kto jest co
a zač dlužen, aby před ním oznámil; a jestliže jest Hyrš po té smlouvě, kteráž
mezi nimi učiněna byla, které dluhy vyupomínal, ty aby navrátil etc., tak jakož
puohon v registřích ukazuje. Vložen létha MD** druhého ve čtvrtek den svatého Mi-
chala [29. září].
V té při mezi Jakubem Hupaufem z Milčan s jedné, a Jiříkem Hyrsem z Ka-
daně s strany druhé. Kdež týž Hupauf vinil jeho Jiříka z toho, že tomu orteli,
kterýž se mezi nimi purgmistrem a raddú Starého města Pražského stal, dosti učiniti '
nechce etc., tak jakož puohon a ortel plněji a šíře v sobě znějí. A na to ukázal '
jest list toho ortele pod pečetí Starého města Pražského. Proti tomu on Jií:ík Hyrš
odpíraje pravil, že by tomu všemu dosti učiniti chtěl, jediné aby to on Hupauf pro-
vedl, z čehož jest pohnal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad-
dami, nalezli: aby strany před úředníky Pražskými menšími stály na zigtřie svatého
Fabiána najprv pMštieho, a což tu on Hupauf před týmiž úředníky na jich schválení
na ten ortel provede, to aby on Jiřík pohnaný jemu dal ve dvú nedělí od toho
pruovodu pořád zběhlých. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
B. m. 1. 146. a.
t;.
46 D. XIIL Registra s<mdu komorního.
1282.
Mezi Janem z Doapoya a Jakubem z Yřesovic o plat kněžský na Válči. 1503, 17. listopada.
Jan z Donpova a v Libediciech pohnal Jakuba z Yřesovic a na Yalči. Vinil
ho z nezdržení smlouvy, což se dotyce platu kněžského na Yalči, jakož pak ten ar-
tykul v té ceduli smluvní položený šíře svědčí a ukazuje. Vložen puohon léta MDII^
ve čtvrtek před svatů Alžbětu [17. listopadu],
V té při mezi Janem z Doupova s jedné, a Jakubem z Yřesovic s strany
druhé. Kdež týž Jan vinil jeho Jakuba z nezdrženie smlouvy, což se platu dotýče
kněžského na Yalči etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal touž smlouvu.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž on Jan puovod
pohnal z smluvní cedule a ta cedule svědčí na trh, v kteréžto ceduli dotýče se platu,
z té příčiny JMt ten puohon zdvihlí sú. Než chtie-li sebe strany právem hleděti
zemským, právo se jim nezavírá. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 146. a.
1283.
Mezi obcí Velvarskou a EliSkou z Lantšteina o postavení Filipa krčmáře z Hoholic pro
rušení výsad městských. 1503, 17. listopadu.
Purgmistr a konšelé i všecka obec města Yelvar pohnali paní Elšku z Lant-
šteina, aby postavila v soudu komorním Filipa krčmáře z Hoholic, člověka paní Fir-
šicové. Vinili jej z toho, že proti v^jsadám jich starodávním suol měří jim i jich
městu k újmě etc.
V té při mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Yelvar s jedné, a Fi-
lipem krčmářem z Hoholic, člověkem paní Firšicové, s strany druhé. Kdež oni Vel-
varští vinili jeho Filipa z toho, že proti vajsadám jich starodávním suol měří jim
i jich městu k újmě etc, tak jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, ntgvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami : Poněvadž sú oni Velvarští toho neučinili a ku paní ElSce
z Lantšteina o to prve, aby to ona zastavila, neposlali, ani jí za to žádali, z té
příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 237. a.
1284.
Mezi obcí Velvarskou a Eliškou z Lantšteina o postavení Filipa krčmáře pro rušení výsad
městských. 1503, 17. listopadu.
Purgmistr a konšelé i všecka obec města Yelvar pohnali paní Elšku z Lant-
šteina, aby postavila Filipa krčmáře, člověka paní Firšicové. Vinili ho jedním puo-
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 47
honem, což se soli dotýče, druhým, že řez dělá, třetím, že obilé láduje, a čtvrtým,
že kovárnu drží etc.
V té při mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Vel var s jedné, a Fi-
lipem krčmářem, člověkem paní Firšicové, s strany druhé. Kdež tíž Velvarští vinili
jeho Filipa jedním puohonem, což se soli dotýče, druhým, že řez dělá, třetím, že
obilé láduje, a čtvrtým, že kovárnu drží etc., tak jakož všichni čtyři puohonové
plněji v sobě zavírají. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc.,
najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami:
Poněvadž sú oni Velvarští toho nepokázali, by o to ku paní Elšce z Lantšteina
posielali, jakožto ku paní gruntu toho, aby to táž paní Elška zastavila, z té příčiny
JMt ty puohony zdvihli sů. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
B. m. L 287. b. SroT. předcházející nález & 1283.
1285.
Mezi Václavem Satanéřem z Drahovic a bratrem jeho Oldřichem o pych. 1503, 17. listopadu.
Václav Satanéř z Drahovic pohnal Voldřicha Satanéře odtudž, bratra svého.
Vinil ho z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu brání vodu
voziti k hradu jeho lidem z Hinckmausgrynu. Vložen puohon léta MDII® v úterý
[sic] den svatého Filipa a Jakuba [1. května].
V té při mezi Václavem Satanéřem z Drahovic s jedné, a Voldřichem, bratrem
jeho odtudž, s strany druhé. Jakož on Václav vinil jej Voldřicha z pychu a pro ten
pych z Xti kop grošuov českých, že mu brání vodu voziti k hradu jeho lidem
z Hynckmausgrynu etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu on Voldřich po-
hnaný pověděl, žádaje za opatřenie podle práva, že mu se zdá, že toho pychu naíi
ničímž neprovozuje dostatečně. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
nalezli : Poněvadž on Václav puovod toho puohonu naň, na Voldřicha, ničímž nepro-
vedl, z té příčiny JMt dávají jemu Voldřichovi pohnanému za právo. Stalo se v pátek
po svatém Brykcí.
R. m. l. 284. b.
1286.
Mezi Václavem Satanéřem z Drahovic a bratrem jeho Oldřichem o pych. 1503, 17. listopadu.
V té při mezi týmž Václavem Satanéřem s jedné, a Voldřichem, bratrem
jeho odtudž, s strany druhé. Kdež on Václav vinil jej Voldřicha z pychu a pro ten
pych z desieti kop grošuov českých, že mu poustky dělá přes smlouvu, kterůž spolu
mají, a kteříž se lidé zaň za Václava stěhují, tomu žádnému nechce listu vighost-
ného dáti etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu Voldřich pohnaný žádal
48 D. XUI. Begistra soudu komorního.
za opatřenie, aby on Václav naň ten puobon a pych podle práva provedl. Tu JMt
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofioaiistr královstvie če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž on Václav puovod
toho pychu naň, na Voldiicha, ničímž neprovedl dostatečně, z té příčiny dávají JMt
jemu Voldřichovi pohnanému za právo. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m. L 284. b. SroY. předcháiejíd nález č. 1286.
1287.
Mezi Václavem Satanéřem a Jiříkem Bybářem z Mildendorfu o pobrání obilí. 1503, 17. listopadu.
V té při mezi týmž Václavem Satanéřem s jedné, a Jiříkem Rybářem z Myl-
dendoríu s strany druhé. Kdež on Václav téhož Jiříka vinil z pychu a pro ten pych
etc., že mu pobral vobilé bez jeho vuole, je vymlátil a požíval ho, pokud mu se
zdálo etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on
Jiřík pravil, že toho pychu ničímž naň podle práva neprovozuje. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Václav toho pychu
naň na Jiříka ničímž podle práva neprovodí ani toho provozuje, by to obilé jeho
bylo, z té příčiny JMt dávají jemu Jiříkovi za právo. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R m. 1. 285. a.
1288.
Mezi Václavem Satanéřem a Jiříkem Bybářem z Mildendorfu o krčmu. 1503, 17. listopadu.
V té při mezi Václavem Satanéřem s jedné, a Jiříkem Rybářem z Mildorfii,
pro kteréhož on Václav Voldřicha, bratra svého, pohnal, aby jej postavil před naj-
vyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti, s strany druhé.
Kdež on Václav vinil jej, toho Jiříka, z pychu a pro ten pych etc, že piva vaří
a šenkuje v jeho Václavově krčmě v Boczi k újmě etc., tak jakož puohon plněji
svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž
jest on Václav jemu Voldřichovi podle svolenie zemského napřed věděti nedal o té
krčmě, z té příčiny on Voldřich pohnaný jemu Václavovi puovodovi povinovat nenie,
než chce-li, aby se strany hleděly podle svolení zemského. Stalo se v pátek po
svatém Brykcí.
R. in. 1. 285. a. SroT. předcházející nález ě. 1287.
1289.
Mezi Václavem Satanéřem a bratrem jeho Oldřichem o výboj. 1503, 17. listopadu.
V té při mezi týmž Václavem Satanéřem a Voldřichem, bratrem jeho. Jakož
jest jej Voldřicha vinil z vajboje, že jest mu člověka jeho nočně vybil etc, tak jakož
Nálezy z roku 1603 o sv. Martině. 49
paohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc,
najyyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami:
Poněvadž on Václav paovod podle puohonu svého toho dostatečně neprovodí a také
toho svědkové jeho neseznávají, by on Voldřich jaký učinil vajboj, z té příčiny dá-
vají jemu Voldřichovi pohnanému za právo. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 285. b. Srov. nález č. 1286.
1290.
Zavázání ctí a věrou některých měšťanů Budějovických. 1503, 17. listopadu.
Budějovští. Z rozkázání pána JMti pana Viléma z Pemšteina etc. i vší
raddy královské soudu komorního zavázáni jsů ctí a věru osoby tyto dole psané,
zejména: Václav kovář, Michal varhaník, Vincenc Cyglar, Steífel AufF, Pauliak, aby
všickni stáli a dostáli na den Svátosti najprv příští před soudem komonum se všemi
potřebami svými, nic sobě ku pomoci neberůce; a toho závazku aby žádným oby-
čejem prázdni nebyli, leč tomu dosti učiní, tak jakož dotčeno jest, a leč by pány
JMti soudu komomieho z toho propuštěni byli. Toto zapsáno jest v pátek po svatém Brykcí.
R. III. ]. 329. b. za nápisem : Registra památná. K roku svatého Martina létha MDIIP,
1291.
Mezi Janem Erupým a Bořkem z Dohalic o nářek cti. 1503, 17. listopadu.
Pán JMt, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami z soudu komomieho,
ráčili jsú rozkázati tuto dolepsanú vajpověď v registra komomí zapsati, vyslyševše
prve Jana Krapého svědomí a je pilně i potřebně váživše a je zchválivše, a takto
podle téhož jeho Jana Krapého svědomí vypověděli jsú, jakož teď dole psáno stojí:
Před panem hofinistrem zemským JMti a přede pány a vladykami soudu ko-
morního o svatém Martině najprv příštím, když páni najprv zasedá, tu mají páni
pana Krapého opatřiti i otce i máteř jeho a takto vypověděti mají: že podle svě-
domí páně Krapého že jest otec jeho ctná a zachovalá vladyka, a on též, a mátě
téhož pana Krapého že jest dobrá vladyka a na své cti zachovalá.
Jakož jest pan Krupý mluvil panu Bořkovi : jestliže naň to pan Bořek praví
neboli ktokoli, že by on falešně na lidech statky vyhrával, že by naň nepravě, ne-
šlechetně a zrádně pravil. A pan Bořek že by zase řekl: „Já toho na tě nepravím,
než jestliže to pravíš, bych já toho od Juona neslyšel, pravím, že sám mluvíš ne-
pravě, nešlechetně a zrádně. " Pak poněvadž jest pan Krapý nepravil zejména, by naň
to pan Bořek z sebe pravil, a k tomu jest to pan Bořek provedl, že jest to od
Juona slyšel, protož tomu pan Krupý věří. A pan Bořek také pravil, že jest na
pana Krapého toho nepravil. I ta jich obojích řeč panu Bořkovi i jemu, panu Kru-
pému, k jich cti a k jich dobré pověsti nic ke škodě nenie. A také jest Juon toho
ArchiY Český XIU. 7
50 D. XIII. Eegistra síA^du komomiho.
panu Erupému zapřel, by to naii pravil, a on Krupý to naíi provedl, a tomu pan
Bořek také věří. A jest věc vědomá, že jest pan Bořek na své cti vždycky se ctně
a dobře zachovával. A pan Krupý také jest se na své cti ctně a dobře zachovával.
Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. in. 1. 330. a. za nápisem: y^Rigistra památná. K roku ivatého Mariina létha MDIIP,"
1292.
Mezi Kateřinou ze Sobětic a Dépoltem z Lobkovic o postavení poddaného pro dluh.
1503, 18. listopadu.
Katheřina z Sobětic pohnala Děpolta z Lobkovic a na Bílině, aby člověka
svého poddaného z Sedlčan Václava Hamerníka postavil před najvyšším panem hof-
mistrem královstvie českého a raddami krále JMti. Viniti ho chce podle jiných jeho
bratří z nevydání XL kop grošuov českých na oddiel jejie jí po otci jejiem spravedlivě
příležíciech. Vložen puohon léta MDIIP v pátek den svatého Blažeje [3. února].
V té při mezi Katheřinú z Sobětic s jedné, a Václavem Hamerníkem, člověkem
páně Děpoltovým z Lobkovic, s strany druhé. Kdež ho viniti chtěla ze XL kop
grošuov českých podle jiných bratří jeho etc, tak jakož puohonové šíře ukazují.
I poněvadž v tom mocném listu jejím Katheřininém, kdež Táborští konšelé vyznávají,
že by ona to před nimi vyznala, že muže svého této pře poručníkem činí, sama svým
jménem nevyznává; neb měla jest sama jménem a listem svým takový list učiniti:
„Známo činím tiemto listem, že činím poručníka na zisk i na ztrátu," a pečetí
nadepsaného města měla žádati toliko na svědomie. I poněvadž jest toho neučinila
a listem sama nevyznala a na svědomí pečeti neprosila, že v tomto listu dosti ku
právu moci nenie; neb každý to má vyznati, že moc dává před soudem komorním,
ne před jinými osobami, jako oni nadepsaní Tháborští vyznávají, že jest svrchu do-
tčená Katheřina před námi toliko to vyznala. I z té příčiny JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihají. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí.
R. m. 1. 51. b.
1293.
Mezi Kateřinou Peřinovou z Košíně a Annou z Sezemiček o nářek cti. 1503, 18. listopadu.
Katheřina Peřinová z Košíně pohnala Annu z Sezemiček. Viniti ji chce z nářku
cti. Vložen puohon léta MDH^ v pondělí po Novém létě [3. ledna].
V té při mezi Katheřinú Peřinovú s jedné, a Annu z Sezemiček s strany
druhé. Kdež ona Peřinová vinila ji Annu z nářku cti etc, tak jakož puohon šíře
svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vypověděli : Poněvadž
jest to ona Anna sama pravila stojéci před JMti, že na ni, na Katheřinú, nic zlého
Nálezy z rohu 1503 o sv. Martině. 51
nevie, a že jest o ní nic nemluvila, z té příčiny jí Katheřině ten nářek na jejie cti
a dobré pověsti nic ke škodě nenie. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí.
R ni. ]. 52. a.
1294.
Mezi Duchkem Švábem z Prahy a Tomášem Horňateckým o pobrání obilí. 1503, 18. listopadu.
Duchek Šváb z Prahy pohnal Thomase Horňatecského. Vinil jej z pobrání
vobilé v Dolejší Chvatlině etc.
V té při mezi Duchkem Švábem z Prahy puovodem s jedné, a Thomasem
Horuatecským s strany druhé. Kdež ho vinil z pobrání vobilé v Dolejší Chvatlině etc,
tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen-
šteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, nalezli: Poněvadž oboje strana, puovod i pohnaný, neprovedli, by toho po-
dacieho tu v Chvatlině v držení byli, než v tom se na dsky táhnou: z té příčiny
tento puohon zdvihli sů, a strany aby se o to právem hleděly zemským. Stalo se
v sobotu před svatů Alžbětu léta MDin^
R. III. 1. 70. b.
1295.
Mezi Duchkem Švábem z Prahy a Mikulášem Popelem z Vesce o pobrání obilí. 1503,
18. listopadu.
Duchek Šváb z Prahy pohnal Mikuláše Popele z Vesce. Vinil ho z pobrání
vobilé v Dolejší Chvatlině etc.
V té při mezi týmž Duchkem Švábem puovodem s jedné, a Mikulášem Po-
pelem z Vesce pohnaným s strany druhé. Jakož ho vinil z pobrání vobilé v Dolejší
Chvatlině etc, a obojí se na dsky táhli. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na
Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr království Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami : z příčiny té, jako nahoře dotčeno, tento puohon zdvihli sú, a strany
aby sebe též právem hleděly zemským. Stalo se v sobotu před svatů Alžbětu léta MDITP.
R. ni. 1. 71. a. SroY. nálezy é. 1204 y Archivu Českém XU. na str. 666 a tuto č. 1294.
1296.
Mezi Janem GhruBtenským z Malovar a radou Menšího města Pražského o postavení lidí
z Jenče pro skopáni rybníků. 1503, 18. listopadu.
Jan Chrustenský z Malovar pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce Men-
fieho města Pražského, aby lidi své, Řéhu syna Novákova, Macuru, a Petra Hoškova
syna z Jenče, postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a rad-
dami krále JMti. Vinil je z toho, že mu dva rybníky skopali, jeden větší a druhý
7*
52 D. XIII. Registra soudu komorního.
menší, nočně zlodějsky. Vložen puohon léta MDIl® v středu před početím Matky
božie [7. prosince].
V té při mezi Janem Chroustenským z Malovai* s jedné, a mezí lidmi Málo-
Stránskými z Jenče, zejména těmito: Réhú synem Novákovým, Macurů a Petrem
Hoškem, s strany druhé. Kdež je vinil, že mu dva rybníky skopali nočně a zlodějsky
etc., tak jakož puohon plněji svědčí. I poněvadž se rybníkuov skopání dotýče a ten
artykul podle svolenie zemského jest za moc počten, z té příčiny JMt pán, pan
v
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddamí, ten puohon zdvihli sú, a aby sebe strany
právem hleděli zemským. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí.
R. m. 1. 146. b.
1297.
Mezí Mikulášem Cedwicerem a Václavem Satanéřem z Drahovic o dluh za službu.
1503, 18. listopadu.
Mikuláš jinak Nyckel Czedwiczer pohnal Václava Satanéře z Drahovic a na
Hauenšteině. Vinil ho z Lti kop grošuov českých dluhu jemu za jeho službu listem
pod jeho pečetí zapsaného, tak jakož jeho list Satanéřuov na ten dluh učiněný šíře
ukazuje. Vložen puohon léta MDIII® první středu v postě [8. března].
V té při mezi Nyklem Cedvicarem s jedné, a Václavem Satanéřem z Dra-
hovic s strany druhé. Kdež týž Cedvicar vinil jej Satanéře z Lti kop grošuov česlech
dluhu za jeho službu listem zuostalého etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to
list ten na ten dluh svědčící ukázal. Proti tomu on Satanéř pověděl, že jest mu on
Cedvicer řekl ten list zase vrátiti, i nevrátil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž jest on Václav Satanéř pohnaný toho ničímž
dostatečně neodvedl, by témuž Cedvicarovi toho dluhu v puohonu menovaného dlužen
nebyl, ale on Cedvicar to dostatečně provedl listem Satanéřovým, v kterémžto listu
toho nestojí, na který by čas on Václav jemu těch Lte kop grošuov českých dáti
měl, z té příčiny aby on Václav pohnaný jemu Nikloví puovodovi těch Lte kop
grošuov českých dal v puohonu dotčených, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí
pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v sobotu před svatů Alžbětu.
R. m. 1. 195. b.
1298.
Mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte a Dorotou Stříbrnou o ukradenou sukni. 1503, 20. listopadu.
Ambrož Chodaur z Lokte pohnal Dorothy Střiebrné, městku Starého města
Pražského. Viniti ji chce ze rčenie, kdež jest ho řekla z té sukně, kteráž jí ukra-
Nálezy e roku 1503 o sv. Martině. 53
děna byla, nepohánět! a skrze touž sukni k nákladuom nepřipravovati, ale to že jest
zjinačila a tomu rčení svému neučinila dosti. Vložen puohon létha MDIIP v pondělí
před svatým Františkem [2. října].
V té při mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte s jedné, a Dorothou Střiebrnou,
měštkú Starého města Pražského, s strany druhé. Kdež ji vinil z toho, že ho řekla
z té sukně, kteráž jí ukradena byla, nepoháněti etc, tak jakož puohon plněji svědčí.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypo-
věděli: Poněvadž on Chodaur při prvním puohonu jí Dorothy nevinil z toho rčenie,
by ho řekla z té sukně nepoháněti, z té příčiny ona jemu tu dále nic povinovata
nenie, a dává se jí za právo. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě.
R. m. 1. 8. a.
1299.
Mezi Jindřichem Donatem z Těchlovic spolu s Janem Vratislavem z Mitrovic a lidmi páně
Donínského z Dolanek o pych. 1503, 20. listopadu.
Jindřich Donat z Těchlovic a Jan Vratislav z Mitrovic pohnali Václava a Jana
příjmí Snětivý, lidi páně Donínského z Dolanek. Vinili je z pychu a pro ten pych
z desieti kop grošuov českých, tu kdež sú jim lidi mordovali a loupili etc.
V té při mezi Jindřichem Donatem z Těchlovic a Janem Vratislavem z Mi-
trovic s jedné, a mezi Václavem a Janem příjmí Snětivý, lidmi páně Donínského
z Dolanek, s strany druhé. Kdež týchž páně Donínského lidí pohnali z pychu a pro
ten pych z X kop grošuov českých, tu kdež sů jim lidi mordovali a loupili etc, tak
jakož puohon šíře ukazuje. Proti tomu on pohnaný odpíraje pravil, že to pych nenie,
poněvadž vinili z mordu, z loupeže, i zloděj štva [se] dotýče. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla-
dykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž oni puovodové poháněli z pychu a pro
ten pych z Xti kop grošuov českých a při tom puohonu dotýkali, že by jim jich
lidé byli mordováni a zloupeni, a žádné péče že sú na ně neměli, i z té příčiny,
poněvadž se mordu a loupeže dotýče a že to pych nenie, JMt ten puohon zdvihli
sd. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě.
R. m. L 97. a.
1300.
Mezi Janem z Doudleb a Mikulášem Holubem z Záchuma o pych pro urukování zběhlého
poddaného. 1503, 20. listopadu.
Jan [z] Doudleb pohnal Mikuláše Holuba z Záchuma a v Konářiciech. Vinil ho
z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že jest rozkázal Balákovi,
54 D. XIII Registra soudu Jcomorniho.
rychtáři svému z Stropnice, aby člověka jeho Doudlebova honil na svobodné silnici,
Jakuba kováře; a když ho na grantiech jeho Doudlebových postihl, tu jej urukoval
pod pokutou V kop grošuov míšeňských ; a prve naň nikdy nežaloval. Vložen puohon
léta MDIII® v pondělí po svatém Abdonu [31. července].
V té při mezi Janem z Doudleb s jedné, a Mikulášem Holubem z Záchuma
s strany druhé. Kdež téhož Holuba vinil z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov
českých, že jest rozkázal Balákovi, rychtáři svému, aby člověka jeho honil na svo-
bodné silnici etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. PH tom
pravě, že týž Jakub kovář jeho Doudlebuov jest dědičný člověk. A na to také svě-
domí vedl. Proti tomu Mikuláš Holub pohnaný odpíraje pravil, že jest naň, na Ja-
kuba, sáhl a jeho honiti kázal jako člověka svého dědičného, kterýž v ty časy jeho
byl a s jeho gruntu se stěhoval. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen-
šteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, puohon, žalobu, odpory i svědomí vyslyševše, takto o tom nalezli : Poněvadž
on Mikuláš pohnaný to provedl, že ten Jakub kovář, jsa za ním, od něho se pryč
kradl, když jest jej honiti kázal, a on Doudleb puovod tomu jest neodepřel, by se
týž Jakub s gruntu jeho Mikulášova nestěhoval, a také i to mluvil týž puovod,
že se o toho Jakuba nesoudí jako o člověka, než toliko tudy, že by chtěl na něm,
na Mikulášovi, pokutu pro pych mieti, protože jest jej na jeho grunthu urukoval;
i z té příčiny on Mikuláš pohnaný jemu Doudlebovi tiem pychem povinovat nenie
a dává mu se za právo. Dal památné. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě.
R. m. 1. 147. b.
1301.
Mezi Janem Pytlíkem ze Zvoleněvsi a Radslavem z Šebířova pro nedostiučinění rukojemství.
1503, 20. listopadu.
Jan Pytlík ze Zvoleněvsi, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Rad-
slava z Šebířova. Vinil ho z dosti neučiněnie rukojemstvie, kdež jest slíbil za Jana
Byšicského z Byšic za HI a puol kopy grošuov a VI grošuov vše českých. Vložen
puohon léta MDHI" v středu den svatého Františka [4. října].
V té při mezi Janem Pytlíkem ze Zvoleněvsi, měštěnínem Starého města
Pražského, s jedné, a Radslavem z Šebířova s strany druhé. Kdež téhož Radslava
vinil z dostineučinění rukojemstvie, kdež slíbil za Jana Byšicského za HI a puol
kopy grošuov českých a VI grošuov českých etc, tak jakož puohon šíře ukazuje.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfensteině etc, najvyšší hofinistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž se
on Radslav pohnaný k tomu slibu zná, z té příčiny aby jemu Pytlíkoví těch HI a puol
NáUzy z roku 1503 o st\ Martině. 55
kopy grošuov a VI grošuov českých dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád
zběhlých. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě.
R. m. 1. 148. a.
1302.
Mezi Petrem z Černého Blata a Petrem Holicským ze Šternberka o postavení rychtáře a kon-
šelů z Uhlířských Janovic pro nezatčení dvou bratří podle listu zatykacího. 1503, 20. listopadu.
Petr z Černého Blata pohnal pana Petra Holicského z Šternberka a na Leštně,
aby lidi své z Uhléřských Janovic postavil před najvyšším panem hofmistrem krá-
lovstvie Českého a raddami krále JMti, zejména tyto: Čeňka rychtáře, Jánka Pe-
kárka, Jíru řezníka, Vávru Havlici, Jíru Kuotka, Martina sladovníka, Pavla Tvrz-
ského, Jakuba Mydláře, Václava krajčieho, Martina Pekelce, Václava Rázová, Jana
Pelhana a mistra Ryndu. Vinil je z toho, že sů [se] podle listu zatykacieho, kterýž
jim dodal, Martina a Jana bratří z Janovic zatknuti chtě pro nezaplacení Xti kop
grošuov českých, tak nezachovali, tak jakž týž list zatykači ukazuje, a to v tom, že
sú mu těch dvu bratří nadepsaných podle znění téhož listu zatykacieho na hrad Pražský
vydati nechtěli. Vložen puohon léta MDIIP v neděli den svatého Lamperta [17. září].
V té při mezi Petrem z Černého Blata s jedné, a mezi lidmi páně Petro-
vými z Šternberka a z Leštna dole psanými těmito z městečka Uhléřských Janovic,
zejména: Čeňkem rychtářem, Jankem Pekárkem a jinými v puohonu jmenovanými
s strany druhé. Kdež je on Petr vinil, že sú se podle listu zatykacieho, kterýž jim
dodal, Martina a Jana bratří z Janovic, zatknuti chtě pro nezaplacenie Xti kop
grošuov českých, tak nezachovali, jakž ten list zatykači ukazuje etc, tak jakož puohon
plněji v sobě zavierá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce
pravili, že sú tomu všemu, což ten list zatykači v sobě ukazuje, dosti učiniti chtěli
a učinili, a nadepsané bratří Martina a Jana jemu vydati chtěli, ale že jest jich on
Petr puovod vzieti nechtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti rad-
dami, vyslyševše puohon, žaloby, odpory, list zatykači i svědomí, takto o tom na-
lezli: Poněvadž on Petr puovod k tomu se dobrovolně podvolil a k druhému roku
o to stál, a při tom roku pan Petr z Šternberka k tomu se poddával, jestliže se
čemu prve od těch jeho lidi z Janovic dosti nestalo, že se ještě všemu dosti státi
má, pokudž ten list zatykači ukazuje, a on Petr puovod toho jest od pana Petra přijíti
nechtěl, než žádal, aby je vsázeli a je drželi až do zajtřie, ježto toho list zatykači
v sobě neukazuje; i z těch příčin oni pohnaní jemu Petrovi puovodovi tu tiem nic
dále povinovati nejsú. Než chce-li on Petr puovod dále nadepsaných Martina a Jana,
na kterýchž jest panským předešlým nálezem právo obdržal, tím listem zatykacím vi-
niti, právo mu se nezavierá. StaJo se v pondělí po svaté Alžbětě.
R. m. 1. 237. b. SroY. nález e. 1084 y Archiru Českém XII. na str. 473.
56 D. XlIL Registra soudu komorního.
1303.
Mezi Václavem Roztockým z Teplé a Maudalenou manželkou m. Prokopa z Habřiny o dluh.
1503, 20. listopadu.
Václav Roztocský z Teplé pohnal Mandalenu, někdy manželku mistra Prokopa
z Habřiny. Vinil ji jakožto mocnu poručnicí a držitele statku téhož mistra Prokopa
z nedodánie XIV kop groěuov českých, kterýchž jemu týž mistr Prokop, manžel její,
jsa jemu Roztocskému dvě stě kop grošuov českých [dlužen], nedodal. Vložen puohon
léta MDin® v středu před svatým Kalixtem [11. října].
V té při mezi Václavem Roztocským z Teplé s jedné, a Mandelenou, někdy
mistra Prokopa z Habřiny manželkou, s strany druhé. Kdež ji Mandelenu on Roz-
tocský vinil jakožto mocnu poručuici a držitele statku téhož mistra Prokopa z ne-
dodání XrV kop grošuov českých etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na
to ukázal svědomí. Proti tomu ona Mandelena pohnaná odpírajíc pravila, že toho
dluhu on Roztocský ničímž podle práva neprovozuje, žádajíc JMtí pánuov.v tom za
opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšěí hof-
mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyěevše
puohon, žalobu, odpory a pře líčení, takto o tom nalezli : Poněvadž on Václav puovod
toho dostatečně podle puohonu svého neprovedl, by jemu on mistr Prokop, manžel
nadepsané Mandeleny, co dlužen zuostal, z té příčiny JMt dávají jí Mandeleně za
právo. Dala památné. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě.
R. UL 1. 285. b.
1304.
Mezi Jindřichem Mičanem a bratřími Sezemy z Ouštku o postavení poddaného pro žhářství.
1503, 21. listopadu.
Pan Jindřich Mičan z Roztok a z Klinštcina na Vinařiciech pohnal pana
Zdenka, pana Jana, pana Frydrycha a pana Václava bratří Sezemuov z Ouštku a na
Ouštku, aby člověka svého Jíru Hoňka ze Tmaně, jím se dobře ujistieci, jej posta-
vili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti.
Vinil jej jakožto žháře, kterýž mu statek jeho nešlechetně s svými pomocníky spálil.
Vložen puohon léta MDIH® ve čtvrtek po svatém Lukáši [19. října].
V té při mezi panem Jindřichem Mičanem z Roztok a z Klínšteina s jedné,
a panem Zdeňkem, panem Janem, panem Frydrychem a panem Václavem bratřími
Sezemy z Ouštku s strany druhé. Kteréžto již jmenované bratří on pan Jindřich
Mičan pohnal, aby postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého
a raddami krále JMti Jíru Hoííka, člověka svého ze Tmaně, že ho viniti chce z žhář-
stvie etc, tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
Nálezy g roku 1503 o $v. Martine. 67
JMtí raddami, takto o tom vypověděli a rozkázali: Poněvadž sú téhož Jíru nade-
psaní bratjfi před JMti pány postavili, aby menovaný pan Jindřich Mičan před pur-
krabí hradu Pražského stál s sestru téhož Jíry i s jinými se všemi potřebami, když
jim týž purkrabie rok a den položí, a což jím, týmž purkrabí, nalezeno bude, tak
aby se zachovali. A pan purkrabie téhož Jíru má hned v svú moc vzieti. A jestliže
nadepsaní bratří budou chtieti při tom býti, to stuoj při jich vuoli. Stalo se v úterý
po svaté Alžbětě.
R. m. 1. 96. b.
1305.
Mezi Burianem Haléřem a Ctiborem z Bukovkj o pych. 1503, 24. listopadu.
Buryan Haléř, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Ctibora z Bukuovky,
prokurátora komomíkuov Pražských u desk zemských. Viniti ho chce z pychu a pro
ten pych z desieti kop grošuov českých, protože jest přišel s pacholky a s syny svými
i jinými lidmi do domu jeho, a psa jeho jemu v jeho domě pychem jest pacholku
jednomu vzieti rozkázal. Vložen puohon léta MDTIP ve čtvrtek před svatů Žofií
[11. května].
V té při mezi Buryanem Haléřem, měštěnínem Nového města Pražského,
s jedné, a Ctiborem z Bukuovky, prokurátorem komomičím, s strany druhé. Kdež
on Haléř vinil jej Ctibora z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých,
že mu psa jeho v jeho domu vzieti rozkázal etc, tak jakož puohon plněji svědčí.
A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Ctibor odpieraje pravil, že on Haléř viní
jej z svého psa, že by mu jej v jeho Haléřově domě vzal, ale toho že neprovodí, by ten
pes jeho byl, ale on že to provodí, že jest to pes jeho Ctiboruov. A na to ukázal
svědomí, že jest jeho, žádaje, aby v tom podle práva opatřen byl. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i svědomí,
nalezli: Poněvadž on Buryan Haléř puovod k tomu se podával, aby on Ctibor toho
protah dal, až by s tím rozmluvil, ktož mu toho psa schovati dal, a jestliže jeho
bude, že mu ho chce do jeho domu poslati, a on Ctibor přes takové jeho Haléřovo
poddávání jemu Haléřoví toho psa jest vzal z domu jeho pychem; z té příčiny on
Ctibor pohnaný jemu Buryanovi puovodu tiem pychem a tou pokutou v puohonu
měno vanu, to jest těmi Xti kopami grošmi českými, jest vinen, a ty aby jemu dal
od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pátek po svaté Alžbětě.
R. m. 1. 27. a.
ArchiT Český XIII. 8
L
58 D. XIIL Begistra s^oudu komorního.
1306.
Mezi Bohuslavem Kochcem z Utova a Heřmanem z Janovic o ujištění se Polákem Smetesem
pro nářek cti. 1503, 25. listopadu.
Bohuslav Rochce z Utova pohnal Heřmana z Janovic seděním tudiež. Viniti
ho chce z toho, že jest se Smetesem, Polákem a drábem, kterýž té chvíle u něho
v městečku Janoviciech byl, nechtěl ujistiti na jeho Rochcovu žádost, kterůž o to
k němu po dobrých lidech učinil; kterýžto Smeteš jeho Rochce na jeho cti a dobré
pověsti haněl. Protož o to k němu hleděti a jej z toho viniti chce. Vložen puohon
léta MI)III® v první středu v postě [1. března].
V té při mezi Bohuslavem Rochcem z Utova s jedné, a Heímanem z Janovic
s strany druhé. Kdež jeho Janovského vinil z toho, že jest se nechtěl Smetesem
Polákem, kterýž ho na jeho cti haněl, ujistiti etc, tak jakož puohon plněji svědčí.
A na to ukázal dobrých lidí svědomí. Proti tomu Janovský pohnaný odpieraje pravil,
že jest již ten Smeteš umřel, a že on nevie, co zaií odpoviedati. A na to, že jest
umřel, pokázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc.,
najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto
o tom nalezli : Poněvadž on Rochce puovod nepohnal jeho Janovského, aby toho
Smetesa postavil před naj vyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále
JMti, že jej tu z nářku cti viniti chce, a by byl pohnal jeho Janovského, aby jej po-
stavil, že by JMt páni věděli, co z toho učiniti. A poněvadž jest umřel ten Smeteš,
že jemu Bohuslavovi on Janovský tiem povinen nenie. Ale jakž jest koli on Rochce
po právu šel a po své cti stál a právem své cti brániti chtěl, jakž pak koli jemu
Rochcovi v tom omyl se stal, že jest to zřetedlně znáti, že by byl ten Smeteš ne-
umřel, že by on po své cti stál: i z té příčiny jemu Rochcovi, poněvadž po své cti
stojí, ten nářek toho jistého Smetesa na jeho cti a dobré pověsti ke škodě ani
k újmě nenie. A škody JMt páni mezi stranami zdvihají. Stalo se v sobotu po svaté
Alžbětě léta MDIIP.
R. in. 1. 26. b.
1307.
Mezi Johannou z Krajku a Janem Čejkou z Olbramovic o uškození na těle jejímu poddanému.
1503, 25. listopadu.
Paní Johanna z Krajku pohnala Jana Čejku z Olbramovic. Vinila ho, že jest
člověka jejieho dědičného z Brandeysa jménem Zuofalého horku medenicí svévolně
spálil, a tu jest jemu na jeho zdraví uškodil, skrze kterúžto věc a bolest k tomu
připraven že jest újmu na svém statku a jmění vzal, kterúž XVte kop grošuov
českých pokládá. Vložen puohon léta MDIIP první středu v postě [1. března].
Nálezy z roh* 1503 o sv, Martině. 59
V té při mezi paní Johanku z Krajku s jedné, a Janem Čejku z Olbramovic
s strany druhé. Kdež téhož Jana vinila, že jest člověka jejieho, jménem Zúfalého,
horku medenicí svévolně spálil etc, tak jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázala
svědomí. Proti tomu on Čejka odpíraje pravil, že ti svědci řeč slyšenu svědčí, a že
se neprovozuje, by on to učinil, než že jest to učinil a toho Zuofalého spálil Jan
z Witmberka, kterýž někdy u něho u čejky pacholetem byl. A na to téhož Jana
i jiných lidí ukázal svědomí, kdež pak ten Jan sám se jest k tomu seznal ; a nad to
pravil a vedl svědomí, že ten Zuofalý za to spálení vzal od Řepínského úplatek.
Zase proti tomu poručník paní Johanny puovoda pověděl, že jest on Čejka k tomu
účinku a spálení se znal před ní, před paní Johanuú, a jí prosil, aby mu to odpustila,
že jest se to kumštem stalo. A na to také ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i svědomí, takto
nalezli: Poněvadž jest ona paní Johanna toho dostatečně neprovedla podle puohonu
svého, by on Jan čejka toho Zuofalého spálil, z té příčiny on čejka jí paní Jo-
hanně povinovat tiem nenie. Než chce-li ona paní Johanna koho jiného z toho vi-
niti, právo se jí nezavírá. Stalo se v sobotu po svaté Alžbětě.
R. m. 1. 147. a.
1308.
Mezi Janem z Kříčova a Dorotou Peštalkou z Eošíně o dluh. 1503, 25. listopadu.
Jan z Kříčova, syn někdy Mikuláše odtudž, maje léta spravedlivá králem
JMtí daná a vyplněná, pohnal Dorotu z Košíně. Vinil ji jakožto tu, kteráž jest po
pann Pavlovi z Jenšteina statek vzala, a to proto, že téhož sirotka on pan Pavel
vzal jest Lte kop grošuov míšeňských. Vložen puohon léta MDITI® v středu den sva-
tého Longina [15. března].
V té při mezi Janem z Kříčova, majícím léta spravedlivá etc, puovodem
8 jedné, a Dorotu z Košíně pohnánu s strany druhé. Kdež týž Jan vinil ji jakožto
tu, kteráž vzala po panu Pavlovi z Jenšteina nebožtíku statek, a to proto, že on
pan Pavel, vzal jeho Janových Lte kop grošuov míšeňských etc, tak jakož puohon plněji
v sobě zavírá. A na to ukázal vajpisy z desk i kvitancí, kdež týž pan Pavel kvittuje
z přijaté summy, k tomu také ukázal i svědomí. Proti tomu ona Dorota pohnaná
odpírajíc pravila, že toho platiti jemu Janovi povinna nenie, táhnúci se na nález
a rozsudek o to prvnější. Zase proti tomu on Jan pravil, že se táhne po Anně
z Bukuovky na těch Lte kop grošuov míšeňských. A na to ukázal svědomí, vajpis
z desk. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, od-
pory, pře líčení i vajpisy z desk vyslyševše nalezli : Poněvadž jest to on Jan ukázal
8*
i.
60 D. XIII. Registra soudu komomiho.
vajpisem z desk, že jest on pan Pavel tu summu vyzdvihl a potom teprův zápis pro-
pustil, a ona Dorotha pohnaná jest jednou nápadnicí statku téhož pana Pavla a toho
jest ničímž neodvedla, i z té příčiny aby ona Dorota pohnaná jemu Janovi puovo-
dovi, což by na její diel jakožto na jednu nápadnici té summy přišlo, dala od
dnešnieho dne ve d^1i nedělí pořád zběhlých. A zdá-li se jemu Janovi puovodovi
k komu o viece hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v sobotu po svaté Alžbětě.
R. m. 1. 147. b. SroT. nález č. 1255 na str. 30.
Puohonové a nálezové k roku Svátostí létha MD čtvrtého.
1309.
Mezi Dorotou ze Stříteže a Janem Mrázem z Radimovic o vrácení vozu krytého.
1504, 20. dubna.
Dorotha z Střieteže pohnala Jana Mráza z Kadimovic. Vinila ho z nevrácení
vozu krytého, kteréhož mu k žádosti jeho puojčila, a jej sedm kop grošuov českých
pokládá ete.
V té při mezi Dorothů z Střieteže puovodem s jedné, a Janem Mrázem z Ra-
dimovic pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinila z nevrácení vozu krytého, kteréhož
mu k žádosti jeho puojčila a jej YII kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož
puohon ukazuje. A na to ukázala svědomí. Proti tomu on Mráz odpíraje pravil, že
jest mu ona ten vuoz prodala za dvě kopě kapruov. A na to jejie list ukázal, v němž
ona seznává, že jest ten vuoz od ní za ty dvě kopě kapruov koupil. Zase proti tomu po-
ručník jejie Dorotin pověděl, že proti tomu nemluví, by ona jej neprodala, toho vozu,
ale že jest ho on Mráz nezaplatil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, vyslyševše list jejie Dorotin i svědomí, nalezli: Poněvadž jest táž Dorota
pohnala jej Mráza z vozu nevrácenie, kterýž sobě VII kop grošuov českých pokládá,
a list témuž Mrázovi o témž vozu psala, že mu jej prodala za dvě kopě kapruov,
z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v sobotu před svatým Jiřím léta MDIV^.
R ffl. 1. 71. a.
1310.
Mezi bratřími z Gutšteina a bratrem jich Kryštofem o položení listu královského.
1504, 20. dubna.
Heynrjch, Jetřich, Jan a Wolf bratří z Gutšteina pohnali Kryštofa z Gut-
šteina, bratra svého. Vinili ho ze rčenie, kdež jest řekl před panem Albrechtem
z Kolovrath, v ty časy hofmistrem dvoru krále JMti etc.
i <i
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 61
V té při mezi panem Hejurychem, panem Jetřichem, panem Janem, panem
Wolfem bratrími z Gutšteina s jedné, a panem Kryštofem odtudž z Gutšteina, bratrem
jich, s strany druhé. Kdež jmenovaní bratřie z Gutšteina paovodové vinili jej pana
Kryštofa, bratra svého, ze rčenie, že jest řekl před panem Albrechtem z Kolovrath,
v ty časy hofmistrem dvoru krále JMti, před nebožtíkem panem Zdeňkem Zbirožským
z Šternberka a před Albrechtem Rendlem z Aušavy, prokurátorem krále JMti, polo-
žiti list královský, kterýmž JMt dvanácte tisíc kop grošuov míšeňských zapisuje na
Heydensfeldn a na Pemheymě, že oni nadepsaní bratří k tomu listu každý k svému
díelu právo mají tak dobře jako on pan Kryštof etc, tak jakož puohon ukazuje.
Poněvadž nadepsaní bratří z Gutšteina puovodové v svém puohonu tato slova polo-
žili, že jej pana Kryštofa viniti chtie ze rčení, a na konci puohonu toto přidali, že
on pan Kryštof ten list královský sobě k své osobě psáti dal a ne jim, kdež zřete-
tedlně znáti jest, že ze dvojí věci pohánějí: i JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, z té příčiny tento puohon zdvihli sú. Stalo se v sobotu po Svátosti,
jinak před svatým Jiřím.
R. m. 1. 116. b.
1311.
Mezi Janem od pěti korun v Starém městě Pražském a Petrem Kučerou z Dřínová o dluh.
1504, 20. dubna.
Jan od pěti korun v Starém městě Pražském obývající pohnal Petra Kučeru
z Dřeňová. Vinil ho ze čtyř kop grošuov českých dluhu spravedlivého. Vložen puohon
léta MD třetieho v pátek den svatého Pryma [9. června].
V té při mezi Jánem od pěti korun s jedné, a Petrem Kučeru s strany druhé.
Kdež ho vinil Petra on Jan ze čtyř kop grošuov českých dluhu spravedlivého etc,
tak jakož puohon šíře svědčí. Proti tomu on Petr pohnaný odpíraje pověděl a žádal,
aby to on Jan ukázal, kdy a kde mu jest těch peněz puojčil. Tu on Jan puovod
ukázal jest listovní svědomí . pod pečetí Starého města Pražského, v kterémžto listu
Jan Žiež, měštěnín Starého města Pražského, seznává, že jest mezi nimi týmiž stra-
nami smlouvu činil, kdy a na který čas on Petr témuž Janovi těch čtyř kop gro-
šuov českých v}T)lniti by měl. I JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
žalobu i svědomí i odpor vyslyševše nalezli: Poněvadž on Jan puovod to dostatečně
provedl, že jest mu těch čtyř kop grošuov českých on Petr Kučera pohnaný dlužen
zuostal, z té příčiny JMt dávají jemu Janovi puovodovi za právo, a on Petr pohnaný
aby jemu ty čtyři kopy grošuov českých v puohonu dotčených dal od dnešnieho
dne ve dvů nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v sobotu před svatým Jiřím.
R. m. L 149. a.
L
62 D' Xin. Registra soudu Jcomomfho,
1312.
Mezi Štěpánem Andělem z RonoYce a Petrem Sekyrským z Voděrad o pych. 1504, 20. dubna.
Štěpán Anděl z Ronovce pohnal Petra Sekyrského z Voděrad. Vinil ho z pychu
a pro ten pych z padesáti kop grošuov českých, kterýžto pych jemu učinil, proti svolenie
zemskému člověka mu stíti kázal z grunthu jeho Jakuba Topiče z Přeloučí, a toho na
něho nevznesl. Vložen puohon léta MD prvnieho v sobotu po svatém Havlu [23. října].
V té při mezi Štěpánem Andělem z Ronovce s jedné, a Petrem Voděradem
z Sekyřic s strany druhé. Kdež on Anděl vinil jej Petra z pychu a pro ten pych
z Lti kop grošuov českých, že mu člověka jeho Jakuba Topiče z Přeloučí proti svo-
lenie zemskému stíti kázal etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to některých
dobrých i také obecních lidí ukázal svědomí. Při tom pravě, že jest k němu Petrovi
dobré lidi posielal žádaje, aby jím tiem Topičem nekvapil, ale že jest toho na něm
dosieci nemohl. Proti tomu poručník Sekerského Jan z Dobřenic odpíraje dal mlu-
viti, že ten člověk jeho Anděluov nebyl, ale že jest byl nebožtíka Jana Zdechov-
ského dědičný a nikdy nevyhoštěný člověk Markuov syn z Zdechovic, a jiného pána
že jest neměl až do téhož Zdechovského smrti, a po smrti jeho Zdechovského že
jest se odtud z Zdechovic vykradl nočně do Přeloučí. A na to ukázal svědomí. Při
tom dále pravě, že jest ten Topič byl prve člověk nařčený, a když jest jemu, Pe-
trovi z Oděrad, člověka jeho zamordoval, že pro ten mord soud jemu osadil a jej
jakožto mordéře odsouzeného stíti kázal; ale z žádného pychu že jest toho neučinil.
A dále pravie, že ten člověk několiko dní u vazbě seděl, a on Anděl že jest o něho
neposielal, až když již odsouzen a na smrt veden byl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla-
dykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, pře líčenie, odpory i svědomí vyslyševše,
takto o tom nalezli: Poněvadž on Anděl puovod k němu k Sekerskému neposlal
a nežádal jeho Petra, aby mu ten člověk Topič podle práva vydán byl, než teprův
poslal, když již ten Topič odsouzen byl, a žádal, aby jím kvapeno nebylo, a nežádal,
aby vydán byl, a také poněvadž on Petr pohnaný toho Topiče pro jeho zlý a zevný
účinek, pro mord, jal, soud mu svými i jinými lidmi osadil a soudem pro svuoj zlý
skutek on odsouzen jest: i z té příčiny on Petr tu nic kvapně ani proti právu ne-
učinil a jemu Andělovi tiem pychem a pokutou v něm menovanou nic vinen nenie.
Dal památné. Stalo se v sobotu po Svátosti, jinak před svatým Jiřím.
R. m. 1. 264. b.
1313.
Mezi Vilémem Henygarem z Žeberka a Burianem Muckovskym ze Švamberka o položeni listu.
1504, 20. dubna.
Vilém Henygar z Zeeberka pohnal pana Buryana Muckovského z Švamberka.
Vinil ho z toho, že toho listu na XXX a pět kop grošuov míšeňských svědčícieho
NáleBy b roku 1504 o Svátosti. 63
před smlouvcemi položiti nechce podle rozkázání panského v soudu komorním na to
učiněného. Vložen puohon léta MDIII^ ve čtvrtek po svaté Markétě [20. července].
V té při mezi Vilémem Henygarem s jedné, a Buryanem Muckovským z Švam-
berka s strany druhé. Kdež ho vinil, že toho listu na XXXV kop grošuov míšeňských
svědčícieho před smlouvcemi položiti nechce etc, tak jakož puohon plněji v sobě
zavírá. A na to ukázal nález prve na to učiněný a těch smlouvcí i jiných dobrých
lidí svědomí. Proti tomu on Muckovský pohnaný odpíraje pravil, že jest proti tomu
nikdy nebyl, by toho listu na tu summu svědčiecieho před týmiž smlouvcemi polo-
žiti nechtěl, a že jest k tomu před smlouvcemi státi chtěl, ale že . jest toho pro
nemoc učiniti nemohl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc,
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
nalezli : Poněvadž jest on Buryan Muckovský pohnaný toho ničímž neprovedl, by ne-
mocen byl, když jest měl k tomu roku od smlouvcí položenému státi, a svědek jeden
jeho Zdebor z Příčiny seznává, že jest k tomu roku státi nechtěl, pravě, že sů ty
časy přešly a že se držeti chce panského nálezu a že jemu ani Janovi viece se o tu
věc rovnati nedá, kdežto se zřetedlně shledává, poněvadž jest při tom času státi
nechtěl, nevymlůvaje se ani nemocí ani jaké příčiny pokládaje: i z té příčiny aby
on Buryan Muckovský pohnaný témuž Henygarovi puovodovi před nadepsaným Zde-
borem jakožto před smlouvcím list dostatečný na XXXV kop grošuov míšeňských
položil na zchválení téhož Zdebora, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád
zběhlých. Stalo se v sobotu před svatým Jiřím.
R. nL 1. 286. a. SroT. nález č. 1207 v ArchiYU Českém XII. na str. 658.
1314.
Mezi Jitkou z Ghotče a Zdeůkem Kačicí z Konic o dluh. 1504, 22. dubna.
Jitka z Ghotče pohnala Zdenka Eačici z Konic. Vinila ho z dluhu šesti kop
grošuov míšeňských a dvou grošuov míšeňských, kdež jest zaíi dala a za otce i za
mater jeho Jednorožcové, městce Starého města Pražského. Vložen puohon léta MDIIP
v úterý před svatým Mathůšem [19. září].
V té při mezi Jitku z Ghotče s jedné, a Zdeňkem Kačicí z Konic s strany
druhé. Kdež ho vinila z šesti kop a ze dvů grošuov míšeňských za něho a za otce
i za mater jeho Jednorožcové daných etc, tak jakož puohon plněji a šíře to v sobě
zavírá. A na to již jmenované Jednorožcové ukázala svědomí. Proti tomu on Zdeněk
pohnaný odpieraje pravil, že o tom dluhu nic nevie a jí Jitky že jest za to nikdy
nežádal, a také že otec jeho v svém zřiezení nic o tom neporučil, jsa nemocen. A na
to některých dobrých lidí ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, vyslyševše s obů stranu pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž ona
64 D. XIIL Registra soudu komorního.
•
Jitka Jednorožcovou to provedla, že jest ten dluh za jeho Zdeňkova otce dala,
a z těch také svědkuov, kteréž on Kačice vedl, dosti zřetedlně znáti jest, že ten
dluh jí Jitce zaplacen a navrácen nenie, z té příčiny dává se jí Jitce za právo, a on
Zdeněk aby jí těch šest kop a II grošuov míšeňských v puohonu menované dal ve
dvú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Dala památné. Stalo se v pondělí před
svatým Jiřím.
R. m. 1. 98. a.
1315.
Mezi Janem Hroznatou z Vrtby a Šemianem z Radovesic o dostiučinění smlouvě. 1504, 22. dubna.
Jan Hroznat^i z Vrtby pohnal Šemiana z Radovesic, na Novém městě Pražském
obývajícieho. Vinil ho z dosti neučinění smlouvy, dobrými lidmi mezi nimi učiněné
a cedulemi řezanými tvrzené, v tom, kdež jest plat zastaven od předkuov jeho Še-
mianových pánóm Staroměstckým na lidech v Kyjích, a on, pan Hroznatá, že ten
plat má vyplatiti, k kterémužto platu jemu, panu Hroznatovi, dopomoci má, to jest
ke dvěma kopám grošuov míšeňských platu ročnieho etc, tak jakož táž smlouva, což
se téhož platu dotýče, plněji v sobě to zavírá. I v tom se jemu, panu Hroznatovi,
od téhož Šemiana neděje dosti. Vložen puohon léta MDHP v pondělí u vigiljí sva-
tého Jakuba apoštola [24. července].
V té při mezi Janem Hroznatů z Vrtby puovodem s jedné, a Šemianem
z Radovesic pohnaným s strany druhé, kdež téhož Šemiana vinil z dosti neučinění
smlouvy, že mu měl ke dvěma kopám grošuov míšeňských platu na lidech v Kyjích
dopomoci etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A nato on pan Hroznatá tuž ukázal smlouvu,
k kteréžto smlouvě on Šemian pohnaný seznal se. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon i tu smlouvu, nalezli: aby on Šemian
jemu, panu Hroznatovi puovodovi, té smlouvě dosti učinil, pokudž táž smlouva v sobě
zní, a to konečně do dvú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Dal památné.
Stalo se v pondělí před svatým Jiřím.
R. m. 1. 149. b.
1316.
Mezi Janem Žibřidem z Mostku a Janem Holubem z Záchuma o rčení za pych. 1504, 22. dubna.
Jan Žibřid z Mostku pohnal Jana Holuba z Záchuma. Vinil ho ze rčenie tu,
kdež mu řekl, jestliže se zejména ne|j]menuje deset kop grošuov českých v tom ná-
lezu, kterýž mezi nimi, Žibřidem a jím Holubem, o rybník Hradištský učiněn jest,
že mu řekl XLti kop grošuov dodati, když on Holub ten nález slyšeti bude, že se
ne[j]menuje zejména X kop grošuov českých v tom nálezu ; jakž ten nález uslyší, že
Nálezy b rohu 1504 o Svátosti. 6&
mu hned těch XLti kop grošuoy dodati chce; a že jest mu on Žibřid ten nález čísti
kázal, a on Holub že svému rčení dosti neudělal a těch XLti kop grošuov jemu
nedal, tak jakž mu řekl, přes nález panský. Vložen pnohon léta MDIII^ v pondělí
u vigiljí svatého Jakuba apoštola [24. července].
V té při mezi Janem Žibřidem z Mostku s jedné, a Janem Holubem z Zá-
chuma s strany druhé. Kdež on Žibřid vinil jej Holuba ze rčení, že mu řekl XLti
kop gro^ov dodati, jestliže v nálezu panském nestojí zejména X kop grošuov českých,
a jakž ten nález uslyší, že mu hned těch XLti kop grošuov dodati chce; a že jest
mu on Žibřid ten nález čísti kázal, a on Holub že jest svému rčení dosti neučinil
etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na to ukázal týž nález i svědomí.
Proti tomu on Holub pohnaný odpíraje pravil, když jest jemu Žibřidovi podle téhož
nálezu dával těch deset kop grošuov českých, kteréž sů vuobec v zemi pro pych
nalezeny, že mu jest pří tom řekl, aby to od něho vzal, a bude-li nález okazovati,
že by mu měl co viece dáti, že mu také dá. A na to jest také ukázal svědomí.
Zase proti tomu Žibřid puovod pověděl, že cožkolivěk jeho Žibřidovi svědkové sezná-
vají, že jest tak v pravdě. A na to ukázal dva svědky, jednoho Václava Dvořecského
a druhého Jana Doudlebského, kteříž seznávají, že sů slyšeli to od Diviše z Doudleb,
že jest v pravdě tak, což sú jeho Žibřidovi svědkové vyznali. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, nález, odpory i svě-
domí, takto o tom nalezli : Poněvadž jest on Žibřid puovod to dostatečně provedl, že
jest mu on Holub pohnaný řekl těch XLti kop grošuov dodati, jestliže v nálezu
panském nestojí zejména deset kop grošuov českých, i z té příčiny dávají JMt jemu
Žibřidovi puovodovi podle jeho pruovodu a svědomí za právo, a on Jan Holub po-
hnaný aby jemu Žibřidovi těch XLti kop grošuov v puohonu menovaných dal od
dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Což se pak toho dotýče,
kdež jest Jan z Pořešína svědomí dal Holubovi proti němu Žibřidovi, kteréžto svě-
domí on Žibřid nařekl, že nemá on Jan z Pořešína za svědka přijat býti, pravě, že
by jej Žibřida jímal, an nan žádné péče neměl : i to nařčení témuž Janovi ke škodě
nenie, jestliže po své cti stane a z toho se vyvede. Stalo se v pondělí před svatým Jiřím.
R. in. 1. 149. b. SroT. nHez č. 1142 ▼ Archivu Českém XIL na str. 616.
1317.
Mezi Ofkou z Bozkovíc a jejími bratřími z Bozkovic o věno. 1504, 22. dubna.
Paní Ofka z Bozkovic, manželka Václava z Duban, pohnala pana Jindřicha
a pana Jana, bratří svých vlastních odtudž z Bozkovic. Vinila je z nevydání tisíc
kop grošuov míšeňských, tak jakž jsů po paní Salomeně, sestře jejie, vydali. Vložen
puohon léta MDIIP v pondělí před svatým Vítem [12. června].
Afdiiv Č««ký XIII. 9
66 D, XIIL Registra soudu komorního.
V té pří mezi paní Ofkú z Bozkovic puovodem s jedné, a mezi panem
Jindřichem a panem Janem bratřími jejími vlastními odtudž z Bozkovic s strany
druhé. Kdež je vinila z nevydánie tisíc kop grošuov míšeňských, tak jakož sů po
paní Salomeně, sestře své, vydali etc, tak jakož puohon šíře svědčí. A na to uká-
zala svědomie. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že jie toho věna z práva
povinni dáti nejsú, poněvadž jsú jie nevdávali, než že se jest k tomu pan Jindřich
dobrovolně poddával, že to chce učiniti a věno Dubanskému po ní dáti, jediné aby
Dubanský proti tomu učinil podle obyčeje a práva země této; a nad to že se jest
tyž pan Jindřich podával, že chce paní Ofce ty penieze dáti, toliko aby opatřen byl
na zchválenie pánuov, kteříž v soudu zemském sedají. A na to ukázal svědomí. Tu
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, pře líčenie, od-
pory i svědomí vyslyševše, takto o tom nalezli: Poněvadž nadepsaní páni pohnaní
po jedné sestře své, kterůž jsú vdali, pět seth kop grošuov českých dali, a proti
tomu jest zase také podle práva země této učiněno a věno jejie ujištěno; i chce-li
on Dubanský jí, paní Ofce, také též učiniti podle jich podvolenie, aby proti tomu
také též učinil a udělal a jie paní Ofce věno jejie proti těm pěti stem kopám gro-
šuov českých také ujistil podle práva a obyčeje země této. A když to učiní, tehdy
nadepsaní páni pohnaní budou povinni podle svého podvolení tomu všemu také dosti
učiniti potud, pokudž sů se dobrovolně podvolili. Dali památné. Stalo se v pondělí
před svatým Jiřím.
R. m. 1. 222. a.
1318.
Mezi Janem Řepou z Neveklova a Jiříkem Karlíkem z Nežetíc o nářek cti. 1504, 22. dubna.
v té při, kdež jest Jan Řepa z Neveklova pohnal pana Jiříka Karlíka z Ne-
žetic z nářku cti do soudu komorního, a týž pan Jiřík Karlík také zase pohnal jest
téhož pana Jana Řepu k soudu zemskému z slov duotklivých na jeho dobré pověsti.
I tu my Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, a s přátely, s jich obů stran k nám
přidanými, ty jsme pře mezi nimi slyšeli a vážili a je rovnali přátelskú smlůvů.
A poněvadž sů na nás mocně toho přestali, takto mezi nimi vypoviedáme: Najprv,
kdež jest pan Jan Řepa pohnal pana Jiříka Karlíka z nářku, i proti tomu on pan Jiřík
Karlík odpíral a pravil i praví, že jest jeho pana Řepu na jeho cti a dobré pověsti
nedotýkal, a že k žádné škodě nejsů aniž na budůcí čas býti mají. Také poněvadž
jest on pan Jan Řepa před námi pravil, že jest jej pana Jiříka Karlíka žádnými
duotklivými slovy na jeho cti a dobré pověsti nedotýkal ani dotýká, a také jsme my
ta slova vážili, kteráž sú mezi nimi byla, i listy, kteréž jest pan Jan Řepa panu
Nálezy z rohu 1504 o Svátosti. 67
Holicskému, panu Voticskému a panu Jankovskému psal; i tak pravíme i vypovie-
dáme: že ta slova páně Janova Řepová mluvená a psaná k úrazu cti ani dotýkání
dobré pověsti panu Jiříkovi Karlíkovi škodná nic nejsů aniž býti mají nynie i na
budúcí časy. A to známe, že jsta se oba dva vždycky zachovávali a zachovávají jako
na dobré vladyky a lidi rytieřské přísluší. Stalo se v pondělí před svatým Jiřím.
R nL str. 331 a. sa nápisem : Begištra památná k roku Svátosti MDIV^. Smlouva,
1319.
Mezi Dorotou z Yeletic a Annou Sudlicovou z Ledeč o rčení. 1504, 23. dubna.
Dorotha z Veletic pohnala Annu Sudlicovu z Ledeč. Vinila ji z toho, že
jest řekla, co se statku dotýče, kterýž jest jí Anně se dostal po sirotku nebožtíka
Bohuslava z Veletic, že po jejie smrti žádnému jinému ten statek býti nemá nežli
jí Dorotě z Veletic a dětem jejiem etc.
V té při mezi Dorothů z Veletic puovodem s jedné, a Annu Sudlicovu z Ledeč
pohnánu s strany druhé. Kdež ji vinila z toho, že jest řekla, co se statku dotýče,
kterýž jest jí Anně se dostal po sirotku nebožtíka Bohuslava z Veletic, že po jejie
smrti žádnému jinému ten statek býti nemá nežli jí Dorotě z Veletic a dětem jejiem,
a že jest ona k tomu najpříbuznější s dětmi svými etc. A potom proti témuž při-
rčení odcizila týž statek, jakožto svrchky, krávy, vovce, koně, vozy, šaty chodiecí,
šuby i jiné klenoty a nábytky v Nebovitech, kteréž sobě táž Dorota pokládá CCC
kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázala svědomie,
při tom se nálezu dokládajíc předešlého, prve na Nebovidy učiněného. Proti tomu
ona Anna pohnaná odpierajíc pravila, že jest ji ona Dorota pohnala z svrchkuov
a nábytkuov, jakožto krav, vovec, šatuov chodiciech, a v žalobě své vede při a ji
viní z statku. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší
hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše
žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž ona Dorota puovod pohnala jest z statku
a v žalobě pověděla a pravila, že ji viní z svrchkuov a nábytkuov, a poněvadž se
ta věc dvojí, že z statku pohání a z svrchkuov viní, z té příčiny tento puohon
zdvihli sů. Stalo se v úterý den svatého Jiří léta MDIV^
R. m. 1. 71. b. SroT. nález č. 996 v Archivn Českém XI. na sir. 510.
1320.
Mezi Dorotou Stříbrnou a Zdeňkem Loučeňským z Kopidlna o rčení. 1604, [23. dubna].
Dorotha Střiebmá od Ptákuov, městka Starého města Pražského, pohnala
Zdeňka Loučenského z Eopydlna. Vinila ho ze rčení, kdež jest jí řekl XVn a puol
kop grošuov českých úroku komomieho zadržalého na čas jmenovitý dáti.
9*
68 D, XIII. Registra soudu komorního.
V té při mezi Dorothů Střiebrnú od Ptákuov, měštků Starého města Praž-
ského, pnovodem s jedné, a Zdeňkem Loučenským z Eopydba pohnaným s strany
druhé. Kdež ho vinila ze rčení, kdež jest jí řekl XVn a puol kop grošuov českých
úroku komorního zadržalého na čas menovitý dáti, a tomu rčení neučinil dosti etc.,
tak jakož puohon ukazuje. A na to ukázala svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
ěteina na Helfeněteině etc, najvyšěí hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž se ta věc desk dotýče, ten puohon z té
příčiny zdvihli jsú, a strany aby sebe v tom tiem právem hleděly, kdež příleží.
R. m. 1. 72. A.
1321.
Mezi Dorotou z Košínč a Kateřinou z Košínč o vydání peněz věnných. 1504, 23. dubna.
Dorotha z Koši ně pohnala Katheřinu odtudž z Košíně, v městě Kolíně obý-
vající. Vinila ji z padesáti kop grošuov českých, kteréž jest vzala od nebožtíka Ji-
říka z Přievor na věno své, kteréž jest měla na Sendražiciech. Vložen puohon létha
MDin® v úterý po svatém Jeronýmu [3. října].
V té při mezi Dorothú z KeMně s jedné, a Katheřinou odtudž z Košíně
6 strany druhé. Kdež táž Dorota vinila ji Katheřinu z padesáti kop grošuov českých,
kteréž jest vzala od nebožtíka Jiříka z Přievor na věno své, kteréž měla na Sen-
dražiciech etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázala svědomí. Proti tomu
ona Kateřina pohnaná odpierajíc pravila, že jest ty penieze k sobě vzala, ale že jsú
ty penieze syna jejieho byly. A na to také ukázala svědomí. Zase proti tomu ona
Dorota puovod pravila, že ty penieze ne synu svému, ale sobě vzala a na věno své.
A na to ukázala svědky. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc,
najvyšší hoftnistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
vyslyševše žalobu, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž jest to ona Dorota puovod
dostatečně provedla, že jest ona Kathehna pohnaná ty penieze k sobě přijala, a také
k tomu se jest táž Katheřina sama seznala, že jest je k sobě přijala a synu svému
že jest je dala, ale toho jest ničímž neprovedla, by je synu svému dala : i z té pří-
činy dává se jí Dorotě puovodovi za právo, aby ona Katheřina pohnaná jí Dorotě
těch padesáte kop grošuov českých dala od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád
zběhlých. Dala památné. Stalo se v úterý den svatého Jiří.
R. m. 1. 72. a. SroY. nález č. 1182 v ArchiTU Českém Xn. na str. 640.
1322.
Mezi Dorotou z Yilhartic a Janem z Yilhartic o zdrženi smlouvy. 1504, [23. dubna]
Dorotha z Vilhartic a z Heršteina pohnala Jana z Vilhartic a na Lomci. Vi-
nila ho z nezdržení smlouvy, že jest jí měl XLti kop grošuov míšeňských dáti,
NáUgy z rohu 1504 o Svátosti. G9
i nedal jí než deset kop grošnov míšeňských. Vložen puohon léta MDIIF ve čtvrtek
po svatém Františku [5. října].
V té při mezí Dorothů z Vilhartic s jedné, a Janem odtudž z Vilhartic
s strany druhé, kdež ho vinila z nezdržení smlouvy, že jí měl dáti XLti kop gro-
šuov míšeňských, i nedal jí než deset kop grošuov míšeňských etc, tak jakož puohon
plněji svědčí. Proti tomu on Jan pohnaný odpíeraje pravil, že jest té smlouvě jí Do-
rotě učinil dosti a jí těch XLti kop grošuov míšeňských dal. A na to ukázal kvi-
tancí pod pečetmi dobrých lidí, kdež ona Dorota jej z těch XLti kop grošuov mí-
šeňských kvituje. Zase proti tomu ona Dorotha puovod pověděla, že jest kvitancí
na tu summu udělala, ale že jest těch XLti kop grošuov míšeňských od něho ne-
vzala, než toliko X kop grošuov míšeňských. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteína
na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, vyslyševše s obů stran pře líčení, odpory i svědomí, pruovody,
nalezli: Poněvadž jest toho on Jan pohnaný ničímž neprovedl, by jí Dorotě před
kým těch XLti kop míšeňských dal, a také kvitancí, kteráž jest ukázal, dokonalá
nenie, i z té příčiny JMt páni dávají jí Dorotě za právo, aby on Jan pohnaný jí
těch XXXti kop grošuov míšeňských dodal a dal, a to od dnešnieho dne ve dvú
nedělí pořád zběhlých. Dala památné. Stalo se [v úterý den sv. Jiří].
R. m. 1. 72. b.
1323.
Mezi Jindřichem z Nebilova a Janem Merkllnským z Merklína o postavení poddaného
pro nářek cti. 1504, 23. dubna.
Jindřich z Nebielova pohnal Jana Merklínského z Merklína, aby člověka svého
Jošta z Vidic postavil před soudem komorním. Vinil ho z nářku ctí. Vložen puohon
léta MDn' v pátek den Svátosti [8. dubna].
V té při mezi Jindřichem z Nebielova s jedné, a Janem Merklínským z Merklína
s strany druhé. Kdež on Jindřich pohnal jeho, aby postavil před soudem komorním Jošta
z Vidic, člověka svého, kdež ho viniti chce z nářku cti etc., tak jakož puohon plněji
okazuje. A na to ukázal vajpověď pánuov JMtí, prve na to učiněnu, a svědomí.
Proti tomu on Merklínský odpíraje pravil, že ten Jošt člověk jeho nenie a již nebyl,
když ho on Jindřich pro něho pohnal, a puohonem že ho u něho nezastihl ; a dokudž
jest u něho byl, že jest na něm nikdy nežádal, aby ho postavil. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu a s obů stranu pře líčení,
odpory i svědomí, takto nalezli: Poněvadž jest jeho Jana Merklínského puohon ne-
zastihl, pokudž týž Jošt jeho byl, z té příčiny on Jan Merklínský pohnaný jemu
Jindřichovi puovodovi tu a tiem nic povinovat nenie; ale poněvadž týž Jindřich Ne-
70 D. XIII. Registra soudu komorního.
bieloYský po své cti stojí, že ten nářek jemu, témuž Jindřichovi, jeho cti ani dobré
pověsti k žádné škodě nenie a býti nemá nynie i na budúcí časy věčně. A JMt páni
mezi stranami škody ústně zdvihli jsú. Stalo se v úterý před [sic] svatým Jiřím.
R in. 1. 97. b. SroT. nález č. 1252 na str. 29.
1324.
Mezi Jindřichem z Nové Ysi a rychtářem Miličínským Štrábochem o postavení člověka pod-
daného pro zbití služebníka jeho. 1504, 23. dubna.
Jindřich z Nové Vsi a z Prčice pohnal Štrabocha, rychtáře z Miličína, aby
člověka svého Outratu z Ješetic postavil před najvyšším panem hofinistrem krá-
lovstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ho z toho, že mu služebníka jeho
Heřmana z Ješetic zbil a zmordoval, že jest od toho bití umřel. Vložen puohon léta
etc. ni® ve čtvrtek po svatém Františku [5. října].
V té při mezi Jindřichem z Nové Vsi a z Prčice s jedné, a Václavem Outratú
z Ješetic s strany druhé. Kdež on Jindřich puovod vinil téhož Outratu, že jest mu
služebníka jeho Heřmana z Ješetic zbil a zmordoval, že jest od toho bití umřel
etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Outrata
pohnaný odpíraje pravil, že týž Heřman po tom zbití chodil několik nedělí, a k tomu
že se s ním o to křesťansky smluvil a smířil. A na to také ukázal svědomí. Tu
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpory, s obú
stranu pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž toho on Jindřich puovod ničímž do-
statečně neprovedl, by on Heřman od toho zbití umřel, a on Outrata to jest pro-
vedl, že jest po tom zbití ten člověk chodil i dělal, i z té příčiny toho se nan
na Outratu neshledává, by on tiem mordem vinen byl. Ale poněvadž jest on
Outrata jej Heřmana zranil, a k tomu se jest také sám týž Outrata seznal, z té pří-
činy JMt páni jej Outratu v svú kázeň beru a jej trestati ráčí. Dal památné. Stalo
se v úterý den svatého Jiří.
B. m. 1. 98. a.
1325.
Mezi Litvínem z Zahrádky a Kateřinou z Veletic o postavení člověka pro vraždu.
1504, 23. listopadu.
Litvín z Zahrádky pohnal Kathehny z Veletic a na Brocně, aby člověka svého
Václava Nelovce z Blochova postavila před najvyšším panem hofinistrem královstvie
českého a raddami krále JMti. Vinil ho z mordu, že v miemé a pokojné zemi
s svými pomocníky otce jeho nevině zamordoval. Vložen puohon léta MDHI® ve
čtvrtek před Zvěstovám'm panně Maryi [23. března].
Nálezy z rohu 1504 o Svátosti. 71
V té při mezi Litvínem z Zahrádky s jedné, a paní Katheřinů z Veletic
s strany druhé. Kdež on Litvín ji paní Katheřinů pohnal, aby člověka svého Václava
Nelovce z Blochova postavila před nevyšším panem hofinistrem královstvie českého
a raddami krále JMti, kdež ho vinil z mordu, že v mírné a pokojné zemi s svými
pomocníky otce jeho nevině zamordoval etc, tak jakož puohon ukazuje. Při tom
pravě, že jest toho člověka při času svatého Martina minulého nepostavila, a že jest
ho on neviděl. Proti tomu ona paní Katheřina pravila, že jest téhož Václava posta-
vila a tomu všemu že jest dosti učinila. A na to ukázala dobrých lidí svědomí, že
se jest tak v pravdě staJo. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
nalezli: Poněvadž jest to táž paní Katheřina pohnaná dostatečně provedla, že jest
téhož Nelovce před pány JMti o svatém Martině minulém v šranciech měla a po-
stavila, a on Litvín puovod tu stoje, pánuov JMti nežádal, aby jej v tom opatřiti
ráčili, a potom ten Nelovec jí, paní Katheřině, utekl: i z té příčiny ona paní Ka-
theřina jemu Litvínovi tu a tiem nic viece povinna nenie. Dala památné. Stalo se
v úterý před [sic] svatým Jiřím.
R m. 1. 181. a.
1326.
Mezi ZdeiUcem Lvem z Rožmitálu a Johankou z Rožmitálu o nezdržení smlouvy. 1504, 23. dubna.
Pan Zdeněk Lev z Rožmitálu a na Blatné, purkrabie Karlšteinský, pohnal Jo-
hanku odtudž z Rožmitálu. Vinil ji z nezdrženie smlouvj'^, mezi nimi učiněné a ce-
dulemi vyřezanými tvrzené, v tom, že jistota na summu XXIII seth kop grošuov
míšeňských v té smlouvě menovaných, když by je od téhož pana Lva vyzdvihla, má
býti k věrné ruce položena, o kohož by se týž pan Lev a ona paní Johanka smlu-
vili etc, tak jakož smlouva toho artikule to v sobě šíře zavírá. Ale tomu ona, paní
Johanka, podle zněnie téhož artikule neučinila dosti. Vložen puohon léta MDIIF
v úterý po Novém létě [3. ledna].
V té při mezi panem Zdeňkem z Rožmitálu, purkrabí Karlšteinským, s jedné,
a paní Johánků odtudž z Rožmitálu s strany druhé. Kdež týž pan Lev vinil ji paní
Johanku z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné v tom, že jistota na summu XXIII
seth kop grošuov míšeňských v té smlouvě jmenovaných, když by je od téhož pana
Lva vyzdvihla, má býti u někoho k věrné ruce položena etc., tak jakož puohon šíře
svědčí. A na to túž ukázal smlouvu a dal čísti artikul v puohonu dotčený. Ukázal
také i nález panský prve na tu smlouvu učiněný. Proti tomu Zbyněk Běšín, manžel
a poručník nadepsané paní Johanky pohnané, ničímž neodpíral. I JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i smlouvu, nalezli: Po-
72 D. XIII. Registra soudu komorního.
něvadž jest na to smlouva prve učiněna a k tomu také i rozsudek v soudu komorním
se o to stal, z té příčiny aby ona paní Johanka podle téhož rozsudku té smlouyě
dosti učinila, a to konečně ve dyú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Stalo
se v úterý před [sic] svatým Jiřím.
R m. 1. 265. a. SroY. náleiy č. 1036 a 1087 ▼ AidÚTU Českém XI. sir. 686 a XII. str. 476.
1327.
Mezi Václavem, sladovníkem královským, a javorem kláStera Maltézského Janem z Jablonné
o postavení poddaného pro nářek ctí. 1504, 23. dubna.
Václav, sladovník královský, měštěnín Menšieho města Pražského, pohnal
kněze Jana z Jablonné, převora kláštera Matky boží tudiež v Menším městě Pražském
u mostu, aby Kříže pivovarníka, poddaného svého, k jeho klášteru příslušejícieho, po-
stavil před nigvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti
v soudu komorním. Vinil ho z nářku cti. Vložen puohon léta MDIIT v pondělí
u vigiljí svatého Jakuba apoštola [24. července].
V té při mezi Václavem, sladovníkem královským, měštěnínem Menšieho
města Pražského, s jedné, a Křížem pivovarníkem, k klášteru Matky boiie tudiež
v Menším městě Pražském příslušejícím, s strany druhé. Kdež on Václav puovod vinil
jej Kříže z nářku cti etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Při tom pravě, že jest
ho nazval falešníkem, že jest slady falšoval. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on
Kříž pivovarník pohnaný odpíraje pravil, že jest jeho Václava falešníkem nenazýval,
než toliko že jest to mluvil, že jsú jeho Křížový falše na rathouz nenosili, jako jeho
Václavovy. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof-
mistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše
puohon, žalobu, odpory, s obů stranu pře líčenie i svědomí, nalezli: Poněvadž toho
svědkové žádní neseznávají, by naň na Václava puovoda jaká faleš uvedena byla, ani
také toho vyznávají, by za falešníka kde odsouzen byl, a také poněvadž týž Kříž
nan, na Václava, toho nepraví; i z té příčiny to jemu Václavovi puovodovi jeho cti
nic ke škodě nenie ani býti má nynie i na budůcí časy věčně. A páni JMt škody
mezi stranami zdvihli jsú. Stalo se v úterý den svatého Jiří.
R m. 1. 286. b.
1328.
Mezi Václavem Čáslavským a poručníky sirotkův Jana Muttrplosa z Tedražic o vráceni bible.
1504, 23. dubna.
Václav čáslavský, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Václava Hyndráka
z Habrová, miestopísaře královstvie Českého, a Petra Markolta z Tedražic, poručníkuov
sirotkuov a statku nebožtíka Jana Muttrplosa z Tedražic. Vinil je z toho, že mu
nechtie vrátiti biblí, kteréž jest on Čáslavský puojčil nebožtíkovi Janovi z Tedražic,
Nálezy a rohu 1504 o Svátosti. 73
kterážto biblí šacuje Lte kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDIQ^ v středu
před svatým Jiljím [30. srpna].
V té při mezi Václavem Čáslavským, měštěnínem Starého města Pražského,
s jedné, a mezi Václavem Hyndrákem z Habrová, miestopísařem královstvie Českého,
a Petrem Markoltem z Tedražic, poručníky sirotkuov a statku někdy Jana z Tedražic,
s strany druhé. Kdež on puovod vinil je pohnané z toho, že mu nechtie vrátiti biblí,
kteréž jest on Čáslavský pójčil nebožtíkovi Janovi z Tedražic, a tu biblí že sobě
pokládá Lte kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to
ukázal svědomí, v kterémžto seznávají, že jsú tu biblí s střiebmými puklami v domu
téhož nebožtíka Mutrplosa vídali, ano se v ní vertovali. Proti tomu Ctibor z Bu-
kuovky na miestě pohnaných, jakožto poručník jich, odpíraje pravil, že on Václav
Hyndrák i on Markolt o té biblí nic nevědí, a také že on Čáslavský nebožtíka
Mutrplosa za jeho zdraví nikdy neupomínal ani z ní vinil, též také ani po-
ručníkuov statku od téhož nebožtíka Mutrplosa učiněných, jakožto Adama a Jošta
nebožtíkuov, kteříž po jeho Mutrplosově smrti několiko leth živi byli, až teprův
nynie napomíná. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., naj vyšší
hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše
žalobu, odpor i svědomí nalezli: Poněvadž svědkové jeho čáslavského puovoda vy-
znávají, že jsú viděli Adama z Bystřice jakožto jednoho poručníka, an v domě téhož
Mutrplosa v té biblí, z kteréž on čáslavský pohnal, vertuje se, z té příčiny aby oni
pohnaní jemu čáslavskému tu biblí vrátili anebo tu summu v puohonu položenu, to
jest těch Lte kop grošuov českých, dali, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád
zběhlých. Dal památné. Stalo se v úterý den svatého Jiří.
R. m. L 287. a.
1329.
Mezi Klatovským měšfanem Václavem Kulatou a konšely městečka Přeštic o postavení
spoluměštky pro dluh za pivo. 1504, 23. dubna.
Václav Kulatá, měštěnín města Glatov, pohnal purgmistra a konšeluov mě-
stečka Přeštic, aby spoluměštku svú Elšku Vorlovu vdovu postavili před najvyšším
panem hofinistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ji z XV kop
grošuov míšeňských dluhu za pivo jemu zuostalého. Vložen puohon léta MDIII® ve
čtvrtek po svatém Františku [5. října].
V té při mezi Václavem Kulatou, měštěnínem města Glatov, s jedné, a mezi
Elškú Vorlovú z městečka Přeštic, pro kterážto on Kulatá purgmistra a konšeluov
téhož městečka Přeštic pohnal, s strany druhé. Kdež týž Kulatá vinil ji z XV kop
grošuov míšeňských dluhu za pivo jemu zuostalého etc, tak jakož puohon plněji
svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vypověděli : Poněvadž
ArckiT ČeakýXin 10
74 D. XIIL Registra soudu komorního.
v tom mocném listu nadepsané Elšky Yorlové, kdež Přeštičští měšfané svým listem
vyznávají, že by ona to před nimi vyznala, že Radslava z Šebířova poračníkem činí
této pře, a sama svým jménem toho nevyznává, neb měla jest sama jménem a listem
svým takový list učiniti: „Známo činím tiemto listem, že činím poručníka na zisk
i na ztrátu, "^ a pečeti nadepsaného města měla žádati toliko na svědomí ; i poněvadž
jest toho neučinila a listem sama nevyznala a na svědomí pečeti neprosila, že v tomto
listu dosti ku právu moci nenie ; neb každý má to vyznati, že moc dává před soudem
komorním, ne před jinými osobami, jako oni nadepsaní Přeštičští vyznávají, že jest
svrchu dotčená Eiška Yorlova před nimi toliko vyznala: i z té příčiny JMt páni
jemu Kulatovi podle jeho puohonu dávají za právo. Dal památné. Stalo se v úterý
den svatého Jiří.
R. in. L 287. b.
1330.
Mezi Václavem Tvochem z Nedvídkova a Václavem z Horňátek o nezdrženl smlouvy.
1504, 23. dubna.
Václav Tvoch z Nedviedkova pohnal Václava z Horňátek na Struhařově. Vinil
ho z nezdržení smlouvy, kdež jest slíbil za Saldu, člověka svého, že mu měl rybník
dodělati v témdni po svatém Václave nynie minulém, a nezadělá-li ho, tehdy že mu
má dáti za to XXti kop grošuov českých on Václav z Horňátek jemu Tvochovi.
Vložen puohon léta MDHI v pátek po svatém Františku [6. řQna].
V té při mezi Václavem Tvochem z Nedviedkova s jedné, a Václavem z Hor-
ňátek s strany druhé. Kdež on Tvoch vinil jej Václava Struhařovského z nezdržení
smlouvy, kdež jest slíbil za Saldu, člověka svého, že mu měl rybník dodělati v tém-
dni po svatém Václave nynie minulém, a nezadělá-li, že mu má dáti XXti kop
grošuov českých etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal svě-
domí a smlouvu. Proti tomu on Václav z Horňátek pohnaný odpíraje pravil, že ta
smlouva mezi nimi dokonalá nenie, a jestliže jest ten Salda, člověk jeho, čemu dosti
neučinil, že ho k tomu mieti chce, aby učinil dosti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpory, smlouvu i svědomí, nalezli:
Poněvadž jest on Tvoch dostatečně provedl, že jest s ním s Václavem z Horňátek
smlouvu měl, a také že týž Václav toho jest zase ničímž neodvedl, by s ním Tvochem
té smlouvy neměl; z té příčiny dávají JMt jemu Tvochovi za právo, tak aby on
Václav z Horňátek pohnaný jemu Václavovi Tvochovi podle znění též smlouvy tomu
dosti učinil, a to ve dvú nedělí od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné.
Stalo se v úterý den svatého Jiří.
R. m. 1. 288. a.
Nálezy e rohu 1504 o Svátosti. 75^
1331.
Mezi Václavem Boztock^^m z Teplé a Junem Šmerhovským o nářek cti. 1504, [23. dubna].
Vádav Roztocský z Teplé pohnal Jana Šmerhovského, měštěnína Starého města
Pražského. Vinil ho z nářku cti.
V té při mezi Václavem Roztocským z Teplé s jedné, a Janem Šmerhovským
měštěnínem Starého města Pražského s strany druhé. Kdež on Roztocský jej Šmer-
hovského vinil z nářku cti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc.,
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, na-
lezli: Poněvadž on Roztocský po své cti stojí, a on Jan Šmerhovský pohnaný jsa
pohnán nestojí, z té příčiny ten nářek jemu Václavovi puovodovi na jeho cti a dobré
pověsti k žádné škodě ani újmě nenie a býti nemá nynie i potomně. A on Václav
Roztocský aby se k němu k Janovi Šmerhovskému zachoval podle práva a zřie-
zení zemského.
Item léta MD čtvrtého v pátek před svatým Šimonem a Judu [25. října]
vydán jest list Václavovi Roztocskému z Teplé na Jana Šmerhovského podle práva,
aby stál na svatého Martina najprv příštího a nápravu aby učinil podle práva a zřie-
zenie zemského.
R. m. L 288. a.
1332.
Mezi Litvínem ze Zahi*ádky a robotn^^mi lidmi ze zboží Ploskovského o vraždu otce jeho.
1504, 23. dubna.
Léta božieho láDIV^ v úterý na den svatého Jiří stala se jest smlouva mezi
Litvínem z Zahrádky z strany jedné puovodem, a robotnými lidmi, rychtáři i těmi,
kteříž pohnáni byli z zboží Ploskovského, přítomnými i těmi, jenž doma zuostali,
jakožto pohnanými, s strany druhé, i s urozeným Václavem Adamem z Drahonic
a na Ploskovicích skrze ctihodného kněze Jana Žáka, kostela Lítoměřicského děkana
etc., v právích doktora, a urozeného Viléma Černína z Chudenic a Jiříka z Sebu-
zína a v Zelenkách takováto: Jakož jest vinil lidi svrchupsané z mordu otce svého
a ze škod svrchu psaný Litvín, že je z toho ze všeho propouští a ovšem prázdny
činí, věčně i na budúcí časy jich z toho viece neviniti ani zpomínati ani dědicové
ani přátelé jeho, a lidé Adamovi též také nemají jemu ani dědicóm na věčné i bu-
důcné časy ničímž zlým zpomínati, než mír a pokoj s obú stran křesťanský zacho-
vati mají, jako na dobré lidi sluší. A také se jest Litvín přiznal před námi svrchu-
psanými smlouvci, že s Václavem Adamem o otce i o všecky věci konečnú smlouvu
má. A to sobě slíbili věrně a právě zdržeti, jako na dobré lidi sluší.
R. m. 1. 331. b. SA nápisem : Begittra památná k roku SvátotU MDIV^. SniUmva. SrOT. náles & 1326
na 8tr. 70.
10*
76 D. XUI, Registra soudu kofnomího.
1333.
Mezi Kateřinou Jehňátkovou a Bernardinem Vlachem o vydáni majestátu a listft na dům.
1504, 24. dubna.
Katheřina JehĎátková, v Starém městě Pražském obývající, pohnala Berniu*-
dina Vlacha, vlastnieho bratra někdy Anthonie Vlacha kupce, kterýž u Jednorožce
tu v Starém městě Pražském bydlel. Viniti ho chce, že jí vydati nechce majestátu
jejieho ciesařského i jiných jejiech spravedlností listovních, jí a manželu jejiemu na
duom svobodný tudiež v Starém městě Pražském, v němž bydlí, svědčíciech a témuž
někdy Anthoniovi, bratru jeho Bemardinovu, od též Jehňátkové svěřených a k věrné
ruce schovati daných. Vložen puohon létha MDIII** v sobotu den Jedenácti tisíc
panen [21. října].
V té při mezi Jehnátkovú Katheřinů, v Starém městě Pražském obývající,
puovodem s jedné, a Bernardinem Vlachem s strany druhé. Kdež táž Katheřina vi-
nila jej Bemardina z toho, že jí vydati nechce majestátu jejieho ciesařského i jiných
jejiech spravedlností listovniech na duom jejie svobodný, v němž bydlí, svědčíciech
a témuž někdy Anthoniovi, bratru jeho Bemardinovu, od též Jehňátkové svěřených
a k věrné ruce schovati daných etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na
to ukázala svědomie. Proti tomu on Bemardin Vlach pohnaný odpieraje pravil, že
to věc svěřená nenie, než že sú ten duom ona Katheřina i s svým mužem Skůr-
skému i čáslavskému prodali a jím naň dobru vuoli udělali; a oni dále Skurský
a čáslavský prve menovanému Anthoniovi dobru vuoli na ty na všecky listy učinili.
A na to ukázali tu dobru vuoli jejie Jehňátkové a muže jejieho. Dále ukázali list
ten, v kterémžto listu oni Mikuláš Skurský a Václav Čáslavský jemu Anthoniovi na
všecky listy dobru vuoli dávají, a to proto, že on Anthonín, jakožto podpuorce za
ni, za Jehnátkovú, k ním k Skurskému a Čáslavskému jda*) do Žíduov, i dal za
ně Židu puol druhého sta kop a XXVU kop grošuov míšeňských, jakož kvitancí od
Žida učiněná to šíře ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad-
dami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory, s obů stranu pře líčenie, pruovody i svě-
domí, takto o tom nalezli: Poněvadž on Bemardin Vlach pohnaný to dostatečně
pokázal, že ti všichni listové svrchu dotčení i dobrá vuole na ten duom svobodný,
v němž ona Jehňátková bydlí, svědčící nebožtíkovi Anthoniovi, bratra jeho Bemar-
dinovu, řádně a dostatečně přišli sů, a on Anthonín v svém zřiezení a kšaftu o nich
o těch listech nikam neporačil, a také poněvadž jejie Jehňátkové jeden svědek od ní
ukázaný a jeden z jeho Anthoniových poručníkuov, Jiřík od Jednorožce, to seznal,
že on Anthonín poračil, aby ty listy často dotčené na ten duom svobodný svědčící
oni poračníci vezmůce, je bratřím jeho Anthoniovým vydali : i z té příčiny on Ber-
Nále$y $ roku 1504 o Svátosti. 77
nardin pohnaný jí Jehňátkové těch listuov v puohonu dotčených vydati povinen nenie.
Dal památné. Stalo se v středa po svatém Jiří.
R. nL 1. 62. b. *) T rokop: jsa.
1334.
Mezi Johannesem ze Skalice, úředníkem mince od Hory Kutny, a klášterem Sedleckým o vy-
dání svěřených peněz. 1504, 24. dubna.
Johannes od Hory Euthny pohnal kněze Klimenta, opata kláštera Sedlce,
i všeho téhož kláštera konventu. Vinil je z toho, kdež jest dal schovati k věrné
ruce knězi Petrovi, někdy kaplanu na Vlaském dvoře u Hory Kuthny, X kop grošuov
českých, a v tom že jest týž kněz Petr umřel, a statek jeho že jest k tomu kon-
ventu a k klášteru vzat, tak že on k svému přijíti nemohl a nemuož. Vložen puohon
léta MDm^ v neděli před svatým Divišem [8. října].
V té při mezi Johannesem od Hory Euthny s jedné, a mezi knězem Eli-
mentem, opatem kláštera Sedlce, i vším téhož kláštera konventem s strany druhé.
Kdež týž Johannes vinil je z Xti kop grošuov českých, kteréž někdy k věrné ruce
knězi Petrovi, kaplanu na Vlaském dvoře, schovati dal, a v tom týž kněz Petr že
jest umřel, a statek ten že jest k tomu klášteru a konventu vzat etc, tak jakož
žaloba plněji svědčí. A na to ukázal svědomí pod pečetí města Hory Euthny ně-
kterých osob. Proti tomu jmenovaný kněz opat a konvent pohnaní skrze poručníka
svého odpierajíce pravili, že jest prve on puovod o to souzen před panem minc-
mejstrem, a tu že jest před ním nic nepokázal ani co provedl, by témuž knězi Pe-
trovi co schovati dal; a také že po témž knězi Petrovi žádných peněz, ješto by
témuž Johannesovi svědčily, nalezeno nenie, a že sú při každých penězích, což jich
po něm zuostalo, čí sú které byly, cedule byly. A na to na všecko ukázali svědomí.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, od-
pory, pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž téhož kněze Elímenta opata osm kop
grošuov jím Johannesem bylo tam sstaveno témuž knězi opatovi a zase že sú pro-
puštěny, a svědkové to seznávají, že týž kněz Petr na smrtedlné posteli leže,
o žádných penězích, ješto by jeho Johannesovy puovodovy byly, žádné zmienky ne-
učinil, a čí sú které penieze byly, že jest cedule při každých byla, a žádné cedule
tu, ješto by jemu Johannesovi svědčila, nebylo : i z té příčiny on kněz Eliment opat
i jeho konvent jemu Johannesovi tu a tím nic povinovat nenie. Dali památné. Stalo
se v středu po svatém Jiří.
R. m. 1. 162. a.
78 D. XIII. Begistra s<mdu Tumu>mSho.
1335.
Mezi bratřími Dobeii z Yesec a konSely a obcí mérta Enina o jetí a Yéznéní člověka jejich.
1504, 24. dubna.
Jan, Jiřík, Václav, Jakub a Zygmund Dobešové bratří vlastní a nedielní
z Yesec na Starém Eníně pohnal[i] purgmistra, konSeluov i vší obce města Enína.
Vinili je z toho, že sú jim v miemé a pokojné zemi za řádu a za práva, na ně nic
nevznezše, jali v městě svém Pavla Třeštivu rychtáře, člověka jich z Starého Enína,
jej vsadili, vězeli a urukovali svévolně proti všemu řádu, jim téhož člověka pro-
pustiti nechtěli na jich slušné poddávání. Vložen puohon v pondělí na Nové léto
[1. ledna] MDIV^
Mezi Janem, Jiříkem, Václavem, Jakubem a Zigmundem bratřími vlastními
a nedielnými z Vesec s jedné, a purgmistrem, konSely i vší obcí města Enína s strany
druhé. Edežto nadepsaní bratří z Vesce puovodové vinili je, purgmistra, konšely
i všicku obec téhož města Enína, že sú jim v miemé a pokojné zemi za řádu
a práva, na ně nic nevznezše, jali v městě svém Pavla Třeštivu rychtáře, člověka
jich z Starého Enína, jej vsadili, vězeli a ukovali [sic] svévolně proti všemu řádu,
jim téhož člověka propustiti nechtěli na jich slušné poddávání etc, tak jakož puohon
to v sobě šíře zavierá. A na to ukázali svědomí. Proti tomu oni Enínští pohnaní
odpírajíc pravili, že paní Markéta z Říčan u věně svém ten statek drží, odkadž ten
Pavel Třeštiva jest, a to věno že dskami má, krom že jest nějaké poručenství smlouvu
mezi nadepsanými bratřími puovody a sebú učinila, ješto jest toho proti dskám uči-
niti neměla a nemohla, nemajíc toho povolení od krále JMti ani od pánuov JMtí
z plného soudu ; a tudy že sú svrchu menovaní bratří poháněti neměli, než ona Mar-
kétha, a že pohánějí z cizí pře; a naprosto že jsú trojí zmatek učinili, jedno,
že pohánějí z cizie pře; druhé, že pohánějí všicku obec, ješto obec o tom nic
nevěděla a nic s tiem Činiti neměla; třetí zmatek, že oni Dobešové podle svého
puohonu nic neprovozují ; žádajíce pánuov JMtí za opatření. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddamí, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, pře líčení i svě-
domí, nalezli: Poněvadž ona Markétha věno své dskami zemskými má a toho jest
žádnému z desk nepropustila, a milosti sobě té na králi JMti ani paních na plném
soudu zemském neuprosila, aby na miestě jejiem poručníci mohli pohnati a pohony
přejímati: a protož nadepsaní bratří sú tohoto puohonu podle práva učiniti nemohli,
a z té příčiny JMt páni tento puohon zdvihli sú. Než chce-li je Enínské měšťany
viniti, komu ta věc spravedlivě náleží, z čeho, právo se jim nezavierá. Dali památné.
Stalo se v středu po svatém Jiří.
R. m. 1. 162. b.
NálBBy g rohu 1504 o Svátosti. 79
1336.
Mezi Janem z Bysně a obcí Slánskou o postavení pacholka pro pych. [1504, 24. dubna.]
Jan z Bysně na Malíkovících pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města
Slaného, aby postavili před soudem komorním pacholka Pavlova z Trpoměch jménem
Pavla. Vinil ho z pychu a pro ten pych etc., protože jest sekal dřieví na grunthu
jeho, práva k tomu nemaje ižádného.
y té při mezi Janem Malíkovským z Bysně s jedné, a Pavlovým pacholkem
z Trpoměch jménem Pavlem s strany druhé, pro kteréhožto pohnal purgmistra a kon-
šeluov i vší obce města Slaného, aby téhož Pavla před soudem komorním postavili.
Kdež ho vinil z pychu etc, protože jest sekal dříví na grunthu jeho Malíkovského,
práva k tomu nemaje. Proti tomu on Pavel pacholek pohnaný odpíraje pravil, že
kdyby byl týž Malíkovský se k nim Slánským zachoval podle svolení zemského
a k nim o to psal, že by se byli k němu zachovali podle téhož svolení zemského.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá-
lovstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon,
žalobu i odpor a s obú stranu pře líčení, takto o tom nalezli: Poněvadž se jest on
Malíkovský podle svolení zemského nezachoval a k nim o to přesekání podle téhož
svolení zemského neposlal, že jemu Malíkovskému on Pavel tu tiem pychem povi-
novat nenie.
umí. 153. a.
1337.
Mezi měštanem Litoměřickým Martinem Ševcem a bratřími Eamejckými z Pokratic o pych.
1504, 24. dubna.
Martin Švec, měštěnín města Lithoměřic, pohnal Jindřicha Eamajka a Jana
Kamajka bratří z Pokratic seděním tudiež. Vinil je z pychu a pro ten pych z Xti
kop grošuov českých, že kdež jest on Martin svezl víno s vinice své v hrozniech
k dělání do lisu Mikuláše Kavína tu v Pokraticiech, a když víno zděláno a již
v sudích bylo, tehdy mu ho odtud z lisu bráti nedali. Vložen puohon léta MDIIP
v sobotu den Jedenácte tisíc panen [21. října].
V té při mezi Martinem Ševcem z Lithoměřic s jedné, a mezi Jindřichem
a Janem Eamajky bratřími z Pokratic s strany druhé. Kdež již menované bratří
on Martin vinil z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu vína
jeho od Mikuláše Eavína z lisu bráti nedali etc., tak jakož puohon plněji v sobě
zavierá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že
sú tu pychu neučinili žádného, než že sú to víno právem sstavili a na svých
gruntiech pro desátek jich, a že sú jeho Martina k tomu obsielali, aby tomu
právu, od kteréhožto práva oni sú to víno sstavili, stál, ale on Martin že jest k tomu
nestál. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr
80 D. Xin. Registra soudu komorního.
králoYStyie Českého, se pány a vladykami, krále JMtí raddami, vyslyševše puohon,
žalobu, odpor, pře líčenie i svědomí, takto o tom nalezli : Poněvadž oni pohnaní toho
vína žádnu mocí ani pychem nebrali, než právem že sú je pro desátek sstavili,
a také týž Martin toho jest neodpieral, by nadepsaným pohnaným tiem desátkem
z toho kusu povinen nebyl, ani toho také, by od téhož práva obsielán o to k roze-
znání nebyl : i z té příčiny svrchu dotčení Jindřich a Jan bratří pohnaní jemu Mar-
tinovi puovodovi tiem pychem povinni nejsú. Než chtie-li strany oč k sobě dále
hleděti, právo se jim nezavírá. Dali památné. Stalo se v středu po svatém Jiří.
R. m. 1. 196. a.
1338.
Mezi Martinem Sudou z Kunratic a děkanem Litoměřickým Janem Žákem o nářek cti. 1604, 24. dubna.
Martin Suda z Kunratic pohnal kněze Jana Žáka, doktora v práviech a dě-
kana Lithoměřicského. Vinil ho z nářku cti. Vložen puohon v pondělí den svatého Brykcí
[13. listopadu 1503].
V té při mezi Martinem Sudů z Kunratic s jedné, a knězem Janem Žákem,
doktorem v práviech a děkanem Lithoměřicským s strany druhé. Kdež jeho doktora
vinil týž Suda z nářku cti pravě, že by týž doktor pravil, že kto by neučinil, jsa
poručníkem, inventáře a spisu s statku movitého i nemovitého a počtu by činiti
nechtěl, že ten jako podezřený člověk jest. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on
kněz Jan doktor pohnaný odpíraje pravil, že bráně pře sirotkuov nebožtíka Stolen-
ského a syna jeho najstaršieho, kterýž statek má pod právem Lithoměřicským, že
jest tu řeč mluvil, kterúž svědci Sudovi vyznávigí, ale že jest toho k němu k Su-
doví ani o něm nemluvil, nežli vuobec, užívaje v tom práva ciesařského obecnieho.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšáí hofinistr králov-
stvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu,
odpor, pře líčení i svědomí, takto o tom nalezli : Poněvadž toho svědkové jeho Su-
dovi nevyznávigí, by týž kněz Jan doktor to k němu k Sudovi mluvil, tiem jeho
nařiekaje, a také týž kněz Jan doktor že jest před pány JMtmi sám ústně pověděl,
že jest naň na Sudu toho nepravil ani praví, i z té příčiny on doktor jemu Sudoví
puovodovi tu nic podle puohonu jeho Sudová vinen nenie, a také jemu Martinovi
Sudovi ten nářek jeho cti ani dobré pověsti nic ke škodě nenie nynie i na budúcí
časy býti má. Dal památné. Stalo se v středu po svatém Jiří.
R. m. L 196. a.
1339.
Mezi Salomenou z Mečkova a rukojmími za manžela jejího Václava o rukojemství za věno.
1504, 24. dubna.
Salomena z MeČkova, vdova po někdy Václavovi z Kasalic, pohnala Jana
Vohništko z Vohnišfan, Petra Appolona z Skřivan, Mikuláše Bořitu z Kasalic na
NcUegy z rohu 1504 o Svátosti. 8Í
Tajnci a Jiříka z Easalic. Vinila je jakožto rukojmie, kdež jsú jí slíbili za nebožtíka
Václava, manžela jejieho, za věno za pnol třetieho sta kop grošuov českých; ale
tomu nikojemstvie nedbají učiniti dosti. Vložen puohon léta MDUP v středu před
svatým Ealixtem [11. října].
V té při mezi Salomenou z Mečkova, vdovu po někdy Václavovi z Easalic,
s jedné, a mezi Petrem Appolonem z Skřivan s strany druhé. Edež jej vinila podle
jiných spolurukojmí z puol třetieho sta kop grošuov českých, že jest jí za tu summu
věnní slíbil etc., tak jakož puohon naií a na jiné rukojmie o to učiněný to
v sobě plněji zavírá. A na to ukázala jednoho svědka z týchž rukojmí, kterýž se-
znává, že se k tomu zná, že jest slíbil podle jiných rukojmí svrchupsaných. Proti
tomu on Petr Appolon odpíraje pravil, že se v tom nepamatuje, by rukojmí za to
věno byl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenáteině etc, najvyšší hof-
mistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom
vypověděli: Poněvadž to ona Salomena puovod jedním svědkem Mikulášem Bořitú
provedla, že jest za to věno týž Petr sliboval, a on Petr toho neodpíral, by nesli-
boval, než toliko pravil, že se v tom nepamatuje; i z té příčiny aby to týž Petr
zpravil na zajtřie svatého Martina najprv příštieho v kaple Všech Svatých na hradě
Pražském podle práva, že jest za to věno nesliboval. Stalo se v středu po svatém Jiří.
R. m. 1. 256. b.
1340.
Mezi Eliškou z Podvině a Johannou z Tajné o nářek cti. 1504, 24. dubna.
V té při, kdež Elška z Podvině pohnala paní Johanny z Tayné z nářku cti
před soud komorní. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj-
vyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, ráčili
sú oboje strany podati na smlouvu přátelskú, i ráčili sú k tomu vydati tyto přátely :
pana Jindřicha z Hradce etc., pana Mikuláše z Hořic etc., pana Jana z Smiřic, pana
Mikuláše ze Žďáru, pana Mikuláše Pecingara z Bydžína, pana Zigmunda z Ghmelic
etc., takže ti svrchupsaní ubrmané sú mezi svrchudotčenými stranami vajpověď mocnu
a konečnú učinili a to takovúto, že již psaná paní Johanna řekla paní Elšce : Paní
Elško, kdež si mě pohnala z nářku cti, i pravím já, že sem tě na tvé cti nenaříkala
aoi naříkám, než ptala sem se po své škodě; i když ty po své cti stojíš a pravíš,
že tiem vinna nejsi, já tobě toho věřím a mám tě za ctnú, dobru a zachovalú ženu,
jako tě m^í páni a jiní dobří lidé. Stalo se v středu po svatém Jiří.
R. nL 1. 831. b. za nápisem: lUgUtra památná, K roku Svátosti MDIV^. Smlouva.
1341.
Mezi Kuňkou Kroskovou a Jakubem Krajsou o nářek ctí. 1504, 25. dubna.
Kuňka Kroskova, městka Menšieho města Pražského, pohnala Jakuba Kraysu,
ArckiT Čeéký XIII. 1 1
I
82 D. XUI. Registra soudu komorního.
obyvatele v městě Nymburce. Viniti ho chce z nářku cti. Vložen puohon léta MDIV^
v pondělí před svatým Ambrožem [1. dubna].
Tu létha MDIV® ve čtvrtek den svatého Marka evangelisty JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, takto vypověděli: Poněvadž ona Eunka
puovod k svému právu stála jest po své cti stojéci, a on Jakub Eraysa po třikrát
volán jsa i nestál, z té příčiny dávají jí Kunce proti témuž Eraysovi za právo stáné,
a že jí ten nárok na jejie cti a dobré pověsti k žádné škodě ani újmě nenie ani
býti má nynie i potomně; a ona chce-li, aby se k témuž Eraysovi zachovala podle
práva a zřiezení zemského.
Létha MDIV® v úterý po Jedenácte tisíc panen [22. října] vydán jest list
Eunce Eroskové na Jakuba Eraysu, obyvatele v městě Nymburce, podle práva, aby
stál na svatého Martina najprv příštieho, a nápravu aby jí učinil podle práva a zřie-
zení zemského.
R m. 1. 52. b.
1342.
Mezi Eunrádem z Gr&nheimu a měStany Knínskými o nářek cti. 1504, 25. dubna.
Eunrád z Grynheimu pohnal purgmistra a konšeluov města Enína. Viniti je
chce z jich psaní z nářku cti. Vložen puohon léta MDIV® v sobotu před svatým
Řehořem [9. března].
V té při mezi Eunrádem z Grynheínu puovodem s jedné, a mezi purgmistrem
a konšely města Enína pohnanými s strany druhé. Edež on Eunrád vinil je Enínské
z jich psaní z nářku cti etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to některé listy,
kteréž sú oni Enínští psali, ukázal, zvláště o tom, že by jich posla katha udělal.
Proti tomu oni purgmistr a konšelé Enínští odpierigíce pravili, že sú jeho Eunráda
na jeho cti ani psaním svým ani nikterakž nedotýkali, než on Eunrád že jest jim
Enínským psaní své učinil hanlivé, z kteréhož jej časem svým viniti chtie. Tu JMt
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, s obú
stranu pře líčenie, odpory i pruovody, takto o tom JMt nalezli : Poněvadž on Eunrád
puovod toho nářku na ně, na purgmistra a konšely Enínské pohnané, ničímž dosta-
tečně neprovedl podle práva, by ho čím na jeho cti nařkli, z té příčiny oni purg-
mistr a konšelé Enínští jemu Eunrádovi tu nic tiem povinovati nejsú. Dali památné.
Stalo se ve čtvrtek po svatém Jiří.
R m. 1. 63. b.
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 83
1343.
Mezi Janem ze Sovojevic a Václavem Klusákem z Kostelce o nářek cti. 1504, 25. dubna.
Jan z Sovojevic a na Novém Stranově pohnal Václava Klusáka z Kostelce
a na Huorkách. Vinil ho z nářku cti. Vložen puohon léta MD prvnieho v sobotu
po svatém Havlu [23. října].
Léta MD čtvrtého v pondělí po božím křtění [4. ledna]. Jakož sú na nás
mocně přestali, na Janovi z Šelmbergka a z Kosti, najvyšším komorníku královstvie
v
Českého, na Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, najvyšším purkrabí Karl-
šteinským, z pánuov, a z vladyk na Albrechtovi Rendlovi z Aušavy, prokurátorovi
krále JMti, a některé přátely k nám vydavše urozený a statečný vladyka pan Jan
z Sovojevic a na Novém Stranově s jedné, a urozený vladyka Václav Klusák a na
Horkách s strany druhé, takto my svrchu psaní ubrmané i s přátely jich mocně
mezi stranami vypoviedáme: Jakož jest Václav Klusák nadepsanému panu Janovi
Stranovskému psal ceduli pod svým sekretem, v ní dotýkaje, že by mu se zdálo
o nějakých podvodích; a tu pravil pan Václav, že na pana Jana žádného podvodu
nepraví ani ví, a že o něm jinač nevie, než že se jest na své cti zachoval, jako na
dobrého člověka sluší, beze všech podvoduov. A tato smlouva má ukázána býti před
soudem komorním. A tu my ubrmané máme žádati pánuov soudci anebo jeden z nás,
aby pan Jan byl opatřen na své cti podle toho puohonu, kdež jest pana Václava
pohnal z nářku cti, poněvadž pan Václav nan nic zlého nevie a nepraví. I JMt pán,
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hoSoodstr královstvie Českého,
se pány a vladykami, krále JMti raddamí, tuto nadepsánu smlouvu mezi svrchu do-
tčenými stranami nadepsanými pány ubrmany učiněnou viděvše a jie pováživše, jí
v registra komorní památná ráčili sú rozkázati vepsati, při takové smlouvě a vaj-
povědi jeho pana Stranovského takto opatřujíce, že ten nářek jemu a jeho dobré
pověsti k žádné škodě ani újmě nenie a býti nemá nynie, časy bndúcí a věčně. To
zapsáno ve čtvrtek den svatého Marka.
R. ni. 1. 148. b.
1344.
Mezi Janem Dubeckým z Dubce a Václavem Firšicem z Nabdína o nářek cti.
1504, 25. dubna.
Jan z Dubce na Próhoniciech pohnal Václava Firšice z Nabdína. Vinil ho
z nářkn cti. Vložen puohon léta MDIV® v úterý před svatým Valentinem [13. února].
Tu léta božieho MD čtvrtého v středu po svatém Jiří Jan z Dubce puovod
k svému právu stál jest, ale Václav Firšic pohnaný třikrát volán jsa nestál jest.
Protož JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr krá-
lovstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, jemu Janovi z Dubce
11*
84 D. XIII. Registra satidu komorního.
puovodovi proti témuž Vádavovi Firšicovi dali sú za právo stáné. A ten nárok od
téhož Firšice nenie a nemá nadepsanému Dubečskému na jeho cti a dobré pověsti
k žádné škodě ani újmě býti nynie ani na budúcí časy potomnie. A on Jan Du-
bečský, chce-li, aby se dále k svrchu dotčenému Václavovi Firšicovi zachoval podle
práva a zhezenie zemského, že má jemu další právo nau puštěno býti. Stalo se ve
čtvrtek den svatého Marka.
R. m. 1. 160. b.
1345.
Mezi Janem z Dubce na Průhonicích a Václavem Firiicem z Nabdína o nářek ctí nebožky
manželky jeho. 1504, 25. dubna.
Jan z Dubce na Próhoniciech pohnal Václava Firšice z Nabdína. Vinil ho
z nářku cti nebožky manželky své. Vložen puohon léta MDIV® v úterý před svatým
Valentinem [13. února].
Léta MDIV® v středu po svatém Jiří [24. dubna] Jan .z Dubce puovod na
miestě nebožky manželky své, od kteréž nadepsaného Václava Firšice pohnaného
z nářku cti viniti chtěl, ku právu stál jest, po cti manželky své stoje, ale on Václav
Firšic nestál jest, třikrát volán jsa. Z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykamí,
krále JMti raddami, dali sú a dávají témuž Janovi Dubečskému na miestě prve
dotčené manželky jeho za právo stáné. A ten nárok od téhož Firšice nenie a nemá
býti svrchu dotčené jeho Dubečského nebožce manželce na její cti a dobré pověsti
k žádné škodě ani újmě nynie ani budúcí časy potomně a věčně. A on Jan Dn-
bečský, chce-li jakožto puovod na miestě často dotčené nebožky manželky své, dále
k svrchu menovanému Firšicovi pohnanému aby se zachoval podle práva a zřiezení
zemského, že má jemu nau, na Firšice, další právo puštěno býti. Stalo se ve čtvrtek
den svatého Marka.
Léta MD čtvrtého v úterý před svatým Vítem [11. června] vydáni sú Janovi
z Dubce na Václava Firšice z Nabdína listové podle práva a zřiezení zemského, aby
stál před JMtí pánem, panem ho&nistrem naj vyšším královstvie Českého a raddami
krále JMti v soudu komorním na den svatého Martina najprv příštieho, a nápravu
aby podle práva učinil etc. podle puohonuov a práv stáných nadepsaných.
R. in. 1. 150. b. SroY. předcházející nález č. 1344.
1346.
Mezi Janem z Bezejovic a Janem Maceškou z Peclinova o postavení člověka poddaného
pro krádež. 1504, 25. dubna.
Jan z Bezejovic pohnal Jana Macešku z Peclinova, aby člověka svého, Ma-
tějova syna z Peclinova, postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie Če-
Náleay z rohu ló04 o Svátosti. 85
ského a raddami krále JMti v soudu komorním. Vinil ho z toho, že jest spolu s ji-
nými tovaryši svými nočně statek pobral zlodějsky člověku a mlynáři jeho v Mla-
doviciech. Vložen puohon léta MDIII® ve čtvrtek po svatém Františku [5. října].
V té při mezi Janem z Bezejovic s jedné, a mezi Matějovým sjmem z Pe-
clinova, člověkem Jana Macešky, pro kteréhož týž Maceška pohnán byl, aby jej po-
stavil, s strany druhé, že on Jan z Bezejovic vinil toho člověka z toho, že jest spolu
8 jinými tovaryši svými nočně zlodějsky statek pobral Člověku a mlynáři jeho etc,
tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal list. Proti tomu on, Matějuov syn,
odpieraje pravil, že tiem krádežem vinen nenie, a že v tu chvíli, když se tén krádež
stal, byl na diele. A na to ukázal svědomí. Při tom dále pravě, že toho krádeže
on Jan z Bezejovic puovod naň ničímž neprovozuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc., nigvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i svědomí, nalezli : Po-
něvadž jest on Jan z Bezejovic puovod ukázal list, v kterémžto listu žádný neme-
nuje se zejména, od koho jest a pod čí pečetí, a k tomu také že jest nan, na Ma-
tějova syna, toho krádeže ničímž neprovedl, z té příčiny jemu Matějovi, synu jeho,
cti tu nic ke škodě nenie. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek den svatého Marka
evangelisty.
R. m. 1. 151. a.
1347.
Mezi Janem z Bezejovic a Bohunkem z Bedříchovic o postavení lidí poddaných pro krádež.
1504, 25. dubna.
Jan z Bezejovic pohnal Bohunka seděním v Bedřichoviciech, aby lidi své
z Bedřichovic, Poláka s synem, Bláhova sjma a Tichého, postavil před najvyšším
panem hofmistrem královstvie českého a raddami krále JMti v soudu komorním.
Vinil je, že sú s jinými tovaryši svými nočně pobrali statek zlodějsky člověku a mly-
náři jeho v Mladoviciech. Vložen puohon léta MDIII® ve čtvrtek po svatém Fran-
tišku [5. října].
V té při mezi Janem z Bezejovic s jedné, a mezi Polákem s synem jeho,
mezi Bláhovým synem a Tichým, lidmi Bohunkovými z Bedřichovic, s strany druhé.
Kdež on puovod vinil je, že spolu s jinými tovaryši svými nočně pobrali statek zlo-
d^sky člověku a mlynáři jeho etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal
list nějaký. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že tiem krádežem vinni nejsú,
a že toho krádeže on Jan puovod na ně neprovozuje ničímž. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyěší hofmistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž jest on Jan puovod ukázal
list, v kterémžto listu žádný se nemenuje zejména, od koho jest ani pod čí pečetí,
86 D. XIIL Begistra soudu komomího.
a také na ně týž Jan ničímž neprovedl, by oni tím krádežem vinni byli, z té pří-
činy jim pohnaným nadepsaným jich ctem tu nic ke škodě nenie. Dali památné.
Stalo se ve čtvrtek den svatého Marka.
R. in. 1. 161. b. SroY. předcházející nález 6. 1846.
1348.
Mezí Martinem Hamzou z Zábédovic a Janem Škrheu z Petrovic o vydání listů bratra jeho.
1604, 25. dubna.
Martin Hamza z Zábědovic pohnal Jana Škrhu z Petrovic z nevydání listuov
bratra jeho vlastnieho.
y té při mezi Martinem Hamzú z Zábědovic s jedné, a Janem Škrhou z Pe-
trovic s strany druhé. Kdež jest jeho Martin Hamza pohnal z nevydánie listuov
bratra jeho vlastnieho dielného Bořka; kdež on Škra [sic] tu stoje pravil, že jest
jich za to žádal týž bratr jeho na smrtedlné posteli, aby je vydal Zigmundovi Škr-
hovi, strajci svému, a pravie, že jsou k tomu sirotci. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obě strany, takto o tom ráčili sú roz-
kázati: Poněvadž se ta věc sirotkuov dotýče, protož aby on Jan Škrha ty listy po-
ložil před ouředníky Pražskými, a strany aby zase stály na den svatého Martina
najprv budúcieho, a tu bude-li kto chtieti k tomu jaké právo mieti po nadepsaném
Bořkovi, právo se jemu nezavierá.
Item. Což se dotýče Martina Hamzy a Jana Škrhy a Václava Nejedlého
z Hradce, aby ty listy položili před ouředníky Pražskými i hotové penieze, a strany
aby zase stály na zajtří svatého Martina; a jestliže by týž Martin Hamza chtěl ty
listy vyručiti k upomínání pro nějakú potřebu, že to bude moci učiniti, než zase
vyupomínaje aby položil ty listy aneb hotové penieze před týmiž ouředníky Praž-
skými. Stalo se ve čtvrtek den svatého Marka.
R m. 1. 196. b.
1349.
Mezi obcí Slánskou a Janem z Bysné o pych. 1504, 25. dubna.
Purgmistr a konšelé i všecka obec města Slaného pohnali Jana z Bysně a na
Malíkovicích. Vinili ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov česli^ch, pro-
tože jest jim byl zavázal člověka jich šosovnieho slibem cti a vieru, aby mu se
stavěl, jménem Pavla z Trpoměch, v řádu a právu. Vložen puohon v sobotu před
svatým Ambrožem [30. března].
V té při mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Slaného s jedné,
a mezi Janem z Bysně na Malíkovicích s strany druhé. Kdež ho vinili z pychu
Nálezy g rohu 1504 o Svátosti. 87
a pro ten pych z Xti kop grošuov Českých, protože jest jim zavázal Člověka jich
šosovnieho Pavla z Trpoměch ctí a věrou v řádu a právě etc, tak jakož puohon
plněji svědčí. A na to ukázali svědomí. Proti tomu on Malíkovský odpíraje pravil,
že oni Slánští toho pychu podle práva ničímž neprovozují, a že toho jich svědomí
neseznává, by on Malíkovský toho jich Člověka zavazoval, a že ten člověk praví, že
sám neví, kto ho tiem slibem zavazoval ; ale když ten člověk na jeho grunthu dřieví
sekal, že jest ho zavázal Peněk, hajný jeho, bez jeho vědomí a vuole, a že jest on
té chvíle, když týž člověk zavázán byl, doma nebyl. A na to také ukázal svědomí.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfensteině etc, najvyšší hofinistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon,
žalobu, odpory i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž oni Slánští puovodové
na něho na Malíkovského toho pychu v puohonu dotčeném dostatečně podle práva
neprovedli sú, z té příčiny on Malíkovský pohnaný jim tím pychem nic povinovat
nenie. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek den svatého Marka evangelisty.
R in. 1. 238. b. SrOY. nález & 1836 na 8tr. 79.
1350.
Mezi Vítem, synem Strakovým z Enína, a sousedy Knínskými o nářek cti. 1504, 25. dubna
Vít, Strakuov syn z Enína, pohnal purgmistra a konšeluov města Enína, aby
všecky spolu své sousedy, usedlé hospodáře z města Enína, postavili před naj vyšším
panem hofmistrem královstvie českého a raddami krále JMti v soudu komorním, krom
Václava Straky, otce jeho, krom Valše krajčieho a krom Blažka hrnčíře příjmí
Směšného. Vinil je všecky z nářku cti, krom těchto osob tří vymieněných.
V té při mezi Vítem, Strakovým synem z Enína, s jedné, a mezi všemi
sousedy, usedlými hospodáři, z města Enína krom Václava Straky, krom Valše kraj-
čieho a krom Blažka hrnčíře příjmí Směšného, s strany druhé, pro kteréžto všecky
sousedy on Straka purgmistra a konšeluov Enínských pohnal, aby je postavili před
najvyšším panem hofinistrem královstvie českého a raddami krále JMti v soudu ko-
morním, že je všecky vinil z nářku cti, krom těch tří osob vymieněných etc, tak
jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Při tom mluvě, že by jemu
dávali zrádce. Proti tomu oni Enínští pohnaní odpírajíce pravili, že sú ho nehaněli
ani zrádci mu dávali, a že to jeho svědkové, kteréž vedl, neseznávají; a poněvadž
podle puohonu svého žádného nářku neprovozuje podle práva, že jest on Straka ten
puohon učinil na zmatek, žádajíce JMti v tom za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfensteině etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpory i svědomí, takto o tom
nalezli: Poněvadž on Vít Straka puovod v svém puohonu pohnal jich z nářku cti,
vší obce Enínské krom tří osob nahoře dotčených, a toho nářku niČímž dostatečně
88 D. XIIL Registra satédu komorního,
•
neprovedl podle svého puohonu a podle práva, i tudy jest ten puohon učinil na
zmatek. A protož JMt jej Víta v svú kázeň berou. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek
po svatém Jiří.
R m. 1. 288. b.
1351.
Mezi Martinem Hamzou z Zábědovic a Tychtou z JeStětic o dluh. 1604, [25. dubna].
Martin Hamza z Zábědovic pohnal létha MDIV^ Jana Tychtu z Ještětic a na
Hrádku z XVti kop grošuov a z XV grošuov vše českých dluhu nedoplaceného etc.
Tu na rok jim položený týž Martin Hamza puovod stál, ale Jan Tychta pohnaný,
tKkrát volán jsa, k svému právu nestál. Z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, dali sú jemu Hamzovi za právo stáné. Dal památné.
Léta MDVr v sobotu po svaté Dorotě [7. února] vydán jest list zatykači
Martinovi Hamzovi na Jana Tychtu podle tohoto práva stáného.
R. m. 1. 317. b. za nápisem: Stand práva k roku Svátosti létha MDIV^.
Puohonové a nálezové k roku sv. Martina léta MD pátého.
1352.
Mezi Kašparem Robenhauptem z Suché a Janem Bélohlavem z Pořešína o nezdržení smlouvy.
1505, 12. listopadu.
Kašpar Robenhaupt z Suché pohnal Jana Bělohlava z Pořešína. Viní ho
z nezdržení smlouvy pečetmi jich tvrzené etc.
y té při mezi Kašparem Robenhauptem z Suché s jedné, a Janem Bélohlavem
z Pořešína pohnaným s strany druhé. Kdež on Kašpar téhož Bělohlava vinil z ne-
zdržení smlouvy peČetmi jich tvrzené v tom, že jest mu měl statek svuoj, kterýž
má, i také statek bratra svého ve dsky klásti etc, tak jakož týž puohon Šíře v sobě
to ukazuje. A na to ukázal touž smlouvu. Proti tomu Jan pohnaný odpierige pravil,
že jest té smlouvě rád chtěl dosti učiniti, ale že bezelstně nemohl, protože jest statek
ten Přibíkovi z Pořešína prve dskami zapsal, a propustiti ho sobě nemohl. A pakli
by propustiti chtěl, že toho zápisu propustiti nemá, leč najprve přede všemi věcmi
očistil by dvuor poplužní téhož Přibíka před věnem Johanky, manželky jeho; a po-
něvadž jest ten statek prve témuž bratru svému zapsal, již jest ho jinému klásti ne-
mohl, sám jeho nemaje. Zase proti tomu Kašpar puovod pověděl, že ta Johanka tu
věna žádného dskami nemá, než na listech aneb jinou jistotou. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se
Nálezy st roku 1505 o sv. Martině. 89
pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puolion, žalobu i s obú stran pře
líčení, odpory i pruovody, takto o tom nalezli : Poněvadž se on Jan Bělohlav k tomu
dobrovolně seznal, že jest tu smlouvu učinil, z té příčiny aby té smlouvě jemu
Kašparovi dosti učinil, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. A chce- li
kto k tomu statku právo mieti, právo mu se nezavierá. Stalo se v středu den svatých
pět bratří léta MDV^
R. m. 1. 64. a.
1353.
Mezi Mikulášem Herolem z Trnce a Johannesem ze Skalice o dluh za Ovčáry.
1505, 12. listopadu.
Mikuláš Herol z Tmče pohnal Johannesa z Skalice, ouředníka z mince. Vinil
ho z osmdesáti kop grošuov českých dluhu spravedlivého, jemu Mikulášovi zadržalého.
V té při mezi Mikulášem Herolem z Tmče puovodem s jedné, a Johannesem
z Skalice, ouředníkem z mince, pohnaným s strany druhé. Kdež téhož Johannesa vinil
z LXXX kop grošuov českých dluhu spravedlivého, jemu Mikulášovi zadržalého etc,
tak jakož puohon plněji v sobě to zavírá. Proti tomu on Jan pohnaný odpíraje
pravil, že mu jest ten dluh zaplatil, kterýž dlužen byl za Vovčáry. A na to ukázal
kvitancí i svědomí týž Johannes, že jemu ten dluh zaplatil Nyklovi. Tu JMt pán,
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého,
se pány a vladykami, krále JMti raddami, vj^slyševše žalobu, odpor i svědomí, takto
o tom JMt nalezli: Poněvadž jest on Nykl dostatečně ničímž toho neprovedl, by on
Johannes na tu summu za Ovčáry co dlužen zuostal jemu Nyklovi, a on Johannes to
jest dostatečně provedl, že jest jemu tu summu za Vovčáry vyplnil, i z té příčiny
on Johannes jemu Nyklovi těmi LXXXti kopami grošuov českými povinovat nenie.
Dal památné. Stalo se v středu den svatých pět bratří.
R. m. ]. 197. a.
1354.
Mezi Aniiou z Drchlavy a bratrem jejím Janem Vrbíkem z Tismic o odkaz. 1505, 13. listopadu.
Anna, manželka někdy Jindřicha z Drchlavy, pohnala Jana Vrbíka z Tismic.
Viniti jej chce z padesáti kop grošuov českých, kteréž jest jí mátě jejie a jeho odkázala.
V té při mezi Annu, manželku někdy Jindřichovu z Drchlavy, s jedné, a Janem
Vrbíkem z Tismic s strany druhé. Kdež jej vinila z padesáti kop grošuov českých,
kteréž jest jí mátě její a jeho odkázala etc, tak jakož puohon v sobě šíře to uka-
zuje. A na to jest ukázala svědomí. Proti tomu strana druhá odpierajíc pravila, že
to svědomie jejie Anny se nesrovnává. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
ArchiT Český XIU. 12
90 D. XIII. Registra soudu komorního.
JMti raddami, slyševše strany, odpor i svědomí, takto JMt nalézti ráčili: Poněvadž
jest ona Anna dostatečně provedla, že jest jí mátě jejie těch padesáte kop grošuov
českých odkázala, i z té příčiny aby jí Anně on Jan Vrbík těch padesáte kop
grošuov českých dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se ve
čtvrtek den svatého Brykcí.
Item Anna puovod vzala na Jana Vrbíka list zatykači v středu před svatů
Dorothů [4. února] létha MDVP.
R. in. 1. 8. b.
1355.
Mezi knězem Baltazarem Mrzákem z Miletínka a Polyxenou z Dobřenic o vzatek nábytků.
1505, 13. listopadu.
Kněz Baltazar Mrzák z Miletínka pohnal Polixeny z Dobřenic. Viní ji, že
mu na dvoře jeho dědičném v Nové Vsi koně, krávy i jiné nábytky pobrala, poklá-
daje sobě ten vzatek puol druhého sta kop grošuov Českých etc.
V té při mezi knězem Baltazarem Mrzákem z Miletínka puovodem s jedné,
a Polixenú z Dobřenic pohnánu s strany druhé. Kdež ji vinil, že jest mu na dvoře
jeho dědičném v Nové Vsi koně, krávy i jiné nábytky pobrala, pokládaje sobě ten
vzatek puol druhého sta kop grošuov českých etc, tak jakož týž puohon plněji to
v s obě ukazuje. A na to ukázal vajpis z desk, v kterémžto vajpisu stojí o nábytcích.
Ukázal také i svědomí. Proti tomu poručník Polixeny pohnané odpieraje pravil, že
jest ona tu nic nebrala, než což jest jí nebožtík Bořek, muž jejie, odkázal; ale on
kněz Baltazar netoliko své, ale i jejie Polixeny věci bral, což mu se zdálo, pan-
ského nálezu o to nedočekav, a že jest mu ona toho nehájila, aby bral, jestliže
k čemu spravedlnost má. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc.,
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
vyšly ševše puohon, žalobu, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž svědkové jeho kněze
Mrzákovi toho neseznávají, zač by ti nábytkové stáli, kteréž jest ona Polixena tu
brala, i z té příčiny aby strany stály před úředníky Pražskými menšími na zajtH
svatého Fabiána, a tu což on kněz Mrzák před týmiž úředníky provede na schvá-
lení jich, zač jest jemu těch nábytkuov ona Polixena pobrala, to aby jemu ona Po-
lixena dala od toho pruovodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se ve čtvrtek
den svatého Brikcí.
R. m. 1. 27. b.
1356.
Mezi Sa lomenou z Mečkova a rukojmími za manžela jejího Václava o rukojemství za věno.
1505, 13. listopadu.
Salomena z Mečkova pohnala Jana Vohništku z Vohnišfan, Petra Appollona
Nálezy z rohu 1505 o sv. Martině. 91
z Křivan, Mikuláše Bořitu z Kasalic a Jiříka odtudž z Kasalic, že její rukojmie
nic nemají ani příjemce.
V té při mezi Salomenú z Mečkova puovodem s jedné, a Janem Vohništků
z VohnišťaĎ, Petrem Appolonem z Křivan, Mikulášem Bořitů z Kasalic a Jiříkem
odtudž z Kasalic pohnanými s strany druhé etc. Kdež na pány JMt v soudu ko-
morním vznášela praviec, že jejie rukojmie nic nemají ani příjemce; kterýchž ni-
kojmie přijímal bratr její Salomenin. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen-
šteině etc., najvyšší hofiní^tr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad-
dami: Poněvadž rukojmie ani příjemce, jakož ona Salomena praví, nic nemají, z té
příčiny toho všeho JMt odkládají bez práva pohoršenie až do Svátosti najprv příští,
a ona Salomena vezmúc list od úředníkuov, podle práva toho aby obeslala, kto ten
statek drží, kdež jest vznesena, ke dni úternímu po suchých dnech postních. A tu
což jí bude pány JMtí a vladykami v soudu zemském nalezeno, při tom aby se za-
chovala. Stalo se ve čtvrtek den svatého Brykcí.
R. ni 1. 256. a. SroY. nález & 1339 na str. 80.
1357.
Mezi Matyášem Libákem z Radovesic a Albrechtem ze Šternberka o nářek cti.
1505, 13. listopadu.
Mathyáš Libák s panem Albrechtem z Šternberka dobrovolně před pány JMtí
do soudu komorního se na tuto dolepsanú smlouvu poddali:
V té při mezi Mathiášem Libákem z Radovesic puovodem s jedné, a panem
Albrechtem z Šternberka a na Zelené Hoře s strany druhé. Jakož sú obojí na nás
dobrovolně a mocně přestali, to jest na panu Vilémovi z Pernšteina etc, na paních
a vladykách, krále JMti raddách soudu komorního, což se té ruoznice a nesnáze,
kdež on Libák téhož pana Albrechta z nářku cti pohnal k soudu zemskému, dotýče.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, napřed menovaný s nade
psanými pány a vladykami etc. podle takového dobrovolného a mocného na nich
přestání vyslyševše to, kdež jest pravil pan Albrecht napřed menovaný, že jest slyšel,
že by on pan Libák hejtmanstvie svému a šikovánie při té bitvě, kdež luoni v Ba-
vořích u falckrabie byla, dosti neučinil, tu on pan Albrecht ty osoby, od kterýchž
praví, že jest tu řeč slyšel, před námi v soudu komorním postavil, zejména tyto:
Martina Vlčka z Úřečic, Jana Horáka z Jilemnice, Jana Holého od Hory, Jiříka
Holého z Hořovic, Blažka z Dašic, Martina z Radnic a Mikuláše Kopystu od
Hory; kteřížto k tomu se seznali, že sú tu řeč takovú o Libákovi panu Albrechtovi
pravili, ale že sú to od jiných vuobec slyšeli; ale od sebe na něho na Libáka
že nic nepraví, než toliko vuobec řeč slyšenu. Proti kterýmžto řečem slyšeným
a vuobec mluveným ukázal jest Libák mnohých pánuov znamenitých rytieřských
12*
k
92 D. XIIL Registra souSm Tcomomfíio.
i služebných dobrých lidí svědomí, kteříž seznávají, že jest on Libák vozy šikoval,
lidi do bitvy vedl, je řiedil a při té bitvě od počátku až do konce byl, všemu dosti
činil, což takovému hejtmanu v takové potřebě příleží učiniti. I takto JMt o tom
vypověděli: Napřed, kdež jest pan Albrecht pravil, že jest řeč slyšenu slyšel, a po-
něvadž ty osoby postavil, kteříž sú tu řeč jemu panu Albrechtovi o Libákovi pravili,
z takové příčiny týž pan Albrecht tu jest řeč s sebe svedl nahoře menovanými oso-
bami, a tudy jemu Libákovi podle jeho puohonu o ten nářk nau na pana Albrechta
učiněného nic povinovat nenie. A svrchu menované osoby před soudem stojíce také
jsů pravily, že sú nahoře dotčené řeči z slyšení o Libákovi pravily, ale samy z sebe
že nan nic nepraví; i poněvadž sami z sebe nau na Libáka tyto osoby nepravily
jsú a nepraví, než toliko z obecné slyšené řeči mluvily sú, to on Libák od nich
přijíti a na tom přestati má. A pak poněvadž Libák nmoho znamenitými pány rytieř-
skými i jinými dobrými lidmi služebnými, kteříž při tom a v té bitvě byli, to jest
potřebně a dostatečně provedl, že jest tomu a takovému hejtmanstvie všudy ve všem
jako dobrý člověk a dobrý hejtman dosti učinil, z takových příčin ten takový nářek,
jímž jest, jakož se nahoře píše, dotýkán byl, jemu Libákovi na jeho cti a dobré
pověsti k žádné škodě ani ujmě nenie a býti nemá njnie ani na budúcí časy věčně.
Stalo se ve čtvrtek den svatého Brykcí.
R. nL 1. 338. a. za nápisem: RegUtra památná k roku 9V. Martina MDV^, Smlouva,
1358.
Mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte a Henrichem z Einsiedle o učinění dosti trhu.
1505, 14. listopadu.
Ambrož Chodaur z Lokte pohnal pana Henrycha z Enzydle. Vinil ho z ne-
učiněnie dosti trhu mezi nimi učiněnému v tom, že on Ambrož koupil u pana Hen-
rycha čtyři kopy strychuov ovsa po XIII groších míšeňských.
V té při mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte puovodem s jedné, a panem
Henry chem z Enzydle s strany druhé. Kdež jeho pana Henrycha viní z neučinění
dosti trhu mezi nimi učiněnému v tom, že on Ambrož koupil u něho pana Henrycha
čtyři kopy strichuov ovsa po XHI groších míšeňských, a dvú kop ječmene po XI groších
míšeňských, a vostatek toho vobilé měl mu dáti dovézti, i toho jest neučinil etc, tak
jakož týž puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí, kdež seznává, že jest pan
Henrych měl dáti znáti jemu Ambrožovi, chce-li ten trh držeti. Proti tomu pan
Henrych odpieraje pravil, že se svědkové s puohonem nesrovnávají, a že těch pade-
sáte kop grošuov českých ničímž neprovozuje, by mu je dal. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomie, takto
JMt nalezli: Poněvadž jeho Ambrožovi svědkové to svědčí, že jest jemu měl pan
Náhisy xř roJm 1505 o sv. Martině. 93
Henrych některý den dáti znáti, chce-li ten trh držeti, a toho jest ničímž neprovedl,
by jemu pan Henrych věděti dal, že chce trh držeti, i z té příčiny on pan Henrj ch
jemu Ambrožovi tiem trhem podle jeho puohonu povinovat nenie, poněvadž jest mu
nedal věděti, že chce trh držeti. Stalo se léta MDV*^ v pátek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 8. b.
1359.
Mezi Bemardinem Vlachem a Václavem Jehňátkem spolu s jeho manželkou Kateřinou o pych.
1505, 14. listopadu.
Bemardin Vlach pohnal Václava Jehnátku a Katheřinu manželku jeho. Vinil
je z pychu podle práva, a to z takového, kdež posielal k nim dobré lidi, aby se
jemu z domu jeho svobodného vystěhovali etc.
V té při mezi Bernardýnem Vlachem s jedné, a Václavem Jehňátkú a Kathe-
řinu, manželku jeho, s strany druhé. Kdež je viní z pychu podle práva, a to z ta-
kového, kdež posielal k nim dobré lidi, aby se jemu z domu svobodného vystěhovali,
a oni jemu toho odpomi jsú etc., tak jakož týž puohon to v sobě plněji zavierá.
A na to ukázal svědomí, kteřížto seznávají, že sú se on Václav Jehíiátko s manželku
8VÚ zbraňovali stěhovati z domu toho. Proti tomu on Jehnátko s manželku svú od-
pierajíc pravili, že jest je poháněl, nejsa domu toho v držení, a že nesčekav toho
rozsudku, kdež mezi sebú puohon mají. A na to ukázali puohon. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany, odpory i svědomí, JMt na-
lézti ráčili: Poněvadž on Bemardin nikdy domu toho v držení nebyl a přes to
z pychu pohání, z té příčiny on Jehnátko s manželku svú jemu Bemardinovi tiem
pychem povinovat nenie. Než chce-li kto k tomu domu právo mieti, právo mu se
nezavierá. Stalo se léta MDV® v pátek po svatém Brykcí.
R. in. L 28. a. SroY. nález č. 1333 na str. 76.
1360.
Mezi Barborou z Vrchlabí a radou mésta Dvora o vydání svrchků bez práva. 1505, 14. listopadu.
Barbora z Vrchlabí pohnala purgmistra, konšeluov i vší obce města Dvoru.
Vinila je, že sú dali svrchky jejie bez práva po smrti též mateře jejie z domu vzieti
tu ve Dvoře, totižto hotové penieze, klenoty, šaty chodící i lehací etc.
V té' při mezi Barboru z Vrchlabí puovodem s jedné, a purgmistrem, kon-
šely i vší obcí města Dvoru s strany druhé. Kdež je Barbora vinila, že sů dali
svrchky jejie a mateře jejie bez práva po smrti též mateře jejie z domu vzieti tu
ve Dvoře, totiž hotové penieze, klenoty, šaty chodící i lehací a jejich vlastních peřin
devět etc. JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr
-1-.
94 D, XIIL Registra soudu komorního.
královstvie Českého, se pány a vladykamí, krále JMti raddami, vyslyševše vajsady
a privilegia královská, kteréž oni Dvorští pohnaní ukázali, a pilně JMt jich pová-
živše, takto o tom vypověděli: Poněvadž oni Dvorští podle znění týchž privilegií
pod právo slušejí manské Trutnovské, z té příčiny JMt tento puohon zdvihají. Než
chce-li ona Barbora jich Dvorských na tom právě, k kterémuž oni Dvorští slušejí,
hleděti, právo se jí nezavierá. Dali památné. Stalo se ut supra.
R. m. 1. 28. b.
1361.
Mezi Eunrádem z GrUnheimu a Vondráčkem, Haralovým synem z Enína, o lov na cizích
pozemcích. 1505, 14. listopadu.
Kunrád z Grynheymu pohnal Vondráčka, Haralova syna z Knína. Vinil ho,
že jest lovil na gruntiech jeho svévolně tenaty zaječími, a pro ten lov z padesáti
kop grošuov českých etc.
V té pfí mezi Kunrádem z Grynheymu puovodem s jedné, a Vondráčkem,
Haralovým synem z Enína, s strany druhé. Edež on Eunrád vinil téhož Vondráčka,
že jest lovil na gruntiech jeho svévolně tenaty zaječími, a pro ten lov z padesáti
kop grošuov českých etc., tak jakož týž puohon plněji svědčí. A na to ukázal svě-
domie a svolenie zemské. Proti tomu Ondráček pohnaný odpíraje pravil, že toho on
Eunrád ničímž neprovozuje, by on Vondráček na jeho Eunrádových gruntiech honil.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, ža-
lobu i odpor, takto o tom nalezli: Poněvadž on Eunrád pohnal z padesáti kop
grošuov českých, a na to ukázal svolenie zemské, kteréžto svolenie ukazuje, že ta
pokuta na shon ukazuje, a nepohání z shonu než toliko z lovu, i z té příčiny on
Ondráček pohnaný jemu Eunrádbvi těmi padesáti grošuov kopami Českými povinovat
nenie. Stalo se v pátek po svatém Brykcí léta MDV^
R. ni. 1. 54. a.
1362.
Mezi Eunrádem z Griinheimu a měšfany Enínskými o ukládání o život. 1505, 14. listopadu.
Eunrád z Grynheimu pohnal Václava Janatova syna, ševče Eubíka, Zvěřinu,
Eříže mlynáře, Václava Votopila mlynáře, Václava Randáka tkadlce, Jíru Bielkova
syna, Matěje Saláčka, Matěje Jakubova syna, Ducháčkova vnuka. Vinil je z toho, že
sú jej honili v miemé a pokojné zemi etc.
V té pH mezi Eunrátem z Grynheimu, puovodem s jedné, a Václavem Jana-
tovým synem, ševcem Eubíkem, Zvěrinů, Eřížem mlynářem, Václavem Votopilem mly-
nářem, Václavem Randákem tkadlcem, Jírů Bielkovým synem, Matějem Saláčkem
Nálezy z rohu 1505 o sv. Martině. 95
a Matějem, Jakubovým synem, Ducháčkovým vnukem s strany druhé. Kdež jmeno-
vaný Eunrád vinil je, že sů jej honili v mierné a pokojné zemi za řádu a práva
gnmtíech jeho na vlastniech a jej zamordovati chtěli, a k tomu že sú mu člověka
jeho zbili etc, tak jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, nalezli : Poněvadž on Eunrád z dvojí pohání věci, zejména [z honění]
a z mordu, kdež ta věc podle zřiezenie zemského k soudu nepříleží komomiemu;
z těch pHčintento puohon zdvihli sú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí léta MDV^
R« m. L 69. a. SroY. nález č. 1342 na str. 82.
1363.
Mezi Johankou z Uorsic a Ješkem z Strojetic o pych. 1505, 14. listopadu.
Johanka z Horsic pohnala Ješka z Strojetic. Vinila ho z pychu a pro ten
pych z Xti kop grošuov českých etc.
V té při mezi Johanku z Horsic puovodem s jedné, a Ješkem z Strojetic
s strany druhé. Edež ho vinila z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých,
že jest s lidmi svjTni přišed do Terešova, obstavený a odběhly statek pobral člověka
jejieho dědičného Mikuláše Spikéře z Terešova, jmenovitě tři vozy žita nemláceného
a dva vozy sena etc., tak jakož týž puohon plněji v sobě to zavírá. A na to jest uká-
zala svědomí. Proti tomu on Ješek pohnaný skrze poručníka svého odpíraje pravil,
že svědomí jejie Johanky se nesrovnává, a k tomu že nenie podle práva. Ukázal
v
také svědomí, kteréž vyznává, že on Ješek jest to obilé a seno od téhož Spikéře
koupil prve, než jest se s gruntu ten Spikéř vybral, a také že jest to koupil, ješto
jest bylo neobstaveno to obilé i seno. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, vyslyševše žalobu, odpor i jich s obů stran pře líčení, takto sú naleznuti
ráčili: Poněvadž ona Johanka toho jest dostatečně neprovedla, by on Ješek tu jí
jaký pych učinil, i z té příčiny on Ješek jí Johance tiem pychem povinovat nenie.
Než chce-li ona Johanka jeho Ješka dále čím viniti, právo se jí nezavírá. Stalo se
v pátek po svatém Brykcí.
R. m. !.• 163. b.
1364.
Mezi Václavem Erálovským z Želetavy a poručníkem jeho Václavem Vencelíkem z Vrchoviší
o rčení dopomoci k penězům. 1505, 15. listopadu.
Václav Erálovský z Želetavy pohnal Václava Vencelíka z Vrchovišf. Vinil
ho ze rčení, kdež mu jest řekl, že má spravedlnost k tisíci zlatých uherských a že
mu k nim chce dopomoci.
96 D, XIIL Registra s(mdu komorního.
V té při mezi Václavem Královským z Želetavy pnovodem s jedné, a Václavem
Vencelíkem z Vrchovišf s strany druhé. Kdež ho vinil ze rčení, kdež mu jest řekl,
že má spravedlnost k tisíci zlatých uherských a že mu k nim chce dopomocí etc.,
tak jakož puohon plněji svědčí. A -na to ukázal svědomí. A k tomu také ukázal
svědomí, že by Vencelík potom mluvil, aby s ním on Václav soudu nechal a hledal
toho na něm z dobré vuole, že by mu byl pomohl k jeho tisíci zlatých uherských,
kteréž jest od něho vzal Tulešicský, druhý jeho poručník. Proti tomu on Vencelík
odpíraje pravil, že jest mu neřekl dopomoci těch tisíc zlatých. A na to ukázal svě-
domí. A také ukázal proti Andělovi Zigmundovi svědomí, kdež jest týž Anděl svědčil,
že by Vencelík mluvil, že by Královskému chtěl kjeho tisíci zlatých dopomoci; ale
proti Baršovu neodpíral svědomí, než pravil, že on nesvědčí, by mu řekl dopomoci;
než kdyby toho na něm dobrovolně hleděl, že by mu pomohl. A tudy že to svědomí
Baršovb jemu Vencelíkovi ke škodě nenie takovému rčenie, z kteréhož jej Královský
Václav viní. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hof-
mistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, žalobu, odpor
i svědomí vyslyševše, nalezli: Kdež nadepsaný Václav Královský puovod pohnal
a vinil ze rčení, že by mu řekl dopomoci k jeho tisíci zlatým on Vencelík, a Ven-
celík pohnaný svědomím to odvedl, že jest neřekl jemu těch tisíc zlatých dopomoci :
z té příčiny on Vencelík tiem rčením, z kteréhož ho Královský vinil, že by mu řekl
dopomoci, povinovat nenie. Ale poněvadž jest Václav Vencelík pohnaný (jakož Zigmund
Bareš seznává) řekl a takto mluvil: By Václav Královský byl se mnů soudu nechal
a hleděl toho na mně, z dobré vuole byl bych já mu pomohl k jeho tisíci zlatým,
kteréž jest ode mne vzal Tulešicský, druhý poručník, a takovému Baršovu svědomí
on Vencelík neodepřel: i protož chce-li Václav Královský o takových tisíc zlatých
k němu Vencelíkovi, poněvadž jest jeho poručníkem byl, hleděti, právo mu se ne-
zavírá. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí.
R. in. 1. 289. a. SroT. nález č. 1265 na str. 36.
1365.
Mezi Petrem z Pohnání a bratrem jeho Janem o dluh. 1505, 15. listopadu.
Petr z Pohnání pohnal Jana odtudž z Pohnání. Vinil ho z toho, že dluhuov
platiti nechce, kteréžto dluhy k sobě přijal v dielčí ceduli své.
V té při mezi Petrem z Pohnání pnovodem s jedné, a Janem odtudž z Po-
hnání pohnaným s strany druhé. Kdež téhož Jana vinil z toho, že dluhuov platiti
nechce, kteréžto dluhy k sobě přijal v dielčí ceduli své etc, tak jakož týž puohon to
plněji v sobě zavírá. A na to ukázal dielčí ceduli mezi nimi učiněnu. Proti tomu
strana druhá odpírajíc pravila, že těch dluhuov platiti povinna nenie, než toliko
dluhuov otce jich. A že ceduli toliko přijal na statek a ne na dluhy. A na to ukázal
NáUay 0 roku 1505 o sv.. Martině. 97
svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof-
mistr králoYstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom
JMt nalezli : Poněvadž jest on Jan tu dielčí ceduli od svého bratra přijal a jí užívá,
a když jest jemu dávána v ty časy, zdálo-li se mu, že by dluhuov platiti neměl, jí
jest přijímati neměl, a k tomu týž Jan toho neprovedl, by ti dluhové potom byli,
když sú sobě řekli, aby se nedlužili: i z těch příčin aby on Jan ty dluhy platil,
kteréž sú v jeho ceduli dielčí jemu postaveny. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí.
R m. L 239. p. SroY. nález č. 1279 na str. 43.
1366.
Mezi Dorotou Eřížalovou a farářem Jílovským Václavem o rčení. 1505, 15. listopadu.
Dorotha Eřížalové dcera z Nového města Pražského pohnala kněze Václava
faráře z Jílového. Vinila ho ze rčení, že jest jí řekl dáti tři sta kop grošuov etc.
V té při mezi Dorothů Křížalovú dceru z Nového města Pražského puovodem
s jedné, a knězem Václavem, farářem v Jílovém, pohnaným s strany druhé. Kdež ho
vinila ze rčení, že jest jí řekl dáti CCC kop grošuov, když se koli vdá etc, tak
jakož šíře tayž puohon v sobě ukazuje. A na to ukázala svědomí. Proti tomu on
kněz Václav pohnaný pravil, že toho ona Dorota ničímž podle práva neprovozuje,
by jí co dáti on řekl; než kdyby poručníkem byl statku otce jejieho, že by jí dáti
chtěl. A také že tato věc k tomuto soudu nepřísluší, ale k městskému právu. A tu
ukázal kšaft Václava Zvonaře, otce nadepsané Doroty. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, vyslyševše strany, odpory i svědomí i jich s obú stran
pře líčení, nalezli: Poněvadž ona Dorotha nevinila jeho kněze Václava z statku
ani z kšaftu otce svého, než toliko ze rčení, že jest jí řekl tři sta kop grošuov dáti,
když by se vdala, a nejmenoval odkud, a k tomu táž Dorotha naň, na kněze Vá-
clava, to rčení dostatečně provedla: i z té příčiny aby on kněz Václav jí Dorotě
svrchu menované těch tři sta kop grošuov v puohonu menovaných dal, a to od dne-
šnieho dne ve dvň nedělí pořád zběhlých; neb se tato věc městské věci nedotýče.
Stalo se léta MDV^ v sobotu po svatém Brykcí.
Léta MDV® v pondělí po svatém Ondřeji [1. prosince] vydán jest list zatykači
Dorotě Křižalové na kněze Václava etc pro dosti neučiněnie nálezu tohoto svrchupsaného.
R. m. 1. 73. a.
1367.
Mezi Kateřinou z Sobětic a bratrem jejím Václavem z Sobčtic o vydání podílu po otci.
1505, 15. listopadu.
Katheřina z Sobětic pohnala Václava odtudž z Sobětic Vinila ho podle jiných
jeho bratří z nevydání dvadcieti kop grošuov českých etc
ArchiT Četký XIH. 18
98 D, Xin. Registra soudu komorního.
V té při mezi Katheřinú z Sobětic puovodem s jedné, a Václavem odtudž
z Sobětic pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinila podle jiných jeho bratří z nevydání
XX kop grošuov českých na oddiel jejie, jí po otci jejiem spravedlivě pHsIušejíciech.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helřenšteině etc, najvyšší hofinistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, o tom takto vypověděli :
Protože jest táž Katheřina bratra nepohnala najstaršieho zejména ani ho v listu po-
stavila puohonním, tento puohon zdvihli sú. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí
léta MDV^
R m. 1. 69. b.
1368.
Mezi Ambrožem Ghodaurem z Lokte a Dorotou Stříbrnou o rčení. 1505, 15. listopadu.
Ambrož Chodaur z Lokte pohnal Dorothy Stříbrné, městky Starého města
Pražského. Vinil ji, že přes své rčení, kteréž jest skrze Jindřicha Zhudovského uči-
nila před úředníky Pražskými, ustála na něm v kaple Všech Svatých právo, kdež on
za to právo stál etc.
V té při mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte s jedné, a Dorothú Stříbmů,
0
měštkú Starého města Pražského, s strany druhé. Jakož ji Dorothu pohnánu vinil,
že přes své rčenie, kteréž jest skrze Jindřicha Zhudovského učinila před úředníky
Pražskými, ustála na něm v kaple Všech Svatých právo, kdež on za to právo stáné
jí Stříbrné musil dáti IX kop grošuov a osm grošuov vše českých etc, tak jakož
puohon šíře v sobě zavírá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Dorotha pra-
vila, že jest se ona zachovala podle nálezu úředníkuov menších, kdež jsú jí nalezli,
chce-li viece nad padesáte a dva grošuov českých co od něho Chodaura mieti, to
aby zpravila v kaple\Všéch Svatých podle práva. A což svědkové jeho Chodaurovi
seznávají, že to seznávají, ne aby ona Dorotha to mluvila, ale jiní od ní. Tu JMt
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor
i svědomí, takto JMt nalézti ráčili : Poněvadž on Chodaur to jest dostatečně provedl,
že jest ona Dorotha Stříbrná skrze Jindřicha Zhudovského to mluvila, že na tom
dosti mieti chce, což jest k úřadu dala, a že za viec přísahati nechce, i poněvadž
jest přes své přirčení v kaple stála a tu na něm právo ustála, a on Chodaur na
jejie rčení ubezpečiv se tu nestál, z té příčiny aby ona Dorotha jemu Ambrožovi
těch ustalých IX kop grošuov českých a VIII grošuov českých zase dala od dnešního
dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí létha MDV**.
R. in. 1. 9. a. SroY. nálezy č. 1195 ▼ Archiyu Českém Xn. na str. 550 a & 1298 tato na str. 52.
.- 1
Náleey z roku 1505 o sv. Martini. 99
1369.
Mezi Kateřinou Peřinovou z Košinč a Burianem ze Sloupna o dluh. 1505, 17. listopadu.
Kateřina Peřinová z Košině pohnala Buryana z Sloupna. Vinila ho z pade-
sáti kop grošuov českých, kteréž jest za něho dala Natanaelovi Černínovi etc.
V té při mezi Katheřinú Peřinovů z Košině s jedné, a Buryanem z Sloupna
s strany druhé. Kdež ho viní z padesáti kop grošuov českých, kteréž jest za něho
dala Natanaelovi Černínovi, kterýchžto padesáte kop grošuov českých mátě jeho od
téhož syna svého vzala u Třeštíka v městě Kolíně nad Labem etc., tak jakož puohon
plněji y sobě ukazuje. A na to ukázala svědomí. Proti tomu on Buryan odpieraje
pravil, že sú to penieze jeho byly, a že je ona Katheřina jemu Natanaelovi dala.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšěí hofmistr krá-
lovstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyšly ševše oboje strany,
nalezli: Poněvadž ona Kateřina to v svém postavila puohonu, že jest zaň za svého
syna těch padesáte kop grošuov českých jemu Černínovi dala z synových peněz,
z té příčiny on syn její pohnaný Buryan jí Katheřině těch peněz, z kterýchž ho
pohánie, povinovat dáti nenie, poněvadž jeho prve byly. Stalo se léta MDV^ v pon-
dělí po svatém Brykcí.
R IIL 1. 54. b.
1370.
Mezi Janem z Křlčova a Dorotou Peštálkou z Košině o dluh. 1505, 17. listopadu.
Jan z Křiečova pohnal Dorothu z Košině. Nález toho létha MD třetieho
k roku svatého Martina učiněn pány JMtí, na kterýž se tento dole psaný mezi
týmž Janem a Dorothů z Košině ztahuje, a to v těchto slovích nalezli JMt etc:
Jakož jest Dorotě z Košině při prvním nálezu rozkázáno, aby Janovi z Křl-
čova dala, což by na její diel přišlo, jakožto na jednu nápadnici, a to ve dvú nedělí
od toho nálezu pořád zběhlých: i přišlo jest toho dielu jejieho Vil kop grošuov
českých puol XVta groše českého. Kdež pak na to jest vydala již puol čtvrtý kopy
grošuov českých, a ještě přijde jí dáti puol čtvrté kopy grošuov k těm puol čtvrtá
kopám grošuom českým, to aby jemu Janovi dala od dnešnieho dne ve dvú nedělí
pořád zběhlých. A chce-li on Jan o diel Jiříka Peštala k komu hleděti, právo mu
se nezavierá. Stalo se v pondělí po svatém Brykcí.
Léta MDVn^ v úterý před svatů Mandelenú [20. července] vydán jest list
zatykači Janovi z KříČova na Dorotu z Košině pro nezaplacení dluhu v nálezu tomto
menovaného, jakož se svrchu píše.
R. m. L 158. b. SroT. nálezy & 1266 a 1308 na str. 30 a 69.
13*
100 D. XIII. Registra soudu komorního.
1371.
Mezi Markétou z Kňovic a Mandalenou manželkou písaře Viléma Zuba z Laudšteiua
o vrácení svěřených skvostů. 1505, 17. listopadu.
Paní Markétha z Knovic, manželka někdy pana Viléma Zuba z Lanštaina,
pohnala Mandaleny, manželky Petra, kterýž u téhož pana Zuba písařem byl. Vinila
ji z nevrácenie pásu stříbrného, pozlaceného, a Ižic stříbrných, kterýchž jí v tru-
hlici svěřila.
V té při mezi paní Markethú z Kňovic, manželku někdy pana Viléma Zuba
z Laušteina, puovodem s jedné, a Mandelenú, manželku Petra, kterýž u téhož pana
Zuba písařem byl, s strany druhé. Vinila ji z nevrácení pásu střiebmého, pozlace-
ného, a Ižic stříbrných, kterýchž jí v truhlici svěřila a jí od též truhlice klíče dala.
Kterýžto pás a lžíce ona paní Markétha XX kop grošuov českých sobě pokládá.
A na to ukázala svědomí. Proti tomu ona Mandelena odpírajíc pravila, že jí nic od
ní od paní Markéthy svěřeno nebylo, a že jest ona u nie paní Markéthy jakožto
služebnice byla a že jest z té truhlice nic nevzala; než když jest poslala k panně
Kovářovské, že tehdáž jest některé věci z té truhlice vzala a potom zase do nie
to schovala. A na to jest také ukázala svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž
ona paní Markéta vinila ji Mandalenu z svěření a k tomu z nevrácení pásu a Ižic,
a toho jest ničímž neprovedla, ani by jí čeho svěřila ani že by jí co ona Manda-
léna pobrala: i z té příčiny ona Mandalena tiem pásem ani těmi Ižícmi jí paní
Markétě povinovata nenie. Stalo se v pondělí po svatém Brykcí.
R. m. 1. 197. b.
1372.
Mezi radou Starého města Pražského a radou Kutnohorskou o rušení výsad. 1505, 17. listopadu.
Purgmistr a radda i všecka obec Starého města Pražského pohnali šeffmistruov
a rad[dy] i vší obce města Hory Kuthny. Vinili je z toho, že hostem, kupcóm v městě
svém, jich zboží prodávati proti výsadám jich Staroměstských dopouštějí.
V té při mezi purgmistrem a raddů i vší obcí Starého města Pražského
puovody s jedné, a šeflFmistry, raddou i vší obcí města Hory Kuthny, pohnanými,
s strany druhé. Kdež je oni Pražané vinili z toho, že hostem, kupcóm v městě svém,
jich zboží prodávati proti výsadám jich Staroměstských dopúštějí, kdež skrze to ujmy
město jich vzalo na puožitcích jich dvě stě kop grošuov českých etc, tak jakož
puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., naj-
vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Po-
Nálezy z rohu 1505 o sv. Martině, 101
Děvadž se ta věc majestátuov a výsad dotýče, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli
sú. Stalo se v pondělí po svatém Brykcí.
R. m. L 289. a.
1373.
Mezi některými kláštery Pražskými a Dorotou z Stranová o nevydání odkazů.
1505, 17. listopadu.
Kněz Wolfgang, kardyan kláštera svatého Jakuba v Starém městě Pražském,
i se vším téhož kláštera konventem pohnali Dorotu z Stranová. Vinili ji jakožto
mocnu a najvyšší poručnici statku někdy Markéty ze Lhoty, kšaftem též Markéty
učiněnu, z nevydání Xti kop grošuov českých.
V té při mezi knězem Wolfgangem, kardyanem kláštera svatého Jakuba
v Starém městě Pražském, i vším téhož kláštera konventem s jedné, a Dorothů z Stra-
nová s strany druhé. Kdež ji vinili jakožto mocnu a najvyšší poručnici statku někdy
Markéty ze Lhoty, kšaftem též Markéty učiněnu, z nevydání Xti kop grošuov českých
jim od též Markéty kšaftem odkázaných etc, tak jakož týž puohon plněji v sobě
ukazuje. A na to ukázali též Markéty Hrozkové kšaft. Proti tomu ona Dorotha po-
hnaná odpierajíc pravila, že táž Hrozková poručila jí vydati těch X kop z summy
té, kteréž by od Jana Škorně vzala a kteréž mu ona svěřila. Ale on Škorně že jest
jie Dorotě nedal, ona také že k tomu klášteru těch X kop nemá odkud dáti ; a také
že on Škorně praví, že jest mu táž Hrozková žádné summy nikdy nesvěřila ani po-
roučela, by jí Dorothě vydati měl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i s obů stran pře líčení a svědomí, takto
o tom JMt nalezli: Poněvadž ona panna Dorota jest mocnu poručnici od nie Hroz-
kové učiněna, a ona jest Hrozková to v svém kšaftu postavila, že jest Škornovi svě-
řila sto kop míšeňských bez jedné kopy míšeňské, i poněvadž jest ona Dorotha
mocnu poručnici od nie Hrozkové učiněna, aby toho, což jest jemu Skorůovi od nie
Hrozkové svěřeno (jakož týž kšaft ukazuje, že jemu bylo svěřeno), hned právem na
něm na Škornovi dobývala a dobudůc, aby k těm klášteruom svrchupsaným, což jest
odkazovala, také vydala, jestliže by vysoudila. Stalo se v pondělí po svatém Brj-kcí.
Item kněz Šebestian kláštera svatého Klimenta pohnal nadepsánu Dorothu
v táž slova ut supra. Jednostaynay rozsudek pány JMtí na to učiněn slovo od slova,
jakož se svrchu píše. Týž den se také stalo ut supra.
Item kněz Martin kláštera svatého Thomase na Malé Straně týž pohnal i nález
na Dorothu častopsanú slovo od slova má, jako kněz kardyan kláštera svatého Jakuba.
Týž také den stalo se.
L
102 D. XUl. Begistra soudu komorního.
Item kněz Marek od Matky boží Sněžné y táž slova puohon i nález, jako
všickni předpsaní kněží mají, jehožto slovo od slova svrchu psán jest mezí knězem
Wolfgangem kardyanem kláštera svatého Jakuba a Dorothú. z Stranová. Stalo se
v pondělí po svatém Brykcí.
R. m. 1. 289. b.
1374.
Mezi Vaňkem z Hnévčevsi a Prokopem Otmarem z Holohlav o pobrání dobytka i obilí ze
dvora bratra jeho. 1505, 17. listopadu.
Vaněk z Hněvčevsi pohnal Prokopa Otmara z Holohlav. Vinil ho, že jest
pobral klisny, krávy, hříbata, svině, vozy, vobilé ze dvora nebožtíka Mládka, bratra
vlastnieho téhož Vaňka.
V té při mezi Vánkem z Hněvčevsi puovodem s jedné, a Prokopem Otmarem
z Holohlav s strany druhé. Kdež ho vinil, že jest pobral klisny, krávy, hříbata, svině,
vozy, vobilé ze dvora nebožtíka Mládka, bratra vlastnieho téhož Vaňka, k kterýmžto
nábytkóm a vobilí lepší právo a spravedlnost má nežli on Prokop. A pokládá to po-
brání od téhož Prokopa puol druhého sta kop grošuov českých etc, tak jakož puohon
šíře v sobě zavírá. A na to jest ukázal svědomí. Proti tomu on Prokop odpíraje
pravil, že jeho Prokopa on Vaněk z těch věcí v puohonu položených přes smlouvu
pohnal, a také že toho, z čehož ho pohnal, neprovozuje, zač by to stálo, než zhola
to šacuje sám za puol druhého sta kop grošuov českých, žádaje v tom podle práva
za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, nqvyěší
hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše
puohon, žalobu, odpor i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž on Prokop to, z čehož ho
on Vaněk pohnal, koupil od Haléře podle jiného statku dědičně, a po tom koupení
to jest pobral, že jest to dobře učiniti mohl, a z té příčiny jemu Vaňkovi on Prokop
tiem, z čehož ho on Vaněk pohnal a vinil, povinovat nenie. Než chce-li on Vaněk
koho z toho viniti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pondělí po svatém Brykcí.
R. m. 1. 290. b.
1375.
Mezi Václavem Satanéřem z Drahonic a jeho bratrem Oldřichem o rušení držby.
1505, [17. listopadu].
Václav Sathanéř z Drahonic pohnal Voldřicha, bratra svého, odtudž z Drahonic.
Vinil jej z toho, že mu dal hajným les sekati, v louky, lesy a v štěpnice mu sahá.
V té při mezi Václavem Satanéřem z Drahonic s jedné, a Voldřichem, bratrem
jeho, odtudž s strany druhé. Kdež jeho Voldřicha vinil prvním puohonem, že mu
dal hajným les sekati, a druhým, že v louky, lesy a v štěpnice mu sahá etc., tak
Nál&sy g rohu 1505 o sv. Martine. 103
jakož puohon plněji svědči. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
nalezli : poněvadž se gruntuov dotýče, z té příčiny JMt ty puohony zdvihli jsů.
R nL 1. 290. b. SroT. nálezy č. 1286, 1286 a 1289 na str. 47. a 48.
1376.
Mezi Jiříkem Yostrským z Sulevic a Zbyikkem z Chýš spolu s Prokopem KunSem z Lukovec
o rčení. 1505, 18. listopadu.
Jiřík Vostrský z Sulevic pohnal Zbyňka z Chýš a Prokopa Eunše z Lukovec.
Vinil je ze rčení, tu kdež jsúce u téhož Jiříka, žádali ho za sestru jeho etc.
V té při mezi Jiříkem Vostrským z Sulevic s jedné, a Zbyňkem z Chýš
a Prokopem Eunšem z Lukovec pohnanými s strany druhé. Edež je vinil ze rčení,
tu kdež jsúce [u] téhož Jiříka, žádali ho za sestru jeho a praviece, že na žádné
skušenie, než k pravému manželství Ješkovi Píšfanskému aby ji dal. A on Jiřík na
takové jich přirčení pověděl jest, že ji chce dáti. A oni z takové přátelské odpovědi
poděkovali, a s tiem jedouc preč pověděli, že to dále konati se bude. Edež skrze
jich nezdržení pokládá sobě puol druhého sta kop grošuov českých etc, tak jakož
týž puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní
odpírajíce pravili sú, že na žádné pokušení k němu k Yostrskému nejezdili sú, ale
na žádost Ješka Píšťanského; kterýžto Ješek jich jest obú za to žádal, aby k němu
jeli a jeho prosili, aby on Ostrský jemu Ješkovi sestru svú pannu Mandelenu za
manželku dal. A poněvadž sú to Ješkovi k vuoli a k žádosti jako příteli svému uči-
nili, zdá se jim, že podle toho puohonu jemu Vostrskému nic vinni nejsú. A na to
okázali svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše
puohon, žalobu, odpory, s obú stran pře líčení i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž
oni pohnaní jezdili v poselství od nadepsaného Ješka, a ne svú, ale Ješkovu řeč
mluvili, z té příčiny oni témuž Vostrskému puovodovi nic vinni nejsú. Než chce-li
on Ostrský k komu o to hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se léta MDV® v úterý
před svatů Alžbětu.
R. m. 1. 98. b.
1377.
Smlouva na sněme obecním uzavřená s Jiříkem Všerubským z Gutšteina, že chce ve při své
8 knížaty Míšeňskými o škody ve válce vzaté mocně přestati na výpovědi, kterou soudcové
zemští spolu se stavy zemskými o suchých dnech postních učiní. 1505, 19. listopadu.
R. nL ]. 332. a. sa nápisem : RegUtra památná, K roku ivatého Martina léta MD pátého. Znění bude
QTeřejnéno y aktech yeřejných a snémoTních t jiném díle ArchÍYU Českého.
104 D, XIU. Registra soudu komarního.
1378.
Obecný nález soudu komorního, že o čest a yraždu má se k soudu zemskému poháněti.
1506, 19. listopadu.
Léta MD pátého tato paměť zapsána jest: Což se ctí a morduov, o kteréž
sú se sem k soudu komornímu ktožkoli pohnali, dotýče, pán JMt, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, toto ráčil rozkázati registry komorními zapsati : že takové
všecky puohony [a] pře k soudu zemskému podle obecnieho zuostání zemského [se] po-
dávají, a protož všichni puovodové i pohnaní aby tam k těm přem v úterý o suchých
dnech postních najprv příštích před pány JMtí a vladykami v soudu zemském stáli, a že
jim puohonové i svědomí zde registry zapsaní budu dány vypsány; a kteříž jsú po-
klidy aneb hojemstvie brali, tu hned mají tam slyšáni býti a odpoviedati, a kteříž
sú ještě pokliduov aneb hojemstvie nevzali, ti budu moci tam bráti. Stalo se v středu
den svaté Alžběty.
R. m. L 333. b. sa nápisem: Registra památná, K reku tvatého Martina MDV^,
1379.
Mezi klášterem Slovanským a obcí Menšího města Pražského o plat roční z krámů masných.
1505, 20. listopadu.
Kněz Mathíáš opat kláštera Slovanského na Novém městě Pražském i všecken
téhož kláštera konvent pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce Menšieho města
Pražského. Vinil je ze XIV hřiven střiebra platu ročnieho.
V té při mezi knězem Mathiášem, opatem kláštera Slovanského na Novém
městě Pražském, i vším téhož kláštera konventem puovody s jedné, a mezi purg-
mistrem a konšely i vší obcí Menšieho města Pražského pohnanými s strany druhé.
Kdež je Malostranské on opat vinil ze XIV hřiven střiebra platu ročnieho ze XIV
krámuov mastných [sic] jich města jim opatu a konventu každý rok vydávati povinného
etc, jakož žaloba plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad-
dami, poněvadž se ta věc dědicstvie a platu dotýče dědičného, z té příčiny ten
puohon zdvihli sú. Než chtie-li se strany tiem právem, kdež ta věc příležie, hleděti,
právo se jim nezavírá. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
B. m. 1. 198. a.
1380.
Mezi klášterem Slovanským a obcí Menšího města Pražského o dědiny a úroky ve Větším
JenČi. 1505, 20. listopadu.
Kněz Mathiáš^ týž opat kláštera Slovanského na Novém městě Pražském,
i všecken téhož kláštera konvent pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce Menšieho
Nálezy e roku 1506 o Svátosti. 105
města Pražského. Vinil je z toho, že jim s jich dědin*) a úrociech v Větším JenČi
zmatek činí.
V té při mezi týmž knězem Mathiášem, opatem kláštera Slovanského na Novém
městě Pražském, i vším téhož kláštera konventem puovody s jedné, a mezi purg-
mistrem a konšely i vší obcí Menšieho města Pražského s strany drahé. Kdež je
vinil z toho, že jim s jich dědin*) a úrociech v Větším Jenči zmatek činí etc, tak
jakož pnohon nkaznje. Ta JMt pán, pan VOém z Pemšteina na Helfenšteině etc,
najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami : Po-
něvadž se platu dotyce a dědin, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se
ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R. nL 1. 198. a. *) Tak y rukopise. Snad má státi : na jich dédinách.
1381.
Ohlášení se Prokopa KaneSe z Lukovce na sněme, že není slibem zavázán, a opatření jeho
na poctivostí. 1505, 20. listopadu.
Jakož jest Prokop řečený Kaneš z Lukovce se ohlašoval pravě, že by ho
došlo, že by někteří o něm pravili, že by jej javše slibem zavázali. Kdež pak od-
píraje tomu týž Prokop na sněmu obecním [pravil], že toho nenie, a kto to naíí praví,
aby se ohlásil, že jemu toho odpierati chce. I neohlásil se žádný k tomu. Při tom žádal
pánuov JMtí a vladyk, aby jej ráčili v tom opatřiti. Tu páni JMt a vladyky takto
o tom rozkázali zapsati: Poněvadž se jest žádný k jeho řeči neohlásil a tomu nic
nemluvil, že jemu Prokopovi to na jeho cti a dobré pověsti k újmě býti nemá. Stalo
se ve čtvrtek po svaté Alžbětě.
R. m. 1. 332. b. za nápisem : Begutra památná. K roku »v, Martina léta MD pátého,
Puohonové a nálezové k roku Svátosti létha MND šestého.
1382.
Mezi Jeronýmem z Kynastu spolu s Mandalenou z Erašovic a Bořivojem z Donína o nezdr-
žení smlouvy. 1506, 25. dubna.
Jeroným z Eynestu a Mandelena z Erašovic pohnali pana Bořivoje z Donína
a na Vokoři. Vinili ho z nezdržení smlouvy někdy panem Benešem z Waytmille
mezi nimi, panem Bořivojem a mezi nebožtíkem Bohuslavem z Erašovic, učiněné.
V té při mezi Jeronýmem z Eynestu a Mandelenú z Erašovic, man-
želku jeho, puovodem s jedné, a panem Bořivojem z Donína a na Vokoři po-
hnaným s strany druhé. Edež oni puovodové vinili jej pana Bořivoje z nezdrženie
smlouvy, někdy panem Benešem z Waytmille mezi ním, panem Bořivojem a mezi
ArckiT Četký XIIL 14
106 D. XIIL Registra souduk hamamího.
nebožtíkem Bohuslavem z Krašovic, učiněné, v tom, že on pan Donínský témuž Bo-
liuslavovi služby nezaplatil za celý rok, to jest puol druhého sta grošuov míšeňských,
a k tomu nedav mu čtvrt léta podle zněnie té smlouvy věděti, stiskl jej z zámku
najatého, z Stráže etc, tak jakož týž puohon v sobě plněji ukazuje. A na to tu smlouvu
ukázali, kšaft někdy Jiříka z Erašovic a krále JMti potvrzenie na ten kšaft učiněné
pod majestátem královským. Ukázal také i některých dobrých i jiných obecných lidí
svědomí. Proti tomu pan Bořivoj pohnaný odpíraje pravil, že jemu Jeronýmovi a man-
želce jeho nic povinovat nenie, a to z těchto příčin: napřed že ten kšaft podle
práva dostatečný nenie, by on Jiřík statek, listu mocnieho nemaje královského, jej
odkazovati mohl, a že on Jiřík z Krašovic, po kterémž oni puovodové chtie právo
a spravedlnost mieti, zřiediv jiný statek svuoj, kterýž po Bohuslavovi z Krašovic
otci svém měl, žádné zmienky o těch puol druhého sta kopách míšeňských v smlouvě
dotčených neučinil, a že jest neměl co a nemohl odkazovati, poněvadž sám tu nic
neměl ani otec jeho. Neb otec jeho Bohuslav nejsa již na zámku najatém Stráži
a jsa potom několiko leth živ, nikdy jej pana Bořivoje z toho dluhu nenapomínal ani
on Jiřík, syn jeho, po něm. A též i oni puovodové nemají z čeho napomínati.
A jestliže by byli měli kterů spravedlivost, jakož sú neměli, že sů to všecko pro-
mlčali podle zřiezení zemského. Neb jest tomu na XV leth, a v těch ve všech
letech že jest jej z toho žádný nenapomínal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, a s obů stran pře
líčenie, takto nalezli: Poněvadž on Jiřík z Erašovic kšaftující, po němž nadepsaní
puovodové chtie spravedlnost mieti, v svém kšaftu a zřiezení těch puol druhého sta
kop grošuov míšeňských nemenoval, zejména také oni puovodové toho sú ničímž ani
žádným svědomím neprovedli, by ta summa od něho od pana Donínského jemu Bo-
huslavovi zadržána byla, a k tomu také že nadepsaný Jiřík jsa několiko leth živ,
z té summy a dluhu jej pana Bořivoje nikdy nenapomínal podle práva: z těch. příčin
on pan Bořivoj pohnaný jim puovodóm tu nic vedle toho puohonu povinovat nenie.
Stalo se léta MDVI^ v sobotu den svatého Marka po Svátosti.
R. m. 1. 154. a.
1383.
Mezi Janem z Dubce a konšely města Vyšehradu o vrácení povozu člověku jeho dědičnému
staveného. 1506, 25. dubna.
Jan z Dubce pohnal purkmistra a konšeluov i vší obce města hory Vyše-
hradu. Vinil je z nevrácení vozu a tří koní, kteréž sú člověku jeho dědičnému Ma-
tějovi, Jarošovu synu z Vršovic, na svém právě tu na Vyšehradě sstavili, kterýžto
vuoz i ty tři koně on Jan sobě XVte kop grošuov pokládá.
Nálezy 0 rohu 1506 o Svátosti. 107
V té při mezi Janem z Dubce puovodem s jedné, a mezi purgmistrem a kon-
šely i vší obcí města hory Vyšehradu Pražského pohnanými s strany druhé. Kdež
je vinil z nevrácení vozu a tří koní, kteréž sú člověku jeho dědičnému Matějovi,
Jarošovu synu z Vršovic, na svém právě tu na Vyšehradě sstavili, kterýžto vuoz
i ty tři koně on Jan sobě XV kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož týž
puohon plněji to v sobě ukazuje. A na to ukázal listy, kteréž jest jim o téhož člo-
věka psal, jich žádaje, aby mu člověka toho nevězeli, k tomu se poddávaje, že od
něho spravedlivé učiniti chce, bude-li jej mieti. A při tom pravě, že oni jej přes to
vždy vězeli svévolně, nan toho prve nevznesše. Proti tomu oni pohnaní pravili sú,
že sú toho obstavenie neučinili svévolně, ale na žádost Martina formana, a také že
sú nesstavili člověka jeho, ale člověka královského a souseda svého, kterýž jest
grunth koupil za králem JMtí, aby jej vosadil aneb vosedl. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, listy, kteréž ukázali,
i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž on Jan puovod jich pohnaných žádal, aby mu
toho člověka s tiem statkem obstaveným vydali, a že on od něho spravedlivé učiniti
chce, a oni pohnaní přes to jej vězeli, prve naň jemu nežalovavše ani toho vznesše,
z té příčiny jemu Janovi puovodovi za právo se podle puohonu dává, tak aby strany
před úředníky menšími Pražskými na zajtřie svaté Markéty najprv příští stály.
A tu což on Jan puovod před týmiž úředníky na jich zchválení provede, jakož sobě
ten statek obstavený v puohonu svém XV kop grošuov Českých pokládá, a těch ne-
provedl, to oni pohnaní aby jemu Janovi dali od próvodu ve dvú nedělí pořád
zběhlých. Stalo se v sobotu den svatého Marka.
R. m. 1. 154. b.
1384.
Mezi Václavem Veselíkem ze Starého města Pražského a některými méšfany Novoměstskými
o vydání peněz po Jílkovi Ryboví. 1506, 25. dubna.
Václav Veselík v Starém městě Pražském obýTající, pohnal Štěpána Hunc-
ladera, Alikuláše Michka, Mikuláše pernikáře a Jana zvonaře, měšťany Nového města
Pražského. Vinil je jakožto držitele statku nebožtíka Jílka Ryby, někdy měštěnína
téhož Nového města Pražského, z nevydání puol XXVn kopy grošuov českých a z Xti
grošuov českých dielu na téhož někdy Jílka témuž Veselíkovi dáti příslušejícieho.
V té při mezi Václavem Veselíkem v Starém městě Pražském obývajícím
8 jedné, a mezi Štěpánem Huncladerem, Mikulášem Michkem, Mikulášem pemikářem
a Janem zvonařem, měšťany Nového města Pražského, s strany druhé. Kdež je vinil
jakožto držitele statku nebožtíka Jílka Ryby, někdy měštěnína téhož Nového města
Pražského, z nevydání puol XXVII kopy grošuov českých a z desieti grošuov českých
li*
108 D, XIIL Registra soudu komorního,
dielu na téhož někdy Jílka témuž Veselíkovi dáti příslušejícieho a povinného puol-
druhého sta kop grošuov, kterážto summa jmenovanému Veselíkovi na již psaném
Jílkovi podle jiných jeho spolupomocnících přisouzena jest etc., tak jakož týž puohon
plněji to v sobě ukazuje. Při tom žádaje pánuov JMtí za spravedlivé opatřenie podle
nálezu prve od JMtí učiněného. Proti tomu Jan zvonař, jeden z nich spolu pohnaných,
mluviti dal, že on k tomu puohonu odpoviedati povinovat nenie z příčiny té, že on
poručníkem ani držitelem statku jeho Jílkova nenie, než toliko toho, což mu od téhož
Jílka jakožto děda odkázáno a od poručníkuov jeho vydáno jest, prose JMtí pánuov
v tom za opatření. Neb jestliže by on, nejsa poručníkem, dluhu jeho Jílkova plátce
býti měl, zdá mu se, že by i jiní, jimž jiný také statek od něho od Jílka odkázán
jest, měli také pohnáni býti. Než poněvadž sů mocní od téhož Jílka zřiezení a dskami
učinění poručníci a držitelé jmenovaného statku jeho i s panstvím, že by ti poručnící
a ne on Jan to zastůpiti měli. A na to ukázal vajpis z desk, kdež nadepsaný Jílek
poručníky statku svého dělá. Proti tomu Štěpán Hunclader, Mikuláš Michek a Mi-
kuláš pemikář odpírqíce pravili, že on Jan zvonař má statek sobě od svrchu meno-
vaného Jílka, děda svého, odkázaný podle zněnie kšaftu od téhož Jílka udělaného,
a z té příčiny že jest povinovat také z toho statku plátce býti. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a jich se všech stran pře
líčení a nahlédše pilně v to zřiezenie a poručenstvie téhož Jílka dskami utvrzené
a je pilně váživše, nalezli: Poněvadž se z toho vajpisu z desk ukázaného zřetedlně
ukazuje, že oni, Štěpán Huncledr, Mikuláš Michek a Mikuláš pemikář mocní poru-
čníci jsú, a jim on Jílek častopsaným všecken statek svuoj, kterýž na zemi měl, od-
kázal i s panstvím, a oni takového statku držitelé jsú: z té příčiny tíž poručníci
jemu Veselíkovi tou summou v puohonu menovanou, kteráž na jeho diel přísluší, to
jest puol XXVn kopy grošuov českých a Xti grošuov českých, podle prvního JMtí
nálezu povinovati sú, a tu aby jemu dali od dnešního dne ve dvú nedělí pořád
zběhlých. Chtie-li pak oni poručníci o to k komu právem hleděti, právo se jim ne-
zavírá. Stalo se v sobotu den svatého Marka.
R m. 1. 291. a. SroT. nálezy č. 1095, 1176 a 1251 v ArchÍTU Českém XH na str. 488 a 537 a tato
na str. 28.
1385.
Mezi Oldřichem hrabětem z Hardeku a Wolfem Bisenberským z Janovic pro nevydání listu
zápisného. 1506, [25. dubna].
Voldřich hrabie z Hardeku etc. pohnal Wolfa Ryzmberského z Janovic. Vinil
ho z nevydánie listu zápisného na Teplskú silnici a na clo neb majto podle smlouvy
trhovnie.
NáleBy e rohu 1506 o Svátosti. 109
V té při mezi panem Voldřichem hrábí z Hardeku etc. s jedné, a Wolfem
Ryzmberským z Janovic s strany druhé. Kdež ho vinil z nevydánie listu zápisného
na Teplskú silnicí a na clo neb majto podle smlouvy trhovnic. A na to ukázal svě-
domí. Proti tomu strana druhá pravila, aby tu smlouvu týž pan Voldřich pokázal,
kteréž jest v svém puohonu dotekl, že se tu z té smlouvy shledá, měl-li by mu ten
list on Wolf Ryzmberský položiti čili nic. Proti kteréžto Wolfově řeči poručnik páně
Voldřichuov pověděl, že té smlouvy nemá. I poněvadž on pan Voldřich k soudu při-
stoupiv, té smlouvy, kteráž v svém puohonu pokládá, neměl a nepokázal jí: z té
příčiny JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá-
lovstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihli sú.
R. m. 1. 292. a.
1386.
Mezi Bohuslavem Břekovcem z Ostromeče a Viktorinem ze Všehrd o nářek cti.
1506, 27. dubna.
Bohuslav Břekovec z Ostromeče a na červeném Hrádku pohnal mistra Vi-
ktorina ze Všehrd. Vinil jej, že jemu Bohuslav[ovi] psal, že by práva nectil etc.
V té při mezi Bohuslavem Břekovcem z Ostromeče a na červeném Hrádku
s jedné, a mistrem Viktorinem ze Všehrd s strany druhé. Kdež týž Bohuslav jej
Viktorina vinil, že jemu Bohuslav[ovi] psal, že by práva nectil etc, tak jakož puo-
hon plněji v sobě ukazuje. A na to on Bohuslav ten list, kterýž mu on Viktorin mezi
jinú řečí psal, že by práva nectil, ukázal. Proti tomu týž mistr Viktorin pohnaný
odpieriye pravil, že s ním Břekovcem puohon a při před soudem zemským má, a z té
pře, kterúž tam před soudem zemským mezi sebú mají, ta slova sú přišla, že jest
mu tak psal, že práva nectí; a k těm slovóm a psaní že se zná a toho nepři, toho
na JMtech on Viktorin žádaje, aby pri puohonu svém a při soudu zemském zachován
byl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon,
žalobu i odpor, vypověděli: Poněvadž on mistr Viktorin jsa od JMti pánuov tázán,
chce-lí jej Břekovce při soudu zemském, když ta pře přijde, o kterůž jej on mistr
Viktorin tam pohnal, viniti z těch slov, že by on Břekovec práva nectil, a on mistr
Viktorin pověděl, že chce; z té příčiny JMt toho při soudu zemském nechávají
a zuostavují. A poněvadž nadepsaný Břekovec po své cti stojí i puohon sem do
soudu komorního o to učinil, chtě se z těch slov nadepsaných, v puohonu položených
a jemu od téhož mistra Viktorina psaných, vyvoditi; z té také příčiny jemu Bo-
huslavovi Břekovcovi ta slova na jeho cti a dobré pověsti ke škodě a ujmě nejsú
a býti nemají, dokudž by o to soudem zemským konce nevzali. A JMt škody mezi
nhni zdvihají. Stalo se létha MDVI® v pondělí po svatém Marku evangelistovi.
B. m. 1. 29. a.
jti^".
110 D. XIII. Registra soudu komorního.
1387.
Mezi BohuBlayem Břekovcem z Ostromeče a Viktorínem ze Yšehrd o nářek cti. 1506, 27. dubna.
Bohuslav Břekovec z Ostromeče a na červeném Hrádku pohnal mistra Vikto-
rina ze Všehrd. Vinil ho, že mu on mistr Viktorin psal, aby se těmi ujistil, kteříž
sú v stráži stáli u Chlumu v Sosni etc.
V té při mezi Bohuslavem Břekovcem s jedné, a mistrem Viktorinem s strany
druhé. Kdež on Břekovec vinil jeho z toho, že mu on mistr Viktorin psal, aby se
těmi ujistil, kteříž sú v stráži stáli u Chlumu v Sosni, pravě v témž psaní svém,
že on Bohuslav ty jisté dobře zná etc, tak jakož puohon plněji ukazuje. Tu on mistr
Viktorin jsa od JMtí tázán, chce-li jej o tu stráž viniti, a on pověděl: dá-li mu
z čeho Břekovec vinu, že mu chce odpoviedati a práv býti; pfí tom týž Viktorin
prose, poněvadž jest to psaní prišlo z té pře, o kterúž on Viktorin s ním v soudu
zemském činiti má a jej tam pohnal, aby JMt jej pri soudu a právu zemském zuo-
staviti ráčili. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší
hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše
puohon, žalobu, odpor i s obů stran pře líčenie, JMt vypověděli takto: Poněvadž
se to práva vedení pri soudu zemském dotýče a o to tam puohon mezí sebú mají,
z té pričiny JMt toho pri soudu zemském nechávají. A poněvadž on Břekovec po
své cti stojí a o to sem do soudu komorního puohon učinil, tak JMt vypověděli:
že ta slova v puohonu dotčená a jemu Břekovcovi od téhož mistra Viktorina psaná
jemu Břekovcovi na jeho cti a dobré pověsti k žádné škodě ani ujmě nejsú a býti
nemají, dokudž o to soudem zemským mezi nimi konce nebude. Škody mezi stranami
JMt zdvihají. Stalo se léta MDVI® v pondělí po svatém Marku.
R. m. 1. 29. a.
1388.
Mezi Kateřinou z Mansdorfu a Benešem Sekerkou ze SedČic a jinými rukojmími za véno její
o laikojemství. 1506, 27. dubna.
Kateřina z Mansdorfu pohnala Beneše Sekerku z Sedčic, Martina Sudu z Kun-
ratic a Bohuslava z Kvietkova. Vinila je ze sta kop grošuov českých vedle jich za-
psání etc
V té při mezi Katheřinú z Mansdorfu puovodem s jedné, a Benešem Sekerku
z Sedčic, Martinem Sudou z Kunratic a Bohuslavem z Kvietkova pohnanými s strany
druhé. Kdež táž Katheřina viní je pohnané ze sta kop grošuov českých vedle jich
zapsánie někdy za manžela jejieho Mikuláše z Kopyst etc, tak jakož puohon v sobě
plněji ukazuje. A na to ukázala ceduli smluvní, mezi ní Katheřinú a někdy Miku-
lášem z Kopyst, jejíem manželem, mezi nimi učiněnu, a k tomu ukázala dobrých
lidí svědomí. Proti tomu pohnaní odpierajíc pravili, že o dalším rukojemstvie ne-
Nálezy z rolcu 1506 o Svátosti. 111
vědie, než že sů za věno rukojmie, kteréž jí vyplněno a dáno, tisíc kop grošuov
míšeňských, a to že již z desk propuštěno jest, a dále přes to že nic povinovati
nejsú. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon,
svědomí i s obů stran pře líčení a pilně v svrchu dotčenu ceduli nahlédše smluvní,
nalezli: Ačkoli ona Eatheřina puovod cedulí smluvní svrchu menovanú i také svědky
poněkud provodí, že by svrchu dotčení pohnaní jí Eatheřině za těch sto kop grošuov
českých napřed dotčených rukojmie byli, ale poněvadž při té ceduli smluvní pečeti
nenie, a ti jejie rukojmie v tom svědomie dokonce se nesrovnávají, a oni pohnaní
tomu, by rukojmie vajše nežli za věno byli, odpierají : i z těch příčin aby oni pohnaní
to zpravili, že za těch sto kop grošuov českých často psaných a v té ceduli smluvní
položených rukojmie nejsú, a to v pátek o suchých dnech lethničních najprv příštích
v kaple Všech Svatých na hradě Pražském, tak jakož jim JMtí pány rozkázáno a na-
lezeno bude. A kterýžkoli z nich to zpraví, ten aby placení dielu svého prázden
byl. A kterýž by nezpravil, ten aby svuoj diel nan příslušející jí Eatheřině dal od
toho dne k zprávě položeného ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se létha MDVF
v pondělí po svatém Marku.
R. m 1. 55. a.
1389.
Mezi Jindřichem z Eostelce a Yostrovcem Strachotou z Eralovic o nezdržení smlouvy.
1506, 27. dubna.
Jindřich z Eostelce na Tismicích pohnal Vostrovce Strachotu z Eralovic.
Vinil jej z nezdrženie smlouvy dobrými lidmi mezi nimi učiněné etc,
V té při mezi Jindřichem z Eostelce na Tismicích puovodem s jedné, a Vo-
strovcem Strachotu z Eralovic pohnaným s strany druhé. Edež jej Strachotu týž Jindřich
vinil z nezdrženie smlouvy, dobrými Udmi mezi nimi učiněné, v tom, že toho platu ujieti
nechce, kterýž jest na Chotěticích, jmenovitě VI kop grošuov Českých etc., tak jakož
puohon plněji v sobě zavierá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině
etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
nalezli: Poněvadž se ta věc gruntuov a dědičného platu dotýče, z té příčiny JMt
ten puohon zdvihli sú. A JMt mezi stranami škody zdvihli sů. Stalo se v pondělí
po svatém Marku evangelistovi.
R. ÚL L 99. b.
1390.
Mezi Jindřichem z Béšin a Jindřichem z Březí o nevydávání desátků ze dvorů poplužních.
1606, 27. dubna.
Jindřich z Běšin, miestosudí království Českého, pohnal Jindřicha z Březí.
Vinil jej z nevydánie desátkuov ze dvoruov poplužních v Eoupi a Telčovicích etc.
112 D. Xni. Registra soímíu komomSho.
V té při mezí Jindřichem z Běšin, miestosadím královstvie českého, puovodem
s jedné, a Jindřichem z Březí, pohnaným s strany drahé. Kdež jej týž Jindřich
z Běšin vinil z nevydánie desátknov ze dvoruov poplužních v Koupi a v Telčovicích
etc, tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině etc., najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, takto o tom nalezli : Poněvadž se gruntuov zemských a desátknov dědičných
dotýče, JMt ten puohon zdvihli sů. Stalo se v ponděU po svatém Marku evangelistovi.
R m. 1. 99. b.
1391.
Mezi Jindřichem z Běšin a Jindřichem z Březí o nedávání desátků ze vsí. 1506, 27. dubna.
Jindřich z Běšin, miestosudí královstvie Českého, pohnal Jindřicha z Březí.
Vinil jej z toho, že lidé jeho ze vsi Koupě a z Telčovic a z Podruhlé desátku
nevydávají etc.
V té při mezi Jindřichem z Běšin, miestosudiem království Českého, puovodem
s jedné, a Jindřichem z Březí pohnaným s strany druhé. Edež ho on Jindřich
z Běšin vinil, že lidé jeho ze vsi Koupě a z Telčovic a z Podruhlé desátku nevy-
dávají etc., tak jakož puohon šíře ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž se desátknov dědičných dotýče, z té příčiny
JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí po svatém Marku evangelistovi.
R. m. 1. 100. a.
1392.
Mezi Pavlem Malovcem z Pacova a Janem z Březí o pobrání statku. 1506, 27. dubna.
Pavel Malovec z Pacova pohnal Jana z Březí a v Netvořících. Vinil jej z po-
brání statku, kterýž sů lidé jeho Pavlovi vezli knězi Mikulášovi Pacovskému, jmeno-
vitě zlatých, grošuov a jiných peněz za CCC kop grošuov míšeňských.
V té při mezi Pavlem Malovcem z Pacova puovodem s jedné, a Janem z Březí
a v Netvořicích pohnaným s strany druhé. Jakož týž Pavel vinil jej Jana z pobrání
statku, kterýž sú lidé jeho Pavlovi vezli knězi Mikulášovi Pacovskému, jmenovité
zlatých, grošuov a jiných peněz za tři sta kop grošuov míšeňských, a horských peněz
za XIV kop grošuov míšeňských, kalich střiebmý, kterýž téhož kněze stál XXTTT kop
grošuov míšeňských, pušku střiebmú za puol XVn kopy grošuov míšeňských; item
biblí od ruky psaná česká, mšál tlačený, plátna lněného troubu Lte loket ; item pro-
stěradla a cejchy z peřiny, ubrusy stolní a ručníky plátěnné a žita IV pytle, k kte-
rémužto statku on Pavel praví se spravedlnost mieti od kněze Mikuláše nadepsaného
danou, kdež jest mu právo své dal k témuž statku pobranému etc., tak jakož puohon
Náleey 0 rohu 1506 o Svátosti. 113
plněji svědčí. A na to týž list, v němž mu ty věci dává, a k tomu i některá svě-
domí ukázal. Proti tomu Jan z Březí pohnaný odpíraje pravil, že se to svědomí s puo-
honem v ničemž nesrovnává a že těch věcí v puohonu menovaných, by mu ty od něho
od Jana tak pobrány byly, ti svědci nemenují. A to dání jeho knězovo jemu Malovcovi
mocné nenie; neb čehož jest kněz neměl, toho jest dáti nemohl; ale že jsou to věci
zádušní, kostelní a božské, k kostelu Netvorskému příslušející, kteréhožto kostela on
Jan s bratrem svým pán poddací jest; a ten kněz že jeho člověk poddaný a farář
byl, a jsa tu v městečku jeho v Netvořiciech a maje vosadní obecní k tomu kostelu
příslušející klenoty sobě svěřené a poručené, ty jest bez vuole a vědomí jeho Jana
jakožto pána svého poddacieho, i také té vosady odpuštěnie nevzav, počtu jim ne-
učiniv, zlodějsky pobrav, pryč vezl. A z té příčiny on Jan témuž knězi jakožto zlo-
ději svému v zjevném zlodějstvie v skutku shledanému a zastiženému na silnici odjal
a pobral, a to že jest učinil a učiniti mohl právě, slušně a spravedlivě. A nad to
nade všecko že o to o všecko s týmž knězem smlouvu má dokonalou, a po té smlouvě
že on Malovec tepruv ty věci od kněze sobě dané má. A poněvadž on Malovec věc
smluvenu k sobě přijal a z ní pohání, zdá se jemu Janovi, že ten puohon jest na
zmatek, žádaje pánuov JMtí v tom za opatření. Zase proti tomu on Malovec puovod
odpínge pravfl, že ten kněz žádný zloděj, žádný lotr ani ztracenec a na cti zmazaný
nenie; ale jest člověk zachovalý, poctivý a v žádném zlodějstvie nikdy neshledaný.
A ten statek, kterýž od něho od Jana pobrán, ne tajně, ale zjevně ve dne a svo-
bodně vézti dal k svým přátelóm, a potom že jest tu v Netvořiciech některý čas
byl; a ten statek že jeho knězuov a ne kostelní jest, a že to nenie než zastírání
jeho Malovcovy spravedlnosti. A také že jest se o ty věci smlůvati již nemohl, po-
něvadž již byl prve ty věci jemu Malovcovi dostatečně dal; a také že ta smlouva
od téhož kněze s nimi s Netvorskými učiněná ani vyřezaná ani pečetmi tvrzená jest,
a dobrovolně on kněz že jí neučinil. Proti kterýmžto řečem nadepsaný Jan pohnaný
pověděl, že on Malovec holá slova mluví, ale že nic neprovozuje. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hoímistr královstvíe českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, svědomí, pře líčenie, odpory
TydySevše i také v to knězovo dánie jemu Malovcovi učiněné nahlédše, nalezli: Po-
něvadž on Jan z Březí pohnaný svědomím svým to dostatečně provedl, že ten kněz
ICikuláš před dávními léthy to mluvil a přiřekl dobrovolně jemu Janovi a té osadě
Netvorské, že s nimi pracovati a tu své kosti složiti i také ten statek, kterýž má,
že pří tom záduší nechati a jemu učiniti chce; z toho znáti jest, že takového
statku svého přes to své přirčenie dobrovolně jemu Malovcovi dáti nemohl : a protož
on Jan pohnaný jemu Malovcovi puovodovi podle jeho puohonu těch věcí v témž
puohonu menovaných vydati a navrátiti povinovat nenie. Stalo se v pondělí po
svatém Marku evangelistovi. r. m. l 239. b.
AivUt český Xni 16
114 D, XIII. Registra soudu komorního.
1393.
Mezí Dépoltem z Lobkovic a Jakubem Hupaufem z Milžan o nezdržení smlouvy o Libčeves.
1506, 28. dubna.
Děpolt z Lobkovic pohnal Jakuba Hupaapha z Milzan. Vinil ho z nezdržení
smlouvy pod dobrých lidí pečetmi mezi nimi učiněné, a to v tom, zač by kolivěk
Libčeves komu chtěl prodati etc.
y té při mezi Děpoltem z Lobkovic s jedné, a Jakubem Hupaufem z Milzan
s strany druhé. Kdež ho vinil z nezdržení smlouvy pod dobrých lidí pečetmi mezi
nimi učiněné, a to v tom, zač by kolivěk Libčeves komu chtěl prodati, že jest měl
naň to prve vznésti, chce-li ji on pan Děpolt za to vzieti; a s žádným nedokoná-
vati bez jeho vuole. I tomu jest on Hupauff dosti neučinil, ale prodal tu Libčeves
jinému za pět tisíc kop grošuov míšeňských etc., tak jakož týž puohon plněji y sobě
ukazuje. A na to touž smlouvu ukázal a svědomí, při tom pravě, že jest jemu Hup-
auffovi viece za ten statek dával a dáti chtěl, nežli jest jej on Hupauff prodal. Proti
tomu on Hupauff pohnaný odpieraje pravil, že se k té smlouvě zná, a že jest tomu
všemu rád dosti učiniti chtěl a byl by učinil, ale že jest jím panem Popelem to
zrušeno, kterýž prve než on z té smlouvy vystoupil, v tom, že maje mu podle též
smlouvy pět set kop grošuov českých puojčiti i nepuojčil, než chtěl jeho vytrvati
a ustáti, aby mu ten statek laciněji dal, nežli mu jiní dávali. A také že jest ta
smlouva mezi nimi neměla trvati nežli do svatého Mathúše od té smlouvy najprv
příštieho. Proti kteréžto řeči poručník páně Děpoltuov pověděl, že jest to pan Děpolt
učiniti a jemu těch peněz puojčiti chtěl ; ale že jest mu on Hupauff té summy ujistiti
nechtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon,
žalobu, odpor i s obú stran pře líčení, na to i smlouvu s svědomím ohledavše a po-
váživše, JMt nalezli: Poněvadž v té smlouvě to zřetedlně položeno jest, že pan
Děpolt sobě to znamenitě vymínil, že chce toho vuoli mieti, tu smlouvu držeti do
svatého Mathúše neb nechati, a to v tom času jemu Hupauffovi věděti dal, a to jest
on pan Děpolt potřebně a dostatečně provedl, že jest se podle výminky v smlouvě
položené k němu k Hupauffovi zachoval, jemu v tom času, než svatý Mathouá minul,
věděti dal, že tu smlouvu držeti chce : i z té příčiny dává se jemu panu Děpoltovi
za právo. Stalo se léta MDVP v úterý den svatého Vitališe.
R. m. L 73. b.
1394.
Mezi Jiřím z Šanova a Albrechtem HořeSovcem z Libošína o dluh mrtvého bratra. 1506, 28. dubna.
Jiřík z Šanova pohnal Albrechta Hořešovce z Libošína. Vinil ho z nevrá-
cení summy, kterúž jest dal za Jana Hořčici z Libošína, bratra jeho nedíelného etc.
Nálezy z roku 1506 o Svátosti. 115
V té při mezi Jiříkem z Šanova s jedné, a Albrechtem Hořešovcem z Libo-
sína. Edež ho vinil z nevrácení summy, kterúž jest dal za Jana Hořčici z Libošína,
bratra jeho nedielného, XIVti kop groánov českých etc., tak jakož pnohon v sobě
plněji zavierá. A na to ukázal svědomí a kvitanci. Proti tomu poručník pohnaného
odpienýe pravil, že on dluhu bratra mrtvého platiti povinovat nenie, a že jest byl
bratr jeho dielný. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., naj-
vyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vy-
slyševše puohon, žalobu, svědomí i kvitanci a s obu stran pře líčení, JMt nalezli:
Poněvadž on Jiřík puovod toho dostatečně neprovozuje, by on Albrecht s nebožtíkem
Janem, bratrem svým, [nejdílen byl, a Rybský, poručník Albrechta pohnaného, pravil,
že sú bratří dielní byli a že on Albrecht v statek ten pozuostalý po něm po Janovi
neuvázal se a uvázati nechce : z té příčiny on pohnaný jemu puovodovi tiem dluhem
v puohonu menovaným povinovat nenie. Než chce-li on Jiřík k tomu grunthu a statku
po něm po Janovi Horčicovi zuostalému o ten dluh hleděti, právo mu se nezavierá.
Stalo se léta MDVI^ v úterý den svatého Vitališe.
B. m. 1. 99. a.
1395.
Mezi Janem Yotloučkou z Hradčan a Bohuslavem Yrchotou z Slatiny o dluh.
1506, 28. dubna.
Jan Votloučka z Hradčan pohnal Bohuslava Vrchotu z Slatiny. Vinil ho ze
XXXti kop bez puol druhé kopy grošuov vše míšeňských dluhu jemu za ztravu a za
obrok zuostalého.
V té při mezi Janem Votloučkou z Hradčan s jedné, a Bohuslavem Vrchotu
z Slatiny s strany druhé. Kdež ho vinil ze XXXti kop bez puol druhé kopy grošuov
vše míšeňských dluhu jemu za ztravu a za obrok zuostalého etc., tak jakož týž
puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal registra jím samým sepsaná, a pravě,
že jest tak s ním sčetl při jeho Vrchotově přítomnosti a po počtu že jest tak sepsal
spravedlivě. Proti tomu on Bohuslav pohnaný odpíraje pravil, že jemu toliko povi-
novat nenie, a |e jest on Votloučka sám sobě psal, co jest chtěl, a to že pruovod
dostatečný nenie; než což by mu spravedlivě dlužen byl, že by mu rád platiti
chtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon,
žalobu, odpory, nalezli: Poněvadž on Vrchota sám pověděl, že dluhu IXti neb Xti
kopám, by jemu Votloučkovi dlužen nebyl, neodpírá, i ty aby on Vrchota jemu Vo-
tloučkovi dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. A chce-li on Votloučka
nad to viece od Vrchoty mieti, aby obě strany před úředníky Pražskými menšími
k pmoYodu stály na zajtřie svaté Markéty najprv příští, a což tu týž Votloučka na
16*
116 D. XIII. Begistra soudu komorního.
schválení týchž úředníkuov provede, to aby on Vrchota jemu dal od pruovodu ve
dvú nedělech pořád zběhlých. A čehož by on VotlouČka neprovedl, to aby zpravil
v kaple Všech Svatých na hradě Pražském na svatého Martina najprv příštieho.
Stalo se v úterý den svatého Vitališe,
R. m. L 155. a.
1396.
Mezi mčManem Novoměstským Jakubem Pehemem a některými měštany Eada&skými o vyti-
sknutí ze statku jeho. 1506, 28. dubna.
Jakub Pehem, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Václava Zoczara,
Kašpara Gleymara, Martina Czeymara a Anthonína, měšťany města Kadaně. Vinil je
z toho, že sú na úřadě konšelském tu v Kadani jej z domu a od statku jeho, kterýž
mezi nimi měl, vytiskše, všecken statek i svrchky, kteréž tudiež v tom domě měl,
sepsati kázali.
V té při mezi Jakubem Pehmem, měštěnínem Nového města Pražského,
s jedné, a mezi Václavem Zoczarem, Kašparem Gleymarem, Martinem Czeymarem
a Anthonínem, měštany města Kadaně, pohnanými s strany druhé. Kdež týž Jakub
puovod vinil je pohnané z toho, že jsúce na úřadě konšelském tu v Kadaní, jej
z domu a od statku jeho, kterýž mezi nimi měl, vytiskše, všecken statek i svrchky,
kteréž tudiež v tom domě měl, sepsati kázali, a v tom jeho vytištění, když mu tu
v městě beze vší spravedlivé příčiny býti nedali, zatiem ten jeho duom, i což v něm
bylo, shořelo, kdež skrze to na svém statku újmy vzal za dvě stě kop grošuov
českých etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to vedl svědomí. Proti
tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že on toho nikterakž podle puohonu svého ne-
provozuje, by mu oni statek jeho popisovali. Než k tomu se znají, že jsú při tom
byli z rozkázání pána svého, pana Jana Hasysteynského, že sů ten statek popisovali,
kterýmžto od téhož pana Hasysteynského, jakožto jich pána, poručeno bylo. A také
že sú oni z domu a s statku jeho jej nevytiskli. A poněvadž nic neprovozuje dosta-
tečně, zdá se jim, že jest ten puohon na zmatek. A na to také i^ázali svědomí.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr krá-
lovstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpory,
i s obú stran pře líčení vyslyševše, JMt nalezli : Poněvadž on Jakub dostatečně toho
neprovodí, by mu oni pohnaní statek jeho popisovali, jej z statku vytiskli aneb
v městě býti nedali, a oni pohnaní to potřebně a dostatečně svědomí[m] pana Jana
Hasysteynského i některých dobrých lidí to odvedli, že sú toho neučinili, nepopisovali,
jeho nevytiskJi, než toliko že sú při tom z rozkázání téhož pána svého pana Hasy-
steynského byli, a on pan Hasysteynský k tomu ke všemu se zná, že jest jemu Peh-
NáUgy B rohk 1506 o Svátosti. U7
movi to rozkázal; i z těch příčin oni pohnaní jemu Jakubovi paovodovi podle jeho
puohonu tn nic vinni nejsú. Stalo se v úterý den svatého Vitališe.
B. m. L 165. b.
1397.
Mezi Janem Leidichem z Čečelic a bratřími z HraSova o postavení poddaného člověka
pro pych. 1506, 28. dubna.
Jan Leydych z Čečelic pohnal Jana, Václava a Frydrycha bratří vlastních
a nedielných z Hrušová, aby člověka svého Samka z Čečelic postavili před pány JMtí
v soudu komorním. Vinil ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov Českých.
V té při mezi Janem Leydychem z čečelic s jedné, a mezi Janem, Václavem
a Frydrychem bratřími vlastními a nedielnými z Hrušová s strany druhé. Kdež týž
Leydych puovod pohnal již menované bratří, aby člověka svého Samka z čečelic
postavili před pány JMtí, kdež téhož člověka vinil z pychu a pro ten pych z Xti
kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. Tu Jan z Hrušová
před JMtí stoje pověděl, že ten člověk poručníka té své pře učinil jest a má po-
mčníka, a ten že na miestě jeho k té při odpoviedati chce. Proti tomu on Leydych
pověděl a prosil pánuov JMtí za opatřenie, poněvadž ten člověk podle puohonu po-
staven nenie, aby JMt jeho opatřiti ráčili. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor a stran pře líčení, takto o tom
vypověděli: Poněvadž nadepsaní bratří z Hrušová jsúce pohnáni, aby nadepsaného
člověka svého Samka postavili, i nepostavili sú, a ten člověk nejsa podle puohonu
postaven, té své pře poručníka učinil, ješto jest toho učiniti nemohl: z té příčiny
nadepsaní bratří z Hrušová pohnaní jemu Leydychovi puovodn tiem pychem a puo-
honem a pokutou v tém pychu položenou, to jest Xti kop grošuov českými, [jsú] vinni,
a tu aby jemu Leydychovi dali od dnešnieho dne ve dvů nedělech pořád zběhlých,
poněvadž sú se podle puohonu nezachovali. Stalo se v úterý den svatého Vitališe.
R. m. 1. 166. a.
1398.
Mezi Janem z Klenového a Janem Čemajkovským z Círmperku o kladení statku ve desky.
1506, 28. dubna.
Jan z Klenového pohnal Jana Čemaykovského z Cyrmperku. Vinil ho z toho,
že mu statku ve dsky klásti nechtěl podle cedule smluvní mezi nimi učiněné.
V té pH mezi Janem z Klenového puovodem s jedné, a Janem Černaykovským
2 Cyrmperku pohnaným s strany druhé. Kdež téhož Čemaykovského vinil z toho,
že mu statku ve dsky klásti nechce podle cedule smluvní mezi nimi učiněné. I po-
118 D. XIIL Registra soudu, komorního.
něvadž on Čemaykovský pohnaný nedal poračníkn svému listu mocnieho podle práva
a dostatečného k nadepsané pH, z té příčiny JMt pán^ pan Vilém z Pernáteina na
Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, dáviyí témuž Elenovskému proti napřed menovanému Janovi čemay-
kovskému podle jeho puohonu za právo stáné. Stalo se v úterý den svatého Vitališe.
R m. 1. 166. b.
1399.
Mezi Markétou z Byšic a čtyřmi rukojmími o dosti neučinění rukojemství za véno.
1506, 28. dubna.
Markétha z Byšic pohnala EaĚpara z Zhan, Jiříka z Duban, Mikuláše z Rachm-
berku a Viléma Ero. Vinila je z dosti neučinění rukojemstvie, kdež sú slíbili k ruce
jejie za věno^ kteréž jest jí obvěnil někdy Hanuš z Dolan^ manžel jejie.
V té při mezi Markethú z Byšic puovodem s jedné, a mezi Kašparem z Zhan,
Jiříkem z Duban, Mikulášem z Rachmberku a Vilémem Ero, pohnanými s strany
druhé. Kdež je vinila z dosti neučiněnie rukojemstvie, kdež sú slíbili k ruce jejie
za věno, kteréž jest jí obvěnil někdy Hanuš z Dolan, manžel jejie, šest seth kop
grošuov míšeňských etc., tak jakož týž puohon plněji v sobě zavierá. A na to uká-
zala svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že oni k tomu puohonu
odpoviedati povinni nejsú, a to proto, že z jejieho Marketiného svědomí to se zře-
tedlně ukazige, a příjemce věna jejieho že se k tomu seznávají, že sú příjemci byli
a rukojmie přijali, a z té příčiny že sú oni příjemci a ne ona paní Markéta pohá-
něti měli. A poněvadž ona pohnala jest z cizí pře, že jest ten puohon učinila na
zmatek. A nad to pověděli jsú, že jsú naprosto nic neslibovali, za to nikdy žádáni
nebyli za žádné rukojemstvie^ aniž jsú při tom byli, než toliko při smluvách jejich
byli. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon,
žalobu, odpor, i s obú stran pře líčenie, k tomu i svědomí, JMt takto sú nalezli:
Poněvadž ona Markétha to dostatečně těmi příjemci, kteříž sú na miestě jejiem ty
rukojmie přijímali, i také některými dobrými lidmi, kteříž sú při tom byli, provedla,
i z té příčiny dávají jie Markétě za právo, aby tíž rukojmie jí Markétě těch šest seth
kop grošuov na míšeňsko dali ve dvú nedělech pořád zběhlých. A chtie-li tíž rukojmie
k komu o to hleděti, právo se jim nezavírá. Stalo se v úterý den svatého Vitališe.
Léta MDVnP v středu před svatým Janem Křtitelem [21. června] vydán
jest list zatykači Markétě z Byšic na Viléma Kro pro dosti neučinění nálezu tohoto
svrchu psaného dielu nan dáti příslušejícieho.
R m. ]. 198. b.
NáHeay z roku 1606 o Svátosti. 119
1400.
Mezi Václavem Bezdružickým z Kolovrat spolu s kr. sekretářem doktorem Augustinem a radou
Starého mésta Pražského o postavení Ja^ba žida Lounského pro vinu. 1506, 28. dubna.
Václav Bezdružícský z Eolovrath a doktor Angastyn, krále JMti sekretář,
pohnali purgmistra a raddn i všecku obec Starého města Pražského, aby Jakuba
žida Lounského tu v Starém městě Pražském obýviýfcieho, dobře se jím ujistíce, jej
postavili před najvyšším panem hofinistrem královstvie Českého a raddami krále
JMti v soudu komorním, že jej viniti chtie z viny a pokuty králem JMtí jim na
něm dané etc.
V té při mezi panem Václavem Bezdružicským z Eolovrath a doktorem
Augustinem, krále JMti sekretářem, puovody s jedné, a mezi purgmistrem a raddú
i vší obcí Starého města Pražského pohnanými s strany druhé. Edež jmenovaní puo-
vodové pohnali jich Staroměstských, aby Jakubem židem Lounským tu v Starém
městě Pražském obývajícím dobře se ujistíce, jej postavili před najvyšším panem
hofinistrem královstvie českého a raddami krále JMti v soudu komorním, že jej vi-
niti chtie z viny a pokuty králem JMtí jim na něm dané etc, tak jakož puohon
plněji svědčí. Tu oni Pražané stojíce JMti pánuov v tom za opatřenie prosili, po-
něvadž dva puovodové pohnali a jeden z nich toliko, pan Václav, stojí, a doktor
Augustin nic, zdá se jim, že jemu samému panu Václavovi k té při odpoviedati po-
vinni nejsú. E kteréžto řeči pan Václav pověděl, že sám od sebe stojí, a jsa tázán
od JMtí pánuov, má-li list mocný od spolupuovoda doktora Augustina, pověděl, že
sám od své osoby stojí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc,
najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
nahlédše v ten puohon i také v svolenie zemské : Poněvadž pan Václav ne sám, ale
s svým spolupuovodem svrchu menovaným Augustinem jich Pražan pohnal společně
a sám toliko od své osoby stojí, a druhý spolupuoirod nestojí, z té příčiny tento
puohon zdvihli sú. Stalo se v úterý den svatého Vitališe.
R. m. 1. 292. a.
1401.
Mezi Václavem Čechem z Hradce Králové a poručníky sirotkův po Zdeňku Chvalkovském
z Hustiřan o dluh. 1506, 28. dubna.
Václav Čech, měštěnín města Hradce Králové, pohnal Bavora Neznašovského
z Hustiřan a na Neznašově, Václava Zárubu z Hustiřan na Třebovicích a Diviše
z Hustiřan, poručníkuov sirotkuov a statku někdy Zdeňka Chvalkovského z Hustiřan.
Vinil je ze sta kop grošuov a z XXXV kop grošuov vše českých, kterúžto summu
nadepsaný Zdeněk Chvalkovský u něho prolézal.
í
120 D- XIIL Begistra soudu komamSho.
V té pH mezi Václavem Čechem, měštěnínem města Hradce Králové, puo-
vodem s jedné, a mezi Bavorem Neznašovským z Hnstiřan a na Neznašově, Václavem
Zámbú z Hnstiřan a na Třebovicích a Divišem z Hnstiřan, pomčníky sirotknov
a statku někdy Zdeňka Chvalkovského z Hnstiřan, s strany dmhé. Edež je vinil ze
sta kop grošuov a z XXXV kop grošnov vše českých, kterážto snmmn nadepsaný
Zdeněk Chvalkovský u něho prolézal etc., tak jakož pnohon v sobě šíře ukazuje.
A na to ukázal list pod pečetí někdy Zdeňka Chvalkovského, k tomu také i některá
svědomí ukázal, při tom pravě týž Čech, že oni pohnaní držíce a užívajíce statku
téhož někdy Zdeňka, z statku jeho dluhu jemu Čechovi spravedlivého zaplatiti ne-
dbají. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že ta věc na nebožtíka Zdeňka
Chvalkovského, kteréhož oni statku poručníci a držitelé jsou, [se] nevztahuje a nic ne-
dotýče; neb s něho sňata jest; ale že jest věc Hanuše Bučského, a on Hanuš že
se k té věci zná. A poněvadž on cech ničímž neprovozuje, by mu takovú summu
nebožtík Zdeněk povinovat byl, že mu oni také nejsú povinovati platiti. Tu JMt
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše pnohon, žalobu, svě-
domí i pře líčení a v ten list nebožtíka Zdeňka nahlédše a jeho pilně pováživše,
takto JMt nalezli: Poněvadž on Čech jeho nebožtíkovým Zdeňkovým Chvalkovského
listem to provedl, že se týž Zdeněk fýmž svým listem jemu Čechovi k dluhu znal
a že mu plátce býti chtěl, a pomčníkóm statku svého poručil, aby mu zaplaceno
bylo, že jest dluh spravedlivý, k tomu také i jinými svědky on Čech dluh provedl,
a oni pohnaní dluhu neodpírají: i z té příčiny oni pohnaní jemu Čechovi sú dluhem
povinovati. Ale poněvadž se ten dluh, co ho jest zejména, neprovozuje a nejmenuje,
z té příčiny aby strany stály před úředníky menšími Pražskými na zigtří svaté Mar-
kréty, a což tu on Čech toho dluhu, že by mu on nebožtík Chvalkovský Zdeněk
spravedlivě dlužen zuostal, před týmiž úředníky provede na zchválení jich, to oni
pohnaní jakožto držitelé jeho statku Zdeňkova aby jemu dali Čechovi od próvodu
ve dvú nedělí pořád zběhlých. Chtie-li pak oni pohnaní o to k komu hleděti, právo
se jim nezavírá. Stalo se v úterý den svatého Vitališe.
R. m. 1. 292. b.
1402.
Mezi Matyášem Libákem z Badovesic a pány z Gutáteina spolu s Janem z Waitmile o dluh
za službu u fálckrabí. 1506, 28. dubna.
Mathiáš Libák z Radovesic pohnal létha MDV^ ve čtvrtek před stolováním
svatého Petra [20. února] pana Heynrycha z Gutšteyna, pana Jana z Waytmille na
Chomutově a pana Jetřicha z Gutšteyna na Chyšech z služby jemu u falckrabie JMti
zuostalé, totiž tisíc XXX a IV zlatých rýnských etc. Tu na rok jim položený léta
JVoZftřy » roku 1506 o sv. Martině. 121
ut snpra v úterý den svatého Vitališe, poněvadž nadepsaní pohnaní k svému právu,
třikrát voláni jsůce, nestáli, dáno jest jemu Libákovi puovodovi za právo stáné.
Dal památné.
R in. 1. 818. a. za nápisem: Stoná práva k roku SvátoěU létha MDVP.
Puohonové a nálezové k roku sv. Martina léta MD šestého.
1403.
Mezi Divišem z Poličan a Polyxenou z Dobřenic o rčení. 1506, 12. listopadu.
Diviš z Poličan pohnal Polixenu z Dobřenic. Vinil ji ze rčení, kdež mu řekla
dáti Lte kop grošuov, a tomu rčení nedbá učiniti dosti etc.
V té při mezi Divišem z Poličan puovodem s jedné, a Polixenu z Dobřenic
s strany druhé. Edež ji vinil ze rčení, kdež mu řekla dáti Lte kop grošuov, a tomu
rčení nedbá učiniti dosti etc, tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal
dobrých lidí svědomí, žádaje pánuov JMtí za opatření. Proti tomu Václav z Dědibab,
poručník Polixeny pohnané, odpierige pravil, že mu ona tú summú povinna nenie
z té příčiny, že on Diviš toho dostatečně neprovozuje, a to proto, že svědci nejsů
podle práva pohnáni, a také že sú bratří ti, kteříž svědčí, nedielní, a k tomu dluhu
že se ona nezná ani ke rčení. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti rad-
dami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, s obú stran pře líčení i svědomí, nalezli:
Poněvadž on Diviš puovod to rčení svědomím dostatečně a dobrými lidmi provodí,
čeňkem a Bořkem, bratřími dielnými, jakož oni sami dielnost svú v témž svědomí
seznávigí, kteréž sú vedle práva učinili; z té příčiny ona Polixena jemu Divišovi
tiem rčením a těmi sty [sic] kopami míšeňskými aneb padesáte kopami grošuov českými
podle seznání týchž svědomí jest vinna, a ty aby jemu Divišovi dala ve dvú nedělech
pořád zběhlých. Stalo se léta MDVI^ ve čtvrtek den pěti bratří.
Léta MDVP v sobotu před svatým Ondřejem [28. listopadu] vydán jest list
zatykači na Polixenu z Dobřenic pro nezaplacení a nedání padesáti kop grošuov
českých podle nálezu tohoto svrchu psaného.
R m. 1. 74. a.
1404.
Mezi Václavem Roztockým z Teplé a Václavem z Tezová o nevypraveni rukojemství.
1506, 12. listopadu.
Václav Roztocský z Teplé pohnal Václava z Tezová. Vinil ho z nevypraveni
rukojemstvie padesáti kop grošuov českých věnných nan na Roztocského dáti příslu-
šejícieho. Vložen puohon ve čtvrtek den svatého Brykcí [13. listopadu] léta MDIIP. *)
ArcUT Čéaký XUL 16
I
122 D. XIIL Registra soudu komamíko.
V té pH mezi VácUvem Roztocským z Teplé puoTodem 8 jednej a VácUyem
z Tezová g strany drahé. Kdež ho vinil z nevypraveni rokojemstvie Ltí kop groSnov
českých věnných naíi na Roztocského dáti přísloáejících za paní Dorothu jeho Václa-
vovu manželka, že mu v tom rakojemstvie státi déle nechce etc., tak jakož puohon
plní^ji v sohft ukazuje, žádaje v tom JMtí za opatření. Proti tomu on pohnaný po-
věděl, že tomu rakojemstvie neodpírá, ale zná se toliko, že jest statek svnoj ra-
kojmím dal a že ho jej Roztocského nemá čím vypraviti. Tu JMt pán, pan Vilém
z Perafiteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i odpor, JMt nalezli:
Poněvadž on Václav pohnaný neodpírá, ale zná se k tomu dluhu za rakojemstvie,
z té příčiny aby jej Roztocského z těch Lti kop grošuov českých v puohonu do-
tčených a z toho rakojemstvie vyvadil, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech
pořád zběhlých. Stalo se ve čtvrtek den svatých pět bratruov.
R. III. 1. 298. a. *) v rukop. MDm«, čti MDV«.
1405.
Mezi Václavem Ďtrabochem a Vlaítkem Petrovským z Vodérad o dluh. 1506, 12. listopadu.
Václav Štraboch, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Vlaštka Petrov-
ského z Oděrad. Vinil ho ze XXXti a z sedmi kop grošuov českých a z jednoho
groSe českého jemu spravedlivě povinného etc.
V té při mezi Václavem Štrabochem, měštěnínem Starého města Pražského,
s jedné, a Vlaštkem Petrovským z Oděrad s strany drahé. Kdež ho vinil ze XXXti
a z sedmi kop grošuov českých a z jednoho groše českého jemu spravedlivě povinného,
při tom pravě, že před něktcrfm létem u něho u Štrabocha ztravu měl, tu summu
jemu dlužen zuostal. A na to ukázal registra jím samým sepsaná, kdež se jest s týmž
Petrovským o to počítal, přitom toho dotýkaje, že jest mu měl na to list udělati.
1 neudělal. A na to ukázal jednoho svědka Jana Krusého. Proti tomu on Petrovský
pohnaný odpíraje pravil, že se svědomí s puohoncm nesrovnává, že se větší summa
v puohonu nežli v svědomí menuje, a také že ta registra k praovodu dostatečná
nejsú ; že jest psal, jak mu se zdálo, a také že jedním svědomím provodí, ješto jeden
svědek jest žádny svědek, a také že toho neprovodí, by se s ním o to počítal. Tu
JMt pán, pan Vilém z Perašteina na Helfenšteině etc, nigvyšší hofmistr královstvie
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpor i svědomí
vyslx^ševáe, nalezli: Poněvadž on Štraboch jedním toliko svědkem a ne vedle práva
ani dostatečně provodí, by mu on Petrovský tu summu v puohonu menovanú dlužen
byl aneb by se s ním o to sčítal; z té příčiny on Petrovský tu jemu Štrabochovi
nic povinovat nenie. Než jakož jest toho on Štraboch v řeči své dotekl skize po-
ručníka svého, že jest k té při jich svědkuov pohnal i dohnal, a ti že sú mu ne-
Nák0!f B rohk 1506 o sv. Martině. 123
svědčili podle práva: i choe-lí on Štraboch o to k komn hleděti, právo mu se ne-
zavírá. Stalo se ve čtvrtek den svatých pět bratruov.
B. m. 1. 298. b.
1406.
Mezi Yádavem Přechem z ČeStic a bratřími Koci z Dobrie o postavení člověka poddanAio
pro pych. 1506, 12. listopadu.
Václav Přech z Češtic pohnal Jindřicha, Přecha a Petra bratří Kočí (Koczy)
z Dobrše, aby člověka svého Jandu postavili před pány JMtí v soudu komorním.
Vinil ho z pychu a pro ten [pych etc.]
V té při mezi Václavem Přechem z Češtic s jedné, a mezi Jindřichem, PK-
bíkem a Petrem bratřími Eoci z Dobrše, kterýchž pohnal, aby člověka svého Jandu
postavili před pány JMtí v soudu komorním. Vinil ho z pychu a pro ten pych etc.,
že jest mu Člověka jeho Fencle ze Zdíkovce zbil a zsekal a zmordoval, příčiny toho
spravedlivé nemaje ižádné etc, tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. Tu Jindřich
Eoc jeden z nich spolupohnaných od sebe a od svých bratří stál jest, ale člověka
toho v puohonu menovaného vedle puohonu nepostavili jsú. V kteréžto věci on
Václav puovod žádal jest JMtí pánuov za opatření podle práva. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, takto vypověděli: Poněvadž nadepsaní bratří jsúce
pohnáni, aby toho člověka svého Jandu postavili, i nepostavili jsú a se podle puo-
honu nezachovali, z té příčiny JMt dávají jemu puovodovi proti nadepsaným bratřím
pohnaným za právo, tak že sů oni jemu puovodovi tiem pychem a pokutou v něm
již menovanou, to jest deseti kopami grošuov českými, vinni, a ty aby jemu Václa-
vovi oni pohnaní dali od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se ve
čtvrtek den svatých pět bratruov.
R m. 1. 294. a.
1407.
Mezi měStanem Staroměstským Janem Ovčičkou a Václavem z Nehvizdek o základ propadlý.
1506, 13. listopadu.
Jan Vovčička, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Václava z Nezhvizdek.
Vinil jej z desieti zlatých uherských z základu přepadeného etc
V té při mezi Janem Vovčičkú, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné,
a Václavem z Nezhvizdek s strany druhé. Kdež ho vinil z Xti zlatých uherských
z základu přepadeného etc, tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje, při tom pravě,
že jest ten základ se tadyto stal, když jest některý počet ovec on Jan puovod od něho
od Václava koupil, a tu že on Jan Ovčička pravil, že při dokonání toho trhu byla
16*
124 D. XIII. Registra soudu komorního.
zmienka, aby bylo horších XXti ovcí vyvrženo a míesto nich XXti jehenec aby bylo
dostaveno. A Václav pohnaný pravil, že ta zmienka nebyla. A na to okázal jest
svědomí. Proti tomu on Václav pohnaný odpírige pravil, že on Ovčička tn nic podle
svého puohonn neprovozuje, a že jest ta pře prve v Starém Městě rozeznána, kdež
on Václav jej Vovčičku tam v Praze vinil z toho. A těch svědkuov, kterýchž jest
tam on Vovčička proti němu ožíval, ty svědky že zde vede z registr Staroměstských
vypsané, ješto se jemo zdá, že by to očinil na zmatek, žádaje v tom JMti za opatření,
poněvadž jest jich sem k této při nepřipravil podle rádo. To JMt pán, pan Vilém
z Pernšteina na Helfenáteině etc., najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, poohon, odpor i svědomí vyslyševše, JMt nalezli:
Poněvadž on Ovčička poovod to svědomí Staroměstských, kteréž jest okázal, nevedl
jich podle práva a zřiezení zemského, z té příčiny on Václav to jemo tiem základem
podle jeho poohono nic povinovat nenie. Stalo se létha MDVI^ v pátek den sva-
tého Brykcí.
B. m. 1. 167. a.
1408.
Mezi Janem z HroSova a Janem Leidichem z Čecelic o postavení člověka pro základ
propadlý. 1506, 13. listopado.
Jan z Hrošova pohnal Jana Leydycha z čečelic, aby člověka svého Šimůnka
postavil. Vinil ho z Lti kop grošoov českých z základo propadeného etc.
V té při mezi Janem z Hrošova s jedné, a Janem Leydychem z čečelic
s strany drohé, kteréhož pohnal, aby člověka svého Šimůnka postavil, kteréhožto člo-
věka vinil z padesáti kop grošoov českých základo propadeného, to kdež jest pod
týmž základem on Šimůnek měl jemo Hroškovskémo [sic] na čas menovitý postaviti Vávro,
knězova čeledína z Čečelic. I neočinil tomo dosti etc., tak jakož poohon plněji
v sobě okazoje. A na to okázal svědomí. Proti tomo on Leydych pohnaný na miestě
člověka svého Šimůnka odpíraje pravil, že jest on Šimůnek slíbil jemo za téhož
Vávro na takový zpoosob, že jest toho Vávro po témdni postaviti měl podle vyro-
čení svého. To JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hof-
mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše
strany i jich s obů stran pře Učení, poohon, žalobo i svědomí, nalezli : Poněvadž on
Hrošovský na téhož Šimůnka to svědomí dostatečně provedl, že jest za toho Vávro
jemo rokojmí byl pod základem svrcho dotčeným, že jej toho Vávro na Čas meno-
vitý postaviti měl a nepostavil, a on Leydych na miestě člověka svého toho ničímž
nedovedl, by rokojmí nebyl aneb by tomo rokojemstvie dosti očinil; z té příčiny
dává se jemo Hrošovskémo poovodovi proti témož Šimonkovi za právo, tak že jest
jemo Hrošovskémo tiem základem, to jest těmi padesáti kopami grošoov českými
Nálesy b rohu 1506 o sv. Martině. 125
v puohonn menovanými, vinen, a ty on Šímůnek aby jema Hrašovskému dal od
dneánieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Než chce-li týž Šimůnek o to dále
k komn hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se léta MDVI® v pátek den svatého Brykcf .
Léta MDIK^ v pátek na Hromnice [2. února] vydán jest list zatykači na Ši-
mňnka z čečelic pro Lte kop grošuov českých, jakž v nálezu stojí tomto.
B. m. 1. 167. b. Sroy. náles & 1897 na str. 117.
1409.
Mezi Petrem Kučerou z Dřínová a Jiřím Bezdružickým z Kolovrat o nevrácení svrchkftv
a věcí hospod^U^ských. 1506, 13. listopadu.
Petr Kučera z Dhenova pohnal pana Jiříka Bezdružicského z Kolovrat. Vinil jej
z nevrácení svrchkuov a hospodářských věcí, jmenovitě ze čtyř krav, peřin desieti etc.
V té při mezi Petrem Kučerů z Dřienova s jedné, a panem Jiříkem Bezdru-
žicským z Kolovrath s strany druhé. Kdež týž Petr Kučera z Dřienova jej pana
Jiříka Bezdružicského vinil z nevrácení svrchkuov a hospodářských věcí, jmenovitě
ze čtyř krav, peřin desieti, dětinské čtyři etc., tak jakož týž puohon plněji v sobě
to ukazuje. Kteréžto všecky věci nadepsané a v puohonu menované Kučera padesáte
kop grošuov českých pokládá. A na to ukázal týž Petr puovod svědomí, že jest pan
Jiřík toho vzatku, když k němu s dobrými lidmi chodil, žádaje na něm, aby jemu
ty svrchky navrátil, neodpieral, než na smlouvu, kteráž s panem Zdeňkem má,
ukázal. Proti tomu on Václav z Libčan, mocný poručník pana Jiříka Bezdružicského
pohnaného, pravil, že smlouvu s pány Zdenky paní Alžběta, manželka toho pana
Bezdružicského, o ty svrchky, kteréž sů v Zalešanech v dvoře, má takovů, aby ty
svrchky všecky při již menované paní zuostaly. A na to ukázal touž smlouvu mezi
nimi učiněnu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfensteině etc., najvyšší
hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon,
žalobu, odpor i s obů stran pře líčenie, svědomí i tu smlouvu vyslyševše, JMt na-
lezli: Poněvadž pan Jiřík toho pobrání neodpíral, i z té příčiny aby strany stály
před úředníky Pražskými menšími na zajtřie svatého Fabiána najprv příštieho, a což
by tu týž Kučera puovod na zchválenie týchž ůředníkuov provedl, to aby jemu dal on pan
Jiřík od pruovodu ve dvů nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pátek den svatého Brykcí.
B. m. 1. 241. a.
1410.
Mezi brathmi zežďáru a nedílnými strýci Bohuslavy Chotky z Vojnína o pych. 1506, 13. listopadu.
Žibřid a Mikuláš bratří vlastní a nedielní ze Žďáru poháněli Bohuslava star-
šieho a Bohuslava Chotka mladšieho vlastní a nedielné strajce z Vonína. Vinili je
z pychu a pro ten pych etc. vložen puohon.
126 D. XIII. Begistra soudu kamamího.
V té při mezi Žibřidem a Miknládem bratřimi ylastnáni a nediekými ze
Ždáru s jedné, a mezi Bohuslavem starším a Bohnslayem Ohotkem mladším vlastiiími
a nedielnými strajci z Vonína z drahé. Kdež je poháněli z pychu a pro ten pych
etc., že sú člověka jich dědičného a nevyhoštěného Hanuše, Milmotlova syna ze Ždáru,
vězeli, příčiny k němu spravedlivé nemajíce ižádné, tak jakož puohon plněji svědčí.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., nigvyšší hofmistr krá-
lovstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž oni
Ždárští vedle zřiezení zemského nezachovali se, a dva toliko Chotky pohnali a tře-
tieho jich vlastnieho a nedielného strajce nepohnali, a také poněvadž oni Ghoťkové
na společném statku, o kterýž dielní nejsú, téhož jich Žďárských člověka vězeli sú,
z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v pátek den svatého Brykcí
léta MDVP.
R. m. 1. 248. b.
1411.
Mezi bratíími z Malejova a Mikulášem Karlíkem z Nežetic o nevydání svěřených peněz.
1506, 13. listopadu.
Václav, Hynek a Jan vlastní a nedielní bratří z Malejova pohnali Mikuláše
Karlíka z Nežetic. Vinili jej jakožto držitele statku někdy Zdeslava Jeníka z Mečkova,
děda jeho, a paní Markéty odtudž z Mečkova, mateře jeho, a to z nevydánie XLti
kop grošuov českých.
V té při mezi Václavem, Hynkem a Janem vlastními a nedielnými bratřimi
z Malejova s jedné, a Mikulášem Karlíkem z Nežetic s strany druhé. Kdež nade-
psaní bratří jej Karlíka vinili jakožto držitele statku někdy Zdeslava Jeníka z Meč-
kova, děda jeho, a paní Markéty odtudž z Mečkova, mateře jeho, a to z nevydánie
XL kop grošuov českých, kteréž již menovaný Jeník, děd jeho, od Matěje Stacha
z Malejova, otce nadepsaných bratří, k věrné ruce k sobě přijal, a takové penieze
u sebe zachovav, jim jich nevydal. A na to ukázali některé svědomie. Tu Mikuláš
Karlík pověděl, aby nadepsaní bratří to provedli, že jest on toho statku v držení,
a též aby to svěření, z kteréhož jej Karlíka ženou, provedli. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvy^ší hofinistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž Václav, Hynek a Jan bratří nedielní
puovodové toho ničímž neprovozují, by on Mikuláš toho statku Jeníkova v držení
byl, z té příčiny ten puohon zdvihli sú. Než chtie-li oni, Václav, Hynek a Jan puo-
vodové, k tomu, ktož toho statku po Jeníkovi jest nápadník a za ten statek bére,
hleděti, právo se jim nezavírá. Stalo se v pátek den svatého Brykcí.
R. m. 1. 294. b.
NcOegy e roku 1506 o sv. Martine. 127
1412.
Mezi BohoslaTem Yrehotou z Slatiny a Janem Kostkou z Postupic o rčení. 1506, 14. listopadu.
Bohaslay Vrchota z Slatiny pohnal pana Jana Kostku z Postupic. Vinil ho
jakožto držitele statku někdy Bohunka z Adršpachu z tisíce kop grošuov českých,
kteréž mu týž Bohunek řekl na statku svém zapsati na Heřmanicech i na tom na
všem, což k tomu přísluší etc.
y té při mezi Bohuslavem Vrchotú z Slatiny puovodem s jedné, a panem
Janem Kostků z Postupic pohnaným s strany druhé. Kdež on Vrchota jej pana
Kostku yiní jakožto držitele statku někdy Bohunka z Adršpachu z tisíce kop gro-
šuov českých, kteréž mu týž Bohunek řekl na statku svém zapsati na Heřmanicech
i na tom na všem, což k tomu přísluší k Heřmanicem etc., tak jakož puohon šíře
ukazuje. A na to ukázal svědomí, dsky a list, jímž mu týž někdy Bohunek se za-
pisuje pod svú pečetí a jiných dobrých lidí pečetmi na svědomí, příříkaje mu tisíc
kop grošuov českých dáti. Při tom toho týž Vrchota dotýkaje, že rčení to jeho Bo-
hunko vo jemu Vrchotovi učiněné předešlo jest kladení toho statku v Heřmanicech,
kteréž pan Kostka drží. Proti tomu poručník páně Januov pohnaného Zygmund Bareš
z Kamenice na miestě téhož pana Kostky odpieraje pravil, že on pan Jan Kostka
jemu Vrchotovi nic povinovat nenie; neb mu nic nepHřekl. A ten statek že on pan
Jan koujHl a zaplatil. A také že jest podle rčení toho motíi jej Bohunka dobře
právem hleděti za jeho životu ; že jest nebožtíka Bohunka z toho rčení hnal, registry
komorními pohonnými toho dovozuje, a toho že jest nezmeškal. Tu JMt pán, pan VUém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla-
dykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, dsky i list
ten jeho Bohunkuov, v němž se jemu Vrchotovi zapisuje, JMt nalezli: Poněvadž on
Vrchota jej nebožtíka Bohunka z toho rčení pohnal a s ním o to rčení za jeho
živností právem konce nevzal, a pan Jan ten statek Heřmanice s jich příslušenstvím
koupil i zaplatil, a on pan Jan jemu Vrchotovi nic nesliboval ani přiříkal; z těch
příčin on pan Jan pohnaný jemu Vrchotovi za jeho za Bohunkovo rčení těch tisíc
kop grošuov českých platiti povinovat nenie. Stalo se létha MDVP v sobotu na zajtří
svatého Brykcí.
R. m. 1. 29. b.
1413.
Mezi Ctiborem Arnoštem z Eestřan a Václavem Adamem z Drahonic o pych pro věznění
kmetičny jeho. 1506, 14. listopadu.
Ctibor Arnošt z Kestřan pohnal Václava Adama z Drahonic. Viniti ho chce
2 pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých etc.
128 D. XIIL Eegistra soudu komorního.
V té pH mezi Ctiborem Arnoštem z Eestřan s jedné, a Václavem Adamem
z Drahonic s strany druhé. Kdež jej vinil z pychn a pro ten pych z desieti kop
grošuov českých, že jest mn kmetičnu jeho řečenú Dědičná ze vsi Umbrechtic vězel
svévolně etc, tak jakož puohon v sobě plněji ukazuje. A na to ukázal svědomí.
Proti tomu on Adam pohnaný odpíraje pravil, že jest té ženy nikdy nevězel z žá-
dného pychu, z žádné zlé vuole ani všetečně, než toliko že jest ji vedle jiné své
čeledi nahoře na tvrzi měl přes noc v světnici, a to proto, že jest se na škodu
služebníka svého hrabě ptal, kterýžto hrabě toho času byl puol třetíeho sta zlatých
ztratil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon,
žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž se to z svědomí jeho Adama shledává
zřetedlně, že ta žena Dědičná sama se toho domluvila, aby podle jeho čeledi k němu
nahoru šla, toho na něm na Adamovi se domluvivši, aby v podezření nebyla, a tam
v světnici a ne v vazbě byla : tudy a z té příčiny on Adam žádného pychu jest ne-
učinil a jím tiem pychem tu jemu Ctiborovi vedle jeho puohonu žádným pychem
povinovat nenie. Stalo se léta MDVI® v sobotu na zajtří svatého Brykcí.
R m. L 66. b.
1414.
Mezi Dorotou ze Zahrádky a Benešem z Sendražic o dluh. 1506, 14. listopadu.
Dorotha z Zahrádky pohnala Beneše z Sendražic. Vinila ho ze Čtyřidcieti kop
grošuov českých, kterýchž mu jest mátie jejie puojčila, a ona že k nim právo má etc.
V té při mezi Dorothú z Zahrádky s jedné, a Benešem z Sendražic s strany
druhé. Kdež ho vinila ze XLti kop grošuov českých, kterýchž mu jest mátie jejie
puojčila, a ona že k nim právo má etc., tak jakož puohon šíře v sobě ukazuje.
A na to ukázala svědomí. Proti tomu Beneš pohnaný odpieraje pravil, že se to jejie
svědomí s puohonem nesrovnává, zvlášť v summě, že jedni viece a druzí méně té
summy jmenují; než proto že se jako dobrý člověk zná, že jest mátie jejie jemu
třidceti kop grošuov Českých pójčila, ale že jest jí deset kop grošuov Českých po
Holsovi, služebníku svém, poslal a navrátil, a z té příčiny, poněvadž tato ze všech
XLti kop grošuov Českých pohnala, vajš, než on dlužen jest, zdá se mu, že jej po-
hnala zmatečně ; neb on některú summu již menovaný Beneš mateří její na ten dluh
dal jest. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany,
puohon, žaloby i s obú stran pře líčení a svědomie, nalezli : Poněvadž ona Dorota
Zahrádková puovod té summy vedle puohona svého dostatečně neprovodí, nenie jí
on Beneš tou summou povinen. Než poněvadž on Beneš pohnaný k dluhu též Za-
hrádkové se ke XXXti kopám grošuov českým znal, ty aby on Beneš jí Zahrádkové
rT-"i^->
Nálessy 0 rohu 1506 o sv. Martině. 129
dal ve dvú nedělí pořád zběhlých. A chce-li on Beneš pohnaný dále o to, což jest
na tu summn dal nebo puojčil, k tomu, ktož statek jejie bral, hleděti, právo se
jemu nezavierá. Stalo se léta MDVI® y sobotu po svatém Brykcí.
R. m. 1. 74. b.
1415.
Mezi Janem z Šontálu a Jetřichem z GutSteina o dosti učinění smlouvě. 1506, 14. listopadu.
Jan z Šontalu pohnal pana Jetřicha z Gutěteina. Vinil ho z dosti neučinění
smlouvy, kdež jest mu pannu Dorothu za manželku dal a menoval mu po ní sto
kop a vajpravu též, jako po starší sestře. Tomu neučinil dosti etc.
V té při mezi Janem z Šontalu s jedné, a panem Jetřichem z Gutšteina
s strany drahé. Edež ho vinil z dosti neučiněnie smlouvy, kdež jest mu pannu Do-
rotu za manželku dal a menoval mu po ní sto kop a vajpravu též, jako po starší
sestře. Tomu neučinil dosti etc, tak jako puohon šíře v sobě ukazuje. A na to ukázal
svědomí. Proti tomu poručník páně JetHchuov odpírige pravil, že mu tu nic povi-
novat nenie; neb ačkoli on pan Jetřich toho statku otce jejieho poručníkem a drži-
telem byl, a řekl po ní po Dorotě, též jako i po druhé sestře, dáti sto kop, ale po-
něvadž jest z toho napomínán nebyl, dokavadž držitelem statku byl, že již toho uči-
niti povinovat nenie, a také že puohonem v držení statku toho nenie zastižen. Tu
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, nejvyšší hofmistr královstvie
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor,
s obú stran pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž poručník páně JetHchuov na
miestě jeho pana Jetřicha k tomu se seznal dobrovolně, že jest řekl on pan Jetřich
po této Dorotě dáti též, jako i po její sestře; z té příčiny on pan Jetřich pohnaný
aby jemu Janovi puovodem těch sto kop podle jeho puohonu i vajpravu tak jako
po jejie Dorotině sestře dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých.
Ghce-li pak on pan Jetřich o to k komu dále hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se
v sobotu na zajtří svatého Brykcí.
R. m. 1. 167. b.
1416.
Mezi Janem Hořanským z Lokte a Chomutovským rychttf em Bartlem Arnoldem o nevrácení
svěřeného listu. 1506, 14. listopadu.
Jan Hořanský z Lokte pohnal Bartle Amolta, rychtáře z Chomutova. Vinil
jej z nevrácení listu, kterýž jest Barbora, jeho Hořanského manželka, dala jemu
k věrné ruce schovati.
V té při mezi Janem Hořanským z Lokte puovodem s jedné, a mezi Bartlem
Amoltem, rychtářem z Chomutova, pohnaným s strany druhé. Edež jej vinil z ne-
AidiiT Český Xm. 17
130 ^* ^^nz* Registra soudu komorního.
vrácení listo, kterýž jest Barbora, jeho Hořanského manželka, dala jemu k věrné
ruce schovati etc, tak jakož puohon plněji svědčí. I JMt pán, pan Vilém z Peru-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami : Poněvadž jest on Jan puovod podle puohonu svého toho svěření
neprovedl, z té příčiny tento puohon zdvihli sů. Stalo se v sobotu před svatů Alžbětu.
R m. ]. 158. b.
1417.
Mezi Janem Škorní ze Stranová a Staroměstským měštanem a apatekářem Mikuláiem
o nevydání svěřených peněz. 1506, 14. listopadu.
Jan Škorně z Stranová pohnal Mikuláše apatekáře od Lilium, měštěnína Sta-
rého města Pražského. Vinil jej z nevydání devieti kop grošuov a XXtí grošuov
vše českých Matějovi a Duoře sirotkóm jeho.
V té při mezi Janem Škorní z Stranová puovodem s jedné, a Mikulášem
apatekářem od Lilium, měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany
druhé. Kdež jej Mikuláše vinil z nevydání devieti kop grošuov českých a XXti gro-
šuov vše českých Matějovi a Duoře sirotkóm jeho etc., tak jakož puohon plněji
v sobě ukazuje. Tu Mikuláš apatekář pohnaný pověděl, že se k tomu zná, že sů mu
ty penieze svěřeny, a jestliže by Buoh těch sirotkuov smrti neuchoval, že ví, kde je
má dáti. Proti kteréžto jeho apatekářově řeči on Jan Škorně žádal, aby to svěření
provedl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž se
on Mikuláš apatekář k tomu zná, že ty penieze těch sirotkuov má, a toho ničímž
neprovozuje, aby mu svěřeny byly: z té příčiny aby ty penieze, to jest těch devět
kop a XXti grošuov vše českých, jemu Škornovi jakožto těch sirotkuov pánu vydal,
a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Než on Jan Škorně aby to
tak opatřil, když by ti nadepsaní sirotci k létuom přišli, aby jim ty penieze vydal
konečně. Pak-li by nevydal, že oni to sem na pány a vladyky do soudu komorního
budou moci vznésti. Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí.
R m. 1. 159. b.
1418.
Mezi Markétou z Elinšteina a Kateřinou Smiřickou z Kolovrat o dluh. 1506, 14. listopadu.
Markétha z Elinšteina a na Eokoříně, dcera někdy pana Jana z Elinšteina,
pohnala paní Katheřinu Smiřicskú z Kolovrat. Vinila ji z nezaplacení XXV kop gro-.
šuov českých dluhu spravedlivého.
V té při mezi paní Markethú z Elinšteina a na Kokoříně, dceru někdy pana
Jana z Klinšteina, s jedné, a paní KatheKnů Smiřicskú z Kolovrat s strany druhé.
:ki
Nálezy » roku 1506 o sv. Martine. 131
Kdež ji vinila z nezaplacenie XXV kop grošuov českých dluhu spravedlivého, jí paní
Smiřicské od někdy téhož Jana z Elinšteina jí puojčeného etc, tak jakož puohon
plněji v sobě ukazuje. A na to ukázala kšaft téhož otce svého. Proti tomu poručník
paní SmiHcské pravil, že ona paní Smiřicská k tomu dluhu se zná, že jest jí on
pan Eokořín těch XXVta kop grošuov puojčil, ale že jest jich žádnému neodkázal,
že ona nevie, komu jich dáti, poněvadž nezná, komu náležejí. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., nigvyšší hofinístr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, kšaft i s obů stran
pře líčenie, JMt nalezli: Poněvadž poručník paní Smiřicské na miestě jejím k tomu
dluhu se zná k těm XXVt[m]a kopám grošuov českým, a ona Markéta puovod to týmž
otce své)io kšaftem provedla, že jí ten dluh po jejiem otci jako dceři jeho spra-
vedlivě náleží; z té příčiny aby jí paní Markétě ona paní Smiřicská těch XXVt[m]a
kop grošuov českých v puohonu menovaných dala od dnešnieho dne ve dvú nedělech
pořád zběhlých. Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí.
R. m. L 199. a.
1419.
Mezi Václavem Veselíkem a měšťanem Novoměstským Janem Hájkem o vydání peněz po otci.
1506, 14. listopadu.
Václav Veselík, v Starém městě Pražském obývající, pohnal Jana Hájka,
měštěnína Nového města Pražského. Vinil jej z puol XIV kopy grošuov českých
a z pěti grošuov českých jakožto držitele statku po někdy Vítovi, otci svém.
V té při mezi Václavem Veselíkem, v Starém městě Pražském obývajícím,
s jedné, a Janem Hájkem, měštěnínem Nového města Pražského, pohnaným s strany
druhé. Kdež jej Hájka vinil z puol XTV kopy grošuov českých a z pěti grošuov
českých jakožto držitele statku po někdy Vítovi, otci svém etc., tak jakož puohon
plněji svědčí. Proti tomu on Hájek pohnaný odpíraje pravil, že jest prve on Veselík
jej z toho pohnal a na něm právo ustál; a ustáv na něm právo, z toho jej druhé
žene jakožto držitele statku po otci jeho. Z té příčiny zdá se mu, že ten puohon
má býti zdvižen, žádaje v tom JMtí za opatřeme. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami: Poněvadž on Veselík prve z té summy jej Hájka po-
háněl jakožto držitele statku po Vítovi Hájkovi, otci jeho Janovu, a právo na témž
Janovi ostál, a přes to ustánie opět jej pohnal jakožto držitele statku po témž otci
z první summy, poněvadž strana k zdvižení puohonu mluví, z té příčiny ten puohon
zdvihli sů. Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí.
R. m. 1. 294. b.
17*
132 D. XTTT. Registra soudu komorního.
1420.
Mezi Oldřichem Homberkem z Homberku a Václavem Vencelíkem z YrchoviSt o dluh.
1506, 14. listopadu.
Voldřich Homberk z Homberka pohnal Václava Vencelíka z Vrchovišť. Vinil
ho z dluhu dvů set kop grošuov českých etc.
V té pH mezi Voldřichem Homberkem z Homberka s jedné, a Václavem
Vencelíkem z Vrchovišť s strany druhé. Kdež jej vinil z dluhu dvú seth kop gro-
šuov českých summy od krále JMti jemu Homberkovi na témž Vencelíkovi dané
etc., ták jakož puohon plněji ukazuje. Proti tomu poručníci Václava Vencelíka po-
hnaného žádali za opatření pravíc, že nejsú povinni jemu Homberkovi odpoviedati
z té příčiny, že on toho Homberk dání královského dostatečně neprovozuje. Tu JMt
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpor i svědomí
vyslySevše, JMt nalezli: Poněvadž on Homberk toho dání královského dostatečně
neprovozuje, i z té příčiny on Vencelík jemu Homberkovi odpoviedati povinen nenie.
Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí.
B. m. 1. 295. a.
1421.
Mezi Václavem z Polák a Prokopem z Jezvec o pobrání svrchkA. 1506, 14. listopadu.
Václav z Polák pohnal Prokopa z Jezvec. Vinil ho z pobrání svrchkuov,
které jest pobral po paní Barboře mateři jeho v Kadani u Fraytola.
V té při mezi Václavem z Polák s jedné, a Prokopem z Jezvec s strany
druhé. Kdež jej vinil z pobrání svrchkuov, které jest pobral po paní Barboře ma-
teři jeho v Kadani u Fraytola etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukaziye. Proti
tomu on Prokop pohnaný odpíraje pravil jest, že jest on těch svrchkuov nebral, než
že jest je ty svrchky sestra jeho pobrala. A k tomu on Václav puovod se jest seznal.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, ža-
lobu, odpor i svědomí, JMt nalezli : Poněvadž puovod sám se k tomu seznal, že jest
sestra jeho ty svrchky pobrala, z té příčiny pohnaný jemu puovodovi těmi svrchky
povinen nenie. Než chce-lí on puovod k komu jinému o to hleděti, právo mu se
nezavírá. Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí.
R. ni 1. 296. b.
1422.
Mezi Jihm Wikhartem z Šanova a Janem z Babiteina o pych. 1506, 14. listopadu.
Jiřík Wikharth z Šanova pohnal pana Jana z RabSteina. Vinil jej z pychu a pro ten
pych z desieti kop grošuov českých, že jest rozkázal člověka jeho Štěpána z Králice jíti etc.
. (.
Náiesttf M rohé 1506 o sv. Martině. 133
y té pH mezi Jiříkem Wikhartem z Šanova puovodem s jedné, a panem
Janem z Rabšteina pohnaným s strany drnhé. Kdež ho vinil týž Wikharth z pychu
a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že jest rozkázal člověka jeho Ště-
pána z Králice jíti pod řádem a právem etc, tak jakož paohon šíře ukazaje. Ta on
pan Jan pohnaný k tomu pravil, že k tomu puohonu odpoviedati povinovat nenie,
a to proto, že jest se v tom k němu on Jiřík vedle práva nezachoval a k němu
neposlal, že jej z pychu viniti chce. I JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, nalezli : Poněvadž on Jiřík puovod v tom se k němu ku panu Janovi podle
zřiezenie zemského nezachoval, co se pychu dotýče, z té příčiny ten puohon JMt
zdvihli sú. Dal památné. Stalo se v sobotu před [sic] svatým Brykcím.
R. HL 1. 100. a.
1423.
Mezi DiviSem z Doudleb a bratrem jeho Janem o vrácení listu trhového. 1506, 16. listopadu.
Diviš z Doudleb pohnal Jana z Doudleb, bratra svého, o list trhový, aby
jemu Divišovi byl zase od něho vrácen etc.
y té při mezi Divišem z Doudleb puovodem s jedné, a Janem z Doudleb,
bratrem jeho, s strany druhé. Kdež ho pohnal o list trhový, aby jemu Divišovi byl
zase od něho vrácen etc, tak jakož puohon plněji v sobě ukazige. Tu on Jan po-
hnaný k tomu se seznal, že jest ten list od něho od Diviše přijal. Tu JMt pán,
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého,
se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i s obú
stran pře líčení, nalezli: Poněvadž se on Jan pohnaný k tomu dobrovolně zná, že
jest ten list od něho přijal, z té příčiny aby mu jej zase vrátil od dnešnieho dne
ve dvú nedělech pořád zběhlých. Chce-li pak on Jan o ten list k komu hleděti,
právo mu se nezavierá. Stalo se léta MDVI® v pondělí před svatů Alžbětu.
R m. 1. 75. a.
1424.
Mezi Dépoltem z Lobkovic a Václavem z Vrabí o pych honěním na pozemcích Dobříiských
spůsobený. 1506, 16. listopadu.
Děpolt z Lobkovic pohnal Václava z Vrabí. Vinil ho z pokuty padesáti
kop grošuov českých podle zřiezení a svolení zemského, protože jest na gruntiech
jeho Popelových etc
V té při mezi panem Děpoltem z Lobkovic puovodem s jedné, a Václavem
z Vrabí pohnaným s strany druhé. Kdež téhož vinil Václava z pokuthy Lti kop
grošuov českých podle zřiezení a svolení zemského, protože jest na gruntiech jeho
134 D. XIIL Registra soudu komorního.
Popelových, kteříž k Dobřieši přieslušejí, s tenaty honil etc., tak jakož puohon šíře
ukazuje. I poněvadž on pan Popel zřetedlně v svém položil pnohonu, že jest jmeno-
vaný Václav pohnaný na jeho gruntiech honil, a týž Václav odpoviedaje pravil, že
ne na jeho Děpoltových, ale na svých gruntiech, ale že toho zde, pokudž jest jeho
grunth, nemá čím provoditi, a zde se o grunthy a o provozování gruntuov vedle
zřiezení zemského nesoudí, z těch příčin JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Hel-
feněteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, tento puohon zdvihli sú. Dal památné. Stalo se léta MDVP v pon-
dělí před svatů Alžbětu.
R. m. 1. 75. a. SroY. nález ě. 1125 v Archivu Českém XIL na str. 604.
1425.
Mezi Jindřichem z Slatiny a bratřími z Roupova o postavení poddaných ze vsi Lipnice pro
pych. 1506, 16. listopadu.
Jindřich z Slatiny pohnal pana Jana a pana Hynka bratH z Roupova, aby
lidi své ze vsi Lipnice postavili etc.
V té při mezi Jindřichem z Slatiny s jedné, a panem Janem a panem Hynkem
bratřími z Roupova s strany druhé. Kterýchž pohnal, aby lidi své ze vsi Lipnice
postavili, zejména tyto: Michalce, Barchu, Šišku, Křesťana, Johana, Václava Chu-
dolázka, Pavelce Hluzkovic a Brože. Vinil ty lidi z pychu a pro ten pych z desieti
kop grošuov českých, že sú jej jímali, bíti jej i zabiti chtěli etc., tak jakož puohon
šíře v sobě ukazuje. Tu Daněk Výšek, jich pánuov Roupovských služebník, na miestě
týchž lidí z Lipnice ukázal jest list, jímž ho tíž lidé k této při poručníkem děliýí,
v kterémžto listu oni ti lidé takto seznávají, že jakož jest nás pohnal Jindřich
Vrchota k soudu komomiemu, že tu činíme poručníka mocného Výška nadepsaného.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon,
žalobu, odpor i s obú stran pře líčení i ten list mocní, nalezli: Poněvadž nadepsaní
páni z Roupova od něho od Jindřicha pohnáni jsou, aby napřed menované lidi své
postavili, i nepostavili sú ani listu mocného a dostatečného k soudu od sebe dali,
než ti lidé nejsúce pohnáni ani postaveni, činí sobě poručníka mocného k té při,
v témž listu dotýkajíce těmi slovy, že jakož jest nás pohnal, ješto nejsú a nebyli
pohnáni, aniž se ten puohon na ně, ale na jich svrchu psané pány vztahuje, aby je
postavili, kdež takový jich těch lidí list dostatečný a podle práva nenie; z těch
příčin dává se jemu Jindřichovi podle jeho puohonu proti často psaným pánuom
z Roupova za právo stáné, tak že oni páni Roupovští jemu Jindřichovi tiem pychem
a pokutou v něm měno vanu, to jest Xti kopami grošuov českými, sú vinni, a ty aby
Nálezy 0 rohu 1506 o sv. Martině. 135
jemu dali od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pondělí před
svatů Alžbětu léta MDVP.
R. m. 1. 100. b.
1426.
Mezi Jarošem z Tyništ a Hynkem Štépaníckým z WaldSteina o nevrácení ukradeného sukna.
1506, 16. listopadu.
Jaroš z Tynišf pohnal pana Hynka Stěpanicského z Walšteina. Vinil ho z ne-
vrácení čtyř postavuov sukna, kteréž jest zločincóm, kteříž ty postavy jemu Jarošovi
na svobodné královské silnici zlodějsky pobrali, ty zločince honě, jim je odjal.
V té při mezi Jarošem z Týnišť s jedné, a panem Hynkem Štěpanicským
z Walšteina s strany druhé. Kdež jej vinil z nevrácení čtyř postavuov sukna, kteréž
jest zločincuom, kteříž ty postavy jemu Jarošovi na svobodné královské silnici zlo-
dějsky pobrali, je ty zločince honě, odjal, kteréžto postavy čtyři on Jaroš XL kop
grošuov českých pokládá etc, tak jakož puohon šíře v sobě ukazuje. Při tom on
Jaroš pravě, že nějaký Hazuka zločinec i jiní, kteříž sú ten vzatek učinili, to sů
seznali i smrtí zapečetili, že jest jim ty postavy odjal. Proti tomu on pan Hynek
odpínge pravě, že to svědomí dostatečné nenie; jedno že jest ne vedle řádu přišlé,
a také že jest to proti zřiezení zemskému, by takový lechký člověk a zvlášť zlo-
činec jej přesvědčiti aneb jej na jeho cti mazati měl. A že jest on těch suken ne-
odjal ani při tom byl, než lidé jeho někteří z Jilemnice, kteříž sú s ním s Hazuku
puotku měli, a ti že kuoň toliko jeden nalezli bez suken. A na to ukázal svě-
domí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon,
žalobu i 8 obú stranu pře líčení, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž on Jaroš toho
dostatečně neprovedl, by on pan Štěpanicský při tom honění byl aneb že by ty
postavy sukna odjal, a on pan Štěpanicský to potřebně odvedl, že jest toho neučinil
a při tom těch loupežníkuov honění nebyl, než lidé jeho zlodějuov hledajíce, kuon
jeden nalezli, a při tom že jest žádných postavuov nebylo, a ten kuoň že jest on
zase vrátil, komuž vrátiti měl: z těch příčin on pan Štěpanicský tu jemu Jarošovi
puovodu nic povinovat nenie. Než chce-li se on Jaroš po své škodě ptáti a o to
k komu hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pondělí před svatů Alžbětu.
R. ni 1. 158. b.
1427.
Mezi Janem z Doudleb a Oldřichem Mezenským z Mezného o nevrácení listu svěřeného.
1506, 16. listopadu.
Jan z Doudleb pohnal Voldřicha Mezenského z Mezného. Vinil ho z nevrá-
cení listu k věrné ruce daného, aby mu jej přepsal a vyložil.
136 D. XTTT. Registra soudu komorního.
V té při mezi Janem z Doudleb s jedné a Voldřichem Mezenským z Mezného
s strany druhé. Kdež ho vinil z nevrácení listu k věrné ruce daného, aby mu jej
přepsal a vyložil etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. Tu on Voldřich
k tomu se znal, že jest ten list od ně^o od Jana k sobě vzal, ale že jest mu jej
zase vrátil. Proti kteréžto jeho řeči on Doudleb pověděl, aby to provedl, že mu jej
vrátil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpor
i s obů stran pře líčení vyslyševše, nalezli: Poněvadž on Voldřich pohnaný k tomu
dobrovolně se znal, že jest ten list od něho od Doudleba přijal, a toho neprovozuje,
by mu jej zase vrátil, z té příčiny aby ony strany zde zase stály, a tu on Voldřich
aby před pány JMtí stál na den Svátosti najprv budůcí, a to zpravil, že jest ten
list jemu vrátil Doudlebovi, tak jakož mu JMtí rozkázáno a nalezeno bude. Stalo se
v pondělí před svatů Alžbětu.
R. m. 1. 169. a.
1428.
Mezi Pefxem Kučerou z DMnova a bratřími z Šternberka o vytištění z dvora Leían.
1506, 16. listopadu.
Petr Kučera z Dřienova pohnal pana Ladslava, pana Jana a pana Albrechta
bratří vlastních z Šternberka. Vinil je jakožto nápadníky po nebožtíku panu Zdeň-
kovi, bratru jich, že pan Zdeněk z dvora Lešan jeho nájemného vytiskl.
V té při mezi Petrem Kučerů z Dřienova s jedné, a panem Ladslavem
a panem Janem a panem Albrechtem bratřími vlastními z Šternberka s strany druhé.
Kdež jej pana Ladslava a bratry jeho vinil jakožto nápadníky po nebožtíku panu
Zdeňkovi, bratru jich, že by pan Zdeněk z dvora Lešan jeho nájemného vytiskl
Kučeru proti jeho nájmu a smlouvě, kterúž jest o ten dvuor měl s panem Janem
z Schelmberka, najvyěším komorníkem královstvie Českého, a s panem Felixem
z Fictum, jakož též smlouvy v sobě šíře ukazují. Kterýžto Kučera toho vytištěnie
újmy na svém statku tři sta kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož puohon
šíře v sobě ukazuje. Tu já, Albrecht Rendl z Aušavy, prokurátor krále JMtí, jakož
sú na mne obě straně, přidavše ke mně po dvú přietelech, mocně přestaly, vzavše
raddu s panem hofmistrem JMtí a raddami krále JMti v soudu komorním, takto
mezi nimi vypoviedám: Poněvadž on Kučera puovod toho ničímž neprovedl jest, aby
jej pan Zdeněk z toho dvoru vytiskl ; i z té příčiny on pan Ladslav, pan Jan a pan
Albrecht bratří jemu Kučerovi tiem vedle jeho puohonu povinni nejsú, a chce-li on
Kučera k komu jinému o to hleděti, právo se jemu nezavírá. A tu já dobrovolně
na svrchu psaných paních dosáhv, ty škody mezi nimi zdvihám. A jakož on Kučera
Náleey g rohu 1506 o sv. Martině. 137
první škody měl pánóm dáti, to sem také na svrchupsaných paních obdržel, že jemu
Kačerovi se odpouštějí. Stalo se v pondělí před svatů Alžbětu.
R. m L 840. b. SroT. nález ě. 1264 na str. 36.
1429.
Mezi Zdeiikem Loučenským z Kopidlna a Mikulášem mladším Trékou z Lípy o postavení
rychtáře Žlunického pro učinění počtu. 1506, 16. listopadu.
Zdeněk Loučeňský z Eopydlna pohnal Mikuláše mladšieho Trčku z Lípy na
Lichmburce, aby postavil člověka svého Chlubna, ze Žlunic rychtáře. Vinil ho, že jsa
u něho u Zdeňka hajným a lesním rok, což toho lesu smajtil, počtu mu z toho neučinil.
y té při mezi Zdeňkem Loučeňským z Kopydlna s jedné, a panem Miku-
lášem mladším Trčkú z Lípy a na Lichmburce s strany druhé. Kdež téhož pana
Trčku pohnal, aby postavil člověka svého Chlubna, ze Žlunic rychtáře. Vinil ho z toho,
že jsa u něho u Zdeňka hajným a lesním rok, což toho lesu smajtil, počtu mu
z toho neučinil. Kterýžto les tak smajcený a prodaný on Zdeněk XV kop grošuov
českých pokládá etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. Tu poručník páně
Trčkuov, Matěj z Rájového, jsa k tomu od něho od pana Trčky s listem mocním
vyslaný, žádal jest na miestě jeho za hojemstvie. Proti kteréžto řeči on Zdeněk
puovod žádal JMtí pánuov za opatření, poněvadž on pan Trčka toho Chlubnu ne-
postavil vedle puohonu, má-li hojemstvie bráti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu i s obú stran pře líčenie, nalezli: Po-
něvadž on pan Mikuláš Trčka podle pohonu se nezachoval a toho člověka svého
Chlubnu vedle znění téhož pohonu nepostavil, a ten člověk také nestál ani poručníka
učinil; z těch příčin on pan Trčka tu jemu Zdeňkovi tiem pohonem a summou
v puohonu menovanou, to jest těmi XV kopami grošuov českými, vinen, a ty aby
jemu Zdeňkovi dal od dnešnieho dne ve dvů nedělech pořád zběhlých. Stalo se
v pondělí před svatů Alžbětu.
R HL L 256. b.
1430.
Mezi Zdeiikem Loučeňským z Kopidlna a Mikulášem mladším Trčkou z Lípy o postavení
lidí poddaných ze Záhomic pro rukojemství. 1506, 16. listopadu.
Zdeněk Loučeňský z Kopydlna pohnal Mikuláše mladšieho Trčku z Lípy,
aby postavil lidi své Pšeničku a Vaňka z Záhomice, že je ty lidi vinil z Xnti kop
grošuov českých, kdež sú mu rukojmiemi za Matějíčka z Záhomice.
V té při mezi Zdeňkem Loučeňským z Kopydhia s jedné, a panem Miku-
lášem mladším Trčkú z Lípy s strany druhé. Kdež ho pana TrČku pohnal, aby po-
AichiT Čctký XIIL 18
138 D. XUl. Registra soudu kamomfho.
stavil před pány JMtí lidí své Pěeničku a Vaňka z Záhornice, že je ty lidi vinil
ze Xnti kop grošuov českých, kdež sou mu rukojmiemi za Matějíčka z Záhornice
etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu poručník jeho páně Trčkuov Matěj z Rá-
jového, jsa k tomu od něho od pana Trčky poslán s listem mocným, žádal jest na
miestě jeho hojemstvie. Proti kteréžto řeči on Zdeněk puovod žádal JMtí pánuov
za opatření, poněvadž on pan Trčka těch lidí Pšeničky a Vaňka vedle puohonu ne-
postavil, má-li hojemstvie bráti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, slyševše strany i s obů stran pře líčení, nalezli : Poněvadž on pan Mikuláš
Trčka podle puohonu se nezachoval, a těch lidí svých, Pšeničku a Vaňka, vedle znění
téhož puohonu nepostavil, a ti lidé také nestáli ani poručníka učinili; z těch příčin
on pan TrČka tu jemu Zdeňkovi tiem puohonem a summou v puohonu menovanú,
to jest těmi Xllti kopami grošuov českými, vinen, a ty aby jemu Zdeňkovi dal od
dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pondělí před svatů Alžbětu.
R. m. 1. 267. a.
1431.
Mezi měšCanem Nymburským Václavem Lekšem a Zikmuddem z Doubravan o rčení.
1506, 16. listopadu.
Václav Lekeš, měštěnín města Nymburka, pohnal Zigmunda z Doubravan.
Vinil jej ze rčenie z padesáti kop, kteréž mu řekl dáti, aby on Lekeš na se vzal
při Václava Hrádka.
V té při mezi Václavem Lekšem, měštěnínem města Nymburka, s jedné,
a Zigmundem z Doubravan s strany druhé. Kdež jej vinil ze rčení z Lti kop, kteréž
mu řekl dáti, aby on Lekeš na se vzal při Václava Hrádka, kterůž sů oni o krávu
mezi sebů měli etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na to ukázal svě-
domí. Proti tomu on Zigmund pohnaný odpíraje pravil, že s Václavem Hrádkem
konce o tu při, kteráž jest mezi ním Zigmundem a Hrádkem byla, ještě nenie
soudem, a že jej Hrádka z viece viniti chce. A při tom se táhl na purgmistra a kon-
šely Nymburské, že oni toho neseznají, by on Zigmund s ním s Hrádkem kdy souzen
byl, než toliko že jest krávu s práva vzal od Hrádka k žádosti jich Nymburských.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše odpor, žalobu,
puohon i s obů stran pře líčení, na to i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž všichni
jeho Lekšovi svědkové seznávají, že jest on Zigmund mluvil, před kterým chce
soudem on Lekeš tu při na se vzieti, zemským-li, komomím-li čili před kterýmkoli
jiným soudem; i poněvadž jest on Lekeš neprovedl, by před kterým právem tu pK
Nál&iy g rohk 1506 o sv. Mariině. 139
na se vzal vedle práva: z té příčiny on Zígmond jemu Lekšovi těmi Lti kopami
vedle jeho puohonu povinovat nenie. Stalo se v pondělí před svatů Alžbětu.
R m. 1. 295. b.
1432.
Mezi dvěma měšťany Novoměstskými a Bohuslavem Ghotkem starším z Vojnína o nedopomožení
práva na poddaného. 1506, 16. listopadu.
Václav Straka [a] Petr Pešata pasieř, měšťané Nového města Pražského, pohnali
Bohuslava Chotka staršieho z Vojnína, tu v Novém městě Pražském obývajícieho.
Vinili jej z nedopomoženie práva na člověka jeho Lukše z Záběhlic.
V té při mezi Václavem Straků a Petrem Pešatů pasieřem, měšťany Nového
města Pražského, puovody s jedné, a Bohuslavem Chotkem starším z Vojnína, tu
v Novém městě Pražském obývajícím, s strany druhé. Kdež ho vinili z nedopomoženie
práva na člověka jeho Lukše z Záběhlic etc, tak jakož puohon plněji v sobě uka-
zuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž oni puo-
vodové v tom se podle zřiezenie zemského nezachovali, ale jej Chotka samého to-
liko a jiných jeho straycuov nedielných nepohnali, z té příčiny JMt tento puohon
zdvihli jsů. Stalo se v pondělí před svatů Alžbětu.
R. m. 1. 296. a.
1433.
Mezi Petrem Sudou z Řenec a Alexiem z Ronšperka o nářek chlapstvím. 1506, 17. listopadu.
Petr Suda z Renec pohnal léta MDVI v úterý po sv. Františku [6. října]
pana Alexlho z Ronšperka z toho, že jest jej nařekl na jeho vládyctvie chlapstviem
etc., jakož puohon plněji svědčí. Tu léta MDVF v úterý před sv. Alžbětu : Poněvadž
on pan Alexí pohnaný třikrát volán jsa ku právu svému nestál, z té příčiny JMt
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, dali sů jemu Petrovi puovodovi
proti témuž Alexiovi za právo stáné. Dal památné.
R. m. list 318. a. za nápisem: „Stáná práva. O avatém Martině léta MDVP".
1434.
Mezi knězem Janem z Vratu a Havlem, poddaným sirotkův Jindřicha ze Šebířova, o orání
a posetí dědin. 1506, 20. listopadu.
Kněz Jan z Vratu pohnal Havla, člověka sirotkuov někdy Jindřicha z Šebířova.
Vinil jej z vorání a posetí dědin.
18*
140 D. Xm, Registra soudu komorního.
V té při mezi knězem Janem z Vrata paovodem s jedné, a Havlem člověkem
sirotkuov někdy Jindřicha z Šebířova s strany druhé. Kdež téhož Havla vinil z vo-
rání a posetí dědin etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž se tu grunthu a dědin dotyce,
tento puohon JMt zdvihli sú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 168. a.
1435.
Mezi Ctiborem z Bukuovky a konventem kláštera Slovanského o zdržení smlouvy. 1506.
Ctibor z Bukuovky, komorníkuov desk zemských prokurátor, pohnal kněze
Mathúše, kláštera Slovanského opata, i všeho téhož kláštera konventu. Vinil je z ne-
zdržení smlouvy mezi nimi učiněné etc.
V té při mezi Ctiborem z Bukuovky, komorníkuov desk zemských proku-
rátorem, puovodem s jedné, a mezi knězem Mathúšem, kláštera Slovanského opatem,
i vším téhož kláštera konventem pohnanými s strany druhé. Kdež jest je on Ctibor
vinil z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné, což se desieti kop grošuov platu
ročnieho a LI strycha obile dotýče etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, tento zdvihli sú puohon z příčiny
té, poněvadž v puohonu plat se pokládá roční, ješto to k soudu nepřieleží komor-
niemu. Stalo se léta MDVI^
R. HL 1. 69. b.
Puohonové a nálezové k roku svatého Martina létha MD sedmého.
1436.
Mezi Janem Bechyní z Lažan a Mandalenou z Vrtby o postavení poddaných lidí z HrachoTÍ&C
pro pych. 1507, 13. listopadu.
Jan Bechyně z Lažan pohnal Mandelenu z Vrtby, aby lidi své postavila před
pány JMti v soudu komorním, zejména tyto: Havlíka holomka na Waldeku, Vaňka,
Šimona řečeného kněze z Vések, Vávru Hrušková syna, a Duchka rychtáře z Hra-
chovišť. Vinil je z pychu a pro ten pych etc.
V té při mezi Janem Bechyní z Lažan puovodem s jedné, a mezi těmito
dole psanými osobami a lidmi paní Mandeleny z Vrtby, pro kteréž táž paní Man-
delena, aby je postavila, pohnána jest, totižto : mezi Havlíkem holomkem na Wal-
deku. Vánkem, Šimonem řečeným kněz z Vések, Vávrů Hruškovým synem, a Dnchkem
Nálezy e rohu 1508 o Svátosti. 141
rychtářem z Hrachovišť, s strany druhé. Kdež je jmenovaný Jan puovod vinil z pychu
a pro ten pych etc. Ta JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj-
vyšSí hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vysly-
ševše puohon i odpor, nalezli: Poněvadž on Jan puovod mige vlastnieho nedielného
bratra léta majícieho a toliko sám pohání, ješto vedle zřiezení zemského měli pohnati
oba dva, z té příčiny tento puohon JMt zdvihli sů. Stalo se v sobotu před svatů Alžbětu.
R. m. L 159. b. za nápisem: „O watim Martini léíha MDVIP". Poněyadž z r. 1507 není jiných ná-
lezfty, je snad tento nález omylem datorán k tomu roka a má se spíše položiti k r. ISOS, 14, listopadu.
Puohonové a nálezové k roku Svátostí létha MD osmého.
1437.
Mezi ICateřinou z Žirovnice a Oldřichem z Waldeka o nevydání svrchků. 1508, 6. května.
Eatheíina z Žirovnice, manželka Petra z Doudleb, pohnala Yoldřicha z Wal-
deka a v Celnici. *) Viniti ho chce z nevydání svrchkuov a nábytkuov etc.
V té při mezi Eatheřinú z Žirovnice, manželku Petra z Doudleb, póvodem
8 jedné, a Voldřichem z Waldeka a v Celnici *) pohnaným s strany druhé. Kdež ho
viní z nevydání svrchkuov a nábytkuov, tří koní, šatuov chodiciech a lehaciech
a zbroje i jiných věcí, kteréž jest po nebožtíkovi Prokopovi Eamarétovi, bratru
jejím vlastním, pobral, práva k nim nemaje. E kterýmžto nábytkem a svrchkóm ona
Eatheřina po témž bratru svém právo a spravedlnost má, tak jakož puohon plněji
ukazuje. A na to ukázala milost královského obdarování, kdež statek vedle příbu-
zenstvie na najbližšieho připadati má etc. Proti tomu on Voldřich z Waldeka odpie-
raje pravil, že jí těch svrchkuov a nábytkuov vydati povinovat nenie, protože jest
8 nebožtíkem Prokopem, jejiem bratrem, spolek i o statek i o svrchky a nábytky
měl dskami vedle práva. A na to ten spolek z desk ukázal. Zase proti tomu puovod
pravila, že sú se byli o svrchky a nábytky dělili. A na to ukázala svědomie. Tu
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., naj vyšší hofinistr královstvie
českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, JMt takto o tom nalezli: Po-
něvadž on pohnaný spolek dskami ukázal, kterýž na statek i na jich svrchky uka-
ziqe, ačkoli sú se oni o svrchky dělili, ale poněvadž ten spolek z desk propuštěn
nenie, tudy to těch svrchkuov mezi nimi dělení spolku dskami ke škodě nenie : z té
přířiny jí puovodu těch nábytkuov a svrchkuov vydati povinovat nenie. Stalo se léta
MDvill^ v sobotu před svatým Stanislavem.
B. in. 1. 66. a. *) Nepochybně má se čisti: re Yčelnici.
142 D. XIIL Registra soudu komorního.
1438.
Mezi Jindřichem z Hodějova a MikuláSem z Eozého o rčení dáti konč. 1508, 6. května.
Jindřich z Hodějova pohnal Mikuláše z Eozého. Vinil jej z toho, že vzav od
něho od Jindřicha kuoĎ z rayza plesnivý, kterýž on Jindřich XX kop grošuov českých
sobě pokládá etc.
V té při mezi Jindřichem z Hodějova puovodem s jedné, a Mikolášem z Ko-
zého s strany dnihé. Kdež on Jindřich jej Mikuláše vinil z toho, že vzav od něho
od Jindřicha kuoň z rayza plesnivý, kterýž on Jindřich XX kop grošuov českých
sobě pokládá, i připověděv mu za ten kuoři jiný kuon dáti, kterýž by se Jindřichovi
u něho slíbil etc, tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na to on Jindřich
ukázal svědomí a list, kterýž jemu on Mikuláš píše, kterýž by se jemu kuon u něho
líbil, že by jemu Jindřichovi jej dáti chtěl. Proti tomu on Mikuláš odpíraje pravil,
že jest jemu Jindřichovi tak dobrý kuoĎ dáti chtěl, jakož jest ten byl, kterýž jemu
týž Jindřich dal; a on Jindřich že jest ho přijíti nechtěl. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, puohon, odpor i s obú stran
pře líčení i svědomí, nalezli: aby on Mikuláš pohnaný jemu Jindřichovi puovodovi
ten kuoň z rayza plesnivý Šváb, kterýž se jemu Jindřichovi líbil, dal, a to od
dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých, poněvadž jest to on Jindřich podle
svého puohonu a listem jeho Mikulášovým provedl, kdež jest mu připsal kuon, který
by mu se líbil, dáti. Pak-li toho koně on Mikuláš nemá, tehdy aby strany před
úředníky Pražskými menšími stáli na zajtří svaté panny Markéty najprv příští, a tu
on Jindřich před týmiž úředníky Pražskými menšími aby provedl, zač jest ten kuoĎ
Šváb z rajza plesnivý, který mieti chtěl, stál. A což před týmiž úředníky provede,
zač jest ten kuon stál, to aby jemu dal též ve dvú nedělí od toho pruovodu pořád
zběhlých. Stalo se léta MDVHP v sobotu před svatým Stanislavem.
R. m. ]. 101. a.
1439.
Mezi Janem z Pairu a Jindřichem Kladivou z Jistebna o rčení dáti koně. 1508, 6. května.
Jan z Payru pohnal Jindřicha Kladivu z Jistebna. Vinil ho ze rčení, tu kdež
jest mu řekl, když u něho v službě byl, kuon dáti za X kop.
V té při mezi Janem z Payru puovodem s jedné, a Jindřichem Eladivú
z Jistebna pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil ze rčení, tu kdež jest mu řekl,
když u něho v službě byl, kuoň dáti za deset kop etc, tak jakož puohon šíře
v sobě ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Kladivo odpíraje pravil,
když mu on Jan deset kop dá, že mu kuon dá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
Nálesty z rohu 1508 o Svátosti. 143
šteína na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla-
dykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Po-
něvadž on Jan puovod dostatečně provedl, že on Jindřich Kladivo řekl mu kuoň
za X kop dáti a ne prodati, z té příčiny dává se jemu puovodovi za právo, a on
Jindřich aby mu podle svého rčení kuon dal, kterýž by za deset kop stál, anebo
deset kop, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech konečně pořád zběhlých. Stalo
se v sobotu před svatým Stanislavem.
R HL 1. 160. a.
1440.
Mezi Janem Šubou z Humiian a Václavem Adamem z Drahonic o nezdržení smlouvy.
1508, 6. května.
Jan Šuba z Humhan pohnal Václava Adama z Drahonic a na Ploskovicích.
Vinil ho z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné a cedulemi vyřezanými tvrzené, že
mu měl na čas měno vitý sto kop a X kop grošuov míšeňských dáti.
V té při mezi Janem Šubú z Humňan s jedné, a Václavem z Drahonic na
Ploskovicech s strany druhé. Kdež ho vinil z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné
a cedulemi vyřezanými tvrzené, že mu měl na Čas menovitý sto kop a X kop gro-
šuov míšeňských dáti etc., jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na to touž smlouvu
a svědomí ukázal. Proti tomu on Václav pohnaný odpíraje pravil, aby to provedl,
že jest jemu Šubovi tomu dosti neučinil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteína na
Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vlády kami, krále
JMti raddami, vyslyševše strany a jich s obú stran pře líčení, odpor i svědomí
i smlouvu, nalezli: Poněvadž jest to on Šuba svědomím i smlouvu provedl, že jest
mu on Václav těch sto a X kop míšeňských na čas jmenovitý dáti měl, a on toho
neodvedl, by mu dal: i z té příčiny aby mu on Václav pohnaný tu summu již me-
novanú a v puohonu i v smlouvě položenu, to jest těch sto kop grošuov a X kop
grošuov míšeňských, jemu Šubovi puovodovi dal, a to ve dvú nedělí konečně pořád
zběhlých. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem.
. B. HL L 160. b.
1441.
Mezi Janem Šubou z Humiian a Václavem z Drahonic o rukojemství za pobrané svrchky.
1508, 6. května.
Jan Šuba z Humňan pohnal Václava z Drahonic. Vinil ho jakožto rukojmí
za hrábí z Muzluov, služebníka jeho, a to v tom, kdež jest týž hrabie pobral jemu
Šubovi XLti strychuov žita a jiné svrchk)'.
V té pří mezi Janem Šubú z Humňan s jedné, a Václavem z Drahonic
8 strany druhé. Kdež téhož Václava vinil jakožto rukojmí za hrábí z Muzluov, slu-
144 D. Xin. Begistra soudu komorního.
žebníka jeho, a to v tom, kdež jest týž hrable pobral jemu Šubovi XLti strychaov
žita a jiné svrchky etc., tak jakož puohon phiěji nkazige. Proti tomu on Adam od-
píraje pravil, že on Šuba ničímž dostatečně neprovozuje, by týž hrabie ty svrchky
pobral. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMtí raddami, slyševše puohon, ža-
loba, odpor, s obú stran pře líčení a svědomí, nalezli : Poněvadž jest on Šuba puovod
dostatečně neprovedl, by nadepsaný hrabie jemu ty svrchky pobral ; z té příčiny JMt
jemu Václavovi dávají za právo, a on Václav že jemu Šubovi vedle jeho puohonu
nic tu povinen nenie. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem.
R. m. 1. 161. a.
1442.
Mezi Václavem Jebňátkem z Jilového a Mikulášem Světlíkem o nevrácení svěřených klenotů.
1508, 6. května.
Václav Jehnátko z Jílového a Eatheřina, manželka jeho, měštěnín Nového
města Pražského, pohnal Mikuláše Světlíka, v Starém městě Pražském obývajícieho.
Vinil jej jakožto držitele statku nebožtíka Bemardina Vlacha, vlastního bratra někdy
Anthonína Vlacha kupce, z nevrácení klenotuov těchto dole psaných, témuž Antho-
nínovi od nich někdy svěřených a k věrné ruce schovati daných: pasu střiebmého
pozlaceného, koflíku střiebmého, šesti Ižic stříbrných a věnce perlového s jeho přípravu.
V té při mezi Václavem Jehňátkem z Jilového a Kateřinu, manželku jeho,
měštěnínem Nového města Pražského, s jedné, a Mikulášem Světlíkem, v Starém
městě Pražském obývajícím, s strany druhé. Kdež jej vinil jakožto držitele statku ne-
božtíka Bemardina Vlacha, vlastního bratra někdy Anthonína Vlacha kupce, z ne-
vrácení klenotuov těchto dole psaných, témuž někdy Anthonínovi od nich svěřených
a k věmé ruce schovati daných: pasu střiebmého pozlaceného, koflíku střiebmého,
šesti Ižic střiebrných a věnce perlového s jeho přípravu, kteréžto klenoty nadepsaný
Jehnátko a jeho manželka sto kop grošuov Českých pokládají etc., tak jakož puohon
plněji v sobě ukazuje. Při tom pravíce tíž puovodové, poněvadž nadepsaný Světlík
držitelem statku téhož Bemardina jest a před úředníky u desk se znal, že statek
jeho Bemardinuov u sebe má, že spravedlivě jim jich klenoty svrchu dotčené na-
vrátiti povinovat jest. A na to některá ukázali svědomí. Proti tomu Světlík pohnaný
odpíraje pravil, že oni puovodové ničímž toho neprovozují, by on co statku svěře-
ného od Bemardina k sobě vzal, ani také provedli, by co Anthoniovi svěřili, aneb
týž Bemardin aby k sobě přijal co od Anthonína, a že on naprosto žádného statku
ani Anthoniova ani Bemardinova nemá; ačkoli před úřadem u desk se seznal, že
Bemardinuov statek u sebe a za sebú má, ale ten že jest v truhlici na rathouze
v Starém městě Pražském. Při tom také ukázal svrchu psaného Bemardina kvitancí.
Nále^íf ^ ^ohu 1508 o Svátosti. 146
y kteréž Bernardin seznává, co nadepsaný Světlík s svú manželku u něho kupeckých
▼ěd a zač koupil, a z toho ze všeho je kvituje. Zase proti tomu puovodové pravili
jsú, poněvadž on Světlík ničímž dostatečně neodvozuje, by častopsaného Bemardinova
statku viece u sebe neměl, krom což v té truhlici bylo a což od něho koupil : chce-li
a smie-li za to zprávu vedle práva učiniti, že ho viece nemá, že jim to od něho
trpělivě býti má. Proti kterýmžto slovuom Světlík pověděl, poněvadž to kvitancí
Bemardinovú potřebně odvozuje, že mu zprávy činiti potřebie nenie, a že přes to
JMt páni naň toho dopustiti neráčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Hel-
fenšteině etc., nejvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, slyševše puohon, žalobu i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž někdy Antonín
Vlach a kupec k tomu se jest znal, jakož svědci seznávají, že jest od Jehňátka a
manželky jeho statek a klenoty od nich sobě svěřené k sobě přijal, a Bernardin
Vlach, bratr jeho, nápadníkem a držitelem statku jeho Antonínova byl, a Světlík
před úředníky u desk se seznal, že statek Bemardinuov za sebú má, ale že jest jej
všecken v truhle na rathouz dal, a také týž Světlík kvitancí od něho Bernardina
pokázal, že s svú manželku statek jeho vlastní kupecký koupil a zaplatil, a z toho
ze všeho kvitováni jsú, a tito puovodové po svém statku, Anthonínovi svěřeném,
právem jdúce, k němu k Světlíkoví hledí, poněvadž se znal, že statek jeho Bemar-
dinuov u sebe a za sebú má ; z těch příčin aby týž Světlík to zpravil, že toho statku
Bemardinova po jeho Bemardinově ven z této země vyjití nic viece neměl a nemá,
krom toho, což jest v té trable na rathouz dal, a to v pondělí najprv příští v hodin
jedenácte, tak jakž JMtí pány rozkázáno bude. Pakli by Světlík toho nezpravil,
tehdy zač Jehňátko s svú manželku na svrchu psaný čas zpraví, že by tíž klenotové
v puohonu menovaní stáli, to aby jim on Světlík dal ve dvú nedělí od zprávy pořád
zběhlých. Což se pak té truhly na rathouz dánie dotýče, chce-li Jehňátko s svú
ženu právem k té trable, a což v ní jest, hleděti, právo se jim nezavírá. Stalo se
v sobotu před svatým Stanislavem.
Létha MDVm^ v pondělí den svatého Brykcí [13. listopadu] Mikuláš Světlík
pohnaný učinil jest přísahu podle nálezu tohoto svrchu psaného těmito slovy: Na tom
přísahám pánu Bohu, všem svatým, jakož Václav Jehňátko a Eatheřina, manželka jeho,
vinili mě jakožto držitele statku nebožtíka Bernardina Vlacha z nevrácení klenotuov
Y jich puohonu na mne od nich učiněném položených, že sem toho Bemardinova
statku po jeho Bemardinovú ven z této země vyjetí nic viece neměl a nemám krom
toho, což sem v té trable na rathouz dal. Tak mi Buoh pomáhaj i všickni světí.
R. HL L 296. b. SroT. nálezy & 1333 a 1359 na str. 76 a 93.
ArcUr Čttký XIII ^9
146 D, XIII. Begistra soudu komamího.
1443.
Mezi Albrechtem Hořeiovcem z Libo&ína a Markétou z Téchovic o rčeoí. 1508, 6. května.
Albrecht Hořešovec z Libošína pohnal Markétu z Těchlovic, manželka někdy
Petra Kance, léta MDVI v úterý na den sv. Blažeje [3. února] ze rčenie, kdež jest
mu řekla dáti puol věna svého, kteréž má na Těchlovicích, dvě stě kop grošuov
českých etc, jakž puohon plněji svědčí. Tu léta ut supra v sobotu před sv. Stani-
slavem dáno jemu Albrechtovi puovodovi za právo stáné. Dal památné.
A léta MDX^ v sobotu den sv. Urbana [25. května] vydán jest list zatykači
na Markétu z Těchlovic pohnánu po právu stáném.
R m. liat 318 b. za nápisem : „Sianá práva k roku SvátotU léiha MDVUP".
1444.
Mezi Benešem Sendražským z Sendražic spolu s Natanaelem Černínem z Černína a Matějem
Šaškem z Jaroměře o dostíučiněnl smlouvě. 1508, 8. května.
Beneš Sendražský z Sendražic a Natanael Černín z Černína pohnali Matěje
Šaška, měštěnína města Jaromíře. Vinili ho, aby položil tu smlouvu, mezi nimi
a jím Šaškem učiněnu a cedulemi vyřezanými tvrzenu, kdež sú mu sto kop grošuov
českých u Martina a Bořka bratří z Hrádku zjednali etc.
y té při mezi Benešem Sendražským z Sendražic a Natanaelem Černínem
z Černína puovody s jedné, a Matějem Šaškem, měštěnínem města Jaromíře, pohna-
ným s strany druhé. Kdež ho viní, aby položil tu smlouvu mezi nimi a jím Šaškem
učiněnu a cedulemi vyřezanými tvrzenu, kdež sú mu sto kop grošuov českých u Martina
a Bořka bratří z Bb*ádku zjednali, a těch sto kop grošuov českých on jim měl ujistiti
kniehami městskými v Jaromíři etc., tak jakož puohon plněji ukazuje a tak jakož táž
smlouva to v sobě plněji zavierá etc. Tu on Šašek před pány JMtí stoje, k tomu
se jest seznal, že jest té smlouvě dosti neučinil; ale že by učinil rád, kdyby to na
jeho vuoli a moci bylo; než že to schází purgmistrem a konšely Jaromířskými, za
kterýmiž on Šašek statek svuoj má a jím na témž statku ujistiti chtěl, ale že oni
toho jemu dopustiti nechtěli, prose v tom JMti pánuovi což se jich Jaromffských
dotýče, za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., nq'-
vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto
o tom nalezli : Poněvadž se on Šašek k nadepsané smlouvě zná a neodpierá, že jí
dosti neučinil, z té příčiny aby vedle puohonu jí té smlouvě, tak jakož puohon oka-
zuje a jakž ta smlouva sama v sobě zní, dosti učinil, a to od dnešníeho dne
ve dvtt nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava léta
MD osmého etc.
R. m. 1. 30. b.
Nálepy z rohu 1508 o Svátosti. 147
1445.
Mezi Kašparem z Zon spolu s Nyklem z Rachmberka a Markétou z Byšic o rukojemství
za věno. 1508, 8. května.
Kašpar z Zon na Osece, Nykl z Rachmberka a v Janoyě pohnali Markéty
z Byšic. Viní ji jakožto držitele a nápadnici dědin a statku Hanuše z Dělen, někdy
manžela syého, aby jím počet učinila etc.
y té při mezi Kašparem z Zon na Osece a Nyklem z Rachmberka a v Ja-
nově s jedné, a Markétu z Byšic s strany druhé. Kdež ji viní jakožto držitele a ná-
padnici dědin a statku Hanuše z Dělen, někdy manžela svého, aby jim počet učinila
a provedla, kdy a kde jest puol druhého sta kop grošuov českých věnných témuž
Hanušovi, manželu svému, dala a zaplatila, poněvadž sú oni nadepsaní Kašpar a Nykl
Rachmberk těch puol druhého sta kop grošuov českých věna jejíeho Markétě za na-
depsaného Hanuše za rukojemství dáti musilí, tak jakož puohon v sobě plněji uka-
zuje. Proti tomu pohnaná odpoviedajíc pravila, že těm Kašparovi a Nyklovi z toho
počtu povinna nenie učiniti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykamí, krále JMti
raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor i s obú stran pře líčeníe, JMt nalezli: Po-
něvadž oni puovodové ji z toho pohánějí, aby z těch puol druhého sta kop grošuov
českých, kteréž po sobě dala Hanušovi z Dělen, manželu svému, počet učinila, i jest
o to věno nalezen konec učiněný ; i z té příčiny ona Markléta jim puovoduom počtu
činiti povinna nenie. Než chtie-li oni puovodové k ní anebo k komu jinému [hleděti]
o těch puol druhého sta kop grošuov českých věnných, kteréž sú jí Markétě pohnané za
rukojemstvie dali, za nebožtíka Hanuše z Dělen, manžela jejieho, právo se jim neza-
vierá. Stalo se léta MDVHF v pondělí den svatého Stanislava.
R. in. 1. 56. b. SroY. nález & 1399 na str. 118.
1446.
Mezi Mandalenou z Vrtba a Elškou Lešanskou z Lešan o nevráceni peněz. 1508, 8. května.
Mandelena z Vrtba pohnala Elšku Lešanskú z Lešan. Vinila ji z nevráceni
XX kop grošuov českých.
V té při mezi paní Mandelenú z Vrtba puovodem s jedné, a Elškú Lešanskú
z Lešan pohnánu s strany druhé, kdež ji táž Mandelena vinila z nevrácení XX kop
grošuov českých. Proti tomu pohnaná odpírajíc pravila, že nenie k tomu puohonu
povinna odpoviedati z té příčiny, že se nepíše z Lešan než z Čečelic, a ona ji po-
hání z Lešan. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom
vypověděli: Poněvadž on puovod pohání ji pohnánu odjinud, než se ona píše, i z té
příčiny ona pohnaná nenie povinna k tomu puohonu odpoviedati; než poněvadž jest
19*
148 D. XIII. Registra soudu komorního.
ona pohnaná puohon k sobě přijala, na kterémž nápis svědčil odjinud, než se ona
píše, což se škod dotýče, aby ona pohnaná o suchých dnech letničních najprv bu-
dúcích na hradě Pražském stála a o ty škody panu hofmistru aby JMti připomenula,
a že nadepsané paní pohnané oznámí, kterak se bude mieti o ty škody zachovati,
poněvadž jest ten puohon k sobě přejala, ješto se ona odtud nepíše. Stalo se v pondělí
den svatého Stanislava.
R. m. L 199. b.
1447.
Mezi Martinem Laudátem a Fridrichem Tetaurem z Tetova o nevydání manželky.
1508, 8. května.
Nález. Martin Laudát v Praze obývající pohnal Frydrycha Tetaura z Te-
tova. Vinil ho Laudát, že mu manželky jeho svévolně vydati nechtěl etc., tak jakož
puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí i také smlouvu. Proti tomu on po-
hnaný odpíraje pravil, že jest jí nebránil vzieti jim, kohož jest po ni poslal. A na
to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj-
vyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, sly-
ševše puohon, žalobu, odpor, s obů stran pře líčenie, smlouvu i svědomí, JMt nalezli :
Poněvadž on Tetaur manželky jeho nebránil jest vzieti, a to provedl svědomím, i ti,
ktož po ni jezdili, také tak svědčili, že jim jie nebránil vzieti ve dvoře; a k tomu
Tetaur mluvil, že mu jí ještě nehájí, a že ona v Praze i jinde bývá, kdež se jí
koli zdá : z těch příčin on Tetaur tu jemu Laudátovi nic povinovat nenie ; než Laudát
aby se zachoval k ženě své vedle rozumu svého, na tu smlouvu prohlédaje, kterfl s ní
má; a on Tetaur aby jí jemu nebránil a jí proti němu nezastával ani choval. Stalo
se v pondělí den svatého Stanislava.
R. HL L 200. a.
1448.
Mezi Opiem z Fictum a obcí města Kadaně o postavení pacholka pro pych. 1508, 8. května.
Opi z Fictum a na Novém Šumburce pohnal purgmistra a konšeluov i všie obce
města Kadaně, aby postavili před najvyšším panem hofinistrem královstvie českého
a raddami krále JMti Kašparova Gleynarova pacholka jménem Hanuše. Vinil ho
z pychu a pro ten pych etc.
v
v té při mezi Opiem z Fictum a na Novém Šumburce puovodem s jedné,
a mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Kadaně pohnanými s strany druhé.
Kdež je pohnal, aby postavili před najvyšším panem hofinistrem královstvie českého
a raddami krále JMti Kašparova Gleynarova pacholka ménem Hanuše. Vinil ho z pychu
a pro ten pych etc, tak jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
Nál&sy z rohu 1508 o Svátosti. 149
šteina na Helfenšteině etc, nevyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž podle zfiezenie zemského ten puohon
(jakož oni to provedli sú) dvě neděli napřed před Svátostí jim Eadaňským dodán
nenie, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí den svatého
Stanislava.
R. m. L S82. b.
1449.
Mezi Opiem z Fictum a obcí města Kadaně o nepropuštění člověka jeho z rukojemství.
1508, 8. května.
Opi z Fictum a na Novém Šumburce pohnal purgmistra a konšeluov i vší
obce města Kadaně. Vinil je z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých.
V té při mezi týmž Opiem z Fictum a Kadaňskými nadepsanými. Jakož jest
je týž Opi pohnal, chtě je KadaĎské všecky viniti z pychu a pro ten pych z Xti
kop grošuov českých, protože sú mu člověka jeho mistra Jiříka z rukojemstvie pro-
pustiti nechtěli etc, jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami : Poněvadž podle zřiezenie zemského ten puohon (jakož oni
to provedli sú) dvě neděli napřed před Svátostí jim Kadaňským dodán nenie, z té
příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava.
R. m. L 223. a.
1450.
Mezi Opiem z Fictum a obcí města Kadaně o postavení spolusouseda pro pych. 1508, 8. května.
Oppl z Fictum a na Novém Šumburce pohnal purgmistra a konšeluov i vší
obce města Kadaně, aby postavili před pány v soudu komorním Jiříka, foytova syna,
spolusouseda svého. Vinil ho z pychu a pro ten pych etc.
V té při mezi týmž Opplem a svrchu psanými Kadaňskými. Kdež jest je on
Oppl pohnal, aby postavili přede pány v soudu komorním Jiříka, foytova s}iia, spolu-
souseda svého, kdež ho vinil z pychu a pro ten pych etc, jakož puohon plněji svědčí.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, z příčiny napřed po-
ložené tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava.
B. m. 1. 228. a.
1451.
Mezi Opiem z Fictum a obci města Kadaně o postavení pacholka pro pych. 1508, 8. května.
Oppl týž z Fictum pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města Kadaně, aby posta-
vili pacholka svého, kterýž u nich slouží, jménem Hanzle. Vinil jej z pychu a pro ten pych etc.
150 D. XUI. Registra soudu Jcomomího.
V té při mezi týmž Opplem z Fictum puovodem s jedné, a mezi purgmistFem
a konšely i vší obcí města Kadaně pohnanými s strany druhé. Jakož jest je pohnal,
aby postavili pacholka svého, kterýž u nich slouží, ménem Hanzle, kdež jej vinil
z pychu a pro ten pych etc, jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, niyvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž jim Kadanským ten puohon dvě neděli
před Svátostí vedle zřiezenie zemského dodán nenie, z té příčiny JMt tento puohon
zdvihli sú. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava.
R. m. L 228. b.
1452.
Mezi Staroměstském měštanem Severinem a Matějem Bílým Knížetem . z Únhoitě o rčení.
1608, 8. května.
Severin z Prahy, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Matěje Bílého
Eniežete z Ounhoště. Vinil ho ze rčení, tu kdež týž Severyn byv zaĎ rukojmí
k Václavovi z Luženic, [měštěnínu] téhož Starého města Pražského, podle jiných dobrých
lidí za padesáte kop grošuov českých.
V té při mezi Severynem z Prahy, měštěnínem Starého města Pražského,
s jedné, a Matějem Bflým Kniežetem z Ounhoště, s strany druhé. Kdež ho vinil ze
rčení tu, kdež týž Severín byv zaíi rukojmí k Václavovi z Luženic, měštěnínu téhož
Starého města Pražského, podle jiných dobrých lidí za Lte kop grošuov českých a
s nich i úrok za něho dáti musil dielu svého jistiny, úroka, škod i prolézaného XI
kop grošuov a puol desátá groše vše českých, z kteréhožto rukojemstvie týž Matěj
Bílý Knieže řekl jest jeho svým statkem vyvaditi etc, tak jakož puohon šíře ukazige.
A na to ukázal nález z registr úřadu purkrabského a svědomí s rathouzu Pražského,
jeho dobrovolné přirčení i také svědomí. Proti tomu on Enieže odpíraje pravil, že
jest prve o tu při rozsouzen, a k tomu že to svědomí nenie vedle práva, kteréž on
k té při ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., nig-
vyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, sly-
ševše strany i jich s obú stran pře líčenie, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž on
puovod vedle práva neukázal jest svědomí a zřiezení zemského, které k soudu ko-
mornímu za právo přijímáno bývá; i z té příčiny on Enieže konečně jemu Severy-
novi těmi XI kopami grošuov českými a puol desátá grošem českým nenie povinen,
z kterýchž jeho pohání. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava.
R. in. 1. 267. a.
NáíeBy e rohu 1508 o Svátosti. 151
1453.
Me2d knčzem Samuelem z Rysmburka a radou města Hradce Králové o postavení Ofky pro
vydání pozůstalých svrchkův a klenotft po Alšovi z Rysmburka. 1508, 8. května.
Kněz Samuel z Rysmburka pohnal purgmistra a raddy města Hradce Králové
nad Labem, aby postavili Uršilu, jinak Ofku. Vinil ji z svrchknoT a klenotuov,
kteréž po nebožtíku panu Alšovi z Rysmburka zuostaly.
y té pH mezi knězem Samuelem z Rysmburka s jedné, a Uršilú, jinak Ofkú,
pro kteráž on kněz Samuel pohnal měšfanuov města Hradce Králové nad Labem,
aby ji zde před soudem postavili, s strany druhé. Kdež ji vinil z svrchkuov a kle-
notuoY, kteréž po nebožtíku panu Alšovi z Rysmburka zuostaly etc, tak jakož puohon
plněji v sobě ukazuje. Tu poručník jeho puovoduov žádal JMtí pánuov za prodlenie,
aby svědkuov k své potřebě mohl poháněti, a že svědkuov pohotově nemá. Proti
tomu Ofka pohnaná pánuov JMtí prosila v té věci za opatření podle práva, poněvadž
puovodem jest, že by měl se všemi potřebami hotov býti. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc., niyvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vla-
dykami, krále JMti raddami, slyševše pohon, žalobu, odpor i s obú stran pře líčení,
JMt nalezli: Poněvadž on puovod ničím jest toho neprovedl podle pohonu svého,
i z té příčiny jí pohnané dáviýí za právo, že mu ničímž tiem povinovata nenie těmi
svrchky v puohonu položenými. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava.
R. m. 1. 267. b.
1454.
Mezi Václavem starším Králickým z Krsovic a bratřími Škrovady o slib otce jich.
1508, 8. května.
Václav starší Králicský z Krsovic pohnal Matěje a Davida bratří z Škrovadu.
Vinil je z toho, kdež jest on Králicský měl smlouvu s Vilémem z Řenec, tu Prokop
Škrovad, otec jich nedielný, jemu slíbil Králicskému za puol XIII kopy grošuov če-
ských ruku dáním za téhož Viléma.
V té při mezi Václavem starším Králicským z Krsovic s jedné, a mezi Ma-
tějem a Davidem bratřími z Škrovadu, pohnanými s strany druhé. Kdež je vinil
z toho, kdež jest on Králicský měl smlouvu s Vilémem z Řenec, tu Prokop Škrovad,
otec jich nedielný, potom slíbil jemu Králicskému za puol XTTT kopy grošuov českých
ruku dáním za téhož Viléma, a tak mu slíbil, aby neměl s ním s Vilémem nic on
Králicský než s ním s Prokopem, a že mu ty peníze na ty roky dány budou, jakož
smlouva ukazuje. Kterúž smlouvu on Králicský měl s týmž Vilémem etc, tak jakož
puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal touž smlouvu. Proti tomu oni Škro-
vadové odpíriyíc pravili, že oni s ním s Králicským nic činiti nemají, a sliboval-li
jest otec jich jemu zač, že oni toho nevědie, a že jest otce jich měl, ježto na dvě
152 D. Xni. Registra soudu komorního.
létě nemocen ležal, že jest mohl k němu o to dobře hleděti; než oni že sú mu nic
neslibovali, a tak že po otci syém žádného statku nemají. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, slyšeyše odpory, strany i jich pře líčenie, i tu
smlouvu ohledavše, nalezli: Poněvadž on Králicský puovod toho ničimž neprovedl,
by oni Škrovadové jaký statek po svém otci měli; z té příčiny oni jemu té puol
Xmtý kopy grošuov českých vedle puohonu za svého otce dáti povinni nejsú. Stalo
se v pondělí den svatého Stanislava.
R. m. L 997. b.
1455.
Mezi Nymburským měfitanem Václavem Lekšem a Zikmundem Doubravcem z Doubravan
o rčení. 1508, 8. května.
Václav Lekeš, měštěnín Nymburský, pohnal Zigmunda Doubravce z Doubravan.
Vinil ho ze rčení, kdež jest mu on Zikmund řekl, neobdržím-li viece na Václavovi
Hrádkovi, než k čemu mi se poddává, že jemu Václavovi dá sto kop.
V té při mezi Václavem Lekšem, měštěnínem Nymburským, s jedné, a Zig-
mundem Doubravcem z Doubravan s strany druhé. Kdež puovod vinil ze rčení, kdež
jest mu řekl on Zigmund pohnaný, neobdržím-li viece na Václavovi Hrádkovi, než
k čemu mi se poddává, že jemu Václavovi dá sto kop, a veda neobdržal, a jemu
Václavovi sta kop nedal etc, tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal svě-
domí. Proti tomu on Zigmund pohnaný odpíraje pravil, že mu to Lekšovo svědomí
nic ke škodě nenie a že nenie vedle práva, a že toho ničimž neprovozuje, by s ním
s Zygmundem o tu krávu souzen byl a ortelován. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vla-
dykami, krále JMti raddami, slyševše odpor, žalobu i svědomí, JMt nalezli : Poněvadž
on Lekeš dostatečně toho neprovedl, by on Zigmund na kterém právě odsouzen byl,
a také oni Nymburští purgmistr a radda svědomí vedle práva, jakž do soudu ko-
morního přísluší, nedali sú, z té příčiny on Zigmund jemu Lekšovi podle jeho puo-
honu těmi sty kopami grošuov povinovat nenie. Stalo se v pondělí den svatého
Stanislava.
R. m. 1. 298. a. Srr. nález é. 1481 na str. 138.
1456.
Mezi Václavem z HobSovíc a jVnežkou z Čečelic o rčení. 1508, 8. května.
Václav z Hobšovic pohnal Anežku z Čečelic. Vinil ji ze rčenie, tu kdež
jest mu řekla pět kop grošuov českých dáti.
V té při mezi Václavem z Hobšovic puovodem s jedné, a Anežku z čečelic
pohnánu s strany druhé. Kdež ji vinil ze rčenie, tu kdež jest mu řekla pět kop
Nálezy e rohu 1508 o Svátosti. 169
grošnoY českých dáti etc., tak jakož puohon v sobě plněji ukazuje. A na to svědomí
ukázal. Proti tomu ona pohnaná odpírajíc pravila, že se ti svědci nesrovnávají a
svědčie rozdielně, a žádný svědek že toho dostatečně neseznává, by ona paní Anežka
jemu těch pět kop grošuov dáti přiíiekala, a z té příčiny že mu ona tu nic povinovata
nenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž se svědci
8 puohonem nesrovnávají, z té příčiny tento puohon zdvihli jsú. Stalo se v pondělí
den svatého Stanislava.
um.]. 298. a.
1467.
Mezi Jindřichem LoučeDským z Kopidlna a bratrem jeho Zdeňkem o pobrání svrchků.
1508, 9. května.
Jindřich Loučenský z Eopydlna pohnal Zdenka Loučenského odtudž, bratra
svého. Vinil jej z pobrání svrchkuov ze dvora v Psinciech etc.
V té při mezi Jindřichem Loučenským z Kopidlna s jedné, a Zdeňkem odtudž,
bratrem jeho, pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil z pobrání svrchkuov ze dvora
v Psinciech etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti
tomu on Zdeněk pohnaný odpíraje pravil, že se svědomí puovodovo s puohonem ne-
srovnává, a že jest jemu Jindřichovi nikdy nebránil těch svrchkuov vzieti ani bráti,
a že jest se v ně nikdá neuvazoval ani k němu o ně posielal, aby jemu je vrátil,
a že toho ničímž neprovozuje podle puohonu svého, by se jemu puovodovi v ty
svrchky uvázal, než že jest těch svrchkuov Sekerkoví se dvorem v Psincích postůpil.
A na to ukázal svědomí a zápis dskami, kterýž svědčí, aby se mohl uvázati s jedniem
komorníkem v dvuor Psince se vším, s rybníky, potoky i se vší zvolí, což k tomu
přísluší. Proti tomu Jindřich puovod pravil, že mu zápis nesvědčí s svrchky, a že
jemu pobral ryby slovené a ssazené z kuchyněk, a že je některé prodal, a že jich
těm kupcuom bráti nedal. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc., n^'vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Po-
něvadž ten zápis dskami svědčí, aby se v zboží on Zdeněk uvázal a v rybníky,
a nesvědčí, aby se uvazoval v svrchky, aby strany stály před úředníky menšími Praž-
skými desk zemských na zajtří svaté Markéty najprv příští; a což tu Jindřich před
týmiž ouředníky provede, že jest mu on Zdeněk svrchkuov pobral a preč postůpil
aneb obrátil, kam se jemu zdálo, což jest těch svrchkuov bylo, jakož pouhou uka-
zuje. A zač sú stály, což by ouředníci přisoudili, aby on Zdeněk od toho přísudku
ve dvú nedělí jemu Jindřichovi dal a zaplatil. Což se pak ryb těch slovených do-
tyce, což jich Jindřich před uvázáním Zdeňkovým prodal kupcóm, a Zdeněk jim jich
AickiT ČHký Xm. 80
154 Z). XIII, Begistra soudu kamamiho.
bráti nedal, když se y to uvázal : což Jindřich provede před týmiž ooředníky, zač sú
ty ryby stály, kteréž jest prodal před uvázáním Zdeňkovým, což tíž ouředníci přisoudí,
zač sú stály, aby týž jemu zaplatil od rozsudku ve dvů nedělí. Než kterýchž jest
on Jindřich ryb byl neprodal před uvázáním Zdeňkovým, že k těm práva nemá, než
Zdeněk k nim právo má vedle uvázání svého. A což se lesních a loučních peněz
dotýče, což jest kolivěk toho Jindřich prodal před Zdeňkovým uvázáním, což před
ouředníky provede, to také Zdeněk jemu Jindřichovi povinen jest dáti. Stalo se léta
MDVnP v úterý po svatém Stanislavu.
R. m. 1. 101. b.
1458.
Mezi Novoměstským měštanem Jiříkem z Kosíkova a bratřími Saky z Bohuňovic o nedodání
obilí. 1508, 9. května.
Jiřík z Eosykova, města Nového Pražského měštěnín, pohnal Jana, Václava
a Vonše Saky, vlastní a nedielné bratry z Bohuňovic. Vinil je jakožto syna někdy
Petra Saka z Bohuňovic, otce jich, z nedodání XIX korcuov ječmene etc.
V té při mezi Jiříkem z Eosykova, měštěnínem Nového města Pražského,
puovodem s jedné, a Janem, Václavem a Vonšem Saky, vlastními a nedielnými bratry
z Bohuňovic. Kdež je vinil jakožto syna někdy Petra Sakka z Bohuňovic, otce jich,
z nedodání XTX korcuov ječmene etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal
smlouvu. Proti tomu Jan, Václav a Voneš pohnaní pravili, že je na zmatek pohání,
pravíce, že z cizí věci pohání, a že ta smlouva na Blažka svědčí, oč on pohání, a ne
na jich otce. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof-
mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše
puohon, strany i jich s obú stran pře líčení i smlouvu, JMt nalezli: Poněvadž on
puovod pohání z obilé a z jiných věcí, jakož puohon v sobě ukazuje, a toho jest
neprovedl, by oni pohnaní jemu tiem vinni byli; i z té příčiny dává se pohnaným
za právo. A jakož oni pohnaní pravili sú, že z cizie věci jich pohání, a pravíce,
že by z té příčiny ten puohon byl na zmatek : i poněvadž on puovod ukázal smlouvu
a v té smlouvě svědčí mu ty věci, o kteréž on je pohání; i nepohání z cizie věci,
než z své, poněvadž mu v smlouvě svědčí to: i z té příčiny nenie ten puohon na
zmatek, než že pohání jiných z své věci, ješto mu oni tiem vinni nejsú, i jest to
jiná příčina. Stalo se léta MDVni® v úterý po svatém Stanislavu.
R. HL L 102. a.
1459.
Mezi Havlem z Bytězův a Petrem Doubravským o rukojemství. 1508, 9. května.
Havel z Bytězóv pohnal Petra Doubravského, v Praze obývajícieho. Vinil ho
z padesáti kop grošuov míšeňských, jemu od něho spravedlivě povinných etc.
Náleey t rohu 1508 o Svátosti. 155
V té při mezi Havlem z Bytězóv puovodem s jedné, a Petrem Doubravským,
v Praze obývajícím, s strany druhé. Kdež ho vinil z L kop grošuov míšeňských
jemu od něho spravedlivě povinných, a to v tom, kdež mu za již menovanú summu
roků dáním slíbil a jistcem se udělal za syna jeho etc, tak jakož puohon plněji
svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu pohnaný odpíriýe pravil, že mu ru-
kojmí nenie, že svědomí svědčí na sto kop a na deset kop, a on pohání z padesáti
kop, a že se svědomí nesrovnává s puohonem. Proti tomu puovod pravil, že tu
summu sto a deset kop má mu na roky platiti za to rukojemstvie. Tu JMt pán,
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého,
se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor i svě-
domí, nalezli: Poněvadž jest Havel to dostatečně provedl, že jest mu on Petr ru-
kojmí, a rok že jest přišel k placení těch padesáte kop grošuov, z kterýchž ho po-
hání, z té příčiny dává se jemu puovodovi za právo, a on Petr pohnaný aby mu
těch Lte kop grošuov míšeňských dal od dnešního dne ve dvú nedělech pořád
zběhlých. Stalo se léta JVIDVni® v úterý po svatém Stanislavu.
Léta MDVin® v pátek den svatého Prima [9. června] vydán jest Havlovi
z Bytězuov list zatykači na Petra Doubravského pro neplnění summy padesáti kop
grošuov míšeňských jemu Havlovi nálezem (tiemto svrchupsaným) panským přisouzených.
B. m. 1. 117. a.
1460.
Mezi Markétou Jednorožcovou a Janem z Šternberka o dluh. 1508, 9. května.
Markéta Jednorožcova, městka Starého města Pražského, pohnala pana Jana
z Šternberka a na Bechyni. Vinila ho jakožto držitele statku nebožtíka pana Zdenka,
bratra jeho, z pěti kop grošuov a ze XIV grošuov vše českých.
V té při mezi Markétu Jednorožcovu, měštků Starého města Pražského, s jedné,
a panem Janem z Šternberka a na Bechyni s strany druhé. Kdež ho vinila jakožto
držitele statku nebožtíka pana Zdenka, bratra jeho, z pěti kop grošuov a ze XIV
grošuov vše Českých etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázala svědomí
a registra kupecská. Proti tomu pohnaný odpíraje pravil, aby to provedla. Tu JMt
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor
a s obů stran pře líčení, registra kupecská i svědomí, JMt nalezli a takto o tom vy-
pověděli: Poněvadž jest ona Markéta ten dluh svrchu psaný dostatečně provedla, i z té
příčiny aby jí pan Jan dal ten dluh svrchu psaný ve H nedělech od dnešnieho dne
pořád zběhlých. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu.
B. m. 1. 200. a.
20*
156 D. XIIL Begistra soudu komorního,
1461.
Mezi Opiem z Fictum a obcí města Kadaně o postavení spolusousedova syna pro pych.
1608, 9. května.
OppI z Fictum a na Novém Šomburce pohnal purgmistra a konšelnov i vší
obce města Kadaně, aby postavili Hanuše, fojtova syna, spolusouseda jich. Vinil ho
z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých.
V té při mezi Opplem z Fictum a na Novém Šumburce s jedné, a purg-
mistrem, konšely i vší obcí města Kadaně s strany druhé. Kdež on Oppl pohnal
je Kadanské, aby postavili před pány JMtí v soudu komorním Hanuše, foytova syna,
spolusouseda jich, kdež ho vinil z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov Če-
ských etc, jakož puohon plněji ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, nalezli: Poněvadž vedle práva a zřiezení zemského dvě neděli napřed
před Svatostí puohon nenie jim Kadanským dodán, z té příčiny ten puohon JMt
zdvihli sú. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu.
Pán JMt s pány a vladykami, krále JMti raddami, ráčili rozkázati, aby Ka-
danským relací na pana Opple vydána po zdviženie tohoto puohonu nebyla do Suchých
dní najprv příštích; neb se to odkládá na pány JMt do soudu zemského, a má se
vznésti o naučenie stranám bez pohoršení jich práva. Listu se nedodání v čas dotýče.
Stalo se v úterý po svatém Stanislavu.
R. m. 1. 223. b. SroY. nález 6. 1450 na str. 149.
1462.
Mezi Petrem z Hobšovic a Anežkou z Čečelic o vydání schovaných peněz. 1508, 9. května.
Petr z Hobšovic pohnal Anežku z Čečelic. Vinil ji ze čtyř seth kop grošuov
českých, kdež nebožka paní Machna Tosová jí Anežce k věrné ruce schovati dala.
V té při mezi Petrem z Hobšovic puovodem s jedné, a Anežku z čečelic
pohnánu s strany druhé. Kdež ji vinil ze čtyř seth kop grošuov českých, kdež ne-
božka paní Machna Tosová jí Anežce k věrné ruce schovati dala, a že on Petr k těm
Čtyřem stem kopám grošuov právo a spravedlnost má etc, tak jakož puohon plněji
ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Anežka pohnaná odpírajíc pra-
vila, že nic viec svěřeného k sobě od paní Machny Tosové nepřijala, než sto zlatých
uherských, pás střiebmý pozlacený, XXTT prstenuov a záponku. A na to ukázala
svědomí a kšaft též paní Machny Tosové. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, slyševše puohon, strany i jich s obů stran pře líčenie i svědomí, na-
lezli: Poněvadž ona Anežka pohnaná ukázala jest kšaft též nebožky Tosové, v kte-
Nálepy z rohu 1508 o Svátosti. 157
rémžto kšaftu jmenuje, že svuoj yšecek statek řiedí a zejména v něm menige, co
u Leáanské má, a že jí to všecko dáyá, a to jest ona pohnaná dostatečně provedla,
a také i to provedla, že sama Tosová pravila, že jí nic jiného schovati nedala, než
což jest zejména v kšaftu menováno, také i to odvedla, že jí těch čtyř seth kop
nikdá k věrné ruce sdíovati nedala : i z té příčiny ona Anežka pohnaná jemu
Petrovi nic povinovata nenie. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu.
& m. L 241. b. '
1463.
Mezi Zdeňkem Malovcem z Chýnova a mistrem Strakonickým Janem z Švamberka o postavení
lidí poddaných z Dráčova pro pych. 1508, 9. května.
Zdeněk Malovec z Ghaynova pohnal pana Jana Strakonického z Švamberka,
mistra převorství po Čechách, aby postavil lidi své Marše Medka a Jakuba, Michala
Medka, všecky z Dráčova. Vinil je z pychu.
V té při mezi Zdeňkem Malovcem z Ghaynova puovodem s jedné, a panem
Janem Strakonickým z Švamberka, mistrem převorstvie po Čechách, s strany druhé.
Kdež ho pohnal, aby postavil lidi své Marše Medka, Jakuba, Michala Medka, všecky
z Dráčova, že je vinil z pychu etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Při tom žádaje
pánuov JMtí za opatření, že jest jednoho z těch tří, totiž Michala Medka, nepostavil.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá-
lovstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on
pohnán jsa, aby všecky tři postavil, a on nepostavil než dva; i z té příčiny páni
JMt dáviýí jemu Zdeiikovi za právo stáné proti témuž Janovi Strakonickému o toho
jednoho, kteréhož jest nepostavil. A těm, kteříž sú postaveni, dáno jest hojemstvie
podle práva. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu.
B. m. L 268. a.
1464.
Mezi Václavem starším Králickým z Ersovic a Janem Svatbou z Otradovic o dluh za seno.
1508, 9. května.
Václav starší Králicský z Krsovic pohnal Jana Svatbu z Otradovic. Vinil jej
z VI kop grošuov bez XX grošuov vše českých jemu za seno spravedlivě zuo-
stalých etc.
V té při mezi Václavem starším Erálicským z Ersovic puovodem s jedné,
a Janem Svatbu z Otradovic, pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil z VI kop
grošuov bez XX grošuov vše českých jemu za seno spravedlivě zuostalých etc, tak
jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu on Jan Svatba pohnaný odpíraje pravil, že
jemu dlužen nic nenie, a žádaje toho, z Čehož pohání, aby to provedl. Tu JMt pán,
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého,
168 Z>. Xni. Registra soudu tomamího.
se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševáe puohon, odpor i jích s obů stran
pře líčení, JMt nalezli: Poněvadž on puoYod toho dostatečně neprovedl, i z té pří-
činy dáyá se pohnanému za práyo. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu.
R. m. L 298. b.
Puohonové a nálezové k roku sv. Martina léta MD osmého.
1465.
Mezi Václavem Mírkem z Solopisk a Janem Čabelickým z Soutic o nevydání manželky jeho
Johanky. 1508, 13. listopadu.
Václav Mírek z Solopisk pohnal Jana čabelicského z Soutic, aby Johanku,
manželku jeho Mírkovou, dobře se ujistě, ji postavil před pány JMtí v soudu ko-
morním, že jej Jana vinil, že mu již menované manželky jeho vydati nechtěl své-
volně etc.
V té při, kdež Václav Mírek z Solopisk puovod pohnal Jana Čabelicského
z Soutic, aby Johankou, manželkou jeho Mírkovou, dobře se ujistě, ji postavil před
pány JMtí v soudu komorním, že jej Jana Čabelicského vinil, že mu již menované
manželky jeho vydati nechtěl svévolně, pro kteréžto též manželky jeho nevydání on
Mírek ujmy na svém statku tisíc kop grošuov českých pokládá etc, tak jakož puohon
plněji ukazuje. Při tom pravě, poněvadž ji přechovává a vydati mu ji nechtěl na po-
slání dobrých lidí, aby JMt jej Václava v tom podle práva a vedle jeho puohonu
opatřiti ráčili. Proti tomu on Čabelicský při Svátosti minulé odpíraje pravil, že jí
se nebyl povinovat ujišťovati ani vydávati, než že mu jí nebránil, a vedle puohonu
že ji staví a tomu dosti činí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc, najvyěší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad-
dami, slyševše puohon, strany i jich s obú stran pře líčení, JMt nalezli: Poněvadž
stranám bylo při Svátosti až dosavad odloženo, aby se všemi potřebami a spravedl-
nostmi na tento čas zde stály, a ona Johanka aby to provedla, že jest ji on Václav
manžel její vězel a o hrdlo jejie ji připraviti chtěl, a z takové J)říčiny že s ním
býti nechce ; a nynie při této chvíli již rozkázáno, aby to provedla, a ona toho ničímž
neprovedla ; a Mírek tu před JMtí stoje toho žádal, aby mu vydána byla, a jsa JMtí
tázán, nač žádá vydání toho, pověděl, že na to jako manželky své, a bude-li se
k němu jako k manželu svému zachovávati, že on se též k nie zachovati chce ; i po-
něvadž ona toho s ním nebytí ničímž žádnu příčinu hodnú neprovedla, protož aby
ona s ním jako s manželem svým byla, s ním aby hned šla, jeho jako manžela svého
poslušná byla, a on Mírek aby se k ní tak, jakž jest mluvil, zachoval jako k man-
želce své, jie nevěze ani trápe ani na její zdraví proto předešlé jejie s ním nebytí
^il^-^AriJ
Nálezy b rohu 1508 o $v. Martině. 159
sáhaje. Pakli by přes to a přes své rčení, na kteréž jest jí rozkázáno a rozkazuje
se tiemto nálezem (jakož napřed dotčeno), nezachoval se a proti tomuto nálezu učinil,
tehdy že by k němu jmieno bylo jako proti tomu, kterýž proti panskému nálezu
svévolně učinil. Než chce-li on neb ona z předešlých věcí jeden druhého buď du-
chovním neb světským právem viniti, právo se jim nezavírá. Stalo se v pondělí den
svatého Brykcí.
& m. L 298. b.
1466.
Mezi proboštem Boleslavským Yiktorinem a Mandalenou z Strašnic o nevydání penéz na
opravu kostela manželem jejím slíbených. 1508, 13. listopadu.
Kněz Viktorin, probošt Boleslavský, pohnal Mandalenu z Strašnic, mocnu
otcovskú poručnici sirotkuov a statku někdy Prokopa z Habřiny, manžela jejieho.
Vinil ji z nevydání Xti kop grošuov českých, kteréž někdy týž Prokop na opravu
domu božieho tu v Boleslavi dáti přiřekl.
V té při mezi knězem Yiktorinem, proboštem Boleslavským, s jedné, a Man-
dělená z Strašnic, mocnu otcovskú poručnici sirotkuov a statku někdy Prokopa z Ha-
břiny, manžela jejieho, s strany druhé. Kdež ji vinil z nevydání Xti kop grošuov
Českých, kteréž někdy týž Prokop na opravu domu božieho tu v Boleslavi dáti přiřekl
etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal některá svědomí. Proti tomu ona
Mandalena pohnaná odpírajíc pravila, že ona o tom přiřiekání nic neví, a že za živ-
nosti jeho, nebožtíka muže jejieho, maje jej, právem jest jeho nenapomínal ani vinil.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr králov-
stvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyše vše strany i jich
s obú stran pře líčenie, odpor i svědomí nalezli: Poněvadž on kněz probošt za živ-
nosti jeho nebožtíka z toho rčení dobrovolného nepohnal a právem sobě toho rčení
nedovedl, z té příčiny ona Mandelena jemu knězi proboštovi těch X kop grošuov
vedle toho puohonu povinovata vydati nenie. Stalo se v pondělí den svatého Brykcí.
B. m. L S99. b.
1467.
Mezi Benešem z Sendražic a Petrem Víčkem z Slivna o postoupení Malešova. 1508, 14. listopadu.
Beneš z Sendražic pohnal Petra Víčka z Slivna. Viní jej z toho, jakož jest
mu on Beneš postoupil Malešova zámku a dvoru s některými nábytky a ospy k uží-
vání, tak jakož cedule toho postoupení svědčí.
V té při mezi Benešem z Sendražic puovodem s jedné, a Petrem Víčkem
z Slivna pohnaným strany druhé. Kdež jej viní z toho, jakož jest mu on Beneš
postoupil Malešova zámku a dvoru s některými nábytky a ospy k uvázání, tak jakož
160 D. Xni. Eegistra soudu komorního.
cedule toho postoupen ie svědčí. A podle znění té cedule m%je on Yíěek témuž Be-
nešovi zúplna vrátiti, s čím mu on Beneš toho postoupil zámku, nevrátil mu zase
ospu, zejména žita LX korcuov, ovsa sto korcuov a ječmene jeden korec, kteréžto
nevrácené obilé on Beneš XVte kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož puohon
plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Tu on Petr Víček před JMtí pány stoje,
žalobu i svědomí jeho Benešovo slyše, nic tomu neodepřel. Z té příčiny JMt pán,
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého,
se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : aby on Petr Víček jemu BeneSovi
puovodovi to obilé v puohonu menované aneb těch patnácte kop grošuov českých
v témž také puohonu dotčených dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád
zběhlých. Stalo se v úterý po svatém Brykcí léta MDVím
um.]. 81. a.
1468.
Mezi Kateřinou Sýkorkou a Jeronýmem kupcem z Mostu o základ přepadený. 1508, 14. listopadu.
Kateřina Saykorka, městka Starého města Pražského, pohnala Jeronýma kupce
z Mostu, na Horách Kutnách obývajícieho. Viní ho ze sta kop z základu přepadeného etc
V té při mezi Kateřinu Saykorkú, měštkú Starého města Pražského, s jedné,
a Jeronýmem kupcem z Mostu, na Horách Kutnách obývajícím, s strany druhé. Kdež
ho viní ze sta kop základu přepadeného, tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje,
pravieci při tom, že ten základ tiemto spuosobem a z této příčiny stal se, že on Je-
roným ji z dluhu upomínal, pravě, že mu dlužná jest ; a ona pravila, že nenie. A na
to ukázala svědomí. Proti tomu Jeroným odpieraje pravil, že se ti Saykorčini svěd-
kové o ten základ nesrovnávají a že vedle práva nejsú dostateční, než že on se
k tomu základu zná, že jest se mezi nimi stal, a také že mu ona jest ještě dvě
kopě míšeňské dlužná. A na to ukázal svá registra kupecská. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany etc, takto o tom vypověděli :
Poněvadž ta pře při času Svátosti až do této chvíle odložena byla, aby on Jeroným
ten dluh provedl, i neprovedl jest ničímž dostatečně ; a jsa od JMtí tázán, zná-li se
k tomu vetunku, pověděl, že zná: z té příčiny dává se jí Saykorce za právo, a on
Jeroným aby jí těch sto kop vedle jejieho puohonu dal ve dvú nedělech pořád
zběhlých. Stalo se léta MDVHI® v úterý po svatém Brykcí.
R. m. 1. 67. a.
1469.
Mezi Jiříkem Vikhartem z Šanova a Janem z Rabšteina o pych. 1608, 14 listopadu.
Jiřík Wikharth z Šanova pohnal pana Jana z Rabšteina. Vinil ho z pychu
a pro ten pych z Xti kop grošuov českých.
NáUzy e rohA 1508 o sv, Martine. 161
V té při mezi Jiříkem WikhaFthem z Šanova puoYodem s jedné, a panem
Janem z Eabčteina pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil z pychu a pro ten
pych z desieti kop grošuoy českých, že jest rozkázal člověka jeho Štěpána z Králce
jíti pod řádem a právem, naň na téhož Člověka jeho jemu nic nežalovav etc., tak
jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu pan Jan odpíraje pravil, že jest tu pychu
neučinil žádného, a což jest mu učiniti kázal, že jest to dobře učiniti mohl, neb jest
toho člověka Štěpána na svých gruntích a na škodě své zastihl, že jest v řece jeho
lovil přes zápověď, a jsa zavázán, aby se stavěl, i nestavěl se. A na to také ukázal
svědomie. Proti tomu puovod pravil, že jest ho proto jímati neměl, ale právem
z toho hleděti; a když k němu o toho člověka slal, že jest mu ho vydati nechtěl
A na to také ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
Steině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, nalezli: Kdež Wikharth k němu ku panu Janovi posielal, s jeho volí jest
ten jeho Wikharthuov člověk jat, a on se seznal, že s jeho volí, a ti kteříž od něho
od Wikhartha o to vysláni byli, toho žádali, aby ho propustil, a že mu on Wikhart
od něho chce spravedlivé učiniti; a on pověděl, že by jich více jímati chtěl na svém;
a potom také on Wikharth k němu posielal, aby mu ten pych napravil, a on pan
Jan tu odpověď dal, že k tomu člověku o to hleděti nechce ; i poněvadž on Wikharth
v svém prvním poselstvie žádal toliko toho člověka vydání a nepravil, by ten člověk
8 jeho volí v tom potoce honil, a když podruhé poselstvie o něho učinil, tu tepruv
pravil, že s jeho volí ten člověk lovil, na kterážto řeč on pan Jan dále k tomu
člověku o to hleděti nechtěl: z těch příčin nadepsaný pan Jan jemu Wikharthovi
tíem pychem povinovat nenie. Stalo se léta MDVin® v úterý po svatém Brykcí.
R. m. 1. 102. b. SroY. nález č. 1422 na str. 132.
1470.
Mezi Hans Trojem od Hory Kutny a Janem Kostkou z Postupic o nezdržení smlouvy.
1508, 14. listopadu.
Hanstroj od Hory Kuthny pohnal pana Jana Kostku z Postupic. Vinil jej
z nezdrženie smlouvy mezi nimi dobrými lidmi vypověděné, a to o dvě stě kop
grošuov a devět kop grošuov a XXIE grošuov vše českých etc.
Y té při mezi Hanstrojem od Hory Kutny s jedné, a panem Janem Kostků
z Postupic s strany druhé. Kdež týž Hanstroj vinil jej pana Kostku z nezdržení
smlouvy mezi nimi dobrými lidmi vypověděné, a to o dvě stě kop grošuov a devět
kop grošuov a XXIH grošuov vše českých etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na
to ukázal registra kupecská. Proti tomu poručníci páně Janovi Kostkovi pravili, že
pan Jan Kostka na tom prve byl, cožkoli on Hanstroj toho dluhu provede, že mu
pan Jan dáti neodpírá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc.,
Arefchp Č«ký Xm. 81
162 2). Xin. Begistra soudu komorního.
najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
nalezli: Poněvadž on Hanztroj puovod to dostatečně provedl, že jest jemu panu Ja-
novi Kostkovi po Janovi Ciplovi ten dluh oznámil, jakož puohon ukazuje etc, a pan
Jan skrze téhož Ciplu smlúvu vzal, aby on Honztroj toho dluhu jemu až do svatého
Jiří sčekal, že mu jej na ten čas dáti chce: z té příčiny dává se témuž Trojovi za
právo, tak aby on pan Kostka jemu tu summu v puohonu menovanú, to jest téch
dvě stě kop grošuov devět kop grošuov a XXIII grošuov vše českých, dal. Stalo
se v úterý po svatém Brykcí.
R. m. 1. 117. b.
1471.
Mezi Ofkou ze Lhoty a Kateřinou z Nemysle o dluh. 1508, 14. listopadu.
Ofka ze Lhoty pohnala Kateřiny z Nemysle. Vinila ji z XVII kop grošuov
míšeňských a ze čtyř zlatých uherských, kterýchž jest na žádost její puojčila Cti-
borovi Arnoštovi z Kestřan.
V té píi mezi Ofkú ze Lhoty puovodem s jedné, a Kateřinu z Nemysle po-
hnánu 8 strany druhé. Kdež ji vinila z XVII kop grošuov míšeňských a ze čtyř
zlatých uherských, kterýchž jest na žádost její puojčila Ctiborovi Arnoštovi z Kestřan,
a za ty jí táž Kateřina slíbila etc, tak jakož puohon plněji ukazuje. Tu táž Kate-
řina před JMtí stojéci osobně k tomu rukojemstvie se jest seznala a tomu neodepřela.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr králov-
stvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševSe strany i jich s obů
stran pře líčenie, nalezli: Poněvadž se táž Kateřina pohnaná k tomu rukojemstvie
dobrovolně seznala, aby tomu dosti učinila a tu summu v puohonu položenu, to jest
XVn kop grošuov míšeňských a čtyry zlaté uherské, aby jí Ofce dala od dnešního
dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v úterý po svatém Brykcí.
R. m. 1. 224. a.
1472.
Mezi Petrem z Pohnání a Vavřincem Ševcem z Vodnan o svěřené peníze sirotčí.
1508, 14. listopadu.
Petr z Pohnání pohnal Vavřince Ševče z Vodůan. Vinil jej ze sta kop gro-
šuov a z XXIV a puol kopy grošuov a z XVin grošuov vše míšeňských.
V té při mezi Petrem z Pohnání puovodem s jedné, a Vavřincem Ševcem
z Vodnan s strany druhé. Kdež jej vinil ze sta kop grošuov a z XXTV a puol kopy
grošuov a z XVIII grošuov vše míšeňských sirotčiech, kteréž má od nebožtíka Me-
telice z Protivína, někdy člověka jeho, k kteréžto summě peněz on Petr z Pohnání
právo a spravedlnost má na miestě Anny z Protivína jako po sirotku svém etc., tak
Nálezy s roh* 1508 o sv. Martině. 163
jakož puohon plněji v sobě okazuje. A na to některá ukázal svědomí a dluhy na
ceduli sepsané. Proti tomu on Vavřinec odpíraje pravil, že ti svědkové žádní podle
práva nejsú, a že jest on od Metelice peněz žádných k sobě nepřijal a nic sirotčieho
že nemá, a že on Petr toho naň ničímž neprovozuje, než že sú některé ty dluhy jiní
brali, ti, kteříž je spravedlivě bráti měli, jakožto žena jeho Metelicova po smrti jeho
Metelicově. A na to ukázal také svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, puohon, žalobu, strany i jich s obú stran pře líčenie slyševše
i svědomí, takto vypověděli: Poněvadž on Petr puovod podle puohonu svého dosta-
tečně neprovedl, by on Vavřinec pohnaný tu summu v puohonu menovanú po tom
Metelicovi k sobě přijal, z té příčiny dává se jemu Vavřincovi za právo, a že tu jemu
Petrovi podle jeho puohonu nic povinen nenie. Stalo se v úterý po svatém Brykcí.
R. m. 1. 242. a.
1473.
Mezi Václavem z Boupova a Jetřichem z Gutšteina o dluh na pflegarství hradu Chebského
zapsaný. 1508, 14. listopadu.
Václav z Roupova pohnal pana Jetřicha z Gutšteina. Vinil jej z pěti seth
zlatých rýnských, kteréž mu měl o svatém Havle nynie minulém dáti z pflegu ve
Chbě, kteréž mu jest někdy paní Zygona hrabinka z Ortmberka na témž pflegu od-
kázala, diel, kterýž od téhož pana Václava on pan Jetřich koupil toho pflegu.
V té při mezi panem Václavem z Roupova, puovodem s jedné, a panem Je-
třichem z Gutšteina pohnaným s strany druhé. Kdež jej pana Jetřicha vinil z pěti
seth zlalých rýnských, kteréž mu měl o svatém Havle nynie minulém dáti z pflegu
ve Chbě, kteréž mu jest někdy paní Zigona hrabinka z Ortmberka na témž pflegu
odkázala, diel, kterýž od téhož pana Václava on pan Jetřich koupil toho pflegu etc.,
tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal list páně Jetřichuov, kterýž jemu
píše, a v tom listu stojí, že jemu těch pět seth zlatých dáti chce, když o to s panem
Wolfem konec vezme. A ukázal svědomí Vahancovo, poručníka té pře, kterýž vyznal,
že o tom vie, že jest to pan Jetřich od pana Václava koupil. Proti tomu on pan
Jetřich pohnaný odpíraje pravil, že se ta věc na kšaft paní hrabinky vztahuje a že
se dotýče zápisu a že ta věc k tomuto soudu nepříleží, a s panem Roupovským že
o tu věc smlouvu takovú má, že se jest pan Václav podvolil těch pět seth zlatých
rýnských při panu Jetřichovi nechati dotud, dokudž o to s panem Wolfem, bratrem
téhož pana Jetřicha, konce nevezme. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obú stran pře líčení,
list páně Jetíichuov i svědomí, nalezli : Poněvadž on pan Jetřich svým listem k dluhu
21*
k .■"
164 2>. XUL Registra soudu húmomího.
se zná. k těm pěti stem zlatým, že je chce zaplatiti; a služebník téhož pana Je-
třicha Vahance, poničník té pře, zná se, že o tom vie, že jest pan Jetřich pět seth
zlatých u pana Václava koupil ; a on že pan Jetřich toho dostatečně podle práva ne-
provozuje, by jemu těch pět seth zlatých čekati aneb pH něm nechati měl, dokudž
by o to konce s panem Wolfem nevzal: i z těch příčin dávají jemu puovodovi za
právo, aby on pan Jetřich jemu panu Václavovi od dneška ve dvú nedělech pořád
zběhlých těch pět set zlatých rýnských dal. Stalo se v úterý po svatém Brykcí.
R. m. 1. 299. b.
1474.
Mezi Jindřichem Kostelákem z Kostelce a Zdeňkem Loučenským z Kopidlna o nezdržení
smlouvy. 1508, 15. listopadu.
Jindřich Kostelák z Kostelce pohnal Zdeiika Loučenského z Eopydlna. Vinil
ho z nezdrženie smlouvy mezi nimi dobrými lidmi učiněné, na kterýchž jsú s obú
stran mocně přestali, o summu o sedmmezcítma kop grošuov bez jednoho XXXti gro-
šuov vše českých etc.
V té při mezi Jindřichem Kostelákem z Kostelce s jedné, a Zdeňkem Lou-
čenským z Kopydlna s strany druhé. Jakož jeho puovod vinil z nezdržení smlouvy
mezi nimi dobrými lidmi učiněné, na kterýchž sú s obú stran mocně přestali, o summu
o XXVn* kop grošuov a bez jednoho o XXXti grošuov vše českých etc, tak jakož
puohon plněji ukazuje. Tu on Zdeněk pohnaný před pány JMtí stoje tomu jest ne-
odpieral. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof-
mistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše
strany, JMt nalezli : Poněvadž se k tomu on Zdeněk dobrovolně seznal, že jest týž
Jindřich tu summu nadepsánu a v puohonu položenu, totižto XXVII^ kop grošuov
a bez jednoho XXXti grošuov vše českých zaň dal, z té příčiny aby tomu dosti učinil
a jemu touž summu v puohonu měno vanu ve dvú nedělí pořád zběhlých od dnešnieho
dne aby navrátil a dal. Stalo se v středu po svatém Brykcí.
R. ni. 1. lOS. a.
1475.
Mezi Janem z Hrušová a Janem Leidichem z Čečelic o dosti neučinéní smlouvě.
1508, 15. listopadu.
Jan z Hrušová pohnal Jana Leydycha z čečelic. Vinil ho z dosti neučinění
smlouvy, kteráž jest mezi Hynkem Vrabským a týmž Janem a jím Leydychem
o lidi jich.
V té při mezi Janem z Hrušová s jedné, a Janem Leydychem z Čečelic
s strany druhé. Kdež ho vinil z dosti neučinění smlouvy, kteráž jest mezi Hynkem
Nálejsy g roku 1508 o sv. Martině, 165
Vrabským a týmž Janem a jím Leydychem o lidi jich, o položení některých věcí
zase, jakož táž smlouva okazuje, kteréž jest on Hynek dosti učinil od svého člověka,
ale že on Leydych v tom kusu té smlouvě dosti nečiní, kdež Šimůnek z čečelic,
člověk jeho Leydychuov, měl položiti summu Lte kop, i nepoložil etc., tak jakož
puohon plněji ukazuje. Na to ukázal smlouvu. Proti tomu on Jan Leydych odpí-
raje pravil, že jest jím ta smlouva ani lidmi jeho nesešla, a že jest podle té smlouvy
jezdil i lidem svým rozkazoval, aby se té smlouvě dosti stalo. A na to ukázal list
poselací, kterýž jest jemu Hruško vskému ze vsi své čečelic psal. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Jan Hruškovský jej
Leydycha žene z Lti kop, a on Leydych k tomu se sám seznal, že člověk jeho má
položiti padesáte kop, protož aby on Jan Leydych člověku svému Šimůnkovi roz-
kázal položiti podle puohonu těch Lte kop, a to konečně ve dvú nedělí pořád zběhlých.
A chce-li zase on Leydych koho z té nezdrženie smlouvy viniti, právo se jemu ne-
zavírá. Stalo se v středu po svatém Brykcí.
B. m. 1. 161. a. SroY. náleiy 6. 1397 a 1408 na str. 117 a 124.
1476.
Mezi Janem Hasišteinským z Lobkovic a obcí města Slaného o pych. 1508, 15. listopadu.
Jan Hasisteinský z Lobkovic pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města
Slaného. Vinil je z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých.
V té při mezi panem Janem Hasišteinským z Lobkovic puovodem s jedné,
a mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Slaného pohnanými s strany druhé.
Jakož jest je Slánské vinil z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov če-
ských etc., tak jako puohon plněji svědčí. Proti tomu oni Slánští pohnaní odpíra-
jíce pravili, že k tomu puohonu odpoviedati povinovati nejsú, poněvadž on pan Jan
vedle zřiezení zemského k nim se nezachoval a o napravení toho pychu neposlal,
jakž zřiezení ukazuje zemské. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
nalezli : Poněvadž se týž pan Jan vedle téhož zřiezenie zemského o napravenie pychu
učiněného k nim k Slánským nezachoval, tak jakž to zřízenie v sobě zní, z té pří-
činy JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v středu po svatém Brykcí.
B. m. 1. 161. b.
1477.
Mezi Janem z Landšteina a Janem Škvoreckým z Klinšteina o postavení člověka poddaného
pro pych. 1508, 15. listopadu.
Jan z Landšteina na Tuchorazi pohnal pana Jana Škvorecského z Klinšteina,
aby postavil před naj vyšším panem hofinistrem královstvie Českého a raddami krále
166 D. Xm. Registra soudu komorního.
JMti člověka svého Duchka Roubala, krčmáře z Přišimas. Vinil jej z pychu a pro
ten pych etc.
V té při mezi panem Janem z Landšteina na Tuchorazi puovodem s jedné,
a panem Janem Škvorecským z Elinšteina pohnaným s strany druhé. Kdež ho po-
hnal, aby člověka svého Duchka Roubala, krčmáře z Přišimas, postavil před naj-
vyšším panem hofinistrem královstvie Českého a raddami krále JMti, kdež téhož člo-
věka vinil z pychu a pro ten pych etc. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině etc., naj vyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami: Poněvadž se on puovod vedle zřiezení zemského o napravení pychu
nezachoval, z té příčiny tento puohon zdvihli sú. Stalo se v středu po svatém Brykcí.
R. m. 1. 162. a.
1478.
Mezi Markétou z Slavíkova a Janem Kostkou z Postupic o nezdržení smlouvy. 1508, 15. listopadu.
Markéta ze Slavíkova pohnala pana Jana Kostku z Postupic. Vinila ho z ne-
zdržení smlouvy mezi nimi dobrými lidmi vypověděné, a to o LX kop a VII kop
grošuov českých bez některého groše etc.
V té při mezi Markétu z Slavíkova puovodem s jedné, a panem Janem Kostků
z Postupic s strany druhé. Kdež ho vinila z nezdržení smlouvy mezi nimi dobrými
lidmi vypověděné, a to o LX kop a VII kop grošuov českých bez některého groše,
kterúžto summu někdy pan Bohuše Kostka z Postupic, bratr jeho páně Januov ne-
dielný, jí Markétě dlužen zuostal etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to
ukázala svědomí. Proti tomu poručníci páně Janovi pohnaného odpírajíce pravili, že
se ti svědci nesrovnávají, a že o to potom jiná se námluva stala, a podle té posled-
nější námluvy že jest on pan Jan chtěl tomu dosti učiniti. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla-
dykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž ona paní Markéta puovod to provedla,
že Jan Cipla od téhož pana Kostky k nie vyšed, aby toho dluhu až do svatého Jiří
sčekala, žádal, že jí zaplaceno býti má, a ona po témž Ciplovi jemu těch dluhuov
ceduli sepsánu dodala, po kteréžto ceduli dodání pan Jan Kostka ruku dáním jí také
přiřekl ten dluh zaplatiti, kdež takové jeho páně Janovo přirčení táž Markéta dosta-
tečně provedla : z té příčiny jí paní Markétě puovodu dávají za právo, a on pan Jan
Kostka aby jí tu summu v puohonu menovanú, to jest LXte kop a Vil kop grošuov
českých, dal, a to ve dvú nedělech od dnešnieho dne pořád zběhlých. Stalo se v středu
po svatém Brykcí.
R. III. 1. 200. b.
Náleey 0 rohu 1508 o sv. Martině. 167
1479.
Mezí Petrem Haléřem z Jíčinéysi a Václavem Vrchlabský z Vrchlabí o rčení. 1508, 15. listopadn.
Petr Haléř z Jičiněvsi pohnal Václava Vrchlabského z Vrchlabí. Vinil ho ze
rčení, tu kdež týž Vrchlabský řekl mu všichnu spravedlnost a nápad po někdy Ja-
novi bratra svém nedieluém dáti.
V té při mezi Petrem Haléřem z Jičiněvsi s jedné, a Václavem Vrchlabským
z Vrchlabí s strany druhé. Kdež ho vinil ze rčení, tu kdež týž Vrchlabský řekl
mu všicku spravedlnost a nápad po někdy Janovi, bratra svém nedielném, dáti etc.,
tak jakož týž paohon v sobě plněji okazuje. A na to okázal svědomí. To on Václav
pohnaný před JMtí stoje nic neodepřel, toliko pravě, že svého svědomí pohotově nemá,
á Yokázal svědka jednoho. To JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
JMt nalezli: Poněvadž on Petr poovod svým i jeho Vrchlabského svědomím to do-
statečně provedl, že jest mo on Vrchlabský všicko spravedlnost a nápad po Janovi
bratro svém řekl dáti; z té příčiny JMt toto při na úředníky Pražské menší odklá-
dají, a strany aby před týmiž úředníky ten pondělí po svatém Fabiano a Šebestiano
najprv bodúcím stáli, a což to on Petr té spravedlnosti a toho nápado po témž ne-
božtíkovi Janovi Vrchlabském zaostalého na schválení týchž úředníkoov provede, to
aby jemo on Vrchlabský dal od próvoda ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se
v středo po svatém Brykcí.
B. m. 1. 242. b.
1480.
Mezi Zdeňkem Loučeňským z Kopidlna a Janem ze Záp o vydání peněz. 1508, 15. listopadu.
Zdeněk Loučen ský z Eopydlna pohnal Jana z Záp. Vinil jej ze sta kop gro-
SooY českých a z LXXXti kop grošoov českých, kteréž jest vzal a vyzdvihl od pana
Mikoláše mladšieho Trčky z Lípy.
V té při mezi Zdeňkem Loočenským z Eopydlna s jedné, a Janem z Záp
s strany drohé. Kdež ho vinil ze sta kop grošoov českých a z LXXX kop grošoov
Českých, kteréž jest vzal a vyzdvihl od pana Mikuláše mladšieho Trčky z Lípy, práva
k těm penězóm nemaje, a že ty penieze jemu Zdeňkovi náležejí etc., jakož puohon
plněji okazuje. A na to okázal vajpis z desk a svědomí. Proti tomo Zápský pohnaný
pravil, že jest ty penieze vzal na diel Jindřicha Loočenského, bratra jeho Zdeňkova,
a že on Zdeněk prodav statek (Slavostice a Žlonice) svooj pana Trčkovi, obeslav on
Zdeněk své rokojmie, jim ty penieze vydal. A na to také okázal svědomí. To JMt
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž on Zdeněk póvod
168 2>. XIIL Registra sotidu komorního.
toho vedle puohonu svého neprovodí, hy týž Jan Zápský jeho penieze vzal, tudy
jemu on Zápský vedle téhož pohonu nic povinovat nenie. Než chce-li on Zdeněk
dále o ty penieze k komu hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v středu po svatém
Brykcí.
R. m. 1. 258. b.
1481.
Mezi Otíkem z Veselíce a Vilémem Eoutským z Koutů o rčení. 1508, 15. listopadu.
Votík z Veselíce pohnal Viléma Eoutského z Eoutuov. Vinil jej z dosti ne-
učinění rčení, tu kdež podle jich s obú stran svobodného, dobrovolného, společného
podvolení řekli sú sobě, aby každý z nich panně Kateřině z Skuhrova sto zlatých
uherských na den menovitý dal.
V té při mezi Votíkem z Veselíce puovodem s jedné, a Vilémem Koutským
z Koutuov pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil z dosti neučinění rčení, tu kdež
podle jich s obú stran svobodného, dobrovolného, společného podvolení řekli sú sobě,
aby každý z nich panně Kateřině z Skuhrova sto zlatých uherských na den meno-
vitý dal, a on Otík že jest jie panně Kateřině těch sto zlatých uherských poslal
a dal, ale on Koutský že jest jich těch sto zlatých uherských jmenované panně
Katheřině neposlal a nedal a tudy takovému svému svobodnému a mezi nimi do-
brovolně podvolenému rčení on Koutský neučinil dosti etc., tak jakož tayž pohon
plněji v sobě ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu Vilém Koutský odpíriye
pravil napřed, že se ti Votíkovi svědci nesrovnávají, a k tomu že jest puohon
z dvojí věci, jedno ze rčení a druhé z spolku, a nad to že jest ten puohon učinil
proti zřiezení zemskému a na zmatek, protože z cizie věci a ne z své pohnal.
A jestliže jest on Koutský co Katheřině z Skuhrova přiřiekal, jakož jest nepřiříekal,
tehdy že jest ho táž Katheřina a ne on Votík pohnati měla. A na to ukázal to
zřiezenie zemské. Toho také při tom dotekl, že jest jí Kateřině některé klenoty
miesto těch zlatých uherských dal, a ona že jest jich přijíti nechtěla; ale toho jest
neprovedl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšSí hof-
mistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany
i jich s obú stran pře líčení, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž on Votík puovod
svým svědomím to dostatečně provedl, že sú sobě to rčení učinili dobrovolně, a že
on Votík podle toho podvolenie tomu rčení dosti učinil a jí Katheřině z Skuhrova
těch sto zlatých uherských dal : z té příčiny a podle toho jich podvolení on Koutský
tomu rčení dosti učiniti a těch sto zlatých uherských dáti jest povinovat, kdež jest
Votík dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné.
Stalo se v středu po svatém Brykcí.
R m. L soo. b.
Nálegy 0 roku 1508 o sv. Martině. 169
1482.
Mezi Ladslavem ze Šternberka a pány z Gutšteina o rukojemstyf. 1508, 15. listopada.
Pan Ladslav z Šternberka na Bechyni, najyyšší komorník královstvie českého,
pohnal pana Kryštofa z Gutšteina léta MDVin v středu před svatým Janem Křtitelem
božím [21. června], viniti ho chtě z pěti seth kop grošuov českých panu Heynrichovi
z Gutšteina, bratru jeho, zan a za pana Jetřicha, bratra jeho, za rukojemstvie daných etc.
Tu léta MD Vin° v středu po svatém Brykcí : Poněvadž týž pan Kryštof pohnaný třikrát
volán sa k svému právu nestál, dáno jest panu Ladslavovi puovodovi proti němu za
právo stáné. Dal památné.
Týž pan Ladslav pohnal pana Jetřicha z Gutšteina na Chýšech z pěti seth
kop grošuov českých za rukojemstvie daných. Tu léta a dne ut supra dáno panu
Ladslavovi puovodovi za právo stáné. Dal památné.
R in. 1. 318. b. za nápisem: ,,Stand práva. Kroku tv. Martina léta MDVUP.''
1483.
Mezi Albrechtem Sendlem z Oušavy a Kryštofem z Gutšteina o rukojemství. 1508, 15. listopadu.
Albrecht Rendl z Aušavy pohnal pana Kryštofa z Gutšteina a na Žebráce
léta MDVin z pěti seth kop grošuov českých zan za rukojemstvie daných. Tu létha
a dne ut supra dáno jemu Rendlovi proti němu za právo stáné. Dal památné.
R. in. list 319. a. za nápisem: Stáná práva. K roku tv. Martina léta MDVIIP.
1484.
Mezi Václavem z Olbramovic a Petrem z Pohnání o platnost kšaftu Jana z Pohnání.
1508, 15. listopadu.
Jakož Václav z Olbramovic a Petr z Pohnání, kdež sů žádali opatření o sirotky
Jana z Pohnání nebožtíka a [na] pánu JMti a raddách krále JMti v soudu komorním
přestali sú mocně o kšaft téhož někdy Jana z Pohnání, takto JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc. a JMt páni a vladyky etc. mezi nimi vypověděli:
Poněvadž nebožtík Jan neměl jest mocného listu královského a kšaft jest udělal pod
8VŮ a jiných dobrých lidí pečetmi nad dětmi svými, nad statkem dědičným a zápisným
poručníky čině nadepsaného Václava z Olbramovic i jiné, jakož ten kšaft ukazuje,
že ten kšaft, což se poručení dětí jeho, statku gruntovního dědičného i zápisného do-
tyce, že moci nemá, a toho že jest učiniti nemohl; než což se peněz a svrchkuov
odkázání tkne, to v své moci, jakž ten Januov kšaft ukazuje, zuostati má: protož
nadepsaný Václav z Olbramovic s jinými spoluporučmTiy aby svrchupsanému Petrovi
z Pohnání děti a sirotky jeho nebožtíka Jana vydal a statku všeho aby postoupil,
tak jakž kšaft ukazuje, dědičného i zápisného, a to od dnešního dne ve dvú nedělí
Arckhr Čeiký XIU. 28
170 D. XIII. Registra soudu komomfíio.
pořád zběhlých. A on Petr aby sirotkóm statek uničil u desk vedle práva. Stalo se
v středu po svatém Brykcí.
R. ni 1. 834. a. za nápisem: Regitlra památná. O ivatém Martini létha MD oimého.
1485.
Mezi Vilémem Koutským z Koutův a kněžnami Minsterberskými o půhon k svědomí.
1508. 15. listopadu.
Vedle těch puohonuov, kdež Vilém Koutský z Koutuov pohnal osviecených
kněžen a paní, paní Katheřiny rodilé z Sas etc. a paní Anny kněžny Minsterberské
etc. JMtí, k svědomí listem svým JMtem, co by mu svědčiti měly, oznamuje a žá-
daje, aby mu svědčily na Kateřinu z Skuhrova; při tom JMt kněžny na paních JMtech
žádajíce za opatřenie vedle práva, praviece, že svědčiti povinny nejsů to, což on
na JMtech žádá, poněvadž táž Kateřina pohnána nenie, toho dotýkajíce, že podle
zřiezenie zemského žádný k svědomí poháněti nemá, leč prve k při požene. A na
to zřiezení zemské ukázaly jsou, žádajíce vedle téhož zřiezení zemského zachovány
býti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, JMtí kněžen žádost
pováživše a v to svrchu psané zřiezení zemské pilně nahlédše, nalezli: Poněvadž
svrchu menovaná Kateřina z Skuhrova nenie pohnána k při, a Koutský na kněžnách
JMti žádá, aby na touž Katheřinu svědčily, i podle toho zřiezení zemského JMt jemu
Koutskému svědčiti nejsú povinny, a tudy jest on Koutský proti tomu zřiezení zem-
skému učinil, že jest JMti prve k svědomí hnal a na JMtech svědomí žádal, nežli
jest často psanú Kateřinu z Skuhrova k při pohnal. A protož z těch příčin JMtem
kněžnám on Koutský těmi pokutami v tom zřiezení zemském položenými vinen, to
jest každé kněžně JMti po Xti kopách grošuov českých, a ty aby JMtem dal od
dnešního dne ve dvů nedělech pořád zběhlých i s škodami, kteréž JMt kněžny před
úředníky Pražskými menšími provedu, tak jakož to zřiezení zemské ukazuje v sobě a za-
vírá. Stalo se v středu po svatém Brykcí.
B. in. 1. 334. a. sa nápisem: Be^istra památná, O svatém Martini MDVUP, SroY. nález č. 1481 na Btr. 168.
1486.
Mezi Bohuslavem Vrchotou a Janem Kostkou z Postupic o dluh. 1508, 16. listopadu.
Bohuslav Vrchota. Vedle toho nálezu, kterýž jest v předešlém času mezi
Bohuslavem Vrchotů puovodem a panem Janem Kostků z Postupic pohnaným učiněn, kdež
týž Vrchota jej pana Jana Kostku jakožto držitele statku někdy Bohuiika z Adršpachu
z tisíce kop grošuov českých vinil, kteréž mu týž Bohunek na statku svém na Heřma-
nicech řekl zapsati etc, tak jakož ten jeho Vrchotuov puohon i nález na to učiněný
Nálezy g rohu 1508 o sv. Martini. 171
šíře v sobě svědčí a zavírají. Tu týž Vrchota před pány JMtí stoje pravil, že by
mu se v tom nálezu nějaký omyl stal, JMtí žádaje, aby mu ten omyl napraven byl,
v tom ten omyl ukazuje, že by poručník páně Kostkuov pravil, že jest pan Kostka ten
statek koupil a zaplatil, ale toho že jest ničímž neprovedl. Proti tomu poručník
páně Kostkuov pověděl, že mu se na miestě páně Kostky podruhé o to súditi nenie
potřebie, a by se měl podruhé súditi, že by to chtěl a mohl provésti, že jest ten
statek i koupil i zaplatil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc.,
najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, sly-
ševše strany i jich s obu stran pře líčení, a pilně v ten první nález nahledše a roz-
váživše, JMt takto vypověděli: že v tom předešlém nálezu žádný se omyl nenalézá.
Než chce-li on Vrchota o to k komu jinému nežli k nadepsanému panu Kostkovi
hleděti, že se mu tiem prvním nálezem právo nezavřelo. A potom aby se to žádnému
na budúcí časy nepřiházelo, by měl nálezy panské omylem dotejkati a toho neprovoditi,
že by se to žádnému netrpělo, ale byl by bez milosti trestán. Ale to se nynie Vr-
chotovi promíjí. Stalo se léta MDVIII ve čtvrtek po svatém Brykcí.
B. m. 1. 31. a. SroY. nález č. 1412 na str. 127.
1487.
Mezi Jiříkem z Kosíkova měšťanem Novoměstským a Václavem Tvochem z Nedvídkova o dluh.
1508, 16. listopadu.
Jiřík z Kosykova, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Václava Tvocha
z Nedvídkova. Vinil ho z sedmdesáti kop a šesti kop grošuov vše míšeňských.
V té při mezi Jiříkem z Kosykova, měštěnínem Nového města Pražského,
s jedné, a Václavem Tvochem z Nedvídkova s strany druhé. Kdež on Jiřík vinil
jeho pohnaného z sedmdesáti kop a z Víti kop grošuov vše míšeňských, jemu od něho
zuostalých po počtu mezi nimi učiněném etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá.
A na to některá ukázal jest svědomí. Proti tomu on pohnaný odpíraje pravil, že
mu dlužen nic nezuostal a že smlouva učiněná mezi nimi toho neukazuje. A na to
ukázal tu smlouvu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší
hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše
puohon, žalobu, odpor, svědomí a v smlouvu pilně nahledše, takto vypověděli: Po-
něvadž ta smlouva na jiné a ne na ten jich počet se vztahuje, a on Jiřík puovod to
dostatečně provedl, že jest s ním s Tvochem počet učinil a jemu po počtu tu summu
dlužen zuostal; z té příčiny JMt jemu Jiříkovi dávají za právo, a že jest on Tvoch
jemu tou summou v puohonu menovanú, to jest LXXti kopami a Víti kopami gro-
šuov vše míšeňskými, povinovat. A ty aby dal jemu Jiříkovi od dnešnieho dne ve
22*
172 D. XIII. Registra soudu komorního,
dvú nedělech pořád zběhlých. Chce-li pak on Tvoch koho podle svrchu psané smlouvy
z čeho viniti, právo mu se nezavierá. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek po svatém
Brykcí léta MDVHP.
B. m. L 104. a.
1488,
Mezi Hynkem z Waldšteina a lidmi poddanými bratří z Waldšteina o pych. 1508, 16. listopadu.
Hynek z Walšteina a z Štěpanic pohnal lidi pana Jiříka, pana Zdeňka a pana
Viléma bratří z Walšteina a na Bradlci, zejména: z Jilevnice (sic) Jánka rychtáře,
Šafránka, Thůmu, Mráčka, Matěje, Jana Kolaříka, Provazníka, Hmčíříka, Divuočka
a z Waltířic Matějku etc. Vinil je z pychu a pro ten pych každého z nich z de-
sieti kop grošuov českých etc.
V té při mezi panem Hynkem z Walšteina a z Štěpanic puovodem s jedné,
a mezi lidmi pana Jiříka, pana Zdenka a pana Viléma bratří z Walšteina a na Bradlci,
zejména těmito : z Jilevnice Jankem rychtářem. Šafránkem, Thůmú, Mráčkem, Matějem,
Janem Kolaříkem, Provazníkem, Hmčíříkem, Divuočkem a z Waltířic Matějků, s strany
druhé. Kdež on puovod vinil je z pychu a pro ten pych každého z nich z desieti
kop grošuov českých. Tu kdež sú na grunthy svrchupsaného pana Hynka Štěpanic-
ského zbrojně vskoěili a do domuov a do zahrad vskakujíce, dvéře ve dvořiech jeho
vyráželi a jeho lidi jsú bili v miemé a pokojné zemi, ano práva jdou, an na ně
žádné péče neměl etc, tak jakož puohon ukazuje. Proti tomu nadepsaní lidé posta-
vení odpírajíce pravili, že k tomu puohonu odpoviedati povinni nejsú, protože ten
puohon několikeru věc rozdielnú v sobě zavírá, jedno že žene jedniem puohonem
z pychu a k tomu pro jeden pych z desíti pokut, druhé kdež dotýče, že sú jeho lidi
bili v miemé a pokojné zemi, an práva jdú a na ně žádné péče neměl, ješto se ta slova
viece na čest nežli na pych a na penieze vztahují, a poněvadž se to cti dotýče, že
by to nemělo zde souzeno býti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, slyševše obú stran pře líčenie i svědomí: Poněvadž on pan Hynek pohání
jedním puohonem z desieti pokut a druhé že dotýče, že mu jeho lidi zbili v miemé
a pokojné zemi, an práva jdú, a že péče na ně neměl žádné, z těch příčin JMt ten
puohon zdvihli sú. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 118. a.
1489.
Mezi Havlem Doktůrkem a Jindřichem Loučenským z Kopidlna o pych. 1508, 16. listopadu.
Havel Doktuorek z Prahy pohnal Jindřicha Loučenského z Kopidlna. Vinil
jej z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že jej zbil.
Náleey 0 rohu 1508 o av. Martini. 173
V té při mezi Havlem Doktnorkem z Prahy s jedné, a Jindřichem Loučen-
sliTm s strany drnhé. Kdež jej Loučenského vinil z pychn a pro ten pych z Xti
kop grošuov českých, že jej zbil etc., jakož puohon svědčí. Tu on Jindřich po-
hnaný pověděl, že mu odpoviedati povinovat nenie, poněvadž k němu prve podle
zříezení zemského o napravení toho pychu se nezachoval, táhna se na též zřiezení
zemské a JMtí žádaje za opatřenie podle práva. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami,
krále JMtí raddami : Poněvadž on Havel Doktuorek podle téhož zřiezenie zemského,
o napravení pychu učiněného, tak k němu k Jindřichovi se nezachoval, z té příčiny
ten puohon zdvihli sú. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
B. m. 1. 118. b.
1490.
Mezi Mandalenou z Třibřích a Barborou z Ostrova o nevydání odkazu. 1508, 16. listopadu.
Mandelena z TřibHch pohnala Barboru z Ostrova. Vinila ji jakožto držitele
statku někdy Jana Hlaváče z Třibřich z nevydání Lti kop jí Mandeleně od téhož
někdy Hlaváče bratra jejího etc.
V té při mezi Mandelenů z Třibřich s jedné, a Barboru z Ostrova s strany
druhé. Kdež ji Barboru vinila jakožto držitele statku někdy Jana EQaváče z Třibřich
z nevydání Lti kop jí Mandeleně od téhož někdy Hlaváče, bratra jejieho, na smrte-
dlné posteli vydati rozkázaných etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to uká-
zala svědomí. Proti tomu Barbora pohnaná odpírajíc pravila, že ona toho statku po-
mčnice žádná nenie, a ač jej ten statek drží, že ho nedrží jako poručnice, ale toliko
že jej zpravuje k ruce sirotka, syna někdy EQaváče, bratra svého, kteréhož u sebe
chová, a že týž Hlaváč jí Barboře peněz vydati neporučil, a což jest statku peně-
žitého po Hlaváčovi zuostalo, toho že ona nemá a že leží u desk, a na ten že se
táž Mandelena táhne, a tudy že by ona Barbora nerada chtěla co sirotku ke škodě
prosúditi; poněvadž jeho toho sirotka ani statku jeho poručnicí nenie nižádnú. Tu
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie
českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i svě-
domí, nalezli: Poněvadž ona Mandelena ji Barboru jakožto držitele statku někdy
Jana EQaváče vinila a toho, by držitelem ona byla, neprovozuje, a táž Barbora že
toliko dvě vsi po nebožtíkovi Hlaváčovi zuostalé zpravuje a ostatek statku, na kterýž
se právem zemským táž Mandelena táhne, že u desk jest, i z té příčiny ona Bar-
bora jí Mandeleně tu povinovata nenie, poněvadž o to poručenstvie a o ten statek
Hlaváčuov u soudu zemského jsů v puohonu. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
B. m. 1. 201. b.
174 D. XIII. Registra s<mdu komorního.
1491.
Mezi Vilémem Eoutským z Eoutův a Jiříkem Vraždou z Eunwaldu o půhon k svňdomí.
1508, 16. listopadu.
V té při, kdež Vilém Koutský z Koutuov pohnal Jiříka Vraždu z Eunwaldu
k svědomí. Proti tomu on Vražda žádal pánuov za opatření, že mu listem věděti
dává, aby mu svědčil na Eatheřinu z Skuhrova, a že s ní nemá žádné pře ani puo-
honu, pravě, že mu nenie povinen svědčiti, táhna se na zHezenie zemské. A na to
ukázal též zřiezení zemské. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
vypověděli: Poněvadž on Vilém Eoutský pohnal jest jej Vraždu k svědomí a listem
žádal, aby mu svědčeno bylo proti Eatheřině z Skuhrova, nemaje s ní s Eateřinú
žádného puohonu, i z té příčiny pohnal jest proti svolení zemskému k svědomí,
a tudy on Vražda nenie povinen proti nie EateHně svědčiti, a týž Eoutský povinen
jest jemu Vraždovi X kop grošuov českých dáti podle nálezu obecnieho ve dvů
nedělí od dnešního dne pořád sběhlých. Škody, což jich provede před úředníky
Pražskými menšími podle téhož zřiezení zemského, ty jemu jest povinen zaplatiti.
Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R m. 1. 834. b. za nápisem: Begutra památná k roku ivcUého Martina létha MDVUP. SroT. nileiy
č. 1481 a 1485 na str. 168 a 170.
1492.
Mezi Dorotou z Eošíně a Annou Bohnickou z Strážnice o dluh. 1508, 17. listopadu.
Dorotha z Eošíně pohnala Annu Bohnicskú z Strážnice. Vinila ji z nedodání
tří kop grošuov českých podle smlouvy, Zigmundem Baršem z Eamenice mezi nimi
učiněné etc.
V té při mezi Dorothů z Eošíně puovodem s jedné, a Annu Bohnicskú
z Strážnice s strany druhé. Edež ji vinila z nedodání tří kop grošuov českých podle
smlouvy, Zigmundem Baršem z Eamenice mezi nimi učiněné etc, tak jakož puohon
plněji ukazuje. A na to ukázala svědomí téhož smlouvce. Proti tomu Anna Bohnicská
odpírajíc pravila, že ona Dorota toho neukazuje, by jejie Bohnicské muž jí Dorotě
co dlužen byl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší
hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše
strany i jich s obú stran pře líčení i svědomí, nalezli : Poněvadž ona Dorotha puovod
Zigmundovým Baršovým svědomím jakožto mezi nimi o tu věc smlouvčím to pro-
vedla, že jí ona Bohnicská ty tři kopy grošuov českých dáti má, ale ne pojednou,
protož aby táž Bohnicská jí Dorotě tomu učinila dosti podle též smlouvy, týmž
Baršem mezi nimi učiněné. Stalo se léta MDVIII^ v pátek po svatém Brykcí.
R m. 1. 76. b.
Nálesty 0 roku 1508 o sv, Martine. 175
1493.
Mezi Novoměstským měšfanem Jiříkem Šrámkem a Vojtěchem ze Psář o dluh. 1508,
17. listopadu.
Jiřík Šrámek, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Vojtěcha z Psář,
člověka mistruov veliké koleje. Vinil ho z padesáti kop grošuov míšeňských puoj-
čených a z Xti strychuov ječmene.
V té při mezi Jiříkem Šrámkem, měštěnínem Nového města Pražského,
s jedné, a Vojtěchem z Psář, člověkem mistruov veliké koleje, s strany druhé. Kdež
ho vinil z Lti kop grošuov míšeňských puojčených a z Xti strychuov ječmene jemu
Šrámkovi na témž Vojtěchovi od někdy Václava sladovníka kšaftem odkázaných.
A na to ten Václavuov kšaft ukázal. Proti tomu on Vojtěch pohnaný odpíraje pravil,
že s ním s Šrámkem o to o všecko, z čehož jej v svém puohonu viní, miesto a
rozsudek má mistry z veliké koleje a některými konšely Staroměstskými. A na to
ukázal ten rozsudek. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc,
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
vyslyševše strany i jich s obů stran pře líčení nalezli: Poněvadž se jest o to prve
mezí nimi Šrámkem a týmž Vojtěchem rozsudek stal, že JMt toho při tom rozsudku
nechávají, a tu on Vojtěch témuž Šrámkovi podle jeho puohonu nic povinovat nenie.
Stalo se v pátek před svatů Alžbětu.
R. m. 1. 103. b.
1494.
Mezi Janem Kostkou z Postupic a mistrem Jakubem zlatníkem z Mostu o nevrácení stříbra.
1508, 17. listopadu.
Jan Kostka z Postupic pohnal mistra Jakuba zlatníka z Mostu. Vinil ho z ne-
vrácení stříbra, z kteréhož sobě dal nebožtík pan Bohuše Kostka z Postupic, bratr
jeho páně Jánuov vlastní a nedielný, dělati nálevku, umyvadlo, dva koflíky.
V té při mezi panem Janem Kostků z Postupic s jedné, a mistrem Jakubem
zlatníkem .z Mostu s strany druhé. Kdež ho vinil z nevrácení stříbra, z kteréhož
sobě dal nebožtík pan Bohuše Kostka z Postupic, bratr jeho páně Januov vlastní
a nedielný, dělati nálevku, umyvadlo, dva koflíky a jiná střiebra, kteréžto stHebro
týž pan Jan pět seth kop grošuov českých pokládá. A na to ukázal jednoho svědka.
Proti tomu on mistr Jakub odpíraje pravil, že to střiebro, z kteréhož ho týž pan
Kostka viní, páně Bohušovo nebožtíka nebylo, aJe že jest bylo střiebro královské
a z mince královské že jest mu dáno bylo. A na to ukázal svědomí ůředníkuov
z mince. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon,
odpory i jich s obú stran pře líčení i svědomí, nalezli : Poněvadž to on mistr Jakub
■* .
176 D. Xni. Registra sov^ komorního.
podle práva provedl, že jest to střiebro jemu z mince královské dáno a královské
bylo, a svědek páně Januov toho neseznává, by bylo páně Bohušovo nebožtíka anebo
jeho páně Janovo, z té příčiny on mistr Jakub jemu panu Janovi Kostkovi vedle
jeho puohonu nic povinovat nenie. Než zdá-li se jemu panu Janovi k komu jinému
0 to střiebro hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pátek před svatů Alžbětu.
R. m. 1. 162. a.
1495.
Mezi Janem Hrabaní z Vlkanova a Janem Erupým z Probluze o dluh za sukna* 1508, 17. listopadu.
Jan Hrabané z Vlkanova pohnal Jana Erupého z Probluze. Vinil jej z puol
třináctý kopy grošuov bez šesti grošuov míšeňských dluhu spravedlivého, kteréž
jest jemu on Jan Erupý za sukna dlužen vostal.
V té při mezi Janem Hrabaní z Vlkanova s jedné, a Janem Erupým z Pro-
bluze s strany druhé. Kdež jej vinil z puol XHItý kopy grošuov bez VI grošuov
míšeňských dluhu spravedlivého, kteréž jest mu on Jan Erupý za sukna dlužen vo-
stal etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal registra kupecská
i svědomí. Proti tomu on Jan Erupý pravil, táže se, zná-li se k té ceduli, kterýž
jest jemu vydal na ty dluhy z registr vypsánu. A on se Hrabaně k tomu seznal.
1 mluvil jest on Krupý k tomu: Poněvadž se k té ceduli zná, pravě, že ten dluh
konec má a že jej žine [sic] na zmatek, a že je na to vzal od Vovčičky XXti kop
a vostatek že jest mu slíbil dáti, a také jeho žádal, aby Hrabaně to provedl, že jest
Krupý jemu za haléře dlužen X kop. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Hel-
fenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, vyslyševše odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž on Hrabaně v své ceduli
postavil to, že jest vzal od Vovčičky XXti kop míšeňských a vostatek že jemu slíbil
dáti, i poněvadž je on Hrabaně vod Vovčičky přijal ten slib, že mu řekl vostatek
dáti: i z té příčiny on Krupý nenie povinen Janovi Hrabaňovi těmi XTTT kopami
míšeňskými bez VI grošuov míšeňských. Než chce-li on Hrabaně k Vovčičkovu statku
o to hleděti, právo mu se nezavírá, poněvadž Vovčička sám zase slíbil vostatek dáti.
Stalo se v pátek před svatů Alžbětu.
B. JEL 1. 164. a.
1496.
Mezi Matoušem postřihačem z Blatné a Apolonem z Jobec o dosti neučinění smlouvě.
1508, 17. listopadu.
Mathouš postřihač z Blatné pohnal Appolona z Jobec. Vinil ho z dosti ne-
učinění smlouvě, Kunradem z Grynheymu mezi nimi učiněné a cedulemi řezanými
tvrzené, že mu v té smlouvě v ničemž neučinil dosti.
Náieisy 0 roku 1508 o sv. Martine. • 177
V té při mezi Mathúšem postřihačem z Blatné s jedné, a Appolonem z Jo-
bec s strany druhé. Kdež jej vinil z dosti neučinění smlouvě Kunradem z Grynhey-
mu mezi nimi učiněné a cedulemi řezanými tvrzené, že mu v té smlouvě v ničemž
neučinil dosti etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to túž smlouvu ukázal.
Proti tomu pohnaný odpíraje pravil, že je ty penieze byl Mathoušovi položil a že
jest je s jeho volí zase vzal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
slyševše strany i jich s obů stran pře líčení i pilně v tu smlouvu nahlédše, takto JMt
vypověděli: Poněvadž sú oba, puovod i pohnaný, o to byli na Kunradovi z Gryn-
heymu přestali, a on mezi nimi vypověděl, aby Appolon jemu Mathoušovi těch XVte
grošuov českých vydával, tak jakož první smlouva ukazuje, anebo aby mu pět kop
grošuov míšeňských u pana Lva, najvyššieho purkrabie Pražského, anebo před purg-
mistrem na Blatné na právě položil, a on Mathouš chtěl-li by je vzieti z práva, aby
mu je ujistil, kde by je po jeho smrti mohl naleznuti: z té příčiny dává se jemu
Mathoušovi za právo, a on Appolon aby té smlouvě dosti učinil a těch XVte grošuov
českých jemu vydával anebo jemu těch pět kop míšeňských položil, tak jakž ta první
mezi nimi učiněná smlouva ukazuje. A což jest mu koli on Appolon těch peněz po
XV groších českých placení zadržal, ty aby jemu dal ve dvú nedělech pořád zběh-
lých. Stalo se v pátek před svatů Alžbětu.
R. m. 1. 201. a.
1497.
Mezi Ofkou z Eunedorfu a Janem Černčickým z Eácova o nevydání odkázaných svrchkův
a peněz. 1508, 17. listopadu.
Ofka z Kuncdorfu, manželka někdy pana Alše Vřešfovskéhó z Rysmburka,
pohnala pana Jana Čemčicského z Eácova. Vinila ho z nevydání svrchkuov a kleno
tuov a peněz hotových, jí od již menovaného pana Alše, manžela jejieho, kšaftem
odkázaných.
V té při mezi Ofků z Eunedorfu, manželku někdy pana Alše Vřešfovskéhó z Rysm-
burka, s jedné, a panem Janem Čemčicským z Eácova s strany druhé. Edež ho
vinila z nevydání svrchkuov a klenotuov, peněz hotových, jí od již menovaného pana
Alše, manžela jejieho, kšaftem odkázaných, menovitě kalichu, koflíku, lžíce střiebrné
jedné, XX^TT zlatých a noble [sic] grošuov, prstenuov na šňůře s turkusy, rubíny,
diamanty, šuby kuní modrým suknem pošité, peřin sedmi po dvú cíchou, prostíradl,
konví, medenic, moždíře, mís cínových a taléřuov s pouzdrem, tak jakož kšaft nade-
psaného pana Alše to v sobě plněji zavírá. Eteréžto svrchky, klenoty a hotové pe-
nieze on pan Aleš u svrchu psaného pana Čemčicského nechal, a ona Ofka je dvě
stě kop grošuov českých pokládá etc, tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na
ArchiT Český XHI. 23
178 D. XIII, Registra soudu komomiho.
to ten jeho nebožtíkuov páně Alšuov kšaft i také některá ukázala svědomí. Proti
tomu pan Čemčicský odpíraje pravil, že se její Ofčini svědkové s puohonem nesrov-
návají; neb puohon že ukazuje z nevydání, a svědkové svědčí z pobrání těch svrch-
kuov a klenotuov, a také že se píše a nazývá Ofků, aby to provedla, a že jí říkají
Uršila, a k tomu že se na ty svrchky a klenoty jiní táhnu. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, svědomí i na-
před menovaný páně Alšuov kšaft, nalezli : Poněvadž to ona Ofka dostatečně provedla,
že ti klenotové v puohonu menovaní jí kšaftem od nebožtíka pana Alše odkázáni sú,
a že je nebožtík týž pan Aleš u pana Cemčicského tu v Novém Městě měl, a že jest
on pan čemčicský ty klenoty a svrchky, když je z Nového Města vezli, zase na
Nové Město vézti kázal, a tomu pan Čemčicský neodepřel : i z té příčiny aby on pan
Čemčicský jí Ofce ty klenoty, svrchky i penieze v puohonu položené dal, a to od
dnešního dne ve dvů nedělech pořád zběhlých. Chce-li pak k těm svrchkuom, klenotem
a penězóm kto jiný právo mieti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pátek před svatů Alžbětu.
R. m. 1. 224. b.
1498.
Mezi Václavem Mandelíkem z Chrástu a Jakubem rychtářem z Volanic o vydání svěřených
peněz. 1508, 17. listopadu.
Václav Mandelík z Chrástu pohnal Jakuba rychtáře z Volanic, člověka Jin-
dřicha Kordule. Vinil jej z toho, že vzav od Jany z Volanic sto kop a XXTX kop,
kteréž jest jí Janě Jan z Jiřítoč, bratr jejie a jeho Mandelíkuov dědičný člověk,
k věrné ruce schovati dal.
V té při mezi Václavem Mandelíkem z Chrástu puovodem s jedné, a Jaku-
bem rychtářem z Volanic, člověkem Jindřicha Kordule, s strany druhé. Kdež jej
vinil z toho, že vzav od Jany z Volanic sto kop a XXTX kop, kteréž jest jie Janě
Jan z Jiřítoč, bratr jejie a jeho Mandelíkuov dědičný člověk, k věrné race dal scho-
vati, že jest ty peníze témuž Jindřichovi Kordulovi vydal etc. A na to ukázal svědomí.
Proti tomu on Jakub rychtář z Volanic odpíraje pravil, že jest to z té příčiny uči-
nil a ty peníze jemu Kordulovi, pánu svému, vydal, že jest tu naději měl, že by ty
penieze sirotkuov téhož Kordule, pána jeho, byly. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami: Poněvadž svědomí jeho Mandelíkovo podle práva nenie,
a ten Jakub pohnaný i to pověděl, že se naděje, že penieze sirotkuov Kordulových
jsú, z té příčiny tento puohon zdvihli jsú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
B. m. 1. 301. a.
: «i. -tL .1
Nálezy z roku 1508 o sv. Martině. 179
1499.
Mezi brati^ími z Nehvizdek a rukojmími sestry jích Kateřiny o rukojemství za věno.
1608, 18. listopadu.
Jan z Nehvizdek a Václav bratr jeho odtudž pohnali Davida z Škrovadu,
Václava z Chrástu, Petra Mléčného z Čeřenišť a Jana z Byzkovic. Vinili je z sedm-
desáti a pěti kop grošuov vše českých věna Katheřiny z Nehvizdek, sestry jich.
V té při mezi Janem z Nehvizdek a Václavem bratrem jeho odtudž s jedné,
a Davidem z Škrovadu, Václavem z Chrástu, Petrem Mléčným z Čeřenišť a Janem
z Byzkovic s strany druhé. Jakož je vinili z sedmdesáti a pěti kop grošuov vše
českých věna Katheřiny z Nehvizdek, sestry jich, za kteréžto věno nadepsaní David,
Václav, Petr a Jan slíbili sú nadepsaným bratřím a rukojmie se zdělali, aby jí Ka-
theřině to věno dali podle rukojemstvie svého etc, tak jakož puohon plněji ukazuje.
A na to ukázali svědomí. Proti tomu pohnaní odpírajíce pravili, že oni jí tiem
věnem povinovati nejsů, poněvadž ona Katheřina věno své dskami dvorskými od
Matěje z Postřižína, manžela svého, ujištěno má. A na to vajpis z desk dvorských
toho věna ukázali jsou. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc,
nigvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, na-
lezli: Poněvadž oni pohnaní, totiž David z Ceřenišf, Jan z Byzkovic a Václav
z Chrástu slíbili sú jí Katheřině za věno, aby jí dostatečně dskami nebo listem
ujištěno bylo, i poněvadž ona svého věna nemá, jeho neužívá a k němu nemuož, aby
tíž pohnaní nahoře menovaní tři jí Katheřině diely své na ně příslušející, totiž každý
z nich po puol osmé kopě grošuov českých, dali, a to od dnešnieho dne ve dvú ne-
dělech pořád zběhlých. A chtie-li oni k tomu statku, za kohož sů slíbili, hleděti,
právo se jim nezavírá. Což se pak Petra Mléčného, mana královského, dotýče, toho
aby ona jakožto mana hleděla z dielu jeho na tom právě, k kterémuž týž Petr pří-
leží. A chce-li táž Katheřina o ostatek věna dále k jiným také rukojmím hleděti,
právo se jí nezavírá. Stalo se v sobotu před svatů Alžbětu.
R. m. 1. 162. b.
1500.
Mezi Johankou z Libošovic a Bohuslavem Břekovcem z Ostromeče o nevydání svěřeného
statku. 1508, 18. listopadu.
Johanka z Libošovic pohnala Bohuslava Břekovce z Ostromeče a z Hrádku.
Vinila ho z svěřeného statku, kterýž mu dán k věrné ruce od Kuňky z Mokřan, že
jí ho vydati nechce jakožto dceři její.
V té při mezi Johanku z Libošovic puovodem s jedné, a Bohuslavem Bře-
kovcem z Ostromeče a z Hrádku s strany druhé. Kdež ho vinila z svěřeného statku,
kterýž mu dán k věrné ruce od Kuňky z Mokřan, že jí ho vydati nechce jakožto
28*
180 D. XIIL Registra soudu komorního.
dceří její etc, jakož puohon plněji y sobě ukazuje. A na to ukázala kšaft mateře
své. Tu Jan Řiedlo pohání téhož Břekovce z téhož statku a svrchkuov, svěřeného
témuž Břekovcovi od nadepsané Kuňky. A na to také ukázal jiný kšaft. Proti tomu
on Břekovec pověděl, že se k tomu zná, že mu ten statek svěřen a že mu do toho
statku nic nenie, a komuž kolivěk nalezeno bude, aby mu jej on vydal, že se v tom
chce rád tak zachovati. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, naj-
vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami krále JMti raddami, sly-
ševše strany i jich s obú stran pře líčení a kšafty s pilností ohledavše, JMt nalezli:
Poněvadž on Riedlo ukázal jest starší kšaft svrchu menované Eunky z Mokřan, než-li
nadepsaná Johanka^ a poněvadž ona Eunka první kšaft udělala jemu Riedlovu otci
a jeho dědicuom, a toho kšaftu nezměnivši, jiný kšaft jí Johance udělala: i z té pří-
činy on Bohuslav všecky ty svrchky v puohonu menované jemu Riedlovi podle prv-
nějšieho toho kšaftu aby vydal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběh-
lých, a jí Johance podle jejieho puohonu a podle toho poslednieho kšaftu vydati po-
vinovat nenie; neb ten poslední kšaft mocný nenie, poněvadž první zrušen nebyl.
A z této příčiny tato dva puohony v jeden tento rozsudek pojaty sú, poněvadž obojí
jeho Břekovce z svěření a z jednostajných věcí pohánějí. A což komu v jeho Riedlovu
kšaftu od svrchu psané Eunky svědčí, tomu aby on Riedlo dosti učinil a vydal, tak
jakž ten kšaft ukazuje. Stalo se v sobotu před svatů Alžbětu.
R. in. 1. 163. a.
1501.
Mezi Johankou ze Skalky a Lidmilou z Bisenburka o vrácení truhlice po Elišce z Chlumu.
1508, 18. listopadu.
Johanka z Skalky pohnala Lidmilu z Rysmburka. Vinila ji z toho, aby po-
ložila tu truhlici i s tiem se vším, což v ní jest, kteréž jí nechala nebožka panna
Elška z Chlumu etc.
V té jpři mezi Johanku z Skalky puovodem s jedné, a Lidmilú z Rysmburka
pohnánu s strany druhé. Edež ji Lidmilu pohnala, aby položila tu truhlici i s tiem
se vším, což v ní jest, kteréž jí nechala nebožka panna Elška z Chlumu, kterážto
truhlice byla nebožky panny Machny Skalicské, a to, což v té truhlici jest, pokládá
sobě táž Johanka tři sta kop grošuov českých etc, tak jakož puohon plněji ukazuje.
Tu Petr Edulinec na miestě Lidmily, manželky své, stoje pověděl, že jeho ženě do
té truhlice nic nenie, než že jest sstavena od pana Trčky v Hradci. Proti tomu ona
Johanka puovod žádala, aby to provedla, že jest sstavena. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž ona Johanka jakožto po sestře
své vlastní pohnala, chtiec k té truhlici právo mieti, a ona pohnaná nic tomu ne-
NáLeey § roku 1508 o sv. Martině. 181
odpírá, by táž Johanka k tomu práva neměla, a toho pohnaná také neprovedla, by
táž truhlice obstavena byla; z těch příčin ona pohnaná jí puovodovi aby tu truhlici
i s tiem se vším, což v ní jest, vydala, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech
pořád zběhlých. A jestliže kto k té truhlici a což v ní jest, bude chtieti lepší právo
mietí nežli nadepsaná Johanka puovod, že se mu právo nezavírá. Stalo se v sobotu
před svatů Alžbětu.
R. m. 1. 163. b.
1502.
Mezi Yoršilou Veselíkovou a měšťanem Novoměstským Jnnem Hájkem o vydání dílu po matce.
1508, 18. listopadu.
Uršila Veselíková, obývající v Starém městě Pražském, pohnala Jana Hájka,
měštěnína Nového města Pražského. Vinila jej jakožto držitele statku po někdy Ka-
theřině, mateři jeho, kterýž se jí dostal po někdy Vítovi Hájkovi, otci jeho, a to
z XXVI a puol kopy a z Xti grošuov vše míšeňských.
V té při mezi Uršilú Veselíkovú, obývající v Starém městě Pražském, puovo-
dem s jedné, a Janem Hájkem, měštěnínem Nového města Pražského, pohnaným
8 strany druhé. Kdež jej vinila jakožto držitele statku po někdy Katheřině, mateři
jeho, kterýž se jí dostal po někdy Vítovi Hájkovi, otci jeho, a to z puol XXVH
kopy a X grošuov vše míšeňských dluhu pozuostalého na někdy Vítovi Hájkovi,- otci
jeho, vedle nálezu v komoře krále JMti, kteréhožto Víta statku nadepsaná Kateřina,
manželka Vítova, polovici jest měla, a po smrti jejie napřed psaný Jan Hájek touž
polovici statku k sobě jest přijal etc, tak jakož puohon šíře v sobě ukazuje. A na to
ukázala nález a svědomí. Proti tomu on Hájek odpíraje pravil, že jest prve nebožtík
Veselík z toho dluhu pohnal a toho že jest odsouzen. A na to předešlý panský
nález ukázal. A poněvadž ona z pře odsouzené pohnala, zdá se mu, že jest ten
puohon na zmatek, žádaje JMtí v tom za opatření. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obů stran pře líčení i předešlý
nález, JMt vypověděli : Poněvadž ten první nález na túž Katheřinu, mater jeho Háj-
kovu, neukazuje, že tohoto pohonu táž Veselíková neučinila na zmatek. A poněvadž
ona žene jeho Hájka jakožto držitele statku po někdy Katheřině, mateři jeho, kterýž
se jí dostal po někdy Vítovi Hájkovi, otci jeho, protož aby on Hájek jí Veselíkové
diel ten, kterýž jie Veselíkové po nadepsané Katheřině dáti přísluší, totižto těch
XXVI a puol kopy a X grošuov vše míšeňských v puohonu menovaných, dal, a to od
dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Stalo se v sobotu před svatů Alžbětu.
V pondělí na den svaté Barbory [4. prosince] vydán jest list zatykači na
Jana Hájka, měštěnína Nového města Pražského, létha MDVHI^ puovod Uršila jej
182 D, XIIL Registra soudu komorního.
vzala podle nálezu pány JMtí mezi nimi učiněného, kdež nález o tom šíře oka-
zuje svrchupsaný.
R m. 1. 801. a. SroY. nález č. 1419 na str. 181.
Puohonové a nálezové k roku svatého Martina létha MD devátého.
1503.
Mezi Adamem Rouzínem ze Bzí a Linhartem Ekhartem z Ortvinovic o postavení poddaného
pro pych. 1509, 12. listopadu.
Adam Rouzín ze Bzíe pohnal Linharta Ekharta z Ortvinovic, měštěnína města
Budějovic, aby před najvyšším panem hofmistrem královstvie českého a raddami
krále JMti postavil člověka svého Vítka z Ortvinovic, Ondrákova syna. Viniti ho
chce z pychu, že jest jemu Adamovi člověka jeho Jánka, Otepkova syna z Poře-
zanec a v Huoře, zsekal, a pro ten pych z desieti kop grošuov českých. Vložen
puohon léta MDVIIF v středu po svatém Abdonu [2. srpna].
V té při mezi Adamem Rouzienem ze Bzí puovodem s jedné, a Vítkem z Ort-
vinovic, člověkem Linharta Ekharta z Ortvinovic, pohnaným s strany druhé. Kdež
ho viní z pychu a pro ten pych etc, kdežto týž Vítek jemu Adamovi člověka jeho
Jánka, Otepkova syna z Pořezanec, zsekal etc, tak jakož puohon to šíře v sobě
ukazuje. A na to ukázal svědomie. Proti tomu poručník Linharta pohnaného od-
pieraje pravil, že jest pro tu věc on Adam toho člověka vězel, a má-li to obé býti,
aby jej i vězel i z pychu poháněl ? Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, vyslyševše strany i jich s obů stran pře Učenie i svědomí, takto o tom vy-
pověděli: Poněvadž on Adam puovod to dostatečně provedl, že jest týž Vítek jeho
Adamova člověka Jana, Otepkova syna, zbil, z té příčiny dává se jemu Adamovi za
právo, a nadepsaný Vítek že mu tiem pychem a pokutou v puohonu menovanú jest
vinen, a tu aby dal ve dvú nedělech pořád zběhlých. Než chce-li kto o to k němu
k Adamovi hleděti, právo mu se nezavírá. Dal památné. Stalo se v pondělí den
svatých pět bratruov.
R m. 1. 9. b.
1504.
Mezi Kateřinou z Hlivojed a Jeronýmem z Skuhrova o postavení krčmáře pro pych.
1509, 12. listopadu.
Katheřina z Hlivojed pohnala Jeronýma z Skuhrova, miestosudieho královstvie
v
Českého, aby člověka a krčmáře svého Kubika ze vsi Choteyšan postavil před naj-
vyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinila ho
Nálezy e roku 1509 o sv. Martině, 183
z pychu a pro ten pych etc, že jest jí na svobodné královské silnici koně z vozu
vypřahal, ji mezi koně strkal, kamením na ni házel z ůmysla, svévolně a všetečně,
příčiny toho spravedlivé nemaje ižádné. Puohon vložen léta MDVIII® v sobotu před
svatým Urbanem [20. května].
V té při mezi Katheřinú z Hlivojed puovodem s jedné, a Jeronýmem z Sku-
hrova, miestosudiem královstvie Českého, kterýž aby Kubika, krčmáře ze vsi Cho-
teyšan, postavil, pohnán jest, s strany druhé. Kdež téhož člověka táž Katheřina viniti
chtěla z pychu a pro ten pych etc, že jest jí na svobodné královské silnici koně
vypřahal. Proti tomu poruční ci pohnaného odpierajíc pravili, že jest podle práva
o napravenie toho pychu neposielala, žádajíce pánuov JMti za opatřenie. A Václav
z Payru pověděl, že jest list posielal slovem jejiem. Proti tomu zase nadepsaní po-
ručníci pověděli, aby to provedl, že jest posielal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, vyslyševše s obů stran pře líčení, nalezli: Poněvadž ona
Katheřina podle práva a zřizenie zemského o napravenie pychu se nezachovala a ne-
posielala, z té příčiny ten puohon zdvihají. Dal památné. Stalo se léta MDIX®
v pondělí den svatých pět bratruov.
R. m. 1. 57. b.
1505.
Mezi Dorotou z Sudomíře a Maruší z Neprochftv o pych. 1509, 12. listopadu.
Dorotha z Sudomíře pohnala Maruši z Neprochóv v Snyčkovicích. Vinila ji
z pychu a pro ten pych ^tc, protože opustivši řád a právo, pobrala jest jí na krá-
lovské silnici statek jejie svévolně etc Vložen puohon léta MDVin° v pondělí po
svatém Ky liánu [10. července].
V té při mezi Dorotu z Sudomíře puovodem s jedné, a Maruší z Neprochóv
pohnánu s strany druhé. Kdež ji vinila z pychu a pro ten pych etc, že jí pobrala
na královské silnici statek jejie svévolně, totižto s lože šatuov dvě prostěradla i jiné
rozličné věci, kteréž jest táž Dorotha na voze vezla etc, tak jakož puohon v sobě
šíře zavierá. A na to ukázala svědomí. Proti tomu ona Maruše odpírajíc pravila
že jest ona Dorota k ní o napravení pychu podle práva neposielala, než tepruv když
ji pohnala, tepruv o napravenie posielala ; žádajíc etc. pánuov JMti za opatřenie. Tu JMt
pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého,
se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše s obů stran pře líčenie, žalobu
i svědomie, nalezli : Poněvadž svědkové Dorothy puovoda seznávají, že jest po puohonu
ona Dorotha k ní k Maruši o napravení pychu posielala, z té příčiny ten puohon
zdvihigí. Stalo se léta MDIX® ve čtvrtek [sic] den svatých pět bratruov. Dala památné.
R. m. 1. 76. a.
184 D. XI 11. Registra soudu komorního.
1506.
Mezi Janem z Radce a Zikmundem Číčem z Nemyčevsi o dluh. 1509, 12. listopadu.
Jan z Radce pohnal Zigmunda Čieče z Nemyčevsi. Vinil jej z puol drahého
sta kop grošuov českých a na ty penieze z úrokuov ode tří leth, kteréž jest jemu
zuostal dlužen někdy Václav Čieč, otec téhož Zigmunda; a měl jest jemu je před
třmi lety zaplatiti, a toho jest otec jeho ani on Zigmund neučinil a nezaplatil až po
dnes. Vložen puohon léta MDVIII^ v pátek po svatém Jakubu [28. července].
V té při mezi Janem z Radce puovodem s jedné, a Zigmundem čiečem
z Nemyčevsi pohnaným s strany druhé. Kdežto on Jan vinil jeho Zigmunda Čieče
z puol druhého sta kop grošuov českých a z úrokuov ode tří leth na těch puol
druhého sta kop grošuov přišlých, kteréž jest jemu zuostal dlužen někdy Václav
čieč, otec řečeného Zigmunda ; a týž Václav čieč měl jest jemu to vše před třmi
léthy zaplatiti, i toho jest neučinil a nezaplatil. A na to ukázal svědomí. Proti tomu
on Zigmund pohnaný odpíraje pravil, že se to jeho Janovo svědomí nesrovnává, a
také že on Jan věda, že nebožtík jeho Zigmunduov otec nemocen jest, jakož jest
ležel dosti dlůho, nikdy ho z toho dluhu nenapomínal, a on Václav Čieč jiné věci
své zHediv, o tomto dluhu žádné zmienky neučinil. A na to také ukázal některá svědomí.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr králov-
stvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich
s obů stran pře líčenie i svědomí, nalezli : Poněvadž svědomí Jana toto v sobě za-
vierá, že on to Jan k němu k nebožtíkovi Václavovi číčovi v jeho nemoci mluvil
a napomínal, aby mu toho dluhu jistotu udělal, a on čieč k tomu dluhu se znal
pravě: „Pomuož-li mi pán Buoh zhojiti se, chcif jistotu udělati a tvé zaplatiti"; z té
příčiny dává se jemu Janovi puovodovi za právo. A on Zigmund pohnaný aby jemu
Janovi tu summu v puohonu měno vanu, to jest puol druhého sta kop grošuov če-
ských dal, a to ve dvů nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek
[sic] den svatých pět bratruov.
R. m. 1. 164. b.
1507.
Mezi Janem ze Vchynic a Janem Hroznatou z Vrtby o dluh. 1509, 12. listopadu.
Jan ze Vchynic pohnal pana Jana Hroznatu z Vrtba. Vinil jej ze čtyř kop
grošuov českých a z Víti grošuov dluhu někdy Zuzaně řečené Wolfova pozuostalého,
k kterémužto dluhu týž Jan spravedlnost má kšaftem jejím. Vložen puohon léta
MDVin® v středu po svatém Abdonu [2. srpna].
V té při mezi Janem ze Vchynic puovodem s jedné, a Janem Hroznatu
z Vrtba pohnaným s strany druhé. Kdežto on Jan vinil jej Hroznatu ze čtyř kop
NéHeBy $ roku 1509 o sv. Martine. 186
grošnov českých a z Víti grošuov dlaha někdy Zazaně řečené Wolfova pozaostalého,
k kterémužto dlaha týž Jan spravedlnost má kšaftem jejím. A na to ukázal 4en její
Zuzanin kšaft a registra kupecská. Proti tomu on Jan pohnaný odpírige pravil, že
jest jí vše zaplatil, což jest jie dlužen byl, a že jest jie nad to ještě předal. A na
to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc., nigvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
vyslyševše strany i jich s obů stran pře líčenie, registra kupecská, kšaft i svědomie,
nalezli: Poněvadž on Jan puovod podle registr svých kupecských dostatečně toho
dluhu neprovedl, a pan Hroznatá odpíraje pověděl, že by to řéci mohl, že zaplacen
jest, a k tomu i svědomím dobrého člověka služebníka svého odvedl, že jest zaplatil
ten dluh: i z těch příčin dává se jemu Janovi pohnanému za právo, a že tu jemu
Vchynskému tiem dluhem v puohonu jmenovaným povinovat nenie. Dal památné.
Stalo se v pondělí den svatých pět bratruov.
R m. L 165. a.
1508.
Mezi Janem ze Vchynic a Kateřinou Sýkorovou ze Starého města Pražského o dluh. 1509,
12. listopadu.
Jan ze Vchynic pohnal Katheřinu Sýkorovu, městku Starého města Pražského.
Vinil ji z XXI a puol kopy míšeňské dluhu někdy Zuzaně řečené Wolfova pozuosta-
lého, k kterémužto dluhu týž Jan spravedlnost má kšaftem jejím. Vložen puohon
léta MD osmého v středu po svatém Abdonu [2. srpna].
V té při mezi týmž Janem ze Vchynic puovodem s jedné, a Kateřinu Sýko-
rovu, měštkú Starého města Pražského, pohnánu s strany druhé. Kdež ji vinil
z XXI a puol kopy grošuov míšeňských dluhu někdy Zuzaně, manželce jeho, zuosta-
lého, k kterémužto dluhu týž Jan spravedlnost má kšaftem jejím. A na to ukázal
registra jejie Zuzaniny kupecská a kšaft. Proti tomu Sýkorová pohnaná odpírajíc
pravila, že jí tiem dluhem povinna nenie, že registra makulována jsú, a jí ten dluh
jest zaplacen. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší
hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše
strany i jich s obú stran pře líčení, registra kupecská, kšaft, nalezli: Poněvadž ona
Sýkorová samými toliko a holými slovy odpírá, svědomí na to neukazujíc ižádného,
by ten dluh zaplatila, i z té příčiny, chce-li ona Sýkorka toho dluhu v puohonu
menovaného prázdna býti, aby to zpravila před pány na Svátost najprv příští, že
jest zaplacen; pak-li by zpraviti nechtěla, aby ten dluh, to jest XXI a puol kopy
grošuov míšeňských, jemu Vchynskému dala, a to ve dvú nedělech pořád po zprávě
zběhlých. Stalo se léta MDIX® v pondělí den svatých pět bratruov.
R. m. 1. 165. a.
AidiiT Čétký Xnt 24
186 Z>. XIll. Registra soudu komornfíio.
1509.
Mezi Mikulášem Trčkou mladším z Lípy a Janem Bejchorským z RaSkovic o pych.
1509, 12. listopadu.
Mikuláš Trčka mladší z Lípy a na Líchtmburce pohnal Jana Baychorského
z Raškovic. Vinil ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že jest
mu zbil žida jeho Abrahama z Městce. Vložen puohon léta MDVIP v středu den
svatého Michala [29. září].
V té pH mezi Mikulášem Trčkú mladším z Lípy puovodem s jedné, a Janem
Baychorským z Raškovic pohnaným s strany druhé. Kdež téhož Jana nadepsaný Mi-
kuláš vinil z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu zbil žida
jeho Abrahama z Městce. A na to ukázal svědomie. Proti tomu Baychorský pohnaný
odpíraje pravil, že to svědomie nenie podle práva, že jeden svědek nesvědčil na
kříži, a že se to svědomie nesrovnává, a jeden svědek žádný svědek. A také, kdež
praví, že by žid Abraham jeho dědičný byl, že toho ničímž neprovozuje, a že jest
to věc neobyčejná, aby o žida poháněno býti mělo. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla-
dykami, krále JMti raddami, slyšíce strany a jich s obú stran pře líčenie, žalobu
i svědomie, nalézti ráčili : Poněvadž on Baychorský, když k němu o napravenie toho
pychu pan Trčka dva dobrá člověky, Jana Janovského z Sůtic a Jana Chuchelského,
posielal, neodpíral, by toho žida nezbil, než řekl, že to panu Trčkovi povie, když
v Praze bude, ale té chvíle nepověděl, a nynie před soudem stoje také neodpíral, by
ho nezbil: z těch příčin aby on Baychorský to vedle práva zpravil na den Svátosti
najprv příští, že jest toho žida nezbil, chce-li té pokuty na pych uložené zbýti;
pak-li zpraviti nechce, tehdy aby jemu TrČkovi tu pokutu v puohonu měno vanu, to
jest těch X kop grošuov českých, dal od zprávy ve dvú nedělí pořád zběhlých ko-
nečně. Stalo se v pondělí den svatých pěti bratruov.
Létha MDX® v sobotu na zajtří Svátosti [13. dubna], jinak před svatým Ti-
burcím, vedle puohonu předešlého, kdež Mikuláš Trčka mladší pohnal Jana Baychor-
ského z pychu etc, tak jakož nález tento nadepsaný plněji v sobě zavírá, tu Jan
Baychorský před JMtí stoje od zprávy pustil.
R. m. 1. 202. a.
1510.
Mezi Mikulášem Trčkou mladším z Lípy a administrátorem konsistoře podobojí Pavlem
o nepodržení kněze u vězení. 1509, 12. listopadu.
Mikuláš Trčka mladší z Lípy a na Líchtmburce pohnal kněze Pavla admini-
strátora, že jest k sobě přijal kněze Mikuláše do vězenie, kterýž jest byl farářem
v Městci Heřmanově, a v tom vězenie jeho nedodržal podle žádosti naň vzložené.
Nálezy z rohu 1509 o sv. Martině. 187
Kterýžto kněz Mikuláš z Městce Heřmanova vykradl se jest. Kdež sobě pokládá toho
tajž pan Mikuláš Trčka ujmy na statku dvě stě kop grošuov českých, že jest se
stala lidem jeho skrze to jeho vykrademe kněze Mikulášovo. Vložen puohon léta
MDVin® v pátek u vigiljí Zvěstovánie Matky božie [24. března].
V té při mezi Mikulášem Trčkú mladším z Lípy puovodem s jedné, a knězem
Pavlem administrátorem pohnaným s strany druhé. Kdežto on Mikuláš Trčka vinil jej
administrátora, že jest k sobě přijal kněze Mikuláše do vězenie a v tom vězenie
jeho nedodržal podle žádosti od téhož Mikuláše Trčky nan vzložené. A na to ukázal
některá svědomie. Proti tomu poručník administrátoruov na miestě jeho administrá-
torově odpíraje pravil, že jest to puohon přikrytý, a také že svědkové jeho Mikulá-
šovi podle práva neseznávají, žádaje za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, slyšíce strany a jich s obú stran pře líčenie i svědomie,
nalezli : Poněvadž jeho Trčkovi svědkové podle práva a zřiezenie zemského nesvědčí,
z té příčiny dávají jemu administrátorovi pohnanému za právo. Dal památné. Stalo
se v pondělí den svatých pěti bratruov.
R. m. L 202. b.
1511.
Mezi Mandalenou z Roztok a Štěpánem Střelou z Eokyc o rukojemství. 1509, 12. listopadu.
Mandelena z Roztok a z Klinšteina, manželka někdy pana Zdeňka Medka
z Waldeka, pohnala Štěpána Střelu z Rokyc. Vinila ho z puol druhého sta kop
ze XXXti kop a z puol osmy kopy grošuov vše míšeňských věnných dielu jeho
jí od něho dáti pHslušejícieho, tu kdež jest jie vedle jiných dobrých lidí a spolu-
rukojmiech slíbil, jsa rukojmí za nadepsaného pana Zdeiíka Medka, za puol osma sta
kop grošuov míšeňských věna jejieho. I tomu dosti učiniti a jie plniti dielu svého
prodlévá. Vložen puohon léta MDVin® v pátek u vigiljí svatého Jana Křtitele
[23. června].
V té při mezi Mandelenů z Roztok a z Klinšteina, manželku někdy pana
Zdeňka Medka z Waldeka, puovodem s jedné, a Štěpánem Střelů z Rokyc s strany
druhé. Kdež ho vinila z puol druhého sta kop a ze XXX kop a z puol osmy kopy
grošuov vše míšeňských věnných dielu jeho jie od něho dáti příslušejícieho, tu kdež
jest jí, vedle jiných dobrých lidí jsa rukojmí, slíbil za nadepsaného pana Zdeňka
Medka za puol osma sta kop grošuov míšeňských věna jejieho, i tomu dosti učiniti
a jie plniti dielu svého prodlévá. Tu on Štěpán před JMtí pány stoje tomu ruko-
jemstvie neodpíral. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, nej-
vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, na-
lezli: Poněvadž on Štěpán pohnaný k tomu rukojemství se zná, z té příčiny aby
24*
188 D. XIII. Registra sMáu komorního.
tomu dosti učinil a tu summu v puohonu menovanú, to jest těch puol druhého sta
kop a puol osmy kopy grošuov míšeňských, jie paní Mandeleně dal, a to ve dvú ne-
dělí pořád zběhlých. Než chce-li on Štěpán o to dále k statku nadepsaného pana
Zdeňka Medka hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pondělí den svatých pět
bratruov.
R. in. L 203. a.
1512.
Mezi Markétou z Byšic a Zikmundem z Duban o rukojemství za véno. 1509, 12. listopadu.
Markétha z Byšic pohnala Zigmunda z Duban v Lithvínově. Vinila jej jakožto
vlastnieho bratra nebožtíka Jiříka z Duban, po kterémž on Zigmund statek vzal,
a to z toho, kdež jest ona Markétha na témž někdy Jiříkovi puol druhého sta kop
grošuov míšeňských nálezem soudu komorního obdržala, a týž Jiřík, než jie Markétě
tu summu vyplnil, v tom umřel. Protož ona k němu k Zigmundovi o to hledí, a že
jest jie tou summou, těmi puol druhými sta kopami míšeňskými vinen, poněvadž jest
po témž Jiříkovi bratru svém statek vzal. Vložen puohon léta MDVIIP v úterý po
svatém Diviši [10. října].
V té při mezi Markéthů z Byšic puovodem s jedné, a Zigmundem z Duban a v Li-
tvínově pohnaným s strany druhé. Kdežto táž Markétha vinila jej Zigmunda, jakožto
bratra vlastnieho někdy Jiříka z Duban, po kterémž on Zigmund statek vzal, a to z toho,
kdež jest ona Markéta na témž někdy Jiříkovi puol druhého sta kop grošuov mí-
šenských nálezem soudu komorního obdržala, a týž Jiřík, než jie Markétě tu summu
vyplnil, v tom umřel. A protož ona k němu k Zigmundovi o to hledí, že jest jie
tou summou, těmi puol druhého sta kopami míšeňskými, vinen, poněvadž jest po témž
Jiříkovi, bratru svém, statek vzal. A na to ukázala svědomie. Proti tomu on Zig-
mund pohnaný odpíraje pravil, že jest nebožtík bratr jeho na dvě létě po rozsudku
živ byl ; byl-li jest jie co vinen, že jest ho právem hleděti měla. A také ten statek,
kterýž jest on po témž bratru svém vzal, že jest jej na dluhy podle jeho pornčenie
vydal. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Hel-
fenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obů stran pře líčenie i svědomie, nalezli:
Poněvadž ona Markétha ukázala předešlý nález mezi nie a mezi Jiříkem nadepsaným
a mezi jinými rukojmiemi o věno jejie učiněný, a on Zigmund k tomu se jest znal,
že jest statek jeho Jiříkuov, bratra svého, k sobě přijal, nejsa toho statku poruční-
kem vedle zřiezenie zemského ; z té příčiny aby on Zigmund pohnaný všecken statek,
který jest koli po nadepsaném bratru svém k sobě přijal, před úředníky Pražskými
menšími položil na zajtří svatého Fabiána, a tu aby provedl, že toho statku
viece k sobě nepřijal, a tiem statkem, pokudž vystačiti muož, aby jie Markétě dluh
Náiesíif š rohu 1509 o sv. Martině. 189
jejie podle puohonu zaplatil. Dala památné. Stalo se v pondělí den svatých pět
bratrnoy.
R. HL L 204. a. Sroy. nález č. 1899 na str. 118.
1513.
Mezi MandalenoQ z Roztok a Vádavem Litovským z Syinař o rukojemBtyí za věno.
1509, 12. listopadu.
Paní Mandelena z Roztok pohnala Václava Litovského z Svinař. Vinila ho
z puol drahého sta kop, ze XXXti kop a z puol osmy kopy grošnov vše míšeňských
věnných dielu jeho jie od něho dáti příslušejícího. Vložen puohon léta MDVIIP v
pátek a vigiljí svatého Jana Křtitele [23. června].
V té při mezi Mandelenú z Roztok a z Elinšteina, manželku někdy pana
Zdeňka Medka z Waldeku, puovodem s jedné, a Václavem Lithovským z Svinař po-
hnaným s strany druhé. Kdež ho vinila z puol druhého sta kop a ze XXX kop a z puol
osmy kopy grošuov vše míšeňských věnných dielu jeho jie od něho dáti příslušejícího,
tu kdež jest jie vedle jiných dobrých lidí jsa rukojmí shl)il za nadepsaného pana
Zdeňka Medka za puol osma sta kop grošuov míšeňských věna jejieho, i tomu dosti
učiniti a jie plniti dielu svého zanedbává. Tu on Václav před JMtí stoje tomu
rukojemství neodpíral. I JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc.,
najvySší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
vyslyševše obů stran pře líčenie, nalezli: Poněvadž se on Václav pohnaný k tomu
rukojemstvie zná, z té příčiny aby tomu dosti učinil a tu summu v puohonu meno-
vanú, to jest těch puol druhého sta kop a XXX kop a puol osmy kopy vše míšeň-
ských paní Mandeleně dal, a to ve dvú nedělí pořád zběhlých. Než chce-li on
Václav o to dále k statku nadepsaného pana Zdeňka Medka hleděti, právo mu se
nezavírá. Stalo se v pondělí den svatých pět bratruov.
R m 1. 205. a. SroY. nález & 1611 na str. 187.
1514.
Mezi Mandalenou z Roztok a Zdeňkem Kladenským z Kladna o rukojemství za věno.
1509, 12. listopadu.
Mandelena táž z Roztok pohnala Zdenka Kladenského z Kladna. Vinila ho
z puol druhého sta kop, ze XXXti kop a z puol osmy kopy grošuov vše míšeňských
věnných dielu jeho jie od něho dáti příslušejícího, ut supra. Vložen puohon léta
MDVILL v pátek u vigiljí svatého Jana Křtitele [23. června].
V té při mezi paní Mandelenú z Roztok a z Klinšteina, manželku někdy pana
Zdeňka Medka z Waldeka, puovodem s jedné, a Zdeňkem Kladenským z Kladna po-
hnaným s strany druhé. Kdež ho vinila z puol druhého sta kop a ze XXX kop
190 D. Xni. Registra soudu komorního.
a z puol osmy kopy grošuoy vše míšeňských yěnných dielu jeho jie od něho dáti
příslušejícího, tn kdež jest jí vedle jiných dobrých lidí jsa rukojmí slíbil za nade-
psaného pana Zdenka Medka za puol osma sta kop grošuoy yše míšeňských yěna
jejího, i tomu dosti učiniti a jie plniti dielu syého zanedbává. Tu on Zdeněk před
JMtí stoje tomu rukojemstvie neodpíral. I JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Hel-
fenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, nalezli : Poněvadž on Zdeněk pohnaný k tomu rukojemství se zná, z té pří-
činy aby tomu dosti učinil a tu summu v puohonu menovanů, to jest těch puol dru-
hého sta kop, XXX kop a puol osmy kopy grošuov vše míšeňských jí paní Mande-
leně dal, a to ve dvú nedělí pořád zběhlých. Než chce-li on Zdeněk o to dále
k statku nadepsaného pana Zdenka Medka hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se
v pondělí den svatých pět bratruov.
R. m. 1. 206. b. SroT. předcházející nálezy č. 1611 a 1618 na str. 187 a 189.
1515.
Mezi radou města Písku a Václavem Adamem z Drahonic o pych. 1509, 12. listopadu.
Purgmistr a konšelé i všecka obec města Piesku pohnali Václava Adama
z Drahonic. Vinili jej z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých. Kdež
jest tajž Václav jim Jana Ondrova syna z Semnic, člověka jich, v své vsi v Draho-
nicích vzav a do svého vězení dav, držal jej sobě k vuoli v svém vězení pychem
přes jich žádost a propustiti ho nechtěl. Vložen puohon léta MDVIII® v neděli den
svatého Abdona [30. července].
V té při mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Piesku puovody
s jedné, a Václavem Adamem z Drahonic pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinili
z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, kdež jest tajž Václav jim Pie-
seckým Jana Ondrova syna z Semnic, člověka jich, v vězení držal a jeho Ondru na
jich Pieseckých žádost propustiti nechtěl etc, tak jakož puohon to v sobě šíře uka-
zuje. A na to ukázali svědomí. Proti tomu poručník Adama pohnaného na miestě
jeho Adama odpíraje pravil, že ten Jan Ondruov syn jemu Adamovi člověka jeho
dědičného Burse s statkem jeho pryč vykrásti chtěl, a z té příčiny že jest jej do
vězenie svého vzal. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vla-
dykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obú stran pře líčenie i svě-
domí, nalezli: Poněvadž on Adam toho člověka Píseckých, kterýž z nájmu jeho člo-
věka vezl, do vězenie vzal, a oni Písečtí žádali na něm, aby jim toho jich člověka
vydal, a byl-li by mu co ten jich člověk vinen, že mu od něho spravedlivě učiniti
chtie, a on Adam přes to toho člověka na rukojmích držel a po dnes drží: z té
příčiny jim Píseckým dává se za právo, že on Adam tiem pychem jest jim vinen.
Nálessy § rohu 1509 o sv. Martině. 191
a tu pokutu y puohonu menovanú, to jest těch X kop groáuov českých, aby jim
dal ye dyú nedělí pořád zběhlých a čloyěka jich nadepsaného z rukojemstvie hned
propustil. Než chce-li on Adam k tomu jich Pieseckých čloyěku oč hleděti, práyo
mu se nezayierá. Stalo se ye čtyrtek [sic] den syatých pět bratruoy léta tisícieho
pětistého deyátého.
R m. 1. 243. a.
1516.
Mezi Mandalenou z Roztok a Čeňkem Střelou z Rokyc o rukojemství za yěno. 1509. 12. listopadu.
Paní Mandelena z Roztok a z Elinšteina, manželka někdy pana Zdeňka
z Waldeka, pohnala čeňka Střelu z Rokyc létha MDVni y pátek u vigiljí syatého
Jana Křtitele [23. čeryna] z puol druhého sta kop, ze XXY kop a z puol osmy
kopy grošuoy yše míšeňských věnných dielu jeho jí od něho dáti příslušejícího etc.
Tu na rok jim položený y pondělí den syatých pěti bratruoy léta MDIX® [12. listo-
padu] poněyadž týž Zdeněk [sic] pohnaný třikrát yolán jsa k syému práyu nestál,
z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najyyšší hofmistr
králoystyie českého, se pány a yladykami, krále JMti raddamí, dali jsú jí paní Man-
deleně proti témuž Zdeňkoyi [sic] za práyo stáné. Dala památné.
R. m. 1. 319. a. za nápisem: Stáná práva k roku avaUho Martina MDIX. SroY. nálesj & 1611,
1618 a 1614 na str. 187 a 189.
1517.
Mezi Čeňkem Dašickým z Barchoya a Bohuňkem Špínou z Jenišoyic o rčení. 1509, 13. listopadu.
Čeněk Dašický z Barchoya pohnal Bohunka Špínu z Jenišoyic na Šnakoyě.
Viniti ho chce ze rčenie tu, kdež jest řekl Martina tesaře, čloyěka syého, jemu
čeňkoyi zase propustiti, i tomu dosti učiniti prodléyá. Vložen puohon létha MDVIir
y sobotu den syatého Jeronýma [30. září].
V té při mezi Čeňkem Dašickým z Barchoya puoYodem s jedné, a Bohuňkem
Špínu z Jenišoyic pohnaným s strany druhé. Jakož jej yiní ze rČenie, tu kdež jest
řekl Martina tesaře, čloyěka syého, jemu Čeňkoyi zase propustiti, i tomu dosti uči-
niti prodléyá etc. A na to ukázal syědomí. Proti tomu Bohunek pohnaný odpie-
nýe prayil, že Čeněk toho rčenie podle puohonu syého neproyozuje dostatečně, by
mu toho Martina tesaře řekl propustiti, když by on Čeněk jej mieti chtěl. Než k tomu
se zná, že jest řekl, kdyby ho koli komu propustiti měl, že by žádnému ho nepro-
v
pustil nežli jemu, a na tom že jest ještě podnes, aby jej jemu Čeňkoyi raději než
komu jinému propustil, kdyby jej měl propustiti; ale toho úmyslu že nenie, aby jej
chtěl propustiti. A na to také ukázal syědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, najyyšší hofmistr králoystyie Českého, se pány a ylady-
iV*
192 D. XIIL Registra soudu komorního.
kami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obú stran pře líčenie i SYědomí,
nalezli: Poněvadž on Bohunek pohnaný to syědomím proyedl, že jest toho človéka
svého Martina neřekl na čas menovitý propuBtiti, než když by ho měl komu pro-
pustiti, že by jej jemu Čeňkovi propustiti chtěl; i z té příčiny dává se jemu Bo-
huňkovi pohnanému za právo a že mu tiem puohonem povinovat nenie. Dal památné.
Stalo se léta MDIX v úterý den svatého Brykcí.
R. m L 67. b.
1518.
Mezi Elškou z Jelče a Oldřichem Popelem z Vesce o věno. 1509, 18. listopadu.
Elška z Jelče, manželka někdy Václava čejky z Olbramovic, pohnala Yoldřicha
Popela z Vesce na Maloticích. Vinila jej z puol třetieho sta kop grošuov českých
věna jejieho, za kteréž jest týž VoldHch jí slíbil, když jest jí za téhož Václava čejku
vdával, že ji týmž věnem opatřiti má. Tomu jest dosti neučinil. Vložen puohon
léta MDVni® v středu den svatého Františka (4. října).
V té při mezi Elškú z Jelče, manželku někdy Václava čejky, puovodem
s jedné, a Voldřichem Popelem z Vesce na Maloticích pohnaným s strany druhé.
Kdežto táž Elška vinila jej Voldřicha z puol třetieho sta kop grošuov českých věna
jejieho, za kteréž jest tajž VoldHch jie slíbil, když jest jí za téhož Václava čejku
vdával, že ji tiem věnem opatřiti má, tomu dosti jest neučinil. A na to ukázala svě-
domí a vajpisy z desk. Proti tomu on Voldřich Popel pohnaný odpíraje pravil, že
to jejie Elščino svědomie dostatečné nenie, a že žádný z nich nesvědčí toho, by on
ji vdával. A dále praví, že jest jí za nic nesliboval ani jest měl proti čemu, neb
po sobě nic nemenovala ; a nad to že jest to sama před dobrými lidmi mluvila, k tomu
se znajíc, že jest on jí nevdával a jie za nic nesliboval. A na to ukázal svědomie.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr králov-
stvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obů stran pře
líčení, vajpisy z desk, listy, dobru vuoli i svědomí, nalezli: Poněvadž on Voldřich
dobrých lidí svědomím to provedl, že ona Elška za živnosti muže svého k tomu se
znala pravieci, že jest jí on Popel nevdával ani jí zač sliboval, a také ona Elška
ničímž toho neprovedla, by co po ní, když se vdávala, jmenováno a dáno bylo : z těch
příčin jemu VoldHchovi Popeloví dává se za právo, a že jí Elšce tiem puohonem nic
povinovat nenie. Než chce-li ona neb má-li k komu hleděti o to dále, právo se jí
nezavírá. Dal památné. Stalo se léta MDIX v úterý den svatého Brykcí.
R. m. L 82. b.
Nálezy z rolcu 1509 o sv. Martině. 193
1519.
Mezi Havlem z Kamenice a Dorotou Pefitalkou z Eošině o dluh. 1509, 13. listopadu.
Havel z Kamenice, páně Mikulááuov mladšieho TrČky z Lípy písař, pohnal
Dorothu Peštalku z Košíně. Vinil ji z osmi kop grošuov českých, kterýchž jest jí
pán jeho, pan Mikuláš Trčka, puojčil a jemu Havlovi je na ní dal a odkázal. Vložen
puohon léta MDVHI® v středu den svatého Františka [4. října].
V té při mezi Havlem z Kamenice, pana Mikuláše Trčky z Lípy písařem,
puovodem s jedné, a Dorothú Peštalku z Košíně pohnánu s strany druhé. Kdežto
tajž Havel vinil ji Dorotu z osmi kop grošuov českých, kterýchž jest jie pán jeho,
pan Mikuláš Trčka nadepsaný, puojčil a jemu Havlovi je na nie dal a odkázal etc.,
tak jakož puohon svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu Dorota pohnaná od-
pírigíc pravila, že jest se pro ten dluh on pan Trčka k jejiemu domu, kterýž v městě
Kolíně měla, připověděl, že ona jemu Havlovi puovodovi platiti toho dluhu povinna
nenie. Zase proti tomu on Havel pověděl, že jest ten duom bez jeho páně Trčkovy
překážky odevzdala Tabítě etc. A na to ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčenie, odpor i svědomí,
nalezli: Poněvadž jest ona Dorotha pohnaná ukázala svědomie konšeluov města Ko-
lína, kteréž seznává, že nadepsaný pan Trčka připověděv se k jejiemu domu tu v Ko-
líně, v tom jie dále žádné překážky nečinil, jí jej zase propustil, tak že jest jej ona
volně odevzdala: z té příčiny dává se jemu Havlovi podle jeho puohonu za právo,
a ona Dorota aby jemu Havlovi těch osm kop grošuov českých v puohonu jmeno-
vaných dala ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v úterý den sva-
tého Brykcí,
R. m. L 119. a.
1520.
Mezi Janem Jakoubkem z Bezdědíc a radou města Berouna o sahání v soudní moc purk-
rabího hradu Pražského. 1509, 13. listopadu.
Jan Jakoubek z Bezdědic pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města
Berouna, že sú vzali na se právo listovnie, kteréž příleží purkrabí hradu Pražského,
kdež týž Jan Jakoubek byl dlužen Janovi Chodaurovi z Lokte, ješto jest zah byl
podpnorcí k dobrým lidem za sto kop grošuov míšeňských. Vložen puohon léta
MDVlil® v pondělí u vigiljí Vzetie Matky božie na nebe [14. srpna].
V té při mezi Janem Jakoubkem z Bezdědic puovodem s jedné, a mezi
purgmistrem a konšely i vší obcí města Berouna pohnanými s strany druhé. Kdežto
týž Jakoubek vinil je Berounské, že sú vzali na se právo listovní, kteréž příleží panu
ArehiT český Xm. 26
194 D. XIII. Registra soudu komorního.
purgkrabí hradu Pražského. Kdež týž Jakoubek byl dlužen Janovi Chodaurovi z Lokte,
ješto zan byl podpuorcí k dobrým lidem za sto kop grošuoy míšeňských listem pod
pečetí SYÚ, z kteréhožto dluhu podle práva on Jakoubek napomenut nebyl. Edež
oni Berounští bez téhož Jakoubka přítomnosti jsú zapsali statek jeho Janovi Cho-
daurovi z Lokte, a on Jakoubek při tom nebyl. Kteréžto právo vzavše na se purkrabské,
ješto jim nepříleželo, připravili jeho o statek, kterýžto statek on Jakoubek měl před
městem Berounem ležící na dvoru s dědinami, s sadem, s vinicí. Kterýžto zápis
učiněný od Berounských jemu Janovi Chodaurovi z Lokte, aby Jan Chodaur s ním
s Janem Jakoubkem se smlouval do roka, a oni Berounští nedočekavše čtvrti léta,
statek jeho Jakoubkuov dopustili prodati a sami při tom byli, nemajíce k tomu statku
žádného práva prodávati. A tudy jej Jana Jakoubka o nadepsaný jeho statek při-
pravili, kterýžto statek on Jan Jakoubek za čtyři sta kop grošuov českých pokládá.
A na to některé listy a svědomí ukázal. Proti tomu oni Berounští pohnaní odpíra-
jíce pravili, že on Jakoubek ničímž toho podle puohonu svého neprovozuje, by oni
jaké právo listovnie na se vzali aneb že by jej o jeho statek připravili ; ale že sú jeho
statek dopustili prodati a jej Janovi Chodaurovi [zapsati], to že sú učinili řádně a učiniti
mohli dobře, jsúce k tomu připraveni právem od téhož Chodaura, a že jest se to
s jeho Jakoubkovým přivolením a při jeho přítomnosti dalo. A na to ukázali svě-
domí a nález, mezi již menovaným Chodaurem a jimi Berounskými učiněný, i také
vajpisy smluv z jich městských kněh Berounských. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obů stran pře líčení, svědomí,
nález předešlý i vajpisy smluv z kněh Berounských, nalezli: Poněvadž oni Berounští
pohnaní to provedli dostatečně, že on Jakoubek při prodávání toho statku byl, litkup
pil, a také nálezem předešlým mezi Janem Chodaurem a jimi učiněným to provedli,
že jim týmž nálezem rozkázáno bylo, aby ten jeho Jakoubkuov statek jemu Cho-
daurovi svými městskými kniehami zapsali, ješto sú to zapsánie dobře učiniti mohli;
protož dává se jim Berounským pohnaným za právo, a že tu jemu Jakoubkovi nic
povinni nejsú. Dali památné. Stalo se v úterý den svatého Brykcí.
R. m. 1. 165. b.
1521.
Mezi Markétou z Chráněc a Felixem Pertoltem z Mělnic o rčení. 1509, 13. listopadu.
Markétha z Chráněc, manželka Erazima Šnoble z Plykšteina, pohnala Felixa
Pertolta z Mělnic. Vinila ho ze rčenie, tu kdež jest jie řekl sto kop dáti míšeň-
ských, i tomu rčení nedbá učiniti dosti. Vložen puohon léta MDVin® u vigi^jí sva-
tého Jana Křtitele [23. června].
V té při, kteráž jest mezi Markéthú z Chráněc, manželkou Erazima Šnoble, puo-
■ -^-ftL^
Nálezy z rohu 1509 o sv, Martině. 195
Yodem s jedné, a Felixem Pertoltem z Mělníc pohnaným s strany druhé. Edež ho
YÍníla ze rčenie, tu kdež jest jie řekl sto kop dáti míšeňských, ale tomu rčenie
nedbá učiniti dosti etc. A na to ukázala svědomie. Proti tomu Felix Pertolt pohnaný
odpíraje pravil, že se y tom rčenie nepamatige, a také má-li to svědomí přijato býti^
poněvadž některé osoby z těch svědkuov sú řádu lehkého, a také že sú všecko ti
svědci osoby duchovnie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc.,
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
vyslyševše s obú stran pře líčenie i svědomie, nalezli : Poněvadž ona Markétha puovod
to dostatečně provedla, že jest jie on Pertolt řekl sto kop dáti míšeňských, a on
toho rčenie svědomím neodvedl ižádným, by neřekl dáti, z té příčiny dává se jie
Markétě puovodovi za právo podle jejieho puohonu. Ale poněvadž ti Marketini svěd-
kové času toho rčenie, na který čas jie těch sto kop řekl dáti, neseznáv^jí, protož
aby jie Markétě on Pertolt těch sto kop míšeňských dal ve dvú nedělech pořád
zběhlých. Pakli by dáti nechtěl, tehdy aby v tom času v těch dvú nedělech jie
těch sto kop míšeňských dostatečně ujistil, aby ona, kdyby ho Buoh smrti neuchoval,
věděla, kde těch sto kop grošuov míšeňských ve dvú nedělech po jeho smrti najíti.
Dala památné. Stalo se v úterý den svatého Brykcí.
R. m. 1. 203. b.
1522.
Mezi Markétou z Byfiic a Wolfgangem z Bachmberka o nesplnění nálezu. 1509, 13. listopadu.
Markétha z Byšic pohnala Wolfganga z Bachmberka a v Janově z toho, kdež
jest táž Markétha Viléma Kro, pastorka nebožtíka Nykle z Bachmberka, po rozsudku
a nálezu panském v soudu komorním učiněném pro neplněnie puol druhého sta kop
grošuov míšeňských na zbožie a grunthu jeho Nyklově vedle práva zatkla, tu jest se
on Zigmund vedle zněnie téhož listu zatykacího a podle práva k témuž Vilémovi
Kro, pastorku svému, nezachoval. A protož ona Markéta z Byšic k němu k Wolf-
gangovi o to hledí a jej z toho jakožto syna a dědice svrchupsaného Nykle z Bachm-
berka vinila, že jie tou pokutou vinen. Vložen puohon léta MDVIIP v úterý po
svatém Diviši [10. října].
V té při mezi Markétu z Byšic puovodem s jedné, a Wolfgangem z Bachmberka
a v Janové pohnaným s strany druhé. Kdežto táž Markéta pohnala jej Wolfganga z toho,
kdež jest táž Markéta Viléma Kro, pastorka nebožtíka Nykle z Bachmberka, po roz-
sudku a nálezu panském v soudu komorním učiněném pro neplněnie puol druhého
sta kop grošuov míšeňských na zbožie a grunthu jeho Nyklově vedle práva zatkla,
tu jest se on Nykl vedle zněnie téhož listu zatykacieho a podle práva k témuž Vi-
lémovi Kro, pastorku svému, nezachoval. A protož ona Markéta z Byšic k němu
Wolfgangovi o to hledí a jej z toho jakožto syna a dědice svrchupsaného Nykle
196 D. XIII. Registra sondu komorního.
z Rachmberka vinila, že jie tou pokutou vinen jest. A na to ukázala svědomie.
Proti tomu Wolfgang pohnaný odpíraje pravil, že když jest Bemarth Bayček list za-
tykači na Viléma Kro pastorka do Janova přinesl, prve nežli jest ten list zatykači
nebožtíkovi otci jeho Wolfgangovi dodán, že již byl nadepsaný Vilém Kro pastorek
pryč odešel. A na to ukázal také svědomie. Proti kterémužto svědomí Markéta puovod
zase odepřela pravieci, že to jeho Wolfgangovo svědomie nenie podle zřiezenie zem-
ského. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany
i jich s obú stran pře líčenie i svědomie, nalezli : Poněvadž to svědomie, kteréž on
pohnaný ukazuje, pod města Mostu pečetí jest, a ti svědkové, kteříž v tom listu
městském položeni jsú, nejsú jich Mostských spoluobyvatelé, ale jsú jeho Wolfgangovi
lidé z Janova, ješto to svědomie nenie vedle zřiezenie zemského; a ona Markétha
puovod provedla to dvěma dobrými lidmi, že sů toho Viléma Kro pastorka nebožtí-
kovi Niklovi Kachmberkovi, jeho Wolfgangovu otci, na jeho grunthu ukázali, a on
Nykl nechtěv naň na Viléma skutečně sáhnuti, na rychtáře a na konšely své ukázal ;
i poněvadž se jest tajž Nykl k témuž Vilémovi podle zněnie listu zatykacího a podle
práva skutečně nezachoval: z té příčiny dává se jie Markétě za právo, tak že jest
jie on Wolfgang těmi puol druhého sta kopami grošuov míšeňských v puohonu po-
loženými vinen, a ty aby jí dal od dnešnieho dne ve dvů nedělech pořád zběhlých.
Než chce-li on Wolfgang o to k komu dále hleděti, právo mu se nezavierá. Dala
památné. Stalo se léta MDIX® v úterý den svatého Brykcí.
R. m. L 204. b. SroY. nálezy č. 1399 a 1445 na str. 118 a 147.
1523.
Mezi Zikmundem z Bezdědic a Jindřichem z Hudova o pych. 1509, 13. listopadu.
Zigmund z Bezdědic pohnal Jindřicha z Hudova. Vinil ho z pychu a pro
ten pych etc.
V té při mezi Zigmundem z Bezdědic puovodem s jedné, a Jindřichem z Hu-
dova pohnaným s strany druhé. Kdež jej Jindřicha vinil z pychu a pro ten pych
etc., protože mu na svobodné královské silnici vypráhl etc. A na to ukázal svě-
domí. Proti tomu on Jindřich pravil, že jest se prve, nežli jest pokuta na pych právem
uložena, tato věc stala, a tudy že mu se zdá, že mu tou pokutou povinovat nenie.
A na to také ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
etc., nejvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
vyslyševše puohon a s obú stran pře líčenie i svědomí, nalezli: Poněvadž se jest ta
věc prve, nežli jest právem pokuta na pych uložena, stala: z té příčiny dává se
jemu Jindřichovi pohnanému za právo, a že jemu Zigmundovi podle jeho puohonu
tou pokutou povinovat nenie. Dal památné. Stalo se v středu [sic] den svatého Brykcí.
B. in. L 258. b.
Náiesiff e rohu 1509 o sv. Martině. 197
1524.
Mezi Apolonou Nožiřkou a Jetřichem z Gutfiteina o dosti učinění smlouvě. 1509, 14. listopadu.
Apolena Nožieřka, městka Starého města Pražského, pohnala pana Jetficha
z Gutšteina na Ghýšech. Vinila ho z dosti neučiněnie smlouvy, mezi nimi učiněné
a cedulemi vyřezanými tvrzené, v tom, kdež jí každý rok, dokavadž v jeho domě na
Hradčanech byla domovnicí, měl dávati po šesti kopách grošuov míšeňských. Vložen
puohon léta MDVm^ v středu po svatém Brykcí [15. listopadu].
V té při mezi Apolonú Nožieřkú, měštkú z Starého města Pražského, puo-
vodem s jedné, a panem Jetřichem z Gutšteina s strany druhé. Edež ho vinila
z dosti neučinění smlouvy mezi nimi učiněné a cedulemi vyřezanými tvrzené v tom,
kdež jí každý rok, dokavadž v jeho domě na Hradčanech domovnicí byla, měl dávati
po VI kopách grošuov míšeňských, i již jie zadržal za puol čtvrtá léta, kdež toho
přijde zadrželého dluhu XX kop a jedna kopa míšeňská. A na to ukázala ceduli
smlouvy a svědomí. Proti tomu poručník páně Jetřichuov pohnaného na miestě jeho
páně Jetříchově odpíraje pravil, že on pan Jetřich jie Apoleně tiem dluhem povi-
novat nenie, a to proto, že jest některé jeho šaty ztratila. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, svědomí, odpor i smlouvu a jich
s obá stran pře líčenie, nalezli : Poněvadž ona Apolona puovod smlouvu i svědomí[m]
ten dluh v puohonu menovaný provedla, a poručník páně Jetřichuov toho neodvedl
níčímž: z té příčiny dává se jí Apoleně podle jejieho puohonu za právo, tak že
jest jí těmi XXI kopami grošuov míšeňskými vinen, a ty aby jí ve dvú nedělech
pořád zběhlých dal. Než chce-li on pan Jetřich ji Apolenu z čeho viniti, právo se
mu nezavírá. Dala památné. Stalo se v středu po svatém Brykcí.
B. m. L 10. a.
1525.
Mezi Annou z Risenburka a Voršilou jinak Oíkou z Eunedorfu o právo k statku pozůstalému.
1509, 14. listopadu.
Anna z Rysmburgka pohnala Uršilu, kteráž se menuje, píše a nazývá Ofkú
z Eunczdorfu. Vinila ji ze XXXTTI kop a z XXti grošuov vše Českých, kteréž jest
dala, práva k tomu nemajíc, za statek, kterýž koupila, ješto ta summa nebožtíkovi
panu Alšovi z Rysmburka, strajci jejiemu Anninému vlastniemu, náležela. Vložen
puohon léta MDVHP v středu den svatého Lukáše evangelisty (18. října).
V té při mezi Annu z Rysmburka puovodem s jedné, a Uršilú, kteráž se
menuje, píše a nazývá Ofkú z Eunczdorfu, pohnánu s strany druhé. Edež táž Anna
U-^ -
198 D. Xni. Begkira soudu kotnomího.
ji Ofkn vinila ze XXXTTT kop grošuov a ze XX grošuoT vše českých, kteréž jest
dala, práva k tomu nemajíc, za statek, kterýž koupila, ješto ta summa nebožtíkovi
panu Alšovi z Rysmburgka, strajci jejiemu Anninému vlastniemu, náležela, k kteréžto
summě a penězóm nadepsaným ona Anna z Rysmburka po témž panu Alšovi právo
a spravedlnost má lepší, než svrchupsaná Ofka. Proti tomu ona Uršila, kteráž se
Ofkú menuje, odpírajíc pravila, že jie Anně tou summou v puohonu položenou po-
vinna nenie, a že ona k tomu i k jinému statku po nadepsaném panu Alšovi pozuo-
stalému právo a dokonalú spravedlnost má jakožto po manželu svém řádně oddá-
vaným, kterýž jí statek svuoj řádným kšaftem podle práva města Hradce Králové
tvrzeným odkázal, v kterémžto kšaftu on pan Aleš ji ne Uršilú, ale Ofkú a man-
želku svú jmenuje. A ona týž jeho páně Alšuov kšaft ukázala. Zase proti tomu
Annin puovoda poručník na miestě jejiem pověděl, že ona Uršila jinak Ofka nešlové
Ofkú, ale Uršilú, a že jest prve vždycky Uršílou slula a potom tepruv že jest sobě
přezděla Ofka. A poněvadž jest jí pan Aleš jakožto Ofce a ne jako Uršile statek
svuoj kšaftoval, že ona k tomu statku tudy práva nemá, poněvadž jí Uršila a ne
Ofka řiekají. Ale ona Anna že k tomu statku v puohonu jmenovanému páně Alšovu
i k jinému po něm zuostalému právo a spravedlnost má příbuzenstvím. A na to
mnohá ukázala svědomie, při tom též i rozsudek, kterýž jest se při úřadu purkrabstvie
Pražského z naučenie pánuov JMtí a vládyk z plného soudu zemského mezi touž
Annou a knězem Mathiášem a Václavem Donátem stal, také ukázal. Tu JMt pán,
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého,
se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčenie, jeho
páně Alšuov kšaft, svědomie i nález purkrabský a pilně toho pováživše, nalezli: Po-
něvadž jest napřed jmenovaná Anna svědomím provedla to dostatečným, že jí Ofce
ne Ofka, ale Uršila řiekají, a také nález purgkrabský z naučenie pánuov z plného
soudu zemského učiněný ji Uršilou býti rozsoudil ; i z těch příčin jí Anně JMt dávají
podle jejieho puohonu za právo, a že ona k těm penězóm v puohonu menovaným po
nadepsaném panu Alšovi, jakožto strýci svém, příbuzenstvím právo a spravedlnost
má, a ty aby jí ona Uršila, tu summu, to jest těch XXXti m kop grošuov a XXti
grošuov vše českých dala ve dvú nedělí pořád zběhlých, poněvadž jest nebožtík pan
Aleš jí jakožto Ofce a ne jako Uršile, ješto jí Uršila a ne Ofka řiekajie, kšaftoval
a odkázal. Stalo se v středu po svatém Brykcí.
Léta MDX^ v pátek [sic] den svatého Ondřeje, apoštola božieho [30. listopadu],
vydán jest list zatykači od úřadu Anně z Rysmburgka svrchu psané na Uršilú jinak
Ofku z Eunczdorfu pro dosti neučiněnie nálezu panskému etc, jakož se nahoře píše.
R. m. 1. 10. b.
■ ■ ' . ^-t. j
Nálegy e rohu 1509 o $v. Martině. 199
1526.
Mezi Annou z Risenburka a Voršilou jinak Ofkou z Euncdorfu o pobrání syrchkův a klenotův.
1509, 14. listopadu.
Anna z Rysmburgka poháněla Uršily, kteráž se menige, píše a nazievá Ofkú
z Eunczdoríu. Viniti ji chce z pobránie svrchkuov a klenotuov těchto dole psaných,
kteréž jest po panu Alšovi z Rysmburgka, strajci jejím, pobrala etc. Puohon vložen
létha MD osmého o svatém Martině [11. listopadu].
V té při mezi Annu z Rysmburgka puovodem s jedné, a Uršilú, kteráž se
menuje, píše a nazievá Ofkú z Eunczdoríu, pohnánu z strany druhé. Jakož ji Anna
vinila z pobránie svrchkuov a klenotuov těchto dole psaných, kteréž jest po panu
Alšovi z Rysmburgka, strajci jejím, pobrala, menovitě: tn pasy stříbrné, jeden po-
zlacený, tři prsteny zlaté a sekret, kuní šubu, aksamitem pošitú, druhů šubu
sobolovu, damaškem pošitú, kuní šubu nepošitú, liščí šubu harasovú i jiných šatuov
a hospodářských věcí, kteréžto všecky věci, šaty, svrchky, klenoty tak od nie po-
brané nadepsaná paní Anna z Rysmburgka dvě stě kop grošuov českých pokládá
a k nim po svrchu psaném panu Alšovi z Rysmburgka, strajci svém, právo a spra-
vedlivost má lepší nežli ona Uršila. Proti tomu ona Uršila, kteráž se Ofkú nazievá,
odpierajíc pravila, že ji ona Anna z těch klenotuov nespravedlivě a zmatečně viní,
poněvadž prve o ně rozsudek a nález se stal mezi knězem Samuelem, bratrem jejím
Anniným, a jí Ofkú, a že o to miesto a konec má. A poněvadž po rozsudku z těch
věcí pohánie, že podle zřiezenie zemského učinila jest ten puohon na zmatek. To při
tom pravíc, že netoliko nálezem panským, ale i kšaftem nebožtíka pana Alše z Rysm-
burgka, manžela svého, kterýž jí ty klenoty odkázal, právo a spravedlnost má. A na
to ten předešlý nález, zřiezenie zemské i ten kšaft ukázala. Zase proti tomu po-
ručník Anny puovoda na miestě jejiem pověděl, poněvadž jeho Alšuov kšaft a od-
kázánie Ofce a ne Uršile svědči, a jí neříkají Ofka, ale Uršila, tudy že k těm kle-
notóm práva nemá, a prosoudil-li jest co kněz Samuel, bratr jejie Annin, že ona
Anna tiem vinna nenie. Proti kterýmžto slovóm Uršila jinak Ofka pověděla, že se
ne o jméno, ale o statek soudí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině etc., nejvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, vyslyševše puohon, odpor a jich s obú stran pře líčenie, předešlý nález, jeho
páně Alšuov kšaft etc., nalezli: Poněvadž z těch klenotuov v puohonu jmenovaných
kněz Samuel z Rysmburgka, její Annin puovoda vlastní bratr, nadepsané Uršily jinak
Ofky prve poháněl a jich odsouzen jest, tak jakož nález předešlý o to učiněný šíře
ukazuje, i z té příčiny JMt ji Uršilu při tom prvnějším nálezu zuostavují a jie proti
puovodovi za právo dávají. Stalo se létha MD osmého [sic] v středu po svatém Brykd.
B. m. L 11. b. Sroy. náles č. 1497 na str. 177.
i'
200 D. XUI. Registra soudu komorního,
1527.
Mezi Benešem z Vranova a Zdislavem ze Žlunic o dluh. 1509, 14. listopadu.
Beneš z Vranova pohnal Zdislava ze Žlunic. Edež jest mu on Beneš puojčil
dvě stě kop grošuov míšeňských na kupectví, i chce jej Zdislava viniti z zuostalych
a jemu od něho nedodaných puol druhého sta kop grošuov též míšeňských. Vložen
puohon léta MDVUI v pátek před svatým Havlem [13. října].
V té při mezi Benešem z Vranova puovodem s jedné, a Zdislavem ze Žlunic
pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Beneš viní jej Zdislava z puol druhého sta
kop grošuov míšeňských zuostalych a nedodaných, tu kdež jest on Beneš jemu Zdi-
slavovi puojčil dvú seth kop grošuov míšeňských na kupectvie. A na to ukázal svě-
domí. Proti tomu Zdislav pohnaný odpieraje pravil, že jest mu on Beneš těch peněz
nepuojčil, než že jest se s ním složil na kupecstvie. A na to také ukázal svědomie.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc,, najvyšší hofinistr králov-
stvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor
i svědomie a obú stran pře líčenie, nalezli : Poněvadž svědci obojích, i puovoda i po-
hnaného, proti sobě na odpor sú, z té příčiny aby on Beneš puovod to zpravil, že
jest mu těch puol druhého sta kop grošuov míšeňských jemu Zdislavovi puojčil, a to
před JMtmi pány a vladykami na Svátost najprv příští, tak jakž mu bude JMtmi
rozkázáno. A jestliže zpraví, tehdy aby on Zdislav jemu Benešovi těch puol dru-
hého sta kop grošuov míšeňských dal od zprávy ve dvú nedělech pořád zběhlých.
Dal památné. Stalo se v středu po svatém Brykcí.
Letha MDX® v sobotu před svatým Tiburcím [10. srpna] Beneš puovod k pří-
saze nestál, ale Zdislav stál a jest zprávy prázden.
R. m. L 82. a.
1528.
Mezi Jakubem z Lestkova a Zikmundem z Lestkova o nevrácení klenotů svěřených.
1509, 14. listopadu.
Jakub z Lestkova pohnal Zigmunda z Lestkova, měštěnína Starého města
Pražského. Vinil jej z nevrácení klenotuor jemu od něho svěřených etc. Vložen
puohon léta MOTUT ve čtvrtek před Početím Matky božie [7. prosince].
V té při mezí Jakubem z Lestkova s jedné, a Zigmundem odtudž z Lestkova,
měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany druhé. Edež ho vinil z ne-
vrácení klenotuov jemu od něho svěřených, menovitě těchto: jednoho střiebra pozla-
ceného, jedné čéšky střiebmé, šálce střiebmého, koflíku fládrového, Ižic s střiebrem
XXXI a perlové tkaničky, ješto ty všecky klenoty svrchupsané on Jakub pokládá
sobě sto kop grošuov českých. A na to ukázal svědomí a ceduli jeho Zigmundovou
Nálezy z rohu 1509 o sv. Martini. 201
ruku psanú. Proti tomu on Zigmund odpíraje pravil, že to klenotové jeho Jakubovy
nejsú, ale že sú Zigmundovy, nebožtíka Joštova syna, kterýžto Jošt ty klenoty témuž
synu svému leth nemajícímu jest odkázal, a Zigmund sirotek, jeho Joštuov syn,,
že jest je sstavil. A na to také svědomie a jeho Joštuov kšaft ukázal. Tu JMt
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, nigvyšší hofinistr královstvie Českého^
se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a jich s obů stran pře lí-
čení, svědomí i kšaft, nalezli : Poněvadž on Jakub puovod to pokázal, že ti klenotové
v puohonu menovaní jemu Zigmundovi pohnanému od něho od Jakuba a od druhého
spoluporučníka svěřeni sú: i z té příčiny JMt nalezli a rozkázali, aby on Zigmund
ty všecky klenoty v puohonu dotčené při úřadu desk zemských jemu Jakubovi po-
ložil, a to od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých, a ty aby při úřadu le-
žely do roka pořád zběhlého. A poněvadž sirotek před JMtí stoje k těm klenotóm
právo se mieti ohlásil podle kšaftu otce svého, i chce-li týž sirotek k týmž kleno-
tuom právo mieti, právo mu se nezavírá. Pak-li by on Zigmund sirotek v tom roce
z těch klenotuov nevinil a práva že by šla, tehdy ti klenotové jemu Jakubovi po
roce zběhlém od úřadu desk mají vydáni býti. Dal památné. Stalo se v středu po
svatém Brykcí.
R. m. 1. 166. a.
1529.
Mezi Janem z Eounic a Alšem Zručským z Chřenovic o věznění bratra Václava. 1509, 14. listopadu.
Jan z Kounic řečený Junek pohnal Alše Zručského z Chřenovic. Vinil jej,
že mu bratra jeho Václava u vězení držel. Vložen puohon léta MDVIII® v středu
před svatým Šimonem a Judu [25. října].
V té při mezi Janem z Eounic řečeným Junek puovodem s jedné, a Alšem
Zručským z Chřenovic pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Jan vinil jeho Alše,
že mu bratra jeho u vězení držel Václava a na rukojmí jeho dáti nechce, aby jej
postavil před soudem komorním, a z čeho témuž bratru vinu dá, že jemu má před
týmž soudem býti práv. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Aleš pohnaný od-
píraje pravil, že jest ho pan Trčka, jeho Junkuov pán, poháněti měl a ne on. Po-
věděl také i to, že jest jej Václava, bratra Junkova, proto vězel, že jest pan Trčka
jemu Alšovi také vězel člověka jeho. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčení, nalezli: Poněvadž oni, Jan puovod
a Václav bratří, sú lidé sedlští a gruntovní páně Trčkovi a ve dskách nemají, že
takoví podle zřiezení zemského poháněti nemají; z té příčiny se ten puohon zdvihá.
Stalo se v středu po svatém Brykcí.
B. m 1. 166. b.
ArchiT ittký XIU. 26
202 D. XIII. JSegistra soudu komorního.
1530.
Mezi Janom Mrakeiom z ČerníkoTic a Janem z Ersovic o nezdrženl sndoayy.
1509, 14. liatopada.
Jan Mrakeš z Čemíkoyíc pohnal Jana z Ersovic na Lešanech. Vinil jej z ne-
zdrženie smlouvy o Duchoně z Lešan a o Blažka, syna jeho. Vložen puohon léta
MDVm o sratém Martině [11. listopadu].
V té při mezi Janem Mrakšem z čemíkovic puovodem s jedné, a Janem
z Ersovic na Lešanech pohnaným s strany druhé. Kdežto on Mrakeš vinil jej Jana
z Ersovic z nezdržení smlouvy o Duchoně z Lešan a Blažka, syna jeho Duchoňova,
mezi nimi učiněné, že mu na čas jmenovitý měl Xn kop grošuov míšeňských dáti,
a tomu až dosavad jest dosti neučinil. A na to vedl jest svědka Václava z Ghvo-
jence, miestopísaře královstvie Českého, a Víta z Radslavic jakožto smlúvce mocné,
na kterýchž sú hýli o to mocně přestali. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině etc., najvyšší hoňnistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, slySevše puohon i svědomí, takto o tom vypověděli: Poněvadž sú na
svrchupsaných smlůvcí byli přestali, a nadepsaní smlúvce Václav z Chvojence a Vít
z Radslavic to ústně před JMtmi pány seznali, že jest puohon mezi stranami minuti
měl, a on Jan pohnaný jemu Mrakšovi VI kop grošuov českých dáti měl : i z té pří-
činy podle té smlouvy a výpovědi aby se té smlúvě dosti stalo od dnešnieho dne ve
dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v středu po svatém Brykct
R. m. L 167. a.
1531.
Mezi Litmírem z Háje a Kateřinou kněžnou Mínsttberskou o postavení poddaného pro zbití
dvou klisen. 1509, 14. listopadu.
Líthmír z Háje pohnal osvícenu kněžnu paní Eateřinu kněžnu Minstrberskú,
hrabinku Eladskú etc. Jejie Mt, aby Mathouška, přikázaného svého, kterýž jest ve vsi
Jejie Mti u člověka jejieho Jana v Hubově, postavila před najvyšším panem hofmistrem
královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ho z toho, že jest mu dvě klimé
jeho zbil, kteréžto on Lithmír sobě XH kop grošuov Českých pokládá. Vložen puohon
léta MDVni^ v pondělí den svatého Diviše [9. října].
V té při mezi Lithmírem z Háje s jedné, a Mathouškem přikázaným osviecené
kněžny paní Eatheřiny kněžny Minstrberské postaveným strany druhé. Edežto tigž
Lithmír vinil jej Mathouška z toho, že jest mu dvě klisně jeho zbil, kteréžto on
Lithmír XH kop grošuov českých sobě pokládá. A na to ukázal svědomie. Proti
tomu on Mathoušek postavený odpíraje pravil, že těch klisen svévohiě nepojal, pravě,
že jest jeho Jan Hrdlík prosil, aby jemu těmi klisnami šindel vezl. A na to ukázal
svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., nigvyšší hof-
Nálemy b roku 1609 o sv. Martině. 203
mistr králoYstyie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše paohon,
odpor, svědomí i jich s obů stran pře líčenie, takto o tom nalezli: Poněvadž on
Mathouš postavený svědomím to jest provedl, že jest Jan Hrdlík tn vládl a hospo-
dařil v Petřichovicích, a za to jeho Mathouše žádal i těch klisen paojčíl, aby jemu
ten šindel vezl : i z té příčiny jemu Lithmírovi puovodu tiem, z čehož jest jej vinil,
povinovat nenie. Než chce-li on Lithmír k komu o to dále hleděti, právo mu se
nezavírá. Stalo se v středu po svatém Brykcí.
R. m. 1. 181. b.
1532.
Mezi Martinem MajSnarem a Markétou z Ajtenburka spolu se syny Blažka z Velené o dluh.
1509, 14. listopadu.
Martin Mayšnar, kožišník a měštěnín Nového města Pražského, pohnal Mar-
kétu z Aytenburgka, manželku někdy Blažka z Velené, a Víta, Jana, Václava a Zig-
munda vlastních a nedílných bratří. Vložen puohon léta MDVm® v středu před
svatým Šimonem a Judu [25. října].
V té při mezi Martinem Mayšnarem, kožišníkem a měštěnínem Nového města
Pražského, s jedné, a Markétu z Aytenburgka, manželku někdy Blažka z Veleně,
a Vítem, Janem, Václavem a Zigmundem, vlastními a nedílnými bratřími, syny téhož
Blažka z Veleně, držiteli statku téhož Blažka, s strany druhé. Jakož je vinil puovod
ze čtyř kop grošuov bez VI grošuov vše českých dluhu jemu Mayšnarovi od svrchu
psaného Blažka za kožešnické věci pozuostalého. A na to ukázal svědomie. Proti
tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že to ^svědomie Pražan Novoměstských nenie
podle práva, při tom žádajíce pánuov JMtí za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc., niy vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla-
dykami,' krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obů stran pře líčenie a nahlédše
v svědomie, takto o tom nalezli : Poněvadž on Mayšnar dvěma svědky, registry komor-
ními zapsanými, pokázal, že jest nebožtík Blažek ten kožich liščí a kuní k sobě přijal ;
z té příčiny dávají jemu Mayšnarovi za právo podle jeho puohonu, a oni pohnaní
aby jemu Mayšnarovi tu summu v puohonu menovanů, to jest čtyři kopy grošuov bez
Víti grošuov vše českých, dali od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. A chtie-li
oni pohnaní dále o to k komu hleděti, právo jim se nezavírá. Dal památné. Stalo
se v středu po svatém Brykcí.
R. m. 1. 206. a.
1533.
Mezi Václavem Roupovským z Roupova a Zikmundem z Lestkova o vydání svěřených peněz.
1509, 14 listopadu.
Václav Roupovský z Roupova pohnal Zigmunda z Lestkova, měštěnína Starého
města Pražského. Vinil ho z padesáti kop grošuov míšeňských někdy paní Zygoně hrabince
26*
204 D. XIII. Begistra soudu komorního.
z Ortmbergka příslušejících. Vložen puohon léta MDVIII® ve čtvrtek před svatým
Havlem [12. října].
y té při mezi panem Václavem Roupovským z Roupova puovodem s jedné,
a Zigmundem z Lestkova, měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany
druhé. Kdež týž pan Václav Roupovský vinil jej Zigmunda z padesáti kop grošuov
míšeňských, někdy paní Zygoně hrabince z Ortmbergka příslušejících, kteréž jest týž
Zigmund k sobě přijal a jich těch padesáti kop grošuov míšeňských témuž panu
z Roupova, kterémuž po již menované paní hrabince spravedlivě náležejí, vydati
nechce. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Zigmund pohnaný odpíriye pravil,
že nebožka paní hrabinka zřiezenie řádné a kšaft o svém statku učinivši, o tomto
dluhu zmienky neučinila ižádné, než že se on Zigmuud k tomu zná, že jest těch
padesáte kop k sobě vzal a za sebú je má, ale že jest dobře učiniti mohl podle té
dobré vuole, kterúž od též paní hrabinky na list hlavní má. A na to ten list hlavní
vyvážený a dobru vuoli na ten list svědčící ukázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčení, svrchu psaný list hlavní,
dobru vuoli naň i svědomie, nalezli: Poněvadž on pan Václav puovod to jest dosta-
tečně svědomím provedl, že on Zigmund pohnaný ku paní hrabince, když na smrtedlné
posteli ležela, přišel, jie prosil, aby mu ty peníze odpustila, a ona toho učiniti ne-
chtěla, než jemu panu Václavovi je dala, a tomu svědomí on Zigmund pohnaný ne-
odepřel; i z té příčiny dává se jemu panu Roupovskému puovodovi podle jeho
puohonu za právo, takže on Zigmund jemu těmi Lti kopami grošuov míšeňských
v puohonu položenými jest vinen, a ty aby jemu dal ve dvú nedělech pořád zběhlých.
Dal památné. Stalo se v středu po svatém Brykcí.
R. m. 1. 802. a. SroT. nález & 1473 na str. 168.
1534.
Mezi Anežkou z Čečelic a Mandalenou z Vrtby spolu s Václavem z Doubravice o dluh.
1509, 15. listopadu.
Anežka z Čečelic pohánie paní Mandalenu z Vrtby a na Hořovicích a Václava
z Doubravice na Taynci. Viniti je chce jakožto mocné poručníky a držitele statku
nebožtíka pana Lithvína z £[linšteina z patnácti kop grošuov českých dluhu jí paní
Anežce od téhož někdy pana Litvína zuostalého etc. Vložen puohon létha MDVin^
ve čtvrtek před svatů Lidmilů [14. září].
V té při mezi Anežku z čečelic puovodem s jedné, a paní Mandelenú z Vrtby
a na Hořovicích a Václavem z Dúbravice na Taynci pohnanými s strany druhé.
Kdežto táž Anežka viní je, paní Mandelenú a Václava svrchu psané, jakožto mocné
poručníky a držitele statku nebožtíka pana Litvína, z patnácti kop grošuov českých
Nálezy z roku 1509 o sv. Martine. 205
dluhu jí paní Anežce od téhož někdy pana Litvína zuostalého. A na to ukázala svě-
domie. Proti tomu oni pohnaní pověděli sú, že se jim zdá, poněvadž sirotci, nebožce
páně Litvínovi děti, léta mají a v své se uvazují, že k tomuto puohonu odpoviedati
povinni nejsú, a aby o to hleděli k sirotkóm. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na HelfenSteíně etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, vyslyševše puohon, odpor i svědomie, nalezli: Poněvadž ona
Anežka puovod ten dluh provedla, a oni pohnaní dluhu neodpierají a statku sirotčieho
ještě v držení jsú a puohonem v držení statku sirotčieho zastiženi jsú: z té příčiny
aby tomu učinili dosti a dluh ten v puohonu dotčený XY kop grošuov českých jí
Anežce ve dvú nedělí pořád zběhlých aby dali. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R. m L 11. b.
1535.
Mezi Bohuslavem Vrchotou z Slatiny a Václavem Mouřenínem z Nebovid o dostiučinění
smlouvě. 1509, 15. listopadu.
Bohuslav Vrchota z Slatiny pohnal Václava Mouřenína z Nebovid. Viniti ho
chce z toho, kdežto on Mouřenín jeho Bohuslava jest pohnal před úřad purgkrabství
Pražského dvěma puohony etc. Vložen puohon létha MDD[ v pondělí den svatého
Řehoře [12. března].
V té při mezi Bohuslavem Vrchotú z Slatiny, puovodem s jedné, a Václavem
Mouřenínem z Nebovid pohnaným s strany druhé. Jakož on Bohuslav pohnal a vinil
jej Mouřenína z toho, kdež jest on Mouřenín jeho Bohuslava pohnal před ouřad
purgkrabstvie Pražského dvěma puohony pro některé summy, jakožto pak ti puohonové
to v sobě šíře ukazují; kdež pak týž Bohuslav s týmž Mouřenínem smlouvu jest
učinil vo ty summy v obou puohonech svrchu psaných položené; kdež on Mouřenín
na tom přestav a přes tu smlouvu k těm puohonóm jest stál, toho učiniti nemaje,
a na témž Bohuslavovi jest právo ustál před úřadem purgkrabským k těm oběma
puohonóm, kdež on Bohuslav pokládá sobě to a takové ustálé právo padesát kop
grošuov českých. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Václav Mouřenín pohnaný
odpieraje pravil, že jest s ním s Bohuslavem smlouvy neměl žádné dokonalé; než
na takový zpuosob se s ním smlúval, jestliže by mu udělal list na XVIII kop grošuov
míšeňských, a to do dvú nedělí, a jestliže jemu je igistí, že té summy, kterúž jest
za& dal Piramovi Kapounovi od Hory, jemu Bohuslavovi pustiti chce, však bez práva
svého pohoršenie. Ale on Vrchota toho jest neučinil. A na to také ukázal svědomie.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie
českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčenie
i svědomí, nalezli : Poněvadž to Bohuslavovi svědkové někteří vyznali, učiní-li Bohu-
slav té smlouvě dosti ve dvú nedělí, že on Mouřenín tu smlúvu držeti chce, však
206 Z). Xm. Registra 8<mdiA komorního.
s tú výhradu bez práva jeho pohoršeme, též také Mouřenínaov svědek také jest to
vyznal, a on Bohuslav toho jest ničímž nepokázal, že jest té smloavě dosti učinil:
i z té příčiny dává se jemu Václavovi Mouřenínovi za právo, tak aby se práva svého
stáného držal. Dal památné. Stalo se léta MDIX^ ve čtvrtek po svatém Brykd.
R. m 1. 82. b.
1536.
Mezi Ctiborem z Chřenovic a Petrem Leptéjem z Heroltíc o rčení. 1509, 15. listopadu.
Ctibor z Chřenovic pohnal Petra Leptěje z Heroltic a z Vozárovic. Viniti
ho chce ze rčenie, tu kdež jest mu řekl, že on pro Havla, bratra jeho, kteréhož
potom pan Václav Popel vysoudil, žádné škody v tom nevezme etc. Vložen puohon
létha MDIX® v středu po Zvěstovánie Matky božie [28. března].
V té při mezi Ctiborem z Chřenovic puovodem s jedné, a Petrem Leptějem
z Heroltic a z Vozárovic pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Ctibor viní ho
Leptěje ze rčenie, tu kdež jest mu řekl, že on pro Havla, bratra jeho, kteréhož
potom pan Václav Popel vysoudil, žádné škody v tom nevezme, prošiv ho, aby jej
Havla neopouštěl, ale o něho aby stál, a že on Havel žádnému člověčenstvie nesli-
boval, než že sobě svobodný jest. Na kteréžto jeho rčenie on Ctibor ubezpečil se
a o téhož Havla na jeho přiřčenie a na jeho žádost stál. Ale to se pak jinač, než
jest jej on zpravoval a jemu přiříkal, nalezlo, a skrze to týž Ctibor ujmy na svém statku
vzal, [které sobě] XLH a puol kopy grošuov XV grošuov vše českých pokládá. A na to
ukázal svědomí. Proti tomu on Petr pohnaný odpieraje pravil, že mu Ctiborovi tiem
puohonem nic povinovat nenie, a to tudy, že témuž Ctiborovi Havel bratr jeho Petruov
na hradě Pražském k soudu byl postaven, a on Ctibor, když se súditi na ten čas
neměl, kázal jest jemu Havlovi na Eambergk a tam jest jej ctí a věru zavázal, a on
Havel že jest mu potom pryč ušel. A na to také vedl svědomie. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českďio, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu i odpor i svědomí,
nalezli: Poněvadž on Petr to jest provedl, že jest Havel, bratr jeho, jemu Ctiborovi
na hradě Pražském k soudu postaven byl, a Ctibor nemaje soudu na ten čas kázal
mu jíti na Eambergk a tam jej potom ctí a věrou zavázal, a tak se jest z toho při-
řčenie sám vyvedl, poněvadž jest jej nad to přirčení slibem zavazoval : i z té příčiny
on Petr Leptej tou pokutou jemu Ctiborovi vinen nenie. Dal památné. Stalo se létha
MDIX^ ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R. m. L 68. a.
Náleisy z roku 1509 o sv. Martině. 207
1537.
Mezi HanuSem Elbognerem z Chebu a bratřími Šliky z Holejče o dluh. 1509, 15. listopadu.
Hanuš Elbogner, měštěnín města Chba, pohnal pana Osmana, pana Pangracia
a pana Albrechta Šlikuoy bratří ylastoích z Holayče, hrábí Pasaunských a synuoy
někdy pana Yáclaya odtudž Šlika z Holayče. Vinil je z nezaplacení šest set zlatých
a XXXVI zlatých. Vložen puohon MDIX^ ye čtyrtek den syatého Longina [15. března].
V té při mezi Hanušem Elbognerem, měštěnínem města Chba, puoyodem s jedné,
a panem Osmanem, panem Pangracím a panem Albrechtem, ylastními bratřími z Ho-
layče, pohnanými s strany druhé. Kdežto týž Hanuš Elbogner yinil je bratry syrchu
psané etc. z nezaplacenie šesti seth a XXXVIti zlatých dluhu jemu Hanušoyi od
téhož někdy pana Václaya Šlika otce jich sprayedliyě zuostalého. A na to ukázal
páně Vádayuoy Šlikuoy list hlayní, kterýmž se i syé dědice Jiříkoyi kramáři, měště-
nínu města Chba, zapisuje. Ukázal také list, kdež týž Jiřík kramář syé práyo a ten
dluh yzdáyá Hanušoyi Elbogneroyi a jeho synóm etc. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najyyšší hofinistr králoystyie českého, se pány
a yladykami, krále JMti raddami, yyslyšeyše strany a y ty listy puoyodoyy pilně
nahlédše: Poněyadž puoyod pokázal jest listy podle syého puohonu, ješto ti listoyé
y sobě pokuty na ty dluhy držie a zayírají ; i z té příčiny JMt ten puohon zdyihají.
Dali památné. Stalo se ye čtyrtek po syatém Brykcí.
B. m. L 119. a.
1538.
Mezi Jakubem z Lestkoya a Zikmundem z Lestkoya o pobrání yozů a koní.
1509, 15. listopadu.
Jakub z Lestkoya pohnal Zigmunda odtudž z Lestkoya na Ghyatěrubech. Vinil
ho z pobránie yozů, jednoho krytého a čtyř koní, a druhého formanského fasunku též
se čtyřmi koňmi, kteréž jest na syobodné králoyské silnici pobral, pacholky, kteříž
ty vozy yezli, ctí a yěrou zayázay, aby je ty yozy i s koňmi na Chyatěruby yedli
a dovezli. Vložen puohon léta MDVni^ ve čtvrtek před Početím Matky boží [7.
prosince].
V té při mezi Jakubem z Lestkoya puoyodem s jedné, a Zigmundem odtudž
z Lestkoya pohnaným s strany druhé. Jakož jeho puovod vinil z pobránie vozu je-
dnoho krytého a čtyř koní a druhého formanského fasunku též se čtyřmi koňmi,
kteréž jest na svobodné královské silnici pobral, pacholky, kteříž ty vozy vezli, ctí
a věrou zavázav, aby je ty vozy i s koňmi na Chvatěruby yezli a dovedli, ježto on
Jakub se na téhož Zigmunda toho nenadal. Kteréžto vozy a těch osm koní jmeno-
vaný Jakub sto kop grošuov českých pokládá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu
208 D. XIII. Begisira solidu komorního.
Zigmund pohnaný pravil, že jest jich těch koní ani vozuov nebral ani pacholknov
těch zavazoval, ale že jest je posel, kterýž od pana purkrabí e Pražského s obranním
listem byl poslán, zavazoval, a ten posel jim rozkázal, aby s těmi koňmi a vozy zase
na Chvatěruby jeli. A na to akázal svědomí. Ta JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině etc, niy vyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, slyševše paohon, odpor i svědomí, nalezli : Poněvadž on Jakub puovod,
poručník téhož Zigmunda, toho ničímž neprovozuje, by to jeho koni a vozové vlastní
byli, a také toho jest ničímž nepokázal vedle práva, by týž Zigmund je bral a zavazoval,
než to jest Zigmund ukázal a dostatečně provedl, že ten, kterýž jest jel s obranním
listem od pana purkrabie, že těm pacholkem s vozy a s koňmi kázal jest jetí zase
na Chvatěruby, a tak aby jeho Zigmunda zmocnil statku podle listu obranního : i z té
příčiny on Zigmund jemu Jakubovi tiem puohonem povinovat nenie. Dal památné.
Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
B. m. 1. 168. a. Stv. nález č. 1628 na str. 200.
1539.
Mezi Václavem Vrchlabským z Vrchlabí a měšfanem Staroměstským Ondřejem MěSečníkem
o navrácení dvou listů zapečetěných. 1509, 15. listopadu.
Václav Vrchlabský z Vrchlabí pohnal Vondřeje Měšečníka, Starého města
Pražského měštěnína. Vinil jej z nevrácenie dvú listuov zapečetěných, kteréž jest jemu
schovati dal. Vložen puohon léta MDIX ve čtvrtek před svatým Řehořem [8, března].
V té při mezi Václavem Vrchlabským z Vrchlabie puovodem s jedné, a Von-
dřejem Měšečníkem, Starého města Pražského měštěnínem, pohnaným s strany druhé.
Kdežto jej Vondřeje pohnaného vinil týž Václav puovod z nevrácenie dvú listuov
zapečetěných, kteréž jest jemu schovati dal, kteréžto listy pan kancléř psal, jeden
panu Lvovi niqvyššímu purgkrabí Pražskému, a druhý panu Janovi Šumburkovi, haj-
tmanu manstvie Trutnovského, o některé pilné a znamenité potřeby a spravedlností
jeho Vrchlabského, kterýchžto listuov on Měšečník svévolně, tak jakž jest je od něho
přijal, jemu Vrchlabskému zase vrátiti nechce. Kteréžto listy on Vrchlabský pokládá
sobě XXV kop grošuov českých, při tom pravě, že jsů ti listové jemu Vrchlabskému
potřební byli, a že mu jich svěřil a že jich otvierati neměl. A na to ukázal svědomie
a nález pana Lva, najvyššieho purkrabie Pražského, mezi ním Vrchlabským a týmž
Měšečníkem učiněný. Proti tomu on Vondřej Měšečník odpíraje pravil, že jest ty listy
k sobě přgaté jemu Vrchlabskému kladl a jemu je vracoval, a on Vrchlabský týchž
listuov přijíti nechtěl, a že o takové o všecky věci předešlé s ním s Vrchlabským
smlouvu má, aby sebe o ty předešlé věcí nevinili ani se z nich napomínali. A na to
ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší
hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú
Nálezy z rohu 1509 o sv. Martině. 209
stran pře Učenie, nález purkrabský i svědomie, nalezli : Poněvadž on Vrchlabský puovod
některé ukázal jest svědomí neřádně přišlé, a to v tom, kdež Václav z Payru re-
gistry purkrabskými svědčil, to seznává, že jest pacholek jeho Vrchlabského k Ondře-
jovi nadepsanému pohnanému přišel, a tu že jest k němu on Ondřej mluvil, že by
jeho pacholek Ondřejóv ty Vrchlabského listy odevřel bez jeho vuole; a týž Václav
z Payru v listu svého svědomí svědčí, že by on Vondřej řekl: Stěžka sem těch li-
stuov sám neodevřel, a tuším, že jest je pacholek muoj zřezal aneb ztrhal, a tak se
to jeho Payrovo svědomí dvojí a nesrovnává; a také ti listové, pro kteréž on Vrch-
labský pohnal, jemu Vrchlabskému jeho spravedlnosti nezavřeli v ničemž, a nenie
znáti, by tudy jeho spravedlnosti a statku co k ujmě bylo: i z těch příčin on Von-
dřej pohnaný jemu Vrchlabskému tou pokutou v puohonu menovanú vinen nenie.
A jestliže by se potomně komu to přihodilo, že by takově aneb k tomu podobně svědčil
a s tiem k soudu přišel, že by JMt věděli se jak k takovému mieti. Dal památné.
Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R m 1. 302. b.
1540.
Mezi Bohunkem Špínou z Jenifiovic a Janečkem z Jíkve o navrácení ukradené klisny
8 dvěma jejími hříbaty jeho poddanému. 1509, 16. listopadu.
Bohunek Špína z Jenišovic pohnal Janečka z Jíkvy. Viní ho z toho, že člo-
věku jeho, rychtáři z Litětin, nechce vrátiti klisny a dvé hříbat od nie.
V té při mezi Bohunkem Špínu z Jenišovic s jedné, a Janečkem z Jíkvy
s strany druhé. Jakož jej viní z toho, že člověku jeho rychtáři z Litětin nechce vrá-
titi klisny a dvé hříbat od ní, kterážto klisna jest témuž rychtáři z Litětin zlodějsky
ukradena a u téhož Janečka nalezena. A ji tu klisnu s těmi hříbaty pokládá sobě
dvadceti kop grošuov českých etc, tak jakož puohon plněji ukazuje. A ukázal na
to svědomí. Proti tomu pohnaný odpieraje pravil, že pohání z klisny a ze dvú hříbat
a že toho ničímž neprovodí, by jemu hříbata ukradena byla, než toliko klisna, tudy
že by ten puohon byl zmatečný, a že jest ten puohon udělal bez potřeby, poněvadž
chtěl jemu vrátiti tu klisnu bez puohonu. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypověděli: Poněvadž on jest Bohunek
klisnu svú u něho u Janečka nalezl, kteráž mu ukradena jest, a to jest provedl;
a on Janček se k klisně zná, ale že ji neukradl, ale svobodně koupil, a to také pro-
vedl, že ji vrátiti chtěl, a na to ukázal také svědomí; i poněvadž ji prve tu klisnu
vrátiti chtěl a kradenu koupil, aby mu ji ještě vrátil, a to od dneška ve dvú ne-
dělech pořád zběhlých. A poněvadž Bohunek neprovedl, by ta hříbata od té klisny
byly, že on Janček jemu ty hříbata vracovati povinovat nenie. A poněvadž obojím
ArciiiT Četký XUL S7
210 D. XIIL Registra soudu komorního.
stranám, puoyodovi klisna se přisuzuje a pohnanému hříbata, z té příčiny škody mezi
stranami se zdvihají. Stalo se léta MDIX^ v pátek před svatů Alžbětu.
R. m. L 31. b.
1541.
Mezi Vilémem z Pemšteina a Janem Svitákem z Landšteina o postavení člověka poddaného
pro kupování kradených věcí. 1509, 16. listopadu.
Bohuslav Chrt z Ertína, miestopurkrabie Pražsky, Ondřej Skalský z Rati-
boře a mistr Jan z Vrathu etc., mocní poručníci pana Viléma z Pemšteina na Hel-
fenšteině etc, najvyššího hofmistra královstvie Českého, dskami zemskými zapsaní, po-
hnali pana Jana Svitáka z Landšteina na Tuchorazi, aby člověka svého Jana z Chrástu,
o kteréhož jest mu Bohuslav Běškovec, hejtman Pardubský, aby se jím ujistil, psal,
postavil před soudem komorním a raddami krále JMti. Viniti ho chtějí z toho, že
jest kupoval kradené věci etc. Vložen puohon léta MDIX v středu [sic] na den sva-
tého Havla [16. října].
V té při mezi Bohuslavem Chrtem z Ertína, miestopurkrabí Pražským, On-
dřejem Skalským z Ratiboře a mistrem Janem z Vrathu, Starého města Pražského
kancléřem, mocnými poručníky urozeného pána, pana Viléma z Pemšteina na Hel-
fenšteině etc, najvyššího hofmistra královstvie Českého, dskami zemskými zapsanými,
puovody s jedné, a panem Janem Svitákem z Landšteina na Tuchorazi pohnaným
s strany druhé. Kdež svrchupsaní poračníci puovodové pohnali jej pana Jana z toho,
aby člověka svého Jana z Chrástu, o kteréhož jest mu Bohuslav Běškovec, hejtman
Pardubský, aby se jím ujistil, psal, postavil před soudem komomím a raddami krále
JMti, že téhož Jana z Chrástu viniti chtie z toho, že jest kradené věci kupoval,
sukna, kteréž sú jeho páně z Pemšteina etc lidem z Rychnova loupežem na silnici
pobrány, kterážto sukna nadepsaní pohánějící sto kop grošuov českých pokládají. Tu
Jan Hampl, jeho páně Januov z Landšteina pohnaného poračník, na miestě téhož
pana Jana žádal JMti pánuov za hojemstvie. Proti tomu puovodové odpieriqíce pra-
vili, poněvadž pan Sviták podle puohonu se nezachoval a toho člověka svého nepo-
stavil, že mu hojemství dáno býti nemá, žádajíce v tom JMti za opatřeme. Zase
proti tomu poračník páně Svitákuov pověděl, že jest ho postaviti nemohl, poněvadž
puohonem u něho zastižen nebyl, a že jest bezelstně utekl. Proti kterýmžto slovóm
nadepsaní puovodové pověděli sů, že jest se jím byl, tiem Člověkem, pan Sviták uji-
stil, a to Bohuslavovi Běškovcovi, hejtmanu na Pardubicích, připsal, a oni na to uji-
štění jej pana Svitáka pohnali. A na to ten jeho páně Svitákuov list ukázali. Tu
JMt páni a vladyky, kráJe JMti raddy, slyševše puohon, odpor pohnaného i ten list
od pana Svitáka jemu Běškovcovi psaný, takto o tom nalezli: Poněvadž se to z listu
páně Svitákova, kterýž Běškovcovi připsal, zřetedlně shledává, že on pan Sviták tiem
/j
Nálezy z rohu 1509 o sv. Martině. 211
svým člověkem se ujistil, a nadepsaní puovodové na to jeho páně Svitákovo připsání
a toho člověka jeho ujištěnie jej pana Svitáka pro postavenie toho člověka pohnali,
a on pan Sviták puohonu dosti neučiniv a toho člověka nepostaviv, chtěl jest ho-
jemstvie bráti, kdež jest toho učiniti nemohl, a také jeho páně Svitákuov prve me-
novaný poručník toho jest ničímž, by ten člověk bezelstně utekl, neprovedl : i z těch
příčin dává se nadepsaným puovodóm podle jich puohonu za právo, tak že jest on
pan Sviták tou pokutou v puohonu menovanú, to jest těmi sty kopami grošuov če-
skými vinen, a ty aby jim dal ve dvú nedělech od dnešnieho dne pořád zběhlých.
Dali památné. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 33. a.
1542.
Mezi Jiříkem Bradáčem z Domaňovic a Haškem z Wartmberka o nevydání odkazu.
1509, 16. listopadu.
Jiřík Bradáč z Domaňovic pohnal pana Haška z Watmbergka a na Smidařích,
držitele statku někdy pana Petra odtudž z Watmbergka, bratra jeho, z toho, kdež
týž pan Petr měl jest při sobě tisíc zlatých uherských někdy od pana Henyka Ště-
panicského svěřených, z kterýchžto pan Henyk poručil jest dáti témuž Jiříkovi sto
kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDVHI® v pátek po svatém Yppolitu
[18. srpna].
V té při mezi Jiříkem Bradáčem z Domaňovic, puovodem s jedné, a panem
Haškem z Watmberka a na Smidařích, držitelem statku někdy pana Petra odtudž
z Watmbergka, bratra jeho, pohnaným s strany druhé. Kdež týž Jiřík Bradáč vinil
jej z toho, kdež týž pan Petr měl jest při sobě tisíc zlatých uherských někdy od
pana Henyka Štěpanicského svěřených, z kterýchžto pan Henyk poručil jest dáti
témuž Jiříkovi sto kop grošuov českých. A on pan Petr jemu jich nedal, z nichžto
týž Jiřík jej pana Haška, držitele statku páně Petrova, vinil. A na to ukázal jeho
páně Henykuov kšaft a nebožtíka pana Petra Bydžovského list pod jeho vlastní pe-
četí zapečetěný a svědomí. Proti tomu pan Hašek pohnaný odpíraje pravil, že ten
páně Henykuov kšaft nenie dostatečný ale neřádný, a také že svědomie to nenie
podle práva; neb některá města dávají svědomí od lidí cizích, k jich právu nepří-
slušejících, a ti že na pana Haška nic neukazují. A také že svědčí Jiříkovi Zmeška-
lovi a ne jemu Bradáčovi; a nad to že jest pan Henyk panu Petrovi nebožtíkovi
vSecken statek svuoj bez výmienky dluhem dskami zapsal. A poněvadž sobě v tom
zápisu žádné moci a vuole nevymienil, jesliže jest pak co dále mimo zápis svuoj od-
kazoval, prvnieho zápisu nezrušiv, že to moci nemá ižádné podle zřiezenie zem-
ského. A na to ten zápis z desk i zřiezenie zemské ukázal. Naposledy pak i toho
dotekl, že ten páně Petruov list jest promlčaný a moci žádné nemá, poněvadž mu
27*
212 D. XIIL Registra soudu komorního.
již Xni leth minulo. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc,
najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
v jeho páně Henykuov kšaft a páně Petraov list nahlédše i všecka svědomí pilně
vyslyševše, nalezli : Poněvadž pan Henyk v svém kšaftu položil, že jest panu Petrovi
Bydžovskému nebožtíkovi svěřil tisíc zlatých uherských, a z těch svěřených zlatých
nadepsanému Bradáčovi sto kop grošuov českých odkázal; a pan Petr listem svým
pod svú pečetí k tomu dluhu z těch svěřených peněz odkázanému se přiznává a za-
platiti přiříká a v tom se s kšaftem a odkázáním páně Henykovým srovnává, kdežto
on pan Henyk to odkázánie jemu Bradáčovi z těch svěřených peněz dobře učiniti
mohl; a poněvadž také on Bradáč dvěma provedl svědky z pánuov, že jest nebožtíka
pana Petra za jeho živnosti z toho napomínal dluhu, i tudy jest práva svého k tomu
dluhu odkázanému nepromlčal: protož z těch ze všech příčin dává se jemu Jiříkovi
Bradáčovi podle jeho puohonu k těm sto kopám grošuov českým za právo, a ty aby
on pan Hašek pohnaný jemu Bradáčovi dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech
pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se léta MDIX° v pátek po svatém Brykcí.
R m. 1. 104. a.
1543.
Mezi Janem Berkou z Dube a radou města Českého Brodu o nevydání statku králem daného.
1509, 16. listopadu.
Pan Jan Berka z Dube a z Drahobuze pohnal purgmistra a konšeluov i vší
obce města Brodu Českého. Vinil je z nevydání statku, kterýž jemu král JMt dáti
ráčil. Vložen puohon létha MDIX v úterý před svatým Ambrožem [3. dubna].
V té při mezi panem Janem Berků z Dube a z Drahobuze puovodem s jedné,
a purgmistrem, konšely i vší obcí města Českého Brodu pohnanými s strany druhé.
Kdež týž pan Jan vinil je Brodské z nevydánie statku, kterýž jemu král JMt dáti
ráčil i jim psáti, aby mu vydán byl, tak jakož JKMti dánie to v sobě plněji zavírá;
kterýžto statek pokládá sobě osm seth kop grošuov českých. A na to ukázal dánie
krále JMti. Proti tomu Brodští pohnaní odpírajíce pravili, že sů ty všecky věci,
kteréž sú tu po Anně, kteráž od Jindřiška zamordována jest, vydali Tomkovi, manželu
jejiemu, a to že sú z rozkázánie krále JMti i také na žádost krále Polského JMti
učinili. A na to JMKské pána našeho i také krále Polského [listy] okázali. Zase proti
tomu poručník póvoda pověděl, že on pan Jan puovod na to, což jest Anniného bylo
a již vydáno, netáhne se, než na to, což jest po tom Jindřichovi zločinci a po jeho
tovaryši zuostalo a jest. A na ty po témž Jindřichovi zuostalé věci ukázal jest ceduli
sepsánu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, niqvyšší hofmistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, ža-
lobu, listy královské, nalezli : Poněvadž oni Brodští ty zločince tu v městě svém po-
k^
Nálessy g rohu 1509 o sv. Martině, 213
stihli, neměvše o to práce ižádné, a král JMt to, což jest týmž zločincem vzato,
jemu panu Drahobozskéma dáti ráčil, mimo to, což sú oni Brodští manželu té Anny
zabité navrátili ; z té příčiny oni Brodští aby ty všecky věci, kteréž sú koli po těch
zločincích zuostaly, vydali jemu panu Janovi podle dánie krále JMti, a to od dne-
šnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých; však prve aby z těch věcí zaplatili, což
sú na popravy naložili. Chce-li pak aneb bude-li chtieti on pan Drahobuzský nad
to, což mu vydadie, viece mieti, to aby provedl před úředníky Pražskými menšími
na zajtřie svatého Fabiána najprv příštieho [1510, 21. ledna], a což tu před týmiž
úředníky na jich zchválenie provede těch věcí pozuostalých, to aby oni Brodští jemu,
panu Drahobuzskému, vydali od próvodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné.
Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m. L 167. b.
1544.
Mezi Matějkou soukenníkem z Týna na Vltavě a Janem z Šternberka o postavení služebníka
pro dluh. 1509, 16. listopadu.
Matějka, soukenník z Tajná na Vltavě, člověk páně Čabelicského, pohnal pana
Jana z Štembergka na Bechyni, aby postavil Ctibora, služebníka svého. Vinil ho
z toho, totiž z XI kop grošuov míšeňských jemu za sukno povinných. Vložen puohon
léta MDIX® v pátek po svatém Františku [5. října].
V té při mezi Matějků, soukenníkem z Tajná na Vltavě, s jedné, a mezi
Ctiborem, služebníkem pana Jana z Štembergka, pro kteréhož jest jej pana z Štern-
berka on Matějka pohnal, aby jej Ctibora postavil, s strany druhé. Kdež vinil jej
Ctibora z Xlti kop grošuov míšeňských jemu za sukna povinných etc. Tu pohnaný
žádal jest pánuov JMtí za opatřenie, poněvadž puovod toho dluhu v puohonu polo-
ženého ničímž neprovozuje. Proti tomu puovod pověděl, že nemá Čím provozovati,
poněvadž svědci, kterýchž jest pohnal i podle práva dohnal, jemu nesvědčili jsú. Tu
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie
českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon i odpor pohna-
ného, nalezli: Poněvadž puovod ničímž toho dluhu neprovedl, z té příčiny dává se
pohnanému za právo, že jemu puovodovi tiem dluhem v puohonu dotčeným nic vinen
nenie. Než chce-li on puovod k těm svědkóm hleděti, kteříž jemu podle puohonu i duo-
honu nesvědčili, právo se jemu nezavírá. Dal památné. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m 1. 206. a.
1545.
Mezi Václavem z Polanky a radou města Tábora o postavení spolusouseda pro dluh.
1509, 16. listopadu.
Václav z Polanky pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města hory Thábor,
aby svého spoluměštěnína Václava, syna někdy Voldřicha, jich spolusouseda, postavili
^ r
214 D. XIIL Registra soudu Jcomomiho.
před soudem komorním. Vinil jej jakožto syna a držitele statku již menoyaného
Voldřicha, otce jeho, ze sta kop a z šedesáti kop grošuov vše míšeňských. Vložen
puohon léta MDIX ve čtvrtek po Zvěstování Matky božie [29. března].
V té při mezi Václavem z Polanky puovodem s jedné, a Václavem synem
někdy Voldřicha, měštěnína Táborského, postaveným od purgmistra a konšel i všie
obce téhož města Tábora, pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Václav z Polanky
vinil jej Václava Voldřichova syna jakožto držitele statku otce jeho ze sta kop
a z šedesáti kop grošuov vše míšeňských dluhu jemu Václavovi z Polanky od téhož
Voldřicha rozkázáním někdy Hrona, měštěnína Nového města Pražského, spravedlivě
povinného. A na to ukázal list hlavní svědčící někdy Hronovi od Voldřicha, otce
Václava pohnaného, a k tomu několikero svědomí. Proti tomu on Václav pohnaný
odpíraje pravil, že to svědomí puovodovo se nesrovnává, a to v tom, že někteří
svědkové svědčí, že jest nebožtík Hron puojčil Voldřichovi, pohnaného otci, zlaté
uherské, a někteří že groše, a tak že se ani v summách nesrovnávají; neb někteří
vyznávají, že jest puojčeno sto zlatých a někteří že sto a šedesát kop. A tak to
odkázánie dostatečné že nenie, poněvadž kšaftem řádným odkázány nejsú, a nad to
poněvadž jest věc listem puojčena, a to list promlčený jest. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofinistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obů stran pře líčenie, list hlavní, svědomí
a odpor, nalezli: Poněvadž on Václav puovod to jest dvěma svědky dostatečně pro-
vedl, že jest on nebožtík Hron jemu Oldřichovi, otci pohnaného, šedesáte zlatých uher-
ských nad listovní dluh, v kterémž sto zlatých uherských dluhu jest, připuojčil bez listu,
a k tomu dluhu týž Voldřich neodpíral, než toliko žádal za prodlenie, a v tom neza-
plativ dluhu toho, umřel : i z té příčiny dává se jemu puovodovi k těm LXti zlatým
uherským za právo, a on pohnaný aby mu je tak dal za každý zlatý puol kopy grošuov
českých, jakož svědci vyznávají, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých.
Než což se těch sto zlatých uherských v listu hlavním položených dotýče, poněvadž jest
věc listovní, sem k soudu nepříslušející, to se zdvihá. A chtie-li se strany o to dále
právem hleděti, právo se jim nezavírá. Dal památné. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m L 303. a.
1546.
Mezi Václavem Bradáčem z Toušené a Michalem Slavatou z Chlumu o neuvéznění zemského
zhoubce. 1509, 16. listopadu.
Václav Bradáč z Toušeně pohnal pana Michala Slavatu z Chlumu a z Eošm-
berka na Kostelci z toho, že jest se na žádost jeho podle zřiezenie zemského Janem
Seredů ze Kšel, psancem zjevným a zhúbcí zemským, [neujistil]. Vložen puohon léta
MDIX v pátek den svatého Mathůše evangelisty [21. září].
Nálegy g roku 1509 o sv. Martině. 215
V té při mezi Václavem Bradáčem z Toušeně puovodem s jedné, a panem
Michalem Slavatů z Chlumu a z Košmberka pohnaným s strany druhé. Kdežto týž
Václav puovod vinil jej pana Michala z toho, že jest na žádost jeho Bradáčovu a podle
zřiezenie zemského Janem Šeredú ze Ešel, psancem zjevným a zhúbcí zemským,
podle téhož zřiezenie zemského neujistil, kdež pro takové téhož Škeredy neujištěnie
vedle práva pokládá sobě on Bradáč čtyři tisíce kop grošuov českých. Proti tomu
on pan Slavata odpíraje pravil, že kdyby to naň provedeno bylo, že by to byla věc
veliká a že by se tu jeho cti dotýkalo. A také že zřiezenie zemské ukazuje, že pro
takové věci m^jí se před soud zemský obsielati. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině etc, nigvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, slyševše puohon i odpor: Poněvadž on Bradáč summu peněžitú
v puohonu položil, a v právích zemských o takové věci jinač se okazuje, z té příčiny
ten puohon zdvihli jsů. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 303. b.
1547.
Mezi Novoměstským měšťanem Vítem pemikářem a Staroměstským měštanem Jakubem
kotlářem o nezdržení smlouvy. 1509, 16. listopadu.
Vít pernikář, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Jakuba kotláře, mě-
štěnína Starého města Pražského. Vinil ho z nezdrženie smlouvy mezi nimi učiněné
cedulemi řezanými a pečetmi jich a dobrých lidí s obů stran tvrzené, menovitě v ar-
tikuli tomto, kdež podle zněnie nadepsané smlouvy on Jakub maje s téhož Víta plat
úroční bráti podle listu výsadního, kterýž jest stvrzen před zaražením groše českého
za krále Jiřího, jakož nadepsaná smlouva to šíře v sobě a ten artikul v nie dotčený
ukazují. A on Jakub podle stvrzenie té smlouvy jeho Víta při tom zuostaviti nechce.
Vložen puohon léta MDIX v sobotu den Narozenie Matky božie [8. září].
V té při mezi Vítem pemikářem, měštěnínem Nového města Pražského, s jedné,
a Jakubem kotlářem, měštěnínem Starého města Pražského, s strany druhé. Kdežto
týž Vít vinil jeho Jakuba z nezdrženie smlouvy mezi nimi cedulemi řezanými učiněné
a pečetmi jich a dobrých lidí s obů stran tvrzené, ut supra. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany a jich s obů stran pře líčenie,
smlouvu a list purchrechtní : Poněvadž se grantovní věci dotýče, z té příčiny JMt
páni tento puohon zdvihli jsů. A chtie-li se o to dále strany právem hleděti, to se
jim nezavírá. Stalo se v pátek po svatém Brjkcí.
R. m. 1. 804. a.
216 D. XJU, Registra soudu komomíko.
Svědomí k roku Svátostí léta MD desátélio.
1548.
Mezi Markyartem KraseloYBkým z Kraseloya s jedné, a Václavem Přechem z Češtíc s strany
druhé.*) 1510, 22. února.
V pátek o suchých dnech postních MDX^ Pabeš z Češtíc, slu-
žebník páně Přechuov u. p. n. k. s. t.**): To mi v paměti, když jsme jezdili na
lov se panem Přechem na velikú zvěř, i táhli sme teneta cestou vozní, ješto jí každý
jede. I byla na ní ňáká niva, a oni táhli teneta přes tu nivu. Než já neviem, čie
jest. Než vázali nám oves lidé Kraselovští. A jakož praví, že by přišli lidé páně
Markvartovi o ten lov, já toho v paměti nemám.
Petr kovář z Češtic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sme vzali hrsf
ovsa koňóm s pole, čekajíc ochozníka, a potom jsme táhli jeden kus teneta přes ňákú
nivu; a vázal oves na té nivě pana Kraselovského člověk sám třetí. A my jdouce
před vozem i odkládali sme hrsti na stranu, aby nepotlačili. A potom sem já odběhl
preč od nich a roznášel sem sochy.
Václav Koza u. p. n. k. s. t.: To mi v pamětí, že když sem vezl teneta,
i stáli sme na silnici, čekajíce ochozníka, i vzali jsme trochu ovsa koĎóm a osekali
sme a dali sme konóm. A byl člověka páně Kraselovského. A sekali sme sochy
v jich mezech. A když sme táhli teneta, vázali sme u silnice a táhli sme přes jednu
nivu. A tu člověk páně Kraselovského vázal na té nivě oves. Než já neviem, čí jest
niva. A jeli sme přes ni a přes několik hrstí ovsa přes řady i skrze pohanku.
A potom sme táhli vše po strništi okolo lesu. A když sme dotáhli všecka teneta,
stáli s vozem na strništi. A tu jsme několik soch utěli a nezabili sme nic.
V pátek o Svátosti [12. dubna]. Matouš z Krobočova, páně Pře-
chuov Člověk, u. p. n. k. s. t. : To jest mi svědomo, že některú chvíli přišel jest
ke mně Matěj z Blahotic od pana Přecha, pána mého, a pověděl jest mi, abych s ním
šel, abychme nasekali s vuoz soch, že jest pán rozkázal. A pověděl mi tak, abychme
sekali v lesích Kraselovských, že jest pán rozkázal. Ale my sme toho proto učiniti
nechtěli pro nesnáze. Chtěli sme do svých lesuov jeti. I našli sme pana Sádlu mla-
dého na silnici, a on se nás ptal, kde chcem jeti. A my sme jemu pověděli: Do
svých lesuov, abychme soch nasekali. A on nám řekl: „Nejezdte; neb tam zvěř stojL
Jeďte do lesuov Kraselovských. Nebojte se žádného. " A kus teneta léčeli pána mého
lidé na lesích Kraselovských.
R. rv. 1. A. 10 a a 13 b.
*) Nadpisy tyto Tsaty jsou z originálu; tydaratel toliko datom přídáTá.
**) Skratky tyto čtou se : Uiíiniv pHsahu na křCsi, svédííU takto :
Svédomí * rohu, Svátosti I 1510, 2 17
1549.
Mezi Janem Svojancyským z Bozkoyic s jedné, a Markvartem Fryckem z Dalemiřic a na
Zvolenovicích 8 strany druhé. 1510, 26. února.
V úterý po svatém Matěji. Jan z Lomnice u. p. n. k. s. t: To mi
svědomo, že pan Markvarth Frycek vzal trojí zbroji zúplna všicku s plechovicemi,
s helmeliny, s nákolenkami na tři pacholky, se vším což k úplné zbroji přísluší : pod-
pažníky jedny, dva šorce a jeden hever, dva meče, jeden končieř a druhý šaršůn,
dvě sedle plechové a dvě jezdecké a třetí mozkevské, a kuoň z rayza plesnivý a dvoje
střmeniště nové a strmeny, udidla, pochvy a saydak mozkevský.
V sobotu před svatým Tyburcím [13. dubna]. Bernarth z Brna
u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že pan Markvarth Frycek vzal zbroji na Skalách,
přední a zadní kus, a na sebe druhů zbroji ; potom vzal třetí a trojí ormczayg a troje
nákolenky a troje plechovice, kumfhaub troje a dvě sedla plechové a jiezdvy dvě,
sedla a podpažníky, a šorc a střmeniště dvoje a dva popruhy a hever a meč a šaršoun,
udidla, saydaky dva a sedlo valaské troje, puol obojku a kuon z rayza plesnivý.
B. rv. 1. A. 3 a.
1550.
Mezi Barboru z Hostinného s jedné, a Haškem Zvi^etickým z Wartmberka s strany druhé.
1510, 1. března.
V pátek po svatém Matěji. Martin Šejnoha z Králové Hradce
u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když mě poslal pan Jiřík Zmeškal k neboštíkovi
panu Petrovi Bydžovskému s listy, tu když list přečetl pan Petr, řekl mi : Pověz tak
panu Jiříkovi i paní Barboře, manželce jeho, kterú s nimi smlúvu mám, že když
v Čechách budeta oba, že já všemu tomu dosti chci činiti. A pověz tak panu Jiří-
kovi i paní Barboře manželce jeho, ani by je u někoho jiného měli. A to se dalo
před samu smrtí téhož pana Petra neboštíka.
V středu před svatým Ambrožem [3. dubna]. Jan z Tvrdavy u.
p. 8. t. : To mi v paměti, když sem jezdil z Kozle k panu Švíhovskému na Roudnici,
i prosil mne jest pan Jiřík Zmeškal a paní Barbora, manželka jeho, abych vzal
8 sebú list ku panu Petrovi Bydžovskému. A já sem vzal, a jeda tudy skrze Bydžov
i dodal sem ho panu Petrovi. A pan Petr přečetši list i pověděl mi ústně takto:
Pověz tak panu Jiříkovi i paní Barboře, že což sem jim koli přiřekl a s nimi smluvil,
že tomu všemu dosti učiniti chci a učiním, ani by to u někoho jiného měli na úro-
tíech, téžť u mne mohu mí[ti]. A když pan Jiřík se paní Barboru do cech přijedu,
že u mne své v cele najdu, a já jim tomu všemu dosti učiniti chci. A to bylo před
samu smrtí neboštíka pana Petra Bydžovského.
B. IV. L A. 12. a.
ArchiT Čcdcý XUI. 28
218 D- XllL Registra soudu komorního.
1551.
Mezi Řehořem Hrubým z Jelenie, obývajícím v domu páně Mrcanoviem, a knězem Václavem
farářem Eostoloprtským 8 strany druhé. 1510, 7. března.
Ve čtvrtek po přenesení svatého Václava MDX^ Kněz Mathúš,
děkan Lounský, na tu přísahu, kterůž jest biskupu při vzetí kněžství svého uči-
nil, s. t. : To mi svědomo, když přijel ke mně Řehoř z Jelenie na faru do Loun
s knězem Janem farářem z Radonic a žádali mě, abych s nimi dojel k knězi Václa-
vovi do Kostoloprth, a já poněkud zbraňoval sem se tomu. A potom k jich žádosti
učinil sem to. A když jsme tam přijeli, tu jest Řehoř prosil kněze Václava, aby mu
puojčil ňákých peněz, jmenovitě sto kop grošuov. A kněz Václav řekl: Ba, já s to
nemohu býti. A potom týž Řehoř prosil jest téhož kněze Václava, aby mu puojčil
L kop grošuov českých. A já s knězem Janem z Radonic farářem přimluvili sme se
k tomu, a on nám to za odpověď dal: Bych měl mnoho mysliti na to, pravím, byť
byly, hned bych je přinesl a hned bychme je čtli a z domu mého vzali byste je,
ale nemám. Abych pak řekl, že nemám, klamal bych; mám, děkujíc Bohu, ale u přátel
svých, kterýmž dobře jimi činím. A on Řehoř vždy žádal, aby je vyzdvihl, a že jemu
tím mnoho dobrého učiní a jim nic neuškodí. A kněz Václav pověděl: Budú-li mi
dány aneb budu-li je moci vjzdvihnúti jim bez škody, muož se to státi.
Kněz Jan farář z Radonic na tu přísahu, kterúž jest biskupu při vzetí
kněžství svého učinil, s. t. : To mi v paměti, když Řehoř z Jelenie přijel ke mně
některé časy v létě a udělal se mnů zmienku o kněze Václava, faráře Kostoloprth-
ského, že slyší, že má náké penieze a že rád pro lidi dělá v jich potřebu ; a já sem
jemu řekl : Já to znám dobře, že penieze má a také pro lidi dělá a snad i pro tebe
učiní. I poradil sem mu, aby také žádal za též kněze Mathúše, faráře Lounského, aby
s námi k němu práci vážil. A když sme k němu přišli, tu jest najprv udělal zmienku
farář Lounský, a já potom také sem pověděl žádost a přímluvu Lithoměřického fa-
ráře. A potom Řehoř sám svú žádost oznámil a prosil ho, aby mu puojčil sto kop
grošuov českých. A kněz Václav řekl : že nemohu s tak velikú summu býti. A Řehoř
ho prosil za puol druhého sta kop míšeňských, pak -li nemuož, ale za L kop grošuov
českých. A kněz Václav pověděl : že nemám jich doma, než mám je u přátel ; a bych
je měl doma, přinesl bych je hned a četl bych je a vzali byste je ode mne. A potom
opět žádal o svatém Havle, aby mu puojčil. A kněz Václav řekl : Budu-li moci v tom
času to učiniti a od mých přátel je vyzdvihnuti bez škody, chci to učiniti.
R. IV. L A. 2. a.
1552.
Mezi Markétu Nadřiencovú z Lithoměřic s jedné, a Fabiánem synem Jindřichovým odtud
z Lithoměřic s strany druhé. 1510, 12. března.
V úterý den svatého Řehoře MDX^ Martin z Německého Brodu
■MU
Svědomí k roku Svátosti I 1510. 219
u. p. 8. t. : To mi v paměti, když sem byl písařem v městě Lithoměřiciech, i šel sem
k rychtáři z rozkázání pana purgmistra a konšel, a v ty časy otvieral jest Viktorin
ruku věrnu Fabiánovi z těch peněz, kteréž jest přijal Fabián od Markéty Nadřien-
cové. A bylo jest těch peněz summa sto kop n a puol kopy XI grošuov vše míšeň-
ských. A těch sem já čísti pomáhal a po vyčtení té summy cedule řezané mezi
nimi já sem psal, jakož pak cedule řezané to v sobě šíře ukazují.
Martin Krajek z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo a při
tom sem byl, když Fabián přišel ku paní Markétě NadHencové a žádal jí, aby mu
ruku věmú otevřela. A ona přinesla jest náké penieze; ale toho neviem, mnoho-li
jich bylo; než dala je Fabiánovi, a on jest je od ní přijal. A s tím sem já šel od
nich preč.
[Po straně]. WBXT feria H ante Martini [10. listopadu] týž Martin
u. p. n. k. po druhé s. t.
Jan Hloušek z Lithoměřic u. p. n. k. s. t: To mi v paměti, že sem
se k tomu trefil, když Fabián vyčítal penieze, kteréž přijal od Markéty NadHencové,
a byl s ním ňáký druhý přietel jeho od Hory, že mu jich pomáhal čísti. A potom
je Fabián zapečetil v měšci a dal je panu Viktorinovi, a potom šli s nimi. z domu
ven. Tehdy náký Mathoušek krajčí, podruh té Markéty, přimlúval Markétě o ty pe-
nieze, že jest je Fabiánovi dala.
[Po straně]. M®DXI° feria H ante Martini [10. listopadu] u. p. n. k. s.
t. po druhé v táž slova jako prve.
Lidmila z Lithoměřic, manželka Jana řezníka, u. p. n. k. s. t. : To mi
v paměti, když přišel Fabián sám třetí ku paní Markétě NadHencové žádajíce jí, aby
jim ty penieze vydala, kteréž sú jí svěřeny od jeho mateře, a ona zavolala jest
Elšky krajčové, kteráž s ní ty penieze přijímala, aby s ní šla. A ona se na ni osukla
řkúci: Což sama nemuožeš jíti? A v tom pHnesli sů ty penieze a Čtli je. I řekl
jest Pavel od Hory, kterýž s Fabiánem byl, k Mathůškovi krajčiemu, že se ta summa
nenalézá, kterak jest je on spravoval. A on řekl, že má býti. A v tom žena jeho
Elška řekla: Což tobě do toho jest, kpe, však tobě nic není dáno schovati, než nám.
A on jí zase řekl: Toběf, ženo, v ííádra puojde, ty zvieš! A v tom shromáždivši
penieze do truhlice, a Fabián sám je zapečetil, i šli sů s ní preč.
[Po straně]. MDXI® feria H ante Martini [10. listopadu] po druhé u. p.
n. k. v táž slova svědčila.
Martha Krajková z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti,
když jest pfíšel Fabián sám třetí k Markétě NadHencové, žádaje jí, aby mu věmú
ruku otevřela, co jest jí svěřeno od mateře jeho, a ona jest řekla, že chce. A v tom
zavolala Elšky, kteráž také ty penieze přijímala, aby šli a vzali je. A ona se na ni
osukla řkúci: Však vieš dobře, kde jsú. Proč jich nevezmeš? A v tom pHnesli sú
28*
220 D. XIIL Begistra soudu komorního.
ty penieze a étli je. I řekl jest Pavel od Hory k Mathúšovi krajéiemu, muži též
Elšky: Mathúši, kterak jest to, že se ta summa nenalézá, o které si nás zpravoval?
A on řekl, že má býti. A v tom řekla jest Elška k Mathúškovi, muži svému: Vy-
jednaný kpe, což ty se o to staráš? Však tobě nic svěřeno nenie, než nám. A on
jí zase řekl : Nu, ženo, jáf netbám, shledáš, že to vše v tvá nádra puojde. A v tom
přečetše ty penieze, vložili je do truhlice a nesli je ku panu Viktorinovi.
[Po straně]. Podruhé svědčila MDXI® feria secunda ante Martini
[10. listopadu] v táž slova.
V pátek den Svátosti [12. dubna]. Beneš kovář z Lithoměřic
konšel na tu přísahu, kterůž jest králi JMti k témuž úřadu učinil, s. t. : To
mi v paměti, když sem držal ouřad rychtářství tu v Lithoměřiciech, tehdy penieze,
kteréž jest dal Fabián Viktorinovi k věrné ruce, Markéta Nadřiencová stavila jest
je právem. Potom přišli sů do plné rady, tu jest Fabián žádal, aby mu pan Viktorin
odevřel ruku věrnu. Pak purgmistr a radda- přimlúvali se k Markétě, aby mu ty
penieze propuštěny byly. A ona jest to učinila. A tu jsú jim rozkázali, aby šli na
rychtu a tam sobě ty penieze dali. I tak se stalo. A těch peněz jest bylo sto kop
dvě a puol kopy XI grošuov vše míšeňských. A tu jest za to Fabián přijal a pana
Viktorina z věrné ruky propustil.
Jan Michalce z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, jakož
ňáké penieze Markéta Nadřiencová dávala Fabiánovi, i přečetli je a bylo jich sto
dvě a puol kopy XI grošuov vše míšeňských. I ptali sú se Fabiána, pHjímá-li za své.
A on nechtěl, než velel je zase schovati Markétě Nadřiencové, až by ta pře konec
vzala. A ona jich přijieti nechtěla. A oni sů prosili pana Viktorina, aby ji vzal
a schoval. A on uzřev mě, řekl mi: Kmotře, pones ji za mnů. A já vzav i nesl
sem ji za ním. A potom po některém času opět sem ji vzal od pana Viktorina a nesl
sem ji na rychtu.
Hron Slívka z Lithoměřic konšel na tu přísahu, kterůž jest králi
JMti k témuž úřadu [učinil], svědčil takto: To mi v paměti, kdy mně pan purg-
mistr obeslal před se a paní Markéta Nadriencová tam byla, i žádala jest, aby
obeslán byl Mathůšek krajčí i s ženu svú. A když sú přišli, řekl jest purgmistr
k Mathúškově ženě: Elška, jakož pravíš o ňáké summě těch peněz, kteréž jest dala
schovati Jindrichová Bečvářka Markétě Nadriencové, čtla-li si je čili nečtla? A ona
řekla : [Nečtla. I otázali se :] Kterakž tehdy o tak veliké summě seznáváš, poněvadž
si jich nečtla? A ona řekla: Když sme truhlici odmykali, chtíce vomáth kupiti, že
nebylo dvou miessczau. A dále táž Elška řekla paní Markétě: A tys nás prosila,
abychme tvému muži nepravili o těch peněziech. A v tom Elška řekla: Když mne
k tomu právem pfípravíš, čeho jsem svědomá, poviem. A paní Markéta jí toho všeho
odpierala. I kázal purgmistr té Elšce vystúpiti. Tehdy purgmistr kázal pustiti Ma-
Svědomí k roku Svátosti 1. 1510. 221
thůška, muže ElšČina. I otázal se purgmistr: Mathůšku, viděl-li si ty penieze ne-
boštky Jindřichové Bečvářky? A on řekl, že sem neviděl. I řekl mu purgmistr:
Kterakž tehdy seznáváš, poněvadž si jích neviděl ? A on řekl : Žena mi pravila.
Viktoryn Nadřínec u. p. n. k. s. t. : Když sem byl obeslán od purgmistra,
tehdy Markéta Nadřiencová žádala purgmistra, aby tázána byla Elška, co jest těch
peněz bylo aneb 6tla-li je. A ona odpověděla: Neviem. A dále řekla: Však vieš,
Markéto, když sme ornát kupovali, že sem řekla : Kam se ty dva měšce děly ? A Mar-
kéta řekla: Mlč s tím, Elško, a neprav žádnému ani muži mému. A v tom jí Mar-
kéta odpor učinila. I řekla Elška: Nech mě s pokojím; však viece na mně nedo-
sáhneš, leč mě k tomu právem připravíš! A též také muž její Mathúšek tázán byl
od purgmistra, viděl-li jest ty penieze aneb byl-lis při poručenství. A on pověděl:
Neviděl sem ani sem byl při poručenství. I otázali ho: Od kohos tehdy to zvěděl?
A on pověděl: Žena mi má pověděla.
Prokop Sokol z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: Když sem byl obeslán
■
od purgmistra, tehda Markéta Nadřiencová žádala, aby byla Elška tázána, mnoho-li
jest těch peněz bylo aneb čtla-li si je. A ona řekla, že jich nečtla. Než pravila mi
Jindřichova : Avšak vieš, milá Markéto, když sme ten vomát kupovali, žeť sem řekla,
že jest těch peněz mělo viec býti a že není jich dvů měšcuov. A tys mi řekla: Mlč,
milá Elška, a neprav žádnému ani muži mému. A ona že by řekla, že nepoviem, leč
právem k tomu připravena budu. A potom jí vystúpiti kázali a zavolali muže jejieho
Mathúška a tázali se ho : Mathúši ! Četl-lis ty penieze ? A on řekl : Nečetl. A kterak
pak vieš, co jest jich bylo. A on řekl: Žena mi má pověděla. A naposledy řekl:
Však vám nepoviem, než když toho potřeba bude.
Jan Kudy vid z Lithoměřic u. p. n. k. s. t. : Když byl Mikuláš Příbram
purgmistrem, obeslal mě a tázal se před námi Elšky z žádosti Markéty Nadřiencové :
Čtla-lis ty penieze? A ona pověděla, že nečtla. A purgmistr řekl: Kterakž pak
pravíš, že jest jich viec? A Elška řekla: Když sme vomát koupili, i brali sme pe-
nieze za vomát. I řekla sem paní, že tu není dvou měšcou. A tys mi odpověďala,
že jsů všecky, co jest jich nám dáno schovati. A povědělas mi, abych toho nepra-
vila žádnému ani muži mému. Však již viec nepoviem. A oni jí ven kázali vystúpiti.
A potom pustili tam před purgmistra muže jejieho Mathúška. I optal se purgmistr:
Mathůšku, vieš-li, co jest těch peněz bylo? A on řekl, že neviem. Ale byUi si tu,
když jim neboštka Jindřichova svěřovala těch p^něz ? A on pověděl : Nebyl. A purg-
mistr řekl: Kterakž to tehdy vieš. A on odpověděl, že mi to má žena pravila.
Bohuslav Štětina z Lithoměřic u. p, n. k. s. t: To mi v pamětí, že
sem byl při tom, když paní Markéta Nadřiencová propustila penieze z práva Fa-
biánovi k přímluvě pánu[om] purgmistróm a pánuom.
R rV. 1. A. 4. a. a 18. a.
222 D. XIIL Registra soudu komomiJu).
1553.
Mezi Johanku Kapříkovu z Eonecchlumí 8 jedné, a Jindřichem bratrem jejím odtadž
z Eonecchlumí 8 8tran7 druhé. 1510, 20. března.
V středu po svaté Gedrutě. Katheřina z Konecchlumí u. p. n.
k. s. t. : To mi svědomo, že neboštka paní Katheřina, mátie paní Johančina, měla
prstenuov zlatých XXVIP, v některých bylo kamenie a některé bez kamení; a ty
sem já několikokrát v svých ruku mievala za ní za nebošky.
V pátek den Svátostí [12. dubna]. Jiřík z Konecchlumí u. p. n.
k. s. t. : To mi svědomo, že jakož jest Halama dal sto kop panu Jindřichovi Konec-
chlumskému, že jest se o ně rozdělil se paní Johanku Kapříkovu, sestru svú. A pan
Kapřík vzal jest na místě paní Johanky manželky své L kop míšeňských, a pan
Jindřich bratr paní JohanČin druhých L kop míšeňských.
Dorota Němcova vdova z Konecchlumí u. p. a k. s. t: To mi
svědomo, že neboštka paní Katheřina Konecchlumská, paní Kapříkové mátie, měla šubu
kuní ; ale nepomním, čím byla pošita, šamlatem-li čili čím jiným. A měla plášf hara-
sový, blány králíkové chřbetové a kožíšek králíkový podbříškový harasem pošitý, a druhů
beránčí šubku odievací a sukni čemu harasovú plátnem podšitú a druhu sukni šerého
sukna zlú. A což se dotýče šlojieřuov a roušek, o těch já nic neviem, krom toho Slo-
jíře, v který sme ji zavili při smrti, a roušku, kterúž mi dal pan Jindřich, syn její.
Anička z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že neboštka
paní Katheřina Konecchlumská měla šubu kuní černým šamlatem pošitú, a kožich krá-
líkový harasem pošitý podbříškový, a druhý odievací beránčí plášť harasový. Blány
a roušky také měla, ale neviem, kolik jest jich bylo. A prsteny sem také viděla, ale
neviem, kolik jest jich bylo. A tovarystvo.
Jiřík z Slatiny svědčil takto : Jakož mě pan Kapřík pohnal, abych mu dal
svědomie, že neboštka paní Katheřina Konecchlumská strhla s hrdla prsteny dcery své
Magdaleně, a to beru na svú vieru a na svú duši, že o tom nic neviem. Neb sem při
tom nebyl.
R. rV. L A. 11. b. a 17. a.
1554.
Mezi Barboru z Hostinného s jedné, a Haškem Zvieřeticským z Wartmberka s strany druhé
J510, 3. dubna.
Vstředupřed svatým Ambrožem. Martin z Horních Branných
u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když jest neboštík pan Petr Bydžovský přyel do
Brannajch, že jest dělal smlúvu s služebníky pana Štěpanického, že což jim neboštík
pan Hynek Stěpanický odkázal a dal, že jim tomu všemu dosti učiniti chce a dáti
a jim v tom věrně a právě učiniti.
Svědomí k rohu Svátosti I 1510, 223
Jan Kolář z Jilemnice u. p. n. k. s. t.: E tomu sem se trefil, když
pan Petr Bydžovský neboštík dělal smlůvu s služebníky páně Štěpanického o to, což
jim kolivěk neboštík pan Hynek Štěpanický dal a odkázal, že jim v tom ve všem
věrně a právě učiniti chce a dáti, což komu odkázáno.
Bartoš z Jilemnice u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že sem se k tomu
trefil, nesa ryby s Jiříkem holomkem, že jest přijel pan Petr Bydžovský neboštík do
Brannajch a dělal smlúvu s služebníky páně Štěpanického o to, což jim koli pan
Hynek Štěpanický odkázal, že jim tomu všemu dosti učiniti chce a jim dáti.
Petr z Jilemnice u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, když neboštík pan
Petr Bydžovský přijel do Brannajch, tu jest zavolal služebníkuov neboštíka pana
v
Hynka Štěpanického a smlúvu s nimi udělal, že což jest koli odkázal aneb dal ne-
boštík pan Hynek, že každému chce tomu dosti učiniti a dáti a na jeho duši že nic
nemiení nechati. A potom malý Janek přinesl list od pana Petra na tisíc zlatých,
a pan Petr té noci umřel.
Jiřík z Jilemnice u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když neboštík pan
Petr Bydžovský přijel k Jírovi Suchému do Brannajch a já byl také tam přišel s ry-
bami, i tu jest týž pan Petr dělal smlúvu s služebníky pana Hynka Štěpanického,
že což jest kolivěk neboštík pan Hynek z Walšteina z nich kterému co odkázal, že
jim tomu všemu dosti chce učiniti a dáti. A potom Janek malý přinesl list od nebo-
štíka pana Petra na tisíc zlatých. A pan Petr byl té noci umřel, a on jej ráno
přinesl.
Jan Štylaruov syn z Jilemnice u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že
když neboštík pan Petr Bydžovský přijel do Branných, i obeslal služebníky páně
Štěpanického, aby k němu přišli. A tu s nimi smlúvu udělal o to, což neboštík pan
Hynek Štěpanický jim dal a odkázal, že jim tomu všemu dosti učiniti chce.
Vávra ze Dvoru města u. p. n. k. s. t: To mi v paměti, že když ne-
boštík pan Petr Bydžovský přijel do Branných, a já sem se k tomu trefil, když
smlúvu dělal s služebníky páně Henyka Štěpanického, že což jim koli neboštík pan
Henyk komu dal a odkázal, že jim v tom věrně a právě učiniti chce, a na jeho duši
nic nemiení nechati, a tomu všemu dosti učiniti.
R. IV. L A. 12. b. a 14. a.
1555.
Mezi purgmistrem, konšely i vší obcí města Prachatic s jedné, a Vilémem z Byčic s strany
druhé. 1510, 8. dubna.
V pondělí po svatém Ambroži, jinak po provodní neděli. Jan
z Jankovské Lhoty u p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když některý čas přijel
sem do Prachatic, a toho dne oběsili jich pět v Prachaticiech, a já sedě s hospoda-
224 D. XIII. Registra soudu komorního.
řem svým za stolem obědval sem, i řekl sem mu: AIq ste jich potresktali. A on
mi řekl: Bojím se, žeť jich bude viec. A já sem řekl: A já sem tu viděl jednoho,
ješto mi vzal na cestě XVn grošuov českých, a řiekají mu švec Kučera. A[% z těch
já jeho neupomínám. A potom jej toho Kučeru jali, a hospodář ukázal mi jej a otá-
zal se mne: to-li jest ten Kučera. A já sem řekl: Jest; než já jemu odpouštím
a z nich jeho neupomínám, co mi vzal.
Feria VI ante Tiburcii [12. dubna]. Prokop Stropek z Prachatic
u. p. n. k. s. t. : Najprv když jest dělal u mne tejž Kučera, pro kteréhož pan Vilém
pohání Prachaticských, vzat jest ode mne do vězenie, a já sem jemu dával ztravu,
píti a jísti, a on mi slíbil svú čest, svú víru, že mi zaplatí. A když vyšel z vězenie,
tu sem já biřici dal za něho XX grošuov bílých. A on potom vzal mi rubáš, košili,
klobouk, a s tím mi se ukrad pryč bez mé vuole a vědomie. I tehdy sem ho potom
našel v Bavorově; tu sem jej chtěl dáti k právu téhož městečka Bavorova, protože
mi pokradl a nešlechetně udělal. Vo to mám smlúvu s ním skrze dobré lidi tu v tom
městečku Bavorově.
Jan Koudele z Bavorova u. p, n. k. etc: Najprve svědom sem toho,
že Stropek nalezl Kučeru u mne, vinníka svého, kterýžto Kučera dělal jest u mne.
I tajž Stropek z Prachatic chtěl ho dáti ku právu. Tehdy sem já Stropka prosil:
Milý tovaryši a milý Stropku, prosím tebe, učiň to pro mne, nedělaj mu té hanby,
že já chci smluviti vás, vezma druhého souseda k sobě. Tehdy jest Stropek řekl:
Chci já to učiniti pro vás; dajtež mi zaň TÉ kopy míšeňské bez XX grošuov mí-
šeňských. Tehdy sme smluvili, že na dvou kopou bylo přestáno. I slíbili sme zaň
s druhým sousedem z Bavorova Štěpsou. Tu jest u mne voddělal puol druhé kopy
míšeňské, a potom se jest ukradl pryč. V tom nám udělal nepravě a nešlechetně, na
svou čest nepamatuje.
Bureš z Blánice u. p. n. k. etc. : že svědom sem toho, že přišel ke mně
Kučera švec s druhým člověkem — toho druhého člověka já neznám — po svatém
Havle některý den brzo, ptaje se mne, mám-li řeku nájemnou, abych jim ryb prodal,
že je poslal Koudele švec z Bavorova. A já sem jim pověděl, že já řeky n^'emné
nemám, že jest mi rok přešel, a panu Štěpánovi Horčicovi že sem ji zase pustil.
I povrhl u mne klobouk na lavici, a já sem ten klobouk vzal. Za tiem kloboukem
byl hřebík, jako by se s šinu s kola strhl. Tehdy sem já jemu Kučerovi řekl : Když
se budem chtíti ženiti, hřebík najda schová za klobouk. A on Kučera zase řekl:
Nezhřešil pacholík ještě; nalezl na cestě hřebík i schoval. Tehdy toho času Beneška,
páně Vácslavova Bajčka z Čichtic člověka, obloupili na cestě. Toho já neviem, kto,
než ten klobouk poznal sem já u rychtáře Eacka v Čichticích, v kterém u mne Ku-
čera byl prve a kterýž sou ti zlodějie, kteříž sou jeho Beneška z čichtic obloupili,
jemu Beneškovi lepší vzavše vrhli. Tehda potom přišel Kučera po některém času,
Svědomí k rohu Svátosti 1. 1510, 225
řekl mně : Třeba-li tě bylo tobě toho rozprávěti, žes u mne ten klobouk viděl. A já
vodšel sem s tou řečí do Čichtic. Tehdy tam v Čichticích mluvil sem před Pavlem
Zmučeným z Čichtic takto, že u mne Kučera švec byl a že mi v tom za zlé má,
že sem vo tom klobouce pověděl, A on Zmučený Pavel řekl mi: Kdyby kdy nač
přišlo, ty by musil to seznati. A já sem řekl, že já chci seznati, a za to chtěl bych
řéci, že jest on v tom klobouce u mne byl.
Mathůš Po vale, rychtář z Strakonic u. p. n. k. etc. : že svědom sem
toho, že přišel ke mně Vondráček krajčí z Netolic a prosil mne, abych s ním šel
k Shajbalovi Linhartovi na Bezděkov. I šel sem. A tu u téhož Shajbala žádal práva
obstavenie na Kučeru ševče, abych se jím ujistil. A já sem to učinil podle jeho žá-
dosti. I vinil jeho Kučeru týž Vondráček, že mu vzal kuši a kliky. A on Kučera
přede mnú se k tomu seznal a v tom prosil Ondráčka krajčího, aby s ním vo to
smlúvu vzal, že mu chce tu kuši i kliky zase vrátiti. A Ondráček svrchu psaný
jemu řekl: Jestliže mi kajm uručíš, chci to učiniti. Nadepsaný Kučera řekl, že chce
Shajbala, u kteréhož dělal, rukojmí za sebe postaviti. I prosil Shajhala téhož, aby
zaĎ slíbil. A on to učinil, že zan slíbil. Když sú se přátelsky smluvili dobrovolně,
já sem jeho Kučeru propustil z obstavenie.
Linhart Shajbal z Bezděkova, předměstie Strakonicského,
u. p. n. k. etc. : Svědom sem toho, že některé létho přišel ke mně Vondráček z Ne-
tolic napomínaje Kučeru z kuše, kterú mu ukradl, žádaje rychtáře, aby Kučeru
k tomu držal, aby on Kučera tu kuši jemu Vondráčkovi vrátil anebo zaplatil. Tehdy
ten Kučera prosil mne, abych jej s ním s Vondráčkem vo to smluvil. Tehdy na tom
bylo zuostáno, aby jemu Vondráčkovi tu kuši zaplatil a aby dal za ni IV a L grošuov
míšeňských. A já sem za Kučeru slíbil, i musil sem své dáti; neb ten Kučera po-
dělav u mne některú neděli, šel pryč a vzal mi sukni novů vlčatou. Tehdy votec
jeho tkadlec z Jinína prosil mne, abych o něm o Kučerovi nechal řečí, že mi chce
zaplatiti za syna svého Kučeru. Potom některý čas pan Heřman z Češtic smlúvu
učinil mezi mnou a votcem Kučerovým, že mi to zaplatil. A já s ním s Kučerů
a votcem jeho smlúvu mám a jemu toho nezdvihám.
R. rV. 1. A. 6. a. a A. 8. a.
1556.
Mezi Kunátem Pesíkem z Komárova s jedné, a Václavem z Lobkovic s strany druhé.
1510, 10. dubna.
V středu před svatým Tiburcím. Kříž z Skařízska u. p. n. k. s.
t : To pomním za několika pánuov, za pana Jaroslava, za pana Zdeňka, za pánuov
Zelenohorských, až teď pán náš pan Pesík koupil tu druhů polovici vsi, slově Ve-
liký Kařez, že jest nikda za těch všech pánuov žádné překážky nebylo na lukách
AichiT Četký XHI. 29
226 D, XUI. Registra soudu komorního.
u Velikého Eařezu, až teď nynie za pana Václava Popela. Ten dělá překážku, a po-
sekal mú louku mocí. A pán náš kázal mu vzieti dva koně a dvě klise a dva pa-
cholky, ješto trávu brali na těch lukách, nemajíc bráti. A ty koně vzali na Jarošově
louce a na Duchkově a na Sobotkově, na páně gruntiech.
Duchek z Eařezu u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že jsú nám nikda
žádné překážky nečinili na těch lukách u Eařezu, až teď nynie, jakž pán náš pan
Pesík koupil od pánuov z Šternberka, pan Václav Popel činí nám překážku na lukách,
seče trávy. A vzali sme mu koně i s vozem a se dvěma pacholky, ješto trávu brali
na páně gruntiech.
Jaroš z Eařezu u. p. n. k. s. t. : To pomním od XVinti let, že jsme nikda
žádné překážky neměli od žádného na lukách u Eařezu, až teď, jakž pán náš pan
Pesík koupil to od pánuov z Šternberka. Tu pan Václav Popel jal se nám škodu či-
niti, trávy sekati mocí. A pán náš kázal, abychom mu zajali koně. I zajali sme mu
je, koně s vozem a se dvěma pacholky, ješto brali trávu na pána našeho gruntiech,
kteréž nám oddal.
Jan Sobotka z Eařezu u. p. n. k. s. t: To mi svědomo, že jsme nikda
žádných překážek neměli od žádných pánuov na těch lukách u Eařezu, až teď do-
koupil nás pan Pesík, pán náš, a oddával nám louky, ježto uáký rybník dělá. A pan
Václav Popel dělá nám v tom překážku a seče nám trávy na našich lukách. A po-
mním to od XVmti let, že žádné překážky jsme neměli za prvních pánuov. A my
sme mu zajali vuoz se dvěma koňmi a se dvěma klisami a se dvěma pacholky,
ješto trávy brali na louce Jarošově, na pána našeho gruntiech.
Šimek Mácha z Eařezu u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pan Pesík,
pán náš, kázal vzieti panu Václavovi Popeloví dva koně a dvě klise, vuoz se dvěma
pacholky, ješto trávu sekli na lukách pána našeho a na gruntiech jeho a brali. A ty
louky koupil jest pán náš u pana Jaroslava z Šternberka. Ty louky oddával lidem
svým, a drželi je od XVIIIti let bez překážky každého, až teď nedávno pan Popel
jal se jim v těch lukách překážku činiti.
Martin z Eařezu svědčil podobně. Matěj z Eařezu sv. p.
Jakub z Eařezu sv. p. Eodémek z Eařezu sv. p.
Jakub Pruochovec z Eařezu sv. p. Bláha z Eařezu sv, p.
Blažek z Eařezu sv. p.
Havel z Eařiezka u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jsú vzati dva
koně, dvě klise s vozem a se dvěma pacholky, ješto sekli na lukách trávy, na Ja-
rošově, na Duchkově a na Sobotkově. A pán náš pan Pesík kupil to na XVDI let
v
od pana Jaroslava z Šternberka a oddal nám je. A my sme jich byli v držení ta
všecka léta bez překážky každého člověka, až teď nedávno jal se nám v tom činiti
překážku pan Popel Zbirovský.
Svédomí k rohu Svátosti I 1510. 227
Matěj z Eařiezka sv. p. Jan z Eařiezka sv. p.
Vaněk z Eařiezku u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že pán náš pan
Pesík kázal nám vzieti dva koně, dvě klise a dva pacholky s vozem na lukách, jefito
sekli trávu na páně Pesíkových gruntech a brali. A kupil náš pán to u pana z Štem-
beik:a a oddal nám ty louky za naše, ješto byl nám zatopil rybníkem ; i užívali sme
jich od leth od Xviilti bez překážky všech lidí. A nikda nám v tom žádný nepře-
kážel, až teď nedávno pan Popel nám v tom překážku Činí.
R. rv. 1. A. 6. a.
1557.
Mezi Maní z Lukavce s jedné, a Pavlem z Jemníka s strany druhé. 1510, 10. dubna.
V středu před svatým Tiburcí. Pavel Vaniš, písař pana Vi-
léma z Pernšteina etc. JMti, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že sem k žá-
dosti Janovi Buškovi spisoval náké dluhy, kteréž kdo byl dlužen Pavlovi z Jemníka,
a což mu zase na ty dluhy kto dal, též sem psal, vše k žádosti jeho. A protož já
se k své ruce, což sem sám psal, znám, kromě ve třech místech bylo jest něco
opravováno; ale toho nemám v paměti, já-li sem to opravoval čili nic, než písma
svého nepřim, kteréž sem psal.
Jiřík Vaniš z BohdánČe, písař pana Viléma z Pernšteina etc.
JMti, u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, že sem Janovi Buškovi v jeho nemoci psal
ceduli k žádosti jeho, a to, což jest přijal peněz Pavla z Jemníka; k té já se znám,
že jest písmo mé.
Valentin, písař téhož panaViléma z Pernšteina etc. JMti z Kru-
mlova Moravského, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že sem psal též ňákú
ceduli Janovi Buškovi k žádosti jeho, což jest peněz přijímal Pavlových z Jemníka,
a k ní se já znám na též ceduli, jakož Pavel Vaniš psal.
R. IV. L A. 9. a.
1558.
Mezi Jiříkem Šalomúnem, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a mistrem Václavem
z Pacova, rektorem učenie Pražského, s strany druhé. 1510, 10. dubna.
K roku Svátosti, feria IV. ante Tiburcii. Jan od Žáby, mě-
štěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. seznal t.: Když sme přišli
k mistru Václavovi přímí Pacovskému do veliké koleje, tehdy Jiřík Šalomún mluvil
k němu: Milý mistře Vácslave, pohledali-li ste toho kšaftu, o kterýž sem k vám
prve chodil? Mistr Václav pověděl, že sem ho ještě nehledal; než stav sě jiným
Časem, pohledám já jeho; jestližef jej najdu, okážif jej. A s tiem sme odešli pryč.
29*
228 D* XIIL Registra soudu komorního.
Bartoš zlatotepec, měštěnín Starého města Pražského, n. p.
n. k. seznal t. : V pondělí den svaté Alžběty požádal jest mne Jiřík Šalomůn, abych
s ním šel do velké koleje k mistru Václavovi Pacovskému. I mluvil jest Jiřík Ša-
lomůn: Ctihodný mistře Václave! Proto sem přišel k vám, kdež sem vás žádal prve
za živnosti bratra vašeho, mistra Jakuba, ne jednu, abych mohl slyšeti nebožtíka
mistra Jana Vlašimského, švagra mého, tehdáž faráře Svatojindřiského, kšaft jeho
vlastní ruku sepsaný, kdež ste týž kšaft vzali při přítomnosti mé. I nemohl sem
toho na vás dosieci až dosavád ; i ted ještě prosím jakožto poručníka spolu s bratrem
tvým, nebožtíkem mistrem Jakubem, že mi jej ukážete a že mi jest toho potřebie
mé dcerce. Neb ji zpravují, že by jie tu po mateři náleželo něco; neb jest matce
jejie byl mistr Jan vlastní bratr a že jest mně byl mluvil, že sem tě i sestru svů i s dí-
tětem dobře opatřil. I řekl mistr Václav : Tepruvs procítil, dlúhos spal ; coť jest tobě
náleželo, dalif sme. Řekl Jiřík: Dali ste mi puol pátý kopy grošuov starých a pět
zlatých. I řekl jest mistr Vácslav: Daliť sme na třidset zlatých. A Jiřík řekl: Ne-
dali ste než puol pátý kopy grošuov starých a pět zlatých. I řekl mistr Vácslav:
Musím takto tobě pověděti; však jest k tobě dobré vuole neměl. A Jiřík řekl:
K tomu ste vzali truhlici od panie Anny Radlicové. I řekl mistr Vácslav, že sme
nevzali žádné truhlice a o tom nic neviem; než co se dotýče kšaftu, neviem, kde
jest; chci ho pohledati; a některý čas stavíš se u mne. Potom podruhé s ním s Ji-
říkem přišel sem k témuž mistru Vácslavovi, a byl při tom Jan od Žab a Jan od
Strak. To jest Jiřík opět mluvil k mistru Václavovi: Jakož ste mi rozkázali, abych
o ten kšaft se u vás po druhé stavil, již sem teď přišel. Tu mistr Vácslav pověděl :
Ještě sem jeho nehledal ; stav se u mne některú jinů chvíli. Najdu-li jej, ukážif jej.
Jan od Strak, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k.
v
svědčil jest t. : Když jest mne požádal Jiřík Salomún a jiných měšťan některých, abych
s ním šel do koleje veliké k mistru Václavovi Pacovskému, i mluvil k němu Šalomún :
Ctihodný pane mistře ! Z té příčiny sem k vám přišel, co se dotýČe kšaftu mistra Jana
nebožtíka faráře Svatojindřišského, švagra mého, že bych jej rád slyšal; neb mne
lidé zpravují, že by mi něco v tom kšaftu náleželo anebo dcerce mé; neb je vás
poručníky zdělal, nebožtíka mistra Jakuba, bratra vašeho, a vás, a ten kšaft svů ruku
nebožtík mistr Jan sepsal. A já, když jsem byl k němu přišel, takto jest mi po-
věděl : Milý švagre, rád sem, žes ke mně přišel, a žef sem tebe opatřil i s manželku
tvú a s sestru mú i s dietětem, co se tkne z hotového; a teď sem poctivé mistry,
mistra Jakuba a mistra Václava, bratra jeho, poručníky zdělal, jimž já toho věřím
nade všecky lidi smrtedlné, že se oni tak zachovají, jakž sem zřiedil, I řekl jest
k němu mistr Václav : Tepruvs procítil, dlůho si spal ; což tu tobě náleželo, žeť sme
vydali. A Jiřík k tomu řekl: Dali ste mi puol pátý kopy grošuov starých a pět
zlatých. Éekl mistr: Daliť sme třidcet zlatých. A on Jiřík řekl: Nedali ste mi než
- ■ ■*. '
Svědomí k roku Svátosti 1. 1510. 229
pět zlatých a puol pátý kopy grošuov starých. Avčaktě k tobě dobré Tuole neměl.
A mluyil zase Jiřík: Vzali ste také truhlici od panie Anny Radlicové. A on mistr
zase řekl, žeť sme žádné truhlice nevzali. I řekl mistr: Stav se některý čas o ten
kšaft, ažf ho pohledám ; neb neviem, kde sem jej děl. Potom as po dvú nedělí přišel
sem s ním s Jiříkem k němu k mistru Václavovi do svrchnieho pokoje. Tu jest
mu Jiřík řekl: Teď sem přišel po ten kšaft, již-li ste jej nalezli. A mistr řekl:
JeStěf sem ho nehledal.
Feria V. ante Tiburcii [11. dubna]. Anna Radlická, městka
Nového města Pražského, u. p. n. k. etc.: Svědomá sem toho, když mistr Jan
byl farářem u svatého Jindřicha, dal mi truhlici, a když jest byl nemocen, tehda
mne zavolal k sobě a řekl mi: Milá Anna, nedávaj té truhlice než mistru Jakubovi
s bratrem jeho mistrem Václavem. A když bylo po smrti mistra Jana, tehdy já vy-
dala sem jim truhlici.
Štěpán Černý obývající v Starém městě Pražském u. p. n. k.
8. t. : Já jiného nic neviem svědčiti, než které sem svědomie dal paní Anně dceři
jeho Jiříka Šalomúna, že totéž seznávám jemu Jiříkovi Šalomúnovi. Nechf je káže
sobě čísti; stojí napsáno fol. D. b.
R. IV. 1. C. 9. a. a 12. b.
1559.
Mezi Annu dceru Jiříka Šalomúna s jedné, a mistrem Václavem Pacovským a mistrem
Jakubem s strany druhé. 1510, 10. dubna.
štépán černý, obývající v Starém městě Pražském, u. p. n. k.
s. t : To mi v paměti, že jest mě žádal Jiřík Šalomún, otec paní Anny, abych s ním
došel k svatému Jindřichu k mistru Janovi, faráři téhož kostela. A bratr byl vlastní
ten farář jeho ženy, ješto byl nemocen, a Jiřík také nemocen byl na oči. A když
sme tam přišli, tu sú sobě pozdravení dali. I řekl jest mistr Jan k Jiříkovi: Milý
švagre, modl se za mne pánu Bohu! A teď oznamuji, že£ sem tě dobře opatřil
statkem i s tvú manželku, sestru mú milú, i s tvým dietětem. A teď poručníky
dělám mistra Václava a mistra Jakuba z Pacova oba a jim věřím nad jiné, že vám
^ tom, což jim svěřil sem a poručil, věrně a právě učiní; a což sem jim poručil,
7 všecky věci najdete po mé smrti u paní Anny Radlicové.
Anna Radlická, městka Nového města Pražského, u. p. n. k. s.
Svědomá sem toho, když mistr Jan byl farářem u svatého Jindřicha, dal mi
hlici ; a když jest byl nemocen, tehda mne zavolal k sobě a řekl mi : Milá Anna,
ávaj té truhlice než mistru Jakubovi s bratrem jeho mistrem Václavem. A když
^ po smrti mistra Jana, tehdy já vydala sem truhlici jim, týmž mistruom.
230 D. XIII. Begistra soudu komorního.
Jakub pernikář, měštěnín Starého města Pražského, o. p. n.
k. 8. t.: Toho sem svědom, že mistr Vácslay PacoYský s nebožtíkem svým bratrem
mistrem Jakubem brali sú statek z komnaty nebožtíka mistra Jana, kterýž byl fa-
rářem u svatého Jindřicha.
R. IV. 1. B. 12. a. a D. 6. SroT. předcházející svědomí & 1658.
1560.
Mezi Janem Čabelickým z Soutic s jedné, a Václavem Mírkem z Solopisk s strany druhé.
1510, 11. dubna.
Ve Čtvrtek před svatým Tiburcím. Martin z Eouřima u. p. n.
k. s. t. : To mi v paměti, když sem byl žádán od Václava Mírka z Solopisk, abychom
dojeli na Tayn se panem Benešem Mírkem a s Jiříkem Bočkem ku panu Janovi
čabelickému, a žádali jeho od pana Václava Mírka, aby mu manželku jeho vydal.
A on nám řekl, že já jí jemu nehájím, a také sem po ní neposielal. A potom ona
přišla do světnice, a pan čabelický vstal proti ní a šel k ní. I ona jej objala a on
ji také. A v tom mu cos pošeptala a šla hned ven z světnice do komory, a on za
ní; a my sme se jich nemohli dočekati, a hledali sme ji a ptali sme se po ní i po
pánu, i nemohli sme jich najíti. A on purkrabie poslal k nám, chceme-li doluov
jíti, že chce kázati zámek zamknuti. A my jsme šli.
R. IV. L A. 8. b. Srov. nález č. 1465 na str. 158.
1561.
Mezi Mikulášem z Jenišovic s jedné, a Václavem Mírkem z Solopisk s strany druhé.
1510, 11. dubna.
Ve čtvrtek před svatým Tiburcím. Martin z Křešic u. p, n. k.
s. t. : To mi svědomo, že sem jezdil se panem Mikulášem z Jenišovic ku panu Vá-
clavovi Mírkovi na Hranice. I tázal se pan Mikuláá pana Mírka, chce-li svú man-
želku přijieti do svatého Ondřeje. A on řekl, že nechce jí pKjieti prve než na sva-
tého Vondřeje.
Marek ze Zvěřkovic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem přivezl
paní Johanku, manželku pana Václava Mírka, na Hranice na den svatého Vondřeje.
I stavěl ji muži jejiemu pan Mikuláš z Jenišovic a za ni viec státi nechtěl [ani] slí-
biti. A potom na zajtří pan Mírek kázal jí preč jeti a vyprovodil ji s bratrem svým
až za humna za dvuor.
R. IV. 1. A. 11. b. SroT. nález & 1465 na str. 158 a předcházející STédomí 5. 1560.
1562.
Mezi Jaroslavem z Vřesovic s jedné, a Děpoltem z Lobkovic s strany druhé. 1510, 11. dubna.
MDX° ve čtvrtek před svatým Tiburcím. Beneš, rychtář z Lib-
čevsi u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jest pan Děpolth z Lobkovic mluvil,
Svědomí k roku Svátosti I 1510. 231
když sem tam přišel s Václavem krčmářem z Libčevsi, že člověk jeho z Bíliny
jménem Jan zastihl právem téhož Václava krčmáře, člověka dědičného pana Jaro-
slava z Vřesovic, na právě Bílinském, nechf o to s ním na témž právě konec vezme.
I nestal se žádný konec o to mezi nimi na témž právě. A dále, že pan Jindřich
z Vřesovic poddal nás panu Jaroslavovi, synu svému, a já napřed a konšelé i jiní
lidé odtudž z Libčevsi slibovali sme Člověčenství věrně a právě pánu našemu, panu
Jaroslavovi z Vřesovic. A což se dotyce toho Jana z Bíliny, člověka páně Děpol-
tova, když ho pán náš, pan Jaroslav, v Praze nalezl u pana Jana z Pibru v jeho
domě, ptal se ho, čí jest a koho za pána má; a on se seznal a řekl, že jest páně
Popeluov a že jeho za pána má.
Václav krčmář z Libčevsi u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když sů
mě stavili na právě na páně Děpoltově Jan z Bíliny, tu jest pan Popel pravil, že
jest Jan týž jeho člověk. A potom pan Jaroslav, pán muoj, nalezl ho v Praze
u pana Jana z Pibru před jeho světnicí a tázal se ho, koho za pána má, a on řekl,
že pana Děpolta za pána má.
Jan z Lahovic, Člověk pana Viléma z Doubravské Hory, u. p.
n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem vyručil krčmáře Václava z Libčevsi od pana
Popela a jsem i po dnes zaň rukojmí. A jsem také toho dobře svědom, že týž
Václav krčmář z Libčevsi jest člověk dědičný páně Jaroslavuov z Vřesovic, a dále
že v Praze nalezl ho pan Jaroslav téhož Jana, Člověka páně Děpoltova, v domu
u pana Jana z Pibru, a ptal se ho, koho za pána má a Čí jest. A on řekl, že jest
páně Děpoltuov Člověk a jeho za pána má.
Vaněk Havránek z Libčevsi u. p. n. k. s. t: To mi svědomo, že
Václav krčmář Holý z Libčevsi jest dědičný Člověk páně Jaroslavuov, a druhé že
pán náš, pan Jaroslav, našel Jana z Bíliny a ptal se ho, čí jest Člověk a koho za
pána má. A on pravil, že jest člověk páně Děpoltuov a že pana Popela za pána má.
A to se dalo v Praze v domu u pana Jana z Pibru.
R. IV. 1. A. 18. a.
1563.
Mezi Voldřichem Popelem z Vesce s jedné, a Jindřichem Vojislavským z Vojislavic.
1510, 11. dubna.
Feria V ante Tiburcii. Diviš z Zásmuk u. p. n. k. seznal etc: Což
se dotýče poustky Vonšovské, sem toho svědom, že jest se panu Voldřichovi Popeloví
žádný nepřiznal k platu ani k robotám, a s lázně v Zásmuciech také žádný se ne-
přiznal k platu ani k robotám, též také s Eožíškovské poustky nepřiznal se žádný
k platu ani k robotám. Co se dotýče Eubky z Stráně a starého rychtáře z Zásmuk,
ti odpierají tomu, že sta jim dvě slepice připsány, jednomu jedna a druhému jedna.
232 D. XIIL Registra soudu, Icomomího,
Z Vršec z Jakubkovského sídla tu se také žádný nepřiznal k platu ani k robotám.
Z Bečvář to jest se také panu Yoldíichovi nepřiznal žádný k platu. Z toho místa,
kde jest mlýn byl, tu jest se také žádný nepřiznal k platu. Když jest nás pan
Jindřich propůštěl z člověčenstvie panu Voldřichovi Popelovi, tu jest řekl pan Popel:
Pane Jindřiše, tuto se nenalézají lidé podle registr. A pan Jindřich řek: že já to
opatřím, že se mají najíti.
Svatoš Bubník z Zásmuk u. p. n. k. etc. : Najprve že neslíbil žádný
člověčenstvie s Yonšovské poustky, s lázně ; také k poplatkóm nezná se žádný v Zá-
smucích a žádný člověčenstvie neslíbil, s měštiště Eožíškovského též také neslíbil
žádný člověčenstvie. Pan Jindřich po slepici jim připsal Kubasovi, Kubkovi z Stráně
a nenie toho. Z Vršec žádný neslíbil, také s poustky s té z Bečvář také neslíbil
žádný, s Ryšanovské poustky a se mlayna s měštiště neslíbil žádný člověčenstvie. Řekl
panu Jindřichovi pan Voldřich : jak se tito lidé nenalézají ? A pan Jindřich Vojislavský
řekl takto: že já to opatřím hned.
Svatoš Kořenek z Zásmuk u. p. n. k. etc: Najprve že neslíbil žádný
člověčenstvie s Vonšovské poustky panu Voldřichovi a neseznal se žádný k platóm
ani k robotám, a s lázně neseznal se žádný k platu ani k robotám a neslíbil člově-
čenstvie panu Voldřichovi ; pak s měštiště Eožíškovského neslíbil žádný člověčenstvie
a k platóm ani k robotám neseznal se žádný. Dvě slepici připsány sů, Kubasovi jedna
a Kubovi z Stráně druhá, a oni tomu odpor činie, že těch slepic nechtie platiti a ne-
mají. Z Vršec také neseznal se žádný ani k platóm ani k robotám. Z Bečvárek ne-
slíbil žádný člověčenstvie s sídla Mikšova, pak s mlýniště neseznal se žádný k platu
a neslíbil Člověčenstvie. Při vodstupování pan Jindřich řekl panu Voldřichovi, že se
mají nalézti lidé, že já to poručiem Štěpánovi ouředníkovi, že to opatřeno bude.
Svatoš z Stráně z Zásmuk sv. p.
Martin zVršecu. p. n. k. etc: Najprve svědom sem toho, když pan
Jindřich Vojislavský propůštěl nás z Člověčenstvie panu Voldřichovi, tehdy jest pan
Voldřich pravil panu Jindřichovi Vojislavskému, že neslíbil s Vonšovského žádný člo-
věčenstvie ani se k poplatkóm seznal ani k robotám ; a on pan Jindřich řekl, že to
opatřeno bude, aby mu člověčenstvie bylo slíbeno s toho. I nenie toho. S lázně
žádný mu člověčenstvie neslíbil ani se přiznal k robotám ani k poplatkóm s Eožíškov-
ského. Též Kubkovi z Stráně a Kubasovi přičinil slepici jednu viece, nežli mělo býti.
V Bečvářích s Mikšovského pan Jindřich měl panu Voldřichovi postaviti člověka, aby
mu člověčenstvie slíbil, i nepostavil, aniž se žádný k poplatkóm znal. Pak v Vlčích
Dolech se mlayna žádný se nevohlásil k poplatku, v Vršciech s Jakoubkovského také se
žádný nepřiznal k robotám ani k poplatkóm. Panu Jindřichovi v Vršcech vzdala vdova
Jakoubkovské[ho] jménem Housková, a on pan Jindřich propustil jest ji vodtud s dětmi,
aby se opatřila, kdež muož, a mne jest k nie posielal, přede mnú jemu vzdala, a on
SvědonU k rohu Svátosti 1. 1510. 233
přede mnů také přijal od nie. Potom s toho grunthu on pan Jindřich pobral všecko,
koně, dobytek, vuoz i všecken nábytek a hospodářštvie. Před tiein prodajem byl
Vávra na tom Hooskovském siedle ; potom pan Jindřich Vojislavský, když se stěhoval
na Hořepník, vzal jej s sebú, a vod té doby pusto stojí to. Potom pan Oldřich řekl
pann Jindřichovi, že se nenalézají lidé tuto a že mi neslíbil žádný člověčenstvie.
A pan Jindřich řekl, že bude to zpraveno dobře. Poručil to Štěpánovi ouředníku,
aby to zpravil. I nenie zpraveno.
Janček kuchař z Vršec u. p. n. k. etc. : Najprve, že svědom sem toho
a byli sme při tom všickni, že pan Oldřich nemá ani platu ani robot s Vonšovského,
s poustky s té ani s lázně, s Valšovských poustek také platu nemá ani robot. Pravil
Kuba z Stráně a Eubas, že jim jednou slepicí jest viece připsáno. Potom když Houska
v Vršcech umřel, pan Jindřich Vojislavský pobral s toho gruntu všecko, dobytek,
ovce, krávy, koně, vuoz, plouh, brány i žlab, a potom manželku téhož Housky pro-
pustil s sirotky a sám kázal ji stěhovati Klímovi z Zásmuk. Též také v Bečvářech
s Mikšova siedla poplatkové sešli pánu našemu všichni, s mlýniště také nemá po-
platkuov žádných. Pan Voldřich řekl panu Jindřichovi, že platové a roboty tuto ne-
nalézají se. A on pan Jindřich řek: že tvé nezahyne a naleznu se poplatkové aneb
roboty tvé. A Štěpán ouředník měl zpraviti to, i nezpravil.
Mikuláš Ročně z Zásmuk u. p. n. k. etc: Najprve že toho sem dobře
svědom, že jest přišel posel k Mikšovi z Bečvar od pana Jindřicha Vojislavského,
pravě, že mu pan Oldřich Popel nehájil poplatkuov platiti.
Mikeš z Beč várek u. p. n. k. s. etc: Svědom sem toho, že když pan
Jindřich poslal svého posla ku panu Voldřichovi, abych já na tu poustku dosed, mně
se to nezdálo. Pan Voldřich řekl: Kdyžf se nezdá, já tě nenutím; poněvadž se
nezdá, já dám odpověď poslu. Potom také brali sme z Vršec vovsy, žlaby i jiné
potřeby.
Valenta rychtář z Zásmuk u. p. n. k. s. t.: Najprve, že nenie s Von-
šovské poustky slibováno člověčenstvie panu Voldřichovi Popeloví, též také s lázně
v Zásmuciech že nenie slibováno člověčenstvie panu Voldřichovi Popeloví, a Eubas
že odpierá panu Voldřichovi slepice jedné, též i Kuba z Stráně otepřel jest, že
neplatí jedné slepice z poustky Jakoubkovské panu Oldřichovi Popeloví, a že ne-
přiznali sů se k platóm ani k robotám s Vonšovského siedla, též i s lázně i také
8 Eožíškovského siedla, a že nenie slibováno člověčenstvie s té poustky, na kteréž
byl Vávra myslivec, kteréhož, když grunt prodal pan Jindřich, vzal ho s sebú do
Hořepníka. Též z Mikšovského siedla z Bečvář nenie slibováno člověčenstvie, s mlý-
niště také nenie slibováno člověčenstvie panu Voldřichovi Popeloví. Také sem toho
svědom, když jest pan Jindřich postupoval lidi panu Voldřichovi, že jest mu řekl
AicUt český XIU. 30
234 D, XlIL Registra soudu komamfho.
pan Voldřich: Tuto se nenalézají lidé, kteříž by měli slibovati člověčenstvie. Pan
Jindřich jemu tak odpověděl : Nestarajte se o to, že já poručím teď úředníkovi Ště-
pánovi, že von to zpraví. Také sem toho svědom, co se dotýče poustky Jakoubkovské
v Vršcích, že jest pobral pan Jindřich koně, krávy, vovce, vuoz, brány, plouh
a vobilé, což bylo.
R. IV. 1. C. 10. a.
1564.
Mezi panem Děpoltem z Lobkovic s jedné, a Jaroslavem z Vřesovic s strany druhé.
1510, 11. dubna.
Feria V ante Tiburcii. Jan Srb z Markyštorfu u. p. n. k. s. etc.:
že sem přišel k rychtáři Bílinskému, aby se zachoval vedle práva, i sstavil sem svého
vraha Vácslava Holého, krčmáře z Libčevsi, že mi jest zabil bratra strýčeného Ja-
kuba. A toho času neměl sem za panem Děpoltem zakoupenie žádného. Byl sem
v hospodách. Potom přišel sem do Bíliny do jedné hospody a tu byl sem některý
čas, dokudž mi se líbilo, a vodšel sem, když mi se líbilo, s též hospody a sloužil
sem u dobrých lidí, kdež mi se líbilo. Potom za panem Děpoltem zakoupil sem sobě
vinici mezi svatým Martinem a mezi vánoci ten čas. Ještě i podnes panu Děpoltovi
člověčenstvie sem nesliboval a nikděž sem neměl ženy.
Prokop rychtář z Bíliny u. p. n. k. etc: Najprve, že přišel ke mně
Srb Jan a žádal mne, abych se zachoval vedle práva. Při tom zstavil jest Vácslava
Holého, krčmáře z Libčevsi, protože jest jemu zabil strýčeného bratra Jakuba, a na
to mí stavné dal. Potom žádal, aby byl dán na rukojmie. I dal sem jej na rukojmie
pod padesát kop. A tito sú rukojmie : Vácslav a Pavel z Libčevsi, vopět Vácslav
Havránek a Marek ze Všechlap. Slíbili sú zaň, a když zah státi nechtěli ti rukojmie,
i žádali za propuštěnie. A já sem je propustil, a jiné mi rukojmie hned postavili,
a to tyto : Jana bratra svého z Lahovic a Marka ze Všechlap. A oni též zaň slíbili
pod padesáte kop. A ta věc stála jest až do sie chvíle a k konci nepřišla ; neb sů
to měli dobří lidé smluviti.
Týž Prokop rychtář pověděl: že jest mi to vědomo, že jest Jan Srb
pod pánem JMtí panem Děpoltem neměl nižádného zakoupenie, než že jest byl v ho-
spodách a že jest dělal, kdež mu se nahodilo. U pana Jiříka Zelenka sloužil rok.
Než teprv po světlem Martině již minulém koupil sobě vinici a zavdal za ni šest
kop míšeňských dvě neděli před vánoci; a že jest pacholek svobodný a pánu JMtí
člověčenstvie nesliboval nikdy ani purgmistru a radě města Bíliny jest nečinil přísahy.
Feria VI ante Tiburcii, die Reliquiarum [12. dubna]. Mikuláš
Chlouba z Bíliny u. p. n. k. : Najprve že toho sem svědom, že Jan Srb zakou-
pení za panem Děpoltem žádného neměl, než byl tu hospodou v Bílině a dělal ta.
Svědomí Je roku Svátosti 1. 1510. 235
a potom slúžil u pana Jiříka Zelenka rok. Než slyšel sem, že sobě koupil vinici
mezi svatým Martinem a vánoci některý ěas. A také sem slyšel, že panu Děpoltovi
člověčenstvie nesliboval.
Jíra Psincovic z Bíliny u. p. n. k. etc: Najprve že toho sem dobře
svědom, že Jan Srb přišlay do města Bíliny dělal u lidí a tlouk se po hospodách
jako svobodný pacholek, i jinde u lidí přespolních dělal jest. Sloužil u pana Jiříka
v Zelenkách rok, a nikdá jest zakoupenie neměl za panem Děpoltem, až tohoto roku
mezi svatým Martinem a vánoci slyšal sem, že jest sobě vinici koupil. A toho sem
také svědom, že jest panu Děpoltovi nikdá člověčenstvie nesliboval.
Matěj vovčák s předměstie Bílinského u. p, n. k. etc.: že svědom
sem toho, že Jan Srb z Zálesie tlouk se po hospodách a že pod panem Děpoltem
nic neměl, než tento rok že sobě koupil vinici pod panem Děpoltem v ty časy mezi
svatým Martinem a vánoci. Tak sem slyšal, a že panu Děpoltovi člověčenstvie ne-
slíbil, a že jest byl pacholek svobodný těch všech časuov, a že sloužil jest u pana
Jiříka Želenského rok.
K IV. L C. 13. a. SroY. svědomi c. 1562 na str. 230.
1565.
Mezi Hanušem z Molkovic s jedné, a paní Katheřinú z Kfeldu s strany druhé. 1510, 12. dubna.
V pátek den Svátosti. Kněz Jan farář z Lomnice na tu přísahu,
kteráž jest biskupu při vzetí kněžství svého učinil, s. t.: To mi svědomo, když sem
přišel na Skály s Hanušem z Molkovic, tu jest Hanuš napomínal paní Eatheřiny, co
jest jemu neboštík pan manžel její poručil, aby mu dala. A paní řekla, že, když budu
mieti se panem Janem místo o to, chci ráda dáti.
R. IV. 1. A. 16. a.
1566.
Mezi panem Jiříkem z Walštayna s jedné, a Petrem Škorní z Stranová purkrabí Yelíšským
8 strany druhé. 1510, 12. dubna.
V pátek den Svátosti. Vaněk Buchal z Železnice u. p. n. k. s, t.:
To mi v paměti, když přišel posel od pana Petra Škorně z Velíše na Bradlec, tu mi
jest kázal pán vzieti list od něho, a já sem vzal a dodal sem ho pánu. A pán mi
rozkázal, abych mu kázal odpovědi dočekati. A on všed k vrátnému do jistébky
i čakal, a pan Jiřík kázal svému písaři list psáti zase jemu purkrabí Velíšskému.
A než písař list napsal, už posel ušel preč, nesečkav odpovědi ani listu, a já sem
ho hledal i v krčmě a nemohl sem ho najíti. A potom sem já přinesl zase pánu
list, a pán jej dal písaři a kázal mu, aby ho dodal po některém člověku jeho na Velíš.
80*
236 D. XIII, Registra soudu komorního.
Bartoš písař z Železnice u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když mě
obeslal pán muoj pan Jiřík z Walšteyna, abych k němu šel na Bradlec, a když sem
šel, potkal sem se s poslem, kterýž přinesl bst pánu z Velíše. I řekl sem mu : Odkud
jdeš? A on řekl: Z Bradlce, I otázal se mne: Ty-lis písař? A já řekl, že sem.
A já řekl mu: Máš-li odpověď? A on pověděl: Nemám. I řekl sem mu: Poď zase
se mnú; viem, že mně pán káže psáti odpověď. A on mi řekl, že nepuojdu, neb
mi nekázali odpovědi čakati. A když sem nahoru ku pánu přišel, kázal mi hned
pán psáti list, a potom mi jej dal a kázal mi, abych jej hned po některém člověku
jeho poslal. I poslal sem jej večer, a ráno aby mu dodán na Velíš byl.
R. IV. 1. A. 16. b.
1567.
Mezi Blažkem konvářem z Piesku s jedné, a Blažkem příjmí Hrábí z Muzluov s strany
druhé. 1510, 12. dubna.
V pátek den Svátosti. Jan Rohle z Piesku u. p. n. k. s. t: Toto
mi jest dobře v paměti, že nynie rok při Svátostech stál sem podle Blažka konváře
v soudné světnici na hradě Pražském. I přišel k němu k Blažkovi Hrabie a mluvil
k němu takto : Smieš-li se se mnú založiti, oč chceš, že tu při, kteráž jest mezi vámi
a pánem mým, že ji prohřáté. A Blažek konvář odpověděl jemu, že bohdá nepro-
hráme. A on Hrabie po druhé řekl jemu : Založ se se mnú a jmenuj sobě, oč chceš.
A Blažek konvář řekl jemu: Nechf jest o kožich, o liščí podbHškový. A on Hrabie
stáhl k němu ruku a Blažek konvář také. I dali sobě na tom ruce. I řekl Hrabie
takto: Nechf jest o dobru kuní šubu novů slušnú. A Blažek konvář řekl: Jdef.
A já k tomu zavolal: Šuby z Humňan. A řekl sem jemu takto: Slyš tento základ!
A on pověděl: Jaký to základ? Teď se založili o kuní šubu dobru novů, Hrabie
s Blažkem konvářem ; a oni oba se k tomu přiznali a tak pověděli, že jsme založili.
A to jest tak v pravdě.
Feria III post Tiburcii [16. dubua]. Jan Piruožek, hospodář
domu pana z Pernšteina etc, u. p. n. k. s. t. : To mi jest vědomo a v paměti,
když sú při vyhráli páni Písečtí, tehda já a Blažek konvář do soudné světnice veliké šli
sme. Napomínal jest Blažek konvář Blažka Hrábí z základu, z kunie čuby dobré.
Von Blažek Hrabie pověděl, že já sě v té věci nepamatuji. Konvář Blažek zase
Blažkovi Hrábí odpověděl: Kterak se nemáš pamatovati, však jsň byli dobří lidé
při tom? Tehda Blažek Hrabie opět vodpověděl: Jestliže mne bude kto pamatovati,
že já chci tobě dáti. A to bylo po svatém Martině některý den.
R. IV. L A. 16. a.
Svédomi h roh* Svátosti I 1510. 237
1568.
Mezi Janem Yrchotou z Yrchotíc 8 jedné, a Jindřichem z Hodějova s strany druhé.
1510, [12. dubna].
Mikuláš Liška z Janovic u. p. n. k. s. t.: To mí svědomo, že Vašek
z Křešic stavil Harovce a pravie, že mu slíbil za puol kopy a za něco viec. I uničili
sú oba ku právu, Vašek aby nan uvedl, a Harovec aby odvedl, a to pod V kopami
míšeňskými každá strana. I připrosili sme k sobě ze dvů práv jiných lidí, z Neveklova
dvou a z Sedlce také dvú. A když byl soud osazen, tu jest jim podáno, aby se
přátelsky smluvili. A Vašek z Křešic odpieral a pravil, že chce právem rozeznán
býti. A když jsú rukojmie obnovili, tu jest Vašek žaloval na Harovce a nemohl naň
nic uvésti. I vostal jest křiv proti Harovcovi. A propadl pánu vinny V kop míšeňských
té, kteréž byl uničil proti Harovcovi.
Jan z Janovic u. p. n. k. s. t: To mi v paměti, že Vašek z Křešic stavil
Jiraštu pro Harovce na právě páně Vrchotově pro XXXVI grošuov míšeňských.
A rychtář jest kázal Vaškovi uničiti pod V kopami, právě-li jest stavil, a tohoto
Harovce také aby odvedl též pod V kopami. A když sme právo osadili, požádali sme
pána nitšeho, aby nám přijednal z jiného práva viece konšeluov. A pán zjednal nám
čtyři: dva z Sedlce a dva z Neveklova. I podávali sme jim toho, aby se o to přá-
telsky smluvili. A Vaškovi se nezdálo, než chtěl právo trpěti, co mu přinese. A když
sú k soudu přistúpili, kázali sme rychtáři, aby rukojmie obnovil. I stalo se tak. Tu
J8ů opět znovu uničili pod V kop, A když jest Vašek vedl při proti Harovcovi,
i nemohl naň nic uvésti, ostal proti němu křiv, a panu Vrchotovi propadl těch V kop,
kteréž uničil, že jest právě stavil.
Jan Vlček z Janovic u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, že Vašek z Křešic,
člověk páně Hodějovského, stavil na našem právě pro XXXVI grošuov Jiraštu ze Lhoty
pro Harovce. A tu rychtář uručil jest je pod V kop s obů stran, Vašek aby nan
uvedl a Harovec aby odvedl. A když sme byli požádali pána našeho, aby nám z jiného
práva přijednal konšel — neb nám se zdála to věc obtížená — i přidáni jsú nám
čtyři konšelé: dva z Sedlce a dva z Neveklova. A když jsme soud osadili, že nás
bylo XVI konšel, podali sme toho stranám, chtějí-li, aby se radše přátelsky smluvili.
A Vašek k tomu nechtěl pHstúpiti, než chtěl právo trpěti, co mu soud přinese,
a Harovec také. A když jsú k soudu přistúpili, tu jsme kázali rychtáři, aby rukojmie
obnoveni byli. A když sú opět znovu pod týž základ uručili, pod pět kop, Vašek
vedl jest při proti Harovcovi, a Harovec mu odpieral. I zdálo se nám, že Harovec
měl dostatečnější svědomie než Vašek. I ostal jest Vašek proti Harovcovi křiv a pánu
propadl vinnu podle práva těch pět kop, kteréž byl uručil.
Mikuláš z Janovic u. p. n. k. s. t: To mi svědomo, že Vašek z Křešic
238 />. Xin. Registra soudu komorního.
stavil člověka páně Martinického jménem Harovce pro XXXVI grošuov. A když sů se
0 to nemohli srovnati, že Harovec mu odpieral, že ho nepravě stavil, a Vašek pravil,
že právě. I uničili sú oba ku právu pod V kopami grošuov míšeňských, každý zvlášf.
1 prosili sme pána, aby nám bylo přidáno konšel z jiného práva. I pHjednal nám
pán čtyři konšely: dva z Sedlce a dva z Neveklova. A když sme soud osadili, tu,
než k soudu přistúpili, podali sme jim toho, aby se o to přátelsky smluvili. A oni
nechtěli, než chtěli radše právo trpěti. I když sú ku právu přistúpili, kázali sme,
aby rychtář rukojmie obnovil. A když se tak stalo, tu sú proti sobě vedli pře, Vašek
proti Harovcovi. I nemohl jest na Harovcovi nic mieti ; neb naň nic nemohl dovésti.
I ostal jest Vašek proti němu Harovcovi křiv a pokutu tú propadl, to jest pět kop
míšeňských panu Vrchotovi ty, kteréž uničil jest ku právu.
Petr Krbec z Janovic u. p. n. k. etc, páně Vrchotuov člověk etc, svědčil
takto : Vašek z Křešic obstavil Jiraštu ze Lhoty pro šest a pro půl kopy pro Harovce,
kdež mu Harovec byl rukojmí Vaškovi, tu aby vedl nan, právě-li stavuje. A tu jest
naň neuvedl, by právě stavoval. A rychtář ho uručil, právě-li sstavuje, pod V kopami
grošuov míšeňských, a právo sme jim proto vosadili. I nemohl jest naň nic uvésti,
že jest křivě sstavil. I propadl Vašek těch pět kop. A aby se jim krátko nestalo, ze
dvú práv sme konšely přijednali k tomu soudu : z Neveklova a z Sedlce. I byli sme
je na přátelskú smlouvu poddali, a oni se nesmluvili. A když Vašek vinu propadl,
tu vinu pán jest náš pan Vrchota vzal.
Petr Vondra z Janovic u. p. n. k. etc: Jest mi to dobře vědomo, že
jest Vašek obstavil, Bíešického pána Jindřicha člověk, Jiraštu ze Lhoty pro Harovce,
protože jest vinil Harovce pro šest a pro půl kopy. I nemohl jest Vašek Dvořák
na Harovce nic provésti, proč jest ho obstavil, než jež obstavil v Janovicích na právě
a uručili pod pět kop grošuov míšeňských. I soudili sú se o to před právem v Jano-
vicích. A když sou je o to slyšali, povolal jest rychtář k tomu konšeluov Janovských.
A když je vo to slyšali, i poddali je, chtí-li se o to přátelskú smlúvú smluviti
I nechtěl k tomu přistúpiti Vašek Dvořák a řekl, že chce právem živ býti. I musili
rukojmie obnoviti pod ten základ propadení pánu pod V kop grošuov míšeňských.
I vosadili sou vrch práva, aby se žádnému krátko nestalo, z Sedlce dva a z Neve-
klova dva, a z jednostajné vůle sou rozsudek pověděli. A XVI jich sedělo na tom
soudě. A Vašek jest křiv vostal, že nemohl jest nic provésti na ně, že jest Harovec
hodné svědomí měl a lepší než Vašek. A Vašek uručil těch pět kop a propadl je.
A Harovec byl též po V kop uručil a vostal práv.
Jan Jeníček z Janovic, člověk páně Vrchotuov, u. p. n. k. etc:
Prosil Vašek z Křešic ouředníka pána mého rychtáře, aby mu sstavil člověka z Radotína
menem Jana Harovce, vině jej, že by mu přislíbil za někoho za kuoň. A on mu
odpíral toho, že by jemu tím vinen nebyl. I když přišlo na vrch práva, tehdy.
Svědomí Tc roku Svátosti I 1510. 239
když měli přistúpiti k soudu, tehdy nám se zdálo, že by nám ta věc obtížena samým
byla, i prosili sme svého pána, aby nám přidal s jiného práva konšeluov. I přidal
nám z Sedlce dva a z Neveklova dva, aby nás bylo se tří práv, aby se mu křivda
nestala. I když předstúpili před nás, sedělo nás XVI, jakož řád a právo. I prosili
sme jich, aby se o to smluvili. A oni pověděli, že nechceme než právem živi býti.
Tehdy když kázem, aby rychtář rukojmie obnovil, a oni obnovili, tehdy Vašek vedl
svědomí proti Harovcovi. A Harovec jemu odpíral, že jest měl svědomí hodnější.
A my seznali jeho Harovcovo svědomí hodnější. I rozhodli sme, že vinen Vašek
vostal a pánu pět kop grošuov míšeňských propadl. A pán se mezi nás nachýlil a řekl :
Mám-li vzíti čili nic. A my řekli: Ty máš vůli toho. Vezmi neb mu odpust. Učiň,
co chceš.
V sobotu před svatým Tiburcím [13. dubna]. Václav z Janovic
u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, když sme jeli do Prahy o svatém Martině nynie
minulém, potkali sme Vaška, člověka páně Hodějovského. I dal pánu „Dobré jitro".
A pán mu řekl : Vašku, cos na mne svědčil ? A on řekl : Pane, nesvědčil sem nynie
nic, než což sem prve svědčil, to najdete tam. A pan Vrchota řekl mu: Vašku,
pravil mi pán tvuoj, že bych já tobě přiřiekal, že já z tebe té vinny nevezmu.
Však dobře vieš, když jsi se se mnú radil o to, řeklf sem: Raď se s svým pánem,
však máš pána! A já sem tobě nic nepřiřiekal. A Vašek řekl jest: Tak, pane! Já
sem skrze vás nic neprosoudil než skrze křivé svědky. A víte pane dobře, že sů
vaši lidé té pře mé svědomí byli a mně nechtěli pravdy seznati. A pán řekl: I co
sem já v tom vinen tobě?
Pavel z Martinic, člověk a ouředník páně Zdeňků z Vokrou-
hlice, u. p. n. k. etc: že obstavil páně Křešického člověk Vašek z Křešic páně
Zdeňkova člověka Jana Harovce z Radotína, že by mu slíbil za člověka páně
Vrchotova Matouše Kolenáče z Janovic; člověk pána mého vodpor činil slibu tomu,
že jest neslíbil za člověka Vrchotova. A von přes to přes všecko jej obstavil v Jano-
vicích. I tu proved před právem při svú Jan Harovec, že jest neslíbil. I byli při
tom konšelé se dvou práv s jiných, s páně Repova dva a s páně Popelová dva,
i tu v Janovicích rozeznali, že Jan Harovec neslíbil za Mathouše Kolenáče, člověka
Vrchotova. I tu člověk pana Křešického Vašek propadl pět kop základu, že jest uručil
pod pět kop na člověka Zdeňkova, že právě sstavuje Jana Harovce. I těch pět kop
položil jest panu Janovi Vrchotovi.
Vavřinec ze Lhoty, člověk páně Ctiboruov Martinského,
u. p. n. k. etc: Najprve, že vobstavil člověka páně Zdeňkova Jana Harovce Vašek
z Křešic pro šest a pro puol kopy na páně Vrchotově právě v Janovicích. A my
sme s ním stáli s Harovcem proti Vaškovi, a člověk páně Zdeňkuov Jan Harovec
240 D. Xm. Registra soudu komorního.
práv zuostal před konšely. Konšelé jemu Vaškovi i Janovi Harovcovi řekli, aby se
přátelsky smluvili, že jim toho přejí. A Vašek nechtěl než na právu dosti míti.
K IV. 1. A. 20. a. a B. 2. a.
1569.
Mezi Václavem Přechem z Čechtic s jedné, a Burianem a Markvartem bratřími z Kraselova
8 strany druhé. 1510, 12. dubna.
V pátek den Svátosti. Bláha z Dřešína u. p. n. k. s. t: To mi
svědomo, že když pan Přech z češtíc honil zvěř na lesiech páně Peršteinarových, a já
stál sem v ouvazku teneta, i nezabili sme nic; neb zvěř vyšla ven z leče.
Jan z Radešova u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že stála zvěř na lesiech
páně Peršteinarových, a já sem byl se panem Sádlu. I léceli sme teneta; i nezabili
sme nic ; neb se zvieře vyvalilo z teneta ; a pan Přech též s námi lécel.
Petr Karas z Češtíc u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že nás poslal
pan Přech se panem Sádlu, abychom léceli teneta na lesiech páně Peršteinarových
cestou svobodnou. A já stál sem u teneta. I uvalilo se zvieře v teneto, a já ne-
mohl sem tak skuoro přispěti, až mi se zase zvieře vyvalilo z teneta; než proto
sem je ranil.
Bartha z češtíc u. p. n. k. s. t: To mi v pamětí, že nám kázal pán
náš pan Přech, abychom teneta léceli na lesiech páně Peršteinarových ; neb zvěř stála
na nich na těch lesiech. I léceli sme cestou svobodnou. I uvalilo se zvieře v teneto,
i nemohli přispěti, až se zase ven vyvalilo.
Václav z češtíc u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pan Sádlo obsel
zvěř na lesiech páně Peršteinarových ; i prosil pána našeho pana Přecha, aby mu lidí
a tenat puojčil. A pán náš puojčil. I léceli sme teneta cestou svobodnou na týchž
lesiech. A stál sem u teneta. I nezabili sme nic ; neb se zvieře ven vyvalilo z teneta.
Šimon z češtíc u. p. n. k. s. t: To mí svědomo, že sme honili zvěř na
lesiech páně Pemšteinarových se panem Přechem a se panem Sádlu; i nezabili sme
nic; neb se zvieře ven vyvalilo z tenete. A léceli sme cestou svobodnou.
Mikuláš Slávek z Češtíc sv. p.
Vaněk z Stříedky sv. p.
Vaněk Hoden z češtíc u. p. n. k. s. t: To mí svědomo, že zvěř stála na
lesiech páně Pemšteinarových, a já šel sem se psy a zapouštěl sem psy. A psi hnali
zvěř až do tenat. I vyvalilo se ven zvieře z teneta, než proto bylo raněno, a cestou
svobodnou sme léceli.
Benda z Češtíc u. p. n. k. s. t. : To mí svědomo, když sú obešli zvěř na
lesiech páně Pemšteinarových, a já šel sem se psy a zapouštěl sem psy z rozkázání
Jana Sáčka, páně Přechova člověka.
Svědomí Ic rohu Svátosti I 1610. 241
Kříž z Češtic u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že z rozkázání pána
našeho, pana Přecha, zapouštěl sem psy na lesiech páně Peršteinarových na zvěř; neb
v nich zvěř stála,
Jíra Bašták z češtic sv. p. Medek z Češtic sv. p.
Šimon z Němčic sv. p.
Mathúš Kraysuov syn z Němčic n. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že
z rozkázání pana Přecha zapouštěl sem psy na lesiech páně Peršteinarových. A zvěř
běžela k tenatuom a uhodila v teneta. A potom se zase ven vyvalila. A tak ne-
zabili sme nic.
Mareš z Němčic u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že zapouštěl sem psy
na lesiech páně Pemšteinarových, neb v nich zvěř stála, z rozkázání páně Sádlová.
A psi hnali zvěř až k tenatuom. I vyvalilo se zvíře ven. A také léčili sme cestou
svobodnou. I nezabili sme nic.
Matěj z Němčic u. p. n. k. s. t: To mi svědomo, že z rozkázání pana
Přecha a pana Sádly zapouštěl sem psy na zvěř na páně Perštaynarových lesiech;
a psi hnali zvěř, až uhodila do teneta, a potom se ven vyvalila, vše na těch lesiech.
Jan Sáček z čabus u. p. n. k. etc. : Co se dotyce toho honu, kterýmž
jest honil pan Přech z Češtic zvěř, svědom sem toho, že jest nehonil na páně Kra-
silovského, ale že jest byla zvěř na páně Perštaynarově gruntiech.
R. IV. 1. 6. 5. a. SroT. STědomi 6. 1548 na str. 216.
1570.
Mezi Zigmundem Čiečem z Nemyčevsi s jedné, a Vítem písařem páně Černínovým v Hradci
Králové etc. 1510, 12. dubna.
V pátek den Svátosti. Bartoň příjmí Radoch z Hradce Krá-
lové u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, že sem brannaym tu v Hradci, a Vít dával
mi cajchy formanuom pro clo, a já bera je od nich, když z města jeli, a penieze
sem od nich bral od formanuov, kteříž na podměstí jeli, a panu Vítovi sem dával.
Mařík branný z Hradce Králové u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo,
že pan Vít písař bral ode mne cajchy i penieze, když ke mně přišel do brány, a to
ty, kteréž sem od formanuov bral s vozu.
Jan Škrha u. p. s. t. : Jest mi to dobře v paměti, že po smrti nebožtíka
pana Čieče Vít písař bral clo, kterýž přichází od formanuov, i jiné duochody ze
mlýna. A potom přijel některý čas pan Zigmund čieč do Hradce i stál u mne.
A když měl preč jeti, poručil mi vepře, kteříž ve mlýně byli z Kováče přihnané,
— a bylo jich XI, tu vykrmeni na týmž mlýně — , abych je prodal. A já sem je prodal
ArchiT Český XIII. 31
242 D. XIIL Begistra sMdu komorního.
řezníkuom naším. A Vít písař zvěděv, že sem je prodal, nedal jich bráti. A tak po-
věděl: Nechf Škrha nerozkazuje, nechť já rozkazuji; neb jest mně poručeno.
Petr obyvatel na Malé Straně u. p. n. k. s. t.: To mí svědomo, že
Vít písař byl ouředníkem u nebožtíka pana Václava Číeče až do jeho smrtí, a že
jest k sobě penieze přijímal celné.
R. rv. 1. B. 6. b.
1571.
Mezi Janem Eamaykem z Pokratic s jedné, a Barboru z Harasova s strany druhé.
1510, 12. dubna.
V pátek den Svátosti. Johannes písař z Lithoměřic u. p. n. k.
s. t. : Když sem byl požádán od neboštíka pana Jindřicha z Pokratic, když kšaft
dělal, i zkazil jej; a potom dělal druhý kšaft a něco k němu viec kázal připsati,
než v prvním bylo. I zapsal jest paní Barboře věna tři sta kop míšeňských, a mocnu
otcovskú poručnicí ji udělal statku svého. A při tom oznámil před konšely Litho-
měřickými, že mateři své dlužen LV kop míšeňských a že jí dal puol léta napřed
věděti, že jí ty penieze chce dáti anebo ten, komuž to poručí. A že jest Jan bratr
jeho při tom nebyl, když jest druhý kšaft dělal.
R. rv. 1. B. 7. a.
1572.
Mezi Alžbětu z iŤebska s jedné, a Janem z Eestřan s strany druhé. 1510, 12. dubna.
V pátek den Svátosti. Kryštof z Strakonic u. p. n. k. s. t.: To mi
v paměti, když jest v Strakoniciech hořalo, tu jest pán muoj JMt na mne zavolal:
Kryštofe! Vstaň a pohleď, kde to hoří! A pán také za mnú vstal. I šli sme do
hořejší komory a nemohli sme znáti, kde hoří aneb u koho. A potom pán JMt šel do
čelední světnice a potom na pavlač, kde hlásní sedají, a tu se jich ptal: Mnedle,
kde to hoří aneb u koho? I pověděl pan Stomír: Tak, pane milý, hoří stodola
Vojtova. A potom se pán po druhé ptal: co to nad ní stojí ještě. A Stomír řekl,
že Bavorovského stodola.
Kryštof Pepi z Strakonic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když
v Strakoniciech hořalo, tu jest pán muoj JMt šel na pavlač, kde hlásní sedají, a já
za ním. I otázal se pán, kde to hoří a u koho. A Stomír, páně služebník, řekl:
Pane, u Vojta stodola hoří. A pán řekl: A co viec stojí? A Stomír řekl: Pane,
stodola Bavorovského.
Bernarth Stomír z Tětětic: To mi v paměti, když sem ležal v Strako-
niciech na zámku, i uslyšal sem hlas aneb křik ňáký. I vstal sem a šel sem na pavlač,
kde hlásní sedají, a našel sem tam pána starého JMt. I otázal se mne pán JMt:
Svědomí k roku Svátosti I 1610. 243
Stomíře, kde to hoří ? A já sem řekl : Pane, Vojtova stodola. A pán ráčil Heci :
A co to stojí na straně? A já řekl: Páně Bavorovského stodola. A to beru k své
vieře a k své duši, že což tuto svědčím, že jest tak v pravdě.
Bárta z Strakonic, ouředník pana Jana Strakonického, u. p.
n. k. etc. : Najprve, že svědom sem toho, když hořelo v městečku Strakonicích, na
zámku jsa, že viděl sem to, že hoří, ale neviem, čí se jest najprv zapálil duom.
Pověděl Stomír, pána Strakonického služebník, když se ho tajž pán Strakonický otázal,
kde hoří, a on řekl, že hoří Vojtova stodola, souseda Bavorovského.
R. IV. 1. B. 7. b. a 8. a.
1573.
Mezi Jiříkem Šedívkem s jedné, a Vrchotú etc. s strany druhé. 1510, [12. dubna].
Gregor Šernéř s Malé Strany u. p. n. k. etc: Jest mi svědomo, když
sem stál před svým domem v samý večer, tehda přišel Jiřík Šedivek, rychtář toho
času, a Ambrožka s Malé Strany s ním, a vadili se s Vrchotů před mým domem.
Neviem, chtěli-li sú ho zatknuti čili nic, aneb voč sú se vadili. Toho nic nevím.
Michal s Malé Strany u. p. n. k. etc.: že jest mně bílý groš poslal
Vrchota po Polákovi, služebníku svém, na víno a na dobru vuoli, a já ho vzíti ne-
chtěl; neb sem jak živ žádnému z peněz nesvědčil, než čehož sem svědom, to
sem seznal.
Jan Kostka, vetešník na Malé Straně obývající, u. p. n. k. etc:
Přišel ke mně Polák, služebník Vrchotuov, mluvě tato slova Michálkovi: zač tebe
pán prosil muoj, aby to učinil; a teď pán muoj groš bílý poslal na víno, aneb na
dobru vuoli. A povrh ten groš, i šel pryč. A my sme po pacholeti poslali mu jej
zase; neb sem já mu ho vzíti nedal, než řekl sem mu, aby čehož jest svědom, po-
věděl bez poplatku jemu Vrchotovi. Přišed zase Polák, služebník Vrchotuov, řekl:
Michalko, že pán chce pro tebe učiniti, začkoli žádati ho budeš.
V sobotu před svatým Tiburcím [13. dubna]. Johanka z Světí
u. p. s. t. : To mi v paměti, když sem vyšla ven z domu svého, uhlédala sem
Bohuslava Vrchotu, an jde z svého domku. I šla sem k rychtáři s zatykačem, chtiec
jíti po právu, a žádala sem rychtáře, aby Bohuslava Vrchotu zatekl. A když sme
k němu šli, řekl jest Bohuslav Vrchota, že mám za sebú holomka. Tehdy mi rychtář
řekl : Nu, co chceš činiti ? A já sem řekla : Bojím se, abych nic proti právu neučinila ;
nechf jde ke všem čertuom! A bylo jest u večer, i nechala sem ho tak.
R. IV. 1. B. 8. a. a B. 9. a.
31*
244 D, XIII. Registra soudu komorního.
1574.
Mezi Křížkem zlatníkem [a] hospodářem Hilburkova domu z Hradčan 8 jedné, a panem Yá-
cslavem z Drahonic a na Ploškovicích 8 strany druhé. 1510, 12. dubna.
Feria VI. die Reliquiarum. Kateřina z Žatce vdova, obývajície
v Voboře u. p. n. k. etc: Toho času, když sem byla u Křižka, zlatníka na Hrad-
čanech, kuchařkou, když měl bráti se z domu, který má na Hradčanech, pan Václav
Ploskovský k Rypskému do hradu Pražského, tehdy pan Křížek puojčil jemu Čtyř
peřin a dvou polštářuov a dvou prostěradl, a tří mis cínovajch a tří taléřuov, a dvou
ubrusuov a dvou ručníkuov a dvou konví cínových. Potom když sem přišla od Křižka
ku panu Vácslavovi Ploskovskému, chtěl pan Václav, aby mu Křížek puojčil viece
šatuov; a on nechtěl. A potom on pan Vácslav šel jest s Hrábí služebníkem svým
k Křížkovi do domu. I posadivše se s ním v světnici, poslal pan Václav Jana, slu-
žebníka svého, do komory Křížkovy, a on Jan, služebník páně Václavuov Ploskov-
ského, z rozkázánie pána svého vzal dvě peřině a dva polštáře a dvě prostěradle
a dvě podušky. Pak chodil Křížek zlatník ku panu Václavovi Ploskovskému do Ryp-
ského domu na hrad Pražský s dobrými lidmi, mluvě s ním, aby šaty jeho zase mu
vrátil, a von nechtěl. Křížek chtěl-li jest hosti chovati, musil jinde šatuov vypójčovati
a musil od nich platiti vod každého lože XH grošuov míšeňských do téhodne.
Voršila Kavková, hospodyně z Chocholové zahrady, u. p. n. k,
etc: Svědomá sem toho, že Křížek, zlatník z Hradčan, chodil upomfnat z konví,
z taléřuov, z šatuov a z mis cejnových pana Vácslava Adama Ploskovského do domu
páně Rypského na hrad Pražský.
Blažej Štaynraytr zMuzlova, služebník páně AdamuovzDra-
h o n i c, u. p. n. k. s. t. : Jest mi to vědomo, že Křížek zlatník puojčil šatuov ložních
panu Adamovi Ploskovskému, ale neviem, mnoho-li či málo; než ty, kteréž puojčil
jemu, byly jsú nic dobrého, strhané. Co se dotajče cínového nádobie, to mi jest dobře
vědomo, že jest puojčil pánu mému panu Adamovi dvú konví cínových, jedna v pintu
a druhá v puol pinty, a tři mísy cínové a tři taléře cínové ; vo jiných věcech já neviem.
R. IV. 1. B. 8. b.
1575.
Mezi panem Albrechtem, panem Heřmanem a panem Karlem bratřími z Šumburka 8 jedné,
a panem Janem Šumburkem s strany druhé. 1510, 12. dubna.
Feria VI. die Reliquiarum ante Tiburcii. Jiřík z Rokytníka,
ouředník na Březně etc, u. p. n. k. etc. seznal takto: že sem vydal pět seth
kop grošuov na miešensko bez deseti kop grošuov míšeňských panu Janovi Šumbur-
kovi, a tu summu vydal sem jemu z Břězenského zboží.
Svědomí k roku Svátosti 1. 1510. 245
Feria V. post Tiburcii [18. dubna]. Jiřík z Lithoměřic u. p. n.
k. s. t.: To mi svědomo, že když sme dělali počet s ouředníkem na Březně pann
Albrechtovi, i zečteno jest, že pan Jan Šumburk vzal a vyzdvihl hotových peněz
pět seth kop míšeňských bez X kop grošuov též míšeňských.
R. IV. L B. 17. a. a C. 7. b.
1576.
Mezi panem Jindřichem z Walšteina s jedné, a paní Eatheřinú z Efeldu s strany druhé.
1510, [12. dubnaj
Matěj Halama příjmím z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p.
n. k. etc. : Byl sem při pánu svém při mezení gruntuov, když jsú rozmezovali grunthy
pana Jindřicha Ješka Svojanovského a pána mého. Byl při tom pán muoj JMt, pan
Tomáš hajtman a pan Tristram a mnoho jiných dobrých lidí. Tu se jest pán ráčil
otázati na panu Thomasovi, pana Ješka hejtmanu: máš-liž moc toho od pána svého
toto meziti. I pověděl pan Thomáš, že mám. Tu sou šli a mezili a ukázali k stráni,
na dub ukázavše, i šli k jednomu kři k vrbě, k řece mezíc. Pan Šťastný ráčil jest
tu mluviti k panu Tomášovi: Již-li se jest tuto dobře rozmezilo? A pan Tomáš jest
pověděl: Pane, jest dobře; toto jest grunth pána mého JMti a toto VMti. Kdež se
jest pán nesoudil o tento grunth, ale o tento se soudil a jej vysoudil a obdržel jej.
Tu sú ten keř osekali obojí lidé a znamenali. Tu sů pak odtud šli různo spolu
domuov. Tu jest pán ráčil dáti ten grunth Turnovským, kterýž jsú rozmezili lidem
svým ; tu pak z toho grunthu pobrali sú nám lidé paní Eatheřinini pychem a kvaltem
seno lůni.
Šimon Bednář z předměstí Turnovského, člověk páně Šťast-
ného, u. p. n. k. etc: Byl sem na té louce při tom, když pán muoj tu byl
a Thomáš, ty chvíle hajtman na Skalách u pana Svojanovského, tak že sú z toho
dubu^ kterýž jest od staradávna na mezi, okázali k tomu kři u Jizery. Také se
otázal pán náš: Pane Thomáš, také-li si se soudil o tento kus? A on pověděl pan
Thomáš: Pane, že sem se o tento kus nesoudil. Ihned sou ten keř roztínali na
rbzno a znamenali, i jest to ještě dobře roztínání znáti a rostlé tak. A ihned vod
toho křě hledíc na ten dub natajkali sú vrbí na mezi. A to se stalo za života
a zdraví pana Jindřicha Svojanovského. A vobec toho požívala s strany páně
Šťastného a prodávali vrbí i seno, a jiných lidé pánóv toho sú neužívali, jediné pána
mého pana Šťastného toho času, jak se přě skonala. Než po smrti pana Svojanov-
ského pobrali nám pychem lidé páně Svojanovského seno z té luky, a praví, že sů
to učinili z rozkázání pánuov a ouředníkuov svých.
Říha kuchař z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc:
Edyž sem byl s pánem svým JMtí na těch mezech a byl při tom Thomáš, hajtman
246 D. Xni. Registra soudu komomiho.
pana Skalského Ješka, tu na Tomášovi pán votázkn učinil : Pane Thomáš ! Také-Ii se
YO tuto louku mou soudil a vo tůni ? Tehdy jest řekl pan Thomáš : Pane milý, já sem
se vo vaše nesoudil ; neb jest to vaše. I prosil jest pan Thomáš pána našeho, aby nám
tu louku dal k ůbci. I řekl pán jemu : Však sem jim dosti dal. A pan Thomáš
tomu řekl: Pane, víc-li jim dáte, víc vám děkovati budou. I potom řekl pán: Nu,
co já svým lidem udělám, udělám jim jako pán tvou příčinou. Potom nám kázali ji
kliditi, ješto byla zarostlá. Tehdy sme ji vysekali a vyklidili. Nehájil nám toho
žádný ani nám které zádavy činil. Potom sou ji prodali byli na ssečení, žě nehi^il
tomu člověk žádný. Až teď paní Eatheřina paní Ješková pobrala nám kvaltem
a mocí to seno z té louky. Potom přišel Jiřík šafář, kterýž býval na Sviňanech.
I řekl mně: Kuchaři, vy již nestojíte za nic, co vám váš pán dá, to my vám zase
pobéřěm. A já sem jemu řekl proti tomu: Neb ste nám to učinili mocí a kvaltem,
a kdybychme o tom věděli, byli bychom se s ouředníky svými o to radili, že byste
nám brali nebo nebrali. A on řekl: Co byste tomu byli učinili? Však jest nás
bylo víc než na padesáth. A potom sme měli míti pomoc od jiných dvú pánóv.
Mikeš Kantuov z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.:
Když sme byli se pánem na těch mezech a pan Thomáš tu také byl, a tu slově ten
grunth na farářství, i měli vo to nesnáz nějakú s páně Ješkovými lidmi, že to na-
říkali. Tehdy pověděl pán: Vo tento-li kus se mnú se pane Thomáš chcete súditi?
Tehdy pověděl Thomáš: že já se nechci vo to súditi, co pána mého není. Tehdy
potom mezníky sou dělali hned, a pán pověděl, že bych chtěl víc svého ustupiti,
než bych chtěl křivdu učiniti. Tehdy po některém času, když jest byl pan Thomáš
ouředníkem u pána, tehdy sou jeho sousedé žádali, aby pána žádal za ten kus, aby
pán jej k uobci dal. To jest pán k žádosti lidem svým učinil, žě jest ten kus jim
dal. A sekali potom tu trávu na té louce. Potom sou lidé páně Ješkovi to seno
pobrali kvaltem a pychem z rozkázání ouředníka pana Trystrama. Když sme k nim
mluvili, proč sú to učinili, a oni pověděli, že sů z rozkázání ouředníka to učinili.
Jiřík Pical z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.:
Což se toho dotýče, když sme chodili na meze s pánem JMtí a s panem Thomasem,
i když byli na hranicech u dubu, tu sú šli k vrbě po té louce. I otázal se pán
pana Thomasa, také-li se soudil vo tento kus. A on pověděl, že nic. I řekl mu pán :
Nu, pane Tomase! Vytýkajž na tu vrbu od toho dubu, aby meze rozeznali. I sekal
sám pán tu vrbu sekerku, kteráž na mezi stojí proti tomu dubu na stráni. I tu sú
vytkli, a tu sou meze. I žádali sme pana Thomasa, aby nám pán ráčil to dáti a za
nás přímluvu ku pánu učiniti. I žádal jest od nás pána a přimluvil se. A to bylo
za pana Jindřicha Ješka zdraví. A my toho užívali. Pak za paní Katheřiny jest
nám tu z té louky pychem seno pobráno, a my vo tom nevěděli. A byl při tom pan
Trystram, když sou ty meze vytykovali.
Svědomí k rolou Svátosti 1. 1510. 247
Jan Tměný z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc:
Byl sem ph svém pánu, když meze rozdělovali při farářství se panem Thomasem,
a pH tom byl pan Trystram, tehdáž pána našeho hajtman. A když ty meze roz-
dělili, tu sú nám kázali nátek nasekati, a já je pak vytýkal. Tu jest pan Šťastný
otázal: Dobře-li je tak, pane Thomase? A on pak schválil, že jest dobře. A nikdy
sem se vo to nesoudil, co jest vašeho, než co jest pána mého. Toto jest pána mého
a toto jest vaše. A když sme šli domuov, tu jest prosil pan Thomas podle nás za
tu louku, aby nám pán tu louku dal. A tu sou nám pychem seno pobrali na té lúce
a vezli to seno na Fryczsstanské zboží. A ti lidé byli z toho zboží Frycztaynského,
a vezli to seno k záduší Hrušticskému. Ale to přísluší k našemu záduší.
Jan Šmika z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc:
Slyšel sem nějaké řeči od Martina Moravka z Chutnovky, když již to seno z té louky
pod Klíči pobrali, kteráž nám JMt pán dal. Tehda sme my řekli jemu, že ste nám
pobrali pychem, kdež sme my vo tom nic nevěděli. Kdybychom věděli, brali byste
neb nebrali. Tehdy ten Martin Moravek pověděl : Kdybyste nám toho hájili, že bychom
vám toho hájili, neb nám řekl pan Kunát dáti pomoc z Rohožce.
Mathouš kovář z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc:
Když sem byl se pánem vo ty meze na louce pod Klíči, i ukázali na stráni na jeden
velký dub, vodtud pak přímo šli až k vodě. I rozťali vrbový keř, a tu odtud dělali
nátky po té louce. A potom nám paní Katheřinini lidé, kteráž měla neboštíka pana
Jindřicha Svojanovského, pobrali pychem na té louce seno.
Ambrož sladovník z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n.
k. etc : Koupil sem tu louku na zsekání pod Klíči vod obce Turnovské i sklidil sem
ji i pobral. Žádný mi nebránil. A jest tomu na třetí léto. A když koupil jiný
lůni, i pobrali jemu s ní to seno pychem paní Katheřiny lidé, kteráž ty chvíle na
Skalách byla.
Vojtěch Šašek z Turnova, člověk pana Šťastného, u.p.n.k. etc:
Šli sme za pánem JMtí na ty meze pod Klíčem, a bylo při tom mnoho lidí, byl pan
Thomas, pan Trystram. Řekl jest pán JMt Thomasovi, když na mezech byli: Pane
Thomas! Dobřě-li tak bude? A on jest řekl: Ještě maličko. I řekl pán; Milý pane
Thomas! Což jest o kus země, však já jí při sobě nevážím nic. I vzavši pan Šťastný
jednu sekyru od senníka, i tu nátky sám sekal ve kři vrbovém. I vzal Václav holič
ten prut a Tlučhoře Jan i natýkali ty meze. I na tom se v dobré vůli rozešli. I pan
Thomas mluvil: Pane Jindřiše! Tobě jedna a druhá strana pánu mému jest. I ne-
bylo v to saháno nikdy za nebožtíka pana Jindřicha. Než za paní Katheřiny tu jest
nám pychem pobráno seno. Já sem hajný učiněn nad tú lúkou a prodával sem prut
i seno, a nebylo za nebožtíka pana Jindřicha Svojanovského to bráněno, než teď za
248 D. Xm. Registra soudu kamamího.
paní Eatheřiny. Též také na tu tuoní, kteráž jest v té louce, není nám saháno na
ni nikdá po té smlouvě, jakž pán JMt učinil tu smlouvu s panem Thomasem.
Jan Tlučhořě z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.:
Byl sem při tom, když jest pan Thomas rozděloval ten grunth s panem Šťastným,
kterýž jest pod Hruštickým a Turnovským farářstvím. I znamenavše dub od dubu
až k Jizeře na vrbový keř, i tu jest se otázal pan Šťastný pana Thomasa, hajtmana
pana Jindřicha Skalského, a řekl mu: Pane Thomase! Dosti-liť se zdá tobě pod ten
keř vrbový? A on jest pověděl, že mi se dosti zdá. A tu sú nám kázali nátky dě-
lati, a já sem jich pomohl sekati. I to se jest tak stalo. A když JMt ráčil nás da-
rovati tím kusem k přímluvě pana Tomasa, když u něho haytmanem byl, a pán
řekl : Pane Tomas ! Bude to mnoho. A on řekl : Více-li jim JMt dáte, více vám dě-
kovati budu. I potom sem já koupil to seno na tom krunthu a sklidil sem je i v kopy
shrabal. A za paní Kateřiny Ješkové mladé jest mi to pychem pobráno a jest vezeno
do vsi Rakous na Frycztaynské zboží. A já sem je tam nalez v Rakousech to seno
u Jana.
Tobiáš Dobeš z Turnova, páně Šťastného člověk, u. p. n. k. etc.:
Při tom sem byl, kdy na ty meze šel pan Thomas s panem Šťastným. Tu sú pHSli
na tu louku, i ukázali na dub v stráni, že jest to meze. I stavěli nátky k tomu
dubu stojící pan Jindřich a pan Tomas. I potom se obrátil pan Jindřich a sekal
vrbový keř a řekl: Potuďto jest, abyste věděli. Potom nám to pan Šťastný dal obci
strany své. Potom sou to seno pobrali z té louky lidé paní Kateřiny Svojanovské
pychem a kvaltem.
Jan Vlásek z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.:
Když sem byl na ženném víně u koruny a Hasič se chlubil, že jich bylo padesáth,
když brali mocně seno na obecní louce pod Klíči. A ten člověk jest paní Ješkové
Svojanovské. A tak pověděl, kdyby nám těžko bylo, že nám měl pan Kunáth dáti
pomoc z Rohožce.
Anthoš z Jenišovic ze vsi, člověk páně Šťastného, u. p. n. k.
etc. : Když sem se příchozí trefil k Halamovi do Turnova, tehda jest tam byl Jiřík
z Nové Vsi. I byl s ním Říha, kuchař z Turnova, řezník. Tu jest Jiřík mluvil, že
sme, páni Turnovští, vám pobrali seno. A řekl Říha kuchař : Pobrali ste pychem a nám
ste znáti nedali. Kdybyste nám dali znáti, žeť bychme chtěli toho hájiti s ouře-
dníkuov našich radou. Pověděl jest Jiřík: Tak kterak byste toho hájiti chtěli, však
jest nás bylo více než na padesáth. Potom kdyby nám byla jaká toho potřeba, měli
nám dáti pomoc se dvú pánóv zboží. A Říha kuchař oznámil nám to: Buď vám to
svědomo, jak Jíra mluví. Potom Jiřík řekl: Však vám toho potřebí není, však se
paní o to s pánem súditi nebude.
Svědomí h roku Svátosti I 1510. 241?
Jíra Veselský z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k.
9c: Když se stala votázka na středopostí ten den na Janovi Hasičovi z Loktuš, že
sem jemu řekl, že ste nám vzali seno pychem. A on řekl zase: Ba vzali, a že nás
bylo padesáte a měli sme několik pavéz a devět ručnic. A tu nás šikovali jako
k bitvě, strážného vosadili : kdyby z Turnova chtěli jíti nám ho brániti ; a vozy dva
pohotově sme jměli. K tomu Václava Neřáda poslali sme na Rohozec. A když po
druhé přišel, že řekl: Jeďte a berte seno a nebojte se žádného, že rozkázal pan
Kunáth, a bude-li vám těžko, že vám dám retuňk ve stu neb ve dvou.
Vácslav Holič z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. oc:
Když sme byli na té louce pod Klíči pod Hrušticí, i byli sou tu Rohozecští, kdy je
postupovati měl člověk páně komomíkóv zádušní louky pod Klíči. I byl při tom pan
Cetenský a pan Jiřík purkrabie Rohozecský. Pan Tomáš tu také byl, ouředník páně
Ješkóv, aby přijímal tu louku od něho, a pan Tristram byl také, našeho pána
hajtman. I šli po té louce pan Tomas a pan Trystram. A ptal se ho pan Trystram:
Také-li naříkáš teď pána mého grunth ? Pan Thomas k tomu pověděl : O ten grunth
se pán muoj nikdy nesoudil a nan nesáhám a nenaříkám. Potom vyšli na tu louku
pán náš i pan Thomas, tu sů sobě ukazovali, pokud mezení má býti ; od hraního dubu
až za vrbový keř k řece samé skuoro. Dosti-li to bude, pán náš se jeho ptal. A pan
Thomas řekl: že já za to přijímám, jest za spravedlivé. I tehdy sou hnedky nátky
učinili. I pověděl tak pan Thomas: Toto jest grunth shořejší pána mého, a tento
zdolej ší váš, pane Šťastný. Potom když sme šli do farářství, tu pan Tomas z prosby
naší přimlůval se ku pánu našemu, aby nám to ráčil přidati k obci. I přidal. A když
sem se přihodil na středopostí letos k Veselskému, a lidé páně Jindřichovi Ješkovi
rozmlouvali, [jjménem Jan Hasič z Loktuš, o to seno s námi; a pověděl tak, když
sme se jeho tázali: Proč ste nám je brali? A on řekl, že nám ouředníci naši kázali;
[jjménem Jan, kterýž jest ouředníkem tý chvíle byl u JMti paní Katheřiny. I řekl sem
jemu: Bychme to byli věděli, že nám je kvaltně bráti chcete, byli bychme vám ne-
dali bráti. A on nám pověděl: Kterak byste nám jeho hájili, a my se zbrojně na
to byli vypravili. A Neřád přišed, pověděl jim : Berte to seno ! bude-li vám kto brá-
niti, že pan Kunáth dá vám pomoc z Rohožce. A to seno na dva vozy pobrali
a vezli je na Frycztaynské zboží.
Valentin z Bielého. člověk páně Ješkóv Svojanovského na
Skalách, u. p. n. k. oc: Což se tu tajče té louky pod Klíči, byl sem při tom, když
na té louce seno brali z rozkázání ouředníkóv té paní, kteráž po nebožtíkovi panu
Svojanovském vostala na Skalách, a vezli to seno na Frycztaynské zboží. A chodil
té paní k nám rychtář z Vesce, jejím slovem přikazuje, když by to seno brali,
abychme zbrojné byli ; a zašlo-li by je co, abychme hájili. A rychtář kázal nám
pak znapínati a hotovu býti, jako bychom se měli brániti. A tu louku, o kteráž
Archiv Český XIII. 32
250 D. XIIL lleyistra soudu komorního.
nesnáz jest, já sem ji prodával k Hništickému záduší na sečení, a byl sem ty chvíle
kostelníkem v tom Hruštičkám záduší. Po tři léta sem ji s jinými kostelníky pro-
dával, a nepřekážel nám v tom žádný. A bude teď šest let o svatém Petře letos,
jak sme je prodávali.
Havel z Klokočí, člověk pana Jana Svojanovského, u. p. n. k.
oc: Přišel ke mně rychtář Pánek z Vesce, abych hned šel bez meškání do Bělé,
a kterůž mám najlepší zbroji, tu abych vzal. Tu nám se kázal sjíti v Bělé. Pak
když sme se sešli, tu sme šli na tu louku v Kabeli. I kázal nám tu státi: Postůjte
tu maUčko, mají sem dva vozy vyjeti ze zboží Frycztaynského. I kázal nám kuše
znapínati. A když sme kuše znapínali, tehda nás šikoval, jestliže by kto chtěl nám
toho sena brániti, abychme hájili. A nebojte se nic, jestliže nám přijde na těžkou,
žěf jest nám řekl pan Kunáth nás v tom nevopúštěti. A když to seno pobrali, tehdy
sme šli domov, a voni také s ním jeli.
Blažek rybář z Louzku, člověk paní Boleslavské, u. p. n. k. oc:
Jakož sú mně veleli bráti seno v Kabeli kostelníci od Hrušticského záduší, já sem
jeho bráti nechtěl, než viděl sem, že sů je vezli skrze ves; pak vezli je k Janovi
do luhu na zboží Frycztanyské [sic],
Jan z Loktuše přimí Hasič, člověk páně Svojanovského, u. p.
n. k. oc: Jakož rychtář z Vesce kázal nám na seno pod Turnovem na louku, šli
s námi holomci z Skal. Paní Svojanovská ty chvíle držala zámek. Když sme tam
přišli, tehdy dva vozy přijely; a tu sme pak stáli s kušemi napatými a s ručnicemi
na těch lukách. A rychtář nám řekl, jestliže by nám jeho hájili, že pan Kunáth dá
nám z Rohožce pomoc.
Jiřík Láník z Nové Vsi, člověk pana Jana Svojanovského, u.
p. n. k. oc: Posláni sme byli z rozkázání úředníka rychtáře z Nové Vsi na louky
farářství. Šli sme se zbrojí. A byla nás ty chvíle v držení paní Katheřina, nebožtíka
pana Jindřicha Svojanovského paní. I brali to seno Frycztaynského, a my tu stáli.
A když je pobrali na dva vozy, tu sme se zšikovali a šli sme za nimi, a kázali nám
napínati.
Vácslav Neřád z Nové Vsi, člověk pana Jana Svojanovského,
u. p. n. k. oc : Když sem byl k záduší Hrušticskému kostelníkem, byla ta louka ne-
božtíkovi panu Jindřichovi propuštěna od pana komorníka k tomu záduší; neb ji
jeho člověk držel některá léta; a my sme ji prodávali po tři léta, a neřěk nám
žádný nic ani nám hájil. Tak tuším, že toto bude šestá seč, jak sme my ji držali.
Pak tuším ve čtvrtú seč, že se toho chytil pan Šťastný, pravě, že jest jeho, a zsekli
ji kus měšťané z Turnova; a kostelníci, moji tovaryši, ptali se mne: Komus tu louku
prodal? A já jim řekl: že sem neprodal žádnému. I dal sem nahoru na Skály vě-
děti, a ouředníci to seno pobrati kázali. A byli se lidé se zbrojí k tomu sešli.
Svědomí h rohu Svátosti 1. 1510. 251
I poslal mne hajtman byl prve Skalský na Rohozecku panu Eunáthoyi s listem.
I poslal po mne jiný list zase, a řekl mi: Nu, vyjeduť tam mezi vás, a bude- li co,
uedámf se tomu sjíti. A to seno kázal pan Jan bráti hajtman, když paní na Skalách
byla vdova.
R. rv. 1. B. 17. b.— C. 2. a.
1577.
Mezi Jindřichem z Ledeč s jedné, a Janem z Ledeč s strany druhé. 1510, 12. dubna.
Feria VL Reliquiarum. Jan Hubáček z Chvalovic u. p. n. k. oc:
Koupil sem s povolením pana Jana statek od sedláka od Kuchaře, a ten jest pan
Jan bratr páně Jindřichóv; i pójčil mně závdavku pan Jan kopy míšeňské. I udělal
sem tomu vodpor: Pane milý! Já závdavku nemám. A on řekl: Pójčím já tobě;
i pójčil. A poslal mne k bratru svému, abych mu pověděl, že se stěhuje. A on řekl :
Povězte mu, af své opatří. A on řekl : Pověztež bratru mému zase, af se nikam ne-
stěhuje, ale tak vopatruje jako prve. I pověděl nám pan Jan: Tak-li jest řekl? A my
řekli: Tak! A on řěk: Nu, dětež vy, kam se vám zdá. A vozové stáli na dvoře;
co sou pak kladli na ně, toho já nevím, mnoho- li čili málo, a nevím, kolik jest
jich bylo. A pak stěhoval se po té při od nás jeden Uher na páně Janovy grunthy.
Jiřík Drábek, rychtář z Chvaloviček u. p. n. k. seznal: Toho sem
svědom, že jest pan Jan rozkázal, aby Kuchař prodal Hubáčkovi, a poslal pro mne,
abych to srovnal mezi nimi. A pan Hájek dal závdavek. Potom když poslal nás pan
Jan na Poděbrady s druhým ku panu Jindřichovi, abychme mu pověděli, že se stě-
hovati chce pryč, aby on pan Jindřich svuoj statek opatřil. A pan Jindřich pověděl,
že jest tu více hospodářem byl, aby ještě vlád a hospodařil. A když sme mu to
pověděli, vrátivše se zase, a pan Jan nám řekl: Nu, sousedé, jdětež pryč, již mně
vás víc potřebí není nic. A my šli hned. A přyeli z Kovanic s vozy, ale nevím co
jsú na ty vozy brali, ani vím, kolik jest jich bylo.
Matěj Zaul z Chvalovic u. p. n. k. oc: Toho sem svědom, že mě
k tomu rychtář povolal, když Kuchařovi Hubáček platil za dvořěc.
Havel Beran z Chvalkoviček u. p. n. k. oc: Když nás rychtář v ne-
děli obeslal dohromady, i přišel rychtář shůry a přinesl kopu, i řekl Hubáčkovi : Ted
Hájek dal závdavek, a ty tomu dosti učiň; cos vod Kuchaře koupil, to drž! Pakli
by neučinil, toho zvíš, co tě potká.
Vondráček z Chvalkovic u. p. n. k. oc: Viděl sem, žě sů panu Janovi
brali ve dvoře tu v Chvalovicích na devět vozuov; ale co sú na ně kladli, toho
nevím, a víc nevím, co pravíte.
Václav z Chvalovic u. p. n. k. oc: Pán náš měl Kuchaře, pan Jan Chva-
lovský, i prodal ten Kuchař své sídlo sousedu jinému, že jej k tomu přiváděl pan
32*
252 Z>. XIII, Registra soudu komorního.
Jan, a Jana Hubáčka k tomu měl, aby ten závdavek položil. A tuť řekl, že ho ne-
mám. A on řekl, že tě založím. I posílal pán, když pan Jan ujel do Prahy. A on
poručil ten závdavek panu Hájkovi. I poslal pan Hájek v neděli pro toho člověka,
když pán ujel pryč, aby přišel, a ten závdavek vzal. Nevzal íoho závdavku, šel zase
a řekl: Nezdá mi se toho učiniti, leč pán doma bude zase z Prahy. A s tím šel
pryč. A pan Hájek po rychtáře poslal, a ten poslal po něm závdavek, aby z nich
žertuov neměl; a rychtář mu dodal, a v tom jej sousedé přijali. Viděl sem, že pan
Jan z Chvalovic hnal několik vepřóv do Kovanic k rychtáři, a vzal tři koně, vozy,
korbice a vuoz přikrytý.
Vondrák z Chvalovic u. p. n. k. oc: Pojal pán z toho dvora z Chva-
lovic tři koně jíz[d]né a dva vozy, také jeden krytý a druhý korbice. A když po něho
s vozy přijeli, také sem doma nebyl; a rychtář přines závdavek, když sme spolu
byli pohromadě, a dal jej Janovi pravě, že mu jej dal pan Hájek, aby on jej zavdal
Kuchařovi. A byla toho všeho kopa míšeňská.
Mathiáš Mach z Chvalovic u. p. n. k. oc: Sem toho svědom, že jest
prodal grunth sousedu druhému. Pak neměl ten soused závdavku, i puojčil mu jeho
pan Jan, i přinesl jej rychtář, a dal mu jej pan Hájek; neb pana Jana doma nebylo.
A rychtář jej přinesl do hromady, dal jej Hubáčkovi, a Hubáček dal jej Kuchařovi,
a Kuchař jej vzal. A v pondělí kázal jej pan Jan odstěhovati s svými klisnami.
Pak sem já umlátil XXXti korcuov ječmena s druhým tovaryšem v panském dvoře,
i dali jej na tluč. A potom přijeli z Kovanic a brali pana Jana, ale nevím, mnoho-li
jest vozóv bylo.
Jan Hrubý z Chvalovic u. p. n. k. oc: že tři koně sou vzati; a neměl
jich bráti pan Jan ; a dva vozy, jeden pod šperlochem a druhý tak, a XXXti korcóv
ječmene semena mlátili. Ty vzal.
Nita Korunková z Chvaloviček u. p. n. k. oc: že sem viděla, že jest
ze dvora z Chvalovic vyhnal pan Jan vovce, a přečtla sem jich XXXti a dvě, a vosm
vepřóv, a husy také hnali, ale těch nevím kolik, do Kovanic k Kubcovi, i vovce
k němu dohnali. A co se tkne těch vozóv, kdy pána stěhovali, já sem jich devět přečtla.
R. rv. 1. c. 2. a.
1578.
Mezi Šťastným z Sluh s jedné, a Janem z Konárovic s strany druhé. 1510, [12. dubna].
Kněz Nykodem z Jitčína, děkan kraje Rakovnického, na tu pří-
sahu, kterůž učinil při počátku svého kněžství, takto seznal: Toho sem svědom, že
sem Jana Saka jednal v purkrabstvie panu Janovi Zeušicskému. I zednal se on
Suk u něho tím laciněji, že mu měl vyjednati nějakú věc listovní od pana Šfast-
Svédomi k roku Svátostí 1. 1510. 253
iiého Cidlinského. A potom ke mné mluvil, že mu tím pan Jan prodlévá podle
svého svolení, a že jemu chce právem potom z toho hleděti.
R. IV. 1. c. 8. b.
1579.
Mezi Křížem mincířem od Hory Kutné s jedné, a Yácslavem Lysým sladovníkem z Hradce
Králové s strany druhé etc. 1510, [12. dubna].
Petr mincíř, měštěnín na Horách Kutných, na tu přísahu, kterúž
jest učinil králi JMti k ouřadu konšelskému, seznal takto: Předstúpil jest Vácslav
sladovník před konšely mincířské, žádal jest za to, aby jemu toho přáli, že chce
Křížoví lun, kterýž měl závadný, učistiti a penězi hotovými vyplatiti, kterýž jest byl
zastaven v LXXti kopách grošuov českých, a dluh, kterýž jest byl témuž Vácslavovi
povinovat summy sto a X kop grošuov českých, ty jemu odpustiti na takový způsob,
aby již Kříž menovaný zápis učinil na témž lůnu, aby moci neměl již prodati ani
zastaviti, než užívati jeho do svého života; než po smrti jeho aby čistý a nezávadný
pří jeho dětech jakožto při dědicích zuostal. A té summy, kterúž jest měl ten
Vácslav sladovník před námi položiti ve čtyřech nedělích, tomu jest dosti neučinil.
Vána Děkan, mincíř a měštěnín od Hory Kuthny, u. p. na kříži
i seznal oc: Když sem byl ty časy konšelem mincířským, předstoupil jest před nás
Vácslav sladovník z Hradce i žádal jest, aby jemu přáli toho, aby Křížoví luon vy-
platil. Přitom jest oznámil, že jest jemu prve dlužen sto a X kop grošuov českých,
a ty mu jest odpustil, a ještě že mu chce dobře učiniti, že mu ten luon chce vypla-
titi, aby mu toho přáli zápisu na takový zpuosob, aby Křížek žádné moci toho luonu
zastavovati ani prodávati neměl, než aby na něm dělal a jeho užíval do smrti své,
a po smrti aby dětem jeho Křížkovým zuostal čistý a nezávadný.
Jíra Kambálek, měštěnín z Hory Kuthny, na tu přísahu,
kterúž učinil k ouřadu konšelskému králi JMti oc: Pamatuji se v tom,
že jest předstúpil před pány konšely Vácslav sladovník z Hradce ptaje se Křižka:
Co si mi dlužen? A von pověděl: Devadesáth kop grošuov českých. A cos potom
víc vzal ? A on řekl : vzal sem XXti kop grošuov českých. Pak v čems luon zastavil ?
Zastavil sem jej v LXXti kopách grošuov českých. Páni konšelé, ted já jemu
chci dobře udělati, že jej chci jemu vyplatiti. Páni konšelé řekli: Poněvadž mu
jej chceš vyplatiti, aby ve dvú nedělí peníze položil. A on jest prosil pánóv konšeluov,
aby mu přidali do čtyř neděl. Páni konšelé, VMti prosím, že mi rozkážete zápis
učiniti, aby žádné moci neměl prodati ani zastaviti ani nan víc peněz vyzajímati,
aby byl čistay a svobodnay, a na něm aby dělal a užíval jako svého vlastního do
své smrti, a po smrti aby dětem jeho Křížovým vostal dědičně.
Mathouš Lorek, měštěnín vod Hory Kuthny, u. p. n. k. oc: Jest
mi to dobře v paměti : Předstoupil Vácslav sladovník z Hradce, pak oznámil to před
254 D. Xni. Registra soudu komorního.
konšely a staršími: Kříži, že si mi dlužen devadesát kop grošnov českých, a potom
sem XXti kop grošuov českých puojčil. Pak tak mluvil : Nu, milý Křížku, tak slyším,
že si svuoj luon zavadil v LXX kopách grošuov českých, že chci k tomu učiniti
prvnějšímu dluhu těch LXXte kop grošuov českých, že chci vyplatiti ve čtyřech ne-
dělích tvuoj luon na ten zpuosob, aby ty ho neměl moci zastaviti ani prodati: než
ty na něm dělaj a užívaj ho do smrti své, a po tvé smrti aby na tvé dítkj^ spadl.
Jakub Pašole, měštěnín vod Hory Kuthny, u. p. n. k. s. oc: Co
se týče toho Vácslava sladovníka z Hradce, když jest předstúpil před pány konšely
mincířské, oznamuje dluh, který jemu dlužen Křížek, najprve devadesáte kop grošuov
českých, pak potom XXti kop grošuov českých: potom oznámil pánóm končeluom,
žádaje jich, že sem já jemu dobře učinil, ještě jemu chci dobře učiniti, který má
luon v zástavě v LXXti kopách grošuov českých, že já mu jej chci vyplatiti, než
aby ho on užíval a na něm dělal, a té moci aby neměl zastaviti žádnému ani pro-
dati, než aby svú živnost na něm provodil; v tom jestliže jeho Buoh neuchová, aby
ten luon na žádného nespadl, než na Křížkovy děti. A tomu jest dosti neučinil, co
řekl před pány konšely. A měl tomu on Vácslav ve čtyřech nedělích dosti učiniti
i neučinil. Více v paměti nemám.
Burian Vrbíkus, měštěnín od Hory Kuthny, na tu přísahu, kterúž
učinil králi JMti k ouřadu konšelskému dc: Kdež předstúpil Vácslav sladovník
z Hradce před konšely mincířské, když jest Křižka napomínal ze sta a z Xti kop
grošuov českých, kdež se jest Křížek znal před konšely mincířskými, tehdy Vácslav
sladovník takto pověděl: že chce Křížovi vyplatiti v LXXti kopách grošuov českých
luon mincířský na takový zpuosob, aby Kříž neměl moci žádné prodati ani zastaviti;
než do své živnosti aby užíval, a kdyby ho milý Buoh neuchoval Kříže, aby na děti
Křížový po Křížově smrti spadlo. To je byl uprosil, až do čtyř neděl aby mu peněz
sčekali pro nebezpečenství. I neučinil tomu dosti.
R. IV. 1. C. 4. a.
1580.
Mezi Jiříkem z Malšína s jedné, a KunSem Černínem s strany druhé. 1510, 12. dubna.
Feria VI. ante Tiburcii. Jan Zajíček z Kolína u. p. n. k. oc: Svědom
sem toho, že sů hráli čemín, pan Sekerský a Jiřík Peřina, já sem pak popisoval
tu hru; napsal sem té hry já sedmdesát kop grošuov českých. A tu sem já odšel
pryč. Neviem, co sů oni viece hráli; než toho sem svědom, že nazejtřie šli a na
pana Jiříka Peřinu žalovali na rathouze přede pány v Kolíně pan Sekerský a pan
čemín, viníce ho jeden každý z padesáti kop grošuov českých.
V sobotu před svatým Tiburcí [13. dubna]. Jan z Nedvědic u.
p. n. k. 8. t. : To mi v paměti, jakož pan Čemín pohání pana Jiříka z padesáti kop
SvédomS h roku Svátosti I 1510. 255
grošuov českých, i jest tak v pravdě, že jsů je na něm vyhráli s nebožtíkem panem
Petrem Sekerským po padesáti kopách grošuov českých; ale hráli na křídu, píšíc
sobě, a v kostky hráli. A potom pan Černín činil naň žalobu pánuom Kolínským.
A tu já již neviem, kterak sú je páni Kolínští o to rozsůdili. A jest tomu okolo Xti
léth aneb Xlti.
R. IV. 1. C. 13. b.
1581.
Mezi paní Anežku Lešanskú z Čečelic s jedné, a paní Mandelenú Lithvínovú z Vrtby s strany
druhé. 1510, 12. dubna.
Feria VI. ante Tiburcii. Johanka Marná z Hořovic u.p.n. k. oc:
Svědomá sem toho, že panie Anežka z čečelic neposlala po mně žádných peněz, neto-
liko těch tří kop, kteréž praví, že by po mně poslala, ale ani jiného penieze žá-
dného jest neposlala jak živa.
Feria III. post Omnium Sanctorum [5 listopadu]. MistrMartin
z Vlašimě oc na tu přísahu, kterúž učinil biskupu na phjímánie svého kněžstvie,
8. t.: že jest mi to v paměti, že dala mi schovati k věrné ruce paní Mandeléna
Lithvínová summu peněz a jmenovala sto kop grošuov českých, pak úplně-li čili nic,
toho já nevím; a z rozkázánie též paní Mandelény poslal sem je po své kuchařce
ku paní Anežce Lešanské z Čečelic.
R rv. 1. C. 14. a.
1582.
Mezi Fabiánem měštěnínem z Lithoměřic s jedné, a Markétu Nadřencovú s strany dmhé.
1510, 12. dubna.
Feria VI. ante Tiburcii. Pavel Havránek vod Hory, u. p. n. k. oc:
že jest mi to dobře vědomo, když jest mně žádal Fabián z Lithoměřic, abych šel s ním
ku paní Markétě Nadřencové též také z Litoměřic, i mluvil sem k nie tato slova:
Paní Markéto, teď jest Fabián přišel a žádá tebe, aby jemu dala to, což jest mátie
Fabiánova dala tobě k věrné ruce schovati. A ona jest nás krátce odbyla a zapřela,
že nemám jeho nic. Pak po druhé mluvil sem k nie pěknými slovy: Milá panie
Markéto! Však von jistu zprávu má vod dobrých lidí, že jest matka jeho tobě dala
summu peněz schovati k věrné ruce. A ona po druhé zapřela, že nemám jemu co
vrátiti a nemám jeho nic. I po třetí mluvil sem k nie pěknými slovy, aby se naň
na Fabiána rozpomenula a jemu věrnu ruku otevřela. I šla jest po té řeči ven
a na Elšku, poručnici druhou, kynula, aby za ní šla ven, a vona nešla jest. Přišedši
zase paní Markéta Nadřencová, i mluvila jest tato slova: Milý pane Pavle! Jakož
mne žádáš, aby Fabiánovi votevřela věrnu ruku, mám truhlici, Buoh vie, neviem, co
256 Z). XIIL Registra soudu komorního,
jest v níe, kamenie-li či penieze. Tu já jemu dáti chci. A já jsem k nie řekl : Jiné
yiery nemám vo tobě, než že mu v tom věrně učiníš jako dobrá žena. A s tím sme
odešli pryč. Po vobědích když sme k nie zase přišli, vynesla nám truhlici před svět-
nici, na schodě postavila ji i otevřela ji, a já pohleděl a pozdvih sem některých
měšcuov a pytlíkuov. Pohleděv, že v nich dosti málo jest, votázal sem se jie: byl-li
jest kto při tom viece, když's toto k sobě přijímala. A vona pověděla: že jest byla
Elška, kteréž jest také poručeno jako i mně. A já přivolal sem k tomu Elšky, jest-li
toto tak včele, jakož ste k sobě přijala. A ona pohleděvši na to, hned jie v vuoči
řekla: že nenie tak a že mu nepravě činíš, a že jest těchto peněz mnoho ujato.
A vona se klela, že jest ta summa v cele, kteriiž k sobě přijala. A ona jie zase
mluvila: že nenie a že mu křivdu na tom činíš. A hned paní Markéta Nadřencová
k tomu řekla : Poněvadž tak pravíš, chci mu práva býti ; kdež mne na kterémkolivěk
právě viniti chce, buď před králem nebo před pány zemskými. A vzavše tu truhlici
do světnice k nie, vyňali sme summu peněz z nie a před vočima jejíma zečtli sme ji,
a nalezli sme té summy všie mince sto kop míšeňských, puol třetie kopy míšeňské
a XI grošuov míšeňských. A hned jest se panie Markéta Nadřencová votázala Fa-
biána: Přijímáš-li za dosti to. A já sem k nie řekl: Panie Markétho, že nepřijímá
za dosti ; neb von jistu zprávu má, že mnohem viec mělo by té summy býti. A skli-
divše ty peníze do té truhlice zase, dali jsme ji schovati příteli panie Markéty Na-
dřencové. A nazajtřie ráno, když sme měli pryč jeti, vobeslala nás ku panu purg-
mistrovi též ptajíci se, přijímá-li za dosti. A já sem pověděl: Pane purgmistře se pány,
že nepřijímá; neb jistu zprávu má, že jest mnohem většie to summa byla. Za zlé
mu neračte míti, že von se chce s přáteli svými vo to raditi, kterak by k svému
uhodil. A s tiem sme vodjeli pryč.
R. IV. 1. C. 14. b. Srv. sTědomí c. 1552 na str. 218—221.
1583.
Mezi paní Alenou Machkovú s jedné, a panem Mikulášem Pecyngarem s strany druhé.
1510, 12. dubna.
Feria VI. ante Tiburcii. Jan krajčí z Těnovic u. p. n. k. oc: že
sem toho svědom, že nebožtík Baleár Pecyngar poslal kožich kuní paní Aleně, a vona
jest jeho vzíti nechtěla, že se jí zdál zlý. Tehda přijel Baleár Pecyngar do TěĎovic
ku panu Cičovci, kdež panie Alena byla; pověděl jí paní Aleně, že má vajmluvu,
aby jej zase vrátil tomu, vod koho jej koupil. Tehdy já dal sem kožich ten pacholku
páně Balcarovu. Také svědom sem toho, že mluvil pan Baleár Pecyngar ku panie
Aleně, že patnáct kop těch, kteréž sem od tebe vzal, zase pošli tobě. Já sem toho
dobře svědom, že jest jie zase nic nedal.
R. IV. L C. 16. a.
Svědomí h rohu Svátosti 1. 1610. 257
1584.
Mezi knézem Janem nynie y Boleslavi s jedné, a mezi panem Zdeňkem z Prorubě etc. s strany
druhé. 1510, 12. dubna.
Feria Ví. ante Tiburcii. Vácslav sladovník z Bezna u. p. n. k. oc:
Svědom sem toho, že pan Zdeněk z Prorubě přijal kněze Jana na faru v Bezně do
roka. I kněz Jan pHstúpil jest k pěti vepřem, a kdyby ty zbil, měl mu jiných pět
vodstúpiti. V tom roce pan Zdeněk prodal mu bez jeho vuole jednoho hladovitého
a druhého krmného vepře, a víko u truhly mu zsekal, chtěje otevříti tu truhlu.
Martin Zeman z Bezna, člověk paní Boleslavské, u. p. n. k. oc:
Svědom sem toho, že když kněz Jan vodjel do Boleslave, pan Zdeněk z Prorubě
lidem svým rozkázal, i mně také, aby klíče vod domu kněžského vzali a jej zamkli.
Mně rozkázal, a já sem to učiniti musil, abych na faru dohlédl a vopatroval, aby
nic nezahynulo. Když se kněz zase vrátil, tehdy mne kněz Jan tayž vinil ze sta
korcuov ovsa. K tomu já sem tak pravil i ještě pravím, že tomu neodpírám, aby ho
sto korcuov nebylo, když jest bylo po žniech, než některý čas vo masopustě sta
korcuov ho nebylo, nežli to, co v registra sem napsal. A jakož mne viní z desieti
korcuov hrachu, neodpírám, aby ho s deset korcuov nebylo. Já sem kázal čtyři
korce umlátiti, a vostatek v stodole byl. Když se kněz Jan zase vrátil, tehdy jest
jej vymlátil. Dal sem tři korce Matějovi mlatci v dluhu, kterémuž kněz Jan byl
dlužen, že na faře tay Matěj mlatec nechtěl dělati, leč mu to zapraveno bude, a čtvrtý
nahoru sem kázal nésti na duom kněžský. Z toho jest jedla čeleď kněžská, až se
kněz Jan zase vrátil. Viní mne z masa kněz Jan pravě, že ho za X bílých bylo.
čeledí v tom domu kněžském strávil sem jej. Viní mne z sádla za XV bílých
grošuov. Nalezl sem já sádla mísu v domu kněžském, to jest bylo z vepře vobecního ;
dal sem jej přepustiti, nalil sem z něho dva hrnce, menší sem vymastil čeledi a větší
sem dal knězi Janovi, když se zase vrátil. Viní mne z másla; nalezl sem já hrnec jeho,
co by mohlo býti ve kbel ; ale v něm bylo méně než puol hrnce toho. Viní mne z sla-
nin za šest bílých grošuov. čeleď je snědla v témž domu kněžském, a vostatek dal
sem dceři kněze Janově. Dali sů jemu knězi Janovi kostelníci polet masa jiného.
Viní mne ze tří korcuov sladu. Piva sem kázal s něho navařiti čeledi do domu
kněžského. Vostalo ho puol druhého sudu, když se kněz Jan zase vrátil. Viní mne
z oužitku dvou krav vobecních, kteréž sem prodal s volí kněze Janovou. Viní mne
z toho, že sem koňmi těmi kněžskými dělal. Pan Zdeněk rozkázal, aby sladovníkovi
dvakrát do lesa jeli, Janečkovi třetie. Viní mne z želé, z hub a z soli pravě, že
sem věrtel soli vytrávil. Nesmiem za to řéci, abych jie s věrtel vytrávil; než hub
puol věrtele sem strávil, také želé za věrtel se ho mohlo stráviti, vše v tom domě
kněžském. Sladovnílc praví, že želé ve čbeřích nosili kněžská čeleď, když se měl kněz
Jan pryč stěhovati. A čisté želé bylo.
Archiv Český XIII. 38
253 D. XllI. Registra soudu komorního,
Jakub Sugdol z Bezna, člověk páně Zdeňkuov, u. p. n. k. oc: že
sem byl kostelníkem za kněze Jana i za jiných prvních kněží. Vydávali sme s dru-
hým kostelníkem Mikšem též z Bezna mešné roucho a jiné potřeby kostelnie. Když
se měl hnouti kněz Jan vodtud z Bezna, tehda nám vydal všeckny věcí zase, kteréž
sme my mu vydali, a na tom nám právě udělal jako poctivý kněz, kromě korteny
nedostává se jedné ; ale já ani Mikeš té korteny sme mu nevydávali. Když se již byl
kněz Jan z Bezna vystěhoval, nemohl jest na některých lidech míti desátku svého,
i pro tu věc zstavil mne v Boleslavi právem, a já stavěl sem se jemu knězi Janovi
několikrát, až potom pán muoj pan Zdeněk nedal mi se viece stavěti. Vzal sem
penieze kněze Janovy od lidí z roboty, kteříž měli jemu knězi Janovi žieti, a na
tom sem mu věrně udělal.
R. rV. 1. C. 16. a.
1585.
Mezi Vácslavem Jehnátkií z Tulejova s jedné, a Jiříkem Jiskní z Únětic s strany druhé.
1510, 12. dubna.
Feria VI. ante Tiburcii. Dorota s Nového Města Pražského
šlojířnice u. p. n. k. s. oc: že byla sem se paní Annu Jehuátkovů stArů s šlo-
jíři v Hradišti; pak sem s ní jela do Uherského Brodu. Tu Tobiášek v tom Brodě
Uherském upomenul Václava Jehňátku ze sta zlatých uherských a z jedenásti, kteréž
mu byl dlužen. Tu Anna Jehňátková v Brodě Uherském jemu Tobiáškovi zaplatila
všecken ten dluh, z kteréhož Tobiášek Vácslava Jehňátku upomínal po ty dva jar-
marky, a Vácslav Jehíiátko jest z toho dluhu propuštěn a jemu Tobiáškovi dlužen
nic nezuostal. A také Václav Jehnátko napomenul Tobiáška z listu, a on mu ho
nedal, než tak mu řekl : Když přijedeš zase sem do Uherského Brodu, žeí list vrátím,
neb ho zde nynie nemám.
R. IV. 1. C. 16. a.
1586.
Mezi Janem, Vácslavem a Fridrichem bratřímí z Hrušová s jedné, a Janem Zápským, Pavlem
z Adrspachu a Mikulášem z Měžetíc s strany druhé. 1510, [12. dubna].
Jan Holý z Přívor, člověk pánuov z Hrušová, u. p. n. k. oc: Naj-
prve že z rozkázánie pana Jana, pana Vácslava a pana Fridricha z Hrušová, pánuov
svých, já a Martin také z Přívor byli sme dáni panu Janovi Byzkovskému ku po-
moci, a dali sme s panem Janem Byzkovským panu Václavovi Vrabskému za zbožie
Všetatské šest set kop míšeňských na tento zpuosob, že pan Václav Vrabský měl
svésti věno panie Markéty, páně Haškovy manželky, z Vrabí. I nesvedl; a měl list
dáti udělati vot vydánie peněz ve dvou nedělech na se a na těch šest set I slí-
Svědomí k rohu Svátosti I 1510. 269
bili za to pan Jan Zábský, pan Pavel z Adršpachu a pan Pavel z Měžetic. Tu sme
s Martinem z Přívor byli při tom, když sú slibovali panu Janovi Byzkovskému. Při-
jímal je Jan Byzkovský k ruce páně Janově Hrušovského a bratří jeho. Dán vajpis
panu Vácslavovi Vrabskému jeden vod pana Jana Byzkovského a druhý panu Thoma-
sovi, který sedá u desk. Kdyby se trefil ten list, který měl pan Vácslav Vrabský na
se a na těch šest set udělati s tiem vajpisem, aby jej pan Thomáš přijal. Pak že
jest pan Vácslav Vrabský na se listu neudělal, nepřijal ho ; neb neměl co pan Thomáš.
Martin z Přívor, člověk pana Jana Hrušovského, u. p. n. k, oc:
Najprve že sem byl poslán do Prahy ku panu Janovi Byzkovskému z rozkázánie
pana Jana Hrušovského i bratří jeho, když jest pan Jan Byzkovský sjel do Prahy
k žádosti pana Jana Hrušovského, aby položil summu panu Vácslavovi Vrabskému,
jmenovitě šest set kop na míšeňsko, a to na takový zpuosob, aby pan Vácslav
očistil a sved věno panie Markétě, manželce pana Haška, s zbožie Všetatského, kteréž
jest koupil od pana Jana Hrušovského i bratří jeho. Pakli by toho neučinil, aby na těch
šest set a na se list udělal konečně vot vydánie peněz ve dvou nedělích. A tito sů
za to rukojmie: pan Jan Zábský, pan Pavel z Adršpachu a pan Mikuláš z Nežetic.
A tu jest je přijímal pan Byzkovský pana Jana Hrušovského k ruce i bratří jeho.
Viděl sem dvě notule, když sou dávány byly, panu Vácslavovi Vrabskému jedna
a druhá panu Thomasovi u desk ; jestliže by se trefil ten list od pana Václava s tou
notulí, kterú jest měl pan Thomáš, aby pan Thomáš ten list od pana Václava přijal.
I nepoložil pan Vácslav Vrabský. A jakož sme byli v Praze při kladení těch šest
set, jsou tomu dvě letě; neb jest to bylo ten pátek před svatým Mikulášem.
R. rV. 1. C. 16. b.
1587.
Mezi paDem Jiřím Berkou z Dube s jedné, a Bartoškem, měštěDÍnem Starého mésta Pražského
od Modré růže, s strany druhé. 1510, [12. dubna].
Jakub ouředník z Dube u. p. n. k. oc: že jest mi to dobře vědomo,
když sem šel se pánem svým, panem Jiřím Berkou, k Bartoškovi k Modré ruoži,
měštěnínu Starého města Pražského, že jest tu pán s ním vo duom tržil, a on Bar-
tošek jemu jej ukazoval, pokoje i maštel. Tu pán muoj pověděl, že jest maštel velmi
těsná, a že nemohu než tři koně státi. I pověděl jemu tajž Bartošek, že muožete,
pane, sobě maštel větší postaviti vedle této zdi ; neb jest mé puol a páně Perštein-
ského puol; jedné hleďte, abyste toho vokna nezastavěli. A také jest mi to dobře
vědomo, když jest mne pán poslal s služebníkem druhým Janem Zaykou, abychom
Bartoškovi peníze za duom dali, jestliže jest jej vysvobodil, pokud jest pánu prodával ;
tu sem přijel do Prahy s již jmenovaným služebníkem, i prosil sem Václava Dryzny
s Nového města na Příkopě a Vácslava Franka z Železné ulice na Starém městě
260 D* XIII. Registra 8(A/kdAk komorního.
z rozkázánie páně, aby se mnú a s Janem Zaykou, služebníkem páně, šli na rathooz
Staroměstský. I tu sme vzali peníze u Franka y Železné ulici, kteréž pán dal scho-
vati, co měl dáti za ten duom. I když sme na rathouz přišli, prosil sem Vácslava
Dryzny, aby tu potřebu pověděl, co se tkne vo ten duom, před panem purgmistrem
a před pány konšely Starého města Pražského. I tu jest mluvil Vácslav Dryzna:
Pane purgmistře a páni konšelé! Ráčil pán poslati služebníky své a ráčil nás za to
žádati, abychom s nimi stáli a penieze za ten duom jemu Bartoškovi dali na miestě
páně. Račte nám to pověděti, vysvobodil-li jest jej tak, pokudž jest pánu prodával.
A purgmistr se pány pověděl, že ještě nenie vysvobozen. A my sme pověděli, že mu
pán déle v trhu nestojí.
Pan Zayka z Bosyně, služebník pana Jiřího Kurovodského,
u. p. n. k. oc: že jest mi to dobře v paměti, když jest pán muoj ráčil duom ku-
povati u Bartoška, měštěnína Starého města Pražského, u Modré ruože, i ráčil pán
s Bartoškem mluviti, že jest duom těsnaj a maštel že jest velmi těsná, že nemohu
v nie než tři koně státi. Tehda Bartošek tajž tak pověděl, že jest páně Peršteinského
puol zdi a mé puol, že sobě při té zdi množte maštal postaviti, krom jedné vokna
abyste nezahradili. A to jest mi také v paměti, když mě pán muoj s ouředníkem
Jakubem do Prahy poslal k Václavovi Dryznovi, Nového města Pražského měštěnínu,
a k Frankovi, měštěnínu Starého města Pražského, do Železné ulice, tu nám pán
náš ráčil rozkázati vzíti penieze sto kop grošuov českých. I šli sme s ouředníkem
Jakubem páně z Dube, požádavše Václava Dryzny, měštěnína Nového města Praž-
ského, a Václava Franka, Starého města Pražského měštěnína z Železné ulice, a vzali
sme od Václava Franka peníze sto kop grošuov českých. I mluvil jest Václav Dryzna
na miestě páně a udělal otázku na pániech, již-li jest Bartošek ten duom pánu vy-
svobodil. A páni sú pověděli, že ještě nic. A my sme pověděli, poněvadž jest ho
nevysvobodil, aby Bartošek svuoj duom zase přijal, že pán jemu v tom trhu více
státi nebude.
Vácslav Dryzna, rychtář Nového města Pražského, u. p. n. k.
00 : že jest mi to dobře v paměti, když přijel ouředník Jakub pana Jiřího Kuro-
vodského a Zayka, i žádali sú mne, abych s nimi šel k Frankovi do Železné ulice,
měštěnínu Starého města Pražského, abychme vzali sto kop grošuov českých. I vzavše
peníze šli sme s nimi na rathouz Staroměstský, a šel s námi Vácslav Franěk, a žá-
dali sú mne již jmenovaní služebníci páně, abych potřebu pověděl na miestě pána
jich. I učinil sem votázku na pániech: ten duom, kterýž jest pan Jiří Kurovodský
koupil, jest-li tak svoboden, jak jest jej JMt pán koupil s tiem, s čímž mu jej
prodával, s těmi zdmi, kteréž sú JMti pana hofmistra s jedné strany a z druhé strany
Severyna z Korábovského domu. Tehdy sú páni ráčili pověděti, že nenie svobodný.
A my na miestě pána JMti řekli sme, poněvadž nenie, že pán jemu Bartoškovi
Svědomí k rohu Svátosti I 1510. 261
v tom trhu nestojí, aby své prodal, komu chce. A Bartošek při všech řečech
těch stál jest.
R. rv. 1. C. 17. a.
1588.
Mezi Vácslavem Yencelíkem z VrchoviSí s jedné, a Janem Šmerhovským s strany druhé,
měšténínem Starého města Pražského. 1510, 12. dubna.
Feria Ví. in die Reliquiarum. Jan Nosek, ouředník pana
Vencel íka, u. p. n. k. oc: že jest mi to vědomo, že pan Jan Šmerhovský přijel k nám
do Žerovnice na pána mého zámek s knězem děkanem nebožtíkem Svatomírem
a s mistra Prokopovým synem z Starého města Pražského a s Hovorkou s Pelřimova
v
měštěnínem. Pan Jan Šmerhovský s jinými přátely svými, s kterými na zámek páně
přišel, s knězem děkanem a již předpověděnými lidmi, žádal jest pána mého, aby mu
vinici propustil v tisíci kopách míšeňských. A pán toho učiniti nechtěl, že to možná
věc nenie, než aby mu dal sto kop grošuov českých za ty náklady, kteréž jest na
ni činil, na ten zpuosob že mu ji pustí se všemi oužitky.
Vácslav, fišmaystr páně Vencelíkuov, u. p. n. k. oc: Přijel jest
Jan Šmerhovský s knězem děkanem nebožtíkem Svatomírem, s synem nebožtíka
mistra Prokopa, měštěnína Starého města Pražského, a s Václavem Hovorků, měštění-
nem z Pelřimova. Přinesli s sebů listy přímluvčie a prosili pana Václava Vencelíka,
aby Janovi Šmerhovskému pustil vinici v tisíci kopách. Ale pán jest tomu otepřel,
že toho učiniti nechce, než tak, jestliže by mu dal dvě stě kop míšeňských, že by
mu pustil i s oužitky. Šmerhovský jest k tomu přistúpiti nechtěl, a s tím sů se rozjeli.
Henrych Paur z Lauffu, probieř na Žerovnici, u. p. n. k. oc:
Některý čas minulý přijel kněz děkan nebožtík Horský Svatomír a nebožtíka mistra
Prokopa syn z Starého města Pražského a Vácslav Hovorka, měštěnín z Pelřimova,
Jan Šmerhovský z Starého města někdy měštěnín. Tu Jan Šmerhovský přinesl pří-
mluvcích listuov několik od měst i od pánuov. Tu se i kněz děkan s jinými vedle
toho pHmlúvali, aby pan Vácslav Vencelík pustil Janovi Šmerhovskému vinice v tisíci
kopách míšeňských, kterýchž jemu Janovi Šmerhovskému byl puojčil na ty vinice.
Tu jest jemu pan Vácslav Vencelík řekl : To chci učiniti pro přímluvu těch dobrých
lidí, jestliže mi dáš k mým tisíci kopám muoj náklad, kterýž sem na ty vinice na-
ložil. Chcif postúpiti i s oužitkem ; neb jest dosti vína na nich. A on řekl : Já s to
býti nemohu. Pan Vácslav řekl : Nenie mi možné jinače to učiniti. Na tom sů se roz-
jeli. Potom když sme přijeli do Prahy, tu Jan Šmerhovský sám třetí přišel ku panu
Vácslavovi do jeho hospody na Malů Stranu, prose jeho taymiž slovy, jakož se
svrchu píše, aby ty vinice v těch tisíci kopách míšeňských postoupil. Tu mu pan
Vácslav řekl: Jest mi nynie peněz potřeba. Daj mi hotových tisíce kop, chcií ji
262 D. XIIL Begistra soudu komorního.
s oužitkem postúpiti. A daj mi ty penieze zítra. A on řekl : Děkigi VMti, chci to uči-
niti nazajtřie, prose, aby mu čekal do zajtřie. Pan Vácslav k tomu svolil. Potom po-
zajtří poslal jest mne k němu Janovi Šmerbovskému, aby mu ty peníze dal, že mu
jich třeba. Pakli mu jich nedá, že musí na lichvu jinde vzieti, a potom že jich ne-
vezmu. Potom Jan Šmerhovský po několika dnech poslal ku panu Vácslavovi. aby ně-
koho s ním poslal, aby peníze přijímal, že jemu Šmerbovskému pan Pecyngar chce
tisíce kop puojčiti. Odpověděl mu pan Vácslav : Poněvadž mi jich nedal, když'8 řekl,
já jich nechci přijieti ; neb sem je již jinde na Uchvu vzal ; již já vinice jako své opatřím.
R. IV. 1. C. 18. a.
1589.
Mezi Matějem Břiezsk^m z Žatce s jedné, a Jiříkem Boršem, měštěnínem Starého města
Pražského, s strany druhé. 1510, 13. dubna.
Sabbato ante Tiburcii MDX®. Barthoš Starý rychtář, měštěnín
Starého města Pražského, u. p. n. k. oc: Jiného nic neseznávám než to, kdež
měl XXXti kop míšeňských bez dvou nebožtík Perníček Kašparových ; když jest pak
umřel Kašpar, poručil mi, abych je vyzdvihl jeho dětem od Pemíčka. I když umřel
Perníček, vyzdvihl sem ty peníze z raddy těch XXXti kop bez dvú, ješto je dlužníci
byli jeho Pemíčkovi kladli, kteříž mu dlužni byli od zbarvení suken.
Mathouš Komín, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k.
oc: Byl mi nebožtík Perníček dlužen XIV kop míšeňských groSuov. I když umřel,
přípověď sem učinil na peníze, kteréž Mancipal jemu nebožtíkovi dlužen vostal. A ty
peníze dány byly z raddy mně po jeho smrti.
Uršila Sokolova, městka Starého města Pražského, u. p. n. k.
oc: To já seznávám, že sú mně z raddy u nás v Starém městě Pražském dali za
nebožtíka Perníčka XXXti dvě kopě a XXti grošuov na míšeňsko, kteréžto peníze
vostal mi byl za alaun a za vinštíř dlužen. A udělala sem byla přípověď na XXti
kop u pana Pikhartha, a u Cikady na VI kop, a vostatek z jeho statku nebožtíkova
mě doplatili podle přípovědi. I prosili mne měšťané dva, abych něco navrátila tomu
pacholátku, kteréž po něm po Perníčkovi vostalo, že mu statku nic nepozůstalo po
jeho otci Perníčkovu. I dala sem mu Xllte kop míšeňských z toho svého dluhu.
Ve čtvrtek den svatého Valentina [14. února] Pavel Vopice,
měštěnín Starého města Pražského, u. p. n, k. s. t.: To mi svědomo,
že má mátie odkázala po smrti své mým dětem XXVm kop grošuov míšeňských.
A ty penieze přijal jest byl neboštík Jan Perníček, a potom po Pemíčkově smrti
vydal je Jiřík Boreš Bartošovi Starému rychtáři.
V pondělí po svatém Tiburcí [15. dubna]. Samuel soukeník
z Poříčí, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi
.4
Svédomí k roku Svátosti 1. 1510. 263
v paměti, že sem k žádosti Matěje Břízského stál s ním na rathůze Staroměstském,
a žádal mě, abych od nich pověděl před panem purgmistrem pro jich potřebu. A já
sem mluvil před pány v raddě tato slova: Pane purgmistře i páni milí! VMti prosí
Matěj z Zátce, abyste jej ráčili v jeho dluhu opatřiti podle vašich soused. A pan
purgmistr pověděl, že nemáme z čeho i svých souseduov opatřiti; než ptajte se na
penieze a doptáte-li se čeho, dajte pánuom znáti.
Svatoš Perníček, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n.
k. s. t.: Co se dotyce těch čtyř kop, kteréž mi jest Boreš dal z rozkázání pánuov
Staroměstských, ty sem já vzal od Borše Jiříka.
Ve čtvrtek den svatého Valentina [14. února]. Jan Šípař,
měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když
sem stál v raddě na rathůze Staroměstském s Matějem Břízským z Žatce o uáké
penieze, že byl puojčil Matěj Břízský neboštíku Janovi Perníčkovi, a Boreš s Eucz-
bachem pověděli sů, že bychom rádi dali, kdyby bylo z čeho.
Mikuláš Nos, měštěnín Nového města Pražského, [sv. p.].
Brykcí, měštěnín Nového města Pražského, [sv. p.].
K IV. 1. A. 1. a.
1590.
Mezi Václavem Donátem z Těchlovic s jedné, a Bohuslavem Chrtem z Ertína, místopurkrabí
Pražským, s strany druhé. 1510, 13. dubna.
V sobotu před svatým Tiburcím. Vícemil z Tuboz u. p. s. t.: To
mi v paměti, když sů měli puotku u pana purkrabie Václav Donát se panem Bohu-
slavem z Ertína, purkrabí hradu Pražského, radil jest pan Bohuslav paní Anně
z Rysmburku, aby od puohonu pustila. A když sů stáli před panem purkrabí, i řekl mu
pan Václav Donát : Co jí to radíš ? však se jediné hanířem obieráš. A on pan Bohu-
slav zase řekl jemu: Ty se sám hanířem obieráš. A Přínský řekl: Neobierám, než
obierám se jako dobrý člověk a lépe než ty. A to se stalo na sieni u pana purkrabie.
R. IV. 1. A. 14. b.
1591.
Mezi Janem Strachotú z Královic s jedné, a Heřmanem z Rychnova s strany druhé
1510, 13. dubna.
V sobotu před svatým Tiburcím. Jan Jermek z Bránic u. p.
8. t.: To mi dobře vědomo, že pan Heřman Rychnovský kupil plodu u pana Jana
Strachoty jednu kopu po X groších českých. I vzal ho LXXXI kop, vše po X groších
českých, a nedal mu za ně nic.
Simon z Uostrova u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pan Heřman
264 D. XIII. Registra soudu komorního.
Rychnovský kupil plodu u pana Strachoty LXXXI kop po X groších českých a nedal
mu zaň nic.
R. IV. L B. 8. a.
1592.
Mezi Václavem Žlabecským z Chlumce s jedné, a Martinem Mečieřem z LithomčHc s strany
druhé. 1510, 13. dubna.
V sobotu před svatým Tiburcím. Rychtář z Křešic u. p. n. k.
s. t.: To mi svědomo, že sem vzal osm žejtlíkuov vína z Nučnic k dolévce a od
paní Eautské také osm žejtlíkóv. A to jsme víno XVI žejtlíkóv vlili do těch tří
suduov vína po obstavení. Kteréž bylo obstaveno od Martina od Mečieře Žlabeckému.
R. IV. 1. B. 8. b.
1593.
Mezi Benešem Sendražským z Sendražic s jedné, a Janem Černčickým z Kácova s strany druhé.
1510, 13. dubna.
V sobotu před svatým Tiburcím. Eatheřina z Králové Hradce
u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, když jest paní Saloména kupila dvuor u pana
Ealvacha, i jezdila jest ku panu Janovi čemčickému a napomínala jeho z věna.
A pán jest jí řekl: Já ho tobě nemohu vydati, neb jest věno tvé. Neb kdybych
já je tobě vydal, snad bych je musil podruhé dáti.
Jiřík Kalvach z Seče u. p. s. t.: To mi v paměti, když neboštík Bavor
z Veselíce kupil u mne dvuor, i řekl mi penieze zaručiti panem černčickým. A když
sem přijel na Nové Město ku panu černčickému, tu mi jest pán odpor učinil a pravě,
že mu se toho učiniti nezdá, a že dědictví nenie, a že nechci.
Václav Nejedlý z Hradce konšel na tu přísahu, kterúž sem králi
JMti učinil, s. t. : To mi svědomo, když neboštík pan Bavor Veselický kupil dvuor
u pana Jiříka Ealvacha, i řekl jemu, že to chce spravovati Ealvachovi panem čern-
čickým. A prosil mě pan Ealvach, abych s ním ku panu čemčickému jel, a že on
pan čemčický měl Ealvachovi na to jistotu udělati. A pan čemčický pověděl, že
mi se toho nezdá učiniti. A s tím sme jeli preč. Neb jest řekl, že to dědictví nenie.
Jan písař z Nového Města páně Černčického u. p. n. k. s. t.:
To mi jest dobře v paměti, že sem já tu ceduli psal, kterúž má pan Beneš Sen-
dražský, v níž jsú zapsáni rukojmie, kteříž byli za neboštíka pana Bavora Veselíc-
kého ku panu Černčickému, jak ta cedule pana Benešova vysvědčuje, že se k tomu
přiznávají.*)
R. IV. 1. B. 4. a. *) STédomi Jana písaře je smřežoTáno, a po strané k néma připsáno : nKemá
6ten býti''
Svědomí k roku SvcUosti 1. 1510. 266
1594.
Mezi panem Dépoltem z Lobkovic 8 jedné, a Janem Vratislavem z Mitrovic s strany druhé.
1510, 13. dubna.
V sobotu před svatým Tiburcím. Blažek z Štěpánova u. p. n.k.
s. t. : Když byl jat Jíra na Dobříš, ješto chodil po myslivosti na lesiech Dobříšských,
člověk páně Yratislavuov ze Lhoty, s ručnicí, i znal se takto : že já podle myslivosti
choditi musím, a nemám od pána svého služby žádné, než toliko to, což zastřelím,
dá mi od toho. A při tom se také znal, že zastřelil jednu laň u poušti. A potom
když byl dán na Chlumec do vazby, když i dal jest jednu kopu grošuov českých
Jíra, tehdy jest hned z vazby puštěn.
Fabián z Dobříše [sv. p.].
Mathůš z Dobříše [sv. p.].
Řehoř z Knína [sv. p.].
Jan rychtář z Drašetic, páně Špitálského člověk, u. p. n. k. oc:
Svědom sem toho, když sme chodili s Vávrou z Borotic po lesie páně Špitálského,
uslyšeli sme, ano na druhé cestě hadrují se ouředník Dobříšský Němec s Jírou
HlavĎovým ze Lhoty. Němec jemu řekl: Vystříhal sem tě z toho dávno, aby ne-
chodil viece na myslivost, aby toho prázden byl. A on jest pověděl : že já jíti musím,
když mi pán velí. Tehdy Jíra mne a Vávry z Borotic prosil, když viděl, že ho chce
vzieti do vězenie na Dobříš, abychme ho vyručili. A ouředník ho na rukojmie dáti
nechtěl. Pak ouředník páně Děpoltuov Němec vzal mu ručnici a tesák, a v tom
ved ho na Dobříš. A on Jíra prosil mne, abych pověděl votci a Maštovi, aby ku
panu Janovi Vratislavovi šli do Mníšku a pověděli, že jest jat, aby jej pán vypravil.
Podržavše ho na Dobříši, vedli ho na Chlumec.
Vávra z Borotic rychtář u. p. n. k. oc: Svědom sem toho, když sme
chodili po lese, vopatrujíce les panu Špitálskému, našli sme Jíru, páně Vratislavského
člověka, an jej ouředníci Děpoltovi jali a ručnici mu vzali. I prosil nás Jíra, páně
Vratislavuov člověk, abychme zaň slíbili. A nám se toho nezdálo učiniti. Potom prosil
rychtáře Jana z Drašetic, aby poslal k Maštovi a k votci téhož Jíry, aby jej vy-
jednali a pánu dali znáti, že jest jat na Dobříš. Ouředník Němec páně Děpoltuov
řekl Jírovi: Žeť sem říkal, aby po lesiech nechodil, než aby toho prázden byl.
Jíra jemu votpor udělal, že musím choditi, že mi pán velí.
Sabbato ante Tiburcii. Kříž Němec z Druhlic, ouředník
1 e s u o v D o b ř í s k ý c h u. p. n. k. s. t. : Jest mi to dobře vědomo, jak sem
v ouřadě, že Vratislav ze Mníšku nehonil okolo poustevníkuov s tenaty na lesích
Dobříských, a také jest mi to dobře v paměti, že Jíra ze Lhoty, člověk Vratislavuov,
chodil po myslivosti. I mluvil sem já s ním v Kníně, aby nechodil. Potom sem jej
ArchÍT Český XIII. 84
266 />. XIII. Registra soudu komorního.
našel, an chodí po myslivosti. I vzal sem jej na Dobříš s ručnicí z rozkázánie pána
svého JMti. A potom sem k němu mluvil : Máš-li jakú službu od pána svého ? A on
pověděl, že nemá, než což zastřelím, vod toho mi zaplatí. A také jest mi to dobře
vědomo, že jest chodil vod votce svého ze Lhoty na myslivost na lesy Dobříské.
Filip ouředník z Oubenic u. p. n. k. s. t. : Jest mi to v paměti, že
ode XL let sů nehonili vokolo poušti zvěři tu ze Mníšku. Postihl mne pak Jíra ze
Lhoty, páně Vratislavuov člověk, jeda z Prahy, i pověděl mi, že bych raděj své
věci hledal než myslivosti ; neb služby od pána svého nemám, než což zastřelím, vod
toho mi zaplatí.
V pondělí po svatém Tiburcí [15. dubna]. Řehoř písař Do-
bří šský u. p. n. k. s. t. : Jakož sem vzal od listu II groše česká, kterýž sem psal, aby
hned Jíra puštěn byl, kterýž jest byl na Chlumci u vězení, když jest ta kopa grošuov
dána Blažkovi, ouředníku na Dobříši. Ty dva groše česká vzal sem bez povolenie
pána svého i Blažka ouředníka. A když hned na zajtřie po novém léthě ten den,
teď rok minul, Jíra člověk páně Vratislavuov seděl u vězení na Dobříši.
Němec Kříž z Druh li c u. p. n. k. s. t. : Jest mi to dobře v paměti,
že sem Jíru člověka Vratislavova na den Nového létha, rok minul již tomu, jal
na myslivosti na lesiech Dobříšských.
R. IV. 1. B. 10. a. a 13. a.
1595.
Mezi Janem z Kamenné Lhoty s jedné, a Janem, Kristoforem a Šfastným nedielnými bra-
třími z Oudimé etc. s strany druhé. 1510, 13. dubna.
Sabbato ante Tiburcii. Tuoma rychtář z Kasanic, páně Heř-
manuov z Bohdanče člověk, u. p. n. k. oc: Prosil mne a Petra, páně Svad-
buova člověka přikázaného, Jan z Kamenné Lhoty, abychom s nimi šli před pana
Svadbu na Zbraslavice. Tu na Zbraslavicích stala se smlúva mezi Janem z Kamenné
Lhoty s jedné, a Kristoforem a Šťastným, nedielnými bratřími z Oudimě, s strany
druhé, a že pohnal Kristof Jana z Kamenné Lhoty pro třidseti vajstavkuov, které
vysekal v Dalíku lesu Kristoforovém a Šťastného z Oudimé. A na Zbraslavicích na
zámku páně Svadbově smluvili se vo to, aby třidceti nechal zase vajstavkuov mladých
dubových. Potom prosil Jan z Kamenné Lhoty mne Thuomy z Kasanic a Petra
Ptáčka, páně Svadbova přikázaného člověka, a Mathouše z Krasonovic, abychom s ním
šli do toho lesu Dalíku, nalezlo-li by se to, což se na Zbraslavicích smluvilo. I na-
lezlo se jest třidseti dubových vajstavkuov a nad to ještě dvadceti viece.
Petr Ptáček z Vlkové, člověk páně Svadbuov, u. p. n. k. oc: Že
svědom sem toho, co se smlúvy tkne té, kteráž se stala mezi Janem z Kamenné
Lhoty a s Žíšovským před panem Svadbou na Zbraslavicích vo vajstavky dubové,
Svédomí k rohu Svátosti I 1510. 267
že třidcet vajstavkuov Jan z Kamenné Lhoty měl nechati Žíšovským. I nechal, i ještě
viece dvadcíti, přivolal k tomu mne a Thuomy z Easanic a Mathouše z ErasoĎovic
YO svědomie, abychme seznali to, jest-lí necháno třídcetí vajstavkuov.
Mathouš z Malovid, člověk svobodný, u. p. n. k. oc: Svědom sem
toho. že Jan z Kamenné Lhoty prosil mne, abych s jinými vyšel na majto Žíšovské.
V tom majtě nalezlo se třidseti vajstavkuov mladých dubových a nad to ještě viece
dvadset jiných.
R. IV. 1. B. 11. a.
1596.
Mezi pauem Wolfem z Gutšteina s jedné, a panem Dépoltem z Lobkovic s strany druhé.
1510, 13. dubna.
Sabbato ante Tiburcii. Vácslav hutník z Žebráka, člověk krá-
lovský, u. p. n. k. oc: Jest mi to dobře svědomo, že u Hrádku u Zálužie pro clo
brali páni Kukšteinové i jiní páni koně, vozy s vobilím, když kto projel clo. I já
sem také z rozkázánie panie hrabinky Zyguny Její Mti bral koně s vozem i s ječ-
menem, to dobře pamatuji vod let vot dvadcíti.
Burian z Žebráku, člověk krále JMti, u. p. n. k. oc: To jest mi
dobře vědomo, že jest bráněna a vosazena bayvala silnice u Hrádku Zálužského,
kdyby kto projel clo, tudy že jemu pobrali na hrad Žebrák koně, vozy s vobilím;
a to v paměti mám vod pětimecítma leth.
R. rv. 1. B. 12. a.
1597.
Mezi Albrechtem z Yřesovic s jedné, a panem Dépoltem z Lobkovic s strany druhé.
IĎIO, 13. dubna.
V sobotu před svatým Tyburcí. Venci z Habrovic, člověk
páně Oboječkuov, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že Vít ze Všebořic, člověk
páně Albrechtuov, kupil jest v naší vsi v Habroviciech ovec za devět kop míšeňských
v bílém dni.
Jiřík z Šebořice, člověk Ottuov Gelbluov v Hrbovicích, u. p.
n. k. s. t. : Přijel haytman páně Popelóv z Bíliny do Šebořice do dvoru k šafářovi.
I řekl ten haytman: Ukažte mi ty vovce! A on ukázal. A ten haytman řekl: Nu,
milý šafáři, ty vovce žádného znamení nemají; ty vovce pána mého nejsú.
Urban, člověk páně Ottuov Gelbluov z Hrbovic, u. p. n. k.
s. t: Přijel byl haytman z Bíliny páně Popeluov do Šebořic do dvoru, i vohlédá
vovce. Tehdy řekl, že ta vovce žádná pána mého není.
Matěj vovčák z předměstí Teplického, člověk páně Děpoltuov,
u. p. n. k. oc: Takto se stala škoda pánu našemu Popeloví. A já sem toho času
84*
268 D. XIII. Registra soudu komorního,
byl holomkem u pana Popela ten čas, když se jemu škoda stala na vovcech. Tebdy
jest nás poslal pán s panem Janem haytmanem. I přijeli sme tu k Vítovi do Šeboíic,
ptajíce se po páně vovcech. A on pověděl tak, že sem já koupil vovce od vovčáka.
Tehdy pověděl: Děte do vovčína a pohledle, sou-li pána vašeho které. Tehdy sme
šli, i našli sme jích šest a XL těch vovec, kteréž jest našemu pánu vzal a nočně
se ukradl. Když sme ven vyšli, tehdy sme mu řekli, aby ty vovce navrátil pánu
našemu. Tehdy on řekl: Tak mně se nezdá toho učiniti. Tehda mu pověděl pan
haytman hned takto zase : aby těch ovec neutrácel nikam, leč se páni vo to některak
smluví. Tehdy on pověděl takto: Kdy ten vovčák přijde, že já chci vašemu pánu
dáti znáti, panu Popeloví, a že já těch peněz jemu nevydám, kteréž sem jemu po-
zuostal, že sem já za půl osmy kopy je koupil od něho, i čtyři kopy sem jemu dal
a půl čtvrtý kopy jemu sem zuostal.
R. IV. 1. B. 9. b. a 17. a.
1598.
Mezi Vilémem z Byčic s jedné, a purkmistrem, konšely i vší obcí města Prachatic.
IĎIO, 13. dubna.
V sobotu po Svátosti. Jan Rosa z Jinína u. p. n. k. s. t: Poslal
mne pan Vilém, pán muoj, s Tuomú sousedem mým do Prachatic s listem k purk-
mistru, — a ty časy Vratislav byl purkmistrem, Hatláků syn — kterýž psal jim
pán muoj o Květoně, člověka svého. I tuto dal nám odpověď tayž purkmistr: Jakož
nám pán váš píše o Květoně, abychme jej z vězenie pustili, povězte tak pánu svému,
že se chcem o to s pánem naším raditi a chcem pánu vašemu po svém poslu od-
pověď dáti. Také jest mi to vědomo, že tayž Květon rodil se v Miloňovicích pod
panem Chmelíkem; neb jest on toho v držení byl, a já sem témuž KvětoĎovi
kmotrem. Taky jest mi otec Květouuov pravil, že sou Prachatičtí Květoně u vodě vězili.
Tuoma z Jinína u. p. n. k. s. t. : Poslal mne pan Vilém s Janem Bosů
do Prachatic s listem. I dali sme ten list purgmistru, a on nám tuto odpověď dal:
Povězte pánu svému, jakož nám píše o Květoně Kučeru, abychme jeho pustili z vě-
zenie, chcem se o to raditi s pánem svým a dáme pánu vašemu odpověď po svém
poslu. Také jest mi to vědomo, že se jest Kučera v Miloňovicích rodil za pana
ChmeUka, a otec jeho podnes sedí v Jiníně na gruntu pána našeho; a votec jeho
Kučera pravil nám, že by jeho syna vězili Prachatičtí u vodě.
Zdeněk Malovec z Chaynova na Witmberce, najvyšší písař
královstvie Českého, na tu přísahu, kterůž jest králi JMti i vší zemi učinil, s. t. :
To mi v paměti, když byl sjezd v Piesku, tu jest Vilém z Byčic přišel ku panu
z Bozmberka JMti, žádaje JMti, žě mu Prachatičtí člověka vsadili, aby mu puštěn
Svědomí k roku Svátosti 1. 1510. 269
byl. A pan z Rožmberka JMt pověděl : Milý pane Viléme, chd se na tu yěc zeptati,
jaká jest to věc, a když zviem, chciť na to odpověď dáti.
R. IV. I. G. 6. b. a B. 7. b. SroT. gTédomí 5. 1666 na str. 228.
1599.
Mezi Eristofem, Šfastným a Janem [bratiPími z Oudimč] s jedné, a Janem z Kamenné Lhoty
s strany [druhé]. 1510, [13. dubna].
Jan Svadba z Otradovic oc: Jest mi to svědomo, že jest měl vystaviti
Jan z Kamenné Jjohoty XXXti vajstavkóv bratřím z Oudimě, a hajný jich Žíšovských
při tom býti měl, aby je vyznamenal.
R. IV. L C. 6. a. SroT. STědomí & 1696 na str. 266.
1600.
Mezi Víškem z Veselice s jedné, a Janem Čemčic z Kácova s strany druhé. 1510, 13. dubna.
V sobotu před svatým Tiburcím. Kateřina z Králové Hradce,
Jiřík Kalvach z Seče a Vácslav Nejedlý z Hradce konšel [svědčili
skoro slovně tak, jako pod č. 1593 na str. 264].
K rV. 1. C. 7. a. Na listé C. 8. STědomi tato po druhé jsou sapsána.
1601.
Mezi Jindřichem z Běšin s jedné, a Apolonem z Žehobec s strany druhé. 1510, 13. dubna.
V sobotu před svatým Tyburcí. ]\fatěj z Bělčic u. p. n. k. s. t:
To mi v paměti, že na den svaté Maří Magdaleny nynie minulé jsú zabiti v Homo-
syně dva člověky panu Apolonovi. A to jest vědomo tomu všemu městečku Bělčic
i té vsi Homosyně, a tomu všemu kraji jest to vědomo. A o těch, ktož sú je zbili,
až do dnešnieho dne nic nevieme. A ten den na Velikú Matku boží nynie minulu
[15. srpna] šla Lída Vrabcova preč, a od té chvíle nic o ní nevieme.
Matěj z Bělčic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že ten den na svatů
Maří Magdalenu Vrabec s rychtářem oba z Hornosyna zamordovali sú dva člo-
věky panu Apolonovi, a udělavše to, i šli preč, a od té doby o nich nic nevieme.
A to jest svědomo tomu městečku i té vsi i tomu všemu kraji. A sama Vrabcova
šla preč na Velikú Matku boží, a od té chvíle o ní nic nevieme.
Matúš z Bělčic u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že na den svaté Maří
Magdaleny nynie minulé zamordováni jsú dva člověky páně Apolonova od Vrabcova
syna a od rychtáře tu ze vsi Hornosyna. A ten den hned šli preč a neviděl jich
žádný. Ale to jest svědomo tomu městečku i té vsi i tomu kraji všemu. A Vrabcova
žena Lída šla preč na Velikú Matku boží nynie minulu.
Jan z Hornosyna u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že jsú zamordováni
270 D. XIIL Begistra sotulu komorního,
dva člověky panu Apolonovi od Vrabcova syna a od rychtáře. A to jest tomu všemu
kraji vědomo. A ti, kteříž je zmordovali, ušli preč. A od té doby nic o nich ne-
vieme. A Lída, žena Vrabcova, také ušla preč na Velikú Matku boží. A od té doby
nic o ní nevieme. A to jest tomu městečku všemu vědomo i kraji.
R. rV. 1. C. 19. b.
1602.
Mezi Vilémem Koutským z Koutuov s jedné, a Zigmundem Baršem z Eamenice s strany
druhé. 1510, 18. dubna.
Sabbato ante Tiburcii. Mikuláš z Eladerub u. p. n. k. s. t.: To
mi svědomo, když sú se sjeli u Michala v Tayně pan Vilém Koutský a pan Zigmund
Bareš, i tu jest otázku učinil pan Vilém, co se písaře páně Baršova dotyce: Nu,
pane Barši, poněvadž se k němu znáš, chceš-li mi jej postaviti před pány Jich Mtí
a vladykami na hradě Pražském? A tu jej pan Bareš řekl postaviti před pány Jich
Mtí na hradě Pražském. A na tom se rozešli.
Václav Bazek z Nebovid: Jest mi to dobře vědomo, že pan Vilém
Eoutský páně Zigmundova Barše Petra z Lithomyšle písaře vsaditi kázal před ně-
kterým časem do šatlavy v Starém městě Pražském. A to beru k své vieře k své
duši, že jest to v pravdě.
R. IV. 1. G. 21. a. a D. 3. b.
1603.
Mezí Johanku z Světí, méštkú Menšieho města Pražského, s jedné, a Dorotou, Pehmovú dceru
z Nuremberka, s strany druhé. 1510, 13. dubna.
V sobotu před svatým Tiburcím. JiříkŠedívek zMaléStrany^
u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, když sem držel rychtářství na Malé Straně,
přišla jest ke mně paní Johanka Soumarová, zpravující mě, kterak by svého zlo-
děje a čeledína, kteráž jí pokradla, tu našla na Malé Straně, žádajíc, abych ji
právem vzal. A já šel s ní až k bráně, i vzal sem ji a kázal sem jí pacholku
vésti do vězení. A ona mě prosila velikú prosbu, abych mluvil se paní Johanku,
aby jí nedávala do šatlavy, aby jí nesvlékla starostová. A já sem zavolal paní Jo-
hanky a mluvil sem k ní: Poněvadž se ona s tebú chce smluviti a tvú škodu na-
praviti a nepřít, proč by toho neučinila? I šla jest paní Johanka i ta jistá Duora
do domu mého ke mně. Tu ji vinila přede mnů. Najprv pravila, že jí vzala hotových
peněz jednu kopu grošuov; a k té se jest znala. A sukni, čepec, roušky; a ona se
k tomu ke všemu znala přede mnú. I udělala jest počet s ní, sčetši to všecko na
penieze, bez některého groše málo VI kop. Ale toho v paměti nemám, bez kolika
grošuov. A ta jest chtěla, aby jí uručila. I neměla kým. I proto jest vzata do
kázně. A potom se vyručila, a já ji dal na rukojmie.
R. IV. 1. o. 21. b.
Svědomí k roku Svátosti I 1510. 271
1604.
Mezi panem Burianem z Švamberka s jedné, a Jiříkem z Kolovrath 8 strany druhé.
1510, 13. dubna.
V sobotu před svatým Tiburcím. Přech z Police u. p. s. t.: To
mi v pamětí, když jsem byl ouředníkem u pana Buriana Labuti a když sme přijeli
do Prahy, ješto měl pojímati dceru páně Košáteckého, pannu Elšku, i jednáno bylo
skrze pana Mikuláše a mne, aby nětco pan Košátecký jmenoval po dceři své.
A pan Jetřich nebožtík pověděl, že pan strýc nemá co po ní dáti. A já sem řekl:
Kterak by to bylo, milý pane, poněvadž ste dali panu Švihovskému po druhé sestře
tři sta kop grošuov českých, čím by pak toto bylo? Však jest toto také jeho dcera.
A nebožtík pan Jetřich řekl: Pan Košátecký jest nic nedal, než my přátelé řekli
sme je dáti panu Švihovskému těch tři sta kop, a vezme od nás neb nevezme!
v
Tehda jest řekl pan Jetřich neboštík : Gemu se to pan Burian brání, ana bude
mieti za tisíc kop šatuov a klenotuov. A tak se ta věc dokonala, žě pan Košátecký
dal se panem Jetřichem panu Labufovi dceru svú, a pan Labuf šel na zajtří po
zdávání ke dskám a zapsal jí na svém statku puol druhého tisíce.
R. IV. 1. D. 1. a.
1605.
Mezi Jiříkem z Kosíkova s jedné, a Markétu z Libčic s strany druhé. 1510, [13. dubna].
Jan Meč, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t:
Jest mi to dobře vědomo a v paměti mám, když jest byl Zigmund z Bezdězic ne-
mocen, a prosil mne Jiřík z Kosíkova, abych s ním šel k Zigmundovi z Bezdězic.
I šel sem, a tu jest on Zigmund přede muú vyznal v nemoci své leže, že jest panie
Markétha z Libčic dlužná Jiříkovi z Kosíkova třidseti kop míšeňských a jednu kopu
bez osmi grošuov bílých. A dala mu Jiříkovi na to V kop míšeňských bez devieti
grošuov alb. Tu sem já také při tom byl ; neb jest ty penieze, těch V kop míšeňských
bez IX grošuov bílých, poslala po Zigmundovi z Bezdězic jemu Jiříkovi z Kosíkova.
R. IV. 1. D. 1. b.
1606.
Mezi Albrechtem z Vřesovic na Gayersperce, a Dépoltem z Lobkovic. 1510, [13. dubna].
Heynrych Hanušuov Glacuov vovčák u. p. n. k. t. oc: Sem toho
jistotně a dobře svědom, že Jorg vovčák před léthy, již na štvrté létho [j]de, jsa u pana
Děpolta na Bielině ovčákem, když jest od něho odšel z Bieliny, vzal jest sebů své
vlastní vovce, kteréž jest za své penieze koupil od heytmana Teplicského, a ještě
mu za ně jednu kopu a XII grošuov dlužen zuostal. S těmi ovcemi přibral se a vehnal
je do pana Voboječkovy vsi do Habrovic k Francovi, a to že se stalo s volí jiných
272 D. XIIL Registra soudu komorního.
sousedóv. A tu je u něho měl čtyři dni a prodal jest je všecky Vítovi ze Všebořic.
Potom pan Děpolt, když již ty vovce prodány byly tomu Vítovi, poslal jest k němu
k Vítovi heytmana svého z Bieliny na ohledání. A on ohledav ty ovce pověděl: Nenie
to žádná vovce, která by pána mého byla. A těch všech ovcí, kteréž toho Jirka
vovčáka byly, bylo jich XLV. A ty všecky jmenovanému Vítovi prodal.
Mates Hykš z Habrovic, Januov Voboječkuov člověk, u. p. n.
k. oc: Já jiného svědom nejsem než toho, když jest Jorg vovčák z Bieliny přihnal
k nám ovce, toho já neviem, čí sú byly, jeho-li čili jiného. Byly sú tu u nás ve vsi
na tři dni a všecko byly bielé. Tu třetí den, mám za to, hnal jest je z naší vsi
k sobě Vít do Všebořic páně Kysperského člověk, a Jorg vovčák pomáhal je hnáti.
Ale koupil-li je Vít ty vovce čili nic, toho já neviem; neb sem při tom nebyl; než
slyšal sem, že je o ně tržil.
R. IV. 1. D. 8. a. SroT. STědomí č. 1697 na str. 267.
1607.
Mezi Bohuslavem z Benešova s jedné, a Kristofem z Hermštorfu s strany druhé. 1510, 14. dubna.
Dominico Tiburcii. Kněz Jakub, farář z Kruhu, na ten závazek,
který učinil biskupu při přijímání svého kněžstvie, svědčil takto : Jest mi to vědomo,
když na ztravě sem byl u pana Václava Tomše, pergmajstra starého, že často mezi
Bohuslavem z Benešova a mezi Kristofem z Hermštorfu zmienky bývaly vo Nelžejo-
vice. Tehdy jest Kristof říkal Bohuslavovi: že já nežádám viece nic od tebe, než
svých osm set, a kterýchž sem vzal nad to sto kop vod Petra z Popovic, že já jich
nežádám a chci je zase jemu rád dáti, když budu mieti zase svých osm seth kop.
Feria IV. post Tiburcii [17. dubna]. Martin, služebník páně
pergmistruov, u. p. n. k. s. t. : Když sem byl služebníkem u pana Kryštofa
z Hermštorfu, když jest byl týž Kryštof puojčil peněz na Nelžejovice Bohuslavovi
osm seth kop míšeňských, a týž Bohuslav měl sto kop u Petra z Popovic, i řiekával
Kryštof tak Bohuslavovi: Když já koli budu mieti svů summu, kterúž sem za tě
dal, tehdy já tobě tvých sto kop zase dám; neb já tvého nic nežádám.
Feria V. post Tiburcii [18. dubna]. Václav Tomš, starý perg-
mistr, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi jest
dobře v paměti, když jest u mne trávil některý čas Kryštof z Hermštorfu s Bohu-
slavem z Benešova, i bývala mezi nimi zmienka o Nelžejovice, i řiekal Kryštof Bohu-
slavovi, že sem dal za tu poustku za Nelžejovice osm seth, an za to nestojí. A Bohuslav
mu řekl: Všakť sem zdal sto kop na Petrovi z Popovic viece. A Kryštof řekl zase
Bohuslavovi : Ptaj kupce s jedné strany a já z druhé ; přijdu-li já zase k svým osmi
stuom anebo svým jist budu, že já tobě těch sto kop zase vrátím, kteréž sem vzal
od Petra z Popovic; a tvého nic nežádám.
R. IV. 1. B. 11. b.
Svědomí k rohu Svátosti I 1510. 273
1608.
Mezi Apolonem z Žehobec s jedné, a Jindřichem z Běšin s strany druhé. 1510, 14. dubna.
V neděli den svatého Tiburcí. Řieha mlynář, člověk pana
Zdenka Malovce 9C pod Leletici, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když
sem šel do Lnář, i sešel sem se s rychtářem Březským, a on mi řekl: Poď se mnú
k Vrabci, prosím tebe, jest mi nětco dlužen. A když sme tam přišli, uzřeli sme,
ana pláče nevěsta jeho, a starý Vrabec seděl svěsiv hlavu smuten. I řekl jim: Co
se to děje, že pláčete? A starý Vrabec řekl: Zle se stalo. Zabil rychtář z Homo-
syna Havla kožišnika a Selíka, a muoj syn dědka. A já sem řekl : Milý, kteraks toho
v svém domu dopustil, aby se to stalo? A on řekl starý Vrabec: Nebyl sem při
tom, spal sem. A týž Vrabec řekl: A když Selíka zabil, i hnal na nebožtíka kožiš-
nika s oštípem. A on ho prosil pro Buoh, pro Matku boží, aby ho nezabíjel : Dávám
se ! A on mu řekl : Takový z kurvy synu nešlechetný, nechci na tě mieti viece péče
ani na tvélio pána. I promrštil jej oštípem, až jej k stěně přitkl. A dieru sem viděl
v stěně. A co se dotýče mlýna páně rytieřova,*) slyšel sem, že sú mu mlýn vy-
brali, ale neviem kto.
Petr rychtář z Březí u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když sem se
potkal s Řiehou, an jde do Lnář, prosil sem ho, aby se mnú šel k starému Vrab-
covi, že mi nětco dlužen. A když sme tam přišli, uzřeli sme, ana jeho nevěsta pláče.
I řekl sem: Co se vám stalo, že jste tak smutni? A Vrabec starý řekl: Což máme
veselí býti ? Zle se stalo. I otázal sem se, co. Zabil rychtář kožišnika a Selíka, a muoj
syn dědka, nešťastný lotr. A Řieha řekl : Zle ste udělali, že ste takového mordu do-
pustili. A Vrabec řekl: Já sem spal, než kožišník se dával rychtářovi. A ukazoval
nám starý Vrabec dieru v stěně, ješto toho kožišnika promrštil oštípem k stěně.
A také mi to svědomo, že mlýn panu rytieřovi vybit, ale neviem kto.
R. rv. 1. B. 12. b. *) PŮTodné SelikoTa, ale přeškrtnuto. — Snr. STědomi č. 1601 na str. 269.
1609.
Mezi Oíkou, jako ji Uršilú pohánějí, s jedné, a Anuú z Rysmburgka s strany druhé.
1510, [14. dubna].
Václav Nejedlý z Hradce u. p. n. k. s. t. : Jest mi to svědomo, že
paní Oíka měla list na L kop grošuov českých na pana Jindřicha Donáta, a ten list
panie Ofce samé svědčil. I ležala jest u mne tiem listem.
Jan Evka, služebník pana Černčického, u. p. n. k. s. t: Eterú
ceduli pan Přimskay dal mně, že já se v tom nepamatuji a neviem, co jemu svědčiti.
R. rv. 1. B. 14. a. Srv. náleiy 6. 1525 a 1526 na str. 197 a 199.
ArchW Četký XIII. 35
274 D. XlII. Begistra saiAdu kotnomiho,
1610.
Mezi purgmistrem a konšely i yšie obce města Kadaně s jedné, a panem Janem Hasišteinským
z Lobkovic B strany druhé oc. 1510, 14. dubna.
V neděli den svatého Tiburcí. Fenczel Eeslar z Kadaně u. p.
n. k. s. t. : To mi jest svědomo, že když by kterýkolivěk zločinec smrt zaslúžil, že jsú
jej páni Kadaňští trestali sami; neb jsú moc měli a mají, kromě ktož by násile
udělal panně a palič byl a falešnú minci dělal, ty je pán sám trestal. A co se pří-
sahy dotejče, to mi tak svědomo jest, že najprve přísahají panu Janovi Hasistein-
skému a jeho dědicnom na ínístě krále JMti, a potom pnrgmistru a konšelnom i všie
obce města Kadaně. A také jsem slyšel od některých, kteří jsů tu prve nežli já, že
jsú páni Kadaňští s plné rady své vždycky od staradávna VIII přísežných a XXIV
sapii sadívali pro obecné dobré. A co se jakéhožkoli sněmu aneb sjezdu dotyce do
jiných měst královských, že jsú páni Kadaňští vždycky podle nich jeli, kdežkolivěk
potřebí bylo, a to vedle měst královských, jakož od staradávna bývalo.
Nikl Heller z Kadaně u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že jsem slyšel
od otce svého, že páni Kadaňští sami trestali zločincuov, krom tří, totižto ktož by
násile pannám udělal, pálil a falešnú minci udělal, ty je pán JMt sám trestal. A také
to jsem slyšel od otce svého, co se přísahy dotejče, že jsú najprv pánu přísahu uči-
nili a jeho dědicnom na místě krále JMti, a potom pnrgmistru a konšelnom i všie
obce města Kadaně. A což se Vin a XXIV přísežných dotýče, ty páni Kadaňští
sami sadili. A což se sjezduov dotejče neb sněmuov, tu také vždycky od staradávna
podle jiných měst královských jezdili, když jim kolivěk dáno bylo věděti.
Nikl Klaucz z Kadaně u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že páni Ka-
daňští vždycky sami trestali zlých lidí a zločincuov. A což se přísahy dotejče, tu
vždycky najprv pánu JMti a jeho dědicnom přísahu udělali a potom všie obci města
Kadaně. A také jsem slyšel od otce svého, že co se těch VIII a XXIV přísežných
dotejče, tu páni Kadaňští je sami sadívali po témž dni po přísaze, a že s tím pán nic
neměl činiti. A co se sněmuov aneb souduov dotejče, když jim kolivěk bylo dáno
věděti, že vždycky jezdívali podle jiných měst královských vedle starodávnieho obyčeje.
Johanu Borz z Kadaně u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že páni Ka-
daňští vždycky sami moc měli a mají, kteřížto by to zaslúžili, krom těch tří, ktož
by násile panně udělal, druhé ktož by vohněm pálil, třetí falešnú minci udělal, ty
tři zlé skutky pán sám trestal na místě královském. Druhé, co se přísahy dotejče,
tu vždycky najprv pánu JMti a dědicnom jeho přísahu činili na místě královským,
a potom konšelnom i všie obce města Kadaně. Třetie když pán JMt novů raddu
obnovuje, podle starodávnieho obyčeje, potom najprvnější neděli purgmistr a radda
dá zvolati všecku obec, tu sobě volí těch VIII a XXIV k obecnému dobrému
Svědomí k roku Svátosti 1. 1510. 275
Čtvrté když jesti kolivěk král JMt je obeslal aneb země, žé jsú vždycky jeli k sněmům
a k souduom kdežkoli podle jiných měst královských vedle starodávního obyčeje.
Walten Noerl z Kadaně a. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že páni Ea-
daňští vždycky sami moc měli a mají trestati, kteříž by toho zaslúžili, krom těch
tří kusuov: ktož by násile panně udělal, druhé ktož by vohněm hubil neb pálil,
třetí ktož by falešnú minci dělal; ty tři zlé skutky od pána jsú trestány na místě
královským. Druhé mi svědomo, co se přísahy dotejče, tu páni Kadaňští vždycky
najprv pánu JMti a dědicuom jeho přísahu činili na místě královským, a potom
konšeluom i všie obce města Kadaně. Třetí mi svědomo, když pán JMt novů raddu
obnovuje neb sadí podle starodávnieho obyčeje, potom hned najprvnější neděle potom
purgmistr a radda dá provolati a zvoniti na všecku obec. Tu sobě volí Vin a XXIV
přísežných k obecnému dobrému tomu městu, čtvrté jest mi svědomo, když je ko-
livěk král JMt aneb země obeslali k sněmu aneb k soudu aneb kdežkoli, že jsú vždycky
jeli podle jiných měst královských vedle starodávnieho obyčeje.
Eristof Erausyanek z Eadaně [sv. p.].
Tomas Wiszenmilner z Eadaně [sv. p.].
Mottes Eybenstecker z Eadaně [sv. p.].
Erharth Eromer z Eadaně [sv. p.].
Baltazar Jeseň z Eadaně [sv. p.].
Jakub Hezlar z Eadaně [sv. p.].
Mottes Fogeler z Eadaně [sv. p.].
Mottes Tupaur z Eadaně [sv. p.].
Mottes Fechter z Eadaně u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, že páni
EadaĎští vždycky moc měli a mají trestati ty, kteříž by toho zaslůžili, krom těch
tří kusuov, totižto ktož by násile panně udělal, druhé ktož by vohněm pálil a hubil,
třetí ktož by falešnú minci dělal, ty tři zlé skutky od pána JMti trestány jsú na
místě královským. A také mi svědomo, co se přísahy dotejče, že tu páni Eadaňští
vždycky najprv pánu JMti a JMti dědicuom přísahu učinili na místě královským
a potom konšeluom i všie obce města Eadaně. A také mi to jest svědomo, když
pán JMt novů radu obnovoval neb sadil vedle starodávnieho obyčeje, a to vždycky
jednu v roce, potom hned najprvnější neděli po tom sazení té raddy tehdy purg-
mistr a radda dali zvoniti a provolati na všecku obec, na chudého i bohatého, tu
samí sobě volili těch VIII přísežních a XXIV k obecnému dobrému tomu městu.
A také mi vědomo, když jsú kolik pánuov Eadaňských král JMt aneb země obe-
slali k sněmu aneb k soudu aneb kdežkoli do kterého města, že jsú vždycky je-
zdívali neb jeli vedle jiných měst královských vedle starodávnieho obyčeje.
K IV. 1. D. 13. a.— D. 16. a.
36*
276 D. XIIL Registra soudu komorního,
1611.
Mezi Bavorem z Hustieřan 8 jedné, a Václavem Donátem z Tčchlovic s strany druhé.
1510, 15. dubna.
V pondělí po svatém Tiburcí MDX®. Havel z Habřiny u. p. n. k.
s. t. : To mi svědomo, že paní Markéta, sestra pána mého, pana Bavora z Hustieřan,
prosila jest téhož pána mého pana Bavora, aby jí lidi puojčil a vozuov šesti s
koňmi i s klisnami. A pán puojčil. I jeli sme na Přím, i brali sme truhly, svršky,
peřiny i jiné potřeby. A jest tomu na X let. A to jsme vezli na Neznašov, a tu
jest sobě to vše zamkla v komoře své.
Štěpán z Habřiny [sv. p.].
R. IV. 1. A. 1. a.
1612.
Mezi Martinem Pehmem, kupcem z Malé Strany, s jedné, a Janem Škorní. 1510, 15. dubna.
V pondělí po Svátosti. Gregor šerméř z Malé strany u. p. n. k.
s, t. : To mi svědomo, že jest mne Martin Pehm prosil, abych s ním šel k Škor-
v
ůovi, abychme sě tázali o těch patnádct kop, kteréž jest J^n Škorně vzal na rathauze
Malostranském ; a měl za groš dáti bílých peněz jemu Martinovi, neb již dotčené pe-
nieze byly sú groše. A Martin chtěje míti peniezy ty, napomenul Jana Škorni z nich.
A Škorně jemu pověděl: Dal sem je Zígovi ševci, a on Zíga řekl jest je tobě dáti.
Martin Pehm zase odpověděl, že Zíga mně nic nedal. Tehdy Jan Škorně řekl : Podtaie
k němu Zígovi ševci. I šli sme, já. Škorně a Martin Pehm, a ns^lezli sme ho
u Ambrožky na Malé Straně v světnici. Tehdy Škorně řek jemu Zígovi: Proč si
Martinovi těch patnásti kop nedal? Zíga jemu žádné odpovědi nechtěl dáti před námi.
Jan Škorně řek Zígovi: Znáš-li sě k tomu, že sem já tobě těch patnácte kop dal?
A on nic neodpověděl. A my s tím šli pryč. Potom Škorně přišed na Malostranský
rynk, řekl: Chtěl mne Zíga v nětco uvésti, ale já toho bohdá neučiním.
R rv. 1. D. 6. a.
1613.
Mezi panem Haškem Zvieřetickým z Wartmberka s jedné, a panem Janem Lickem z Rysm-
burka s strany druhé. 1510, 16. dubna.
V úterý po svatém Tiburcí. Jan z Wartmberka s. t.: To mi v pa-
měti, že sem vzal summy po manželce své od nebožtíka pana Petra Bydžovského
neb puol pátá sta kop neb pět set kop grošuov českých; toho nepamatuji dobře.
Než já sem mu na to řádnú kvitancí udělal. A to beru k své vieře a na mú duši.
R. rv. 1. B. 14. b.
Svědomí k rohu Svátosti 1. 1510. 277
1614.
Mezi Mikulášem z Jenišovic s jedné, a Václavem služebníkem z Solopisk s strany druhé.
1510, 16. dubna.
V úterý po svatém Tyburcf. Beneš Mírek z Solopisk s. t.:Když
jest byla přisouzena manželka Václava Mírka z Solopisk ten pondělí po svatém
Martině, tu jest ji hned doluov pojal. A když bylo v zámku, tu jest poslala po
Mikuláše z Jenišovic, aby za ni slíbil k muži jejiemu, žě se jemu postaví na den
jmenovitý. Tu jest za ni slíbil Mikuláš z Jenišovic k Václavovi Mírkovi z Solopisk
na postavení do dvú neděl jmenovitě a pod tři sta kop grošuov českých. A potom
když již slíbil, rozčítal sobě, kdy se dostanu ty dvě neděle, a pravil jest, že to
bude na svatého Vondřeje. A Václav Mírek řekl: Já neviem, kdy bude svatého
Vondřeje; než tak, jakož's mi slíbil do dvú neděl, učiň tomu dosti. A potom když
bylo dole, chodil sem po ni, aby přišla k muži svému do hospody k Hrbkovi, Tu
sů k ní mluvili přátelé muže jejieho, aby se muži svému zachovávala věrněji nežli
prve, aby se již jeho nic nebála a tresktání žádného pro ten odchod, že jest pány
JMtmi a nálezem jich v tom slušně opatřena, že se muž tvuoj podle nálezu toho k tobě
tak jistě zachová. A ona jest řekla, že to chce ráda učiniti. A také sem při tom byl,
když jest ji stavěl pan Mikuláš panu Václavovi Mírkovi na hraniciech. Tu jest k němu
mluvil Václav Mírek: Tieži se tebe, pane Mikuláši, před těmito dobrými lidmi,
chceš-li mi ten základ dáti, kterýž si mi propadl, tři sta kop grošuov českých, žes
mi manželky mé nepostavil, tak jakž si slíbil ve dvú nedělí, čili nic? Neb já tebe
z něho napomínati budu právem, poněvadž si mi tomu dosti neučinil, neb já ji od
tebe nynie nepřijímám. A on jest tak pověděl: Dámf na to odpověď, až se poradím
s přátely. Tu jest s ní muž její tu noc ležal. A také jest při tom prosila manželka
Václavova Mírkova muže svého, aby jí odpustil hned zase jeti s mateří. A při tom jest
prosila i jiných dobrých lidí za přímluvu k muži svému, že zase hned přijede, což
sobě jediné šathy své vezme. A on jest jim tak odpověděl: I nechť jede! A potom
když sem jel ku panu Janovi Čabelickému na Tayn, aby ji vydal muži jejímu podle
zřízení zemského a pánuov JMtí nálezu, a pan Čabelický tak jest pověděl: Já jí
jemu nehájím a po ni sem k němu neposielal. Potom jest se mnú mluvila tajně, pro-
seci mne za to, abych se přimluvil k muži jejiemu, aby od pana Cabelického vzal
pět aneb šest seth kop grošuov za ty škody, kteréž jest skrze ni muž její vzal. A já sem
jí tak pověděl: Já na to vyslán nejsem, abych já tebe prodával, než na to, aby se
mnú domuov jela hned. A tak sem jí řekl: Viem, že by se k tomu pan Čabelický
neseznal, by to chtěl učiniti, že ty to klamáš. A ona jest tak řekla: Zavolajte ho
sem, zviete, že se k tomu sezná. A potom sem ho zavolal a o to sme tu spolu
mluvili, a pan Čabelický jí řekl : Kdyby bylo okolo padesáti kop, ještě bych něco řekl,
ač bych za padesáth kop mohl několik fasunkuov kurev kupiti. A tu sem já jí řekl :
278 D. XHL Registra soudu komorního.
A ty vždycky jedno šaydy strojíš ; však sem to pověděl, že sem na to nepřijel, abych
tebe prodával. Než stroj se hned a poď se mnú doluov! A ona se strojila a mne
prosila, abych jí odpustil, aby pána požehnala, aby mi dal ty šaty, kterých jest mi
nadělil. Potom když měla se mnú doluov jíti, žehnala pána a objala jest jej a cos
sobě spolu šeptali. A potom řekla, že puojde po roušku do sklepu. I šla jest, a pan
čabelický hned za ní, a tu tam oba zuostala. A potud sem se jí a pána doptati ne-
mohl na žádném. A purkrabie k nám poslal, chceme-li doluov jíti, že hned zámek
zamkne. A my sme šli hned doluov z zámku.
R. rv. 1. D. 4. a. Syědomí to je zmřežoYáno, a po straíié poinamenáno : ^Non terminatam''. SroY.
nálei & 1466 Btr. 168 a SYědomí & 1560 a 1661 8tr. 280.
1615.
Mezi Václavem Andělem z Ronovce s jedné, a Pavlem Choltickým z Oujezda s strany druhé.
1510, 16. dubna.
Feria III. ante Georgii. Václav nádenník v Semíně u. p. n. k.
s. t. : Když sem byl u pana Václava Anděla na Benešovicích, chodil sem mu po
myslivosti. Potom pan Pavel Choltický potkal mě na svých lukách, tázal se mne,
odkud sem. Já sem pověděl, že sem z Benešovic od pana Václava Anděla. Tu jest
mi ptáky pobral a slibem mne zavazoval. Ihned ten den stavěl sem se na Cholticích
s Přeloučským rychtářem a jinými sousedy odtudž z Přeloučí. Tu jest mluveno bylo
ku panu Pavlovi, aby mě propustil. A on mě propustiti nechtěl, až podruhé sem mu
se stavěl v neděli. Tu jest ho doma samého nebylo, než úředník na jeho místě. Tu
jest pan Diviš, bratr jeho páně Pavluov, stál, když mě úředník na jeho páně Pavlově
místě propouštěl. I řekl jest týž pan Diviš: Však jest on jej ruku dáním zavazoval,
také ty jej ruku dáním propusť. I propustil mě ruku dáním.
R. IV. 1. K 28. b.
1616.
Mezi Mikulášem mladším Trčkou z Lípy oc s jedné, a panem Vilémem Švihovským z Ryzm-
berka [se] strany druhé. 15 10, 20. dubna.
V sobotu po svatém Tiburcí. Laurin, služebník páněTrčkuov,
u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, že jest přišel posel od pana Viléma Švihovského
z Ryzmberka s listem královským na Lichumburk ve čtvrtek u vigiljí svatého Pavla
a Petra večer, kdež v tom listu královském stojí, že pan Vilém pána mého viniti
chce z nevydání Lazara žida Roudnického.
R. rv. 1. C. 6. b.
Nálezy k roku 1510 o Svátosti. 279
Puohonové a nálezové k roku Svátosti létha MD desátého.
Tito z pántwv v sovdu sedSli:
Pan Vilém z PemSteina na HelfenSteinS oc, najvySSí hofmistr krdhvstine
Českého, pan Jem Novohradský z Kolovraih, pan Jam z Šternberka^ pan Jiřík
KonopiStský z Šternberka^ pan Bohuslav z Švamberka, pan Jaroslav z Šellenherka,
pan Břetislav Šrnhovský z Ryzmberka, pan Hynek Bořita z Martinic*) pan Václav
Popel z Lobkovic.
Tito z vhdyk v soudu sedéli:
Tobiáš z Sulevic, purkrahie KarUteinský, Jan Svadha z OtradoviCj Bohuslav
Chrt z Ertína, purkrahie hradu Pražského, Bohuslav Břekovec starší z Ostromeče,
Jan Bepa z Nevekhva, Beneš Castolar z Hořovic, Václav Vrabský, Voldřich Mor
lovec z Chaynova, MathiአLibák oc prokurátor, Václav Zdrvba z Hustiřan, Vilém
Doubravský, Štépán Andél z JRonovce, Václav Lithovský z Svinař, Mikuláš Pe-
czyngar z Bydiína, Diviš ŽeuŠický z Nestajova, Zigmund Zápský z Záp.
R. m. 1. 12. a; 84. a; 60. a; 76. b; 86. a; 105. a; 168. b; 206. b; 225. a; 243. b; 259. a. a 304. b.
*) V posledním zápisn dodáno: „krále LadTÍka JMtí dvoru mariálek".
1617.
Mezi Annou z Rysinburka a Uršilou z Eoncdorfu o nevydání svrchkův a peněz. 1510, 10. dubna.
Anna z Rysmburgka poháněla Uršily, kteráž se menuje, píše a nazývá Ofkú
z Kunczdorfu. Viniti ji chce z nevydánie svrškuov, klenotuov a peněz hotových oc.
Vložen puohon léta MDIX® ve čtvrtek u vigiljí svatého Bartholoměje [23. srpna].
V té při mezi paní Annu z Rysmburgka puovodem s jedné, a Uršilú, kteráž
se menuje, píše a nazývá Ofkú z Kunczdorfu, pohnánu s strany druhé. Kdež ji viní
z nevydánie svrchkuov, klenotuov a peněz hotových, kteréž jest vyzdvihla od pana
Jana Černčicského z Kácova po nálezu panském, jmenovitě kalich, koflík, lžíci stří-
brná jednu, dva a třidceti zlatých a nóbl groše, prsteny na šuuoře s turkusy, rubíny,
diamanty, šubu kuní modrým suknem pošitú, peřin sedm po dvú cíchau, prostěradla,
konve, medenice, moždíře, mísy cínové a taléře s pouzdrem oc, tak jakož týž nález
plněji a šíře v sobě zavírá. K kterýmžto svrchkóm, klenotem a penězóm hotovým
nadepsaná Anna po panu Alšovi z Rysmburgka, strýci svém, právo a spravedlnost
má lepší nežli ona Uršila, a pokládá je sobě dvě stě kop grošuov českých. Proti
tomu Uršila pohnaná odpírajíc pravila, že o ty svrchky, klenoty a peníze v puohonu
jmenované rozsudek předešlý pánem JMtí ona paní Anna má. A na to týž rozsudek
ukázala. Dále pravila, kdož by maje o nětco rozsudek, poháněl z toho podruhé, že
ten puohon učiní na zmatek. A na to zřiezenie ukázala zemské, při tom pánuov
280 Z). XlII. Registra soudu komorního,
JMtí žádající zachována býti. Proti tomu zase paní Anna z Rysmburgka pravila, že
o tyto věci v puohonu menované nikda rozsudku jest neměla, než o jiné, kteréž
obvlášf v témž předešlém rozsudku položeny jsú, a že tito svrchkové, klenotové
i penieze v témž předešlém puohonu postaveny nejsů a nebyly, a že je z nich jí
nevinila ani poháněla. A na to týž nález ukázala. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a jich s obú stran pře líčenie, takto
o tom vypověděli: Poněvadž ona Anna puovod ty svrchky v puohonu jmenované
osobuje sobě právem bratra svého kněze Samuelovým, a týž kněz Samuel prve jest
týchž svrchkuov odsouzen : i z té příčiny jí Ofce dává se za právo. Stalo se v středu
před svatým Valerianem.
R. m. 1. 14. b. SroY. nálezy č. 1497, 1525 a 1626 a SYědomí 0.1609 na str. 177, 197, 199 a 273.
1618.
Mezi Kateřinou z Sulic a JiDdřichem Amchou z Borovnice o rčení. 1510, 10. dubna.
Katheřina z Sulic pohnala Jindřiclia Amchu z Borovnice a na Svojšicích.
Vinila jej ze rčenie, a to takového, že jest jí řekl sto kop těch dáti oc. Vložen
puohon léta MDIX° v sobotu po svatém Františku [6. října].
V té při mezi Katheřinú z Sulic puovodem s jedné, a Jindřichem Amchú
z Borovnice na Svojšicích pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinila ze rčenie, kdež
jest jí řekl sto kop těch dáti, když statku Mlíkovic postupoval sirotku, kterýchžto
sto kop grošuov míšeňských jí odkázal oustně nebožtík Jiřík Voděradský z Hrušová,
manžel jejie, před dobrými lidmi. A tomu rčení nadepsaný Amcha dosti učiniti ne-
chce. A na to ukázala svědomie, a při něm žádala zachována býti. Proti tomu on
Amcha odpieraje pravil, že ona Katheřina podle svého puohonu nic neprovozuje, a že
jinač pohánie a jinač provozuje. A také že toho neprovodí, by nebožtík Jiřík Vodě-
radský, manžel jejie, jí těch sto kop odkázal, a že jest jí on Amcha nic nepřiřiekal.
A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině
oc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
slyševše obů stran pře líčenie, odpory i svědomie, nalezli: Poněvadž ona Katheřina
puovod to jest dostatečně provedla, že on Amcha svrchu psaný jie Kateřině těch sto
kop grošuov míšeňských dáti řekl: i z té příčiny dává se jí Katheřině za právo,
aby tajž Jindřich Amcha často psané Katheřině těch sto kop grošuov míšeňských od
dneška ve dvú nedelech pořád zběhlých dal. A chce-li on Amcha o těch sto kop
k komu hleděti, právo se mu nezavierá. Dala památné. Stalo se létha MDX* v středu
před svatým Valerianem.
R. III. 1. 60. b.
Nálezy z rohu, 1510 o Svátosti. 281
1619.
Mezi Jiříkem Jiskrou z Únětic a Sebastiánem z Waitmile o postavení úředníka pro dluh.
1510, 10. dubna.
Jifík Jiskra z Unětic pohnal pana Sebastiana z Waytmille na Mostském hradě,
aby služebníka a úředníka svého Václava Jehnátko, jím se ujistě, postavil před naj-
v}'šším panem hofmistrem královstvie českého a raddami krále JMti. Vinil ho ze
sta zlatých a z jedenácti zlatých vše uherských. Vložen puohon léta MDIX v sobotu
po svatém Jiří [28. dubna].
V té při mezi Jiříkem Jiskru z Unětic puovodem s jedné, a Václavem Je-
hňátkem, pro kteréhož pan Sebastian z Waytmille pohnán jest, aby jej postavil,
s strany druhé. Jakož on Jiskra téhož Jehnátko vinil ze sta a Xlti zlatých vše
uherských dluhu někdy Tobiášovi Jiskroví, bratru jeho Jiříkovu vlastniemu a nediel-
nému, spravedlivě povinného, k kterémužto dluhu, těm sto a XI zlatým uherským, on
Jiřík po již menovaném Tobiášovi, bratru svém, právo a spravedlnost má oc, tak
Jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Václav Jehnátko
pohnaný pravil, že neodpírá tomu, by jemu Tobiášovi někdy té summy dlužen nebyl ;
ale že jest týž Tobiáš ten dluh na Anně, mateři jeho Jehuátkově manželce,*) přejal
a na nie o ten dluh přestal; a táž Anna, mátie jeho Jehňátkovy manželky, že ten
dluh jemu Tobiášovi zaplatila, a že jest on Thobiáš list, kterýž jest [měl] na tu summu
toho dluhu, měl vrátiti jmenované Anně. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt
pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého,
se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obú stran pře líčení i svědomí
nalezli: Poněvadž on Václav Jehnátko to svědomím pokázal, že je ten dluh v puo-
honu menovaný jeho ženy mátie Anna svrchu psaná zaplatila, i z té příčiny on
Jehnátko jemu Jiříkovi Jiskroví tiem dluhem vedle jeho puohonu povinovat nenie.
Dal památné. Stalo se léta MDX® v středu před svatým Valerianem.
R. ni 1. 107. &. SroT. SYédomí i. 1585 na str. 258.
*) Cti : na Anně, mateři jeho (Jehňátkovy) manželky.
1620.
Mezi Janem Lickem z Risenburka a Haškem Zvířetickým z Wartemberka o nevrácení peněz.
1510, 10. dubna.
Pan Jan Licek z Rysmburgka, syn někdy pana Mikuláše Licka odtudž z Rysm-
burka, pohnal pana Haška z Watmbergka a na Bydžově. Vinil ho jakožto držitele
statku nebožtíka pana Petra z Wartmbergka, bratra svého, z nevrácení dvů seth
zlatých oc. Vložen puohon léta MDIX den svatého Vavřince [10. srpna].
V té při mezi panem Janem Lickem z Rysmburka, synem někdy pana Miku-
láše Ldcka odtudž z Rysmburka, puovodem s jedné, a panem Haškem z Wartmbergka
na Bydžově pohnaným s strany druhé. Kdežto vinil jej jakožto držitele statku někdy
ArchiT Čeilcý XIII. 36
282 * D. XIIL Registra soudu komorního
pana Petra z Wartmbergka, bratra jeho, z nevrácenie dvú seth zlatých vše uherských,
a dvů zlatých rýnských, kteréž jest již menovaný pan Petr z Wartmbergka od Vá-
clava z Chvojence, úředníka desk zemských, vyzdvihnuti kázal; kterúžto summu
zlatých on pan Petr jemu panu Janovi Lickovi vrátiti povinovat byl podle smlouvy
mezi paní Elškú, mateří jeho páně Janovů, a jinými jeho páně Janovými poručníky
otcovskými učiněnou [sic] oc, tak jakož táž smlouva to v sobě plněji zavírá. A na to
ukázal svědomie a smlouvu mezi poručníky nadepsaného sirotka z Rysmburgka uči-
něnou. Proti tomu on pan Hašek pohnaný odpíraje pravil, že jest věc známá, že
jest nebožtík pan Petr, jeho páně Haškuov bratr, dvě stě zlatých a XVte zlatých
uherských a dva zlatá rýnská u desk položil, ale že jest jej potom nebožtík pan
z Šellenberka z poručenie jeho páně Petrova vyzdvihl; ale by to zlatí sirotčí byli,
že toho žádné svědomie neukazuje, ale že sú snad jeho páně Petrovi byli; a tudy
že se jemu panu Haškovi zdá, že jemu panu Lickovi tou summou podle puohonu
jeho povinovat nenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, naj-
vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyšly-
ševše puohon, odpor i svědomí a smlouvu svrchu dotčenu nalezli: Poněvadž on pan
Jan Licek puovod svým svědomím dostatečně provedl, že ta summa v puohonu meno-
vaná těch dvě stě a XVte zlatých uherských a dva zlatá rýnská, kteréž byl pan
Petr k sobě vzal, jeho páně Lickovy puovodovy jsů; z té příčiny dává se jemu puo-
vodovi k té summě zlatých podle jeho puohonu za právo, a on pan Hašek aby mu
těch dvě stě zlatých uherských a XVte zlatých uherských a dva zlatá rýnská dal
ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v středu před svatým Tiburcím.
R. in. 1. 170. a. SroY. svědomí & 1618 na str. 276.
1621.
Mezi Janem Lickem z Risenburka a Haškem z Wartmberka o nevydání peněz. 1510, 10. dubna.
Pan Jan Licek tajž z Rysmburka pohnal pana Haška z Wartmbergka; vinil
ho jakožto držitele statku nebožtíka pana Petra z Wartmberka, bratra jeho, z ne-
vydánie puol druhého sta kop grošuov českých oc. Vložen puohon léta MDIX
v pátek den svatého Vavřince [10. srpna].
V té při mezi panem Janem Lickem z Rysmburgka s jedné, a panem Haškem
Bydžovským z Watmberka s strany druhé. Kdež ho vinil jakožto držitele statku ne-
božtíka pana Petra z Wartmberka, bratra jeho, z nevydánie puol druhého sta kop
grošuov českých, kteréž jest po nebožtíku panu Mikulášovi Lickovi, otci jeho páně
Janovu, vyupomínal a k sobě přijal, k kterýmžto puol druhého sta kopám grošuov
českým on pan Jan právo a spravedlnost má podle smlouvy, mezi paní Elškú ma-
teří páně Janovů a mezi jinými jeho páně Janovými poručníky otcovskými učiněnou
[sic] oc, tak jakož táž smlouva to v sobě plněji zavírá. A na to ukázal svědomie
^v
Nálezy z rohu 1510 o Svátosti. 283
a smlouvu, kterúž sú otcovští téhož sirotka poručníci mezí sebú učinili; ukázal také
ceduli, kdež paní Elška, spolu poručnice sirotčí a mátie puovoda, dluhy sirotčie
oznamuje. Proti tomu pan Hašek pohnaný pravil, že on to páně Hořicského i také
její paní Elščino svědomie zamítá a dostatečné že nenie, a to proto, že jsúce po-
ručníci sirotčí tak dobře jako nebožtík pan Petr, jeho páně Haškuov bratr, byl,
i dávají na pana Petra již na mrtvého svědomie, ješto pan Hořicský již od sirotka
z poručenstvie kvitován, a paní Elška vkročivši v statek sirotčí a jsúci držitelem
statku jeho, a což slyším, že i s sirotkem se spolčila, statku toho a viece nežli si-
rotek užívá, i dávají na pana Petra na umrlého spoluporučníka svědomí; kdež pan
Hašek ničehéhož svědom nenie, než což se doptává, a že jest věc vědomá, že pan
Petr nebožtík z těch peněz, kteréž byl k sobě přijal, na sirotčí potřeby vydával,
a také že jiným ničímž nan na pana Haška a nebolito na nebožtíka pana Petra
žádnými kvitancími ani jiným svědomím neprovozují, než jí mateři sirotčí, ale sama
o sobě což jest přijala, nic nesvědčí. A že by to věc byla veliká, by pan Hašek na
miestě sirotka měl dluhy platiti na takové svědomí bez počtu, že by statkem si-
rotkuov bratra svého bezpečen nebyl. A nad to i toto pověděl, poněvadž ti svědkové
k prvnie při jsúce pohnáni, že i k druhé svědčí, ješto jest to upHemo proti řádu
a na zmatek, prose v tom ve všem JMtí pánuov za opatřenie. Zase proti tomu
puovod dal mluviti, že z té summy, což jest nebožtík pan Petr z těch dluhuov si-
rotčích vyupomínal a k sobě přijal, panu Janovi Březenskému pět seth kop grošuov
českých vydal, a vostatek summy vyupomínané že jest u pana Petra zuostalo tak
zůplna, jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině
oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
slyševše s obú stran pře líčení, odpory i svědomie, nalezli: Poněvadž on pan Jan
Licek puovod podle svého puohonu toho dostatečně neprovozuje, by nebožtík pan
Petr, jeho páně Haškuov bratr, tu summu v puohonu dotčenu vyupomínal aneb
k sobě přijal: z té příčiny on pan Hašek jemu panu Lickovi puovodovi tou summú,
těmi puol druhého sta kopami grošuov českými, vedle tohoto puohonu povinovat
nenie. A poněvadž poručníci jeho páně Lickovi živi jsú, chce-li on pan Licek k nim
oč hleděti, právo mu se nezavierá. A chtie-li dále tíž poručníci k komu oč hleděti,
právo se jim také nezavírá. Dal památné. Stalo se v středu před svatým Valerianem.
R. m 1. 170. b. Srov. sTědomí c. 1613 na str. 276.
1622.
Mezí Janem Černčickým z Kácova a Benešem z Sendražic o rukojemství za věno. 1510, 10. dubna.
Pan Jan z Kácova a na Novém Městě pohnal Beneše z Sendražic. Vinil ho
jakožto jednoho rukojmí jeho dielu, kdež jest za věno slíbil za Bavora z Veselíce
za sto kop grošuov a XXV kop grošuov českých, kteréž jest urukoval Salomeně
36*
284 D. XIIL Registra sowdu komorního
z Radovesic. A on pan Jan z Kácova jest příjemci na jejím miestě jeho rukojmí.
Vložen puohon léta MDIX® v středu před svatým Divišem [3. října].
V té při mezi panem Janem z Eácova puovodem s jedné, a Benešem z Sen-
dražic pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil jako jednoho rukojmí jeho dielu,
kdež jest za věno slíbil za Bavora z Veselice za sto kop grošuov a XXV kop
grošuov českých, kteréž jest urukoval Salomeně z Radovesic. A on pan Jan z Ká-
cova jest příjemci na jejím miestě jeho rukojmí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu
on Beneš pohnaný odpíraje pravil, poněvadž jediného jeho žene, a viec rukojmí jest
a jich nežene, že se svědkové nesrovnávají v tom, kolik jest rukojmí, a také že týž
puovod summy, což by se na jeho Beneše z Sendražic pohnaného diel dostalo, v puo-
honu nepoložil. I JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfensteině oc, najvyšší
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, z příčin před-
pověděných tento puohon zdvihli sú. Dal památné. Stalo se v středu před svatým
Valerianem.
R. m. 1. 171. b. SroT. svédomí 6. 1693 na str. 264.
1623.
Mezi Janem z Kácova a Víškem z Veselice o rukojemství za véno. 1510, 10. dubna.
Pan Jan z Kácova a na Novém Městě pohnal Víska z Veselice. Vinil ho
jako j ednoho rukojmie, jakož nahoře psáno stojí. Vložen puohon létha MDIX® v středu
před svatým Divišem [3. října]. Též tento puohon jest také zdvižen pro příčiny
svrchupsané jako i první.
R. in. 1. 171. b. SroY. předcházející nález 6. 1622 a STédomí č. 1600 na str. 269.
1624.
Mezi Janem z Kácova a Vilémem z Veselice o rukojemství za věno. 1510, 10. dubua.
Pan Jan z Kácova tayž pohnal Viléma z Veselice. Vinil ho ut supra. Vložen
puohon léta MDIX® v středu před svatým Divišem [3. října]. Zdvižen také též pro
ty příčiny svrchu psané, kteréž při tom puohonu prvním, kdež týž pan Jan pohnal
pana Beneše z Sendražic, položeny jsú.
R. m. 1. 172. a. SroY. nálezy o. 1622 a 1623.
1625.
Mezi Mikulášem Trčkou mladším z Lípy a nejv. mincmistrem Bernartem z Waldšteina o dosti-
ttčinění slibu. 1510, 10. dubna.
Mikuláš Trčka mladší z Lípy a na Lichtmburce pohnal pana Bernartha
z Waldšteina oc, najvyššího mincmaystra královstvie Českého. Vinil ho z toho^ jakož
jest byl nebožtík pan Bohuše Kostka námluvu učinil o les Sauský s týmž panem
Nálezy z roku 1610 o Svátosti. 286
Trčkú, aby maycen nebyl. Vložen puohon léta MDIX® ve čtvrtek den svatého Fran-
tiška [4. října].
V té při mezi panem Mikulášem Trčkú mladším z Lípy a na Lichtmburce
puovodem s jedné, a panem Bernarthem z Waldšteina oc pohnaným s strany druhé.
Kdežto týž pan Mikuláš vinil jej pana Bemarta z Waldšteina z toho, jakož jest byl
nebožtík pan Bohuše Kostka námluvu učinil o les Sauský s týmž panem Trčkú, aby
maycen nebyl, že jest se měl týž pan Bemart k tomu skutečně přičiniti a to zjednati,
aby to jemu panu Trčkovi napraveno bylo, a to beze všeho fortele rukou dáním
slíbil jest on pan mincmajstr učiniti. Ale po častém napomínání ještě se jest tomu
dosti nestalo, kdež nadepsaný pan Trčka to sobě dvě stě kop grošuov českých po-
kládá. A na to ukázal smlouvu, kterúž s panem kancléřem má a s panem Bernartem
z Waldšteina. Proti tomu on pan Bernart odpíraje pravil, že k tomu se zná, že jest
se řekl k králi JMti skutečně přičiniti a zjednati; ale poněvadž v té smlouvě to
položeno nenie, do kterého času by to jednati neb zjednati měli, a také poněvadž
on pan Trčka toho lesu majtiti neměl a majtil, že jest z té příčiny zjednati nemohl.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr krá-
lovstvie českého, se pány a vladykarai, krále JMti raddami, slyševše puohon, odpor,
smlouvu, takto o tom vypověděli : Poněvadž on pan Bernarth pohnaný k té smlouvě
se zná, aby tomu vedle puohonu toho dosti učinil konečně mezi nynějším časem
a svatým Martinem najprv příštím. Pakli by toho pro tu příčinu, kterúž jest pan
Bernarth oznámil, zjednati nemohli na králi JMti, tehdy aby oboje strana na den
svatého Martina najprv příštího před pány JMti v soudu komorním stáli a tu aby
pokázali to, že jest pan Trčka les ten majtil. A tu JMt páni strany slyšíce, v tom
se spravedlivě k nim mieti ráčie. A jakož Václav Řepnice na miestě páně kancléřově
ohlásil se a pověděl, že takováž pře jest jeho páně kancléřova s ním s panem Trčkú
puovodem, protož též strany oboje zde v soudu komorním před JMti pány aby na
ten čas stály, a tu JMt strany slyšíce, k nim se také spravedlivě mieti ráčie. Dal
památné. Stalo se v středu před svatým Valerianem.
R. m. 1. 209. b.
1626.
Mezi Pavlem z Jemníku a Máňou z Lukavce o vrácení úroků. 1510, 10. dubna.
Pavel z Jemníku pohnal Máni z Lukavce. Vinil ji z toho, že mu úrokuov
přišlých navrátiti nechce, kteréž jest k sobě nebožtík Bušek muž jejie přijímal. Vložen
puohon létha MDIX° v středu den svatého Jana stětí [29. srpna].
V té při mezi Pavlem z Jemníku puovodem s jedné, a Máni z Lukavce po-
hnánu s strany druhé. Kdež ji vinil z toho, že mu úrokuov přišlých navrátiti nechce,
kteréž jest k sobě nebožtík Bušek, muž jejie, přijímal na summy jeho Pavlovy
286 D. Xm. Registra soudu komorního.
v hlavních listech položené, kteréžto listy byl jemu Buškovi k věrné ruce schovati
dal, ješto těch úrokuov přišlých na již dotčené listy svěřené pokládá sobě pět set
kop grošuov českých. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, naj-
vyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše
obů stran pře líčení oc: Poněvadž se i po listech i po svědciech shledává, že jest
viece osob těch, kteří po něm po Buškovi z Hodkova statek jeho pozuostalý brali,
nežli nadepsaná Máňa pohnaná, a on puovod pohnal ji Máni samu toliko, z té příčiny
ten puohon zdvihli sú. Dala památné. Stalo se v středu před svatým Valerianem.
R. m 1. 243. b. SroY. SYědomí & 1567 na str. 227.
1627.
Mezi Pavlem z Jemníku a Máňou z Lukavce o vrácení některých listfi. 1510, 10. dubna.
Pavel z Jemníku pohnal Máni z Lukavce. Vinil ji jakožto držitele statku po
někdy Janovi Buškovi z Hodkova, muži jejím, z nevrácení dvú listuov, kšaftu
a dobré vuole. Vložen puohon léta MDIX^ ve středu den Stětie svatého Jana [29. srpna].
V té při mezi Pavlem z Jemníku puovodem s jedné, a paní Manou z Lu-
kavce pohnánu s strany druhé. Kdež ji vinil jakožto držitele statku po někdy Janovi
Huškovi z Hodkova, muži jejím, z nevrácenie dvú listuov, kšaftu a dobré vuole, ješto
on Pavel týž kšaft a dobru vuoli jemu nebožtíkovi Buškovi k věrné ruce schovati dal,
když ven z země jeti měl; kterýžto kšaft a ta dobrá vuole nadepsanému Pavlovi
svědčí od někdy Katheřiny, Křížanovy dcery z Hrádku, kterýmžto kšaftem a tou
dobrou volí jemu svuoj statek oddala, ješto toho kšaftu a té dobré vuole nevrácenie
pokládá sobě pět set kop grošuov českých. A na to ukázal svědomie, žádaje při
témž svědomí opatřen býti. Proti tomu Máňa pohnaná odpírajíc pravila, že ona dr-
žitelem statku nebožtíka Buška manžela svého nenie, a jestliže jest co statku po
témž manželu svém vzala, že sú jiní, jimž nalézalo, také statek jeho Buškuov po-
zuostalý brali, a ti že sú také od téhož Pavla puovoda měli pohnáni býti, a žě jest
ona toho listu a té dobré vuole nikda k sobě nepřijímala. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž se i po listech i po svědciech shledává,
že jest viece osob těch, kteříž po něm po Buškovi z Hodkova statek jeho pozuostalý
brali, nežli nadepsaná Mána pohnaná, a on Pavel puovod ji Mánu pohnal samu to-
liko, z té příčiny ten puohon zdvihli sú. Stalo se v středu před svatým Valerianem.
R. IIL L 244. a. SroY. předcházející nález & 1626.
1628.
Mezi Petrem Gnínským Trachem z Proch a Kunátem Pesíkem z Komárova spolu s Votíkem
z Šlovic a Kateřinou z Rakovníka o vydání peněz a věcí stříbrných. 1510, 10. dubna.
Petr Gnínský Trach z Proch pohnal Kunathu Pešíka z Komárova, tudíž Vo-
Nálezy z rohu 1510 o Svátosti. 287
tíká z Šlovic a Kateřinu z Rakovníka, manželku někdy Jiříka z Násile, hejtmana na
hrádku Křivoklátu. Vinil je z nevydánie šesti seth kop grošuov českých oc. Vložen
puohon léta MDIX° v středu den svatého Ambrože [4. dubna],
V té při mezi Petrem Gnínským Trachem z Proch puovodem s jedné, a Ku-
náthem Pesíkem z Komárova, tudiež Votíkem z Šlovic a Katheřinú z Rakovníka,
manželku někdy Jiříka z Násile, hejtmana na hrádku E3ivoklátu, poručníky statku
nebožtíka Jiříka z Násile, hejtmana na hrádku Křivoklátu, pohnanými s strany druhé.
Kdež týž Petr vinil již menované z nevydánie šesti set kop grošuov českých, z šesti
koflíkuov střiebmých pozlacených s přikry vadly, z XXIV Ižic střiebmých, kteréžto věci
jemu náležejí Petrovi, a k nim právo a spravedlnost má po Katheřině Tuchořské
z Řešetářova, sestře vlastní někdy Macka odtudž z Rešetářova, a to dáním již me-
nované Katheřiny, jakožto dánie jejie to v sobě plněji zavírá; kteréžto penieze
a klenoty svrchu psané on Macek nadepsanému Jiříkovi z Násile k věrné ruce dal
schovati; kteréžto klenoty krom těch šesti seth kop grošuov českých napřed měno-
váných svrchu dotčený Petr dvě stě kop grošuov českých pokládá. A na to ukázal
dánie též Katheřiny z Tuchořic. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že toho
on puovod ničímž nepokazuje, by Katheřina sestra Mackova byla, ani toho pokazuje,
by jí to Macek dal; a také on Pesík a Otík pohnaní pravili, že poručníci žádní
nejsú od Jiříka z Násile učiněni, než toliko k raddě jsú přidáni k Katheřině z Ra-
kovníka. A na to ukázali kšaft nebožtíka Jiříka z Násile. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany i také s obů stran pře líčenie,
kšaft, kdež tiem kšaftem se doličuje, že oni Kunáth, Pesík a Votík z Šlovic poru-
čníci nejsú, než toliko k raddě přidáni jie Katheřině z Rakovníka: i z té příčiny
JMt ten puohon zdvihli sů. Než zdá-li se jemu Petrovi puovodovi o to k Kathe-
řině z Rakovníka, manželce někdy Jiříka z Násile, jakožto mocné poručnici statku
a dětí již menovaného Jiříka z Násile hleděti, právo se jemu nezavierá. Dala pa-
mátné. Stalo se v středu před svatým Valerianem.
R. m. 1. 244. b.
1629.
Mezi Zdislavem ze Žlunic a Benešem Mírkem z Solopisk o rukojemství za dluh.
1510. 10. dubna.
Zdislav ze Žlunic pohnal Beneše Mírka z Solopisk. Vinil ho z nedodánie tří
kop grošuov českých dielu jeho, za kteréž jest rukojmí za Bohuslava Vlka z Vít-
kova někdy k Matějovi ze Žlunic a k Janovi z Rutnbergka. Vložen puohon léta
MDIX*^ v středu po svatém Diviši [10. října].
V té při mezi Zdislavem ze Žlunic puovodem s jedné, a Benešem Mírkem
288 D. XlIL Registra soudu komorního.
z Solopisk pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil z nedodánie III kop grošuov
českých dielu jeho, za kteréž jest rukojmí za Bohuslava Vlka z Vítkova někdy
k Matějovi ze Žlunic a k Janovi z Rutnbergka, k kterýmžto třem kopám grošuov
českým nadepsaný Zdislav právo a spravedlnost má po jichž *) menovaných Matějovi
a Janovi. A na to ukázal kšaft jeho Jana z Rotnbergka, kdež jemu puovodovi všecek
statek svuoj movitý i nemovitý dává a odkazuje, a také list na týž dluh ukázal, a puovod
k dluhu se zná a neodpírá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině
oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
nalezli: Poněvadž on Beneš pohnaný k dluhu se zná a neodpírá, z té příčiny aby
jemu puovodovi ty tíí kopy grošuov čeSkých v puohonu menované dielu jeho dal,
a to od dnešního dne ve dvů nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se
v středu před svatým Valerianem.
R. m. 1. 260. b. *; Čti : již.
1630.
Mezi bratHmi z Chýš a Kateřinou z Tuchořic o rčení. 1510, 10. dubna.
Václav a Jindřich vlastní a nedielní bratří z Chýš a z Egrberka, mocní
poručníci sirotkuov a statku někdy Jana z Chýš a z Egrberka, bratra jich, pohnali
KatheHnu z Tuchořic. Vinili ji ze rčenie, a to takového, že jest řekla před lidmi
statku svého, kterýž má při dětech a sirotcích pozuostalých po nadepsaném Janovi
z Chýš, někdy muži 5vém, nechati. Vložen puohon léta MDIX v sobotu po svatém
Vavřinci [11. srpna].
V té při mezi Václavem a Jindřichem vlastními a nedielnými bratry z Chýš
a z Egrberka, mocnými poručníky sirotkuov a statku někdy Jana z Chýš a z Egr-
berka, bratra jich, puovody s jedné, a Katheřinú z Tuchořic pohnánu s strany druhé.
Kdež ji vinili ze rčenie, a to takového, že jest řekla před lidmi statku svého, kterýž
má při dětech svých a sirotcích pozuostalých po nadepsaném Janovi z Chýš, někdy
muži svém, nechati a od nich jeho neodtrhovati ani komu jinému téhož statku dá-
vati, i tomu rčení dosti učiniti zanedbává; kteréžto rčenie nadepsaní puovodové po-
kládají tisíc kop grošuov českých. A na to ukázali svědomie. Proti tomu pohnaná
odpírajíc pravila napřed, že oni puovodové mají bratra třetieho nedielného, a po-
něvadž třetí bratr jich také nepohánie, zdá se jie, že k tomuto puohonu odpoviedati
povinna nenie; a dále že ti jich puovoduov svědci ani sami s sebú ani s puohonem
se nesrovnávají; a k tomu, jakož pohnali, že jest řekla statek při sirotcích nechati,
kterýž po panu Janovi někdy manželu svém má, že toho oni puovodové neprovozují
ničímž, by ona po témž panu Janovi jaký statek měla, a naprosto že nemá po něm
statku žádného, a věno že statek nenie, a tudy že jim puovodóm nic povinovata nenie.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr krá-
NcUeay b rohu 1510 o Svátosti. 289
loTstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše s obú stran
pře líčenie i svědomí, nalezli: Poněvadž oni puovodové toho rčenie podle puohonu
svého neprovozují, z té příčiny ona Katheřina pohnaná jim Václavovi a Jindřichovi
puovodóm tiem rčením povinna nenie. Dala památné. Stalo se v středu před svatým
Valerianem.
R. m. 1. 806. b.
1631.
Mezi bratřími z Eraselova a Václavem Přechem z Češtic o honění velké zvěři. 1510, 11. dubna.
Buryan, Jindřich a Jan, Václav, Markvart, Zdeslav a Mikuláš vlastní a ne-
dielní bratři z Kraselova pohnali Václava Příška z Češtic tudiež seděním. Viniti ho
chtie z honu a pro ten hon z padesáti kop grošuov českých podle zřiezenie zem-
ského, že jest proti témuž zřiezení zemskému zvěř velikú honil. Vložen puohon léta
MDIX° ve čtvrtek po svatém Diviši [11. října.].
V té při mezi Buryanem, Jindřichem, Janem, Václavem, Markvartem, Zdeslavem
a Mikulášem vlastními a nedielnými bratřími z Kraselova puovody s jedné, a Vác-
lavem Příškem z Češtic tudiež seděním pohnaným s strany druhé. Kdežto oni bratři
vinie ho Příška z honu a pro ten hon z padesáti kop grošuov českých podle zřie-
zení zemského, že jest proti témuž zřiezení zemskému zvěř velikú honil na lesiech
jejich Kraselovských, povolenie k tomu od nadepsaných bratří z Kraselova nemaje ni-
žádného. A na to ukázali svědomie a zřiezenie zemské. Proti tomu on Václav Příšek
pohnaný odpieraje pravil, že se jich puovoduov svědkové v svém svědomí nesrovná-
vají, a že jest on Příšek nehonil na gruntích Kraselovských, než na Perštainarových
gruntích. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na
Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, slyševše puohon, odpory a jich s obů stran pře líčenie, takto nalézti
ráčili: Poněvadž oni bratří Kraselovští to jsů dostatečně provedli, že on Václav
Příšek na jich gruntích Kraselovských zvěř jest honil a k tomu před některými do-
brými lidmi se seznal sám k tomu, z té příčiny dává se jim bratřím za právo,
tak aby týž Václav Příšek jim bratřím Kraselovským těch padesáte kop grošuov
českých v puohonu jmenovaných od dneška ve dvú nedělí pořád zběhlých dal. Dali
památné. Stalo se ve čtvrtek den [sic] svatého Valeriana.
R. m. 1. 35. a. SroT. STědomí 6. 1548 a 1569 na str. 216 a 240.
1632.
Mezi Novoměstským měšťanem Janem Zvon arem z Kostela a Ctiborem z Chřenovic o dosti-
učinění slibu. 1510, 11. dubna.
Jan Zvonař z Kostela, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Ctibora
z Chřenovic. Vinil ho z dosti neučinění slibu, kdež jest slíbil za Vaňka rychtáře
Archir Český XIII. 87
290 D. XIIL Registra soudu komorního,
a konšely i všecku obec městečka Eanoberku a za osadnie za summu za pět a XLti
kop grošuov míšeňských. Vložen puohon léta MDIX ve čtvrtek před svatým Divišem
[4. Hjna].
V té při mezi Janem Zvonařem z Kostela, měštěnínem Nového města Praž-
ského, puovodem s jedné, a Ctiborem z Chřenovic pohnaným s strany druhé. Kdežto
vinil jej Ctibora z toho, že jest slíbil za Vaňka rychtáře a konšely i všicku obec
městečka Kamberku a za osadnie za summu za pět a XLti kop .grošuov míšeňských,
za kteroužto summu koupili u nadepsaného Jana zvon, a ten měli v plném roce
pořád zběhlém platiti podle smlouvy cedulemi řezanými mezi nimi učiněné a jeho
Ctiborovu pečetí tvrzené. I nenie mu XXI kop a Xti grošuov vše míšeňských dodáno.
A on Ctibor slíbiv za to, tomu dosti učiniti zanedbává, tak jakož puohon pilněji
svědčí. A na to ukázal svědomie. Tu JMt pán pan Vilém z Pernšteina na Helfen-
šteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, slyševše puohon i svědomí, nalezli: Poněvadž on Ctibor pohnaný k tomu
slibu i dluhu se zná, z té příčiny jemu Janovi puovodovi za právo dávají, aby témuž
Janovi on Ctibor ten dluh těch XXI kop a X grošuov vše míšeňských nedodaných
od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých dal a zaplatil. Dal památné. Stalo
se ve čtvrtek den [sic] svatého Valeriana.
R. m. 1. 172. a.
1633.
Mezi Zikmundem Baršem z Kamenice a Vilémem Koutským z Koutův o pych pro vsazení
služebníka do šatlavy. 1510, 11. dubna.
Zigmund Bareš z Kamenice pohnal Viléma z Koutuov. Vinil ho z pychu
a pro ten pych oc, že jest mu dal služebníka a písaře jeho vsaditi do šatlav5%
Vložen puohon léta MDIX v úterý den svatého Havla [16. října].
V té při mezi Zigmundem Baršem z Kamenice puovodem s jedné, a Vilémem
z Koutuov pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil z pychu a pro ten pych oc, že
jest mu dal služebníka a písaře jeho vsaditi do šatlavy, jemu naň prve nic neža-
lovav. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Vilém z Koutuov pohnaný odpíraje
pravil, že jest prve o túž věc pohnán byl, a na ten předešlý puohon dal se s ním
s Vilémem v smlouvu, a z té příčiny se jemu zdá, že jest k němu o ten pych po
druhé měl poslati. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše
s obú stran pře líčenie: Poněvadž on Zigmund Bareš tomu jest neodepřel, aby na
předešlý puohon s ním s Vilémem k smlouvě se nepoddal, a ten se jest poddáním
z toho vyvedl, a potom když jest smlouva se nedokonala, jeho Viléma Koutského se
nedotázal, chtěl-li by mu ten pych napraviti, tak jakož jest k němu Vilémovi k té při
Nálezy e roku 1510 o Svátosti* 291
předešlé posielal, a přes to jej pohnal, takové dotázky k němu neučiniv ani poselstvie :
z té příčiny páni JMt ten puohon zdvihli sú. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek den
[sic] svatého Valeriana.
R. IDL 1. 260. a. SroT. STědomí & 1606 na str. 270.
1634.
Mezi Václavem Mírkem z Solopisk a Mikulášem z JeniSovic o základ přepadený.
1510, 11. dubna.
Václav Mírek z Solopisk pohnal Mikuláše z Jenišovic a na Křešicích. Vinil
jej ze tří set kop grošuov českých základu přepadeného. Vložen puohon léta MDIX
v sobotu před svatým Řehořem [10. března].
V té při mezi Václavem Mírkem z Solopisk puovodem s jedné, a Mikulášem
z Jenišovic na Křešicích pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil ze tří set kop
grošuov českých základu přepadeného proto, kdež vyručil od něho Johanku z Ko-
chanova, manželku jeho Mírkovu, pod tů summú, aby mu ji zase postavil ve dvů
nedělí; i tomu jest neučinil dosti, a jie tak, jakž jest jie vyručil, na ten čas nepo-
stavil. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Mikuláš pohnaný pravil, že se k tomu
zná, že jest ji tu Johanku pastorkyni svú od téhož Mírka vyručil pod ten základ
tři sta kop grošuov českých na čas určitý, a jmenovitě aby mu ji na den svatého
Ondřeje [30. listopadu] postavil a dovezl; ale že jest tomu všemu dosti učinil a ji
na ten den postavil. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obú stran pře líčení, odpory i svědomie
nalezli: Poněvadž on Mikuláš pohnaný to dostatečně provedl, že jest tu Johanku
jemu Mírkovi na den jmenovitý podle svého vyručení postavil, zejména na svatého
Ondřeje, a tomu dosti učinil, z té příčiny že tu on Mikuláš pohnaný jemu Mírkovi
puovodem tiem základem těmi třmi sty kopami grošuov českými podle jeho puohonu
povinovat nenie. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek den [sic] svatého Valeriana.
R. m. 1. 307. a. SroT. nález 6. 1465 na str. 158 a STědomí & 1560, 1561 a 1614 na str. 230 a 277.
1635.
Mezi Uršilou z Kocňovic a nejv. kancléřem Albrechtem z Kolovrat o pobrání peněz.
1510, 11. dubna.
Uršila z Kocňovic léta MDX® v pondělí po svaté Kedrutě [18. března] po-
v
hnala pana Albrechta z Kolovrath oc, najvyššieho kancléře královstvie Českého, že
jest jí pobrati rozkázal puol čtrnáctý kopy grošuov a XV grošuov vše českých v Pa-
střižíně *) oc. Tu na rok jim položený létha ut supra ve čtvrtek na den [sic] svatého
Valeriana dáno nadepsané Uršile puovodovi proti témuž panu kancléři pohnanému
za právo stáné. Dala památné.
R. m. 1. 319. b. za nápisem: Stáná práva k roku Svátosti MDX^, *) Cti: Postfilíné.
37*
292 D. XIII. Registra soudu komorního,
1636.
Mezi Wolfem z Újezdce a Wolfem Dobrohostem z Ronšperka o dluh. 1510, 11. dubna.
Wolf z Újezdce a v Racovech léta MDX® v středu o suchých dnech postních
před svatým Petrem na stolici vsazenie [20. února] pohnal pana Wolfa Dobrohosta
z Ronsperku z padesáti kop grošuov bez tří kop grošuov vše míšeňských oc. Tu
dáno Wolfovi puovodovi proti témuž Dobrohostovi za právo stáné léta MDX® ve
čtvrtek den [sic] svatého Valeriana.
R. in. L 809. b. sa nápisem: Stáná práva k roku 8váto$U MDX^,
1637.
Mezi Anežkou Lešanskou z Čečelic a Petrem z HolSovic o bezprávné vyzdvihnutí peněz
z mince. 1510, 13. dubna.
Anežka Lešanská z Čečelic poháněla Petra z Holšovic. Viniti jej chce z pěti-
mezcítma kop grošuov českých, kteréž jest z mince královské u Hory vyzdvihl, práva
k nim nemaje oc. Vložen puohon létha MDIX v sobotu po Hromnicech [3. února].
V té při mezi Anežku Lešanskú z Čečelic puovodem s jedné, a Petrem
z Holšovic pohnaným s strany druhé. Kdež ho viní z XXV kop grošuov českých, kteréž
jest z mince královské u Hory vyzdvihl, práva k nim nemaje, k kterýmžto XXVma
kopám grošuov českých táž Anežka Lešanská lepš^e právo a spravedlnost má, nežli
on Petr, a to kšaftem jí Anežce od někdy Markléty z Hlubině svědčícím oc, jakož
týž kšaft v sobě plněji zavírá. A na to již menované Markléty kšaft Starého města
Pražského i některá ukázala svědomie. Proti tomu Petr pohnaný odpieraje pravil,
že jest těch XXV kop na miestě manželky své od Hory vzal ne sám svů mocí, ale
jakožto posel na miestě jejím. A také že ona Anežka Lešanská žádného práva ani
spravedlnosti k těm penězóm nemá podle zněnie majestátu krále JMti, kteréhož
připiš ukázala jest nadepsané Markéty. Neb táž Markléta nemohla jest té summy
odkazovati sama proti znění svrchupsaného majestátu, poněvadž po Michalovi, bratru
Kedrutiném, na ni na Kedrutu jakožto na sestru nápadem diel Michaluov připadl
jest. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteiué oc, najvyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon a s obú
stran pře líčenie, odpory, kšaft i připiš majestátu krále JMti, takto o tom nalézti
ráčili : Poněvadž majestát krále JMti na dluh svědčil jest spolu Markétě a Michalovi,
synu jejiemu, a ona Markléta přebyla jest Michala, syna svého, a potom kšaftem
podle práva Starého města Pražského tu jsúci a obývající o statku svém zřiezenie
jest udělala a dala paní Anežce, což se jí zdálo, a Kedrutě dceři své též, což se jí
zdálo, a on Petr pohnaný zdvihl jest XXV kop grošuov českých z mince na ten
majestát nahoře dotčený, a nepokázal přede pány, aby ona Kedruta aneb on Petr
.u
Nálezy z roku 1510 o Svátosti. 293
k tomu majestátu a dluhu kterů spravedlnost měli, z té příčiny dává se jí Anežce
za právo o těch XXVma kop grošuov českých, z kterýchžto jest pohnala a provedla,
že jest jí on Petr vyzdvihl, a těch XXV kop grošuov českých aby jí Anežce týž
Petr dal od dneška ve dvů nedělech pořád zběhlých. Než chce-li on Petr po man-
želce své Kedrutě k nim k těm XXV kopám grošuov českých, kteréž jest Auežka
po svrchu psané Marklétě k sobě přijala, kterú spravedlnost mieti, právo se mu ne-
zavierá. Stalo se léta MDIX° [sic] v sobotu před svatým Tiburcím.
R. m. ]. 14. a. za nápisem: K roku Svátosti MDX9,
1638.
Mezi Bohuslavem Chrtem z Ertína a Václavem Donátem z Těchlovic o slova hanlivá.
1510, 13. dubna.
Bohuslav Chrt z Ertína pohnal Václava Donáta z Těchlovic. Viniti ho chce
z slov hanlivých, tu kdež jest k němu tato mluvil slova: Hanuzuješ a hanuzem deš,
a že sem, jak sem živ, viece na to pamatoval, co dobrému příleží, nežli ty. Vložen
puohon léta MDVIU® v sobotu před svatů Alžbětu [18. listopadu].
V té při mezi Bohuslavem Chrtem z Ertína puovodem s jedné, a mezi Vác-
lavem Donátem z Těchlova pohnaným s strany druhé. Kdež téhož Donáta viní z slov
hanlivých, tu kdež jest k němu tato mluvil slova: Hanuzuješ a hanuzem deš, a že
sem, jak sem živ, viece na to pamatoval, co dobrému příleží, nežli ty oc, tak jakož
puohon v sobě plněji svědčí. A na to ukázal svědomie. Proti tomu Donát pohnaný pravil,
že tomu a těm slovóm neodpierá, že jest ty slova k němu mluvil, že hanuzuje, ale
to že jest učinil z lítosti statku svého, a to v tom, že on Bohuslav od Anny z Rysm-
burka puohony na jeho Donátovu manželku bral, a potom radil jí, aby od těch puo-
honuov pustila. Dále nadepsaný Bohuslav puovod pověděl, poněvadž on Donát k těm
svým slovóm se zná, že se také dále i k tomu znáti bude, že jest jej hanuzem dotýkal ;
a pravie, že tomu nevěří, by on Donát netoliko viece pamatoval, což dobrému pří-
leží, ale že ani tolik nepamatuje, co dobrému přísluší, jako on Bohuslav. A na to
také některá vedl svědomie, prose v tom JMtí pánuov za opatřenie podle práva, po-
něvadž se jeho cti dotýče. Zase proti tomu on Donát odpieraje pravil, že to muož
svú duší zapečetiti, že se v tom nepamatuje, by ho těmi dotýkal slovy o té dobrotě,
jakž svědci vyznávají, a poněvadž se jeho dobré pověsti a cti dotýče, ješto jest se
tomu nynie, by tiem měl dotýkán býti, nenadal, že se on z toho, což naň týž Bohuslav
vede, tu kdež příleží, poctivě vyvésti chce; a což se Jana Třebešovského jeho svě-
domí dotýče, že jest tu on Donát nic neučinil, což by učiniti neměl. Tu JMt pán,
pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého,
se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, odpory a jich s obů
stran pře líčenie i svědomí, nalezli: Poněvadž on Bohuslav v svém puohonu položil,
294 D. XIII. Registra 8(mdu komorního.
že jej Donáta chce viniti z slov hanlivých, a potom v své řeči mlnvil, že se tu cti
a dobré pověsti jeho znamenitě dotýče, žádaje JMtí pánuov v tom na své cti za
spravedlivé opatřenie podle práva : i by byl on Bohuslav na těch sloviech podle '
puohonu svého stál, byli by JMt páni věděli jej v tom jak opatřiti vedle jeho puo-
honu spravedlivě. Ale poněvadž jest mluvil, že se tu jeho cti a dobré pověsti vy-
soce dotýče, žádaje na své cti za opatřenie podle práva, a zřiezenie zemské zřiedilo, že
o čest před soud zemský se hnáti a rozsuzovati mají, z těch příčin, chtie-li se o to
před soudem zemským viniti, práva se jim nezavierá. Než poněvadž on Bohuslav
po své cti stojí, že jemu ta slova v puohonu tomto položená na jeho cti a dobré
pověsti k ujmě ani škodě nejsú. Dal památné. Stalo se v sobotu před svatým Tiburcím.
R. ni 1. 36. a. SroY. SYědomí č. 1690 na str. 263.
1639.
Mezí bratirími z Údimě a Janem z Kamenné Lhoty o dostíučinění výpovědi. 1510, 13. dubna.
Jan, Kryštof a Šťastný, vlastní a nedíelní bratří z Oudimě, pohnali Jana
z Kamenné Lhoty a v B^raseiiovicích. Vinili ho z dosti neučiněnie vajpovědi urozeným
vladykú Janem Svadbů z Otradovic mezi nimi učiněné v tom, kdež týž Jan z Ka-
menné Lhoty posekal jim v jich lese XXXti vajstavkuov. Vložen puohon léta MDIX®
v neděli před svatým Valentinem [11. února].
V té při mezi Janem, Kryštofem a Šťastným puovody, vlastními a nedielnými
bratřími z Oudimě, s jedné, a mezi Janem z Kamenné Lhoty pohnaným s strany
druhé. Kdež ho vinili z dosti neučiněnie vajpovědi, urozeným vladykú Janem Svadbú
z Otradovic mezi nimi učiněné, v tom, kdež týž Jan z Kamenné Lhoty posekal jim
v jich lese XXXti vajstavkuov, a miesto těch zase jiných vajstavkuov, když jich les
majtil, kterýž od nich koupil, měl jím nechati také XXXti, i nenechal. Kteréžto
vajstavky pokládají sobě nadepsaní bratří pět kop grošuov českých. A na to ukázali
svědomie, při tom pravíce, že jest netoliko těch XXXti vajstavkuov vedle smlouvy
nenechal, ale že jest i znamenané vajstavky, kteříž znamenáni byli, posekal. Proti
tomu on Jan pohnaný odpíraje pravil, že jest tomu všemu podle zněnie smlouvy
dosti učinil a že ještě i nad těch XXXti vajstavkuov nechal XXti vajstavkuov více.
A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, této pře odkládají až do svatého Martina najprv příštieho, na takový
zpuosob, aby pan Svadba jakožto smlouvce ty věci všecky a vajstavky vohledal,
a bude-li moci, konec o to mezi nimi učinil, a oni vedle jeho rozeznáme v tom aby
se zachovali, a strana straně v čem by vystoupila, aby straně druhé nevajstupně
napravila. Pakli by jím Svadbú o to srovnáni nebyli, tak jakož již dotčeno, tehdy
Nálezy z roku 1510 o Svátosti. 295
strany aby zase zde před JMtí pány stáli se všemi potřebami svými na čas svrchupsaný,
a svědomie obojí strany zde se schovati má. Stalo se v sobotu před svatým Tiburcím.
R. m. L 169. a. SroY. STédomí & 1596 a 1699 na str. 266 a 269.
1640.
Mezi Ondřejem od Dubu a Benešem Vojtěchem z Jivovice o rčení. 1510, 13. dubna.
Ondřej od Dubu pohnal Beneše Vojtěcha z Jivovice. Vinil ho ze sta kop
grošuov českých, kteréž jemu řekl dáti po Barboře, dceři své a manželce jeho On-
dřejově. Vložen puohon léta MDVIIF v pátek den svatého Floriana [5. května].
V té při mezi Ondřejem od Dubu puovodem s jedné, a Benešem Vojtěchem
pohnaným z Jivovice s strany druhé. Kdež jej vinil ze sta kop grošuov českých,
kteréž jemu řekl dáti po Barboře, dceři své a po manželce jeho Ondřejově oc, tak jakož
puohon plněji svědčí. Tu před JMtí on Beneš stoje k tomu se znal, že jest těch
sto kop grošuov českých po jmenované Barboře, dceři své, řekl dáti, toliko žádaje,
aby on Ondřej ji Barboru dceru jeho opatřil podle řádu zemského. Zase proti tomu
on Ondřej pověděl, chce-li jej on Beneš z čeho viniti, že má právo před sebú. Tu
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, obě strany vyslyševše, nalezli:
Poněvadž se k tomu rčení on Beneš zná, aby tomu rčení svému učinil dosti a jemu
Ondřejovi puovodovi aby těch sto kop grošuov českých v puohonu ínenovaných dal ve
dvú nedělech pořád zběhlých. A chce-li o toho věna ujištěnie on Beneš k témuž
Ondřejovi hleděti, právo mu se nezavierá. Dal památné. Stalo se v sobotu před svatým
Tiburcím.
R. m. 1. 226. a.
1641.
Mezi Zikmundem z Lestkova a Jakubem z Lestkova o vydání dvou šub. 1510, 13. dubna.
Zigmund z Lestkova pohnal Jakuba z Lestkova. Vinil ho ze dvú šub ne-
božtíka Jana Jošta oc. Vložen puohon léta MDVIIP ve čtvrtek před Početím Matky
božie [7. prosince].
V té při mezi Zigmundem z Lestkova, puovodem s jedné, a Jakubem odtudž
z Lestkova pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil ze dvú šub nebožtíka Jana
Jošta odtudž z Lestkova, otce svého, z jedné kuní černým damaškem pošité a z
druhé hranostajové šarlatem pošité, jemu Zigmundovi po témž otci jeho spravedlivě
příslušejících. Kteréžto šuby on sobě pokládá XLti kop grošuov českých. A na to
ukázal svědomie. Proti tomu Jakub pohnaný pravil, že sů ty šaty jemu se po nebo-
žtíku Joštovi dostaly jakožto po bratru jeho vlastním a nedielném, a všecky věci že
jsů měli spolu, a také že jest on Zigmund o to prve k němu před puohonem neposielal.
296 D. XIII, Registra 8(Mdu komorního.
Tu JMt pán pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie
Českého, se pány a yladykami krále JMti raddami, slyševše obů stran pře líčenie
i svědomie nalezli: Poněvadž on Jakub pohnaný toho ničímž neprovedl, by nebožtík
Jošt byl bratr jeho nedielný, a on Zigmund to provedl, že ty šaty a šuby byly jsů Joštovy
otce jeho: z té příčiny aby on Jakub ty šuby v puohonu menované jemu Zigmun-
dovi tak dobré, jak jest je po smrti téhož Jošta k sobě přijal, navrátil a to od dnešnieho
dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Pakli by tak dobrých, jakéž jsů tehdáž byly,
nenavrátil, tehdy aby před úředníky Pražskými menšími stáli na zajtřie svaté panny
Markéty, a což tu on Zigmund před týmiž úředníky na jich schválenie na ten čas
provede, zač sů tehdáž ty šuby stály, to on Jakub aby jemu Zigmundovi dal od
próvodu ve dvů nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v sobotu před
svatým Tiburcím.
R. m. ]. 260. a. SroY. náleiy o. 1528 a 1638 na str. 200 a 207.
1642.
Mezi Vilémem z Byčic a radou města Prachatic o pych. 1510, 13. dubna.
Vilém z Byčic*) pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města Prachatic.
Vinil je z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých. Vložen puohon léta
MDIX v středu před svatým Řehořem [7. března].
V té při mezi Vilémem z Byčic puovodem s jedné, a mezi purgmistrem
a konšely i vší obcí města Prachatic pohnanými s strany druhé. Kdež je vinil
z pychu a pro ten pych z deseti kop grošuov českých, protože sů mu člověka jeho
Květoně z Gnína svévolně, dokudž se jim zdálo, vězeli, jemu Vilémovi na téhož jeho
člověka prve nic nežalovavše ani mu toho vězení příčiny oznámiti chtěli. Při tom tajž
Vilém pravie, že jest sám k nim k Prachaticským do jich města s dobrými lidmi
jezdil, jich se ptal, proč toho jeho člověka a z které příčiny vězie, žádaje jich,
aby mu příčinu, proč jej vězí, oznámili; pakli se jim toho učiniti a příčiny ozná-
miti nezdá, aby mu jej vydali, a nad to že se i k tomu poddával, jestliže je co týž
jeho člověk vinen, aby mu zevnú smrt učiniti dali, že ho zastávati nechce v ničemž ;
ale to všecko jeho poddávání že jest od nich opovrženo a nic plátno nebylo, než
přes to prese všecko toho člověka vězeli ani na rukojmie jej dáti chtěli a jej tudy
o toho člověka připravili a jej zahnali. A na to vedl svědomie. Proti tomu Pracha-
tičtí pohnaní odpírajíce pravili, že sů tu pychu neučinili žádného a že jemu Vilémovi
tiem nic vinni a také sami svoji že nejsů, než že pána mají, pana z Rozmbergka,
a že jsů z poručenie téhož pána svého učinili, kterýž jim rozkázal, aby lidi pode-
zřené zdvihali. A na to téhož pana z Rožmberka list i také některá ukázali svědomí.
Zase proti tomu puovod Vilém pověděl, jestliže jest ten jeho člověk co učinil, že
jemu do toho nic nenie a nezastává ho v ničemž; než poněvadž sů jej vězeli, pří-
Nálezy z roku 1^10 o Svátosti, 297
činy jemu toho oznámiti nechtiece, a v tom se k němu Vilémovi podle zřiezení
zemského, kteréž o zločincích zřiezeno, nezachovali, že jsú jemu tiem pychem vinni.
A na to již dotčené zfiezenie zemské ukázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina
na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddarai, slyševše strany a jich s obů stran pře líčenie, odpory i svědomie
a zíiezenie zemské, nalezli : Poněvadž pan z Rožmberka svým psaním k tomu se
seznává, že jest jim Prachatickým jakožto svým poddaným rozkázal, kdež by lidi po-
dezřelé přezvěděli, aby je zdvihali, a on Vilém puovod podle zřiezenie zemského
v tom k němu ku panu z Rožmberka se nezachoval, s jeho-li volí oni Prachatičtí
toho ševče jeho Vilémova člověka vězeli, než přes to je Prachatické pohnal; z té
příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Než chce -li on Vilém k témuž panu z Rožm-
berka hleděti, právo mu se nezavírá. Dali památné. Stalo se v sobotu před svatým
Tiburcím.
R. in. 1. 304. b. SroT. STědomí & 1556 a 1598 na str. 22ft a 268. *) SloYO z Bycic (Biczici) mfiie
86 tuto i jinde také z Buxie iísti.
1643.
Mezi Bedřichem z Doupova a Žibřidem ze Ždáru o pych. 1510, 15. dubna.
Bedřich z Doupova pohnal ŽibHda ze Žďáru a ve Žďáře. Viniti ho chce
z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že mu člověka jeho Víta
z městečka Vilémova zbil oc. Vložen puohon léta MDIX^ v úterý před přenesením
svatého Václava [27. února].
V té při mezi Bedřichem z Doupova puovodem s jedné, a Žibřidem ze
Žďáru pohnaným s strany druhé. Kdež týž Bedřich viní jej Žibřida z pychu a pro
ten pych z desieti kop grošuov českých, že jest mu člověka jeho Víta z městečka
Vilémova zbil, jemu nan prve nežalovav. A na to ukázal svědomí. Proti tomu
on Žibřid pohnaný odpieraje pravil, že mu to svědomie ke škodě nenie, poněvadž ti
svědci, kteříž o tom bití svědčí, sú v té při, a že se jich tu tak dobře jako toho
Víta, pro kteréhož on Bedřich pohnal, dotýče, a že jest on Žibřid toho člověka nebil,
a svým vědomím že jest ho nikdy neviďal ani ho zná, a že by to chtěl svú duší
zapečetiti. A jestliže jest tak zraněn, jako ti někteří svědci seznávají, že jest jej on
Bedřich měl zde postaviti a to bití a rány okázati, prose v tom JMtí pánuov za opa-
tření. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany a jich
s obú stran pře líčenie i svědomí, nalezli: Poněvadž on Bedřich to jest dostatečně
provedl podle svého puohonu, že jest člověk jeho zbit, a on Žibřid Žďárský toho
jest ničímž podle práva neodvedl, aby člověka jeho nebil; z té příčiny dává se
jemu Bedřichovi puovodovi za právo, a že on Žibřid jemu Bedřichovi tiem pychem
i pokutou na pych uloženu, to jest Xti kopami grošuov českými, jest povinen. A ty
Archiv Český XIII. 88
298 D. XIIL Registra soudu komamiho.
aby on Žďárský jemu Bedřichovi dal od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád
zběhlých. Dal památné. Stalo se léta MDX^ v pondělí po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 34. b.
1644.
Mezi Bohuslavem Vrchotou z Slatiny a rychtářem Malostranským Jiříkem Šedívkem o pych.
lólO, 15. dubna.
Bohuslav Vrchota z Slatiny pohnal Jiříka Šedivka měštěnína Menšieho města
Pražského, někdy rychtáře téhož města, z pychu, kdež jest on jsa rychtářem toho
času, pychem svým za ním běžel, chtě ho jíti oc. Vložen puohon léta MDEř®
v středu po svatém Brykcí [14. listopadu].
V té při mezi Bohuslavem Vrchotů z Slatiny puovodem s jedné, a Jiříkem
Šedívkem, měštěnínem Menšieho města Pražského, s strany druhé. Kdež ho viní
z pychu a pro ten pych oc, že jsa rychtářem tudiež v Menším městě Pražském
toho času, pychem svým za ním běžel, chtěje ho jieti, volav nan, státi mu kázal,
a slibem jej chtě zavázati, znaje to, že jest doluov odpuštěn s hradu Pražského od
pana purkrabie podle práva, i holomka jest s ním svého byl poslal pan purkrabie,
kteréhož jest on dobře viděl, a přes to prese všecko třel nan pychem, toho uči-
niti nemaje oc, tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na to ukázal svědomie.
Proti tomu on Šedivek odpieraje pravil, že jest toho sám z sebe neučinil a pychu
tu neudělal žádného. Než jsa toho času rychtářem tu na Malé Straně, na žádost
Johanky Ambrožové, městky Menšieho města Pražského, kteráž na téhož Vrchotu
jemu Šedívkovi od úřadu purkrabstvie Pražského list zatykači dala, učinil jest
to, a v tom se vedle práva a zněnie listu zatykacieho k témuž Vrchotovi zachovati
chtěl. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, slyševše obů stran pře ličenie i svědomie, nalezli: Poněvadž on Še-
divek sám z sebe ani z jaké svévolnosti nan na Vrchotu nesáhal, než jakožto v ty
časy města Malé Strany rychtář podle povinnosti úřadu svého a vedle práva listu
zatykaciho k němu se zachovati chtěl, ale slyše od holomka úřadu purkrabského,
že on Vrchota od úřadu téhož purkrabstvie Pražského doluov odpuštěn, hned od
něho pustil a dále nan nesáhal, i tu jest týž Šedivek pychu neučinil žádného, a z
té příčiny jemu Vrchotovi tiem pychem ani pokutou na pych uloženou podle jeho
Vrchotova puohonu povinovat nenie. Než jakož jeho Šedívkovi někteří svědci se-
znávaji a jej Vrchotu tiem dotýčí, že on Vrchota dvěma z těch svědkuov po svém
pacholku, aby mu svědčili, penieze posielal, i chce-li se on Vrchota z takového do-
týkánie a nařiekánie vyvésti, že jest mu Vrchotovi potřebie v tom se opatřiti. Dal
památné. Stalo se v pondělí po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 86. a. SroT. svédomí č. 1573 na str. 243.
Nálezy » rohu 1510 o Svátosti. 299
1645.
Mezi Bohuslavem Yrchotou z Slatiny a rychtářem Malostranským Jiříkem Šedfvkem o pych.
1510, 15. dubna.
Bohuslav Yrchota z Slatiny pohnal Jiříka Šedivka, měštěnína Menšieho města
Pražského, z pychu, kdež jest byl rychtářem v témž Menším městě Pražském toho
času, kdež jest jemu jal pychem svým Řehoře pacholka. Vložen puohon léta MDIX^
v středu po svatém Brykcí [14. listopadu].
V té při mezi Bohuslavem Vrchotú z Slatiny puovodem s jedné, a Jiříkem
Šedívkem, měštěnínem Menšieho města Pražského dc. Kdežto on Bohuslav Vrchota
viní jej Šedivka z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, kdež jest
byl rychtářem v témž městě Pražském toho času, kdež jest mu jal pychem svým
Řehoře pacholka a čeledína jeho a jej vsaditi chtěl do vazby a potom slibem
zavázal, a na něho na Vrchotu toho jest nevznesl, kdež jest toho učiniti neměl. A na
to ukázal svědomie Václava z Payru a některakého Pavla z Pochenšteinu. Proti
tomu on Šedivek odpieraje pravil, že jemu to Václavovo Payrovo svědomie nic ke
škodě nenie z příčiny té, že na téhož Václava stal se jest nález předešlý zde v soudu
komorním, že jest svědomí dal neřádně přišlé. A na to týž předešlý nález ukázal.
A dále že nesvědčí nan než jediný svědek. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina
na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, slyševše obú stran pře líčenie i ten předešlý nález a svědomie,
nalezli : Poněvadž ten prve dotčený nález naň na Payro se vztahuje, že jest svědomie
dal neřádné, tak jakož ten nález šíře ukazuje, a týž Václav Payro JMtem pánóm, kudy
ten neřád toho svědomie jim Václavem přišel, neoznámil a s sebe nesvedl, i tudy
to jeho Payrovo svědomie se nepřijímá: a z té příčiny nadepsaný Šedivek jemu
Bohuslavovi Vrchotovi tiem pychem a pokutou podle téhož Vrchoty puohonu povi-
novat nenie. Dal památné. Stalo se v pondělí po svatém Tiburcí.
R. Dl. 1. 36. b.
1646.
Mezi Dorotou z Košíně a Václavem Badimským z Slavkova o rčení. 1510, 15. dubna.
Dorotha z Košíně pohnala Vácslava Radimského z Slavkova. Vinila ho ze
rčení, tu kdež jest jí řekl pět set kop grošuov dáti oc. Vložen puohon léta MDX^
den svatého Řehoře [12. března]
V té při mezi Dorothú z Košíně puovodem s jedné, a Václavem Radimským
z Slavkova pohnaným s strany druhé. Jakož ho vinila ze rčení, tu kdež jest jí řekl
pět set kop grošuov dáti a jistotu dostatečnú na to dáti, aby toho dobýti mohla.
I tomu prodlévá učiniti dosti oc. A na to ukázala svědomí. Proti tomu on Václav
pohnaný odpíraje pravil, že se puohon její nesrovnává s svědomím, a že jinač svědčí,
88»
300 D. XIIL Registra sotidu komorního,
než paohon ukazuje, a tudy že jest ten puohon na zmatek; a také poněvadž on
strajce má nedielné, že jest i strajcuoy jeho poháněti měla, poněvadž nedielní jsú.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteína na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr králov-
stvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obú stran pře
líčení, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž ona Dorota puovod těch pěti seth kop
grošuov v puohonu dotčených ničímž neprovozuje podle svého puohonu dostatečně,
i z té příčiny on Vácslav Radimský jí těmi pěti sty kopami grošuov povinen nenie.
Dal památné. Stalo se v pondělí po svatém Tiburcí.
R. in. 1. 77. a.
1647.
Mezi Jindřichem Loučenským z Kopidlna a Bohuslavem z Kunwaldu o vydání daných
svrchkův. 1510, 15. dubna.
Jindřich Loučenský z Kopidlna pohnal pana Bohuslava z Kunwaldu a na Dra-
žících. Vinil ho z toho, že jest jemu dal za své živnosti léta MDVIP v sobotu u vigilii
panny Marie na nebe vzetie [14. srpna] v přítomnosti Martina páně Bibršteinova úřed-
níka na Charvatcích, v přítomnosti jiných dobrých lidí, všech svrchkuov polovici.
Vložen puohon léta MDVIII^ v středu před svatým Šimonem a Judu [25. října].
V té při mezi Jindřichem Loučenským z Kopidlna puovodem s jedné, a panem
Bohuslavem z Kunwaldu na Dražicích pohnaným s strany druhé. Kdež týž Jindřich
vinil jej pana Bohuslava z toho, že jest jemu dal za své živnosti léta MDVII" v so-
botu u vigilii panny Marie na nebe vzetí [14. srpna] v přítomnosti Martina, páně
Bibršteinova úředníka na Charvatcích, v přítomnosti jiných dobrých lidí, všech svrchkuov
polovici, klenotuov, nábytkuov, kteréž má na zámku Dražicích a ve dvoře pod zámkem
Dražicským i na poli i jinde, kdež by i na čemž by koli shledány a jakými by koli jmény
menovány mohly býti, i hotové penieze, nic nevymieňuje, krom klenotuov zádušních,
krom tří krav, krom děl a prachuov a šípuov ; kterýchžto peněz toho času hotových
devět seth zlatých uherských, puol pátá sta kop grošuov českých a pět kop grošuov
českých shledalo se jest, kteréž jest měl u Závise Sulka z Hrádku, hajtmana hradu
Pražského, u Haydara kupce v Praze, a u sebe sám doma. Item dal mi na Feli-
xovi v Starých Benátkách puol devátý kopy grošuov českých a X grošuov vše
českých, a na Obsáhlovi člověku svém v Cilci puol osmnáctý kopy grošuov českých
ůrokuov zadržalých. Ale tomu dání pan Bohuslav Dražicský odpírá a prodlévá učiniti
dosti. Kterýchžto svrchkuov a klenotuov i nábytkuov, kteréž tehdáž na jeho páně
Bohuslavově zboží byly sů, krom hotavých peněz svrchu menovaných nadepsaný
Jindřich Loučenský pokládá sobě tu polovici svrškuov a klenotuov puol čtvrtá sta
kop grošuov českých. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on pan Bohuslav
z Kunwaldu pohnaný odpíraje pravil, že toho dánie on Loučenský neprovozuje do-
Nálexy » rohu 1510 o Svátosti. 301
statečně, a také že toho svědkové jeho neseznávají bez prostředku, aby mu ty
svrchky dal, než když by se paní Barboru, manželku svú a dceru téhož pana Dražíc-
ského, byl, že těch svrškuov jemu Jindřichovi Loučenskému dáti jest nemohl, po-
něvadž jest je prve dskami synu svému a po smrti syna svého Mikulášovi Vanšurovi
z Řehnic zapsal. A na to ukázal tajž vajpis z desk. Zase proti tomu on Loučenský
pověděl, že jest on pan Bohuslav ty svršky jemu Loučenskému dobře dáti mohl,
poněvadž zápis synu jeho a Vanšurovi tepruv po smrti pana Bohuslava ukazuje. Tu
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie
českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a jich s obů
stran pře líčenie i z desk vajpis, nalezli : Poněvadž on Loučenský toho dánie a těch
svrchkuov i nábytkuov dostatečně podle puohonu svého neprovedl, a dskami zápis
téhož pana Bohuslava jest předešlejší toho dánie, kteréž synu svému a po smrti téhož
syna svého nadepsanému Vanšurovi z Řehnic dává, i ten zápis JMt v své moci
zuostavují, a z těch příčin on pan Bohuslav tu jemu Jindřichovi těmi svršky a kle-
noty podle puohonu povinovat nenie. Dal památné. Stalo se léta MDX^ v pondělí
po svatém Tiburcí.
R. III. 1. 105. b.
1648.
Mezi Janem Zabniským ze Všechlap a Janem Bazickým ze Vchynic spolu s jinými šesti
rukojmími za otce jeho o vydáni peněz za statek utržených. 1510, 15. dubna.
Jan Zabruský ze Všechlap pohnal Jana Razicského ze Vchynic, Buška z Su-
levic, Heralta z Sulevic, Jireka z Polensk, Jana Ledvidského *) z Chánova, Zigmunda
z Nezpečova a Laytolta Kozelku z Hřivic. Vinil je z toho, že sů statek jeho prodali
po otci jeho, jsůce rukojměmi za jeho Zabruského otce oc. Vložen puohon léta MDIX
v středu po svatém Řehoři [14. března].
V té při mezi Janem Zabruským ze Všechlap puovodem s jedné, mezi Janem
Razicským ze Vchynic, Buškem z Sulevic, Heraltem z Sulevic, Jirekem z Polensk,
Janem Hedvicským *) z Chánova, Zigmundem z Nezpečova a Jiříkem Leytoltem z Hřivic
pohnanými s strany druhé. Kdež je vinil z toho, že sú statek jeho prodali po otci
jeho, jsúce rukojměmi za jeho Zabruského otce, i zuostalo jest při nich sto kop grošuov
míšeňských, kterýchžto sto kop oni rukojmie puojčili sú na ourok, komuž se jim
zdálo, a jemu Zarubskému*) jich vydati nechtie i s těmi ouroky na tu summu při-
šlými, kteréžto jistiny i s ouroky pokládá sobě on Zabruský puol třetieho sta kop
grošuov míšeňských. Tu oni pohnaní před JMtí pány zejména tito stojiece: Jirek
z Polensk, Jan Hedvicský *) z Chánova, Zigmund z Nezpečova, k tomu se seznali, že sú
statek jeho Zabruského otce prodávali, a penieze, kteréž nad dluh zbyly, menovitě
sto kop grošuov míšeňských, k sobě přijavši, nebožtíkovi Václavovi Sulevskému jich
302 D. XIIL Registra soudu komorního.
puojčili na ourok ; ale že sú jich jemu Zabruskému puovodovi proto vydati nechtěli,
že má sestru živu neodbytů. Proti tomu on Zabruský puovod pověděl, poněvadž se
již menovaní pohnaní k těm penězóm znají, aby mu je jako sirotku po otci jeho
vydali i s úrokem na tu summu v těch letech přišlým. Tu JMt pán pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, odpory a s obů stran pře líčení, na-
lezli : Poněvadž napřed menovaní pohnaní Jirek z Polensk, Jan Hedvicský *) a Zigmund
z Nezpečova k tomu se znají, že sú ty penieze těch sto kop grošuov míšeňských,
kteréž po dluzích jeho Zabruského otce zuostaly, k sobě přijali a jich jemu, jakož
se napřed píše, Václavovi z Sulevic nebožtíkovi puojčili, aby jemu témuž Zabruskému
puovodovi je vydali, a to od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých, i s úroky
na tu summu přišlými. Což se pak Buška a Heralta z Sulevic spolu s nimi pohna-
ných dotýče, poněvadž tomu odpírají, pravíce, že jsů těch peněz podle jiných ru-
kojmí nepuojčovali, a on Zabruský toho také na ně na dva neprovedl, by je ty pe-
níze k sobě přijali aneb je puojčovali, že jich jemu Zabruskému, což by z té summy
napřed dotčené na ně příležalo, platiti povinni nejsú. Než chtie-li svrchu menovaní
Jiřík, Jan a Zigmund aneb který z nich k nim Buškovi a Heraltovi napřed dotčeným
aneb k komu jinému oč hleděti, právo se jim nezavírá. Dal památné. Stalo se
v pondělí po svatém Tiburcí.
R. in. 1. 169. b. *) Místo Ledvidikj i Hedvickj nepochybné má se 5ísti Ledwckjj (po Ledvicích), a Za-
rtihskj psáno mylné místo Zabruskj (po Zabrnšanech).
1649.
Mezi Janem Vratislavem z Mitrovic a Dépoltem z Lobkovic o pych. 1510, 15. dubna.
Jan Vratislav z Mitrovic a na Mníšku pohnal Děpolta z Lobkovic a na Bí-
lině. Vinil ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, protože mu
služebníka a člověka jeho Jíru jíti a vsaditi kázal. Vložen puohon léta MDIX den
svatého Řehoře [12. března].
V té při mezi Janem Vratislavem z Mitrovic na Mníšku puovodera s jedné,
a Děpoltem z Lobkovic a na Bílině pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil z pychu
a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, protože mu služebníka a člověka jeho Jíru
jíti a vsaditi kázal, na něho jemu Janovi Vratislavovi prve nic nežaloval a vy-
dati ho nechtěl podle zříezenie zemského. A na to ukázal svědomí. Proti tomu
Děpolt z Lobkovic pohnaný odpíraje pravil, že jest se ten jeho Vratislavuov člověk
sám k tomu znal, že jest z rozkázánie téhož Vratislava pána svého střielel tu na
lesiech Dobříšských zvěř, a že od pána svého jiné žádné služby nemá než tu, což
zabie, že mu od toho pán jeho dává. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán,
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého,
se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše s obú stran pře líčení, odpory
NálěJStf 0 rohu 1510 o Svátosti. 303
i svědomí, nalezli: Poněvadž on Vratislav puovod to dostatečně provedl, že ten
myslivec jeho služebníkem byl a že mu službu určenu dával, a k tomu jeho páně
Děpoltovo svědomie seznává, že ten jeho Vratislavuov služebník z poručenie a roz-
kázání jeho Vratislavova jakožto pána svého po myslivosti chodil, a také to on
Vratislav provedl, že mu on pan Děpolt toho jeho Vratislavova člověka a služeb-
níka na jeho psaní i také rozkázánie, kdež k němu ku panu Děpoltovi o něho
a o napravenie pychu podle práva posielal, vydati nechtěl, než předse jej vězel
a pustiti nechtěl, až mu kopu grošuov dal; z těch příčin dává se jemu Vratislavovi
puovodovi podle jeho puohonu za právo, tak že on jest pan Děpolt jemu Vratislavovi
tím pychem a pokutou v něm položenu, to jest těmi Xti kopami grošuov českými,
vinen, a ty aby jemu Vratislavovi dal od dnešního dne ve dvú nedělech pořád
zběhlých. Dal památné. Stalo se v pondělí po svatém Tiburcí.
R. in. 1. 172. b. SroT. SYédomí č. 1694 na str. 266.
1650.
Mezi Janem ze Vchynic a Barborou ze Starého města Pražského o dluh. 1510, 15. dubna.
Jan ze Vchynic pohnal Barboru obývající v Starém městě Pražském u Pre-
fátuov. Vinil ji z puol pátý kopy grošuov míšeňských. Vložen puohon léta MDIX**
v pondělí před Zvěstováním Marie Matky boží [19. března].
V té při mezi Janem ze Vchynic puovodem s jedné, a Barboru obývající
v Starém městě Pražském u Prefátuov s strany druhé. Kdež ji vinil z puol pátý kopy
grošuov míšeňských dluhu někdy Zuzaně Wolfové, manželce jeho Janově, zuostalého,
k kterémužto dluhu týž Jan spravedlnost má kšaftem již měno váné Zuzany. A na to
ukázal registra kupecská. Proti tomu pohnaná odpírajíc pravila, že jest jie nebožce
Wolfové všecko zaplatila a že by mohla za to zpraviti, a že jest byla na tři léta
živa, že jest jie z toho nikdá nenapomínala. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina
na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, takto o tom nalezli: Poněvadž on Jan Vchynský ničímž jiným
toho dluhu neprovedl jest, než toliko samými registry kupecskými, i z té příčiny ten
puohon zdvihli sú. Dala památné. Stalo se v pondělí po svatém Tiburcí.
R. m. 178. a.
1651.
Mezi Ofkou z Kuncdorfu a Janem Čemčickým z Kácova o vydání svrchkŮT.
1510, 15. dubna.
Ofka z Kuncdorfu pohnala pana Jana Čemčického z Eácova a na Novém
Městě. Vinila ho z nevydánie svrchkuov těch dole psaných. Vložen puohon léta
MDIX v středu po svatém Řehoři [14. března].
804 D. XIII. Registra soudu komomiho.
V té při mezi Ofkú z Kuncdorfu puovodem s jedné, a panem Janem Čem-
čickým z Kácova a na Novém Městě pohnaným s strany druhé. Kdežto ona Ofka
vinila jeho pana Jana Čemčicského z nevydánie svrchkuov těchto dole psaných : zápony
v čemém tafiFatu, páteře korálového s pižmem pozlaceným, dva kameny, jeden zelený,
druhý brunátný, peniez vjražený na střiebře, pléšek stříbrný, kost jednorožcovu,
čechly tři kmentový, dva koberce, jeden bílý, druhý žlutý, dvě čepice kuní, dva
punthy, jeden kuní, druhý labutí, kniežky paterý, váček kupecký, měšec s pasem, dvě
truhlice, jedna okovaná a druhá větší okovaná, stolice s puklami, kotlíkové tři, dva
kotrkaly, pavézka, dřevce, hever, svícen měděný, kožené polštářové čtyři, dva pra-
choví, podušky čtyři, jedno prostěradlo, cedule na dluhy v truhlici, a v těch ce-
dulech dluhuov jest XXIX kop grošuov míšeňských a jeden zlatý, židle veliká, stolové
tři, lože tři, medenice vyražená, pancíře dva, prsten s žlutým kamenem, dvě kuše, dva
hevery, kteréžto věci jí Ofce kšaftem po nebožtíkovi panu Alšovi z Rysmburka nále
zejí, a je sobě padesáte kop grošuov českých pokládá. A na to ukázala jeho páně Alšuov
kšaft a svědomí. Proti tomu pan Jan Černčicský odpíraje pravil, že jest předešlému
nálezu, kdež ho táž Ofka byla také z některých svrchkuov pohnala, dosti učinil, a což
jest svrchkuov v puohonu tom menováno bylo, ty že jest jí Ofce vydal, a což jest ne-
bylo jmenováno, toho že jest za sebů nechal, a to proto, by dluhové lidem jeho páně
Čemčicského od pana Alše zuostalí zaplaceni byli, kteréž jim nebožtík pan Aleš dlužen
vostal. Dále pravie, že takových věcí u sebe pozuostalých neosobuje ani jich kořisťujé
sobě, jediné aby páni JMt ráčili jej v tom opatřiti, aby od jiných potomně k němu panu
Janovi o to hledíno nebylo, poněvadž paní Anna z Rysmburgka praví se k tomu také
právo mieti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obú stran
pře líčenie oc i svědomie. nalezli: Poněvadž on Černčicský tomu jest neodepřel, by
jí Ofce těch svrchkuov a klenotuov v puohonu menovaných vydati nechtěl, toliko
žádaje za opatřenie JMtí pánuov, aby od žádného z nich potom viněn nebyl, po-
něvadž jest od paní Anny z Rysmburgka pro ně také pohnán : i z té příčiny aby on
pan Jan jí Ofce puovodovi ty svrchky podle jejího puohonu vydal od dnešního dne
ve dvú nedélech pořád zběhlých na takový zpuosob, aby ona Ofka ty dluhy, což
jest nebožtík pan Aleš svrchu menovaný lidem jeho páně Janovým spravedlivě
dlužen zuostal, zaplatila, však tak, což těch dluhuov tíž páně Janovi lidé tam
v kraji před dobrými lidmi dvěma nebo třemi, na kteréž by se svolili, na jich
schválenie provedou: pakli by tam v kraji tomu dosti se nestalo, tehdy takoví lidé
aby před úředníky Pražskými menšími na zajtřie svaté panny Markéthy najprv
příští stáli a před týmiž úředníky takové dluhy provedli, a což tu těch dluhuov
na týchž úředníkuov schválenie ti lidé provedou, ty aby jim ona Ofka od pruovodu
ve dvú nedělech pořád zběhlých dala. A chce-li pak paní Anna z Rysmburgka
Nálezy » rohu 1510 o Svátosti. 305
aneba kto jiný k ní k Ofce o takové klenoty dále hleděti, právo se jim nezavírá.
A JMt páni škody mezi stranami zdvihli sú. Dala památné. Stalo se v pondělí po
svatém Tiburcí.
R. m. 1. 225. b. SroT. nález č. 1497 na str. 177.
1652.
Mezi Václavem Vrchlabským z Vrchlabí a Hynkem z Waldšteina o pych jetím pacholka na
silnici královské spůsobený. 1510, 15. dubna.
Václav Vrchlabský z Vrchlabí pohnal pana Hynka z Waldšteina a z Ště-
panic. Vinil jej z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých. Vložen
puohon léta MDIX v pátek před svatým Řehořem [9. března].
V té při mezi Václavem Vrchlabským z Vrchlabie puovodem s jedné, a panem
Hynkem z Waldšteina a z Štěpanic pohnaným s strany druhé. Kdež týž Václav
Vrchlabský vinil jej pana Hynka z pychu, kdež jest jemu pacholka jeho jménem Jana
Holého pychem svým na silnici svobodné královské jal a na téhož Vrchlabského toho
jest nevznesl, a pro ten pych z Xti kop grošuov českých. A na to ukázal svědomie.
Proti tomu pan Hynek pohnaný pravil, že nenie k tomu puohonu odpoviedati po-
vinovat, poněvadž svědkové podle práva nejsú k tomu připraveni. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, naj vyšší hofmistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMtí raddami, nahlédše v svědomie, že to svědomie nesvědčí
podle práva, i z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Dal památné. Stalo se
v pondělí po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 305. b.
1653.
Mezi Alenou z Norimberka a Dorotou z Norimberka o rukojemství. 1510, 16. dubna.
Alena z Normberka, manželka někdy Hanuše Lamprechta z Mostu, obyvatele
na Horách Kutnách, poháněla Dorothu z Normberka, vlastní dceru nebožtíka Hanuše
Pehma z Normberka. Viniti ji chce jakožto držitele statku téhož někdy Hanuše
Pehma, otce jejieho, z patnácti seth zlatých ze XXXti zlatých vše rýnských, z jede-
nácti šilinkuov, puol čtvrtá haléře oc. Vložen puohon léta MDIX v neděli před
Zvěstováním Matky božie [18. března].
V té při mezi Alenu z Normberka, manželku někdy Hanuše Lamprechta
z Mostu, obyvatele na Horách Kutnách, puovodem s jedné, a mezi Dorothú z Norm-
berka, vlastní dceru nebožtíka Hanuše Pehma z Normberka, pohnánu s strany druhé.
Kdež táž Alena viní ji Dorothu jakožto držitele statku téhož Hanuše Pehma, otce je-
jieho, z patnácti seth zlatých ze XXXti zlatých vše rýnských, z XI šilinkuov puol
čtvrtá haléře. Kdež již menovaný Pehm byl rukojmí za Kašpara Sumberka, měště-
ArcJiir Čeiký XIII. 39
306 D. XIII. Registra s(mdu komorního.
Dína z Frayberku, Hanušovi Šenkovi na dostánie počtu za summu napřed jmeno-
vánu ; ale tomu rukojemství on Pehm dosti neučinil, k kteréžto summě peněz napřed
jmenované nadepsaný někdy Hanuš Lamprecht právo a spravedlnost měl od Jana
Šenka, syna svrchu jmenovaného Hanuše Šenka, sobě danou. E kteréžto dále spra-
vedlnosti a právu k těm svrchupsaným penězóm a summě ona Alena napřed meno-
vaná právo a spravedlnost má po svrchupsaném Hanušovi Lamprechtovi, manželu
svém, jeho dáním, jakož pak jeho Lamprechtovo dánie pod pečetí šefmistruov a raddy
na Horách Euthnách to v sobě šíře a plněji zavírá. A na to ukázala listy některé
šefmistruov a raddy od Hory Kuthny pod jich města pečetí. Proti tomu Dorotha
pohnaná odpierajíc dala mluviti: poněvadž ona Alena puovod ji Dorothu jakožto
držitele statku nadepsaného Hanuše Pehma, otce jejieho, pohání, aby to, že jest dr-
žitelem statku téhož Pehma, provedla, a že se jí zdá, že odpoviedati povinna nenie,
leč to pokáze. I tu jest napřed jmenovaná Alena puovod ukázala vajpis z desk,
kdež prve jmenovaný Hanuš Pehm, jejie Dorothin otec, klade duom svuoj, kterýž
na hradě Pražském má, Janovi synu svému, a jestliže jest ten Jan syn jeho i také
Václav, syn jeho Januov, umřel, tehdy ten duom, kterýž tayž Hanuš na hradě
Pražském má, na svrchu psanú Dorothu a na jejie děti, kteréž má, připadnuti má oc,
jakož ten zápis plněji v sobě zavierá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Hel-
fenšteině 9C, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, těch všech věcí i také zápisu svrchu psaného Hanuše Pehma dskami uči-
něného pováživše, nalezli: Poněvadž Alena puovod ji Dorothu jakožto držitele statku
otce jejieho pohání, ješto jejím Dorothiným dětem svrchupsaný zápis z desk tak
dobře jako jí Dorothě svědčí, jestliže jest Jan, bratr její, umřel, a táž Dorotha děti
některé má, ježto již létha mají spravedlivá, a často psaná Alena puovod ji Dorothu
samu toliko pohnala a ne jejích dětí: z těch příčin JMt tento puohon zdvihají.
Stalo se léta MDdesátého v úterý po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 12. b.
1654.
Mezi měšťanem Staroměstským Bartošem od Modré rfiže a Jiřím Berkou z Dube o nezdr-
žení smlouvy. 1510, 16. dubna.
Barthoš s rynku od Modré ruože, měštěnín Starého města Pražského, pohnal
pana Jiřího Berku z Dube a na Beršteině. Vinil jej z nezdrženie smlouvy mezi
nimi učiněné a cedulemi vyřezanými tvrzené, a to v tom, kdež jest od téhož Bar-
thoše duom jeho u Modré ruože [koupil] oc. Vložen puohon léta MDIX® v středu
den svatého Ambrože [4. dubna].
V té při mezi Barthošem od Modré ruože s rynku. Starého města Pražského
měštěnínem, puovodem s jedné, a panem Jiříkem Berků z Dube a na Beršteině po-
Nále£y z roku 1510 o Svátosti. 307
hnaným s strany druhé. Jakož jej vinil on Barthoš z nezdrženie smlouvy mezi nimi
nčiněné a cedulemi vyřezanými tvrzené, a to v tom, kdež jest od téhož Bartoše
duom jeho u Modré ruože v nadepsaném Starém městě Pražském za dvě stě kop
grošuov vše českých koupil, litkup na to pil a ve dvú nedělech od trhu učiněného
pořád zběhlých jemu sto kop grošuov českých zavdati měl oc, tak jakož táž smlouva
mezi nimi učiněná to v sobě plněji a šíře zavierá, i tomu až dosavad neučinil dosti
9C, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal ceduli smluvní trhovů řezanú
a svědomie i také listy některé mezi nimi sobě psané. Proti tomu on pan Jiří po-
hnaný odpieraje pravil, že tomu neodpierá, že jest ten duom u něho u Barthoše
koupil na takový zpuosob, což jest měl on Barthoš s kterým sousedem co činiti
o stavení při témž domu, že jest to měl osvoboditi jemu panu Jiřímu, aby v tom
překážky on pan Jiří neměl nižádné. Ale poněvadž jest toho Barthoš neučinil a ne-
osvobodil, tudy jest jemu panu Jiřímu v tom trhu státi se nezdálo, a v tom že se
jest Staroměstské raddě skrze služebníky své oznámil a opověděl, že mu toho trhu
držeti nezdá se, a Bartošek aby ten duom prodal, komu se mu zdá a vidí. A na
to také svědomie ukázal. A v té smlouvě že jest jím panem Jiříkem nic nesešlo.
Tu JMt pán. pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie
českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obú stran pře líčenie,
trhovú ceduli smluvní, odpory i svědomie, nalezli: Poněvadž on pan Jiří psanie své
k němu k Barthošovi učinil, v tom psanie se jeho dotazuje, věděti chtě, chce-li mu
on Barthoš v tom trhu státi, a Barthoš jemu zase odpisuje, že státi chce : z té pří-
činy dává se Barthošovi podle té cedule smluvnie trhové o svrchu psaný duom
mezi nimi učiněné za právo, tak aby on pan Jiří v tom trhu a smlúvě stál a jemu
Barthošovi, jakž ten trh podle zněnie té smlouvy ukazuje, učinil, a to ve dvú ne-
dělí pořád zběhlých, dosti. Chce-li pak on pan Jiří jej Barthoše na tom právě, k kte-
rémuž on Barthoš přísluší, z čeho viniti, právo mu se nezavierá. Dal památné. Stalo
se v úterý po svatém Tiburcí.
R. m. ]. 37. a. SroY. svédomí c. 1587 na str. 259.
1655.
Mezi Dorotou z Košíně a bratřími z Ronova o nevydání odkazu. 1510, 16. dubna.
Dorotha z Košíně pohnala pana Jiřího [a] pana Viktorina vlastních bratří z Ro-
nova. Vinila je z nedodánie XL kop grošuov bez tří kop grošuov vše českých.
Vložen puohon léta MDIX v pondělí po Zvěstování Matky božie [26. března].
V té při mezi Dorothú z Košíně puovodem s jedné, a panem Jiřím a panem
Viktorinem bratřími z Ronova, pohnanými s strany druhé. Kdež táž Dorota vinila
již jmenované bratry z nedodání XLti kop grošuov bez tří kop grošuov vše českých,
kteréž jí Dorotě na bratřích nadepsaných od někdy pana Pavla z Jenšteina kšaftem
89*
308 D. XIII. Registra sovdu komorního.
odkázány jsú oc, tak jakož tyž jeho páně Pavluov kšaft to v sobě plněji zavírá
Proti tomu on pan Yiktorín pohnaný odpieraje pravil, že k tomu puohonu odpovie-
dáti povinen nenie, poněvadž jest pohnán s bratrem svým společně jednostajnými
slovy, ješto jest toho ona Dorotha učiniti neměla, aby jich společně pohnala, po-
něvadž oni bratří svrchu psaní dielní jsú, a také že ona Dorota s nebožtíkem
panem Jiřím smlúvu měla a k té se sama zná. A na to ukázal kvitancí. A zHe-
zenie zemské jest, ktožkoli pohání přes smlúvu, že ten puohon na zmatek učiní. Tu
JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, naj vyšší hofmistr královstvie
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obú stran pře líčení,
nalezli: Poněvadž ona Dorota pohnala obú bratrů, totiž pana Jiřího a pana Yikto-
rina z Ronova, jednostajnými slovy a majíci smlúvu prve před puohonem s panem
Jiřím ; z té příčiny ten puohon zdvihli sú. Dal památné. Stalo se léta MDX® v úterý
po svatém Tiburcí.
R. III. 1. 76. b.
1656.
Mezi Divišem Boharynským z Hrádku a Martinem Hamzou z Zábědovic o nezdržení smlouvy.
1510, 16. dubna.
Diviš Boharynský z Hrádku pohnal Martina Hamzu z Zábědovic a v Plo-
tištích. Vinil ho z nezdržení smlouvy, tu kdež jest sobě on Diviš měl napřed z dielu
jeho oc. Vložen puohon léta MDIX® ve čtvrtek den Božieho těla [7. června].
V té při mezi Divišem Boharynským z Hrádku s jedné, a Martinem Hamzú
z Zábědovic s strany druhé. Kdež jej vinil z nezdržení smlouvy, tu kdež jest sobě
on Diviš měl napřed z dielu jeho a jiných strýcuov jeho vzieti sto kop grošuov
českých na tom listě, kterýž jest měl nebožtík Prokop Prdlák na Vaňka Dohalského,
kdež jest to byl dluh jeho Diviše Boharynského, tak že jest on Hamza diel svuoj
od něho na ten list úplně proti smlouvě vzal a přijal, a té smlouvě dosti neučinil.
A na to touž smlouvu ukázal. Při tom on Diviš mluvě, poněvadž jest týž Hamza
k té smlouvě pečeť svú také přitiskl, že tu naději má, že tomu učiní dosti oc.
Proti tomu Martin pohnaný odpieraje pravil, že jest se toho nau na Diviše nenadal
jako na strýce svého, by s ním jedniem Divišem Poličanským [měl] jednati, aby na-
vrátiti měl jeho diel. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, naj-
vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, sly-
ševše obú stran pře líčení i smlouvu, nalezli : Poněvadž on Martin Hamza své pečeti,
kterúž jest k té smlouvě přitiskl, neodepřel, z té příčiny dává se jemu Divišovi za
právo, tak aby on Martin té smlouvě učinil dosti a to od dnešnieho dne ve dvú ne-
dělech pořád zběhlých. A chce-li jej Diviše z čeho viniti, právo mu se nezavírá.
Dal památné. Stalo se v úterý po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 77. b.
Nálezy z rohik 1510 o Svátosti. 309
1657.
Mezi Divišem Boharynskym z Hrádku a Bořkem z Poličan o nezdrženl smlouvy.
1510, 16. dubna.
Diviš Boharynský z Hrádku pohnal Bořka z Poličan. Vinil ho z nezdrženie
smlouvy, tu kdež jest sobě on Diviš měl napřed z dielu jeho a jiných strýcuov jeho
vzieti sto kop grošuov českých na tom listě, který jest měl nebožtík Prokop Prdlák
oc. Vložen puohon léta MDIX® ve čtvrtek den Božieho těla [7. června].
V té při mezi Divišem Boharynskym z Hrádku puovodem s jedné, a Bořkem
z Poličan pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil z nezdržení smlouvy, tu kdež
jest sobě on Diviš měl napřed z dielu jeho a jiných strýcuov jeho vzieti sto kop
grošuov českých na tom listě, kterýž jest měl nebožtík Prokop Prdlák na Vaňka
Dohalského, kdež jest to byl dluh jeho Divišuov Boharynského, tak že jest on
Bořek diel svuoj od něho na ten list úplně proti smldvě vzal a přijal, a té
smlouvě dosti neučinil. A na to touž smlúvu ukázal. Při tom on Diviš mluvě, po-
něvadž jest týž Bořek k té smlúvě pečeť svú také přitiskl, že tu naději má, že
tomu učiní dosti. Proti tomu on Bořek pohnaný odpíraje pravil, že jest se tomu
nan na Diviše nenadal jako na strýce svého, by s ním s jedniem Divišem Poličan
ským [měl] jednati, aby navrátiti měl jeho diel. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina
na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, slyševše obů stran pře líčení i smlouvu, nalezli: Poněvadž on
Bořek své pečeti, kterúž jest k té smlúvě přitiskl, neodepřel; z té příčiny dává se
jemu Divišovi za právo, tak aby on Bořek smlouvě učinil dosti, a to od dnešnieho
dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. A chce-li jej Diviše z čeho viniti, právo se
mu nezavírá. Dal památné. Stalo se v úterý po svatém Tiburcí.
B. III. 1. 78. a. SroT. předcházející nález č. 1666.
1658.
Mezi DÍTišem Boharynskym z Hrádku a Čeňkem z Poličan o nezdržení smlouvy.
1510. 16. dubna.
Diviš Boharynský z Hrádku pohnal Cenka z Poličan. Vinil ho z nezdržení
smlouvy, tu kdež jest sobě on Diviš ut supra. Vložen puohon léta MDIX ve čtvrtek
den Božieho těla [7. června].
V té při mezi Divišem Boharynskym z Hrádku s jedné, a Čeňkem z Poličan
8 strany druhé. Kdež jej vinil z nezdržení smlouvy, tu kdež jest sobě on Diviš měl
napřed z dielu jeho a jiných strýcuov jeho vzieti sto kop grošuov českých, na tom
listě, kterýž jest měl nebožtík Prdlák na Vaňka Dohalského, kdež jest to byl dluh
v
jeho Divišuov Boharynského, tak že jest on Čeněk diel svuoj od něho na ten list
úplně proti smlúvě vzal a přijal, a té smlúvě dosti neučinil. A na to touž smlúvu
310 D. XIIL Registra soudu komorního,
ukázal. Při tom on Diviš mluvě, poněvadž jest týž Čeněk k té smluvě pečeť svů
také přitiskl, že tu naději má, že tomu učiní dosti. Proti tomu on čeněk pohnaný
odpíraje pravil, že jest se tomu naň na Diviše nenadal jako na strýce svého, by
s ním s jedním Divišem Poličanským jednati měl, aby navrátiti měl jeho diel. Tu
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obú stran pře líčenie
oc i smlouvu, nalezli: Poněvadž on Čeněk své pečeti, kteráž jest k té smlůvě při-
tiskl, neodepřel; z té příčiny dává se jemu Divišovi za právo, tak aby on čeněk té
smlúvě učinil dosti, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. A chce-li
jej Diviše z čeho viniti, právo mu se nezavierá. Dal památné. Stalo se v úterý po
svatém Tiburcí.
B. m. 1. 78. a. SroY. předcházející nálezy & 1656 a 1657.
1659.
Mezi Divišem Boharynským z Hrádku a Janem Nepolyským z Záchrašfan o nezdržení smlouvy.
1610, 16. dubna.
Diviš Boharynský z Hrádku pohnal Jana Nepolyského z Záchrašťan. Vinil
ho z nezdržení smlouvy, tu kdež jest sobě Diviš oc. Vložen puohon léta MDIX^ ve
čtvrtek den Božieho těla [7. června].
V té při mezi Divišem Boharynským z Hrádku s jedné, a Janem Nepolyským
z Záchrašfan s strany druhé. Kdež jej vinil z nezdrženie smlouvy, tu kdež jest
sobě on Diviš měl napřed z dielu jeho a jiných strýcuov jeho vzieti sto kop gro~
šuov českých na tom listě, kterýž jest měl nebožtík Prokop Prdlák na Vaňka
halského, kdež jest to byl dluh jeho Divišuov Boharynského, tak že jest on Jan
Nepolyský diel svuoj od něho na ten list úplně vzal proti smlouvě a přijal, a té
smlúvě dosti neučinil. A na to touž smlúvu ukázal. Při tom on Diviš mluvě, po-
něvadž jest týž Nepolyský k té smlúvě pečeť svú také přitiskl, že tu naději má,
že tomu dosti učiní. Proti tomu on Nepolyský pohnaný odpíraje pravil, že jest se
tomu naň na Diviše nenadal jako na strýce svého, by s ním s jedním s Divišem
Poličanským jednati měl, aby navrátiti měl jeho diel. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obú stran pře líčenie a smlouvu
oc, nalezli: Pon^ěvadž on Nepolyský své pečeti, kterúž jest k té smlúvě přitiskl, ne-
odepřel, z té příčiny dává se jemu Divišovi za právo, tak aby on Nepolyský té
smlúvě učinil dosti, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. A chce-li
jej Diviše z čeho viniti, právo se mu nezavierá. Dal památné. Stalo se v úterý po
svatém Tiburcí.
R. in. 1. 78. b. SroT. předcházející nálezy & 1656—1658.
Nálety $ rohu 1510 o Svátosti. 311
1660.
Mezi Fabiánem z Litoměřic a radou města Litoměřic o postavení spoluměštky Markéty Na-
dřencové pro nevydání peněz jí svěřených. 1510, 16. dubna.
Fabián z Lithoměřic, syn nebožtíka Jindřicha Bečváře, pohnal purgmistra
a konšeluov i všie obce města Litoměřic, aby postavili Markétu Nadřencovú, spolu-
měštku svú. Vinil ji z nevydánie tří seth kop grošuov míšeňských; kterážto summu
těch tři sta kop grošuov míšeňských jí svěřila někdy Mandelena, jeho Fabiánova
mátie, a ona Nadřencová nadepsánu summu svěřenu k sobě přijavši, témuž Fabiánovi
ji vrátiti nechce.
V té při mezi Fabiánem z Lithoměřic, synem nebožtíka Jindřicha Bečváře,
puovodem s jedné, a Markétu Nadřencovú, spoluměštkú téhož města Lithoměřic, pohnánu
s strany druhé. Jakož týž Fabián vinil ji Markétu z nevydánie tří seth kop grošuov
míšeňských, kterážto summu těch tři sta kop grošuov míšeňských jí svěřila někdy
Mandalena jeho Fabiánova mátie, a ona Nadřencová nadepsaná summu svěřená
k sobě přijavši, témuž Fabiánovi jí navrátiti nechce. A na to ukázal svědomie.
Proti tomu Markéta Nadřencová pohnaná odpírajíc pravila, že poněvadž jeho Fa-
biánovi svědkové seznávají, že ne samé Nadřencové toliko svěřeno bylo, ale podle
nie Elšce z Oustie, jakož jejie Elščin muž vyznává, že jest tolikéž ženě jeho jako
Nadřencové svěřeno bylo, prosiece v tom JMtí pánuov za opatřenie, poněvadž Elšce
tolikéž svěřeno bylo jako Nadřencové, že jí on Fabián zanechal, aby mu svědčila,
a tuto pohnal, aby jemu z toho ze všeho práva byla sama, a že jest to jedna chytrost,
aby ona dobrá žena Nadřencová jemu z toho všeho sama práva byla, poněvadž
jest druhé tak mnoho svěřeno od té nebožky Fabiánovy mateře jako Nadřencové.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž se to
dostatečně nalézá, že jest Elšce z Oustie podle Markléty Nadřencové ta summa,
z kteréž ji on Nadřencová Fabián z Litoměřic žene, a on Fabián z toho svěření
nepohání Elšky než samé Nadřencové; z té příčiny ten puohon zdvihli. Dala pa-
mátné. Léta MDX^ v áterý po svatém Tiburcí.
R. III. 1. 86. b. SroT. STédomí č. 1552 a 1582 na str. 218 a 255.
1661.
Mezi bratrími Koci z Dobrše a mezi nejv. mistrem převorství Janem ze Švamberka o slib
za věno. 1510, 16. dubna.
Jindřich, Jan, Přibík a Markvart bratří Koczové z Dobrše pohnali pana
Jana ze Švamberka na Strakonicích, najvyššieho mistra převorstvie po Čechách. Vi-
nili jej z toho, že jest jim bratřím slíbil za věno za nebožtíka Alše z Vidhoštic.
Vložen puohon léta MDIX® v pátek po svatém Bonifáci [8. června].
312 D. XIII, Registra 8(mdu komorního,
V té při mezi Jindřichem, Janem, Přibíkem a Markvartem, bratřími Eoci
z Dobrše puovody s jedné, a panem Janem z Švamberka na Strakonicích, najyyšším
mistrem převorstvie po cechách, pohnaným s strany druhé. Jakož jej vinili, že jest
jim bratřím slíbil za věno za nebožtíka Alše z Yidhoštíc, toho času purkrabí na
Volyni, za kteréhož Alše jsú oni svrchu menovaní bratři sestru svú vdali Eatheřinu,
a po též sestře dali dvě stě zlatých rýnských, a ona sestra jich k nim nadepsaným
bratřím o to věno právem hledí jakožto toho jejieho věna příjemcím. Proti tomu puohonu
pan Jan pohnaný odpíraje pravil : Poněvadž čtyři pohnali společně jedním puohonem.
tři stojí a čtvrtého nevidím, YMtí prosím v tom za opatření, mám-li tomu puohonu
odpoviedati. Mně se zdá podle práva, že jim odpoviedati povinen nejsem. Tu JMt
pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, naj vyšší hofmistr královstvie Če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž všickni čtyři: Jindřich,
Jan, PHbík a Markvarth bratří Kočové pohnali společně jedniem puohonem jeho
pana Jana z Švamberka a nestojí než tři, a Jan spolupuovod, čtvrtý bratr jich, ne-
stojí, z té příčiny ten puohon zdvihli sů. Dal památné. Stalo se léta MDX® v úterý
po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 106. a.
1662.
Mezi Jindřichem Vojislavským z Vojislavic a Oldřichem Popelem z Vesce o nevydání peněz.
1510, 16. dubna.
Jindřich z Vojislavic pohnal Voldřicha Popela z Vesce na Zásmucích. Vinil
jej z puol třetího sta kop grošuov českých, kteréž jest dáti jemu Jindřichovi měl
při svatém Havle minulém. Vložen puohon léta MDIX v úterý před svatým Markem
[24. dubna].
V té při mezi Jindřichem z Vojislavic puovodem s jedné, a Voldřichem Po-
pelem z Vesce na Zásmucích pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil z puol tře-
tího sta kop grošuov českých, kteréž jest dáti jemu Jindřichovi měl při svatém
Havle minulém, a tomu jest dosti neučinil až dosavad oc, tak jakož puohon plněji
ukazuje. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Voldřich pohnaný odpíraje pravil,
že jemu to svědomie nic ke škodě nenie, poněvadž ti svědkové nic jiného nesezná-
vají než to, že jsú byli k němu Popeloví posláni, chce-li mu dodati, co mu řekl dáti ;
ale toho neseznávají, by on Popel k tomu se před nimi znal, že by ty penieze dáti
měl, a také ničímž toho naň neprovozuje, by je jemu dáti měl, a oč jest mezi nimi
ruoznice, že sú o to s obú stran na panu Zdeňkovi Malovcovi a na panu Zárubovi
mocně přestali. A na to smlouvu ukázal. Zase proti tomu on Jindřich puovod
pověděl, že jest jemu Popeloví věřil, pokud dobrý dobrému věřiti má, tu naději
maje, že mu tomu učiní dosti; a také že sú před smlúvcemi stáli, a oni že sú jim
o to konce neučinili, a tudy že jest nevěděl jinudy toho dobývati nežli právem. Tu
Nálegíf 8 rohu 1510 o Svátosti. 3ia
JMt p4n, pan VUém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie
Českého, se p4ny a vladykami, krále JMti raddami, slyševše s obů stran pře líčenie,
svědomí i svrchu dotčenu smlúvu, nalezli: Poněvadž nález obecní to zřetedlně uka-
ziye, ktož na smlúvcích přestává, že tomu smlouvce dosti učiniti a je rozeznati mají ;
a smlouva tato mezi ním puovodem a pohnaným učiněná to zjevně ukazuje, že na
panu Zdeňkovi a na panu Zárubovi obě straně o to mocně přestaly, a jestliže by
jich tu smluviti nemohli, že mají se pány raddu a naučenie vzieti, a což jimi bude
vypovědieno, že sobě držeti mají oc, tak jakož táž smlouva ukazuje: protož aby
strany, totiž puovod i pohnaný, napřed menovaných smlúvcí hned žádali, aby jim
rok složíce, konec a výpověď mezi nimi učinili, a nebudú-li jich ti smlouvce o to
moci srovnati, tehdy aby sě se pány na plném soudu zemském neb komorním o to
radili a konec a miesto stranám o to učinili. A JMt škody mezi stranami zdvihli
sú. Stalo se v úterý po svatém Tiburcí.
R. UL 1. 106. b. SroT. STédomí & 1663 na str. 281.
1663.
Mezí Mikulášem z Robous spolu s Anežkou z Nového Dvoru a Janem Smajkalem z Libovice
o nezdržení smlouvy. 1510, 16. dubna.
Mikuláš z Robous a Anežka z Nového Dvoru pohnali Jana Smajkala z Libo-
vice. Vinili ho z nezdrženie smlouvy, kterúž jest učinil s Suzanú z Říčan, vdovu
někdy po Votíkovi z Bysně, vo to, kdež táž Suzana nechala jest u téhož Jana
Smaykala puol pátá sta kop bez dvú XXX kop grošuov míšeňských ve zprávě do
tří leth a do XVIII nedělí, kdež týž Jan zpravuje statkem svým dskami zemskými
statek, kterýž jest ona Zuzana Lounským prodala a ve dsky kladla, a nad to, než
by ta léta vyšla, jestliže by jie potřebie bylo prve peněz, že jie chce vydati do pa-
desáti kop grošuov českých. Kdež pak tak jest učinil, že prve do těch tří leth
a XVIII neděU vydal jest jie LXXXV kop míšeňských, a táž Zuzana ostatek té
summy peněz, totiž dvě stě kop grošuov českých bez puol čtvrté kopy grošuov
českých, vedle zuěnie smlouvy dala jest listem svým a dobru volí pod pečetí svú
a jiných pánuov a dobrých lidí pečetmi na svědectvie svrchu dotčeným Mikulášovi
a Anežce jeho Jana Smajkala nahoře menovaného napomínati a svého dobývati
a učiniti, jakž by se jim zdálo a líbilo; a za to on Mikuláš a Anežka Zuzaně za*
psali se listem hlavním pod jich pečetmi a s rukojměmi vydávati X kop grošuov
českých úroku a platu ročního až do živnosti jejie, a to v puol druhém stu kopách
grošuov českých. Kdež pak často psaný Jan Smaykal po vyjití těch tří leth a XVIII
neděli v častopsané smlouvě jmenovaných ostatku summy nadepsané jim Mikulášovi
a Anežce vydati a vyplniti nechce i podnes. Vložen puohon léta MDIX v sobotu
po svatém Jakubu [28. července].
ArchiT Český XIII. 40
314 D. Xni. Registra s^du komorního.
V té pH mezi Mikulášem z Robous a Anežku z Nového Dvoru puovody
s jedné, a Janem Smajkalem z Libovice s strany druhé. Kdež jej vinili z nezdržení
smlouvy, kterúž jest on Smaykal učinil s Zuzannú z Říčan, vdovu někdy po Votí*
kovi z By sně, kdež táž Zuzanna nechala jest u téhož Jana Smaykala puol pátá sta
kop a bez dvú XXXti kop grošuov míšeňských ve zprávě do tří leth a do XVIII
nedělí, a táž Zuzanna ostatek té summy, totiž dvě stě kop grošuov českých bez puol
čtvrtý kopy grošuov českých, dala jest oc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá.
A na to ukázali smlouvu a dobru vuoli od nie Zuzanny učiněnou a některá svědomie.
Proti tomu pohnaný odpíraje pravil, že jim tiem puohonem vinen nenie, poněvadž
jej z cizí věci viní, že on Smajkal s ním s Mikulášem žádné smlouvy nemá ani
s ženu jeho, než s Zuzanu. I kdyby jí té smlúvě on Smajkal dosti neučinil, že ona
by jeho měla z toho poháněti a viniti a ne tito puovodové, jakož pak jich svědkové
nesvědčí, než jie Zuzaně, a tak nan na Smaykala nic neprovozují podle svého puo-
honu, neb by to věc byla proti právu; poněvadž v té smlouvě toho dotčeno nenie,
kdyby kto tuto smlouvu s jejie Zuzaninú dobrou volí měl, aby z toho tak napomí-
nati a viniti mohl jako ona sama. I zdá se jemu Smajkalovi, poněvadž nau podle
toho puohonu nic neprovozuje a z cizí věci jej viní, že jest ten puohon na zmatek,
prose pánuov JMtí za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině 9c, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, slyševše obú stran pře líčenie, smlouvu, dobru vuoli, odpory i svědomie,
takto o tom vypověděli : Poněvadž se to z té smlouvy, kteráž mezi Zuzannú z Říčan
a Janem Smajkalem nadepsaným učiněna jest zřetedlně ukazuje, že táž Zuzana ne-
chala u téhož Smajkala ve zprávě puol pátá sta kop a bez dvú XXX kop grošuov
míšeňských v jeho Smajkalově moci za tři létha a za XVIII nedělí, a týž Smajkal
jie Zuzanně dobrovolně se podvolil z těch puol pátá sta kop a bez dvú XXX kop
grošuov míšeňských, kteréž u něho ve zprávě položeny, jie na jejie potřeby vydati,
jakož jest pak jie Zuzaně vydal pět a LXXX kop grošuov míšeňských, a ostatek té
summy, to jest dvě stě kop grošuov bez puol čtvrtý kopy grošuov vše českých,
vedle zněnie smlouvy dala jest listem svým a dobru volí nadepsanému Mikulášovi
a jeho ženě puovodóm jej Smaykala upomínati a toho dobývati, tak jakž smlouva
i ta dobrá vuole jejie Zuzanina šíře ukazuje; kdež týž Mikuláš a jeho žena podle
té dobré vuole od též Zuzany jim dané to dobře učiniti a jej Smajkala upomínati
a dobývati mohli, a on Smajkal toho neodvedl, by té summy pozuostalé, což jie on
Smajkal jí Zuzaně vydal, u sebe neměl: i z těch příčin dávají jim puovodóm za
právo, tak že jim on Smajkal tou summou v puohonu dotčenu a u něho pozuostalú,
to jest těmi dvěma sty kopami grošuov bez puol čtvrtý kopy vše českými, jest
povinen, a ty aby jim puovodóm dal ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dali památné.
Stalo se v úterý po svatém Tiburcí. r. hl 207. a.
Nálezy z roku 1510 o Svátosti. 316
1664.
Mezi městkou NoYomčďtskou Martou SelíkoYou a Dorotou z Norímberka o dluh.
1510, 16. dubna.
Martha Selíkova, městka Nového města Pražského, pohnala Dorotu z Norm-
herka, manželku Jana Erysostoma z Hostouně, držitele statku po někdy Janovi Peh-
movi z Normberka, bratru jejím. Vložen puohon létha MDIX v pondělí po Zvěsto-
vánie Matce božie [26. března].
V té při mezi Marthů Selíkovú, měštkú Nového města Pražského, puovodem
s jedné, a Dorothú z Normberka, manželku Jana Erysostoma z Hostouně, pohnánu
s strany druhé. Kdežto ona Marta vinila ji Dorothu jakožto držitele statku po někdy
Janovi Pehmovi z Normberka, bratru jejím, ze XXti kop grošuov českých dluhu jí
Martě od téhož někdy Jana Pehma spravedlivě zuostalého. Proti tomu ona Dorota
pohnaná odpírajíc pravila, že toho statku po Janovi Pehmovi ona sama v držení
nenie, a že tak dobře dětem jejím ten statek svědčí jako jí, žádajíc toho, podle
prvnieho nálezu aby ji páni JMt ráčili zachovati, mezi ní Dorothú a Alenu z Norm-
berka učiněného. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší
hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : Po-
něvadž ona Martha Selíkova nepohnala jest dětí nadepsané Dorothy, než pohnala jí
Dorothy samé, a zápis svědčí dskami jí Dorotě i dětem jejím spolu, a děti jejie Do-
rothiny některé léta mají spravedlivá: i z té příčiny tento puohon se zdvihá. Dala
památné. Stalo se v úterý po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 208. b.
1665.
Mezi nejv. písařem Mikulášem z Hořic a Divišem z Hrádku o dluh. 1510, 16. dubna.
Mikuláš z Hořic, najvyšší písař královstvie Českého, pohnal Diviše z Hrádku
na Boharyni. Vinil ho jakožto držitele statku po někdy knězi Baltazarovi Mrzákovi
z Miletínka z LXXti kop grošuov míšeňských. Vložen puohon léta MDIX v úterý
před svatým Vítem [12. června].
V té při mezi Mikulášem z Hořic, najvyšším písařem královstvie Českého,
puovodem s jedné, a Divišem z Hrádku na Boharyni s strany druhé. Kdež ho vinil
jakožto držitele statku po někdy knězi Baltazarovi Mrzákovi z Miletínka z LXXti
kop grošuov míšeňských dluhu pravého a spravedlivého od nadepsaného kněze Bal-
tazara Mrzáka lidem jeho páně Hořického, zejména Pavlovi jinak Pavelkovi a Me-
lichovi vlastním bratřím a synóm někdy Bartoši z Nové Vsi pozuostalých, kte-
rýchžto LXX kop grošuov míšeňských nadepsaný Diviš jakožto držitel statku me-
novaného kněze Baltazara dáti zanedbává jim Pavelkovi a Melichovi až po dnes.
A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Diviš pravil, že s některými lidmi, kteříž
40*
316 D, XIII, Registra soudu komorního.
se na ty grunthy připovídali, smlúvu má, kromě jednoho člověka páně HořícskéhO;
a že i tomu, jestliže jest co spravedlivě povinovat, dáti neodpírá. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory i svědomie,
nalezli : Poněvadž on Mikuláš to dostatečně jest provedl, že jest to dluh jeho lidí
v puohonu menovaných spravedlivý, totižto LXX kop grošuov míšeňských, a on
Diviš pohnaný toho dluhu jest ničímž neodvedl, z té příčiny jemu puovodovi dává
se za právo, tak že on Diviš jeho puovodovým lidem v puohonu menovaným tiem
dluhem v puohonu dotčeným, těmi LXXti kopami míšeňskými, jest povinovat, a ty
aby tajmž lidem od dneška ve dvú nedělech pořád zběhlých dal a zaplatil. Chce-li
pak kto dále k těm penězóm spravedlnost mieti, právo se mu nezavírá. Dal pa-
mátné. Stalo se v úterý po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 209. a.
1666.
Mezi Zdeňkem ze Švamberka a Balcarem z WidrSperku o dostiučinění zápisu. 1510, 16. dubna.
Pan Zdeněk z Švamberka na Přimdě pohnal Balcara z Widršperku v Sou-
míři. Vinil jej z dosti neučiněnie zápisu, kterýž jest učinil někdy Lorenc a Jiřík
z Widršperku, syn téhož Lorence. Vložen puohon léta MDLÍ® v pátek po svatém
Marku [27. dubna].
V té při mezi panem Zdeňkem z Švamberka na Přimdě puovodem s jedné,
a Balcarem z Widršperku v Soumieři pohnaným s strany druhé. Kdežto on pan
Zdeněk vinil jej Balcara z dosti neučiněnie zápisu, kterýž učinil někdy Lorenc
a Jiřík z Widršperku, syn téhož Lorence, předkové jeho Baltazarovi, témuž panu
Zdeňkovi, dědicóm a budůcím jeho oc. A na to ukázal vajpis Lorence z Widršperku
pod jeho a jiných dobrých lidí pečetmi, kdež se ten Lorenc i své dědice zavazuje
jemu panu Švamberkovi a dědicuom jeho služby činiti, dokavadž toho zámku Přimdy
v držení sú. Proti tomu Baleár pohnaný odpíraje pravil, že jest to věc, ješto se
na grunth vztahuje a služby manské dotýče, a že k tomu puohonu odpoviedati po-
vinovat nenie, žádaje v tom pánuov JMtí za opatřenie podle práva. Tu JMt pán,
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obů stran pře líčenie, odpory, svě-
domí i ten list nadepsaný: Poněvadž ten list Widršpergeruov to v sobě zavírá, že
oni Widršpergerovi ty dědiny osvoboditi mají, kdež z toho znáti jest, že se tu věci
gruntovnie, svobodné neb manské dotýče, z té příčiny ten puohon zdvihli sů. Dal
památné. Stalo se v úterý po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 269. b.
Nálexy b rohu 1510 o Svátosti. 317
1667.
Mezi Václavem Jehňátkem z Tulejoya spolu s manželkou jeho Kateřinou a radou Starého
města Pražského o nevydání truhly. 1510, 16. dubna.
Václav Jehňátko z Tulejova a Katheřina manželka jeho, městka Nového
města Pražského, pohnali purgmistra a raddy i vší obce Starého města Pražského,
aby tu truhlu i s tiem, což v ní bylo, kteráž někdy Bemardinova Vlacha byla, a tak,
jakž jest ji tu truhlu po jeho Bemardinovu z této země odjezdu jim Staroměstským
Mikuláš Světlík s tiem se vším, což v ní tehdáž bylo, na rathouz dal, položili před soudem
komorním. Vložen puohon léta MDIX® v pondělí po Zvěstování Matky božie [26. března].
V té při mezi Václavem Jehňátkem z Tulejova a Katheřind manželku jeho,
puovody s jedné, a mezi purgmistrem a konšely i vší obcí Starého města Pražského
pohnanými s strany druhé. Kdež sú je Pražany pohnali, aby tu truhlu i s tiem,
což^ v ní bylo, kteráž někdy Bemardinova Vlacha byla, a tak, jakž jest ji truhlu
po jeho Bemardinovu z této země odjezdu jim Staroměstským Mikuláš Světlík
s tiem se vším, což y ní tehdáž bylo, na rathouz dal, položili před soudem ko-
momím, že oni Václav Jehňátko i s svú manželku k té truhle i k tomu, což v ní
tehdáž bylo, právo a spravedlnost mají lepší než kto jiný, a to sobě sto kop grošuov
českých pokládají. Proti tomu oni Staroměští pohnaní odpírajíce pravili, že by tu
trablu Bemardinovu jemu Václavovi Jehnátkovi s jeho manželku byli rádi vydali,
kdyby jim možné a pHležité bylo; ale že jsů osadní kostela Matky božie před
Týnem tu tmhlu obstavili, pravíce tíž osadnie se lepšie právo než kto jiný k prve
psané trahle i k tomu, což v ní bylo tehdáž, mieti. A na to ukázali svědomí. Zase
proti tomu puovodové pravili, že jim puovodóra spravedlivě to náleží podle nálezu
prve o tu věc mezi nimi puovody a mezi Mikulášem Světlíkem učiněného, žádajíce
při tom nálezu zachováni býti. A na to ten nález předešlý ukázali sú. Tu JMt pán,
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie českého,
se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany a jich s obú stran pře
líčenie, svědomie i ten předešlý nález, nalezli: Poněvadž Staroměští praví, že by ta
truhla s tiem, což v nie jest, na jich právě obstavena byla, a také poněvadž i puo-
vodové i ti, o kterýchž praví, že jsú tu truhlu obstavili, obyvatelé měst Pražských
jsú, z té příčiny aby purgmistr a radda Starého města Pražského jim stranám o tu
věc rozsudek učinili spravedlivý, a to mezi časem nynějším a svatým Martinem
najprv příštím. Pakli by v tom času toho neučinili, tehdy strany aby zde před JMtí
pány na den svatého Martina najprv příštieho se všemi potřebami a spravedlnostmi
zase stály, a tu že JMt jim o to miesto a konec ráčí učiniti spravedlivý. Dali pa-
mátné. Stalo se v úterý po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 305. b. SroT. nálesy i. 133.% 1359 a 1442 na str. 76, 93 a 144.
318 D. XTTL Registra soudu komorního.
1668.
Mezi Václavem proboštem ze Zhoře a Oldřichem ze Dvorce spolu a Jindfíchem Sudlicí z Jí-
vo vice o rukojematví. 1510, 16. dubna.
Václav probošt ze Zhoře pohnal Voldřicha ze Dvorce tudiež seděním a Jin-
dřicha Sudlici z Jivovice a v čížkrajcích. Vinil je jakožto rukojmie za Beneše Voj-
těcha z Jivovice, tu kdež sú mu rukojmie za téhož Beneše. Vložen puohon léta
MDIX® v pondělí před Zvěstováním Matky božie [19. března],
V té pH mezi Václavem proboštem ze Zhoře puovodem s jedné, a Voldřichem
ze Dyorce a Jindřichem Sudlicí z Jivovice pohnanými s strany druhé. Kdež je týž
Václay yinil jakožto rukojmie za Beneše Vojtěcha z Jivovice, tu kdež jsú mu rukojmie
za téhož Beneše, že on Beneš té smlouvě, kteráž mezi ním proboštem a jím Benešem
učiněna a cedulemi vyřezanými stvrzena jest, dosti učiniti a jemu proboštovi ve dsky
klásti měl statek svuoj a právo své, tak jakož táž smlouva ukazuje; i tomu se nestalo
dosti, pro kteréžto tomu rukojemstvie dosti neučinění on probošt sobě tři sta kop
grošuov českých pokládá. Tu rukojmie v puohonu měno vání Voldřich ze Dvorce,
Jindřich Sudlice z Jivovice, slyšíc puohon, seznali se k tomu rukojemství. I JMt
pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Če-
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, strany vyslyševše, nalezli : Poněvadž
tíž rukojmie seznali se, že sú rukojmie Václavovi proboštovi puovodovi tak, jakž ta
cedule smluvnie řezaná v sobě zavírá ; protož dává se jemu puovodovi za právo, tak
aby tomu rukojemstvie podle již jmenované cedule řezané od nich pohnaných dosti
se stalo od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se
v úterý po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 306. a.
1669.
Mezi Janem Sezemou z Ústí a Václavem Dědibabským z Keloik o vypravení z rukojemství
za věno. 1510, 17. dubna.
Pan Jan Sezema z Oustí léta MDIX^ v sobotu po svatém Františku [6. října]
pohnal Václava Dědibabského z Eelnik, že ho z rukojemstvie vypraviti nechce, kdež
jest zaň rukojmí za téhož Václava za věno za puol druhého sta kop grošuov mí-
šeňských. Tu léta MDX® v středu před svatým Jiřím dáno témuž panu Sezemovi
puovodovi proti témuž Dědíbabskému za právo stáné. Dal památné.
R. IIL 1. 319. a. la nápisem : Stoná práva k roku Svátosti iíDX*,
1670.
Mezi Štastným Sekyrkou z Sedčic a Václavem Dědibabským z Kelnik o vypravení z ruko-
jemství za věno. 1510, 17. dubna.
Šťastný Sekyrka z SedČic pohnal léta a dne ut supra téhož Václava Dědi-
Nálezy » roku 1510 o Svátosti. 319
babského též z pnol druhého sta kop grošuov míšeňských a dáno jemu proti němu
za právo stáné. Dal památné.
R. nL 1. 819 b. sa nápisem: Stáná práva k roku SwUošti MDX*, SroT. předcházející nález & 1669.
1671.
Mezi Annou z Risenburka a Uršilou z Kuncdorfu o peníze sdódóné. 1510, 18. dubna.
Anna z Rysmburgka poháněla Uršilu, kteráž se nazlevá a píše Ofkú z Euncz-
dorfu. Viniti ji chce z padesátí kop grošuoy českých, kterážto summu táž Uršila
přijala od JindKcha Donátha z Těchlovic oc. Vložen puohon léta MDIX® v sobotu
před XI tisíc panen [20. října].
V té při mezi Annu z Rysmburgka s jedné, a Uršilú, kteráž se nazievá a píše
Ofkú z Kunczdorfii, s strany druhé. Kdež ji viní z padesáti kop grošuov českých,
kterúžto summu táž Uršila přijala od Jindřicha Donáta z Těchlovic jakožto jistce na
list hlavní, kterýž jest svědčil někdy panu Alšovi z Rysmburgka, a táž paní Anna praví
se lepšie právo mieti a spravedlnost než nadepsaná Uršila k těm padesáti kopám
grošuov českých po témž někdy panu Alšovi jakožto po strýci svém vlastním. A na
to ukázala nález od úřadu purkrabského, kterýž jest učiněn z naučenie pánuov JMtí
soudu zemského, a druhý nález soudu komorního. Dále praviec, že k těm padesáti
kopám grošuov českých právo má a spravedlnost tudy, poněvadž jest pan Aleš ne-
božtík jí kšaftoval jakožto Ofce. Ale ona Anna provedla, že jí ne Ofka, ale Uršila
řiekají, proséc pánuov JMtí za opatřenie. Proti tomu Uršila jinak Ofka pohnaná od-
pírajíc pravila, že sú ty peníze páně Alšovy nebyly, a jestliže sú byly, ať to pro-
vozují. Dále pravieci, ač mi toho potřeba nenie, že já to před VMtí pokáži, že sú
to peníze mé byly, ne Alšovy. I ukázala na to svědomie. Zase proti tomu Anna
puovod pokázala registra purkrabského nálezu, kdež Ofka pohnala kněze Samuele
z Rysmburka, v kterémž nálezu zřetedlně stojí, že ten list na padesáte kóp grošuov
českých nebožtíkovi Alšovi z Rysmburka a jí Ofce svědčí, žádajíc pánuov JMtí za
opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvj'šší hof-
mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMtí raddami, slyševše obu
stran pře líčenie i svědomie a v nálezy pilně nahledše, v první, kterýž jest se stal
najvyšším panem purkrabí Pražským z naučenie pánuov a vladyk soudu zemského,
a v druhý nález, kterýž se zde v soudu komorním stal mezi nadepsaným puovodem
i pohnánu, nalezli : Poněvadž se to z obú nálezuov soudu komorního i purkrabského
shledává, že jí Ofce ne Ofka, ale Uršila říkají, a tíem jménem Ofka těch obojích
pří jest odsouzena, z té příčiny dává se jí Anně z Rysmburgka za právo proti ní
Uršile podle jejieho puohonu, že jest jí těmi padesáti kopami grošuov českých po-
vinna, a ty aby jí dala ona Uršila od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých.
Stalo se léta MDIX^ [sic] ve čtvrtek po svatém Tiburcí.
R. m. ]. 13. a. SroT. nálezy č. 1497, 1626, 1626 a 1617 a STédomí c. 1609 na 8tr. 177, 197, 199, 273 a 279.
320 D. XIIL Registra soudu komorního.
1672.
Mezi Janem Leidichem z Čečelic a Janem HruSovským z HruioYa o dosti neučinéní smloayě.
1510, 18. dubna.
Jan Leydych z čečelic pohnal Jana Hrušovského z Hrušová a v Přívorách.
Vinil ho z dosti neučiněnie smlouvy panem Albrechtem z Kolovrat, niývyšším kan-
cléřem královstvie Českého, mezi nimi učiněné. Vložen puohon léta MDEL® v sobotu
před jedenácti tisíc panen [20. října].
V té při mezi Janem Leydychem z čečelic puovodem s jedné, a Janem
Hrušovským z Hrušová pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil z dosti neučiněnie
smlouvy panem Albrechtem z Kolovrat, najvyšším kancléřem královstvie českého,
mezi nimi učiněné, že mu on Hrušovský k té smlouvě v ničemž neučinil dosti tak
a potud, jakž jest týž pan kancléř mezi nimi smluvil a vypověděl, jakož táž smlúva
v sobě šíře a plněji zavírá. A té smlouvy dosti neučiněnie pokládá sobě LXte kop
grošuov českých. A na to ukázal list od pana kancléře JMti, v kterémžto listu týž
pan kancléř oznamuje, že jest mezi nimi smlouvu učinil. Proti tomu on Jan Hrušovský
odpíraje pravil, že on Jan Leydych ten puohon bezpotřebně a na zmatek učinil, po-
něvadž nic neprokazuje ini smlouvy ini toho, což v smlouvě psáno stojí. Při tom
týž Hrušovský túž smlúvu pokázal a pověděl, že jest té smlúvě i tomu všemu v též
smlúvě položenému dosti učinil, při tom JMtí žádaje za opatřenie. Proti tomu on
Leydych pověděl, že by to on Jan Hrušovský, což mluví, provoditi měl, že jest té
smlúvě dosti učinil; ale že neprovozuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteiua na
Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Jan Leydych puovod podle puohonp svého toho
jest ničímž neprovedl, aby jemu on Hrušovský té smlouvě v puohonu menované
dosti neučinil, i z té příčiny ten puohon on Leydych na zmatek jest učinil. A pro
takový zmatek JMt pán se pány a vladykami jej Leydycha v svú kázeň berou. Dal
památné. Stalo se ve čtvrtek po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 178. a. SroT. nálezy & 1897, 1408 a 1475 na str. 117, 124 a 164.
1673.
Mezi Matějem Břeským z Žatce a Jiříkem Boršem soukeníkem z Starého města Pražského
o dluh. 1510, 18. dubna.
Matěj Břeský v Žatci obývající pohnal Jiříka Boráe soukeníka, měštěnína
Starého města Pražského, mocného poručníka sirotka a statku někdy Jana Pemíčka,
barvíře suken a měštěnína Starého města Pražského. Vinil jej ze sta kop grošuov
a z jedné kopy grošuov vše míšeňských. Vložen puohon léta MDES® v středu před
svatů Lucií [12. prosince].
V té při mezi Matějem Břeským, v městě Žatci obývajícím, puovodem s jedné.
NáUay z rohu 1510 o Svátosti. 321
a Jií*íkein Boršem, soukeníkem, měštěnínem Starého města Pražského, mocným po-
ručníkem sirotka a statku někdy Jana Pemíčka, barvíře suken, měštěnína Starého
města Pražského s strany druhé. Kdežto vinil jej Borše ze sta kop grošuov a z jedné
kopy grošuov vše míšeňských dluhu spravedlivého jemu Matějovi od téhož někdy
Jana Pemíčka povinného. A na to téhož Perníčka kšaft ukázal i také některá svě-
domie. Proti tomu on Jiřík Boreš pohnaný odpíraje pravil, že jest se v tom poručenství
Boreš podle kšaftu zachoval, když jesti on Matěj jej Borše s jinými spoluporučníky
na rathouz Staroměstský on Břeský puovod ku právu připravil a tam jej vinil i jiné
poručníky, že jemu dluhu zaplatiti nechtie, kterýž mu nebožtík Perníček dlužen ostal.
Tu on Boreš s jinými poručníky oznámil, že jemu Břeskému nemají odkad zaplatiti,
poněvadž statku Pemíčkova tak nmoho nemohlo jest postačiti pro předešlé přípovědi,
kteréž dlužníci na jeho statku měli, než toliko jim sedm kop zuostalo. A na to že
jim Staroměští rozsudek učinili. A na to ukázal týž rozsudek, při tom žádaje pánuov
JMtí, aby zachován byl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc,
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
vyslyševše obú stran pře líčenie, svědomie, jeho Perníčkuov kšaft a Staroměstský
rozsudek mezi týmž Matějem puovodem a poručníky jeho Pemíčkovými učiněný,
takto o tom nalezli: Poněvadž on Jiřík Boreš polmaný ukázal jest rozsudek Staro-
městských, kterýžto rozsudek takto znie: Poněvadž jest viec peněz nezuostalo Per-
níčkových než těch sedm kop, ty on Matěj aby vzal, a nad to doptal-li by se viece
týž Matěj statku Pemíčkova, že mu dopomoci chtie k ostatku toho dluhu; i z té
příčiny on Jiřík Boreš jemu Matějovi těmi sta kopami a jednu kopů povinovat
nenie. Než doptá-li se on Matěj toho statku Pemíčkova co viece, . k tomu chce-li
právem hleděti, tu kdež ta věc k kterému právu příleží, právo mu se nezavírá.
A také chce-li nadepsaný puovod oč k nim svrchu menovaným Staroměstským kon-
šelem hleděti, také se mu právo nezavírá. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek po
svatém Tiburcí.
R. ni. 1. 208. a. Srv. STédomí č. 1689 na str. 262.
1674.
Mezi Martinem Hamzou z Zábědovic a Divišem z Hrádku o rčení. 1510, 18. dubna.
Martin Hamza z Zábědovic pohnal Diviše z Hrádku a na Boharyni. Vinil ho
ze rčenie, že jest mu řekl, že synuov svých z toho vynímati nechce. Vložen puohon
léta MDIX® v sobotu před svatým Havlem [13. října].
V té při mezi Martinem Hamzú z Zábědovic puovodem s jedné, a Divišem
z Hrádku a na Boharyni pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil ze rčenie, že jest
jemu řekl, že synuov svých z toho vynímati nechce, kterýchž sme jemu sto kop
grošuov českých dáti měli z toho listu, kterýž sme na pana Vaňka Dohalského
Aichiv Čeiký XIII. 41
322 D. XIII. Registra soudu komorního.
8 jinými strýci i s ním i s syny jeho společně měli po nebožtíkovi panu Prokopovi
z Nové Vsi. A na to ukázal svědomie. Proti tomu pohnaný pravil, že ti svědkové
sobě svědčí tak dobře jako jemu, a když by tento puovod vysoudil, že by ti svěd-
kové také tolikéž vysúditi chtěli, ješto jesti to proti právu, žádaje v tom JMtí pánuov
za opatřenie. A na to ukázal smlouvu, v kteréžto smlouvě tak dobře těm svědkóm
n^eží, jako jemu Martinovi puovodovi. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteine oc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, slyševše obú stran pře líčenie, odpory i svědomie, takto o tom na-
lezli : Poněvadž v té smlouvě zřetedlně jich těch svědkuov se dotýče, a na ně se táž
smlúva vztahuje tak dobře jako na Diviše pohnaného : i z té příčiny jemu puovodovi
on Diviš pohnaný tomu rčení povinovat nenie dosti učiniti. Dal památné. Stalo se
ve čtvrtek po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 210. a. Srr. náles & 1666 na 8tr. 808.
1675.
Mezi Václavem Mouřenínem z Nebovid a Staroměstským měitanem Havlem od pěti korun
o rčení. 1510, 18. dubna.
Václav Mouřenín z Nebovid pohnal Havla od pěti korun. Starého města
Pražského měštěnína. Vinil jej ze rčenie takového, kdež týž Mouřenín jsa spolu
s týmž Havlem za Marše zlatotepce rukojmie, své zaň dáti musili. Vložen puohon
léta MDX® ve Čtvrtek den svatého Valentina [14. února].
V té při mezi Václavem Múřenínem z Nebovid s jedné, a Havlem od pěti
korun, Starého města Pražského měštěnínem, [pohnaným] s strany druhé. Kdež jej
vinil ze rčenie takového, kdež týž Múřenín jsa spolu s týmž Havlem za Marše zlato
tepce rukojmie, své zaíi dáti musili, kdež on Havel uvázal se v jeho Maršuov statek
a jemu Mouřenínovi řekl před dobrými lidmi, aby se oba na něm zase hojili, jemu polo-
vici dáti, ale týž Havel tomu svému rčení prodlévá oc, kterážto polovici statku on
Mouřenín sobě padesát kop grošuov českých pokládá oc, tak jakož puohon v sobě
to plněji zavírá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteine oc, najvyšší
hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž
se ta pře gruntuov dotýče městských, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli jsú.
Stalo se ve čtvrtek po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 307. b.
1676.
Mezi Staroměstským měSfanem Jiřím Šalomounem spolu s dcerou Annou a rektorem učení
Pražského Václavem Pacovským z Pacova o položení kSaftu. 1510, 19. dubna.
Jiřík Šalomún, měštěnín Starého města Pražského, pohnal mistra Václava Pa-
covského z Pacova, rektora učenie Pražského, aby [položili] kšaft od někdy mistra Jana
Nále»y z rohu 1510 o Svátosti. 323
z Vlašimě, v ty časy faráře kostela svatého Jindřicha na Novém městě Pražském,
učiněný a ruku téhož mistra psaný a pečetí oc. Vložen puohon léta MDX^ v středu
před Velikú nocí. [27. března].
Vedle té pře, kdež Jiřík Šalomún, Starého města Pražského měštěnín, pohnal
jest mistra Václava Pacovského, učenie Pražského rektora, pro položenie kšaftu
někdy mistra Jana z Vlašimě, že jemu Salomúnovi některá náleží spravedlnost téhož
kšaftu odkázáním oc, tak jakož puohon plněji a šíře svědčí. Tu jmenovaný učenie
Pražského rector i jiní téhož učenie Pražského mistři před JMtf pány stojiece, vaj-
sady, kteréž od krále JMti předkuov i také od JKMti pána našeho potvrzenie mají,
okázali jsú, žádajíce při nich zachováni býti, a že mimo takové milosti a vajsady své
zde odpoviedati povinni nejsú. Proti tomu Jiřík Šalomún puovod dal mluviti, že ty
jich vajsady na to se nevztahují, aby oni nikděž odpoviedati neměli, a že by to věc
i neobyčejná i nespravedlivá byla, aby oni spravedlností svých na jiných dosahovati
měli a sami aby právi neměli býti žádnému; a že král JMt sám se z toho nevy-
nímá. Kterak by pak JMt jiným tu svobodu činiti ráčil? A při tom vajpis z desk
ukázal, kdež pod některým nedávním léthem mistr Martin zvláštně, téhož také
učenie Pražského mistr, před soudem zemským Zdeňkovi a Pavlovi Malovcuom od-
poviedal a souzen jest. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc,
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
v ty ve všecky věci potřebně nahlédše: Poněvadž se tu majestátuov a vajsad, kteříž
se zde nesoudie, dotýče, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Než chce-li on
Šalomún před soud zemský o tu věc hnáti, právo mu se nezavíerá. Dal památné.
Stalo se v pátek po svatém Tiburcí.
Anna, dcera Jiříka Šalomúna, pohnala téhož mistra Pacovského jakož nahoře
psáno, a takový nález učiněn jest o to ut supra, že ten puohon JMt zdvihli jsú.
R. m. 1. 107. b. Sry. svédomí & 1558 a 1559 na str. 227 a 229.
1677.
Mezi Janem Hrabaněm z Ylkanova a Janem Bohmickým z Bohmíc o dluh. 1510, 19. dubna.
Jan Hrabané z Ylkanova pohnal Jana Bohmicského z Bohmic a Anny z Strá-
žnice, manželky jeho. Vinil je z osmi kop a ze čtyř grošuov míšeňských. Vložen
puohon léta MDIX® ve čtvrtek před svatým Šimonem a Judu [25. října].
V té při mezi Hrabaní z Vlkanova puovodem s jedné, a Janem Bohmicským
z Bohmíc a Annu z Strážnice, manželku jeho, pohnanými s strany druhé. Kdež je
vinil z osmi kop grošuov a ze IV grošuov míšeňských jemu od nich za sukna spra-
vedlivě povinných. A na to ukázal registra svá kupecká a svědomie. Proti tomu
Bohmicský pohnaný a manželka jeho odpierajíce pravili, že jemu Hrabaňovi k tomu
puohonu odpoviedati povinni nejsú, protože jeho Bohmicského i Annu manželku jeho
41*
324 D. XIII, Registra soudu, komorního,
obú spolu jedním puohonem pohnal jest, ješto z nich každého zvlášť týž Hrabané
pohnati má, poněvadž statek rozdílně mají; a také že toho dostatečně neprovozuje,
než registry kupeckými a jedním svědomím, ješto jemu Bohmicskému a manželce
jeho zdá se, že jim to těch registr svědomie k žádné škodě nenie. Tu JMt pán^ pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany, takto o tom nalezli: Po-
něvadž on Hrabané registra kupecská a vedle toho jednoho svědka, kterýž se s re-
gistry srovnává, ukázal, a oni Jan Bohmicský a Anna, manželka jeho, ničímž toho
neodvedli, aby jemu Hrabauovi ten dluh zaplacen byl : i protož aby oni Jan Bohmicský
a Anna, manželka jeho, pohnaní to přísahu zpravili, že sú témuž Hrabaňovi ten
dluh v puohonu menovaný zaplatili, a to ten outerý po svatém Martině najprv příští.
Pakli by tíž pohnaní toho dluhu na ten čas již menovaný nezpravili, aby jemu Hra-
baňovi od téhož outerého po svatém Martině najprv příštím ve dvú nedélech pořád
zběhlých ten dluh dali a zaplatili. Dal památné. Stalo se v pátek po svatém Tiburcí.
R. m. 1. 178. b.
1678.
Mezi bratřími z Waldšteina a místopurkrabím Pražským Bohuslavem Chrtem z Ertína o braní
peněz při úřade purkrabském. 1510, 20. dubna.
Pan Jan, pan Bemarth vlastní a nedielní bratří z Walšteina pohnali Bohu-
slava Chrta z Ertína, miestopurkrabie Pražského. Vinili ho z toho, že jest s nich
penieze bral při úřadu purkrabském, ješto toho za právo při tom úřadu zřiezeno
nenie; kdež sobě toho pokládají dvě stě kop grošuov českých. Vložen puohon léta
MDIX® v neděli před svatým Šimonem a Judu [21. října].
V té při mezi panem Janem a panem Bernartem vlastními a nedielnými bra-
třími z Walšteina puovody s jedné, a Bohuslavem Chrtem z Ertína, miestopurkrabí
Pražským, pohnaným s strany druhé. Kdež jej Bohuslava vinili z toho, že jest s nich
peníze bral oc, tak jakož puohon ukazuje. Proti tomu Bohuslav Chrt pohnaný od-
pieraje pravil, že jest s nich žádných peněz při úřadu nebral, než což první purkrabie,
kterýž jest před ním byl, vedle práva prve bral, že jest se v tom tak zachoval vedle
úřadu svého, jakž se zachovati měl, a že se jemu zdá, že ten soud sem nepříleží.
Pakli JMt jemu to nalézti ráčie, aby odpoviedal, že to pokázati chce, že jest se tak
zachoval, jakž se jest první purkrabie při témž úřadu zachovával. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami : Poněvadž se zemského úřadu dotýče, že JMti
taková věc k soudu nepříleží, by úřady zemské rozsuzovati měli, z té příčiny ten
jsú puohon zdvihli. Než jestliže oni puovodové jej Bohuslava z toho před soudem
. ^.aLíůjí
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1510. 325
zemským yíníti chtíe, právo se jím nezavírá. Dal památné. Stalo se v sobota po
svatém Tiburcí.
R. m. 1. 175. b.
Svědomí k roku sv. Martina létha MD desátého.
1679.
Mezi Tobiášem z Rybího s jedné, a Abrahamem z Strojetic, úředníkem panenským kláštera
svatého Jiříe na hradě Pražském, se strany druhé.'*') 1510, 1. května.
FerialV. ante Crucis. Kněz Kašpar z Hradce Jindřichova, ka-
zatel a kanovník kostela svatého Yácslava náhradě Pražském, na tu
přísahu, kterúž učinil biskupu na přijímání svého kněžstvie, seznal takto : že šli sme
s knězem Zigmundem z Hradce Jindřichova, zakřištanem kostela svatého Yácslava,
s hradu Pražského na Hradčany, a viděl sem Abrahama z Strojetic, úředníka panen-
ského kláštera svatého Jiřie na hradě Pražském, před domem Pavla Snětského,
a Rybský šel od Yotíka Zádubského. A já sem nan na Rybského zavolal, a Abraham
řekl : Nech ho tam, však sě s ním hněvám. A já sem řekl : Nech vás smířím.
A v tom Rybský přišel, a hned z pychu pravého přes mou hlavu udeřil jej Rybského
on Abraham bičem. A Rybský vosvědčil hned přede mnú i knězem Zigmundem.
Kněz Zigmund z Hradce Jindřichova, zakřišfan kostela sva-
tého Yáclava na hradě Pražském, na tu přísahu, kterúž jest učinil biskupu
na přijímání svého kněžstvie, svědčil takto : že šel sem s knězem Kašparem z Hradce
Jindřichova, kazatelem a kanovníkem kostela svatého Yáclava na hradě Pražském,
s hradu Pražského na Hradčany; tehdy sě kněz Kašpar ptal Abrahama z Strojetic,
ouředníka panenského kostela svatého Jiří na hradě Pražském, kterak sě má.
A potom uzřel Thobiáše z Rybího, an jde vod Yotíka Zádubského. I zavolal jest
ho, a Abraham řekl: Yšak sě hněváme spolu. A kněz kazatel odpověděl: Budu-li
moci, smířím vás. A Rybský řekl: Yšak sem mu nic zlého neudělal. A on Abraham
v té řeči hned bil jeho bičem. A on Rybský zvolal na Pavla Snětského: že mi sě
kvalt děje a bez práva tepe mne. A vosvědčil.
Pavel z Snětu, ouředník pánuov prelátuov kostela svatého
Yáclava na hradě Pražském, seznal takto: že když jest stál před mým
domem kněz Kašpar a kněz Zigmund oba z Jindřichova Hradce, volal jest Rybský,
abych vyhlédl z světničky ven. A já sem vyhlédl. I osvědčoval mi, že jej Abraham
z Strojetic tepe pychem proti právu a zřízení zemskému. A já sem pověděl: Milý
pane Rybský, já sem neviděl, by tě bil, než já to rád seznám, což ty osvědčuješ.
A to beru k své víře, k své duši, že jest tak, což svědčím.
') Nadpisy tyto vzaty jsou i originálu; Tydaratel přidává toliko datum.
326 D. Xni. Registra soudu komorního.
Yotík Zádubský z Šontálu jsa k tomu právem připraven, svědčil
takto: že některý čas ne velmi dávno prosil jest mne Tobiáš Rybský, abychme
s Jindřichem z Zhndovic došli k Abrahamovi z Strojetic, úředníka kláštera svatého
Jiřie na hradě Pražském, a zvěděli, chce-li mu ten pych, kterýž mu učinil, ješto ho
zbil, napraviti. Von jest řekl, že nevím co napraviti; má právo před sebou. A to
beru k své víře a k své duši, že jest tak, což svědčím.
Jindřich ze Hudovic,'*') komorník desk zemských, na tu přísahu,
kterúž jest k ouřadu komomičímu desk zemských učinil, [sv. p.]
R. IV. 1. D. 10. a. *) Ctí : ze ZhadoTÍc
1680.
Mezi Melicharem Hiršem měšténínem Menšího města Pražského b jedné, a Hanušem Hallarem
ze Chba s strany druhé. 1510, 8. května.
Feria IV. die Stanislai. Kuncz Tayštetar z Pasová u. p. n. k. s.
t. oc: Stalo sě, za to mám, v puostě v jeden svátek před smrtí nebožtíka Hallara,
přišel ke mně Melchar Hirš do sklepu svého u pana Svatka v domu i pověděl tak:
Puojdu tam k Hallarovi nahoru do světnice téhož domu a počtu sě s ním a za-
platím mu. A on Melchar Hirš poslal ke mně po peníze doluov do sklepu, a já
sem jemu Melcharovi peníze dal nahoru. A Hallar potom dal mi též peníze schovati
k věrné ruce.
R. IV. L D. 6. b.
1681.
Mezi Jindřichem z Voyslavic s jedné, a Voldřichem Popelem z Vesce s strany druhé.
1510, 24. května.
V pátek před svatým Urbanem. Jíra Kičěl z Bečvář u. p. n.
k. s. t. : Tobo sem svědom, že Janda z Bečvář a já učinili sme smlúvu mezi Havlem
Eubasú a Jandů synem téhož Havla, znajíce to, že nemohu se spolu zbýti na jednom
gruntu, s jich obů dobru volí takováto, že on Havel měl synu svému Jandovi VH
kop grošuov českých za diel toho statku dáti. A pan Jindřich Voyslavský, ty časy
jeho pán, chtěl aby byl v Vršicích na nějaké poustce. A on tak pravil pánu svému,
že já na ní nemohu býti. Co bych sobě tam dobrého učinil na těch VH kop grošuov
českých? A já bych raději stádo pásl. Toho já nevím, byl-li je na ty poustce či nic.
Také sem svědom, že Mašek koupil sobě v Bečvářích pod panem Jindřichem Voy-
slavským grunth vod Mikše Ryšana a seděl na něm.
Janda z Beč var u. p. n. k. s. t. : Byl sem při tom, když se Janda,
Havluov syn [z] Zásmuk, dělil s Havlem, otcem svým, tak že jemu Jandovi on
Havel za diel jeho měl dáti VH kop grošuov českých. A oni prosili mne, abych
,>-.
Svédami k rohu, sv. Martina I 1510. 327
s nimi šel k panu Jindřichovi Yoyslavskému. I šel sem. Prosili jeho pana Jindřicha,
aby jim toho přál. A pan Jindřich jim řekl: Budeš Jando u Vršících na poustce.
A on Janda řekl : Já tam nebudu. A odtud sem já šel pryč. Také jest mi to syě-
domo, že Mašek byl jest pod panem Jindřichem Voyslavským tu v Bečvářích,
v jiných, než sem já, a seděl tu na gruntu. A potom utekl pryč; a byl také něco
za pana Popela, pána našeho, a pro nějakú krádež před panem Popelem se pokrýval.
A potom se vykradl pryč.
Valenta rychtář [z] Zásmuk u. p. n. k. s. t: Toho sem svědom, že
když pan Jindřich Voyslavský postupoval Zásmuk panu Popeloví, že jest tu Janda
Eubasů syn [z] Zásmuk jmenován, že má býti u Vršících na sídle. Také sem toho
svědom, že Vonšova dělávala u pana Popela na Zásmucích často z peněz. Než o tom
já nevím, by ji k tomu pán mocí připravoval.
S v a t o š [z] Zásmuk u. p. n. k. s. t. : To sem svědom, že Voneš žínal s če-
ledí svú u pana Voldřicha Popela na Zásmucích za jeho držení to jedno léto po po-
stoupenie pana Jindřicha Voyslavského. Také sem toho svědom, že při postupování,
když pan Jindřich Voyslavský postupoval Zásmuk panu Popeloví, že jest Janda me-
nován od pana Jindřicha, že má býti u Vršících na gruntu.
Diviš [z] Zásmuk [sv. p.]
Jan Janda [z] Zásmuk u. p. n. k. s. t: Toho sem svědom, že sem měl
smlúvu s Havlem, otcem svým, o diel statku našeho. Měl mi vydati VII kop grošuov ;
a potom brzy umřel a odkázal mi statek svuoj všecken; nebo sem toho dielu podle
smlúvy od něho nevzel. A jakož pan Voyslavský chtěl, abych se osadil u Vršících,
i neměl sem s ním o to žádné smlúvy a odpíral sem jemu toho, že bych raději
stádo pásl, nežli bych tam byl. Také sem svědom, že pan Oldřich Popel mluvil
s Vonšem, aby dosedl na grunt. A on pověděl Voneš: Však sem já sirotek páně
Čabelického. A on pan Voldřich řekl: Poněvadž si páně Čabelického, já o tebe ne-
snází míti nechci; pročež jest tebe mně pan Jindřich prodával?
Mikuláš Ročnie z Zásmuk u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že pan
Oldřich Popel dal vuoli Mikšovi, aby se v svú dědinu zase, chce-li, uvázal, kterúž
jest prodal. A on Mikeš pověděl, že nechce. A tu dědinu prodal Maškovi. A potom
ten Mašek utekl z toho gruntu ; ale pan Voldřich za to rukojmíe má, a ti rukojmie
z těch dědin poplatky platí panu Voldřichovi. Také to vím, že Voneš jest sirotek
páně Čabelického a dědinu měl pod panem Voldřichem Popelem a pod nim seděl.
Štěpán [z] Zásmuk u. p. n. k. s. t. : Toho sem svědom, že pan Jindřich
Vojslavský poručil mi, abych já Maska z Bečvárek na místě jeho panu Voldřichovi
Popeloví propustil, a on aby panu Voldřichovi člověčenstvie slíbil. I tak sem učinil
a jeho sem na Zásmuky k panu Voldřichovi přivedl, aby se tomu dosti stalo. A pan
Oldřich jel na Drahobudice, a já se s ním potkal na mostě, an jede. A řek nám.
328 D. XIIL Registra soudu komorního.
abychme tu počkali, až se zase vrátí a až se jiní sejdu, kteříž také migí mi slibo-
vati člověčenstvie. A v tom přišel posel od pana Šlechty s Hrádkn s listem, kdež
panu Yoldřichovi psal o tom Maškovi, že jest nějaká kola pokradl. A on uslyšav
to, i nedočkal pána, ihned utekl pryč. A já sem došel k rukojmím, kteříž sou zaĎ,
a pověděl sem jim. A oni se v ten statek uvázali a po dnes jej drží.
R rV. L D. 7. a.— 8. b. SroT. STédomí & 1668 a na str. 281.
1682.
Mezi Voldfichem Popelem z Vesce a Jindřichem z Yojslavic s strany druhé.
1510, 24. května.
V pátek před svatým Urbanem. Řehoř Kuhůt z Hořepníka u.
p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že mne pan Jindřich Voyslavský, pán muoj, poslal,
abych došel k panu Oldřichovi Popeloví na Zásmuky s Mikšem Bečvářem a toho
Mikše abych panu Oldřichovi Popelovi postavil. I tak sem učinil, a postavil sem jemu
panu Popelovi v jeho moc na Zásmucích a pověděl sem: Teď pán muoj vám staví
Mikše [v] vaši moc ; učiňte s ním, jak chcete ; neb mi pán muoj tak vám rozkázal
pověděti. A odtud sem šel pryč a jeho Mikše tam sem nechal.
R. rV. I. D. 7. a. SroT. SYédomí č. 1563 a 1681 na str. 281 a 827.
1683.
Mezi Janem z Radnice'*') komorníkem desk zemských s jedné, a Petrem Bechkem z Prahy
s strany druhé. 1510, 17. července.
FerialY. post diuisionem Appostollorum anno oc X^. Jindřich
z Březovic seznal takto: že založil sě Rechek z Prahy s Janem z Březnice, ko-
morníkem desk zemských, že Vaněk Příbramský s Malé Strany jemu Rechkovi koně
nepuojčí. Najprve řekl Rechek: Deť vo deset zlatých, žef mi toho koně puojčí.
A Jan z Radnice,*) komorník oc, řekl : DeC vo dvacet zlatých, žeť ho nepuojčí. A na
tom sobě ruce dali. A to beru k své vieře, k své duši, že jest tak, což svědčím.
Jan Kolouch v Praze obývající u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře
vědomo, že když sme šli s Janem z Radnice,*) komorníkem desk zemských, a s Vávrů
komorníkem tajchž desk, k Petrovi Rechkovi, tehdy Jan tajž upomínal jeho Rechka
z toho základu, o kterýž sě s ním založil, vo dvacet zlatých. Tehdy řekl Petr Rechek
k němu: žeť nic dlužen nejsem. Tehdy pověděl Jan z Radnice*): Tak proč by mi
dlužen nebyl? Víš dobře, že sme sobě ruce dali na tom, a ty si sám vosvědčil.
Tehdy Rechek řekl, že bych já sě na tebe nenadal, aby mě měl z toho základu
napomínati. Já bych tebe z něho nenapomínal. A přes to, budu-lif co dlužen,
máš právo před sebou.
B. IV. L D. 8. b. *) Púvodné stálo Březnice, ale jest přeškrtnuto a napsáno: Radnice.
Svědami k rohu sv. Martina I 1510. 329
1684.
Mezi Kateřinu Kordulovú z Zásmuk puoyodem s jedné, a Jindřichem od Tytfi podle véže,
měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany druhé. 1510, 24. července.
Feria IV in vigilia sancti Jacobí apostoli. Markétha podru-
hyně od Tváři podle věže u. p. n. k.s. t. : Jest mi to vědomo a v paměti, když
sem byla se paní Katheřinú Eordulovú z Zásmuk ve sklepě v domu Jindřichově
u Tváři podle věže, že jest přiběhl on Jindřich tajž a počal láti jí Katheřině z Zá-
smuk i mně. A ona jemu řekla: Nech nás s pokojem. A on Jindřich řekl: Chceš-li,
tě strčím se schodu doluov. A Eatheřina táž řekla: Strč, smíá-li! Tehdy on Jindřich
dal jí paní Katheřině políček, až k stěně přilehla, když vešel do síně; a věžová při-
běhla mezi ně i řekla: Hospodáři co děláte? Nechtě toho!
Uršila, šenkéřka paní Kateřiny Kordulové z Zásmuk u. p. n.
k. s. t.: Jest mi to vědomo a v paměti, když šla paní Katheřina Kordulová
z Zásmuk do sklepu, že Jindřich, hospodář její od Tváři podle věže, chtěl ji strčiti
se schodu. A ona řekla: Nestrkaj, všakf nejsem nic vinna! Máš právo před sebú.
A šel za ní za paní Katheřinú do síně a dal jí políček, až s nie rouška spadla.
Ofka z Malovar, manželka Jindřicha ze Zhodovic,'*') komorníka
desk zemských, podruhyně od Tváři podle věže, s. t: Když sem byla
na mazhauze s manželem svým, uslyšali sme, že křičí paní Kateřina Kordulová
z Zásmuk. I zběhli sme oba doluov a uhlédali sme, že běží do síně a líce jí čer-
vené, a řekla: Ouch nestojte! Toť mi dal Jindřich hospodář muoj políček. A viďala
sem, že rouška okolo ní opadla. A to beru k své víře, k své duši, že jest tak, což
svědčím. ♦) čti: ze Zhudovic
Jindřich ze Zhudovic, komorník desk zemských, na tu přísahu,
kterúž učinil k úřadu komomičímu desk zemských, svědčil takto : že sem uslyšal po-
vyky, i sběhl sem s hospodyní Jindřichovu od Tváři podle věže a s svou manželkou,
uzřel sem paní Katheřinú Kordulku, ano jí líce červené a rouchy s ní tak vopadly.
I řekla mi: Milý pane Jindřiše! Jindřich hospodář muoj dal mi políček z buoh
a z darmá. Ěekla sem mu: Sem-liť co vinna, nebí mne! Máš právo před sebou.
A on přes to dal mi políček.
[Později připsáno:] M^DXF feria II. post Marci [28. dubna]. Marta od
Tašek, dcera lékařova, u. p. n. k. s. t.: že přišel Jindřich Tvářský podle věže,
měštěnín Starého města Pražského, k nám do pokoje a pochloubal se, že jest jí
Kateřině Kordulové dal políček, ješto by dosti měl pacholek zdržeti jej, a že se
divil tomu, že jest po něm nepadla.
Anna podruhyně od Tašek u. p. n. k. s. t.: že přišel k nám Jindřich
Tvářský podle věže, Starého města Pražského měštěnín, a pochloubal sě paní Kate-
Ardtfv Český XIIL 48
330 D. XIII, Registra soudu komomiho.
řiuú Eordulovú, že jest jí dal políček, a tak řekl: Dal sem mrše takový políček,
že by dosti činiti měl pacholek, aby jej zdržel, a že sě tomu divím, že jest po
něm nepadla.
R IV. 1. D. 9. b. a K 12. b.
1685.
Mezi Martinem Hošfálkem měštěnínem města Žatce s jedné, a Janem z Strojetic s strany
druhé. 1510, 30. záH.
Feria II post Michaelis. Jakub z Chmelíc seznal takto: Jest mi vě-
domo, že když Jan z Strojetic měl prodávati duom Řehořovský v městě Žatci Mar-
tinovi Hoštálkovi, měštěnínu téhož města Žatce, když sě k trhu sešli, tu Martin
Hošfálek napomínal Jana z Strojetic, aby [udělal] list paní Anežce z Březnice, man-
želce téhož Martina, kterýž jí udělati měl na dvě stě kop grošuov českých věna je-
jího. A on zase Jan z Strojetic napomínal Martina Hošfálka, aby prve manželce své
panie Anežce list udělal na těch padesát kop grošuov českých, kteréž po nie vzal.
To sů sobě řekli s obú stran ve dvů nedělech pořád zběhlých dokonati, a to beru
k své vieře, k své duši, že jest tak v pravdě, což svědčím.
Kryštof z Vitiněvsi [sv. p.]
Sabbato post diem Luče evangeliste [19. října]. Pavel Bicen,
měštěnín města Žatce, u. p. n. k. s. t.: Před časem žádal jest mne Martin
Hošfálek, měštěnín města Žatce, abych s ním podle Václava Bílka, měštěnína
z Žatce, ku panu Uhlíkovi došel. A tu když sme k němu k Uhlíkoví přišli, pan
Ješek učinil jest řeč, že jsou sobě spolu s Martinem Hošfálkem rok položili o tr •
ženie domu sirotčího Eehořovského, že by on Martin měl vo tajž duom tržiti. Tehdy
k řeči páně Ješkově povodstůpil Martin, s přátely sě poradiv i pověděl jest, že napřed
toho žádá paní Anežka, manželka Martinova, abyste jí list na těch štyry sta kop,
kteréž ste jie měli dávno učiniti, učinili. A pan Ješek pověděl, že já to chci uči-
niti. A Martin se ho votázal: Kdy chceš to učiniti? A on odpověděl: Ve dvů ne-
dělech; a bych pak doma nebyl, že to poručím Uhlíkovi, švagru svému. A ty také
co máš učiniti paní Anežce, aby učinil. A k tomu jest Martin vodpověděl: že to
chci učiniti.
[Později připsáno:] MDXP, feria 11. post Crucis [5. května]. Jiřík
Uhlík, měštěnín města Žatce, u. p. n. k. s. t. : Když ke mně přišel švagr
muoj pan Ješek, i dal mi list hlavní a řekl : Schovaj mi jej ! A já jej ještě mám
a dám mu jej zase, když mne z něho napomene. Potom Martin Hošfálek přišed,
ptal sě mne: Pomčil-li tě co švagr o tom listu? A já sem řekl: Neporučil mi nic.
R. rV. 1. C. 20. a.— 21. a.
Svědomí h roku sv. Martina 1. 1510. 331
1686.
Mezi Zígmundem Škrhú z Petrovic puovodem s jedné, a paní Annu z Rysmburka pohnánu
s strany druhé. 1510, 30 ziií.
Feria diui Jeronimi. Šimon Lyska z Práv u. p. n. k. s. t: Jest mi
to vědomo, že paní Anna z Rysmburka vzala dvadceti vovec z statku toho z Práv
i dala je do Kratonoh Loulovi deset a Černému Petrovi deset, oběma z Eratonoh,
a do Dobřenic třidceti vovec a dvě krávě Matějovi kostelníku v Dobřenicích, a pak
prodala kuoň nebožtíku Tošovskému za XI kop, a druhý prolézala [u] mladého Mlsá
v Hradci Králové, a třetí prodala Eřižánkovi z Kasal ic za puol třetí kopy grošuov
míšeňských ; a prodala XII vepřuov po XXV bílých groších Lukšovi do Hradce Krá-
lové, a prodala šest voluov Kustošovi a Beranovi do Bohdanče za XXX kop grošuov
míšeňských, a vzala s sebů štyry krávy a dva vepře do Pardubic, a prodala úřed-
níkem páně z Pemšteina plodu rybího za LXXX a za dvě kopy grošuov míšeňských,
a dala ku paní Dorotě Zigmundové na Svojčice pět krav a tele a dvě svině a X husí,
a prodala do Hory tři voly a krávu za XI kop grošuov míšeňských, vše z toho
statku sirotčího z Práv.
Vavřinec z Kasalic, člověk páně Škrhuov, u. p. n. k. s. t.: Jest
mi vědomo, že vzala paní Anna z Rysmburka z statku sirotčího z Práv do Kratonoh
XXti vovec a dala Blažkovi Loulovi X a černému Petrovi X vše v Kratonozích, do
Dobřenic XXX vovec a dvě krávě Matějovi, a prodala Thošovskému kuoň za XI kop
grošuov míšeňských a druhý kuon prolézala v Hradci Králové u Mlsá, třetí kuon
prodala za puol třetí kopy grošuov míšeňských; a plodu rybího prodala úředníkóm
páně z Pernšteina za LXXX kop a za dvě kopy grošuov vše míšeňských ; pak voluov
prodala šest za XXXti kop grošuov míšeňských do Bohdanče Beranovi a Kustošovi,
do Hory voly tři a krávu prodala Žáčkovi za XI kop grošuov míšeňských, vepřuov
dvanádct za X kop grošuov míšeňských prodala Lukšovi do Hradce Králové, pak
vydala na Svojčice panu Zigmundovi Svoyčickému V krav a tele a dvě svině
a deset husí, a zajala s sebů štyry krávy a dva vepře na Pardubice; vše z toho
statku z Práv.
Michal z Práv, člověk páně Škrhuov, u. p. n. k. s. t.: Jest mi
v paměti, že do Kratonoh paní Anna z Rysmburka dala XX vovec Loulovi a Pe-
trovi Černému, do Dobřenic dala kostelníkovi Matějovi XXX vovec a II krávě,
a prodala kuon za XI kop panu Tošovskému a prolézala jeden kuoň u mladého
Mlsá v Hradci Králové, a dvanáct vepřuov prodala Lukšovi do Hradce Králové a za-
jala do Pardubic štyry krávy a dva vepře; prodala plodu rybího za LXXX kop
a za dvě vše míšeňských grošuov úředníkóm páně z Pernšteina dc. Dala panu Zig-
mundovi na Svoyčice pět krav, tele, dvě svině, deset husí, do Hory prodala III
42*
332 D. XIII. Begistra soudu komorního.
Yolky a krávu za XI kop grošuov míšeňských Žáčkovi, a prodala knon za puol třetí
kopy grošuov míšeňských svému člověku do Kasalic Křížánkovi, vše z toho statku z Práv.
Kříž z Easalic, páně Škrhuov člověk [sv. p].
Feria III ante Dionysií [8. října]. Pavel Kabát z Bohdánče u.
p. n. k. s. t. : Prodal sem nebožtíku panu Eanicskému šest voluov; a byla při tom
i sama paní Kanicská. A dal sem je po štyrech kopách míšeňských k roku do
vyprodánie, tak že když je prodala, potom mi kázala penieze dáti Eustošovi a Be>
ranoví z Bohdánče. A dostalo sě za ně XXIV kop grošuov míšeňských.
Petr Beran, rychtář z Bohdánče, u. p. n. k. s. t.: Koupil sem já
s Kustošem z Bohdánče vod paní Anny Kanicské voly po pěti kopách. I dali sme
Kabátoví z Bohdánče XXIV kop míšeňských z rozkázánie paní Anny Kanicské, a jí
paní dal sem já tři kopy míšeňské.
Jan Kustoš z Bohdánče u. p. n. k. s. t.: Koupil sem vod panie Anny
Kanicské s tovaryšem svým Petrem Beranem šest voluov po pěti kopách.
R. rV. 1. D. 11. a,— 12 b.
1687.
Mezi panem Alšem Berků z Dube s jedné, a Vácslavem Líthovským z Svinař s strany druhé.
1510. 2. října.
Feria IV. post Jeronimi. Vít z Ro kytek, člověk pana Alše Berky
z Dube, u. p. n. k. s. t. : Toho sem svědom, že pan Aleš, pán muoj, postavil na
hradě Pražském v soudu zemském v šrancích v soudné světnici Jana Synka z Kmpé
člověka svého, ty suché dni přede žněmi.
Matěj z Rokytek, člověk páně Alšuov [sv. p. s dodatkem:] ty suché
dni, které bývají při svatém Duše.
Matěj Havlové z Krupé, člověk páně Alšuov [sv. p.].
Feria II die Calixti [14. října]. Václav Vacek z Rokytek,
člověk páně Alšuov, u. p. n. k. s. t.: Svědom sem toho, že v pátek vo Leth*
ničích pan Aleš v soudné světnici v šrancích i^tavěl Jana Synka, člověka svého
z Krupé, to jest oznamoval pánóm JMti, když sě ptali, stojí-li, a pan Aleš řekl,
že stojí.
R. IV. 1. D. 16. b.
1688.
Mezi Martinem Hamzú z Zabědovic s jedné, a Divišem Boharynským z Hrádku 8 strany
druhé. 1510, 4. října.
Feria VI. Francisci. Martin Othmar z Hradce Králové u. p,
n. k. s. t: Přišel ke mně Martin Hanza z Zabědovic se panem čeňkem, prosili sú
Svědomí k rohu, sv. Martina 1. 1510. 333
mne, abych to pro ně učinil, abych dones peníze panu Divišovi Boharynskému
i s pacholkem mým. My sme to učinili k jich žádosti, že sme je nesli, a von jest
jich přijíti nechtěl. Pověděli sme mu, že jest jich těch peněz Lte kop grošuov
českých. I chtěl sem jemu je vyčísti. I pověděl pan Diviš: že jich má býti LXte
kop grošuov českých. I z té příčiny jich vod nás nechtěl přijíti. I přinesli sme je
jim Hanzovi a Čeňkovi zase. A pověděl Hanza, když nás posílal : Doneste je, prosím
vás, abychom mu je jedné dali na ten den, který sme řekli.
Štěpán, pacholek Othmaruov z Hradce Králové, u. p. n. k. s. t:
Jest mi v paměti, že přišli k nám pan čeněk s panem Hanzu. Žádali mne za to,
abych nes penieze ku panu Divišovi Boharynskému. I donesl sem je, a on jich od
nás přijíti nechtěl. I vzali sme je zase a nesli sme je do Hradce a dali sme je
panu Hanzovi zase.
R. IV. 1. D. 16. a.
1689.
Mezi panem Vácslavem z Lobkovic a na Chlumci s jedné, a panem Kryštofem z Gutšteina
s strany druhé. 1510, 7. října.
Feria H post Francisci. Vaněk v Drozdově obývající u. p. n. k.
s. t. : Jeli sme z Prahy s Jírou Tuochou z Oujezda, a on Tuocha vezl víno z Prahy
Kousalce do Hořovic. I uhnul sě k hustině, i pobrali mu koně a vezli je na Točník.
Toho času byl pan Kryštof tam na tom zámku na Točnice. I dala mi byla Kousalka
vosm grošuov, abych jí vyclil to víno. I vyclil sem a dal sem těch osm grošuov
Vávrovi, celnému v Žebráce, a s šindelů, který sme do Prahy vezli s Tuomou z Cr-
hovic, šestnáct peněz dal sem. A koně ty, které sou pobrali, když sme z Prahy jeli,
vopověděl sem také Vávrovi celnému tu v Žebráce, že když pojede Thuoma Crhovský
z Prahy dnes neb zajtra ráno, tehdy on tobě dá s Tuochových koní, jedné mu
zpomeň. A on čelný na tom přestal.
Václav z Leštného, člověk královský, příslušející k Hrádku
Křivoklátu, u. p. n. k. s. t. : Trefil sem sě v Žebráce k tomu, když platil Vaněk,
kterýž toho času u Tuomy MikŠovic byl, Vařincovi [sic] celnému clo. Dal s vína,
kteréž vezl z Prahy do Hořovic Kousalce, štyry bílé groše; a s šindelů, kterýž vezl
Tuocha z Oujezda s tiem Vaňkem, kterýž byl toho času u Tuomy Mikšovic z Cr-
hovic, do Prahy, dal šestnáct peněz. I neměl co s koní dáti tajž Vaněk, neb mu
byl Tuocha nedal viec peněz; než vopověděl je tak, že když Thuoma z Crhovic
pojede z Prahy, že£ dá dva bílá s těch koní. A on Vavřinec čelný na tom přestal.
R. TV. 1. D. 16. b.
334 D. Xin. Registra soudu komorního.
1690.
Mezi Šimonem Ruodem z Křečovic puoYodem s jedné, a Pavlem z Mančic pohnaným s strany
druhé. 1510, 22. října.
Feria III. post XI milia virginum. Vítek z Mančic, člověk Vác-
slava Eřečovského, n. p. n. k. s. t.: že Pavel z Mančic jest dložen za knoň
Šimonovi Ruodovi z Křečovic a v Nomyšli III kopy grošuov českých bez Vti
bílých grošuov a dáti mu jich nechce, protože jest on Pavel slíbil za Dnchka
z Unomyšle, a na jeho Duchkově sídle tu v Unomyšli jest Šimon Ruod, a řekl on
Pavel Václavovi z Křečovic, bratru Šimonovu, že jich nechci dáti, leč prve mi on
Šimon Ruod dá mé, zač sem já za Duchka slíbil.
R. rv. 1. D. 2. a.
1691.
Mezi Duchkem Eábú z Rybňan s jedné, a panem Zdeňkem z Klinšteina oc s strany druhé.
l.ólO, 31. října.
Feria V. in vigilia Omnium sanctorum. Martin služebník
pana Voldřicha Karla u. p. s. t.: Jest mi svědomo a v paměti, že jsem chodil
s cedulkou od Duchka Káby ku panu Škvořecskému k černé ruoži na Novém městě
Pražském, kdež vobědval pan Škvořecký, a dal sem mu tu cedulku. A on řekl mi:
VieS-li, voč mi píše? A já sem řekl, že neviem. A on řekl, že píše mi vo peníze;
a řekl mi: Tovaryši, nemeškaj sě do domuov, chci já sám se pánem vo to dnes
mluviti. A někteří sě ho tázali, co jest dlužen jemu Kábovi. A on řekl: Sem mu
dlužen pět kop grošuov, pak píše mi vo ně.
R. IV. 1. c. 8.
1692.
Mezi Annu Malešickú z Vranova s jedné, a mezi Prokopem Kovářem a Janem starým
Mládkem, měšťany Nového města Pražského, mocnými otcovskými poručnlky sirotka a statku
někdy Jiříka Mládka, měštěnína Nového města Pražského, s strany druhé. 1510, 1 listopadu.
Feria Ví. die Omnium sanctorum. Jan z Malešic, člověk páně
Malešického, u. p. n. k. s.t.: že svědom sem toho, že jest paní Anna Male-
šická z Vranova dávala penieze Jiříkovi starému Mládkovi, někdy měštěnínu No-
vého města Pražského, kteréhož jsů zabili, ale toho nevím, jaká jest summa, vo
mnoho-li jest mezi nimi bylo; než to vím, že jest mu dáno.
Mandelena z Vysočan, podruhyně u Jana Benova, u. p. n. k. s.
t.: že svědomá sem toho, co sě dotýče dluhu nebožtíka Jiříka starého Mládka, že
jest mu zaplatila paní Anna ten dluh a přinesla mu ty penieze do jeho domu, a on
od nie to vděčně přijal a děkoval jí z toho, že jest mu zaplatila.
R rv. 1. B. 16. Po strané přilepen lístek s poznámkou: „V třetich B, 16. Anna z Vranova s Pro-
opem a Janem starým Mládkem."
Svědomí k rohu sv. Martina 1. 1510. 335
1693.
Mezi Alžbětu Bavorovskou z Třebska s jedné, a Janem Eestfanským z Eestřan s strany
druhé. 1510, 2 listopadu.
Sabbato post Omnium sanctorum. Linhart Ryneš z Dražejova,
člověk pana Břetislava Švihovského, u. p. n. k. s. t.: že jest mi v pa-
měti, že když sem byl do Strakonic přijel ze vsi, že jsem přišel ku paní Bavorovské,
a ona prosila mne, abych vsadil děvečku do sklepu v jejím domu, když již po vohni
bylo, když opadl voheň. A já vsadil sem, a ona děvečka vymítala ze sklepu na ulici
rouchy, šlojíře, prsteny a zlaté, a paní Bavorovská to zbírala.
Mikuláš z Dražejova, člověk pana Břetislava Švihovského, oc
u. p. n. k. s. t. : Jest mi v paměti, že když sem přiběhl do Strakonic, a Alžběta
prosila mne, abych kulhavů děvku její vsadil do vokna. A vylámali sme mřieži že-
leznú s toho vokna, i vsadil sem ji tam, a ona vymítala ze sklepa tím voknem šaty
a peněz nětco v puškách.
Petr z Dražejova, páně Švihovského člověk, u. p. n. k. s. t:
Když sem přišel do Strakonic k Roubíkovi a pomáhal sem tu u Roubíka hasiti
až pod poledne, i šel sem domuov, a paní Bavorovská stála před domem svým plačíc
i prosila jest mne: Milý Petře, prosím tebe, pro buoh, pomoz hasiti. A když sme
pak již tu zhasili, což sme mohli, tehdy jest mne prosila, abych šel do pivováru.
A když sme přišli do pivováru, vyndali sme z něho pánev a kádi všechny krom
spůštěcie. Již byl vohořel všecken ten pivovár a vnitř počínal hořeti.
Vovčák tkadlec z Nehřej ovic u. p. n. k. s. t. : Jest mi v paměti, že
v Strakonicích šel sem na město, a ona Bavorovská prosila mne, abych jí pomohl
vynositi z komory hrachu a semence a mouky. I nosili sme to vobilé do kádi na
dvuor, a nějaké trlice na dvuor také sme vynesli, a koudele také tam bylo drahně.
Yelíšek z Bezděkova, pana Strakonického člověk, u. p. n. k.
s. t. : že svědom sem toho, že sem přiběhl do domu Bavorovského v Strakonicích,
a byli tam vozové, a vystrčili sme je ven z domu. A potom sem kázal utíti slanin
buoch; a on pravil, že nemuož dosáhnuti. I přistavil sem mu sud. A s tím nás
voheĎ vodehnal. Viece sem já nenosil.
Jiřík Pivnička, holomek s zámku Strakonic, u. p. n. k. s. t.: Jest
mi v paměti, že když sme uslyšeli na zámku, an zvonie k šturmu, tehdy běžíme
doluov a votevřeli zámek, tehdy běžíme upřímo ku panu Kestřanskému na Veliké
město, an hoří čtyři domové. A já vystrčím dva vozy z domu Bavorovského, jeden
krytaj a druhý lesní s Velíškem, kterýž jest na Bezděkově. Potom přistavil mi věrtel,
a já vešel na ten věrtel a uťal sem slanin buoch, vynesl sem jej z domu do vozu
přikrytého, kterýž jsem vystrčil. Potom vzal sem jej z toho vozu i dones sem jej
336 D. Xin. Registra soudu komomtho,
k SkfívanovTiom. Vrátím sě zase, an ještě nehořala stodola Bavorovského. Šel sem
pryč od toho domu, když sem viděl, že nenie tam žádného. A potom když sme pře-
jeli voheň na domu rathouzského, tehdy povědie, že na Malém městě sě zapálilo.
Tehdy pan purkrabie kázal, abychme zase k zámku všichni běželi, boje sě, aby ně-
jaká zrada nebyla. A potom přijde sama Bavorovská a prosí, abychme vokno vy-
lámali u sklepu jejího. A my sme vysekali je sekerou. A pan purkrabie byl při tom ;
když to všeckno vynosili z toho sklepu, což tam bylo, šli sme na tuoni Pracovskú
na rayby.
Jan z Volyně, který měl kancléřovu sestru z Strakonic, u. p.
n. k. s. t.: Jest mi vědomo a v paměti, že jsem já přišel do Strakonic po vohni.
I šel sem do domu Bavorovského a pomáhal sem pánve vynésti z pivováru na
dvuor pacholku jejímu. A byla při tom nějaká žena z Modlišovic.
Barbora Prhákova z Modlišovic u. p. n. k. s. t.: Přišla sem do
Strakonic po vohni na zajtřie jeliž po snídaní. V pondělí přišedši, šla sem do pivo-
váru pana Bavorovského i řekla sem pacholku jeho Bavorovského: Milý Michale,
pomoz mi té pánve vynésti. A potom přišli k tomu Jan sládek z Volyně a Ryneš
z Dražejova a Petr z Dražejova a pomohli té pánve vynésti na dvuor. Potom já
šla sem do komory, vynesla sem z nie trlici a mědlici, a potom sem donesla do
sklépku másla hrnec k Tetaurovuom. A kázala mi paní Bavorovská zajíti krávu
vopálenů do Modlišovic. A pomáhala sem také hrachu nasypati Valentovi Nožířovi
z Strakonic a Janovi Tkadlci. A mouku s tunou sme vynesli také z komory. A již
žádných dveří nebylo u komor těch, než voboje shořaly. A v jedné komoře stály
dvě postele bez šatuov, než sláma na nich byla, a v druhé tři, a žádná neshořala.
Než dvéře jsů shořaly voboje.
Markéta dívka Pavla Trapiče z Strakonic u. p. n. k. s. t.: Když
sem vstala, volala sem na Zabramskú, aby vstala, že hoří všudy. A paní Bavorovská
vedla sě s dětmi k Tetauroví i také zavolala na Zabramskú: VstaĎ, milá Za-
bramská, však všecko město hoří.
Duora od Makušuov z Strakonic u. p. n. k. s. t.: že jak sem vstala,
šla sem ku paní Bavorovské a uzřela sem ji, ana stojí v domu svém bez pasu
a držala nětco v podolku, nevím co. A já jí řekla: Eého čerta děláte? A ona řekla:
Nevím, milá Duoro; běž do světničky nahoru a berte šaty. A my neměly sme klí-
čuov i nemohly sme tam. Sešly sme zase doluov, nic sme nevzaly. Pak se mnú šla
do svého sklepu, v kterém léhala, a kázala mi vzíti s své postele šaty a kázala mi
nésti je k Tetaurovuom. I donesla sem. Potom sem zase k nie přiběhla, a děvečka
mě prosila, abych s ní běžela do světnice, že nechala sukně své na bidle, abych jí
jí vzala. I nebylo jí; a šly sme z světnice nic nevzavše. Pak sem já hned od nich
pryč šla vody nosit. Více sem pak tam nešla.
Svědami k roku sv. Martina 1. 1510. 337
Yondra Řezáč z Strakonic u. p. n. k. s. t: Když sem přišel ku paní
Bavorovské do domu, uzřel sem ji, ana stojí před domem. A uzřevši mne, prosila
mne : Milý Vóndro, srnec mi doluov šaty z světničky. I neměli sme klíčuov. A potom
běžel sem na dvuor, ano chlévy hoří a všecko hned po jedné straně, po té, která
jest od pana Jana Kestřanského, nahlédal sem do maštale, ano jí koně nebylo žád-
ného ani jiného dobytka nebylo; neb byli vše ven již vyhnali. Vběh sem tam na
zad na dvuor, ana ještě stodola stála. A běžel sem já pak s tím pryč.
Anna od Tetauruov z Strakonic u. p. n. k. s. t. : Jest mi v paměti,
že sem přiběhla před duom Bavorovské, a ona běhá před domem prostovlasá, i na-
vrátila sem ji zase do jejího sklepu, v kterém léhala, ana byla v něm plná truhla
šatuov. Yona nemohla vodemknouti truhly, než já sem jí vodtrhla klíče s pasem
a vodemkla sem tu truhlu, a šaty z té truhly vybrala sem a k Tetaurovuom sem je
nesla. Po druhé sem běžela zase, vzala sem dvě míse cínové a tři konve cínové.
Potom na zajtří tu sem byla, když sú vybírali z almary v tom sklepě, v kterém je
vona léhala, zlaté dukáty a nobly, spínadla a hrnec másla sem vynesla. A to máslo
donesla sem také k Tetaurovuom. A vsadili byli děvečku do toho sklepu voknem.
Víc já se nepamatuji.
Jan zámečník v Strakonicích obývající u. p. n. k. s. t.: že já vo
ničemž neviem, aniž sem tu byl při tom vohni.
Anna, která byla u kancléřuov z Strakonic, u. p. n. k. s. t.: Jest
mi v paměti, když sem přiběhla ku paní Bavorovské do domu jejího, paní Bavo-
rovská stála v domu a držela něco v lóně. Potom řekla mi: Milá Anna, běž do
světničky a vyneste šaty z nie! A já sem nahoru běžela, i neměli sme vod svět-
ničky klíčuov. Potom vodemkla nám děvečka nějakou komoru neb světničku, neviem,
co jest bylo; neb byla tma; i vynesla sem z té komory polštář a nesla sem jej
doluov do klenutého sklépku. A vona řekla: Prosím vás, nenoste sem více nic;
všakf by zde shořalo. A já běžala sem tam do té komory po druhé, i vzala sem
duchnu a nesla sem ji k Petrovuom k kramářovuom, a s tím sem šla domuov.
A když sem šla domuov, u pana Jana Kestřanského hořalo již spředu a u paní
Bavorovské ještě spředu nehořalo.
MatějBernászHostlovic, člověk kněze Mathiáše Špitálského,
u. p. n. k. s. t.: Jest mi v paměti, že když sme vozili z domu paní Bavorovské
v Strakonicích hlínu, která sě ssula se zdi a s stavenie toho shořalého, nalézali sme
v té prsti, ješto sě zasula, tam ledajakýchs pantuov vod truhel neb vod něčeho ji-
ného, plechy a vobilé, vše tam bylo sě zasulo tou prstí. A my tu prsť vozili sme
na rynk, vybírajíc z ní ty plechy, panty, vobilé to, a dávali sme panu Bavorovskému.
I klíčuov drahně věcích i menších sme vybírali.
Vácslav z Hostlovic, člověk kněze Matiáše Špitálského, u. p.
Archiv Český XIII. 48
338 D. XlJh Registra soudu komomiho.
D. k. s. t. : Jest mi vědomo, že když sme práznili v domu panie Bavorovské v Stra-
konicích prsC, která se ssula s těch lepeoic a s stavenie toho shořalého, nalezl sem
já v prsti té pant a plech od truhly a hřebíky lecjakés nalézal sem.
Štěpán z Hostlovic, člověk kněze Mathiáše Špitálského, n. p.
n. k. s. t. : Jest mi v paměti, že když sme vozili v Strakonicích z domu paní Ba-
vorovské prst, která sě ssula s těch tam shořalých ponebí, nalézali sme pšenici, žito,
ješto sě tam zasulo a tam pfípadlo. V hlíně nalézali sme také šípy, strmen a klíč
od kuše.
Jan Masák z Hostlovic, také kněze Mathiášuov člověk, n. p.
n. k. s. t. : To mám v paměti, že když sme rum vozili z domu paní Bavorovské
v Strakonicích s toho shořalého, ješto sě tam zasypalo, nalézali sme peří nějaké
z duchen aneb z podušek, pšenici sutou. Vše tam bylo zasuto. A zámky nějaké vod
truhel a vodě dveří plechy a panty a hřeby železné od dveří železných.
Die Martini [11. listopadu]. Bartholoměj, písař z města Písku,
u. p. n. k. s. t. : Léta MDIX^ bylo času letního, když sem byl žádán, abych stál podle
Alžběty Bavorovské z Třebska před dobré paměti panem nebožtíkem panem Janem
z Švamberka a na Strakonicích, najv}'šším mistrem převorství po Čechách, proti
panu Janovi Kestřanskému i vší obci městečka Strakonic. I to mi jest dobře památno,
že pan Kašpar Robnhap z Suché před pánem JMtí od paní Alžběty Bavorovské toto
mluvil: Jakož jest jí rok složen na první žalobu, k kteréž jest ona Bavorovská bez
přítomnosti manžela svého odpoviedati nechtěla, že teď stojí, chtějí-li ji s panem
Janem Eestřanským a vší obcí městečka Strakonic z čeho viniti, že chce odpoviedati.
Tu pan Jan Eestřanský pověděl: Žena má dlouhé vlasy, krátký rozum. Paní Bavo-
rovská pana Jana manžela svého zle zpravila, by na ni žalovali, než že jsú sě po
své škodě ptali, ptají, a doptají-li sě čeho, že sě žádného styděti nebudou, a že
tento rok nenie složen na jich žádost, ale na páně Bavorovského žádost. Tu pán
JMt toto ráčil pověděti: Však ste žalovali prve; žalujtež ještě! A tu při tom pan
Jan Eestřanský prosil pána, aby ráčil té věci poodložiti, že sě ještě chtějí ptáti po
své škodě, a když jim pán dá tayden napřed věděti, že zase chtějí státi.
Feria II. die Martini [11. listopadu]. Eatheřina Linhartova
z Strakonic z rathouzu u. p. n. k. s. t.: že jsem svědomá toho, že paní Bavo-
rovská sklépek v tom domu měla, a v tom sklépku chovala, co měla svého my-
lepšieho, klenoty, šaty i sýry.
Anička z Strakonic, podruhyně u Jíry Eoželuha, u. p. n. k. s.
t.: Edyž jsem ležela, tehdy se takový hluk stal z božieho dopuštění, a já vyhlédla,
a stodola horala Vojtova a stáje panie Bavorovské.
R. rV. 1. D. 17. b.— 20. b. SroT. sTédomí 6. 1672 na str. 242.
Svědomi k rohu sv. Martina 1. 1510. 339
1694.
Mezi Markétu z Leskovce, měštkú Nového města Pražského, s jedné, a Dorotu Pešt^lkú
z Eošíné 8 strany druhé. 1510, 4 listopadu.
Feria II. post Omnium sanctorum. Anna vdova podruhyně od
Křižka Sliváka, měštěnína Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.:
Jest mi v paměti, že přišla Dorota Peštalka k krámu Marketinému z Leskovce, městky
Nového města Pražského na Novém městě Pražském, kdež ona Markéta kořenie pro-
dávala tehdáž. I viděla sem já, že jest vzala ona Peštalka od nie od Markéty kra-
biči. Viděla sem také, že táž Markéta tu na krámě sedieci tu krabici votevřela a vy-
ňala najprv z nie malý věnec perlový, který bývá pod korunu. Potom vyňala tu
korunu perlovů a páteřuov také povytáhla korálových z té krabice, a řekla jí Pe-
štalce, když jí vokazovala ten perlový věnec a korunu perlovú : Hlediž, aby mi toho
nevotřela! A Peštalka řekla: Což mi toho nevěříš? A potom hned ona Peštalka
vzala tu krabici s těmi klenoty, kteréž jí tu na krámě ona Markéta vokazovala,
a dala nésti děvečce své pod páží; a maličko nětco spolu pomluvivše, šla Peštalka
pryč, a děvečka za ní nesla tu krabici s těmi klenoty napřed jmenovanými. A šly
s nimi přes mostek někam do Starého města.
Kateřina, podruhyně od Šimona Sekery, měštěnína Starého
města Pražského, u. p. n. k. s. t. : Jest mi v pamětí, že jest byla dala mi Do-
rota Peštalka z Košíně patnást kop míšeňských, abych šla do Králové dvoru do po-
koje k komus — já ho neumím jmenovati, než vím, že jest pravila, že jest v Krá-
lové dvoře — u abych vod něho vyplatila korunu perlovú a zpodníček perlový
a dva páteře korálová. A také to pamatuji, že jest jí Peštalce řekla ona Markétha
z Leskovce, městka Nového města Pražského: Pověz mi, u koho jest to, af já to
zase vyplatím. A Peštalka nechtěla, než řekla, že mně toho svěřuje, abych já vy-
platila. A potom ode mne těch patnást kop míšeňských zase vzala.
Feria n. die Martini [11. listopadu]. Alžběta, městka Starého
města od svatého Havla. u. p. n. k. s. t. : Když sem přišla ku paní Dorothě
Košínce upomínat svého dluhu, otázala sem se jie: Co máš s zlatníkovou Jiříkovou?
A ona mi řekla: Což ty o tom také vieš? Ana chtěla, aby o tom žádný nevěděl.
I cožť jest pak pravila? Pravila mi tak, že vám dala věnec a páteře, a vy že ste jie
na to zjednali XV kop míšeňských. Ana na mě i mistra navozovala a všechněm na
mě žalovala. Kdyžť se jie chce nesnadného, budeť mieti. Chtělatě věděti, kdeť to
mám, ale tohoť nezví, dokud živa.
Sabbato aute Galii [12. října]. Jan z Bezdědic v Starémměstě
Pražském obývající: Vyznávám, když jest mě žádala Markétha z Leskovce,
městka Nového města Pražského, abych Dorothě Peštalce puohon od úřadu soudu
komorního dodal, i dal sem jí Dorothě v ruce její, a ona jest je ode mne přijala,
43*
340 D. ZUL Begidra vmdm, bmorwíko.
to T Lerjczmaiiorém dome oa Uhelnim trbo t SUrém městé Pruském. To bera
k hwé Títe a k sré dnii, že to tik. což sem teď seznaL
R.iy. LD.23.iLftM.iLf ponáakoa p9 stnmi : ^XDXII ten IV aate Geotfi.*
1695-
Mezí JiDOD Škonií z Stnnora s jedné, a Maitinem Pebmem 8 stnuiy drahé.
1510, [4. lifltopada].
Vanék Příbramský, méštěnín Menšího mésta Pražského, o. p.
o. k. s. t : Jest mi dobfe t punéti, že jest žádal mne Zíga šree, abych zan slíbil,
že žádal naá prára Martin Pehm ta na Malé Straně to patnást kop míšenskrch.
A já 9 Somarem. téhož města Pražského měštěnínem, slíbil sem zan. Potom pak
když přinesl penieze, nedostalo se mn kopy grosnov, a my oba přiřkli za ta kopa
grofiooT,
Zíga évec s Malé Strany na Hradčanech obývající o. p. n. k.
%. t: Když sem obsílal Martina Pehma z nevyplněnie posledních peněz domových,
i pohltil mí zafi za Martina Pehma pan Pavel Samnel X kop grošaov českých, a já
sem jeho Martina kvitoval podle práva městckého. A pan Jan Škoraě z Stranová
žádal jest mne, abych mn ty groše dal, že mi chce dáti bflé peníze. I dal jest mi
bílých peněz patnást kop míšeňských; a pět kop míšeňských sem mn oplatil, kteréž
sem mn byl dlužen na list.
V středa den svatého Brykcí [13. listopadu]. Mathúš Somar
z Teplice o. p. n. k. s. t: Byl sem na rathúze Malostranském a Zíga jest také
tam byl. I vstúpil jest Zíga do rady před pány i vystoupil zase; a já mu řekl:
Kmotře, co to děláš dobrého? A on řekl, že mám penieze bráti za gnmth od
Martina Pehma. Potom vstúpil po druhé a nesl penieze v černém kloboučku, a já
sem nahlédl do kloboučku i řekl sem k němu, ano všecko groši. I řekl sem mu:
Nech mi jich, dámC za ně peněz. A on řekl, že sem je slíbil panu Janovi Škor-
fiovi dáti. A řekl mi dále, že sem panu ŠkorĎovi V kop dlužen, a ty sobě srazí,
a XV mi zase dodá peněz za ty groše. A potom mu je dal. A potom po hodině
neb po dvou přinesl Zíga XV kop grošuov míšeňských ke mně. A potom Martin
Pehm vinil jest téhož Zígu z těch peněz na Malostranském rathúze. A potom sú
páni Malostranští vzali Zígu do vězení pro ty penieze a nechtěli ho pustiti; a já
ho vyručil s Příbramským mladým na ten zpuosob, aby ty penieze položil zase na
Malostranský rathúz. I nedostalo mu se jedné kopy grošuov, a my za ni slíbili.
A v tom Martin Pehm někam zašel preč, nevzav s ním místa ani konce o to.
Potom já pak neviem, kterak jest Zíga ty penieze vyzdvihl z rathúzu a ode mne
se vystěhoval na Hradčany.
R. rV. ]. IX 24 b. a. 26 b. SroT. STédomí č. 1612 na str. 276.
Svédomí k roku sv. Martina 1. 1510. 341
1696.
Mezi Řehořem Kovářem a Janem starým Mládkem méšfany Nového mésta Pražského s jedné,
a Annu Malešickú z Vranova 8 strany druhé. 1510, 6. listopada.
Fería IV. post Omnium sanctorum alias die Leonardi. Jan
Brodský, obývající v Novém městě Pražském, n. p. n. k. s. t: To
v paměti mám, když nás pozval Jiřík Mládek k snídaní nebožtík, tehdy šla paní
Anna Malešická mimo duom. Uhlédala ji paní Regina, manželka nebožtíka Jiříka
Mládka, pověděla samému Jiříkovi: Teď tvá dlužnice [j]de Malešická! I šel k ní on
Jiřík Mládek nebožtík, napomínaje ji z desíti kop grošuov českých. I přivolal nás
k tomu. I udělala mu odpor pěti kopám pravieci, že by je dala. I potom řekl jí
Malešické Jiřík Mládek tajž: Komus dala těch pět kop? A ona sě v tom pak neu-
měla pamatovati, komu jest dala. A v tom sě rozešli. A on Jiřík Mládek hned před
ní nám to osvědčil.
Jiřík Selík, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.:
Když nás k snídaní zval nebožtík Jiřík Mládek, seděli sme v síni, a paní Anna
Malešická šla mimo duom, a paní Regina, manželka Jiříka Mládka nebožtíka, uká-
zala jí Jiříkovi muži svému, že jde. I mluvil tajž Jiřík s ní s Malešickú a zavolal
nás k tomu. I upomínal ji z desíti kop grošuov českých. A ona odpírala mu, že
mu nenie tolik dlužná a že dala mu na to pět kop míšeňských.
Brož sladovník, měštěnín Nového města Pražského, na tu pří-
sahu, kterúž učinil králi JMti při přijímání úřadu konšelského, s. t. : Tak sě stalo,
když sem přišel k Janovi Mládkovi starému, měštěnínu Nového města Pražského, na
Příkopě do domu jeho a trefil sem sě k tomu, an upomíná paní Annu Malešickú
a mluví s ní, aby sirotkóm nebožtíka Jiříka Mládka dluh zaplatila. A vona tomu
odporu jiného žádného neučinila než tento, že nyničko peněz nemá; než když budu
míti, chci ráda dáti. A on Jan Mládek za to mne prosil, abych to pamatoval.
R. IV. 1. D. 26. a.
1697.
Mezi panem Haymanem Krušinu z Lichtmburka s jedné, a purgmistrem a raddú i vší obcí
mésta Hradce Králové nad Labem s strany druhé. 1510, [6. listopadu].
Jan Cikán z Rohoznice, služebník páně Krušinuov, u. p. n. k.
s t. : Když sou Hradečtí z Hradce Králové jali člověka pána mého jménem Hermíka
z Brusnice, tehdy mně kázal pán jeti do Hradce Králové se panem Hanušem, slu-
žebníkem páně. I mluvil sem já se panem purgmistrem, aby oni Hradečtí toho
člověka páně Hermíka vydali podle práva, že pán pouští na člověka svého právo
každému, což by za spravedlivé bylo. Tehdy mi řekl pan purgmistr, že toho nemuož
učiniti, že jest to věc vší obce. A s tím sem já pryč jel.
R. IV. 1. D. 27. a.
342 D. XlIL Registra soudu komorního.
1698.
Mezi Zdeňkem z Prorubé 8 jedné, a knězem Janem bytem nynie v Mladé Boleslavi s strany
druhé. 1510, [6. listopadu].
Martin z Bezna, člověk paní Boleslavské, u. p. n. k. s. t: Toho
sem svědom, když byl kněz Jan, který byl v Bezně, vodjel s fary z Bezna, tehdy
pan Zdeněk z Prorubě domnívaje se, že by kněz utekl, i vobeslal své všecky lidi,
boje sě toho, že mu byly kostelnie klenoty svěřeny, již druhého dne, když kněze
nebylo, aby sě žádná škoda nestala tu na faře. A potom list poslal k Boleslavskému
faráři, aby sě tajž kněz Jan zase vrátil k svému. Pak slyším, že viní pana ZdeĎka
z Prorubě z nějakých svrchkuov, jmenovitě z sviní, kterýchž měl panu Zdeňkovi
postúpiti. Těch sviní sem já tak svědom, že jest pan Zdeněk kázal ty svině pro-
dati a peníze schovati, čím dráže krmný jest prodán než hladovitaj, to chce zase
knězi vrátiti. A kněz nechtěl přijieti. Viní jej z nějakého vobilé, z vovsa, kterýž sů
vymlátili pacholci neb dělníci: co jest kolik toho vovsa bylo, z toho sem já panu
Zdeňkovi počet udělal a ještě míním udělati; neb praví kněz, že ho sto korcuov
bylo. Já sem ho tolik nedal vymlátiti, než to, co v registrách stojí; neb kněz, když
sě zase vrátil, kázal voves zase mlátiti a k své potřebě vobrátiti; tento, kterýž
v poustkách byl, také kázal zase pobrati, a vobrátil, kam mu sě zdálo. Hrachu,
praví, že ho deseti korcuov bylo. Já sem ho tolik nedal mlátiti, než štyry korce;
dal sem tři korce dlužníkovi Matějovi za kopu, kterúž mu byl tajž kněz dlužen.
Také viní z nějakého vína, z la[hjvice anebo z tykve. Toho sem já svědom, že jest
to víno zef téhož kněze přinesl a dával sedlákem píti, kteříž tu na faře hledali
druhý večer, když kněze nebylo. Slyším, že jej viní, že by mu on pan Zdeněk
čeleď rozehnal. Já vo tom nevím, by mu dělnou čeleď rozehnal, kromě dceři kázal
pryč s mužem, boje sě, aby sě nějaká škoda nestala od nie tu na faře; a kázal pan
Zdeněk dáti jim potravy, sajra, másla a nětco i masa. Jiná čeleď dělná tu zuostala
a ti tu dělali, až sě i kněz vrátil, a jim sě všecko zouplna zaplatilo. A z toho ze
všeho panu Zdeňkovi počet sem udělal, a ještě mám udělati. V té ve vší příhodě
nemohu znáti, by mu co pan Zdeněk u sebe zadržal.
Jakub z Bezna, páně Zdeňkuov člověk z Prorubě, u. p. n. k. s.
t. : Jest mi vědomo, když kněz Jan, který byl v Bezně, vodjel preč, tehda pan
Zdeněk druhého dne boje sě za klenoty kostelnie a domnívaje sě, že jest preč ujel
— neb byl tam sedm nedělí — kázal nám tu noc druhého dne vosaditi faru.
Druhé, že když zvěděl, kde jest, poslal pon, aby sě zase vrátil, a všecko mu zase
v moc řekl dáti a vrátiti. A když všecko zase dal témuž knězi v moc, vzal mu
z krmníka vepře jednoho a chce mu zaplatiti vod krmenie, co sě koli dostane.
A dostane sě zaň dodati knězi Lte grošuov bez dvú grošuov vše míšeňských. Slyším,
že by jemu panu Zdeňkovi vinu dával z prasec. A mně jest to vědomo, že jest řekl
Svědomi k roku st\ Martina I, 1610. 343
knězi pan Zdeněk: Vezmi ty své. A on jich nevzal. Dostali sě jinému knězi. Také
slyším, že mu vinu dává z vovsa. My sme toho svědomi, že z poustek těch od Ja-
nečka nosili voves pacholci i vozili domuov ku potřebám svým z rozkázání knězova.
A vobracoval jej na své potřeby, kam chtěl. Já sem toho svědom, že mu jest
nevzal ničehébož.
Feria IV. die Leonardi [6. listopadu]. Pavel z Bezna, člověk
páně Zdeukuov z Prorubi, u. p. n. k. s. t: že když kněz Jan ušel z Bezna,
pan Zdeněk druhý den kázal nám hledati na faře, boje sě za klenoty kostelnic. Viní
ho týž kněz Jan z vína. Přinesl jest jeho knězuov zeť tykev vína tu noc, když nám
kázal pán hledati. Potom opět druhý den poručil pan Zdeněk Martinovi Zemanovi
vobilé a čeleď, a všecko na faře tu aby zpravoval. Pak voves, kterýž byl kázal pan
Zdeněk pobrati, aby sě neutratil. Potom když kněz tayž vrátil sě v sedmi nedělech,
zase mu to všecko kázal vrátiti, a navrátili a počet mu udělal z toho.
Vaněk, sladovník z Bezna, člověk páně Zdenkuov z Prorubě,
u. p. n. k. s. t. : To mi jest v paměti, že sem přišel do domu kněžského pro svů
potřebu, když kněz Jan, který nyní jest v Boleslavi, s vostatkem měl sě stěhovati,
a učinil sem na knězi Janovi otázku, pobereli ty prasata s sebou, kteréž sem tu
na dvoře běhati viděl. A on jest řekl : že nepoberu. Oemu by mi byly, ano jim dvě
neděli sotva; však musím svini odstúpiti. A pan Zdeněk těch prasec k sobě jest
nebral, než vostaly jsú druhému knězi. A vídal sem, že jsú vozili voves s fary^ ta
čeleď, kteráž na faře byla, do Mamonovského domu i zase na faru jej vozili.
Martin z Bezna u. p. n. k. s. t. : Toho sem svědom, že když sě kněz
Jan zase vrátil, požádal jest pana Zdeňka, aby mu počet udělal. Pan Zdeněk k tomu
svolil i počal mu počet dělati. I mezi některá řečí pan Zdeněk počal sě smíti;
a přátelé kněze Janovi rozhněvali sě, nepřijavše žádného počtu, šli pryč. Potom
pan Hynek Poděbradský zvěděv o té ruoznici mezi nimi, i požádal obou stranou, aby
na panu hajtmanu Boleslavském o to přestaly. A obě straně pana hajtmana Bole-
slavského za to žádaly, aby je slyšal. I slyšal jest obě straně. Tehdy pan Zdeněk
mluvil ku panu hajtmanovi i k jiným dobrým lidem: Milý pane hajtmane, já na
tobě mocně přestávám, jestliže sem knězi co vinen, že mu chci opraviti, jakž vy dítě.
I tu sě nestala žádná smlouva až i po dnes. Pan hejtman tak pověděl, že ste daleko
od sebe a že vás nemohu smluviti.
R. IV. 1. D. 26. a. a R 2. a. SroT. STédomí č. 1584 na str. 267.
1699.
Mezi Mikulášem Trčkú z Lípy na Lichtmburce 8 jedné, a panem Bemartem z WalSteina oc
8 strany druhé. 1510, fí. listopadu.
Feria IV. post Omnium Sanctorum. Svatoň, úředník pana Mi-
kuláše Trčky z Lípy, u. p. n. k. s. t.: Když sem byl na Kolíně purkrabí, tehdy
344 D. XIIL Registra soudu komorního.
jest JMt pán ráčil mi rozkázati, abych prodávati rozkázal na Sánskaych Bořích bor
a lesy. A potom když jest on pan Trčka učinil smlouvu se panem Bohuši Kostků,
aby sě ten les na Sánsku více neprodával a nemaytil; i nebyl prodávaný ani mey-
cený, pokudž pan Mikuláš Kolínu v držení byl; ihned panu Hynkovi dán jest ten
bor Sánský v moc. A z té příčiny bylo jest hájeno to maycenie, pro rybník Ba-
covský, aby sě měl čím taras vopravovati u téhož rybníka.
Janák z Veltrub, člověk pana Zdeňka Veltrubského, u. p. n.
k. s. t.: Byl sem hajným v Sánech na Bořích u pana Mikuláše Trčky oc. Pak roz-
kázal mi JMt prodávati ty lesy Bory. Potom pak pro rybník Bacovský pan Trčka
kázal lesy zastaviti, aby více mayceny nebyly. Potom poddáni jsú ti lesové panu
heytmanovi panu Hynkovi, kterýž tehdáž ty časy byl heytmanem na Poděbradech;
a za držení páně Trčkova po té zapovědí nejsú mayceni ti lesové.
Blažek Koktán z Kolína u. p. n. k. s. t.: Jest mi v paměti, že pan
Mikuláš Trčka zapověděl, aby les Sánský maycen nebyl, a ktož jsú koli koupili, aby
ničímž nehýbali.
Jan Tkadlec z Sán, královský člověk, u. p. n. k. s. t: To jest mi
v paměti, že jsú Sánské lesy zapověděli, aby mayceny a prodávány nebyly. A potom
jsú viec neprodávali jich za drženie pana Mikuláše TrČky po té zapovědí.
Jakub Rejík z Sán, člověk královský, u. p. n. k. s. t.: To mám
v paměti, že jest sě stala zápověď k Janákovi hajnému o Sánské lesy, aby nebyly
mayceny. A on jest to zachoval jako dobrý člověk, že nenie mayceno po zapovědí
za drženie páně Trčkova.
Pavel Kulhánek z Sán, člověk královský, u. p. n. k. s. t.: To po~
mním, že jsú byli mayceni lesové Sánští. Potom jest pak zápověď učiněna, aby ti lesové
Sánští mayceni nebyli. A po té zapovědí nenie viece mayceno za drženie pana Trčky.
R. rV. 1. D. 28. a. SroT. nález ě. 1625 na str. 284.
1700.
Mezi Havlem Šímuoníe, řezníkem Nového města Pražského, s jedné, a purgmistrem a konšely
i vší obcí Nového města Pražského s strany druhé. 1510, 6. listopadu.
Feria IV. die Leonardi. Václav, syn Radochuov, měštěnín No-
vého města Pražského, u. p. n. k. s. t: To mám v paměti, že sem koupil
deset voldarských volův za štyrydceti kop a za IV kopy grošuov vše míšeňských,
kteréžto voly vzali jsú Frycek z Starého města a Zich nebožtík vše z Starého
města Pražského pro Pavla Doudleba, měštěnína Nového města Pražského, Němcóm.
Kázali mi pan purgmistr a konšelé Nového města Pražského položiti těch XL
a rV kopy míšeňské před sebou na rathouze Novoměstském v radě. A položil sem.
Matouš Pleska, řezník, měštěnín Nového města Pražského, u.
-Aká^
Svědomí k rohu sv. Martina 1.1510. 345
p. n. k. s. t.: Koupil sem voly u Frycka a u jeho tovaryšuov u vsi Štěrbohol.
A zač sem je kolivěk koupil, že jsem ty všecky peníze před pány Novoměstskými
položil na rathouze Nového města Pražského za purgmistrstvie nebožtíka pana Ma-
rika Eropáče.
Mikulášek Malý, měštěnín Nového města Pražského, u, p. n.
k. s. t. : Koupil sem voly u Štěrbohol od Frycka z Starého města Pražského a od
tovaryšuov jeho; ale nepomním zač. A dal sem za ně nětco peněz jemu Fryckovi
& tovaryšem jeho, a vostatek těch peněz za ty voly dal sem pánóm Novoměstským
za purgmistrstvie nebožtíka pana Eropáče.
R IV. 1. D. 30. b.
1701.
Mezi Alšem Zručským z Chřenovic s jedné, a Arnoštem, Chvalem, Mikulášem a Kryštofem,
vlastními a nedílnými bratfími z Leskovce s strany druhé. 1510, 8. listopadu.
Feria YI. post Leonardi. Jan Znamenáč ze Zruče u. p. n. k. s.
t. : Když přišel kněz Filip z Mnichovic na Zruče, i učinil s ním zmienku pan
Zrucký, řka mu: Eněže Filipe, jsi-li svobodný? A kněz řekl: Pane milý jsem, neb
kdež sem měl smlúvu s Mnichovskými do svatého Havla, tomu sem dosti učinil
a ještě i viece; co sem byl přes smlúvu, dadí-li mi co za to, vezmu, nedadí-li mi,
já jich neupomínám. I bral sem odpuštění od nich na kázání dvakrát neb třikrát.
A pan Zrucký řekl: Nu, kněze Filippe, když si svobodný, učinil s ním smlúvu za
tři léta. A otázal se jeho: Skuoro-li se chceš přistěhovati sem? A kněz řekl: Třebas
hned, však sem svobodný. I otázali sme se rychtář a konšelé, co by potřeboval
saní neb vozuov. A on řekl: Nynie dvoje, a potom poviem po těch, co viec třeba
bude. A potom poslal pán k němu posla před tím den, než saně pon poslali, Matěje
mlynáře, má-li tam jakú nesnáz aneb ňáké záští, aby pánu dal znáti po tomto poslu.
A on pověděl, že nemá nic, než aby přijeli se třmi vozy a sšestery saněmi.
Pavel ze Zruče u. p. n. k. s, t.: To mi svědomo, když přišel kněz Filip
z Mnichovic na Zruče, chtěje se zjednati, i otázal se jeho pan Zrucký: Jsi-li svo-
bodný? A kněz řekl, že jsem, a že sem se byl zjednal do svatého Havla, i doslúžil
sem. I smluvil se u pana Zruckého za tři léta, a tak dále pravě, že sem ještě přes
smlúvu u nich byl po svatém Havle dobrovolně. I chtí-li mi co za to dáti, vezmu,
pak-li nedadie, já jich neupomínám. A pan Zrucký řekl: Dobře jest, milý kněze,
když ste svobodni ; a brzo-li by se chtěl sem přistěhovati ? A kněz řekl : Co
najspieš ; třebas dnes neb zajtra. A prosil, aby pán s ním poslal dvoje saně, že sem
pošli napřed otce a co budu moci jiného uvézti. A po těch dám znáti, kolik vozuov
neb saní budete mieti poslati viec po mne. I poslal zase koně, že byla zlá cesta
a že pro zlú cestu nemuož nic poslati. A dále týž kněz vzkázal, aby poslali k němu
ArchiT Čeiký XIII. 44
346 D. XIII. Registra soudu komorního.
člověka před tím den, a že jim dá po něm věděti, když budu mieti poň přijeti.
I poslali sú tam Matěje mlynáře. A potom ten mlynář pověděl, aby tam v pondělí
byli 8 vozy a saněmi, aby toho devatero bylo.
Michek ze Zruče [sv. p.]
Jan Vrba ze Zruče u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jest přišel
kněz Filip do Zruče ku pánu. I otázal se jeho pán : Chceš-li se u mne smluviti ?
A on řekl, že chci. I otázal se jeho pán: Jsi-li svobodný? A kněz řekl, že jsem.
A pán řekl: Dobře jest, neb kdyby byl nebyl svobodný, já bych o tě státi nechtěl.
A řekl mu: Dlouho-li by chtěl se u mne smluviti a mohlo-li by býti za tři léta?
A kněz řekl, že dobře. I otázal se jeho pán, skuoro-li by se chtěl přistěhovati.
A kněz řekl: Třebas dnes; neb sem já jim dosloužil o svatém Havle, a také sem
bral od nich odpuštění na kázání. A řekl dále: Pane, byste poslali se mnú asa
dvoje sáně jednou prací, a já bych po nich sem nětco poslal. I poslali dvoje sáné.
A potom neposlal než koně prázdné, ješto cesta zlá byla. A potom poslali sú tam
souseda jednoho Matěje mlynáře, aby nám dal znáti, kdy káže s vozem po se při-
jeti. I jeli su tam v sobotu s vozy.
Havel hanykéř ze Zruče u. p. n. k. s. t: To mi v paměti, když
sme přijeli do Mnichovic po kněze, i vypráhli sme koně a dávali sme jim jiesti.
I udeřili na nás Mnichovští a pobrali nás s koňmi i s vozy, a drželi nás až do
dvú neděl a dávajíc nám zrádce a zloděje. A potom nás vydali svým pánuom na
Cerkvici. A prve nás zavázali Mnichovští ctí a věrou. A potom pan Arnošt na Ce-
rekvici také nás zavazoval ctí a věrou a potom nás pustil na ten závazek. A podnes
jsme v tom závazku a nejsme propuštěni.
Martin kovář ze Zruče u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když sme
přijeli do Mnichovic po kněze, i zvázali sme koně u plotu, kdež sme mohli, a dali
sme jim jiesti. A v tom udeřili na nás Mnichovští a praviece: Bijte je, z kurvy
syny a zloděje! A potom nás pobrali se vším a zavázali nás ctí a věrou, a drželi
nás dvě neděli bez jednoho dne. A potom nás vydali na Cerekvici ku pánuom svým.
A tu pan Arnošt Leskovec zavazoval nás pode ctí, pod věrou a pod duší zatracení
na zámku svém. A podnes toho závazku prázdni nejsme.
Valeš ze Zruče u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když sme přijeli do
Mnichovic po kněze, abychom jeho přivezli, i zvázali sme koně u plotu a dávali
sme jim jiesti. A v tom udeřili na nás Mnichovští a pobrali nás se vším, a dávajíc
nám zrádce a zloděje, že sme jim chtěli kněze vykrásti, a potom nás ctí a věrou
zavázali, a drželi nás dvě neděli bez jednoho dne. A potom nás vydali na Cerekvici
pánuom svým. A tu nás páni Leskovci znovu zavazovali též ctí, věrou, abychom se
jim stavěli. I stavěli sme se. A potom když sme se stavěli, tu nám opět odložili,
abychom se jim stavěli, kdež nám rozkáží a když nám dadie týden napřed věděti.
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1510, 347
Mikulda ze Zruče [sy. p.] Jan kovář ze Zruče [sv. p.]
Martin z Chabřec [sv. p.]
Duchek z Chabřec, člověk páně Čabelického [sv. p.]
Marek z Jiřic [sv. p.] Jan Ješkovec z Jiřic [sv. p.]
Havel z Jiřic [sv. p.]
Pavel Švec ze Zruče, člověk páně Alšuov ze Zručí, [sv. p.]
Beneš sladovník ze Zručí, člověk páně Alšuov zeZr učí, [sv. p.]
Ondřej sladovník ze Zručí, člověk páně Alšuov ze Zručí, [sv. p.]
Martin z Chabřic, páně čabelického člověk [sv. p.]
Jan ze Zručí, páně Alšuov člověk, [sv. p.]
Voldřich z Chabřec, páně Zruckého služebník, [sv. p.]
Kříž z Jiřic, páně Alše Zruckého člověk, [sv. p.]
Marek z Jiřic, páně Alšů Zruckého člověk [sv. p.]
Vávra z Samechova, přímí Slavík, páně Alšů Zruckého člověk,
[sv. p.] Jan Plch ze Zruče, páně Alšů Zruckého člověk, [sv. p.]
Vondra ze Zruče, páně Alšuov Zruckého člověk, [sv. p.]
Bohuslav z Samechuova, páně Alšuov Zruckého člověk, [sv, p.]
Vondra Kožíšek z Samechova, páně Alšuov Zruckého člověk,
[sv. p.] Beneš ze Zručí, páně Alšuov člověk, [sv. p.]
Jan Ticháček ze Zručí, páně Alšuov člověk [sv. p.]
Havel Němec ze Zručí, páně Alšuov člověk, [sv. p.]
Jaroš ze Zruče, páně Alšuov člověk [sv. p.]
Martin Luzenský ze Zruče, páně Alšuov člověk, [sv. p.]
Martin Trnka ze Zruče, páně Alšuov člověk, [sv. p.]
Feria IH. post Martini [12. listopadu]. Kněz Tomáš, farář
v čině vsi, na tu přísahu, kterúž jest biskupu při vzetí kněžství svého učinil,
svědčil takto: To mi svědomo, že pan Aleš Zrucký propustil všecky duochody,
kteréž příleží k záduší tu ve Zruči, knězi Filippovi, a on přiřekl býti u něho tři léta.
A také pan Zrucký chtěl mu dáti na to list. A kněz Filipp pověděl : Pane milý, já
VMti viec věřím, než těm všem listuom. A také se jeho pan Zrucký ptal, jest-Ii
svobodný. A kněz Filip pověděl, že sem vzal odpuštění a sem svobodný.
V středu den svatého Brykcí [13. listopadu]. Tomáš ze Zruče
u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, když pan Zrucký smlúval kněze na zámku a při tom
udělal na něm otázku, jesťli svobodný a nemá-li závady žádné. A přitom byl kněz
Tomáš z Pertoltic a konšelé páně Zruckého. A když měl po něho vozy poslati,
tehdy když jel skrze Říčany, poslal po mě, abych se ho otázal, nemá-li zámatku
žádného. A v tom ten den Matěje mlynáře k témuž knězi posláno jest. Ale tu sem
nebyl, co sú spolu mluvili. A potom sem já se tu k tomu knězi z Říčan přibral,
44*
348 D. KUL Registra soudu kamorniho.
neb pan Zrucký také jeden vuoz poslal po mne. A tu přijevše k torna knězi, i kr-
mili sú koně, a někteří jedli v světnici a pili. A v tom přišli Mnichovští i bili je.
A tu sem byl a rychtář Žák, bráníce toho. A tu jest pobráno, což bylo na voziech
i vozy i mé, co sem tu byl přivezl. A to sem já vy ručil na Jílový, což bylo mého,
s přátcly mými.
[Později připsáno:] M^DXI ve čtvrtek po Zvěstování Matky Boží,
alias o středopostí [27. března]. Kněz Filip farář v Zásmucích na tu přísahu, kterúž
učinil biskupu na přijímání svého kněžstvie, svědčil takto : Svědectví vydávám proti
panu Arnoštovi před VMtmi a zvláště lituje křivdy a nevinnosti své i také lidí
Zručského, kterak od něho od pana Arnošta nazváni sme lotři a zlodějie v té při,
kdež já toho před VMtmi chci provésti, že ti nejsme a nebyli jsme, a to panem
administrátorem a pány Jílovskými, a to takto, že ta křivda a souženie, které mi
se dalo od Mnichovských i dobytku mému, i zjevné zlodějstvie z domu, mnohokrát
sem toho toužíval na kazatedlnici, a opravy žádné neviděv, útek sem sě ku panu
administrátorovi a ty všecky věci vznesl sem naň jakožto na svého staršího. Pro
kteréžto příkoře nemohl sem i lidem okolním mým poslúžením a úřadem dosti uči-
niti, pokud sem s nimi smlouvu vzal. Pan administrátor vyslyšev dal mne do Jílo-
vého za faráře, a oni o tom zvěděvše i ode mne na kazatedlnici slyševše, psali
lstivě podtají list, jako by ode mne poslán byl, aby nejezdili, že on s námi zase
zuostal jest. Když já tu lest zvěděv, odšel sem ku panu administrátorovi. I nenalezl
sem ho doma. Potom oni [Jílovští] načekavše se, zjednali sobě faráře. Pak pan
Zručský zvěděv, že mého bytu v Mnichovicích nenie, poslal svého ouředníka jménem
Tomka, abych sě k němu vypravil, chtěl-li bych farářem v Zruči býti. Já odšed
přišel sem k němu na hrad, dokonalá smlúvu s ním sem vzal, abych byl farářem.
Toliko sem sobě to pozuostavil, abych moh to oznámiti panu administrátorovi.
V tom vějice a zimy veliké udeřily, že sem nemohl administrátora dojíti. Potom
pan Zručský v týden poslal lidi své po mne, nic nemysle zlého ani rozkázav, by
mne kradli, než jako po svobodného svobodně. A když přijeli v hodinu na noc,
tomu sě dívali Mnichovští z domu i také někteří na dvoře mém byli. A když sem
je přivítal, uvedl sem je do světnice, aby se vohříli a pokrm přijali. V tom ou-
ředník na zpuosob tázal se, kterak by se měli zachovati. Pověděl sem jím, že mají sě
opověděti rychtáři, ačkoli rychtáře doma nebylo, než komuž bylo poručeno rychtář-
stvie, k tomu sem pachole s nimi chtěl poslati. A oni v tom udeřili k šturmu,
a na ty, kteří sů při vozích byli, jali se bíti, mluvíce: Bite s kurvy syny a zlo-
děje, že nám chtie kněze krásti. Kdež já vyšed ze světnice, i s těmi, kteříž jsů
byli z starších Zručských, odpor sem jim činil a odmlúval i s nimi, že tak nenie.
A nic nemohše odolati řečí, dali sme jim vuoli, aby již činili, co chtí. Tehda oni
koně i vozy i sáně i zbroje jich brali sů od nich, a toho jistého ouředníka Tomka
Svědomí k rohu sv. Martina 1. 1510. 349
statek naložený a nětco sekaniny mé pobravše, na rynk uvezli a ostříhali. Potom na
zajtří poslavše, koho sě jim zdálo, tepniv mi z domu statek brali a v kostele zamkli,
a se mnú sě divně zaklínajíc, abych nikam nechodil, i čeleď mú vsázevše do klády.
Potom pan Zručský nemoha sě dočekati přijel a tázal sě : co by sě to dalo ? Kdež oni
oskočivše jej s voštípy a s jinů braní, potrhali sě nau a z věže střelbu vedli. Tu pan
Zručský nechav vády s nimi, odjel jest k úředníkóm krále JMti, jako na spravedli-
vého náleželo. V tom bratří pana Arnošta přijevše, kázali mi sobě klíče dáti. Tu
brali, co sě jim líbilo, i s rychtářem. Potom sám pan Arnošt přijev, lotry, padúchy
zlodějské dával mně i jim, kdež já počav odporu činiti, překáženo mi jest, a krátce
abych mlčal, než abych vsazen byl i uničen. Potom pan Arnošt kázav statek Zruč-
ských k sobě vésti na Cerekvici i s lidmi Zručskými. Toto svědectvie vydávám
před VMtmi na pana Arnošta i jeho pochlebníky.
R. rV. 1. E. 3. a.— 8. b., 11. a. a 12. a.
1702.
Mezi Alšem Zručským z Chřenovic s jedné, a mezi lidmi Leskovcuov z městečka Mnichovíc,
zejména rychtářem, konšely i vší obcí téhož městečka Mnichovic s strany druhé. 1510, 8. listop.
Feria Ví. ante Martini. Jan Znamenáč ze Zručí, páně Alšuov
člověk, [sv. p. jako na str. 345].
Mikuláš Michek, člověk páně Alšuov ze Zručie, [sv. p.]
Pavel ze Zručí, člověk páně Alšuov, [sv. p.]
Jan ze Zručí, páně Alšuov člověk, [sv. p.]
Matěj mlynář ze Zručí, člověk páně Alšuov, u. p. n. k. s. t:
Jest mi v paměti, že jest poslal mne pán muoj pan Aleš od rychtáře a od kon
šeluov knězi Filipovi do Mnichovic. A já sem k němu k knězi Filipovi mluvil:
Jest-li jaký zámatek mezi Mnichovskými a mezi vámi, abyste dali znáti? A on
tak pověděl, že netřeba; nechf jedno přijedou v pondělí po mne a v Skalici necht
mne počkají, ať pokrmie koní u Pupkuov.
Pavel ze Zručí, páně Alšuov člověk, [sv. p.]
Havel ze Zručí, páně Alšuov člověk, [sv. p.]
Martin kovář ze Zručí, páně Alšuov člověk, [sv. p.]
Valeš ze Zručí, člověk páně Alšuov, [sv. p.]
Beneš ze Zručí, člověk páně Alšuov, [sv. p.]
Mikuláš příjmím Mikulda ze Zručí, [sv. p.]
Vondřej sladovník, člověk páně Alšuov ze Zručí, [sv. p.]
Jan Kovář ze Zručí, člověk páně Alšuov, [sv. p.]
Jan ze Zručí, páně Alšuov člověk, [sv. p.]
Voldřich z Chabřec, služebník páně Alšuov Zruckého, [sv. p.]
350 D. XIII. Registra soudu komorního.
Duchek z Chabřic, člověk páně Čabelického, [sv. p.]
Jan JeškoYec z Jiřic, člověk páně Alšuov, [sv. p.]
Havel 8 Jiřic, člověk páně Alšuov, [sv. p.]
Kříž z Jiřic, člověk páně Alšuov, [sv. p.]
Bohuslav z Samecbova, páně Alšuov člověk, [sv. p.]
Beneš ze Zručí, člověk páně Alšuov, [sv. p.]
Vondráček ze Zručí, člověk páně Alšuov, [sv. p.]
Vondra z Samechova [sv. p.] Vávra Slavík z Samechova [sv. p.]
Jan Plch ze Zruče [sv. p.] Jaroš ze Zruče [sv. p.]
Kněz Tomáš, farář v Činěvsi na tu přísahu, kterúž jest biskupu učinil,
při vzetí kněžství svého, [sv. p. jako na str. 347.]
Feria IV. die Brykcii [13. listopadu]. Tomáš ze Zruče [sv. p.
jako na str. 348 s tímto koncem]: A potom, když sú Zručtí přijeli po kněze,
tu sú koně vypřáhali a zvázali u plotuov. A oni na ně přišli a počátek bitvy na
ně udělali. A já sem byl tu a rychtář Žák, nedadúc jim v hromadu. A potom po-
brali vozy i koně a vedli na rynk, a to, což bylo na voziech i mé, to sú též po-
brali; neb pán po mne také jeden vuoz poslal. A potom sem sobě vyručil statek
ten svuoj s přátely svými na Jílovaj.
[Později připsáno:] MDXP sabbato die Longini [15. března]. Kněz Filip,
farářvZásmucích, natu přísahu, kterúž učinil biskupu na přijímání svého kněžstvie,
svědčil takto : To jest mi svědomo, že za svobodného jsú mne faráře Zručtí, lidé páně
Alšovi, vzali a přijeli po mne do Mnichovic jakožto po svobodného svobodně, že jsú
se sami Mnichovští na to dívali. A když Zručtí přijevše, ke mně do světnice vešli,
aby se shříli a pokrm přijali, kterýž sem připravil jim, v tom jest ouředník, kte-
réhož pan Zručský s nimi poslal jménem Thomek, kterýž i šaty, maje se stěhovati,
přivez ke mně, aby se se mnů stěhoval do Zruče; pak týž Thomek otázal jest se
na obyčej, poněvadž jsi se prve od nich stěhoval. Pověděl sem, že se rychtáři máte
opověděti. Ačkoliv rychtáře doma nebylo, pověděl sem, že já teď pachole své pošli
s vámi a komu jest rychtářstvie poručeno. A než se shříli a pojedli, udeřili na ty,
kteří jsú při vozích a saních byli, k šturmu, šturmujíc, křičíce: na zloděje, že nám
chtie kněze vykrásti, kdež mé všecky věci ještě v domu byly jsú, krom šatuov toho
jistého Thomka, sáně plné s truhlicemi, a někteří z těch, kteří přijeli, sekaniny na
dva vozy nakladli v plachtách. A Mnichovští bili je ty lidi páně Zručského a svú
vuoli s nimi měli. A tak zjímavše je pobrali jim statek, koně tak se všemi věcmi.
A přiběhše do domu ke mně, tepruv mně pobrali a v kostele zamkli. V tom pan
Zručský přijel, divě se tomu, co by sě to dalo. Pověděli jako nepraví, pochápajíce
se na pana Zručského s voštípy i s jinú braní. Tu sem já nemohl odolati proti
nim ani pan Zručský. V tom přijel pan Arnošt a kázal je vésti k sobě tam na
Svédomí k roku sv. Martina 1. 1510. 351
hrad na Cerekvici. V tom bratr jeho mladší kázal sobě klíče dáti ode všech věcí
mých, a tu vybírali s rychtářem, co se jim zdálo, že já ke všem věcem nemohu přijíti.
Martin Lužecký ze Zručí, člověk páně Alšuov, [sv. p.]
Martin Trnka ze Zručí, člověk páně Alšuov, [sv. p.]
Jan Ticháček ze Zručí, člověk páně Alšuov, [sv. p.]
Havel Němec ze Zručí, člověk páně Alšuov, [sv. p.]
Martin z Domahoře, páně Alšuov služebník, u. p. n. k. s. t:
Když sě smlúva měla státi mezi panem Zručským a knězem Filipem, přišel kněz
Filip ku pánu na hrad na Zruče. Řekl jest mu pán: Eněže Filipe, nemáš-li žádné
závady s Mnichovskými, aby mu pověděl, aby vo to žádné nebylo nesnázky. A kněz
Filip pověděl, že nemá žádné závady a že jest jim dobyl, než nyní jsem u Mni-
chovických dobrovolně. Potom pán ho votázal: Brzo-li by pak byt tvuoj mohl býti
u mne? A on řekl: Edy chcete kolivěk. Pan Aleš pak poslal pon dvoje sáně. I ne-
přivezli ho, že psal jest kněz Filip, že jest cesta zlá. Nechali saní tam v Mnicho-
vicích a přijeli s koňmi zase domuov. Potom poslal pan Zrucký Matěje mlynáře
z Podhorního mlayna, aby ještě sě otázal ho, má-li jakú závadu s Mnichovskými.
A on zase po mlynáři vzkázal, aby přijeli poň, a přinesl panu Alšovi list, kterak
sě mají zpraviti a kdy pon přijeti, že jest odpuštěnie vzal. A když byli vezli kněze
Filipa, řekl jest: Vezmete otce mého s sebou.
[Po straně přípisek:] Toto jest svědek Zručského.
R. IV. L D. 23. b. a E. 3. a.— R 22. a.
1703.
Mezi Janem Niczlem z Normberka s jedné, a paní Annu z Kovaně s strany druhé.
1510, [9. listopadu]
Jošt kupec z Malé Strany u. p. n. k. s. t. : Poslal mne nebožtík pan
kancléř s panem Litvínem, služebníkem svým, na Malostranský rathouz tehdáž, když
Niczl stál o svuoj dluh, který měl na Petrovu Šenkovu domu. I z té příčiny pan
kancléř pana Lithvína se mnu poslal, abychme Niczlovi pověděli, aby on Niczl na
hrad ku panu kancléřovi šel, že pan kancléř s ním s Niczlem chce sě smluviti
o ten dluh, který on Niczl měl na tom domu Petrovu Šenkovu. A Niczel toho uči-
niti nechtěl. Potom jsú páni Malostranští jeho Niczle k tomu měli, aby šel nahoru
ku panu kancléři bez práva pohoršeme, muože-li se s ním smluviti, to buď, pak- li
nemuož, aby sě útek zase též jako prve bez práva pohoršení.
[Později připsáno:] MDXP feria VI. die Ambrosii [4. dubna]. Erazym
Frey kupec, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t. : To mi dobře
v paměti jest, kdež mne jest prosil Niczl, abych s ním došel ku panu kancléři ne-
božtíkovi s Mikulášem Děcským, aby mu ujištěn byl dluh, který jemu Niczlovi ne-
352 D. XUL Registra soudu komorního.
božtík Petr Šenk dlužen byl, a on pan kancléř ten dluh na sě vzal. Tu sem přisel
k nebožtíku panu kancléři s ním s Děcským. Tu jest Děcský mluvil s panem kan-
cléřem, aby jemu ten dluh ujištěn byl podle smlouvy mezi nimi učiněné* Tu pan
kancléř pověděl, že se tomu má dosti státi, a děkoval Niczlovi, že jest to proň učinil.
B. IV. 1. E. 11. b.
1704.
Mezi purgmistrem a raddou i vší obcí města Brodu Českého s jedné, a Gabrielem Lempr-
czoglem ze Dvoruov s strany druhé. 1510, 8. listopadu.
Feria Ví. ante Martini. Šimon Papež z Českého Brodu u. p.
n. k. s. t.: Co se tkne Gabriele, když jest pan Zdeněk při něm byl, chtěl Gabriel
do města Brodu jeti, a pan Zdeněk jemu nedal. Potom zláv jemu panu Zdeňkovi
Gabriel řekl: Zvyjebený zrádce, že pojedu a žabím sobě dva nebo tři k libosti! To
se dalo na předměstí u samé brány.
Svatoš branný z Českého Brodu u. p. n. k. s. t: Když jšel pan
Matěj z Nové Vsi, a Gabriel již mohl za městem býti, i vrátil se zase. Pak když
měhli do města za ním, tehdy pan Zdeněk chytil ho a řekl mu: Milý bratře, po-
jeďme předse a nesnáze nedojdem. A on mu se vytrhl a řekl mu : Nech mě, af sobě
chlapa nebo dva žabím k libosti. A vjel do města. A ihned na pana Matěje meče
dobyl a třel nan koněm. A pan Škvořecký vytrhl tesák na pana Matěje i vehnal
jej do domu páně Šmikova.
Thomáš z Brodu českého u. p. n. k. s. oc: Jšel pan Matěj ze Vsi
a já 8 ním. Tehdy Gabriel vskočil za námi do města, a pan Matěj ustúpíl mu
k Šmikovým vratóm. A on dobyv meče i třel nan koněm a dával mu: Zvyjebený
zrádce, proč s tím kopím chodíš? A on mu řekl: Neb jsem je sobě koupil. A pan
Zdeněk vskočil mezi ně i velel panu Matějovi, aby před ním ušel. A von řekl : Proč
bych před ním ucházel? A já mu nic vinen nejsem. A on vždy přes kuon chtěl
pana Matěje uhoditi. I když naň třel koněm, a on mu ranil kuoh a ptal se ho:
Proč s tím kopím a na koho chodíte? A on mu řekl: Na žádného, než po své
potřebě.
Martin z Brodu u. p. n. k. s. t. : Jšel pan Matěj ze Vsi, a Gabriel na
něho třel hned koněm a dobyl burdéře, chtě ho bíti, a dával mu chlapy a zrádce.
Pan Matěj mu pověděl: Nechtě mě, jeďte, kam vás Buoh obrátí, ať já jdu po své
potřebě. A pan Zdeněk jeho zajiežděl a hájil mu toho. A on pověděl, že mi jest
nelze než chlapa nebo dva zabíti.
Jíra z Brodu, příjmí Vodička, u. p. n. k. s. oc: Když jsem seděl
v vězení v věži, slyšel jsem, kterak se Gabriel jich ptal: Na koho s těmi sudlicemi
chodíte? Potom jsem viděl derou s věže a slyšel jsem, že řekl Gabriel panu Ma-
Svědomí k rohu sv. Martina 1. 1510. 353
tějovi: Dáš sem ten voštíp! A on mu řekl: Pane, nedám! Tehda on mu řekl:
Proč s tím chodíš? A on mu řekl: Pane, proč jsem jej sobě koupil? A on naň
dobyl burdýre a řekl mu: Zvyjebený zrádce, dáš jej sem! I třel nan koněm, chtě
mu škodu udělati. A druhý pacholek také nabiezel pana Matěje: Dáš sem voštíp!
A sáhl k němu i rukou. A Gabriel v tom vobrátil kuoň, chtě, aby mu dal zadními
nohami. A on mu pohodl kuon. A on když uhlédal, že mu kuoň raněn, ssedl
k němu pěšky. Tehdy přiběhl pan Jan z královské hospody, kázal Matějovi ustúpiti
do vrat. Potom Škvořecký vyběhl na pana Matěje a vytrhl tesák a řekl mu: Co
zvyjebený Matěji děláš? A Gabriel chtěl za panem Matějem do vrat, a Škvořecký
jemu nedal. A on mu řekl: Muoj milý pane, pusťte mě, však mi je zrádce zabil
kuon. Potom se on vždy na něho do vrat třel; a pan Škvořecký dral se s ním
o zbroj, chtě mu vydřieti tesák. I řekl mu: Poď, milý Gabrieli! I vedl se s ním
do hospody. Já tobě slibuji za všecko; poď, neboj se a nech toho jedno.
R. rV. 1. E. 23. a.
1705.
Mezi knězem Janem bytem nyní v Mladé Boleslavi s jedné, a Zdeňkem z Prorubě s strany
druhé. 1510, 9. listopadu.
Sabbato ante Martini. Kliment z Bezna, člověk paní Bole-
slavské, u. p. n. k. s. t: Když měl činiti počet kněz Jan, který nyní jest v Bo-
leslavi, panu Zdeňkovi z Prorubě, při tom počtu žádné smlouvy sě jest nestalo.
Mikeš z Bezna, páně Vančuruov člověk, u. p. n. k. s. t.: To mi
v paměti jest, že jsů sě sešli do domu kněžského tu v Bezně kněz Jan, který nynie
bytem jest v Mladé Boleslavi, se panem Zdeňkem z Prorubě. Toho sem já svědom,
že mezi knězem Janem tajmž a panem Zdeňkem z Prorubě smlouva žádná sě ne-
stala, než dobru volí sě rozešli. Prosili sebe oba, aby jeden druhému odpustil, co
jsou sobě mluvili aneb oč jsů sě spolu hněvali.
Martin z Mladé Boleslave u. p. n. k. s. t.: Ten pátek před svatým
Janem k rozkázání páně hejtmanovu jeli sme s knězem Janem do Bezna, a tam
panu Zdeňkovi kněz Jan počet učinil řádný, a pan Zdeněk jej od něho přijal. A kněz
Jan požádal, aby zase pan Zdeněk jemu knězi Janovi zase počet učinil. V tom pan
Zdeněk dal sě v posmievánie kněze Jana, a my sme pak s tím pryč odjeli; a po-
věděli sme panu Zdeňkovi také, že nejsme s tím posláni, aby z něho posměch měl.
Jan kantor z Mladé Boleslave u. p. n. k. s. t. : Z rozkázání pana
hajtmana jeli sme s knězem Janem ku panu Zdeňkovi z Prorubě do Bezna do
kněžského domu v Bezně. Tu pan Zdeněk požádal na knězi Janovi počtu, a kněz
Jan jemu panu Zdeňkovi počet udělal. I požádal tajž kněz Jan na panu Zdeňkovi
počtu, aby mu zase učinil. I počav činiti počet i dal sě v smích, knězi sě posmí-
Archiv Český XIII. 46
354 D. XUL Registra soudu komorního.
vaje. A my vstávše, řekli sme: Nejsmef my, pane Zdeňku, vysláni od pana hajt-
mana na žádný žert. A s tím sme odešli pryč.
R. IV. 1. K 9. a. SroT. STédomí & 1584 a 1698 na str. 257 a 342.
1706.
Mezi Stefanem, Jiříkem a Benešem vlastními bratřími z Pantnova*) s jedné, a Purkartem
Točnlkem z Křimic se strany druhé. 1510, 9. listopadu.
Sabbato ante Martini. Benedikt Urleych z Nového Plzně u.
p. n. k. 8. t.: Když jest mne poslal Štefan z Pantnova*) k Purkartovi Točníkovi
z Křimic, když jest rybník lovil, pro dvamezcítma Ižic s stříbrnými nákončími a po-
zlacenými a dvě z holého stříbra a o koflík stříbrný, a tu jest pověděl on Štefan,
abych jednoho bez druhého nebral. Tu jest Točník pověděl, že lžíce dáti chce; než
co sě koflíku dotýče, to Jiřík a on Štefan dobře vie, na jaký jest to spuosob; bez
čeho by býti nechtěli, mají právo před sebú, s čeho mě viniti. Při tom on Točník
pověděl, dal-li jest Štefan co jeho Tóčníkově mateři víc schovati, aby sě on Štefan
dal zabiti a šel k ní na onen svět. Potom podruhé jest mne poslal on Štefan
k němu k Točníkovi, abych vzal, co mi dá. Tu jest Točník sestře své kázal lžíce
přinésti, a já sem je od nie vzal. Potom jest mi přikázal Točník, abych jich nevy-
dával, že sě chce o to raditi. Po některém dni kázal mi jest on Točník Stefanovi
lžíce ty dáti.
Andres Gytlar z Plané u. p. n. k. s. t: To mi dobře vědomo jest,
když sem sloužil u pana Jiříka z Pantnova v Malešicích, přišel pan Točník v Plzni
ke mně a prosil mne, abych tomu plesnivému koni dosti jísti dal, že mi chce dáti
na pivo. A potom poslal Poláčka svého pacholka do Malešic, abychme ten kuon
vosedlali. Potom přijel pan Točník hnedky za ním, a Poláček na kuon sedl a jel
pryč s panem Točníkem. A ten kuon byl jest páně Štefanuov z Pantnova.
R. rv. 1. E. 10. a. *) Může se též čísti „Pantuova" aneb „Pantnova".
1707.
Mezi Albrechtem Klusákem z Kostelce s jedné, a mistrem Stánkem kameníkem s strany druhé.
1510, 9 listopadu.
Sabbato ante Martini. Vaněk sladovník z Bezna, člověk páně
Zdeukuov, u. p. n. k. s. t.: To jest mi dobře v paměti, kteráž jest pře mezi
panem Klusákem a s druhé strany s Stánkem kameníkem, že jest Staněk zjednal
věži dělati, a než ji udělal, že jest sě rozbořila. A v tom zase s ním s panem
Klusákem že jest smluvil tu věži dělati, a smlouvu jsů vepsali v řezanů ceduli.
Kázal jemu Staňkovi pan Klusák to dílo uručiti. I prosil jest mne Staněk, abych
zaň slíbil. Pak předstoupili sme před pana Klusáka, chtíce slíbiti. A pan Klusák
Svědomí k rohu sv, Martina 1. 1510. 355
četl Staňkovi tu smlúvu, kterůž sú vepsali v řezanú ceduli, a řekl tak: Staňku, při-
stupuješ-li k tomu dílu dobrovolně? A on řekl: Přistupuji. A pan Klusák řekl:
Uručiž mi to! A my pak slíbili sme zan. Potom pan Klusák řekl jemu Staňkovi:
Uděláš-li mi to na lidské zchválenie a budeš toho na mne hleděti, chciC na to dílo
pomoc učiniti.
Martin z Bezna u. p. n. k. s. t.: V té při, kteráž jest mezi panem
Klusákem a Stánkem kameníkem, že jest pan Klusák s ním s Stánkem smlouvu
udělal, aby mu dělal věži. I dělal, a když měl dokonati, tehdy sě zase zbořila.
I smluvili sě, aby mu předsě zase dělal jinou. Pak vzavše spolu smlouvu, požádal
mne Staněk, abych zaií slíbil, že té smlouvě dosti chce učiniti. Na to sobě s panem
Klusákem zdělali cedule řezané. I přišli sme před nebožtíka pana Klusáka. I četl
pan Klusák smlouvu s té cedule i votázal Stanka : Přistupuješ li k tomu dobrovolně ?
A Staněk pověděl, že přistupuji. A pan Klusák řekl : Ujistiž mi to ! I ujistil jest, a my
zan slíbili. Tehdy pan Klusák tak pověděl: Stanku, dělaj! Uděláš-li na lidské schvá-
lenie a budeš-li toho na mně hleděti, také nechci tebe tak nechati, chcif vopraviti.
Václav sladovník z Podcetně u. p. n. k. s. t.: Co sě dotyce pana
Klusáka s Stánkem kameníkem, zjednal jest Staněk u pana Klusáka věží dělati,
a potom sě zbořila. Potom s ním učinil smlouvu dobrovolná, aby ji zase znovu
dělal. Na to udělali sobě cedule řezané. Potom požádal pan Klusák Stanka, aby mu
uničil. I uručil jest, a já sem zan slíbil. Pan Klusák pověděl: Udělá-li na lidské
schválenie, a bude-li na něm pěkně toho hleděti, že chce mu penězi opraviti.
R. rv. 1. E. 22. a.
1708.
Mezi Václavem Andělem z Ronovce s jedné, a s Pavlem Gholtickým z Oujezda s strany
druhé. 1510, 9 listopadu.
Sabato ante Martini. Václav rychtář z Přeloučí, člověk páně
Anděluov, u. p. n. k. s. t: Jest mi to dobře v paměti, když sem byl poslán
s jinými od pana Václava Anděla z Benešovic ku panu Pavlovi na Choltice, aby
jemu panu Andělovi ten pych napravil, kterýž jest mu učinil, když jest mu Vaňka
služebníka jeho zavázal slibem, lep a ptáky i kalousa pobral, aby mu služebníka
propustil a lep a ptáky a kalousa aby mu zase vrátil. A pan Pavel jest nám tak
pověděl: Tak mu krátce povězte, že sě chci k němu podle práva zachovati.
Jan Šilhavý z Přeloučí, člověk páně Anděluov, [sv. p.]
Havel z Benešovic u. p. n. k. s. t.: Když sem byl poslán ku panu
Pavlovi na Choltice od pana Václava Anděla s listem a nalezl sem pana Pavla na
rybníce a dal sem mu ten list. A on jej ode mne vzal a pohleděv nan i řekl : Nechci
mu, nesvědčí mi; a vrhl jej pryč. A já vzav ten list, hned sem od něho pryč šel.
45*
356 D. Xin. Registra soudu komorního,
Jiřík z Benešovic a. p. n. k. s. t.: Byl sem poslán od pana Václava
Anděla s listem ku pana Pavlovi na Choltice. A nalezli sme ho na rybníce i dali
sme mu list. A on pohleděv nau i povrhl jej a řekl, že mu nesvědčí. A my vzavše
ten list šli sme zase ku pánu a pověděli sme mu, jakž on pan Pavel nám řekl.
Daniel z Seníka u. p. n. k. s. t.: Když sem byl poslán od pana Vác-
lava Anděla ku panu Pavlovi Choltickému s Václavem služebníkem páně Andělovým,
i nebylo doma pana Pavla, než služebník jeho páně Pavluov Čapek krajčí; a pan
Diviš, bratr páně Pavluov, řek tomu Čapkovi, aby jej Václava služebníka páně
Andělova rukou dáním propustil. I propustil jest ho tajž čapek rukou dáním.
Pavel z Seníka u. p. n. k. s. t. : Když sem poslán byl od pana Vác-
lava Anděla ku panu Pavlovi na Choltice s sousedem svým a s služebníkem páně
Andělovým Václavem, aby Václava téhož služebníka páně Andělova propustil, kdež
jej byl slibem zavázal. I nebylo jest pana Pavla doma, než Čapek krayčí. A řekl
ten čapek, že jest na páně místě. A pan Diviš bratr páně Pavluov tomu čápkovi
řekl: Propusť jej rukou dáním! A tajž Čapek jeho Václava služebníka páně Andě-
lova propustil rukou dáním.
[Později připsáno:] MDXP den Svátosti jinak den svatého Sigmunda [2.
května]. Havel z Benešovic, člověk páně Václavuov Anděluov, u. p. n. k. s.
t. : Když nás poslal pán s listem puohončím ku panu Pavlovi na Choltice, i při-
šedše na tvrz Choltice, dali sme mu jej, a on otázal sě: Mně-li má býti čili bratru?
A já sem jemu pověděl, že tobě, pane Pavle. A on jej vzal a vzav jej položil jej
na stuol. Potom nám řekl takto: Vezměte ten list zase! A my jsme řekli: Milý
pane, prosíme tebe, rač nás při tom nechati! Ale já vám velím, nerciJi byste jej
musili vzíti, ale musili byste jej sniesti. A ujebte sobě k . . vu mater a děte, nechoďte
ke mně více s těmi listy!
Štěpán z Benešovic, člověk páně Václavuov Andělův, u. p.
n. k. s. t. : Když sme chodili od pána svého s listem puohonným ku panu Pavlovi
na Choltice, i přišedše tam na tvrz Choltice, dali sme jej jemu panu Pavlovi, a on
sě otázal: Mně-li má býti čili bratru? A my sme řekli, že tobě, pane, kázal jej dáti.
A on vzav jej, položil jej na stuol. Potom řekl nám: Vezměte ten list zase! A my
sme řekli : Milý pane, rač nás při tom nechati ! Však jest kázal nám pán nebrati ho
zase. A on nám pan Pavel zase řekl: Ale já vám káži, netoliko abyste musili vzíti
jej, ale že musíte jej snísti, budu- li chtíti! Dále řekl: Jebte se předsě, nenoste
mi takových listuov více!
R. IV. 1. E. 24. a. SroY. SYédomí č. 1615 na str. 278.
Svědomí k roku sv. Martina Z. 1510. 357
1709.
Mezi KatheřÍDŮ Hubáčkovu od Hory Euthny s jedné, a Petrem Trnkou odtudž s strany druhé.
1510, [9. listopadu].
Jan Sanytrník, soused Nového města Pražského, u. p. n. k. s.
t. : Když některú chvíli byl sem u Hory, i přišel jsem k Trnkovi k provazníkovi.
I udělal se mnú zmínku vo Hubáčkovou, že by muž její penieze měl summu ne-
malú, a že by mně pobiezela po ně jíti, abych s ní šel. A já jsem nešel. Potom ty
penieze vzaty sú skrze jiné. A měla je doma, potom je dala schovati panu Barthošovi
krayčiemu s panem děkanem Svatomírem. Potom když se měli o ně děliti, i poslal
jest po Trnku pan Barthoš i mluvil jest k Trnkovi, aby těch řečí všech zanechal
o Hubáčkové a o nich. A on nechtěl. A oni mu řekli dáti z toho XX kop grošuov.
R. IV. 1. K 26. a.
1710.
Mezi Blažkem sladovníkem, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a Bernartem
z Bachmberka a v Jenči s strany druhé. 1510, 11. listopadu.
Die Martini. Jan od Adamuov, sladovník a měštěnín Staréh o
města Pražského, u. p. n. k. s. t. : Když sme byli na paláců na hradě Praž-
ském, upomínal jest Blažek sladovník od Yozuov, měštěnín Starého města Pražského,
Bernarta Rachmberka z dluhu a řek jemu Rachmberkovi : Víš-li, co jest toho dluhu ?
A on Rachmberk znal sě, že jest jemu Blažkovi pět kop grošuov českých dlužen.
Bartoš Lopatský, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n.
k. s. t. : To jest mi v paměti, že jest mne prosil Bernart Rachmberk z Rachmberka,
abych s Blažkem, přítelem svým a Starého města Pražského měštěnínem, mluvil,
by mu počekal těch desíti kop míšeňských, kteréž jemu Blažkovi on Rachmberk
dlužen, do svatého Václava, nic dále. I mluvil sem s ním, a on Blažek na tom
přestal, že mu jich čekal do svatého Václava. A on Rachmberk na ten čas tomu
dosti neučinil, co jest přede mnů sliboval.
R. IV. 1. E. 1. a. a b.
1711.
Mezi Bohuslavem z Benešova s jedné, a Kryštofem z Hermsdorfu s strany druhé.
1510, 11. listopadu.
Feria II. die Martini. Pan Jan Šumburk z Šumburka a v Lands-
hutě takto seznal: Když jsem mluvil s Kryštofem z Hermsdorfu o tu ruoznici, která
mezi nimi jest o ty puohony, i tu jest Kryštof řekl, že Bohuslavovi z Benešova chce
práv býti, před kterým právem chce, jedné aby tam do Trutnova nejezdili, že jest
358 . D. XIIL Registra soudu komorního.
nebezpečno a daleko pro útraty. A to beru k své víře a k své duši, že jest tak
v pravdě, což tuto pravím.
Jan Bayorovský z Třebska, úředník u desk zemských, seznal:
že sem mluvil s panem Kryštofem z Hermsdorfu, aby souduov s Bohuslavem z Be-
nešova před many Trutnovskými nechal a vážil sobě svú starost a nebezpeóenstvie
na cestách, aby jemu raději před soudem komomiem práv byl. A on tak pověděl,
že to chce učiniti, když jeho Bohuslav požene do soudu komomieho, že jemu chce
práv býti a že jemu slibuje ničímž se vytahovati z toho soudu, a že ani hojemstvie
nechce bráti. A to beru k své víře a k své duši, že jest tak v pravdě, což tuto
svědčím.
R. rV. 1. F. 2. b. Srov. svědomí 6. 1607 na str. 272.
1712.
Mezi panem Janem Špetlí z Janovic s jedné, a panem Janem a panem Bernartem z Walšteina
s strany druhé. 1510, 11. listopadu.
Feria II. die Martini. Martin Valovec z Bělé u. p. n. k. s. t:
Toho jest mně dobře svědomo, když jsú postupovali haytmané páně Thovačovského
panu Jencovi Bělé zámku i toho dvora před Bělu, kterýž k zámku přísluší, a v tom
necháno VIII vozníkuov i všeho hospodářství, vozuov, pluhuov i toho dobytka ja-
lového i březieho. Toho jest bylo s potřebu, ale já toho počtu neviem. A sviní
také bylo drahně, ale já jim také počtu nevím. Ovec bylo viece nežli dvě stě.
A v tom píce, kteréž jsú byly k tomu hospodářství, zuostaly v tom dvoře. Pak
dvuor Valovice, v tom dvoře jest postúpeno všecko hospodářstvie. A v tom dvoře
bylo devět koní. Pak ten dvuor najali za pana Jence témuž Martinovi se sta ovcemi
a se čtyřmi koňmi. A ti koni jsú jemu položeni v IX kopách grošuov. Pak mají
páni v tom vuoli zase vzieti koně anebo IX kop grošuov. A k tomu v tom dvoře
zuostalo VIII krav dojných, dvě jalovice dvúletnie, XVII sviní. Pak z toho jsú zase
vzali, když mi páni vyčtli, XL ovec, i hnali je na Kosátky do páně Jencova dvoru,
a k tomu jalový dobytek všecek. Tomu já počtu neviem. Krav VE vzali a hnali
je před Bělou do toho dvoru, též vzali V koní z toho dvoru ne velmi dobrých,
a vuoz jeden a tři brány.
R. rv. 1. F. 8. a.
1713.
Mezi Arnoštem, Ghvalem a Mikulášem a Kryštofem bratírími vlastními a nedielnými z Le-
skovce s jedné, a Alšem Zruckým z Chřeňovic s strany druhé. 1510, 11. listopadu.
Feria II. die Martini. Pan Heřman z Říčan: Jest mi to dobře svě-
domo, že jsa tu bytem v Mnichovicích, i přijeli jsú v noci páně Zruckého lidé
3 •--
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1510. 359
i brali jsú v noci kněze Filipa na ty vozy a na sáně. A tu jsem já je rozuondal,
aby se mord nestal. A tu jsú je Mnichovští na právo do městečka vzali. A potom
jest pan Zrucký přijel a chtě je vyručiti pode C kop grošuov. A Mnichovští jsú
je chtěli jemu na jeho řeč dáti, a jestliže by je páni Leskovci obeslali, aby ve dvú
nedělí se na Cierkvici stavěli. Toho jest pan Zrucký nechtěl učiniti, a s tiem jsú
se rozjeli preč. A Mnichovští je na závazku měli ty lidi páně Zruckého i s těmi
koňmi do dalšieho rozkázánie pánuov Leskovcuov. A to beru k své vieře a k své
duši, že jest tak v pravdě, což svědčím.
V středu den svatého Brykcí [13. listopadu]. Marek z Mni-
ch o vic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když sú přijeli lidé páně Zruckého
k nám nočně ve tři hodiny na noc, chtějíc nám kněze vykrásti, se zbrojí a s ruč-
nicemi, a my porozuměvše tomu, i připravili sme se také k tomu, abychom jim
toho bránili. A tak že sme se jich zmocněli a zjímali sme je a zavazovali slibem
a potom sme je připravili k rychtáři. A potom pan Zrucký přijel k nám a mluvě
ke mně o to tuze. A já sem jemu toho odpieral a pravil sem, že sú nám chtěli
kněze vykrásti, kterýž se u nás do smrti zjednal. A pan Zrucký mluvil, aby mu
lidé jeho propuštěni byli. A my sme řekli, že toho bez vuole pána našeho nechceme
učiniti. A pan Zrucký řekl: že o to k králi JMti chce jeti. A potom učinil s námi
smlůvu před panem Heřmanem z Říčan a před Štosem Jiříkem a před Jiříkem Al-
berovským, a vyručil lidi své pod sto kop grošuov českých, aby ty lidi postavil
před naším pánem s tím se vším. Pakli by toho neučinil, tehdy aby položil sto kop
grošuov českých panu Arnoštovi i bratřím jeho. A na to sme udělali cedule řezané
sepsané. A když tu ceduli přečetl, řekl: Nechci já, byste tak psali, než že sú na
vozy kladli. A my sme jemu řekli : Ne tak ; ale nechť jest tak, kterak se v skutku
dalo. A on řekl: Když nechcete toho učiniti, já na vás puojdu králi žalovat. A my
sme řekli: Jak chcete, tak učiňte!
Johannes písař z Koloděj u. p. n. k. s. t. : Přitrefil sem se k tomu
v Mnichoviciech, když přijeli lidé páně Zruckého, chtiec kněze vykrásti z Mnichovic.
I učinili pokřik Mnichovští, že chtí nám kněze vykrásti. A já sem také tam běžel
s nimi. A když sme tam přiběhli, i měli lidé páně Zruckého kuše napínané. A již byli
nakladli na vozy i na sáně statek kněžský. A Mnichovští se jich zmocnivše i pobrali
je s tím se vším a obstavili je právem. I byli tu některý den na tom právě.
I prosili sú tíž lidé, aby z nich některého odpustili k jich pánu do Prahy. A při-
šedši zase, i pověděli, že pán jich přijede a je vyručiti chce. I přijel pan Zrucký
a je vyručil na takový zpuosob pod sto kop grošuov, aby je stavil ve dvú nedělí zase
na právě, a jestliže by jich nepostavil, tehdy aby panu Arnoštovi aneb jeho bratřím
sto kop grošuov propadl. A tito smlúvce sú mezi nimi byli: pan Heřman z Říčan,
Jiřík Štos a Jiřík Alberovský. A když sú tu námluvu učinili, svolili se, aby cedule
360 D. XIIL Registra soudu komorního,
mezi nimi řezané byly. A pan Zrucký tak pověděl : Pište jak chcete, já ke všemu svoluji.
A já sem sám ty cedule mezi nimi sepsal. A potom pan Zrucký pro některakú věc
jich vzieti nechtěl, že jest nebylo psáno po jeho vuoli; ale prve tomu cestu dal,
aby psali, jak chtí.
Bernarth z Mnichovic [sv. p. a ku konci takto:] I slíbil jest pan
Zrucký za své lidi pod sto kop grošuov českých k rychtáři. A při tom byl pan
Heřman z Říčan, Jiřík Auberovský a Jiřík Štos při té smlůvě. A udělali mezi
sebú cedule řezané i dali jednu Zruckému. A on ji přečetl i chtěl, aby mu opra-
vili, že nechtěl toho slova mieti: kradení kněze, než kladení na vozy. A Jiřík Štos
řekl, že jinač se nemuož psáti, než což prve psáno jest. A pan Zrucký řekl, ne-
chcete-li toho opraviti, že chci na vás králi JMti žalovati, neb nechci, aby moji
lidé za zloděje poctěni byli. A nechtěl smlúvy držeti, než jel s tím pryč.
Václav z Mnichovic [sv. p. a ku konci takto:] A pan Zrucký
přečetši svú ceduli, i nezdálo se mu té smlůvy držeti, než aby ji jinač napsali.
A nechcete-li, puojdu na vás králi žalovati. I řekl mu soused jeden : Udělaj, jakť se zdá.
Jan Žák z Mnichovic [sv. p].
Daniel z Mnichovic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že se kněz
Filip u nás zjednal až do smrti a že nikdy odpuštění nebral. A Zruckého lidé
přijeli pon ve tři hodiny na noc zlodějsky. A my zvěděli a hájili sme jim toho.
A oni měli kuše napínané. A když sme se jich zmocněli, i zavázali sme je slibem
k ruce pánu našemu a jeho bratřím.
Matěj Nesnázuov syn z Mnichovic [sv. p.]
Jan Hamáč, rychtář z Mnichovic, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo,
když sú páně Zruckého lidé zjímáni, tehdy pan Zrucký přijel jest ke ínně a chtěl,
aby byli propuštěni mu z práva. A obec mu pověděli, že toho učiniti nesmie pro
své pány. A v tom sme požádali k tomu pana Heřmana z Říčan, pana Jiříka Štose
a Jiříka Auderovského. A tu jest pan Zrucký vyručil lidi své ode mne pod sto kop
grošuov českých a slíbil ruku dáním za ně. A potom o to rukojemství a smlúvu
kázal cedule řezané psáti pro lepší paměť toho; jednu aby sobě vzal a druhů
abychom my měli. A my sme řekli : Pane Zrucký, nechoďte nikam, až se cedule na-
píší. A on řekl: Pište jak chcete, jedné mi dajte jednu. A když byly napsané,
i dána mu jedna, a on ji četl. A když ji četl, řekl jest tak: že nechci tak mieti.
Kdež jest bylo napsáno pro vykradení kněze nočně. Než potiežte se o to a opravte mi
to. A Štos řekl: Pane Zrucký, bychom se na to mnoho radili, jinač nemuožem dáti,
než jak se ten účinek stal. A pan Zrucký řekl: Nechcete-li mi toho jinač učiniti, po-
jedu na vás králi žalovat. A my řekli : Pane, máte toho vuoli, učiňte, jak se vám zdá.
Duchek příjmí Spirit, písař z Myšlína, u. p. n. k. s. t.: To mi
svědomo, když sem šel se panem Štosem do Mnichovic, i přišli sme k Markovi.
Svědomí k roku sv. Martina U 1510. 361
I přišel tu také pan Aleš Zrucký; a mluvil jest pan Zrucký, aby jeho lidé dáni
byli na rukojmie. A Mnichovští sú k tomu svolili. I chtěli je dáti pod sto kop
grošuov na postavení před jich pány. Tu jest pan Štos a pan Heřman z Říčan
a pan Jiřík Auberovský s Mnichovskými činili tu smlúvu, a Johannes písař Kolo-
dějský jim ji psal. I dotkli v té smlúvě, že z té příčiny dávají je na rukojmie pod
sto kop grošuov, že sú nočně přijeli do Mnichovic lidé páně Zruckého a chtěli jim
jich kněze vykrásti; a pan Aleš Zrucký nechtěl jest k té smlúvě svoliti pravě, že
sú ho nechtěli krásti, jakož pak ta smlúva to v sobě šíře ukazuje. A tu sem já slyšel
čísti tu smlůvu i sám sem ji četl, k kteréž jest pan Aleš Zrucký svoliti nechtěl.
A tak se rozešli.
R. lY. 1. F. 3. b. až 6. a. SroT. SYědomi & 1701 a 1702 na str. 345 a 349.
1714.
Mezi Janem z Kamenné Lhoty p jedné, a mezí Janem a Kryštofem a Štastným bratřím! ne-
díelnými z Oudimé s strany druhé. 1510, 11. listopadu.
Feria II. die Martini. Jakub z Kasanic u. p. n. k. s. t.: Zavolal
mě Jan ze Lhoty před pana Svadbu, kdy jest smlúval vo výstavky. I stala se
smlúva, že Jan XXXti výstavků nechal, abj pánův Žížovských hajnie je vohledali.
I nechal jest dvoutcetí viec.
R. IV. 1. F. 6. b. SroY. SYědomí č. 1595, 1599 a 1639 na str. 266, 269 a 294.
1715.
Mezi Václavem z Štítného s jedné, a mezi Janem z Yokova a na Božové s strany druhé.
1510, 11. listopadu.
Feria II. die Martini. Martin Rudolth z částkovic u. p. n. k. s. t. :
To mi v paměti, když se otázal pan Štítnay pana Jana Božejovského : Proč si mi
ten muoj potok vylovil? A pan Jan řekl: Protože nemá tím potokem voda jíti.
Šiman z Částkovic u. p. n. k. s. t. : Když sú byli pan Štítnay na potoce
pod Lipinami pstruhovém se panem Janem Božejovským, i otázal se pan Štítnay
pana Božejovského: Proč si mi mój potok vylovil? A on řekl: Protože společním
potokem voda nejde.
Jan Novák z Částkovic u. p. n. k. s. t. : Když sú byli pan Štítnay se
panem Božejovským na potoce pod Lipinami, i přihodil sem se k tomu, že pan
Štítnay řekl panu Božejovskému : Proč si mi v mém potoce lovil? A on řekl:
Protože voda společním potokem nejde. I shradil sem vodu, aby šla.
Jíra, rychtářuov syn z Oustrašína, [sv. p.].
Jan Lach z Oustrašína [sv. p.].
Václav, Kraysuov syn z Oustrašína, [sv. p.].
ArchiT Čeiký XIII. 46
362 D. Xin. Begistra so9idm hmamSho.
Jan Lidmanský z Oostrašína [sr. p.]. Dušek z Oostrašína [sy. p.]
[Bakoa pozdějií po straně připsáno:] MDXI* feria IH post Floriáni [6.
krětna]. Matonš, postřihač z Tibora, [sr. p.].
R. IV. L F. 7. s.
1716.
Meri Václavem z Štítného s jedné a Janem z VokoTa a na BoiejoTČ s strany drahé.
1510, 11. listopadu.
Feria 11. die sancti Martini. Jan Lidmanský z Oustrašína,
u. p. n. k. 8. t: Když bylo na rybníce pstrohovém, i optal se pan Štítnay pana
Božejevského : Proč si mi ndélal hráz na rybníce pstrnhovém a na potoce? A pan
Božejovský řekl: Já sem ji nedělal, než když chceš yědětí, že jest jí dělal Martin
Mikšnov syn, Jan Vávraov syn, oba z Bóro. Ale já sem jim dělati nekázal, a s mou
Yuolí to nenie.
Václav z Hustašína, člověk pana Václava Štítného, n. p. n. k.
8. t: Když sme byli některá chvíli s pánem svým na potocích pstruhových v Lipi-
nách, tehdy jest mluvil pán muoj s panem Božovským: Pročs mi tu udělal hráze
v splave ? A on mu otepřel tak : že sem já jí nedělal, že jsú ji dělali moji lidé a bez
mé vuole, Martin Mikšuov syn a Vávrů syn, oba ze vsi Boru.
Martin Rudol z částkovic, člověk páně Štítného, [sv. p.]
Jan Novák z částko víc, člověk páně Václav uov Štítného, [sv. p.]
Jíra, rychtářuov syn z Oustrašína, páně Václavuov Štítného
člověk, [sv. p.]
[Rukou pozdější:] Letha 9C XI^ f. UI. post Floriáni [6. května]. Matouš,
postřihač z Tábora, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to v paměti, když byl otázán Bo-
žejovský od Václava Štítného, s jeho-li jsú volí dělali hrázi v splave na rybníce pstru-
hovém jeho Božejovského lidé, a on Božejovský pověděl, že jsú to bez jeho vuole udělali.
R. IV. 1. F. 7. b. SroY. předchái^íd STědomí č. 1715.
1717.
Mezi Frydrychem Vlčkem z Tetova s jedné, a Václavem a Janem Pulcovými z Eosobud
s strany dnúié. 1510, 11. listopadu.
Die Martini. Prokop ze Lhoty u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že
Jan Pulcuov vyvedl s Václavem z Kosobud Prokopa Elišcova ze Lhoty nočně s statkem
a vybrali jej.
Mareš ze Lhoty n. p. n. k. s. t: To mi svědomo, že Jan Pulcuov a Václav
z Kosobud vyvedli pánu mému člověka Prokopa Elišcova syna ze Lhoty nočně a vy-
brali jej i s statkem.
R. rv. L F. 18. a.
Sviáomí k rohu sv. Martina 1. 1510. 363
1718.
Mezi Janem z Eestřan s jedné, a Alžbětu Bavorovskú z Třebska s strany druhé.
1510, 11. listopadu.
Feria II. die sancti Martini. Kněz Jan z Lomnice, převor
Strakonického konventu, na tu přísahu, kterůž jest biskupu pH vzetí kněžství
svého učinil, seznal takto: Jakož toho na mně pan Jan z Eestřan žádá, abych mu
dal svědomie: když bylo po Strakonickém ohni teď okolo puol druhého léta, co jest
ke mně dala schovati paní Alžběta Bavorovská; i tak já se pomním, když mě jest
žádala, abych jí některé věci její schoval, i učinil sem to s povolením pána Strako-
nického JMti. I přineseno jest šatuov ložních dvě břemena najméň, a k tomu truhla
prostřední, ani velká ani malá, a zamčená; ale já neviem, mnoho-li jest v ní bylo.
Než některý čas potom přišla jest ke mně a brala sobě ňáké potřeby z té truhly,
a já zahléd sem náky koflíček, ale toho nepamatují, byl-li jest pozlacený, a ňáké
šaty chodíce, ale neviem, ženské-li sú byly čili mužské, neb sem já toho nic ne-
ohledoval. A také přinesla jest ke mně měšec, ne malý ani také veliký, s ňákými
penězi, neplný. Ale já neviem, co jest v něm bylo, penieze-li čili groši čili zlaté
neb sem ho nepřehledoval. A jakož na mně toho dále žádá, všecko-li jest to při
mně čili sem jí zase vrátil, i já tak pravím, že což mi kolivěk dala schovati, sem
jí všecko zase vrátil.
Jan z Bílenic, kancléř páně Strakonického, u. p. n. k. s. t: Když
bylo některý čas, jako ten oheň veliký v Strakonicích vyšel, tehdy toho času byl
sem já v Praze po potřebě pána svého JMti. A když sem z Prahy přijel po tom
ohni domuov, tu sem v domu svém nalezl paní Bavorovskú s dítkami a čeládku
její, ana ji manželka přijala jakožto matku svú a postoupila jí jednoho pokoje, co
by měla, aby sobě tam schovala. Než já sem toho nevohledával a v pravdě neviem,
co jest tam svého měla. Než toto sem viděl, že jest měla tu koníky dělné a některú
krávu ; jedna byla velmi opálená, a svině byla také velmi spálená ; pánev veliká jako
pivo vaří, konev cínová a některé cínové nádobíčko, a některé šaty ložní i chodíce,
nemnoho a nevelmi dobré. Také od železa jako plechy, pantíky a hřebíky shořalé
po tom ohni vybrali. To sem viděl, že jest u mne měla, pokudž paměf má nese.
A také mi toto dobře svědomo jest, že nebožtík pán starý JMt ráčil jest pana Jana
Eestřanského a paní Bavorovskú o to slyšeti několikokrát, ale kým se to rozešlo aneb
kterú stranu, že nejsú srovnání, toho já v pravdě v paměti nemám.
Václav Voyta z Strakonic u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že teď
budou dvě létě v puostě po ohni Strakonickém, když sem šel od Salvě, i stál jest
rychtář Strakonický se paní Bavorovskú a uhlédav mě, i zavolal mě: Voyto, poď
sem! příkázalf pán starý i mladý, aby Bavorovské v pokoji nechal a neklnul jí
a nelál. A Bavorovská řekla : Milý sousede, však sú mé kurvy zapálily děvky u mne,
46*
364 D. XIIL Begistra soudu komorního.
a co sem já tím vinna? A ty máš také děvky i čeleď; kdyby u tebe tvá čeleď za-
pálila, také-li by ty tím měl vinen býti?
Janek Malý z Strakonic n. p. n. k. s. t: To mi svědomo, že jest
paní Bavorovská mluvila: Jestliže kto na mě provede, že jest ode mne oheň vyšel
a žě skrze mne škodu jakú vzal, žě co stane za groš, dám mu dva, pakli za peniez
stane, dám mu tři penieze.
V úterý po svatém Martinu [12. listopadu]. Absolon z Brloha
vyznal takto: To mi dobře svědomo, žě Jiřík kovář v Strakoniciech není shořalý.
A také sem to slyšal od Jánka řezníka, žě mi pravil, žě není shořalý. A to beru
k své vieře a k své duši, žě jest tak v pravdě.
Yojislav z Eestřan vyznal takto: To mi svědomo, že Jiřík kovář z Stra-
konic není shořalý, a Martin Buben, Jíra ^mlynář, Petr švec, Lyska, Janek Malý,
Tetaur Jiřík, Jakub konvář nejsú pohořelí. A to beru k své vieře a k své duši, že
jest tak v pravdě.
Jan Skřivan z Strakonic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že Jiřík
kovář, Martin Buben, Jiřík mlynář, Jiřík Tetaur, Petr švec a Mathůš Lyska, Jakub
konvář a Janek řezník nejsú pohořelí a jsú všickni z Strakonic.
Burian z Běšin vyznal takto : To mi svědomo, že Petr švec, Martin Bílek,
Jíra mlynář, Mathůš Lyska, Janek řezník, Jiřík kovář, Jiřík Tetaur, Jakub konvář,
všickni z Strakonic, ti nejsú pohořelí, kteréž jsem tuto jmenoval. To beru k své vieře,
k své duši, že jest tak v pravdě.
Kříž Sapina z Strakonic z dolejšieho městečka [sv. p.].
Kubík, hrnčieř z Strakonic, [sv. p.J.
R. IV. 1. F. 14. a. SroT. SYédomí č. 1572 a 1698 na sir. 242 a 336.
1719.
Mezi Janem Eestřanským a Bavorovskú. 1510, [11. listopadu].
Absolon z Brloha seznal takto: To mi jest svědomo, že když sem přišel
do Strakonic po ohni, tu sem šel s panem Janem Eestřanským do jeho domu, tu sem
viděl, že byl duom shořalý;*) a vepře umrlého sem viděl na dvoře. A beru to
k své víře, k své duši, že jest tak v pravdě, což svědčím.
Jan Burian z Bcšin: Když sem přišel do Strakonic, tu sem šel do páně
Janova Eestřanského domu. Tu sem viděl, že jest mu všecken duom z gruntu vy-
hořal. A to beru k své víře a k své duši, že jest tak, což svědčím.
Jan Skřivan z Strakonic u. p, n. k. s. t. : Jest mi to vědomo, že jest
v Strakonicích shořal panu Janovi Eestřanskému duom podle paní Bavorovské
s stodolou, s chlévy.
Eubík, hrnčíř z Strakonic, [sv. p.].
i
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1510. 365
Stáné, řezník z Strakonic, u. p. n. k. s. t: Toho sem svědom, že jest
panu Janovi Kestřanskému v Strakonicích duom shořal i stáje, stodoly. A to pama-
tují, že jest mluvil to pan Jan Eestřanský, že jsú mu peníze a šaty shořaly také.
Jiřík Tetaur z Strakonic n. p. n. k. s. t: Toho sem svědom, že jest
panu Kestřanskému duom v Strakonicích podle paní Bavorovské shořal s marštalemí,
8 stodolu. A já sem mu přivezl byl XXIV for obilé do toho domu ten rok, a co
pak jiní, toho já nevím, a že jest mu to všecko shořalo.
R. IV. 1. F. 17. b. Srov. syědomí & 1572, 1698 a 1718 na str. 242, 385 a 863. *) Za tím pře-
škrtnutá slova: „krom t komoře sem v jedné byl, a ponebí nebylo docela shořené.^
1720.
Mezi Václavem [z] Štietného s jedné, a Janem z Yochova a na Božejově s strany druhé,
o plotce a o brání zemé. 1510, 11. listopadu.
Feria II. die Martini. Jan Lidmanský z Oustrašína, páně Vá-
clava Štítného člověk, u. p. n. k. s. t. : Když některý čas bylo, tehdy na
potocíech těch udělal pan Božejovický dva ploty a zapěchoval. A pán se otázal:
Pro kterús příčinu to udělal? A on pověděl: Pro tu příčinu, že ta voda tudy nemá
jíti. A pověděl, že mému pánu z mé mladosti nebylo toho hájeno ani překáženo, co
já mohu pamatovati, až pan Božejovský to učinil.
Václav z Oustrašína, Kraysova Vaňka syn, páně Václavuov
Štítného člověk, u. p. n. k. s. t. : Když sme byli na těch potocíech, tehdy pán
muoj tázal se pana Božejovského : Pročs mi v mém potoce přehrazoval? A on po-
věděl: Pro tu příčinu, že tudy voda nemá jíti. A pán mu náš řekl, že má jíti tudy.
A za naší paměti — já jsem se tu rodil — vždycky tudy potok šel.
Martin Rudol z Částkovic, páně Václavuov Štítného člověk,
u. p. n. k. s. t. : Co se dotyce vody té, i když náš pán se pana Božejovského otázal,
z které příčiny mu jest tu plot učinil; a on pověděl: Z té příčiny, aby tudy voda
nešla. A já to pomním, neb jsem tu rozený od LXXti leth, že jest tudy voda šla.
Jíra, rychtářuov syn z Oustrašína, u. p. n. k. s. t: Když bylo některú
chvíli, tehdy muoj pán mluvil s panem Božejovským : Pročs mi ty dva plótky udělal
a za to prstí zapěchoval ? A on pověděl : Proto sem zapěchoval, že tudy voda jíti nemá.
Jan Lach z Oustrašína [sv. p.]. Dušek z Oustrašína [sv. p.].
[Pozdější rukou:] MDXP f. III. post Floriáni [6. května]. Mathouš,
po střih ač z Tábora, u. p. n. k. s. t. : Toho sem svědom, že jest Božejovský
udělal ploty v Lipinách v potoce a udělal mezi nimi hrázi, i vobrátil tu vodu do
jiného potoka, aby nešla tiem potokem, kudy prve šla. I voptal ho Václav Štítný,
proč jest bral zemi na jeho. A on Božejovský pověděl: Já sem mněl, že sem bral
na svém. A tomu budou štyři létha v křížové dni.
yA D. XUL Begidra so9idm hmamSko.
áiman z Čistkoric a. p. il k. s. t: To mi SYédomo, když se pUl pan
ikítojj paus BoiejOTskáhOy proč jest bral zemi r louce čloT&a jeho a z jeho
gnmthii, a on řekl: Ji sem mnS, že jest ďoTdui mého Jana ze Lhoty ode drora.
A nabral jí mnoho yozuot a hradil jí ▼ potoce.
Jan Lidmanský z Onstrašína [sr. p.].
Viclar z Oostraiína [sv. p.]. Jan Lach z Onstrašína [sr. p.].
R. nr. L F. 16. A. A F. 17. A. SrOT. irédoid h 1715 a 1716 ba Ur. Ml a 361.
1721.
Ifezi porgmistrCTi a raddon i tíí obd méata Plskn s jedné, a BohnslaTan Dihú z Badkorie
8 stnmy drahé. 1510, 11. listopadu.
Feria U. die MartinL Jíra z Smrkovic, člověk pánnor Pí-
seckých, hajný lesnov Píseckých nad Hnorkami mezi Seliborem
a mezi Maletici a Putimí, u. p. n. k. s. t: Sekali pod mým ouřadem pa-
cholci páně DrhoTi les v Huoridurh pánuov Píseckých. Nekoupil jest on pan Drha
toho lesu ani on mluyil se mnú. Pak ji sem sě roptal padiolkuov těch: Kto jest
Tám kázal to sekati? A oni řekli: Pan Drha.
Jan Trunček z Putimě, hajný na Huorkách lesuo? těch, kteří
leží mezi Putimí a mezi Maletici, mezi Smrkovici [sv. p.]
S. nr. L F. S3. A.
1722.
Mezi Kryštofem z Sabenic a z Blatná s jedné, a Janem Mladotu. 1510, 11. listopadu.
Feria n. die Martini. Jiřík z Eostomlátek, člověk páně Doni n-
ského, u. p. n. k. s. t: že já ničehož nejsem svědom a nevím nic, než pan
Kryštof chce, abych sě pamatoval, a já nevím v čem.
Jaroš z Kostomlátek, člověk páně Donínského, u. p. n. k. s. t:
že přijel pan Kryštof do Kostomlátek a mluvil se mnú, že sukni tu vodpouštímť
a mohuf ještě za dvě státi ; jediné máš-li co v paměti, aby pověděl vo koni jakéms.
A já nevím, vo jakém.
Jan z čeliče, člověk páně Donínského, u. p. n. k. s. t: Když
sem přišel ku panu Kryštofovi z Sabenic, tehda sě mne tázal, doma-li jest pan Mla-
dota. A já druhdy sem řekl, že jest, a druhdy že nenie. Tak, říkával on pan
Kryštof, měl bych k němu poslati, že mi za dvanáct kop gr. slíbil.
R. rV. L F. 28. b.
1723.
Nestání k svědomí. 1510, 11. listopadu.
Feria II. die Martini. Pan Voldřich Myška čekal na svědky, na
páně písařovu manželku, na Petrovského, na paní Johanku starů maršálkovu, dopoledne.
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1510. 367
Pan Frycek z Dalimiřic též na den svatého Martina stál až do po-
ledne, čekaje svědkuov, které pan Svojanovský postaviti měl dopoledne.
Filip kovář z Mělníka na den sv. Martina vopovídal sě, že čeká na
svědomí páně Řepnicovo a p. Václavovo z Radovesic.
Páni Čáslavští postavili na den sv. Martina svědky, pro které od pana
Špetle pohnáni, ale pan Špetle nestál.
Pan Doubek přiznal sě, že stojí na hradě Pražském k svědomie panu
Eomouzskému.
R. IV. pří L D. 18. yloženo na kuse papíru.
1724.
Mezi Václavem z Polák s jedné, a Zigmundem Baršem z Kamenice s strany druhé.
1510, 12. listopadu.
Feria III. die V fratrum. Jakub ze Zderaze, páně Wolfuov
člověk z Gutšteina, u. p. n. k. s. t.: Jest mi v pamětí, že jest pravieval ne-
božtík pan Penkar častokrát, že pan Zigmund Bareš má smlouvu s panem Václavem
Polacským takovú, že on Bareš má dávati jemu Polacskému každé spuštěnie rybníka
toho, který jest pod Zderazí najbližší, čber ryb.
Jan kovář ze Zderaze, člověk páně Wolfuov z Gutšteina, u.
p. n. k. s. t.: Toho sem já svědom, že sem slyšal od pana Penkara nebožtíka, že
jest pravil, že má pan Zigmund Bareš smlúvu s panem Václavem Polacským takovú,
že jemu Polacskému má dáti každé spuštěnie toho rybníka, který jest pod vsí Zde*
razí, on Bareš čber ryb.
R. rv. L F. 8. b.
1725.
Mezi Albrechtem Ciplou z Kravská a Martinem Lišků z Wimperka s strany druhé. 1510, [12. listop].
Dušek Budislavský, měštěnín města Mayta, u. p. n. k. s. t.: že
byl sem při té puotce, kdež jsú sě pohodli spolu Martin Liška z Wimperku a Al-
brecht Cipla z Kravská o nebožtíka pana Jana Kostku. Dával jemu panu Janu
Kostkovi lháře, že jest byl nebožátko neupřímé, co jest s kým smluvil, že žádnému
nezdržel. Tehdy Albrecht Cipla zastával pana Jana Kostku. A Martin Liška řekl:
Proč ty jej zastáváš? Zda-liž toho nevíš, že jest tebe nechtěl v Litomyšli míti?
A to já mohu provésti.
R. IV. 1. F. 9. b.
1726.
Mezi Petrem Malovcem z Ghaynova s jedné, a Jindřichem Hodéjovským z Hodéjova s strany
druhé. 1510, [12. listopadu].
Jan z Votic, člověk páně Burianuov Votického, u. p. n. k. s. t.:
368 D. XIII. Registra soudu komorního.
Byli sme posláni od pana Petra Malovce ku panu Jindřichovi Hodějovskémn vo pe-
níze, aby poslal on Hodějovský po ně ku panu Petrovi Malovcovi, chce-li, že budou
dány jemu Hodějovskémn.
Jan kovář z Votic u. p. n. k. s. t: Když sme byli posláni od pana
Petra z Malovce ku panu Jindřichovi Hodějovskémn o penieze, kteréž jest měl dáti
člověk páně Yotického Ryneš z Radotína jemu panu Jindřichovi, pověděl pan Petr
Malovec, že jsú hotovy, aby on Hodějovský po ně poslal, chce-li, že mu dány budou.
R IV. 1. F. 9. b.
1727.
Mezi Janem z Koloděj a na Skaličce s jedné, a Pruošou z Toušeně s strany druhé.
1510, 12. listopadu.
V úterý po svatém Martinu. Tobiáš z Kyje, člověk páně Atrz-
pachuov, u. p. n. k. s. t: To mi svědomo, že jest Pruoša vzal od pana Jana
Koloděje IX dčberuov ryb, po XLV groších českých dčber. A já sem mu jich po-
máhal vésti z nájmu a vzal sem jich čtyfí dčbery na svuoj vuoz. A Pruoša vzal na
svuoj pět dčberuov, a za to mi jest platil.
Vaněk z Skalice u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že Pruoša z Toušeně
vzal od pana Jana Koloděje IX dčberuov ryb po XLV groších českých, a za ně mu
nic nedal. A Tobiáš vzal na svuoj vuoz čtyři dčbery a Pruoša na svuoj vuoz vzal
pět dčberuov.
R. rV. 1. F. 11. b.
1728.
Mezi Alžbětou Bavorovskú z Třebska s jedné, a Janem Eestřanským oc s strany druhé.
1510, 12. listopadu.
Feria III. post Martini. Michal, pacholek páně Robmhapuov,
u. p. n. k. s, t.: Když sem byl u paní Bavorovské v Strakonicích, že sem vyšel
na dvuor v noci, viděl sem, ano hoří Vojtova stodola. A ještě nehořalo nic u paní
Bavorovské.
Jíra, obývající na předměstí města Písku, u. p. n. k. s. t: Když
sem byl učedlníkem u Jiříka Tetaura, kožehiha v Strakonicích, běžel sem v noci
k mateři své mimo duom paní Bavorovské, a stáje jedna z zadu domu paní Ba-
vorovské vedle Voytova domu horala, a v ŠkorĎovic domu čtvrtý duom od Bavo-
rovské horal všecken z zadu i s předu. I u jiných souseduov hořelo také s předu
i s zadu, jako u Voyty a u starého rychtáře.
R. rV. 1. F. 12. b. SroY. SYědomí & 1572, 1693, 1718, 1719 a 1728 na str. 242, 835, 368, 364 a 368.
- ■ j '
Svědomí h roh^ sv. Martina 1. 1510. 369
1729.
Mezi Vilémem Mračkem z Dube s jedné, a Jiříkem Žehartem z Nasevrk s strany drahé.
1510, 12. listopadu.
V úterý po svatém Martině, Vondřej rychtář z Prčice u. p.
n. k. 8. t.: To mi v paměti, že mě pán muoj poslal s konšely k Jiříkovi Žehartovi
z Nasevrk, chce-li mu ten pych napraviti, kterýž mu udělal, že mu zbil člověka
jeho jménem Mathúše Pitáka na svobodné královské silnici. A on řekl: že nemám
pánu co napravovati.
Vaněk Sítař z Prčice konšel [sv. p.]
Mach z Prčice konšel [sv. p.].
Vondřej Hnízdo z Předvojova u. p. n. k. s. t: Byl sem požádán vedle
souseda, když jej byl obeslal neboštík pan Jan Malovec z Pacova, jménem Mathúše.
I šel sem s ním. I učinil jest neboštík pan Jan otázku: Chceš-li, teď tvého syna
osadím. A Mathúš řekl: Milý pane, já bych tomu rád. A já sem řekl: Pane milý,
nebude-li napřed pána Boha a TMti, že on tomu neučiní nic. A pan Jan řekl: Ta-
tíku, pomoz mu nětco, však muožeš. A Mathúš řekl: Pane, já s to býti nemohu, neb
sem ho prve oddělil. A pan Jan mu řekl: Ale puojč mu krávy, a jáf mu také
nětco připomohu. A Mathúš řekl: Pane, již já to učiniti chci s svú velikú škodu.
Jan z černotic u. p. n. k. s. t.: Když neboštík pan Jan Malovec obeslal
před se Mathúše z Černotic, a když sme k němu přišli na Borotín, tu neboštík pan
Jan řekl: Nu, Mathúši, teď já tvého syna chci osaditi; co mu chceš pomoci?
A Mathúš řekl: Pane milý, již sem já jemu učinil, co sem měl učiniti, a přes to,
ač s svú velikú škodu, to učiním, ještě mu krávy puojčím. I puojčil mu. A potom
pan Jan jej osadil v Záhoříci. I nebyl na tom grunthu čtvrti létha, až jej pan Jan
zase z toho grunthu ssadil. A on potom šel zase k otci a kázal otci svému tu
krávn zase zajieti. A on šel a zajal ji; a v tom Jiřík Žeharth postihl ho a bil jej.
Jan z černotic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že mi otec puojčil
krávy, a já potom byl sem osazen na grunthu pana Jana Malovce neboštíka ; a potom
mě pán ssadil zase z grunthu. A já šel sem k otci svému zase a kázal sem otci, aby
šel a zajal tu krávu zase. A on šel, a v tom postihl ho Jiřík Žeharth i bil jej
a zranil.
Martin z Měšetic u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že Mathúš otec
muoj puojčil Janovi bratru mému krávy. I přišel jest Jan zase k otci a mluvil mu
takto : Milý tatíku, poněvadž se se mnú tak potiskají a pohánějí, jdi a zajmi ty svú
krávu zase a opatř své; neb já tam býti nemohu. A on šel bílé dni svobodně.
A Jiřík Žeharth postihl ho i bil jej a zsekal a zchromil na svobodné královské silnici.
R rv. 1. F. 18. a.
Archiv Česky XHI. 47
370 D. XIIL Begistra soudu homomíko.
1730.
Mezí Jiříkem ze Štermberka s jedné, a MikuláSem Trubačem z Limbarka s strany drahé.
1510, 12. listopado.
Feria III. post Martini. Martin z Benešova o. p. n. k. s. t: Žá-
dali jsú na panu Štemberkovi páni Limborští práva na souseda našeho z Benešoya,
na Jana Votavu^ a pán jim právo pustil nan a držal jim toho Yotavu štyry neděle.
Potom sú sě páni Nymburští zase nenavrátili.
Mikuláš z Benešova, člověk páně Šternberkuov, u. p. n. k. s. t:
Když páni Nymburští přijeli do Benešova žádajíce na panu Štermberkovi práva na
souseda našeho Yotavu z Benešova, a pán JMt propustil jest jim právo na téhož
Yotavu. Když právo nan pustil, kázal ho vsaditi a jim Nymburským kázal zase ne-
meškajíce přijití. A držal jim ho až do štyř neděl. A oni Nymburští nepřyeli sú.
I potom jest ho na rukojmie dal.
Jan Pupek z Benešova, člověk páně Štermberkuov [sv. p.]
R. rV. L F. 23. b.
1731.
Mezi panem Čemčickým oc s rukojměmi Salomeny z Badovesic. 1510, 12. listopadu.
Feria III. post Martini. Jan písař z Nového města, služebník
páně černčického, u. p. n. k. s. t: To mi jest svědomo, že pan Yilém Yese-
licky ukázal mi ceduli, jíž rok minul po svatém Jeronýmu, k kteréžto ceduli při-
pravil mne jest puohonem vedle práva, tak že jsem sě k nie přiznal vedle práva,
že jsú v té ceduli rukojmie psáni, kteréž mi jest kázal psáti pan čemčický. Kte-
řížto rukojmie slibovali jsú za věno paní Salomeny z Radovesic, jakož ta cedule
v sobě šíře vysvědčuje. A též i nyní k též ceduli sě přiznávám vedle práva.
Jiřík z Hradiště u. p. n. k. s. t.; Sem toho dobře svědom, když jest
sobě pojímal pan Bavor Yeselický pannu Salomenu z Radovesic od panie čemčicské
za manželku, že jest po nie pan čemčicský jmenoval padesát kop grošuov českých,
a proti tomu jest pan Bavor jí paní Salomeně uručil sto kop grošuov českých a XXY
kop grošuov vše českých. A za to jsú rukojmie: pan Beneš Sendražský, pan Matěj
EQožek, pan Jiřík Spytský, pan Zigmund Eafunk, pan Jan Tamchyna, pan Yýšek
z Yeselice, pan Beneš Bába, pan Vilém Yeselický, jakož cedule, kterúž tíž rukojmie
mně sú čtli a ukazovali, plněji svědčí, že jest to tak v pravdě.
R. IV. 1. F. 24. b. SroY. nálezy & 1622—1624 na str. 284 a 285.
1732.
Mezi Kryštofem z Sabenic a z Blatná s jedné, a Václavem Mladotu z strany druhé. 1510, 13. list
Feria lY. post Martini. Jan Krajčí, měštěnín města Nym-
Svědomí h rohik sv. Martina 1. 1510. 371
bnrka, u. p. n. k. s. t: Tak sě stalo, když sem jezdil s panem Kryštofem ku
panu Mladotovi do Čilce, ptal sě pan Kryštof nan, doma-lí jest pán, a panie řekla,
že ho doma nenie. Potom pan Kryštof řekl jí : Milá paní, víš vo tom, že jest mi
měl pan Mladota list udělati na XII kop grošuov českých? A ona řekla: že vím vo
tom, milý pane Kryštof; když bude doma, budete spolu mluviti vo to. Potom chodil
sem podruhé s týmž Kryštofem k němu k Mladotovi v Limburce do kamenného
domu. Řekl Kryštof jemu Mladotovi : Víte dobře, že ste mi řekli list udělati, a ne-
udělali ste. A on Mladota pověděl, že nemám pečeti, že sem jie bratru puojčil.
Když pečeť mi vrátí, že já chci udělati.
Matěj z Strach, člověk pana Bohuslava Chrta, u. p. n. k. s. t.:
Když sme byli přijeli se panem Kryštofem do Nymburka ku panu Mladotovi, ku
panu Bílému, tehda jest pan Kryštof řekl jemu panu Mladotovi : Proč mi těch peněz
nedáš, Xnti kop grošuov, aneb mi list na ně udělaj. Pan Mladota řekl : Nemám pe-
četi doma, puojčil sem jie bratru ; udělal bych to rád. Když kolivěk budu míti doma
pečeť, tehda udělám. Pošli, koho chceš, ke mně po ten list.
R. rV. L F. 10. b. SroT. STědomí é. 1722 pa str. 866.
1733.
Mezi Václavem Behmem z Konobrž s jedné, a Hans Hallerem z Ghba s strany druhé.
1510, 13. listopadu.
V středu po svatém Martině. Jiřík Zámečník, měštěnín ze
Chgba, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že Mattes Czysser, vedle jiných mocný
poručník někdy Jiříka doktora Hallera v Mostě, hyndroval jest nějakú summu peněz
u Václava Pehma z Konobrž, které penieze svrchu psanému někdy Jiříkovi Halle-
rovi dlužen jest byl, aby ty penieze vydávány nižádnému nebyly, leč by o to právem
a soudem rozeznáni byli.
Jiřík Zámečník ze Chgba u. p. n. k. s. t: Jakož jsem mocný poručník
vedle jiných statku někdy Jiříka doktora Hallera, kdež list mám, kterýž svědčí na
Václava Behma z Konobrž na tři sta zlatých rejnských, kteréž jest svrchu psanému
doktorovi Hallerovi on Václav Pehm dlužen zuostal. A v tom listu ta vejmienka
stojí, jestliže by pán Buoh neuchoval smrti Jiříka doktora Hallera, aby svrchu
psaný Václav Pehm tu summu zlatých žádnému nevydával, než dětem zuostalým Er-
harta Hallera, jakož pak týž list to šíře v sobě zavierá a ukazuje.
R IV. L 19. b.
1734.
Mezi Václavem Frankem z Libichova oc s jedné, a Václavem Bezdružickým z Kolovrath
8 strany druhé. 1510, 13. listopadu.
V středu den svatého Brykcí. Alžběta Cvokova z Starého
47*
372 D. XIII. Registra soudu iomomího.
města Pražského u. p. n. k. s. t: Když sem přišla ku panu Eošátecskému na-
pomínat svého dluhu, i přišel v tu chvíli pan Václav Franěk i napomínal přede mnú
pana Eošátecského : Milý pane, račte mi dáti ty penieze, kteréž ste mi dlužni.
A pán řekl : Milý pane Fraňku, dám rád, když ntgprv penieze mieti budu. A Franěk
řekl : Yiete-li VMt, co jest toho dluhu, že jest L kop míšeňských bez některého groše?
A pán řekl: Však viem, že mi křivdy neučiníš. A Franěk řekl: Jiným VMt jistotu
děláte, a já ještě jistoty nemám; kdyby vás pán Buoh neuchoval, kto by mi mé
dal? A pán řekl: Mně se zdá, žes tím jist, jako by je doma měl. Paklit se zdá,
i tu jistotu já tobě udělám.
R. rV. 1. F. 21. b.
1735.
Mezi Janem z Záp s jedné, a Elškú Jandovou s strany druhé. 1510, 13. listopadu.
FerialV. dieBriccii. Brož z Čelákovic, člověk páně Zápského,
u. p. n. k. s. t. : Co sě rybníka dotýče páně Zápského, který leží u Toušeně za pří-
vozem, že sem tudy v letě na ten rybník chodíval a jezdil, a že sem s něho dobré
ryby brával a že jest vody pln býval.
Vácslav z Hustiřan takto svědčil: Chodil sem toto léto vokolo rybníka,
který leží u Vopočna u Labe, že v něm přes celé léto málo víc vody přes loviště
bylo a téměř nic. A to beru k své víře a k své duši, že jest tak, což tuto svědčím.
[Později připsáno:] MDXF v pátek den Svátosti [2. května], Martin
z Záp u. p. n. k. s. t.: Když mě posílal pan Jan Zápský do Vopočna o rybník,
bych paní Elšce Jandové ukázal, kterak mají vodu hraditi, i okázal sem já jim, aby
popletek dělali, jako jsme my prve dělali, a na to hnuoj cpali a rum vozili. A oni
počavše tak dělati nětco málo, i nechali tak. Voda přišla, sehnula plot, mezeru udělala
v prostředku. Pak sem vo to jezdil dvakrát, aby vopravovali; neb na rybník vody nic
nešlo. A když sem sě votázal purkrabie jejího paní Jandové, proč voda nejde na
rybníky, a on řekl : Nemáme dělníkův. A potom mi pak řekl podruhé, že nemá kdy
hraditi té mezery. Pak mi pán kázal, abych mu tak pověděl, aby to vopatřili, když
již vody nehradili, a že já s tím nechci nic míti činiti. A celé létho v tom rybníce
vody nebylo, než v lovištích jedno.
Jan Tkadlec z Záp u. p. n. k. s. t.: Toho rybníku Vopočenského co sě
dotýče, vo který sě soudí pan Jan Zápský se paní Jandovu, letním časem, šel sem
mimo něj dvakrát k Vopočnu; byla na něm voda malá.
[Později připsáno:] Feria V. die Stanislai [8. května 1511]. Jiřík
z Uoděrad takto svědčil: To jest mi dobře s vědomo a v paměti, když sem byl
na Toušeni úředníkem u paní Jandové, že jest pan Zápský posílal ku paní Jandové
několikrát, žádaje toho na nie, aby mu vodu na Polabský rybník pustila, tak jakož
Svědomí h roku sv^ Martina i. 1510. 373
smlouvu má. I ten rybník neměl jest v- létě vody s dostatkem, tak jakž rybník má
míti. A potom jest pan Zápský také sám přijel ke mně, ukazuje mi, která sě mu
škoda děje pro nepúštěnie vody. A já sem to na paní vznesl a jí to oznámil. A to
beru k své víře a k své duši, že jest tak v pravdě, což tuto pravím.
R. IV. 1. F. 27. a.
1736.
Mezi Adamem Rouzinem ze Bzí s jedné, a Linhartem Ekhartem s strany druhé.
1510, 13. listopadu.
V středu po svatém Martině. Václav Zlatník z Budějovic u.
p. n. k. s. t: To mi svědomo, když sem v úterý ráno před svatů Barboru nyní
rok minulu u Lj^nharta Ekharta byl v domu jeho nahoře v světnici, kterýž jest
ležel v těžké nemoci, tu jsú přišli dva služebníci, jeden páně Adamuov Rouzynuov
a druhý páně Jiříkuov Maynišuov, do domu a do světnice Lynhartovy, mluvíce
takto k němu: Pane Lynharte, posláni sme od pánuov svých k vám na žádost tu,
kteráž jest včera u večer k vám skrze pana Maynuše, kterýž byl s jinými pány od
pana Adama Rouzyna poslán, učiněna, po odpověď. I Lynhart takovú jim dal od-
pověď: Vidíte, že ležím v těžké nemoci, a páni moji ještě se z Prahy domuov ne-
vrátili, majíce každý den přijeti a od mých dobrých přátel odpověď přinésti, což
se nyní v té při dalo. A když přijedou a pán Buoh mi z této nemoci pomnož, tehda
jemu chci na žádost jeho odpověď dáti, kterůž se bude moci spraviti. A s tím jsú
od Lynhartha preč šli.
R. IV. L 19. a.
1737.
Mezi Niklem z Raychau s jedné, a panem Krakovským oc. 1510. 14. listopadu.
FeriaV. post Briccii. Hanuš Srcha z Pantnau, služebník pana
Krakovského, takto svědčil: Poslal mě jest před minulým časem pán muoj pan
Krakovský s písařem svým Janem, kterýž tehdáž byl u něho, a s nějakým Mašta-
léřem k Niklovi z Raychau, ouředníku na Krasově, s listem. Ten sme jemu Nikloví
od pána JMti dali. Tu sem také s ním mluvil, aby jel s námi k JMti. A bylo jest
nám také od pána JMti poručeno, jestliže bychom kterého zloděje neb lotra našli,
tehdy měli sme jeho Nikle žádati, aby sě jimi ujistil. I nenašli sme žádného. A to
beru k své víře a k své duši, že jest tak, což tuto* pravím.
Jan z Buštěhradu, kuchař, u. p. n. k. s. t: Když sem byl kuchařem
na Krasově u pana Nykle z Raychu, i přivedli ňákého Kubu z Vřesu na Krašov
sedláci. A pan Nykl kázal ho vsaditi do věže. I seděl tu na týden a potom vy-
lámal se z věže a utekl.
R. rV. 1. F. 20. a.
374 2>. XIU. Registra soudu komorního.
1738.
Mezí Mikulášem z Robous s jedné, a Jindřichem Chvalovským z Ledeč 8 strany druhé.
1510, 14. listopadu.
Ve čtvrtek po svatém Brykcí. Markéta, hospodyně v páně
Dnbeckého domu v Praze, u. p. n. k, s. t: To mi svědomo, když se rozne-
mohla panna Lidmila, sestra pana Jindřicha Chvalovského, i poslala po pannu Dorotu
Všejamskú. A když jest přijela, tu jí panna Lidmila dala klíče ode všeho, což v svém
sklepu měla: A jestliže by mě pán Buoh od smrti neuchoval, já tobě všecko po-
rúčiem. A panna Dorota hned po smrti její v pátek pobrala všecko a vezla preč
se paní sestru svá a s čeledí, kterúž měla. A v tom jí žádný nepřekážel. A pan
Mikuláš z Robous při tom nebyl ani paní Stúpová, když to brala a vozila.
Jána z páně Dubeckého domu [sv. p.].
B. rv. 1. G. 3. a.
1739.
Mezi Eatheřinú Stúpovú ze Lhoty s jedné, a Jindřichem Ghvalovským z Ledeč s stitmy
druhé. 1510, 14. listopadu.
Ve čtvrtek po sv, Brykcí. Markéta, hospodyně v páně Dube-
ckého domu v Praze, a Jána z páně Dubeckého domu v Praze [svědčily
slavně jako pH č. 1738.].
B. rv. L G. 4. a.
1740.
Mezi Janem Hrabaní z Vlkánova puovodem s jedné, a Zigmundem z Eošíně pohnaným
8 strany druhé. 1510, 16. listopadu.
Sabbato post Bricci. Petr Babka, měštěnín Starého města
Pražského, u. p. n. k. s. t.: Přišel sem ku panu Hrabaňovi před Legáta mla-
dého, an sedí za stokem. A v tom uhlédal pana Zigmunda Eošína, an mluví s ně-
kterým dobrým člověkem tu před rathouzem Staroměstským, stojíce spolu. I poslal
jest Beneše, služebníka svého, pan Hrabané ku panu Zigmundovi Eošínovi, aby jemu
dal kopu grošuov za sukna. A v tom pan Eošín přišel jest sám ku panu Hraba-
ňovi tu, kdež seděl: Pane Hrabané, co mě upomínáte z kopy grošuov za sukno?
A pan Hrabané řekl: A já upomínám. A pan Eošín jemu řekl: Chci vám rád dáti,
než vy také ste mi dlužni zlatý. A pan Hrabané řekl: Jaký zlatý? A pan Eošín
zase jemu: Eterý ste mi vostali ve hře a řekli ste mi dáti. A pan Hrabané jemu:
Já sě k tomu neznám a o tom nic nevím. Jestliže na mne provedeš a pokážeš, žef
musím z toho práv býti, ale vždy sě k tomu neznám, bychf jaký zlatý zuostal ve
hře. A v tom šel jest pan Eošín pryč.
R. IV. 1. G. 6 a.
NáUzy 0 rohu 1510 o sv. Martině. 375
Puohonové a nálezové k roku sv. Martina létha MDX'.
Tito z pánvjov v soudu sedili:
Pan Vilém z PemSteina na Helfeníteině oc, nujvyM hofmistr kráhvstme
Českého^ pan Jiřík KonopiStský z Šternberka^ pan Hynek Bořita z Martinic.
Tito z vhdyk v soudu sedéli:
Tobiáš z Sulemc, purkrabie KarlSteinský^ Jan Svadba z Otradomó, Bohuslav
Chrt z JErtína, purkrabie hradu Pražského, Bohuslav Břekovec starH z OsiromeSe,
Jam, Řepa z Neveklot^a, Václav Zárvba z HustíJřan, Václav Lithovský z Svinař,
StSpán AnM z Bonovce, DiviS ŽeuHcký z Nestajova, Voldřich Mahvec z Chay-
nova, Zigmund Zápský z Záp.
um.]. 15. a; 38. a; 60. b; 79. a; 88. a; 108. a; 119. b; 174. a; 210. b; 261. a; 266. b. a 308. a.
1741.
Mezi Burianem z Švamberka a Jiřím z EoloYrat o věno. 1510, 12. listopadu.
Buryan z Švamberka na Hradišti nad Labem pohnal pana Jiříka z Eoloyrat
na Bezdružicích. Viniti ho chce jakožto poručníka a držitele statku někdy pana
Jetřicha z Kolovrat, bratra jeho, z pěti seth kop grošuov českých vajpravy, kdež
jest mu týž nebožtík pan Jetřich za to slíbil, když jest měla paní Elška, jeho
páně Buryanova manželka a dcera páně Václavova Eošátského z Kolovrat, jemu
panu Buryanovi za manželku vdána býti, a že ji on pan Jetřich sám odbývati chce,
a bral ji sobě za dceru a sestru svú, a proti té svrchu dotčené vajpravě nadepsaný
pan Buryan puol osma sta kop grošuov českých věnoval. Vložen puohon létha
MDIX® v středu po svatém Bonifaciovi [6. června].
V té při mezi panem Buryanem z Švamberka na Hradišti nad Labem puo-
vodem s jedné, a panem Jiříkem z Kolovrat na Bezdružicích pohnaným s strany
druhé. Kdež jej pana Jiříka vinil jakožto poručníka a držitele statku někdy pana
Jetřicha z Kolovrat z pěti seth kop grošuov českých vajpravy oc, jakož puohon
v sobě plněji zavierá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu pan Jiřík pohnaný odpí-
raje pravil, že mu to svědomie ke škodě nenie; neb se nesrovnává s puohonem;
a že jediný toliko svědek pan Cemčicský o slibu zmienku činí, a jeden svědek
podle práva žádný svědek; a jiní dva svědci ti nesvědčí o žádném slibu, než že
bude panna mieti vajpravy za tisíc kop klenotuov a šatuov. Pak jestliže jest ne-
měla, tu jest panem Jetřichem nebožtíkem nic nesešlo oc. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obu stran pře líčenie i svědomie nalezli :
Poněvadž jest pan Buryan puovod podle svého puohonu toho slibu, dostatečně ne-
376 D. XIII. Registra soudu hotnomiho.
provedl, než toliko jeden svědek vyznává o tom slibu, a jiní jeho tři svědkové,
kteréž také k této své potřebě vedl, proti tomu nevyznávají, by za to nebožtík pan
Jetřich sliboval: z té příčiny dává se panu Jiříkovi za právo, a že jemu panu
Buryanovi podle toho puohonu. nic povinovat nenie. Dal památné. Stalo se létha
MDX® v úterý den svatých pět bratruov.
R. m 1. 38. b. SroT. STědomí & 1604 na str. 271.
1742.
Mezi Kateřinou Hubáčkovou a měštěnínem Kutnohorským Petrem Trnkou o dluh.
1510, 12. listopadu.
Katheřina Hubáčková od Hory Euthny pohnala Petra Trnku provazníka, mě-
štěnína na Horách Kutnách. Vinila jej z XLti kop grošuov českých dluhu sprave-
dlivého, jemu k žádosti jeho z viery puojčeného, kteréhož on jí zase dáti a vopla-
titi nechce. Vložen puohon léta MDX® v sobotu po svatém Řehoři [16. března].
V té při mezi Katheřinú Hubáčkovu od Hory Kuthny puovodem s jedné,
a Petrem Tmkú provazníkem, měštěnínem na Horách Euthnách, s strany druhé.
Kdež jej Trnku vinila z XLti kop grošuov českých dluhu spravedlivého jemu oc,
tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen-
šteině oc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, nalezli : Poněvadž ta pře mezi nimi tam u Hory na jich právě slyšána, a než
konec vzala ta pře, že jest táž Hubáčková sem jej Trnku pohnala, ješto jest to
proti zřízení zemskému; z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú, však tak a na
ten zpuosob, aby šefmistři a radda na Horách Kutnách, poněvadž sú je prve ro-
zeznávati počeli a nedokonali, aby jim ještě konec učinili spravedlivý bez prodlé-
vání, poněvadž obojí, i puovod i pohnaný, jich spoluobyvatelé jsů. Pak-li by jí
konce a miesta o to oni šefmistři podle svých práv neučinili, že se jí Hubáčkové
v tom vyšší právo nezavírá. Dala památné. Stalo se létha MDX^ v úterý den
svatých pět bratruov.
R. IQ. I. 62. a. SroT. STědomí L 1709 na str. 367.
1743.
Mezi Kateřinou Hubáčkovou a Petrem Trnkou z Hory Kutné o podvodné vzetí peněz.
1510, 12. listopadu.
Katheřina Hubáčková od Hory Kuthny pohnala Petra Trnku provazníka,
měštěnína na Horách Kuthnách. Vinila jej z LXVI a puol kopy grošuov českých
a z XVHti zlatých uherských, kteréž jest vzal v domu muže jejieho z komory
podvodně, vyzvěděv na ní votázkami svými, kde sú ti groši a zlatí schováni byli.
Vložen puohon léta MDIX® v středu před svatým Ambrožem [28. března].
Náleey z roku 1510 o sv. Martině. 377
V té při mezi Katheřinú Hubáčkovu od Hory Kuthny puovodem s jedné,
a Petrem Trnků provazníkem, na Horách Kuthnách měštěnínem, pohnaným s strany
druhé. Kdež jej vinila z LXVI a puol kopy grošuov českých a z XVUti zlatých uherských
oc, jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině
oc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
nalezli : Poněvadž ta pře mezi nimi tam u Hory na jich právě slyšána, a než konec
vzala ta pře, že jest táž Hubáčková sem jej Trnku pohnala, ješto jest to proti
zřiezení zemskému: z té pi*íčiny JMt ten puohon zdvihli sú; však tak a na ten
zpuosob, aby šefínistři a radda na Horách Kuthnách, poněvadž sů je prve rozezná-
vati počeli a nedokonali, aby jim ještě konec učinili spravedlivý bez prodlévání,
poněvadž obojí, i puovod i pohnaný, jich spoluobyvatelé jsú. Pak-li by jí konce
a miesta o to oni šefmistři podle svých práv neučinili, že se jí Hubáčkové v tom
vyšší právo nezavierá. Dala památné. Stalo se v úterý den svatých pět bratruov.
R. m. 1. 62. b. SroT. předcházející nálex č. 1742.
1744.
Mezi Janem z Eestfan a Alžbětou Bavorovskou z JTřebska o rčení. 1510, 12. listopadu.
Jan z Kestřan pohnal Alžbětu Bavorovsků z Třebska. Vinil ji z toho, že
jest mu řekla, jestliže on Jan to provede, že jest z jejieho domu voheň vyšel
v Strakonicích, že mu chce z toho práva býti, což jest on škody vzal, kdež on
sobě toho pokládá, co jest tiem vohněm ujmy na statku svém vzal v Strakonicích,
puol třetího sta kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDIX den svaté Alžběty
[19. listopadu].
V té při mezi Janem z Kestřan puovodem s jedné, a Alžbětu Bavorovsků
z Třebska pohnánu s strany druhé. Kdež týž Jan vinil ji Bavorovsků z toho, že
jest mu řekla, jestliže on to Jan provede, že jest z jejieho domu voheň vyšel oc,
tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona
Bavorovská pohnaná odpírajíc pravila, že to svědomie Kestřanského toho dostatečně
na ni neprovozuje, by od nie najprv ten oheň vyšel, a také že se ti svědci ne-
srovnávají, a ta pře i žaloba že jest prve před nebožtíkem panem Strakonicským
byla, i to svědomie okazováno, a že se nynie s prvnějším svědomím svědci nesro-
vnávají, a že se tu těch svědkuov, kteří na ni svědčí, tak dobře jako Kestřanského
dotýče, že též sů shořeli a prve s ní pře měli, a potom by též k nie také, kdyby
tuto při prosoudila, hleděti chtěli, v tom ve všem žádajíc JMtí za opatřenie. A při
tom některá ukázala svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině
oc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
vyslyševše strany a jich s obů stran pře líčenie, odpory i svědomí, takto o tom
nalezli: Poněvadž nadepsaný Kestřanský puovod žene z toho, že jest mu ona Ba^
Archiv Četký XIII. 48
378 jD. XUI. Begistra soitdu komorního.
vorovská řekla práva býti; ale toho nedovedl, by jaké zřiezenie a právo zemské
bylo, kdyby od které osoby řádu panského neb rytieřského bezelstně oheň vyšel,
měl to jiným shořalým platiti; a nad to také ani toho dostatečně neprovedl, by
jemu ona řekla ty škody zaplatiti anebo že by ten oheň od nie najprv vyšel, a ona
Bavorovská svým svědomím i jeho Kestřanského odvedla, že jest ten voheň prve
u jiného nežli u nie viděn: z těch příčin dává se jí Bavorovské za právo, tak že
mu tu žádnými škodami povinna nenie. Dala památné. Stalo se léta MDX^ v úterý
den svatých pět bratruov.
R. m. 1. 176. b. SrOY. syědomí é. 1672, 1698, 1718, 1719 a 1728 na sir. 242, 836, 863, 864 a 868.
1745.
Mezi Mikulášem mladším Trčkon z Lípy a nejv. mincmistrem Bemartem z Waldšteina o ne-
splnění slibu. 1510, 12. listopadu.
Mikuláš Trčka mladší z Lípy pohnal pana Bemarta z Waldšteina oc, naj-
vyššího mincmajstra královstvie Českého. Vinil ho z toho, jakož jest týž Trčka jezdil
do Prahy z rozkázánie krále JMti, aby odpor vložil opatu svatého Prokopa oc.
Vložen puohon léta MDIX ve čtvrtek den svatého Františka [4. října].
V té pií mezi Mikulášem mladším Trčků z Lípy puovodem s jedné, a panem Ber-
nartem z Waldšteina oc pohnaným s strany druhé. Kdežto vinU jej pana Bemarta
z toho, jakož jest týž Trčka jezdil do Prahy z rozkázánie krále JMti, aby odpor
vložil opatu svatého Prokopa, že ta útrata, kteráž jest on Mikuláš Trčka učinil,
měl se týž pan Bemart skutečně k tomu přičiniti a to jednati, aby mu to napra-
veno bylo. A to beze všeho fortele ruku dáním slíbil jest učiniti. Ale po častém
napomínání ještě se jest tomu dosti nestalo, kdež sobě on Trčka pokládá dvě stě
kop grošuov českých. A na to ukázal smlúvu. Proti tomu pan Bernart odpíraje
pravil, že on smlouvě neodpírá, ale že toho ničímž on Trčka nepokazuje, by čas
toho jednánie jaký položen byl; než že jest jednati o to chtěl a ještě chce. Tu
JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie
českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu,
i také v smlouvu mezi stranami učiněnou nahlédše, takto o tom vypověděli: Po-
něvadž on pan Bemart k smlůvě a k slibu se zná, aby tomu dosti učinil mezi ny-
nějším časem a Svátostí najprv příští; a pak-li by se tomu do toho času dosti ne-
stalo, tehdy aby strany před úředníky Pražskými menšími stály na zajtřie svaté
Markéty potom najprv příští. A tu což on Trčka na ten čas svaté Markéty, co
jest té útraty a škody, na zchválenie týchž úředníkuov provede, to aby on pan
Bemart na svuoj diel jemu Trčkovi dal od próvodu ve dvú nedělech pořád zběhlých,
toliko což by těch škod na jeho páně Bemartuov diel přišlo. Dal památné. Stalo se
v úterý den svatých pět bratraov.
R* m. 1. 211. a.
Nálezy 0 rohu 1510 o sv. Martině. 379
1746.
Mezi Mikulášem mladším Trčkou z Lipy a nejv. mincmistrem Bernartem z Waldšteina o ne-
splnění slibu. 1510, 12. listopadu.
Mikoláš mladší Trčka z Lípy pohnal pana Bernarta z Waldšteina oc, naj-
vyššího mincmajstra královstvie Českého. Vinil ho z toho, jakož jest byl nebožtík
pan Bohuše Kostka námluvu učinil o les Sánský s týmž panem Trčkú, aby majcen
nebyl, že jest měl se k tomu týž pan mincmajstr skutečně přičiniti a to jednati,
aby to jemu panu Trčkovi napraveno bylo. A to beze všeho fortele rukou dáním
slíbil jest on pan mincmajstr učiniti, ale po častém napomínání ještě se jest tomu
dosti nestalo, kdež nadepsaný Trčka to sobě dvě stě kop grošuov českých pokládá.
Vložen puohon léta MDIX ve čtvrtek den svatého Františka [4. ř^na].
V té při mezi Mikulášem mladším Trčkú z Lípy puovodem s jedné, a panem
Bernartem z Waldšteina pohnaným s strany drulié. Kdežto týž Mikuláš vinil jej
pana Bernarta z toho, jakož jest byl nebožtík pan Bohuše Kostka námluvu učinil
o les Sánský oc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal svědomie.
Proti tomu pan Bernart pověděl, že ta smlouva o ten les jest učiněna, když on
Trčka Kolínu v držení byl; a poněvadž jest po smlouvě les sekati kázal, z té pří-
činy on pan Bernart na králi JMti toho napravenie zjednati nemohl. Tu JMt pán,
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého,
se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a jich s obů stran pře
líčenie, svědomie, i také v prvnější svú vajpověď mezi týmiž stranami učiněnou
nahlédše, nalezli: Poněvadž on pan Bernart prve k tomu svému slibu se znal,
i nynie na tento čas také tomu neodpírá, z té příčiny dává se jemu Trčkovi podle
jeho puohonu za právo, tak aby on pan Bernart tomu slibu dosti učinil, a strany
aby před úředníky Pražskými menšími na zajtří svatého Fabiána najprv příštího
stály, a tu což týž Trčka na zchválenie týchž úředníkuov provede, že jest toho lesu
užiti mohl, to aby jmenovaný pan Bernart na svuoj diel jemu dal od próvodu ve
dvú nedělech pořád zběhlých. Kdež pak Jan Lithoborský, jeho Trčkuov této pře
mocný poručník, mimo prvnější pansků vajpověď na miestě téhož pana Trčky k tomu
se podvolil, chtěl-li by kto jej Trčku z sekánie a rubánie toho lesu viniti, že jest
ku právu dosti usedl; protož chce -li nadepsaný pan Bernart neb kto jiný na krále
JMti miestě jej Mikuláše Trčku z toho lesu rubánie viniti, právo mu se nezavírá.
Dal památné. Stalo se v úterý den svatých pět bratruov.
R. IIL I. 211. b. SroT. nálex é. 1626 a STédomí ě. 1699 na str. 284 a 348.
1747.
Mezi Zikmundem Člčem z Nemyčevsi a Bohuiikem Černínem z Černína o postavení písaře
pro nepoloženi počtu. 1510, 12. listopadu.
Zigmund Čieč z Nemyčevsi pohnal Bohunka Černína z Černína, purkrabí
48*
380 D. XIIL Registra soudu komorního.
Hradecského kraje, aby postavil Víta písaře svého před najvyšším panem hoíinistrem
královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil jej z toho, že jemu Čiecovi počtu
neučinil po někdy Václavovi čiečovi, otci téhož Zigmunda, ješto toho počtu neuči-
něnie sobě pokládá on čieč dvě stě kop grošuov českých. Vložen puohon léta
MDIX® v pátek po svatém Bonifacii [8. června].
V té při mezi Zigmundem čiečem z Nemyčevsi puovodem s jedné, a Vítem
písařem z Hradce Králové pohnaným s strany druhé. Kdež jej Víta týž Zigmund
vinil, že mu počtu neučinil oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomie.
Proti tomu on Vít pohnaný pravil, že jest chtěl činiti počet, ale že on Zigmund
nechtěl od něho přijíti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc,
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
slyševše obú stran pře líčenie i svědomí, nalezli: Poněvadž on Vít pohnaný počtu
neodpírá a k tomu se přiznává, že jest jej činiti chtěl: z té příčiny aby strany
před úředníky Pražskými menšími na zajtřie svatého Fabiána najprv příštieho stáli,
a tu aby on Vít jemu čiečovi před týmiž úředníky podle pohonu počet učinil na
týchž úředníkuov zchválenie. Stalo se v úterý den svatých pět bratruov.
R. III. 1. 261. b. SroY. SYědomí č. 1670 na str. 241.
1748.
Mezi Trystramem z Eocova a Kateřinou z Kfeldu o dluh. 1510, 12. listopadu.
Trystram z Kocova pohnal paní Kateřinu z Kfeldu a na Skalách. Vinil ji
z puol dvacátý kopy grošuov českých a XXVIII grošuov jednoho haléře vše českých,
kteréž jest předal na panskú útratu, jakož registra ukazují; kteréžto registra
a z nich počet k sobě přijala nadepsaná paní Katheřina, a řekla před dobrfmi lidmi,
že jemu Trystramovi dá a zaplatí nadepsánu summu; ale tomu nedbá učiniti dosti.
V té při mezi Trystramem z Kocova puovodem s jedné, a paní Kateřinu
z Kfeldu pohnánu s strany druhé. Kdež ji on Trystram vinil z puol XXty kopy
grošuov českých a XXVIII grošuov jednoho haléře vše českých oc, jakož puohon
plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona paní Kateřina odpírajíc pra-
vila, že se to svědomí s puohonem nesrovnává, a že se jinak summa y puohonu
a jinak v svědcích menuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině
oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
slyševše obů stran pře líčenie oc i svědomí, nalezli : Poněvadž on Trystram to rčenie
provedl, z té příčiny dává se jemu za právo, tak aby ona paní Katheřina jemu tu
summu v puohonu menovanú puol XXty kopy grošuov českých a XXVIII grošuov českých
jeden haléř dala ve dvú nedělech pořád zběhlých. A chce-li ona o to k komu dále
hleděti, právo jie se nezavírl Dal památné. Stalo se v úterý den svatých pět bratruov.
R. UL L 267. a.
Nálezy z rohu 1510 o sv. Martině. 381
1749.
Mezi nejv. písařem Albrechtem Rendlem z Oušavy a podkomořím Burianem Trčkou z Lípy
o dluh králi na počtu zůstalý. 1510, 13. listopadu.
Albrecht Rendl z Aušavy, najvyšší písař královstvie Českého, poháněl Buryana
Trčku z Lípy, podkomořieho královstvie Českého. Viniti jej chce z pěti set kop
grošuov českých těch, kteréž jest králi JMti na počtu zuostal, kterýchžto pět set kop
grošuov českých JKMt témuž panu písaři dáti ráčil. Vložen puohon léta MDIX®
v pátek po svaté Lucii [14. prosince].
V té při mezi Albrechtem Rendlem z Aušavy, najvyšším písařem královstvie
Českého, puovodem s jedné, a Buryanem Trčkú z Lípy, podkomořím královstvie
Českého, pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Albrecht vinil jej Buriana z pěti
seth kop grošuov českých těch, kteréž jest králi JMti na počtu zuostal oc, jakož
puohon plněji svědčí. A na to JEMti dánie a k tomu najvyššieho pana purkrabie
Pražského svědomie ukázal. Proti tomu on Buryan podkomoří odpíraje pravil, že to
krále JMti dánie s puohonem se v summě ani v ničemž nesrovnává, a to, což jest
týž Buryan a nebožtík Albrecht Leskovec, též někdy podkomoří královstvie Českého,
JMEské na počtu zuostal, že na to od JMti kvitancí má. A na to tu kvitancí
ukázal. Tu JMt pán. pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr
královstvie Českého^ se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany
i jich s obú stran pře líčenie a JKMti dánie, v kvitancí i také páně Lvovo svědomie
nahlédše, nalezli: Poněvadž on Rendl to JEMti dánie dostatečně provedl i také
to pokázal, že po tom počtu pan Lev od JEMti jemu podkomořímu pověděl, že
jest jemu Rendlovi tu summu, kterúž jest na počtu týž Buryan zuostal, dáti ráčil,
a on Buryan tomu jest ničímž neodepřel, aby JMEská tu summu kam dáti ráčil
poručiti, a nad to že to JEMti dánie jest předešlejšie a starší, nežli kvitovánie;
z těch příčin dává se jemu Albrechtovi Rendlovi za právo, a on Buryan aby jemu
tu summu v puohonu jmenovánu, to jest těch pět set kop grošuov českých, dal
od dneška ve dvú nedělech pořád zběhlých. Stalo se léta MDX^ v středu den
svatého Brykcí.
R. m. 1. 16. b.
1750.
Mezi Adamem Rouzínem ze Bzí a Linhartem Ekhartem z Ortvinovic o rčení. 1510, 13. listop.
Adam Rouzín ze Bzí poháněl Linharta Ekharta z Ortvinovic v Českých Bu-
dějovicích. Viniti ho chce ze rčení, kdež jest nadepsaný Ekhart řekl před dobrými
lidmi, že Vítek z Ortvinovic, člověk jeho, má všemu dosti učiniti a dáti, což jest
jemu Adamovi panem hofmistrem oc a raddou krále JMti v soudu komorním na
témž Linhartovu člověku Vítkovi přisouzeno, jmenovitě X kop grošuov českých.
382 D. XUI. Begistra soudu komorního.
A torna se jest rčení od něho od Linharta Ekharta dosti nestalo až dosavad. Vložen
puohon léta MDX® v puostě před svatým Petrem [21, února].
y té při mezi Adamem Eonzínem ze Bzie puovodem s jedné, a Linhartem
Ekhartem z Orthvinovic a z českých Budějovic pohnaným s strany druhé. Kdež ho
vinU týž Adam ze rčenie, jakož puohon ukazuje. A na to svědomie ukázal. Proti
tomu on Linhart pohnaný odpíraje pravil, že jest mu konečně odpovědi nedal a nic
nepřiřiekal, než pověděl, když se Budějovští konšelé z Prahy vrátie, že on raddu
vezma, chce jemu Adamovi odpověď dáti. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán,
pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého,
se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory a s obú
stran pře líčenie i svědomie, nalezli: Poněvadž on Adam to dostatečně provedl, že
on Linhart řekl, že ten jeho člověk má všemu dosti učiniti o těch X kop grošuov
českých, a tajž Linhart toho svým svědomím neodvedl, by nepřiřekl aneb toho ne-
mluvil, tudy dává se jemu Adamovi podle jeho puohonu za právo, a on Linhart
aby jemu těch X kop grošuov českých v puohonu jmenovaných dal ve dvú nedělech
pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se léta MDX® v středu den svatého Brykcí.
R. m. 1. 16. a. SroY. nález č. 1503 a svědomí č. 1736 na str. 182 a 373.
1761.
Mezi Jiřím Landšperským z Libchavy a Janem z Potšteina o postavení poddaných pro pych.
1510, 13. listopadu.
Jiřík Lantšperský z Libchavy pohnal pana Jana z Potšteina na Žampachu,
aby tyto dole menované lidi své z Žampachu postavil před najvyšším panem hof-
mistrem královstvie českého a raddami krále JMti, zejména: fóyta Peniezka, Filipa
Urbana řezníka, Pavla řemenáře, Michala kožišníka, Koníka zámečníka a Ondřeje
Cihlu z Horní Lukavice. Vinil je z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov
českých, protože sú naň do jeho obydlé do Žamberku přišli, jej přinutili, aby lidem
nadepsaného pána jich napravil ty škody, které jsů jeho páně Žampachovi lidé proň
pro Lantšperského brali, a nedá-li, že musí jíti do vězenie. A on těmi pohruožkami
od nich přinucen jsa, kopu grošuov českých bez osmi grošuov českých jim dáti
musil. Vložen puohon léta MDIX® v úterý před svatým Šimonem a Judu [23. října].
V té při mezi Jiříkem Lantšperským z Libchavy puovodem s jedné, a foytem
Peniezkem, Filippem Urbanem řezníkem, Pavlem řemenářem, Michalem kožišníkem,
Koníkem zámečníkem, Ondřejem Cihlu z Horní Lukavice, lidmi pana Jana z Potšteina,
pro kteréž jest pohnán, aby je postavil, s strany druhé. Kdež on Lantšperský vinil je
z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, protože sú nan do jeho obydlé
do Žamberku přišli oc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal svě-
domie. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že on Lantšperský toho neprovo-
Nálezy z roku 1510 o sv, Martině, 383
zuje, aniž jeho svědkové toho neseznávají, by on k placení té kopy grošuov bez VIII
grošuov českých nucen byl; než jsa sousedem a pod právem městečka Žamberka,
bylo jest mu právem toho městečka nalezeno, aby ty penieze Ondřejovi Cihlovi
z Lukavice dal. A tu pychu že jsú neučinili žádného. A na to také ukázali svě-
domie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše stran pře
líčenie, odpory, svědomie, takto o tom nalezli: Poněvadž on Jiřík puovod toho
jest dostatečně neprovedl, aby byl k placení té kopy grošuov bez Vni grošuov
v puohonu dotčeným mimo právo nucen; z té příčiny nadepsaným lidem pohnaným
dává se za právo, a že jemu Lantšperskému tiem pychem ani pokutou na pych ulo-
ženou povinovati nejsů. Dali památné. Stalo se léta MDX® v středu den sva-
tého Brykcí.
R. m. 1. 109. b.
1752.
Mezi Martinem Dačickým a Jindřichem z Smiřic o rčení. 1510, 13. listopadu.
Martin Dačicský, sukna kráječ, měštěnín Starého města Pražského, pohnal
pana Jindřicha z Smiřic. Vinil ho ze rčení, že jest mu řekl dáti tisíc zlatých,
jestliže jest u něho bral jaké sukno vlčaté sobě neb služebníku svému. Vložen
puohon léta MDIX® ve čtvrtek u vigilií svatého Thomase [20. prosince].
V té při mezi Martinem Dačicským, sukna kráječem, měštěnínem Starého
města Pražského, puovodem s jedné, a panem Jindřichem z Smiřic pohnaným s strany
druhé. Jakož jej pana Jindřicha vinil týž Martin ze rčenie z tisíc zlatých oc,
tak jakož puohon ukazuje. Tu on pan Jindřich před JMtí stoje pravil, že to
jméno Jindřich jeho křtěné méno nenie, ale že jest křtěn Jaroslavem, tudy že mu
se zdá, že k puohonu tomuto odpoviedati povinovat nenie, žádaje v tom JMtí za
opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hof-
mistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli:
Poněvadž on Martin jej pana Jindřicha jeho vlastním křtěným jménem nepo-
hánie, z té příčiny ten puohon zdvihli sň. Dal památné. Stalo se v středu den sva-
tého Brykcí.
R. m. 1. 212. a.
1753.
Mezi Martinem Dačickým a Jindřichem z Smiřic o dluh. 1510, 13 listopadu.
Martin Dačicský týž pohnal téhož pana Jindřicha z Smiřic. Vinil ho ze
čtrnácti kop a z puol XVIIta grošuov míšeňských dluhu jemu od něho za sukna
zuostalého. Vložen puohon léta MDIX ve čtvrtek u vigilií svatého Tomáše apoštola
božieho [20. prosince].
384 D. XUl. Registra sovdu komorního,
V té při mezi Martinem Dačicským, sukna kráječem, měštěnínem Starého
města Pražského, puovodem s jedné, a panem Jindřichem z Smiřic pohnaným z strany
druhé. Jakož jej pana Jindřicha týž Martin vinil ze XIV kop a z puol XVIIta
groše míšeňského oc, jakož puohon plněji svědčí. Tu on pan Jindřich před JMtí
stoje pravil, že to méno Jindřich jeho křtěné jméno nenie, ale že jest křtěn Jaro-
slavem; tudy že mu se zdá, že k puohonu tomuto odpoviedati povinovat nenie, žá-
daje v tom JMtí za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen-
šteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami : Poněvadž on Martin jej pana Jindřicha jeho vlastním křtěným jménem ne-
pohánie, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v středu den sva-
tého Brykcí.
B. m. 1. 212. a.
1754.
Mezi Mandalenou z Vrtby a Anežkou Lešanskou z Čečelic o vydání svěřených peněz.
1510, 13. listopadu.
Paní Mandelena z Vrtby pohnala Anežku Lešanskú z čečelic, v Praze obý-
vající. Vinila ji ze XXti kop grošuov českých, kteréž jie schovati dala. Vložen
puohon léta MDIX^ v sobotu před svatým Fabiánem [13. ledna].
V té při mezi paní Mandalenů z Vrtby puovodem s jedné, a Anežku Le-
šanskú z čečelic, v Praze obývající, pohnánu s strany druhé. Kdežto táž paní Man-
delena vinila ji Lešanskú ze XXti kop grošuov českých oc, tak jakož puohon svědčí.
A na to ukázala svědomie. Proti tomu ona Anežka pohnaná odpírajíc pravila, že
jest tak, že jest od nie těch XXti kop grošuov měla, ale ne svěřených, že jest
z nich dávala a dala, kamž jest jí koli poručila, a což jest jejieho koli měla, to že
jest všecko vydala. A na to také ukázala svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern-
šteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla-
dykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory a s obú stran pře
líčenie i svědomie, nalezli: Poněvadž ona Anežka pohnaná to svým svědomím po-
kázala, co jest a kde těch peněz komu dala na jejie potřeby, a jí paní Mandeleně ozná-
mila, že z těch XXti kop dávala, a ona paní Mandelena to od nie slyšeci, nic
tomu neřekla ani odepřela: z té příčiny dává se jie Lešanské za právo, tak že jie
paní Mandeleně tu podle tohoto puohonu nic povinovata nenie. Dala památné. Stalo
se léta MDX® v středu den svatého Brykcí.
R. m. 1. 212. b. Srov. STědomí ě. 1581 na str. 255.
Nálezy z roÍDu 1510 o sv. Martine. 386
1755.
Mezi Trystramem z Kocova a Kateřinou z Efeldu o plat za službu. 1510, 13. listopadu.
Trystram z Kocova pohnal paní Kateřinu z Kfeldu na Skalách, manželku
někdy pana Jindřicha Svojanovského. Vinil ji z služby zuostalé po nebožtíku panu
Jindřichovi, manželu jejím, za puol druhého léta ze XXXti kop grošuov českých,
kdež mu táž paní Kateřina řekla zaplatiti a dáti před dobrými lidmi; ale tomu ne-
činí dosti. Vložen puohon léta MDIX® v sobotu před svatů Katheřinú [24. listopadu].
V té pří mezi Trystramem z Kocova puovodem s jedné, a paní Kateřinu
z Kfeldu pohnánu s strany druhé. Kdežto týž Trystram vinil ji paní Kateřinu
z služby zuostalé po nebožtíku panu Jindřichovi, manželu jejím, za puol druhého
léta ze XXXti kop grošuov českých, kdež mu táž paní Katheřina řekla zaplatiti
a dáti před dobrými lidmi oc, jakož puohon plněji v sobě svědčí. A na to ukázal
svědomie. Proti tomu ona paní Kateřina odpírajíc pravila, že neodpírá, by mu ne-
řekla zaplatiti, a to tehdáž, když jest byla držitelem statku po nadepsaném manželu
svém, a by jí to, což jest nebožtík manžel jejie zřiedil, před se šlo, že by plátce
býti chtěla. Ale poněvadž to zjinačeno jest, by měla ona z svého statku platiti
dluhy nebožtíka m.anžela svého, že by jí to obtiežné bylo. Než chce-li on k drži-
teli toho statku hleděti, že to proti nie nenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině dc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami,
krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu a s obů stran pře líčenie i svědomí,
nalezli: Poněvadž on Trystram to provedl, že jest mu řekla zaplatiti, z té příčiny
dává mu se za právo tak, aby ona paní Kateřina jemu tu summu v puohonu jme-
novaná, těch XXXti kop grošuov českých, dala ve dvů nedělech pořád zběhlých.
Než chce-li ona paní Katheřina dále k komu hleděti, právo jíe se nezavírá. Dal
památné. Stalo se ve středu den svatého Brykcí.
R. m. 1. 267. a. SroT. nález c. 1748 na sir. 380.
1756.
Mezi Bohuslavem Drhou z Badkovic a radou města Písku o pych. 1510, 14. listopadu.
Bohuslav Drha z Badkovic pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města
Písku. Viniti je chce z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, pro-
tože sů lidem svým Janovi Truniečkovi z Putimě a Janovi Černému z Smrkovic roz-
kázali jemu Bohuslavovi kuon jeho vzieti svévolně na lesiech v Huorkách, o tom
prve naň na Bohuslava nic nevznesše. Vložen puohon léta MDX® v pondělí po svaté
Kedrutě [18. března].
V té při mezi Bohuslavem Drhů z Badkovic puovodem s jedné, a purg-
mistrem a konšely i vší obcí města Písku pohnanými s strany druhé. Kdež je týž
Bohuslav vinil z pychu oc, tak jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomí.
Archiv Český XIII. 49
306 D. XIII. Registra soudu komorního.
Proti tomu oni Písečtí odpierajíce pravili, že jest on Bohuslav Drha k nim k Pí-
seckým posielal, i jeho Bohuslavovi svědkové to seznávají, a žádal, aby rozkázali
lidem svým jemu ten pych napraviti, a nežádal, aby oni sami napravili. Pak ne-
sčekav od nich na to žádné odpovědi, i pohnal jich samých Píseckých, ješto jest
to proti zřiezení zemskému; a že jest pohnati měl, aby mu ty lidi, kteříž ten pych
učinili, postavili. A k tomu že se jeho Bohuslavovi svědkové s puohonem nesro-
vnávají. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon,
žalobu i odpory a s obú stran pře líčenie i svědomie, takto o tom vypověděti rá-
čili : Poněvadž jest on Bohuslav to pokázal, že jest mu ten kuon vzat, a oni Písečtí
jej v svém městě mají, jím své potřeby dělají, a když k nim o napravenie toho
pychu posielal, jemu žádné odpovědi nedali ani koně nevrátili, i tudy sú jemu Bo-
huslavovi tiem pychem a pokutou na pych uloženou, to jest Xti kopami grošuov
českých, vinni, a ty aby jemu dali, i také ten kuoĎ vzatý aby tak dobrý, jakýž jest
tehdáž vzat, navrátili, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal
památné. Stalo se léta MDX® ve čtvrtek po svatém Brykcí.*)
R. m. 1. 39. a. Sr?. STědomí č. 1721 na str. 366. *) P&Todné: po st. Tibarcí, ale přeškrtnuto a opra-
reno takto.
1757.
Mezi Jiřím z Waldšteina a Petrem Škorní z Stranová o rčení. 1510, 14. listopadu.
Pan Jiřík z Waldšteina na Bradlci pohnal Petra Škorni z Stranová, pur-
krabí na Velíši. Vinil ho z toho, kdež jest připsal jemu listem svým, že Zdenka
z Dílec, vzývaje ho služebníkem pána svého býti, lidem jeho páně Jiříkovým chce
všecko spravedlivé učiniti, aby tomu dosti učinil podle téhož připsánie svého. A toho
sobě pokládá XXti kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDX^ v pátek den
svatého Longina [15. března].
V té při mezi panem Jiříkem z Waldšteina na Bradlci puovodem s jedné,
a Petrem Škorní z Stranová, purkrabí na Velíši, pohnaným s strany druhé. Kdež ho
týž pan Jiřík vinil z toho, kdež jest připsal jemu listem svým oc, jakož týž puohon
plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Petr Škorně pohnaný odpí-
raje pravil, že jest ho pohnal proti právu; neb v zřiezení zemském tak stojí, jestliže
by který služebník co učinil s volí pána svého a pán se k tomu seznal, že ten slu-
žebník tiem by povinovat nebyl. A poněvadž jest on pan Jiřík puovod ku pánu
jeho o to neposlal, s jeho-li to volí, že on Škorně jemu tiem povinovat nenie. A na
to ukázal též zřiezení zemské. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen-
šteině oc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami: Poněvadž ten jistý, kteréhož jest pan Jiřík k Škorůovi posielal. odpověděl
lidem páně Jiříkovým, z té příčiny odkládají JMt té pře do Svátosti najprv příští.
Nálezy z rohu 1510 o sv. Martině. 387
a tu aby strany před pány JMtí a vladykami, krále JMti raddami, v soudu komorním na
hradě Pražském zase stály, a Petr Škorně aby též osobně stál, poněvadž jest jej
kladl za služebníka, odpuštěnie dal s volí pána svého; než, kdyby se bylo odpovědi
nedotklo, že by se páni JMt na tento čas k stranám věděli jak zachovati. Stalo se
ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R. lEL 1. 110. a. SroY. syědomí 5. 1666 na str. 236.
1758.
Mezi nejv. sudím dvorským Jindřichem z Kolovrat a Jiřím Bezdružickým z Kolovrat o po-
stavení purkrabího pro vydání psance z vězení. 1510, 14. listopadu.
Pan Jindřich z Kolovrath na Krakovci, najvyšší sudí královského dvoru,
pohnal pana Jiříka Bezdružicského z Kolovrath na Buštěhradě, mocného otcovského
poručníka sirotka a statku někdy pana Jetřicha Bezdružicského z Kolovrat, aby
Nykle, purkrabí svého Krašovského, postavil před najvyšším panem hofmistrem krá-
lovstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil jej z toho, jakož jest týž pan Jindřich
témuž Nyklovi na jeho přiřčenie vydal z vazby své Kubu z Břeska, psance, člověka
pána jeho, když jest on Nikl jemu panu Jindřichovi přiřekl a slíbil tiem jistým Kubů
dostatečně se ujistiti, kterýžto Kuba nau na pana Jindřicha s jinými lotry stával,
chtě jej zabiti aneb z země vynésti: tu týž Kuba z vazby téhož purkrabie Nykle
ušel jest, kdež jmenovaný pan Jindřich to sobě pokládá pět seth kop grošuov českých.
Vložen puohon léta MDX® v úterý den svatého Řehoře [12. března].
V té při mezi panem Jindřichem z Kolovrath na Krakovci, najvyšší[m] sudí[m)
královského dvoru, puovodem s jedné, a Nyklem, purkrabím Krašovským, pro kte-
réhož pan Jiřík Bezdružicský z Kolovrath pohnán jest, aby jej postavil, s strany
druhé. Kdež téhož Nykle vinil z toho, jakož týž pan Jindřich témuž Nyklovi na
jeho přiřčenie vydal z vazby své oc, jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla-
dykami, krále JMti raddami: Poněvadž se to jistotně shledává, že jmenovaný Nykl
zde v zemi české duom, manželku i děti má a k tomu že dobrý, urozený, vládycký
člověk jest; z těch příčin JMt tento puohon zdvihli sú. Než chce-li nadepsaný pan
Jindřich z Kolovrat k němu k Nikloví k jeho osobě oč hleděti, aby jej právem
k tomu připravil. Dal památné. Stalo se léta MDX^ ve čtvrtek po svatém Brykcí.*)
R. m. L 110. b. *) v ruk. omylem Tiburcl
1759.
Mezi měštěnínem Novoměstským Jiřím z Kosíkova a Markétou z Libčic o dluh. 1510, 14. list.
Jiřík z Kosíkova, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Markétu z Libčic,
v Novém městě Pražském obývající. Vinil ji ze třinácti kop grošuov bez puol pátá
groše vše českých, jemu Jiříkovi od nie nedoplacených, kteréž mu spravedlivě po-
vinovata jest. Vložen puohon léta MDX® v úterý po svaté Gedrutě [19. března].
49*
388 D. XIIL Registra soudu komorního.
V té při mezi Jiříkem z Kosíkova, měštěnínem Nového města Pražského,
puovodem s jedné, a Markétu z Libčic, v Novém městě Pražském obývající, s stranj-
druhé. Kdež ji týž Jiřík vinil ze XIII kop grošuov bez puol pátá groše vše českých
dc, jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona pohnaná
odpírajíc pravila, že s ním s Jiříkem a s Zdeňkem Loučenským a s Zikmundem
z Bezdědic smlůvu takovú má, že jim třem dáti měla sto kop grošuov míšeňských,
když by svého věna dobyla, a oni že jsá měli náklady činiti na soudy. A na to
ukázala touž smlouvu a kvitancí, že jest té smlúvě dosti učinila, a že on Jiřík ty
penieze, z kterých pohánie, jí Markétě dal za to, že ji měl na ztravě chovati,
a nechoval. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hof-
mistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obů
stran pře líčenie, svědomí a v svrchu dotčenu smlúvu i kvitancí uahlédše, takto
o tom nalezli: Poněvadž ona Markéta pohnaná smlúvu ukázala, na kterážto on
Jiřík jí na potřeby k souduom penieze dávati měl, a jeho Jiříkovi svědkové všickni
zřetedlně svědčí, že jest puojčoval jí na soudy: z těch příčin ona Markéta pohnaná
jemu Jiříkovi tiem dluhem v puohonu položeným povinovata nenie. Dala památné.
Stalo se léta MDX° ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R. in. 1. 111. a. SroY. STědomí 6. 1605 na str. 271.
1760.
Mezi Novoměstským měšfanem Jiřím z Kosíkova a Havlem Bytízským z Bytízu o dluh.
1510, 14. listopadu.
Jiřík z Kosíkova, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Havla Bytíz-
ského z Bytízu. Vinil ho z desieti kop grošuov českých dluhu Pikovi židu zaň da-
ného. Puohon vložen léta MDX® v úterý po svaté Kedrutě [19. března].
V té při mezi Jiříkem z Kosíkova puovodem s jedné, a Havlem Bytízským
z Bytízu pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Jiřík vinil jej Bytízského z X kop
grošuov českých oc, tak jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu
on Bytízský pohnaný pravil, že tak mnoho dlužen jemu nenie, než sedm kop grošuov
míšeňských toliko. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, naj-
vyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, sly-
ševše puohon, žalobu, svědomie a s obů stran pře líčenie, takto o tom vypověděti
ráčili: Poněvadž on Havel Bytízský k dluhu sedmi kopám míšeňským se zná, těch
aby jemu Jiříkovi dal od dneška ve dvú nedělech pořád zběhlých; a že Jiříkovi
Kosíkovi svědkové žádný neseznává, aby on Havel Bytízský řekl jemu těch deset
kop grošuov č. v puohonu jmenovaných zaplatiti : z té příčiny aby on Havel to zpravil,
tak jakž pány JMtmi rozkázáno bude, a to na den Svátosti najprv příští. Pakli by
zpraviti nechtěl, tehdy aby jemu Jiříkovi třinácte kop míšeňských dal a dodal, a to ko-
Nálezy 0 rohu 1510 o sv. Martini. '389
nečně po Svátosti najprv příštie ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné.
Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 111. b.
1761.
Mezi Hanušem z Mulkovic a Kateřinou z Efeldu o rčení. 1510, 14. listopadu.
Hanuš z Mulkovic pohnal paní Eatheřinu z Feldu v Praze obývající. Vinil
ji ze rčenie, tu kdež jest mu řekla, když se panem Janem Svojanovským z Boz-
kovic o statek nebožtíka pana Jindřicha, manžela svého, míesto míeti bude, že mu
těch XXXti kop grošuov českých, kteréž mu týž pan Jindřich, manžel jejie, kšaftem
odkázal, dáti chce. I tomu odpírá učiniti dosti. Vložen puohon léta MDX^ v pátek
den svatého Longina [15. března].
V té při mezi Hanušem z Mulkovic puovodem s jedné, a paní Eatheřinu
z Feldu pohnánu s strany druhé. Edež ji týž Hanuš vinil ze rčenie, tu kdež jest
mu řekla, když se panem Janem Svojanovským z Bozkovic o statek nebožtíka pana
Jindřicha, manžela svého, miesto mieti bude, že mu těch XXXti kop grošuov českých,
kteréž mu týž manžel jejie odkázal, dáti chce oc, tak jakož puohon plněji svědčí.
A na to ukázal svědomie. Proti tomu ona Eatheřina pohnaná odpírajíc pravila, že se
to svědomie jeho Hanušovo s puohonem nesrovnává, a také že toho neprovozuje,
by ona paní Eatheřina se panem Janem Svojanovským o statek manžela svého
miesto měla, ani také toho pokazuje, by mu nebožtík pan Jindřich, jejie manžel,
těch XXXti kop grošuov českých kšaftem odkázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern-
šteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, slyševše strany a jich s obů stran pře líčenie i svědomí,
takto o tom vypověděli: Poněvadž jeho Hanušovi svědkové to seznávají, že jest ona
paní Eatheřina řekla jemu těch XXXti kop grošuov českých dáti, kteréž mu ne-
božtík pan Jindřich, manžel jejie, kšaftem odkázal, a toho on Hanuš kšaftem nepo-
kázal, by jemu těch XXXti kop odkázáno bylo: z té příčiny JMt tento puohon
zdvihli sú. Dala památné. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
R. nL 1. 120. b. SroT. BTědomí & 1665 na str. 235^ kdež se čte: Hanas z Molkoric a Kateřina z Kfeldn.
1762.
Mezi Sta&kem kameníkem z Menšího města Pražského a Albrechtem Elusákem z Kostelce
o plat za dělání věže na Horkách. 1510, 14. listopadu.
Staněk kameník v Menším městě Pražském obývající pohnal Albrechta Elu-
sáka z Kostelce na Horkách. Vinil ho z toho, že nebožtík Václav Elusák, jeho Al-
brechtuov otec vlastní, jemu Staňkovi řekl dáti od diela věže na Horkách XL kop
grošuov českých, když ji dodělá, a jestliže mu ji dobře udělá, že nechce s ním
390 D. XIU. Registra soudu kamamího.
mlaviti o deset kop grošnov českých k tomu. Vložen puohon léta MDX^ v úterý
po svaté Kedratě [19. března].
Y té při mezi Stánkem kameníkem v Menším méstě Pražském obývajícím
puoYodem s jedné, a Albrechtem EInsákem z Kostelce pohnaným s strany dmhé.
Kdež ho týž Staněk vinil z toho, že nebožtík Václav Elnsák, jeho Albrechtaov otec
vlastní, jemn Staňkovi řekl dáti od diela věže na Horkách XLti kop grošuov českých,
když ji dodělá oc, jakož pnohon plněji nkaznje. A na to nkázal svědomí. Proti tomn
on Albrecht odpíraje pravil, že k toma puohonn odpoviedati povinovat nenie z pří-
činy té, že on držitelem statku otce svého nenie, než mátie jeho, že ona vším vládne,
všeho nžívá, nžívati a vládnuti má až do své smrti, Horek i jiného statku jakožto
dědička; potom dále pravě, že nebožtík otec jeho s ním s Stánkem o dělánie té
věže smloavn měl a má sepsánu, a že ani v té smlouvě ani v svědcích jeho Staň-
kových se to nepokazuje, by mn těch XLti kop otec jeho dáti řekl. A na to vajpis
z desk a tn smlonvn pokázal. Zase proti tomn od Stanka kamenníka povědíno:
Ačkoli on Albrecht statkem Horkami nevládne, ale toho podle mateře své proto
i s bratřími svými nžívá a tu bydlí, chlebí, a jiný otce svého statek má, penieze
i jiné věci, a tudy že jemu Staňkovi odpoviedati a těch padesáti kop plátce býti
povinovat jest, v tom JMtí pánuov žádaje za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány
a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory a jich s obú stran
pře líčenie, svědomie, smlouvu i vajpis z desk, nalezli: Poněvadž on Staněk svým
svědomím to pokázal, že otec jeho Albrechtuov řekl jemu za to dielo té věže na
Horkách plátce býti a XLti kop grošuov dáti a nad to ještě X kop přidati, a on
Albrecht statku otce svého užívá; z té příčiny dává se jemu Staňkovi za právo,
takže on Albrecht jemu těmi XLti kopami grošuov českými v puohonu jmenovanými
a k tomu i těmi X kopami grošuov českými, kteréž jest otec jeho řekl přidati, po-
vinen, poněvadž svědci seznávají, že jest dobře udělal. A ty aby jemu dal ve dvú
nedělech pořád zběhlých. Dal památaé. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí.
Léta MDX® v sobotu den svatého Ondřeje apoštola [30. listopadu] vydán
jest list zatykači Staňkovi kameníku na Albrechta Elusáka z Kostelce pro neplněnie
L kop grošuov českých podle zněnie nálezu tohoto.
Léta MDX^ ve čtvrtek před svatým Thomasem apoštolem [19. prosince]
Staněk kameník seznal se jest, že od Albrechta Elusáka z Kostelce přijal jest a vy-
zdvihl XXV kop grošuov českých podle zněnie nálezu tohoto, z kterýchžto XXV
kop grošuov českých on Staněk jej Albrechta i jeho dědice kvituje, propouštie
a prázdna činí úplně a docela nynie i na budúcí časy.
R. ni L 261. b. SroT. STědomi č. 1707 na str. 364.
Nálezy » rohu 1510 o sv. Martině. 391
1763.
Mezi Václavem LitOYSkým ze Syinař a Janem z Dobřenic o základ přepadený.
1610, 14. listopadu.
Václav Litovský z S vinař létha MDX® v neděli před svatým Řehořem [10. března]
pohnal Jana z Dobřenic ze sta kop grošnov a z XXVma kop grošuov vše českých zá-
kladu přepadeného dielu naň příslušejícieho oc. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina
na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvíe českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, léta MDX® ve čtvrtek po svatém Brykcí: Poněvadž on Dobřanský
pohnaný třikrát volán jsa k svému právu nestál, z té příčiny dali sů jemu Václa-
vovi puovodovi proti témuž Dobřanskému za právo stanné. Dal památné.
R. m. L 819. b. sa nápisem „8Umd práva k roku »v. Martina MDX^,
1764.
Mezi Bohuslavem z Benešova a Krištofem z Hermsdorfu o rčení. 1510, 15. listopadu.
Bohuslav z Benešova pohnal Kryštofa z Hermsdorfu. Viniti ho chce ze rčenie,
tu kdež jest řekl, když on Kryštof svů summu, kterúž jest za Nelžejovice dal, osm
seth kop grošuov míšeňských, mieti bude aneb svým bude jíst, že jemu Bohuslavovi
těch sto kop grošuov míšeňských, kteréž jest týž Kryštof od Petra z Popovic vzal,
zase vrátiti chce a že jeho nic nežádá. Vložen puohon léta MDX^ v pondělí den
Zvěstovánie Matky božie [25. března].
V té při mezi Bohuslavem z Benešova puovodem s jedné, a Kryštofem
z HermsdorÍTi pohnaným s strany druhé. Kdež jej Kryštofa vinil on Bohuslav ze
rčenie, tu kdež jest tajž Kryštof řekl dc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal
svědomie. Proti tomu on Kryštof pohnaný odpieraje pravil, že jest měl o to s ním
s Bohuslavem prve soud před úřadem purkrabským a také že jest jemu těch sto
kop grošuov míšeňských navrátiti řekl, jestliže svých osm seth za Nelžejovice v po-
louletí bez nákladuov mieti bude. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obú stran pře líčenie, odpory i svě-
domie, nalezli: Poněvadž on Bohuslav to jest dostatečně provedl, že jest mu on
Kryštof těch sto kop grošuov míšeňských v puohonu jmenovaných navrátiti řekl,
když svú summu osm set kop grošuov míšeňských za Nelžejovice mieti bude; z té
příčiny dává se jemu Bohuslavovi za právo, a on Kryštof aby mu těch sto kop
grošuov míšeňských v puohonu jmenovaných dal od dneška ve dvů nedělech pořád
zběhlých. Dal památné. Stalo se léta MDX® v pátek po svatém Brykcí.
K. ni. 1. 38. a. SroY. STědomí č. 1607 a 1711 na str. 272 a 857.
392 D. XIII* Registra soudu komorního.
1765.
Mezi Kateřinou z Prošovic a Janem put>krabím z Donína o nevydání odkazu.
1610, 15. listopadu.
Katheřína z Prošovic pohnala pana Jana purkhrabí z Donína na Vokoři. Vi-
nila ho z nevydání osmi kop strychuov bez XXti strychuov ovsa jí Katheříně od
někdy paní Johanky z Waytmille, mateře jeho, kšaftem odkázaného, jakož týž kšaft
to plněji v sobě zavírá. Kterýžto voves táž Katheřína sobě čtyndceti kop grošuov
českých pokládá.
V té při mezi Katheřinú z Prošovic puovodem s jedné, a panem Janem
purkhrabí z Donína na Vokoři pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinila z nevy-
dání osmi kop strychuov bez XXti strychuov ovsa jí Katheřině od někdy paní
Johanky z Waytmille oc, jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázala týž kšaft
někdy paní Johanky z Waytmille, mateře pana Jana pohnaného. Proti tomu na miestě
pohnaného nic jiného odpieráno nenie, než toliko žádáno, aby ona Kateřina puovod
to provedla, že jí ten voves dán nenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na
Helfenšteině dc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, slyševše puohon, žalobu i v kšaft napřed pověděný pilně nahlédše,
takto o tom nalézti ráčili: Poněvadž ona Katheřína puovod kšaftem jest pokázala^
že jí paní Johanka z Waytmille týmž kšaftem ten voves v puohonu menovaný od-
kazuje, a on pan Jan purkhrabie toho jest ničímž nepokázal, by jí ten oves dal:
i z té příčiny dává se jie Katheříně puovodovi podle kšaftu za právo, tak aby on
pan Jan purkhrabie jie Katheřině ten oves v puohonu jmenovaný od dneška ve dvů
nedělech pořád zběhlých vydal. Pak-li by ovsa toho nedal, tehdy aby tu summu
v puohonu jmenovaná, to jest těch XLti kop grošuov českých, též jí Katheříně dal.
Dala památné. Stalo se léta MDX^ v pátek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 61 a.
1766.
Mezi Dorotou Kopanskou a Pavlem Samuelem z Hrádku o nedopomožení práva. 1510, 15. listop.
Dorotha Kopanská v Starém městě Pražském obývající pohnala pana Pavla
Samuele z Hrádku. Vinila ho z nedopomožení práva ke XL kopám bez XLti
grošuov vše míšeňských, kterúžto summu lidé jeho Zabranští na statku někdy Pa-
páčka člověka jeho jí přisoudili, a vyšším právem Starého města Pražského zchváleno,
a on pan Pavel podle téhož přísudku jie Dorotě dále práva k těm XLti kopám
bez XLti grošuov vše míšeňských na témž statku Papáčkově dopomoci nedbá
a nechce; k kterýmžto XLti kopám grošuov bez XLti grošuov míšeňských táž Do-
rota Kopanská po Václavovi Kopanském, někdy manželu svém, právo a spravedlnost
má. Vložen puohon léta MDX® v úterý po svaté Kedrutě [19. března].
NáUey z rohu 1510 o sv. Martině. 393
V té při mezi Dorothú Kopanskú, v Starém městě Pražském obývající, s jedné,
a panem Pavlem Samuelem z Hrádku s strany druhé. Kdež jej pana Samuele táž
Dorota vinila z nedopomožení práva k XL kopám bez XLti grošuov vše míšeňských,
kterážto summu lidé jeho Zabranští na oc, tak jakož puohon plněji ukazuje. A na
to svědomí ukázala. Proti tomu pan Samuel odpíraje pravil, že ona Dorota puovod
nic tu podle svého puohonu neprovozuje, a že on tu svého nic nehledá, než toliko
aby mu grunth a purkrecht jeho očištěn byl, k tomu se poddávaje, že právo osa-
diti chce, poněvadž se jiní také jia to táhnou, a komužkoli právo přisoudí, že se on
v tom chce mieti spravedlivě, jakož jest i prve proti tomu nebyl. A na to ukázal
ortel před některým časem mezi některými stranami o ten Papáčkovský statek uči-
něný. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 9C, najvyšší hofmistr
královstvie českého, se pány a vlády kami, krále JMti raddami, vyslyševše strany
a jich s obů stran pře líčení, napřed jmenovaný ortel i svědomí, nalezli: Poněvadž
ten ortel ukazuje, že jest na tom jeho páně Samuelově právě soud osazen byl mezi
Klímů konířem z Nového města, Zigmundem hospodářem na rathouze a nadepsánu
Dorothů puovodem o vyzdvihání peněz, kteréž Jan Bohmicský kladl na tom právě
za duom Papáčkovský; a na ten rozsudek vyzdvihli diely své hospodář a ten koníř
napřed jmenovaní bez překážky a naříkání. Z té příčiny aby on pan Pavel jí Do-
rotě ty penieze v puohonu menované, to jest XLti kop bez XLti grošuov míšeňských,
dal vyzdvihnuti na rukojmie od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých na
takový zpuosob: jestliže by kto na tom právě z těch peněz ji Dorotu chtěl viniti,
tehdy aby ona tu summu svú nynie menovanú vyručenů i oni dva Kliment a Zig-
mund v orteli menovaní také summy své z toho práva vyzdvižené všichni tři spolu
položili zase na tom právě, a ktož by jaké právo mieti k těm penězóm chtěl,
a právem to obdržal, aby všichni tři v tom a ne ona Dorota sama hynuli. Dala
památné. Stalo se léta MDX® v pátek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 79. a.
1767.
Mezi měštěnínem Staroměstským Erazimem Freyem a Wolfem z Gutšteina o dluh za věci
kupecké. 1510, 15. listopadu.
Erazim Frey, kupec a měštěnín Starého města Pražského, pohnal pana
Wolfa z Gutšteina na Petršpurce. Vinil ho z jedenácti kop grošuov českých bez
VI grošuov českých dluhu jemu za kupecské věci zuostalému. Vložen puohon léta
MDX^ v úterý [sic] den Zvěstování Matky božie [25. března].
V té při mezi Erazimem Frey, kupcem [a] měštěnínem Starého města Praž-
ského, puovodem s jedné, a panem Wolfem z Gutšteina oc pohnaným s strany druhé
Kdež ho týž Erazim vinil z Xlti kop grošuov českých bez Víti grošuov českých,
ArchiT Český XHI. 50
394 D, XIII. Begistra soudu komorního.
jakož puohon ukazuje. A na to registra kupecská ukázal. Proti tomu na miestě
pana Wolfa povědíno, že se on k tak veliké summě nezná a nevie než o sedmi
kopách míšeňských, a ty jemu že dáti chce ; pak jestliže jest co úředník viece bral,
že jest mu toho pan Wolf neporučil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Hel-
fenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti
raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory a s obů stran pře líčenie, takto nalezli:
Poněvadž on Erazim ten dluh registry toliko svými kupecskými provozuje a svě-
domím žádným viece ani jakými cedulemi řezanými, a on pan Wolf slovy toliko také
samými odpierá krom VII kop míšeňských, z té příčiny dává se jemu Erazimovi k těm
Vn kopám míšeňským za právo, a ty aby jemu on pan Wolf dal ve dvú nedělech
pořád zběhlých. A chce-li on Erazim nad těch VII kop podle register svých toho
dluhu co viece mieti, aby to zpravil před JMtí pány oc na Svátost najprv příští,
tak jakž JMtí jemu bude nalezeno, a jestliže zpraví to, aby jemu on pan Wolf
dal od zprávy ve dvú nedělech pořád zběhlých. Pakli by pan Wolf od zprávy ve
dvú nedělech pořád zběhlých té summy ostatnie nad těch VII kop míšeňských jemu
dáti nechtěl, to aby také on pan Wolf na den svatého Martina po té zprávě najprv
příštího zpravil, jakž mu JMtí pány rozkázáno bude. Bude-li pak pan Wolf dále
chtieti k tomu úředníku svému neb k statku jeho hleděti, že jest co viece mimo
jeho vuoli neb rozkázánie od téhož Erazima bral, právo mu se nezavírá. Dal pa-
mátné. Stalo se léta MDX® v pátek po svatém Brykcí.
R. m. L 83. b.
1768.
Mezi Chebským měštanem Hanušem Hallerem a Václavem Pehmem z Konobrž o dluh.
1510, 15. listopadu.
Hanuš Haller, měštěnín města Chba, pohnal Věnce Pehma z Konobrž. Vinil
jej ze čtyř seth zlatých rýnských dluhu spravedlivého, kteréž jest dlužen zuostal
nebožtíkovi doktorovi Jiříkovi Hallerovi, bratru téhož Hanuše vlastniemu, k kte-
rýmžto čtyřem stem zlatým rýnským on Hanuš spravedlnost má po témž Jiříkovi
doktorovi svém bratru lepší než kto jiný. Vložen puohon léta MDX^ v pátek den
svatého Longina [15. března].
V té při mezi Hanušem Hallerem, měštěnínem města Chba, puovodem s jedné,
a Václavem Pehmem z Konobrž pohnaným s strany druhé. Kdež jej Václava vinil ze
čtyř seth zlatých rýnských dluhu spravedlivého, kteréž jest dlužen zuostal nebožtí-
kovi doktorovi Jiříkovi oc, jakož puohon plněji svědčí. A na to list jeho Pehmovú ruku
psaný na dluh svědčící ukázal Proti tomu on Václav pohnaný pověděl, že tomu
dluhu neodpírá, by ho povinen a dlužen nebožtíkovi knězi Hallerovi doktoru nezuostal ;
ale poněvadž ten dluh kniehami města Mostu zapsán a to věc městská jest, a také
Nálezy z rohu 1510 o sv. Martině. 395
že jest ten dluh od téhož Hanuše a od poručníkuov statku téhož kněze Hallera
právem městským tu v Mostě obstaven, toho že se on Václav obává, aby toho
dluhu několikrát plátce býti nemusil; než komužkoli ten dluh spravedlivě náležeti
aneb přisouzen bude, že platiti neodpírá. A tu také některá ukázal svědomí. Tu
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie
českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obú stran pře líčenie
i svědomie, nalezli: Poněvadž on Pehm k tomu dluhu s.e zná a to pokázal, že ten
dluh v městě Mostu jich kniehami městskými zapsán nadepsaným Hanušem Hal-
lerem puovodem i také nebožtíka kněze Hallera doktora poručníky právem městským
obstaven jest, a že na témž právě o ten dluh, komuž přisouzeno bude, práv býti
chce; z té příčiny tento puohon se zdvihá, a strany aby sebe tam v Mostě podle
téhož obstavení hleděly. Dal památné. Stalo se léta MDX® v pátek po svatém Brykcí.
R. UL 1. 120. a. SroY. STědomi č. 1733 na str. 370.
1769.
Mezi knězem Janem z Mladé Boleslavi a Zdeňkem z Prorubi o pobrání vepře, obilí
a jiných rozličných věcí. 1510, 15. listopadu.
Kněz Jan v Mladém Boleslavi obývající pohnal Zdeňka z Prorubi v Bezně.
Vinil ho z toho, že jest mu pobral na faře v Bezně, kdež jest on tu chvíli tehdáž
farářem byl, jeden vepř z krmníka, VH korcuov žita, tři korce mouky žitné, tři
měchy plátěné, XV prasat, XII korcuov ovsa vysekati, zkaziti truhlu za kopu grošuov,
tři zámky dal mu zbíti, item pobrati mu rozkázal sto korcuov ovsa, hrachu X kor-
cuov, másla kbel, masa za X grošuov, sádla za XV grošuov, piva sud, věrtel soli,
slanin za X grošuov, sviec za VI grošuov, vína za IX grošuov i jiné rozličné věci;
kteréžto tak pobrané věci on kněz Jan LX kop grošuov míšeňských pokládá. Vložen
puohon léta MDX® v sobotu před květnů nedělí [23. března].
V té při mezi knězem Janem v Mladém Boleslavi obývajícím puovodem
s jedné, a Zdeňkem z Prorubi v Bezně pohnaným s strany druhé. Kdež jej Zdeňka
vinil z toho, že jest mu pobral na faře v Bezně oc, tak jakož puohon plněji v sobě
zavírá. Při tom pravě, že jest jemu Zdeňkovi žádné příčiny nedal, aby ty věci jemu
měly brány býti, než jsa obeslán od kněze děkana kraje Boleslavského, staršího
svého, k němu jest šel, a v tom jemu od Zdeňka pobráno i truhla vybita jest. A na
to ukázal svědomí. Proti tomu on Zdeněk pohnaný odpíraje pravil, že jest mu to
pobránie proto učinil, že on maje podle smlouvy tu na té faře býti do roka, i odšel
jest, a on Zdeněk za to maje, že by odtud zběhl, obávaje se, aby se na klenotích
kostelních, kteréž témuž knězi svěřeny byly, škoda nestala, kázal jest mu pobrati;
ale ty věci že jemu zase vráceny a nic utraceno nenie, krom což na čeleď [vydáno].
A potom když do fary přišel, že s ním o to smlouvu vzal. A na to svědomí a tu
60*
396 D. XIII. Registra soudu, komorního.
smlouvu ukázal. Tu JMt pán. pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší
hofmistr královstvie českého^ se pány a vladjkami, krále JMti raddami, slyševše
strany a jich s obů stran pře líčenie, odpory i svědomí, nalezli : Poněvadž ta cedule
smluvnie jest udělána po tom knězovu odjetí, když se na faru vrátil, a v té ce-
duli stojí, že on Zdeněk jemu knězi Janovi z těch věcí, kteréž jemu pobrány jsň,
počet činiti má, z té příčiny aby strany před úředníky Pražskými menšími stáli na
den svatého Fabiána najprv příštieho [20. ledna], a tu aby on Zdeněk vedle té
smluvní svrchu dotčené cedule i také podle cedule, kterouž jest menovaný kněz
jej Zdenka před Jindřichem Hložkem z Žampachu dc vinil, počet učinil na schvá-
lení týchž úředníkuov. A což tu kněz provede, to aby jemu Zdeněk dal od próvodu
ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m. L 174. b. SroT. svědomí 6. 1684, 1698 a 1706 na str. 267, 842 a 868.
1770.
Mezi Janem Brázdimským z Pučan a poručníky neb. Jana Maršálka o položení svěřených
klenotů před králem. 1510, 15. listopadu.
Jan Brázdimský z Pučan pohnal Jana Šmajdéře, Jana bakaláře od bielého lva
a Zigu pergmajstra hor vinničných, poručníkuov nebožtíka Jana Maršálka starého, kdež
jim Johanka z Hříč svěřila devieti prstenuov zlatých a korunky perlové k věrné ruce,
aby to před králem JMtí položili; neb sobě týž Jan toho pokládá třidceti a pět
zlatých uherských. Vložen puohon léta MDIX® v středu před svatým Havlem [10. října].
V té při mezi Janem Brázdimským z Pučan puovodem s jedné, a Janem
Šmajdéřem, Janem bakkalářem od bielého lva, Zigú pergmajstrem hor vinničných,
poručníky nebožtíka Jana Maršálka starého, pohnanými s strany druhé. Kdež jim
Johanka z Hříč svěřila devíti prstenuov zlatých a korunky perlové k věrné ruce,
aby to před králem JMtí položili; neb sobě týž Jan toho pokládá XXXV zlatých
uherských. Tu pohnaní stojíce oznámili, že jmény vlastními pohnáni nejsů a že
tudy k tomu puohonu odpoviedati povinni nejsú, v tom JMtí žádajíce za opatřenie.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr krá-
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž oni
pohnaní nejsú jich vlastaími jmény pohnáni, z té příčiny ten puohon zdvihli sú.
Dali památné. Stalo se létha MDX® v pátek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 176. a.
1771.
Mezi Matiášem Špitálským spolu s Václavem Donátem z Těchlovic a Annou Kanickou
z Byzmburka o položení listu hlavního před králem. 1510, 15. listopadu.
Mistr Mathiáš Špitálský a Václav Donát z Těchlovic pohnali Annu Kanicskú
z Rysmburka, aby list hlavní položila před králem JMtí, v kterémž jest Elška Eo-
NáleBff e rohu 1510 o sv. Martině. 397
pidlanská z Nemyčevsi jistcem, kterýžto svědčí nebožtíku panu Alšovi z Rysmbarka
a Ofce, manželce jeho, na šest seth kop míšeňských; kterýžto list dala jest táž
Ofka s dobroa volí jim mistru Mathiášovi Špitálskému a Václavovi Donátovi, kdež
sobě ten list pokládají pět seth kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDIX^
v pondělí po svatém Šimonu a Judovi [29. října].
V té pn mezi mistrem Mathiášem Špitálským a Václavem Donátem z Tě-
chlovic puovody s jedné, a mezi Annu Eanicskú z Rysmburka pohnanými s strany
druhé. Kdež táž Aniva od jmenovaných puovoduov jest pohnána, aby položila list
před králem JMtí, v kterémž jest Elška Kopydlanská z Nemyčevsi jistcem oc, tak
jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázali list hlavní pod pečetmi, kterýž
svědčí na tři sta kop grošuov českých, v němž jest jistec Elška z Nemyčevsi,
a dobru vuoli na týž list a nález z register purkrabských, kdež jie Ofce dávají
právo stáné proti knězi Samuelovi, i také jiná svědomie a kšaft. Proti tomu po-
ručník Anny pohnané odpíraje dal mluviti pravě, že jest se o ten svrchu menovaný
list a dluh miesto a rozsudek skrze najvyššího pana purkrabie Pražského stal,
a poněvadž jednu rozsúzeno, zdá mu se, že jest po druhé z toho nemělo hnáno
býti. A ktož z rozsůzené pře po druhé pohánie, že takový puohon jest na zmatek
podle zřiezenie zemského. A na to ten rozsudek a zřiezení zemské pokázal, žádaje
v tom JMtí za opatřenie podle práva. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na
Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále
JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčenie oc, nalezli: Poněvadž její Annin po-
ručník Michal Strachota nález z register purkrabských pokázal, kterýžto pan purkrabie
najvyšší Pražský ten nález ne sám z sebe, ale z naučenie panského z plného soudu
zemského učinil, ješto jest se tu omylu nestalo ižádného, a oni puovodové přes to
po druhé z té věci pohánějí, kdež jest to proti zřiezenie zemskému; i tudy ten
puohon učinili sů na zmatek, a z té příčiny JMt je puovody oba dva v svú kázeň
beru. Dala památné. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. IIL 1. 213. a.
1772.
Mezi Václavem Bezdružickým z Kolovrat a Burianem z Švamberka o nezdržení smlouvy.
1510, 15 listopadu.
Václav Bezdružicský z Kolovrat pohnal pana Buryana z Švamberka na Hra-
dišti nad Labem. Vinil ho z nezdrženie smlouvy mezi nimi učiněné, a to v tom,
že jest měl a slíbil na svém statku zapsati tisíc kop grošuov českých jemu panu
Václavovi z Kolovrat, též i paní Elšce z Kolovrat, dceři téhož pana Václava z Ko-
lovrat, tisíc kop grošuov, a to dostatečně ujistiti v plném roce od datum listu té
smlouvy oc; jakož ten artykul v též smlouvě položený to v sobě plněji zavírá.
398 D. XÍTL Begistra stmdu komorního.
I tomu se až dosavad od téhož pana Boryana nestalo dosti. Vložen puohon léta
MDX^ y pondělí den zrěstování Matky boží [25. března].
V té při mezi panem Václavem Bezdrožicským z Kolovrat na Kosatkách
puovodem s jedné, a panem Boryanem z Švamberka na Hradišti nad Labem po*
hnaným s strany dmhé. Kdežto vinil jej pana Bnryana z nezdrženie smlouvy mezi
nimi učiněné, a to v tom, že jest měl a slíbil na svém statku zapsati tisíc kop
grošuov českých jemu panu Václavovi z Kolovrat, též i paní Elšce z Kolovrat oc,
tak jakož puohon ukazuje. A na to ukázal touž smlouvu. Proti tomu pan Buryan
pohnaný pravil a žádal, aby mu ta smlouva okázána byla, že by chtěl na ni po-
hleděti, jest-li pečeC jeho při té smlouvě či nenie. Tu jest jemu táž smlouva okázána,
a pan Buryan pověděl, že se ku pečetí zná, než že on jest jí nepřitiskal k té smlouvě
ini povolení k tomu dával, než že jest panu Václavovi pečeC svú poslal ; a při tom žádal,
aby týž pan Václav to pokázal, kto jest tu smlúvu psal, a pravie, že o té smlouvě
nic nevie. Proti tomu pan Václav z Kolovrat mluvil jest, že se cti jeho dotýče,
a že bohdá z toho, což tuto pan Labuf praví, jako na ctného pána sluší, vyměřiti
se chce. Z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší
hofoiistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, toho na
soud zemský odkládají, poněvadž se tu cti dotýče. A jestliže by pán Buoh v tom
času prve jeho pana Václava smrti neuchoval, než by ta pře k slyšení pHšla, že
to jeho cti a dobré pověsti nynie ani na budúcí časy k žádné ujmě ini škodě
býti nemá jemu ani jeho budúcím, poněvadž po své cti stojí. Stalo se v pátek po
svatém Brykcí.
R. m. L 308. a.
1773.
Mezi Václavem Robmhapem z Suché a Petrem z Mladéjovic o pohrůžky. 1510, 15. listopadu.
Václav Robmhap z Suché pohnal Petra z Mladějovic. Vinil ho z toho, že
jest jemu psal, kdež se s ním v slušném miestě shledá, že o ty věci, kdež mezi
nimi jsú, co se Kestřanských dotýče, sám oustně mluviti chce, i také což se téhož
Petra otce dotýče. Kdež týž Václav nevie, co s ním mluviti chce, žádá toho, aby
před králem JMtí i raddami JMti k němu o ty věci mluvil. Vložen puohon léta
MDIX' v pondělí po svatém JUjí [3. září].
V té při mezi Václavem Robmhauptem z Suché puovodem s jedné, a Petrem
z Mladějovic pohnaným s strany druhé. Kdež jej Petra týž Václav vinil, že jest
mu psal, kdež se s ním shledá v slušném miestě, že o ty věci, kteréž mezi nimi
jsú, co se Kestřanských dotýče, sám ústně mluviti nechce [sic], i také co se téhož
Petra otce dotýče, kdež týž Václav nevie, co s ním mluviti oc, tak jakož puohon plněji
svědčí. A na to některé listy, kteréž sobě s obú stran psali, okázal. Proti tomu
.. -3
Nálejsy 0 roku 1510 o sv. Martině, 399
on Petr odpíraje pravil, že jest tento puohon naň bez potřeby učinil a jej daremně
ke škodám a nákladóm připravuje ; neb on Petr že jest nic nepokojného k němu
nemluvil aneb jeěto by proti právu bylo, ale chtěl jest s ním v miestě slušném,
jakož on Václav sám to v svém puohonu pokládá, mluviti, a pohruožek že jest
mu nečinil ižádných, věda dobře, kterak se k němu pod řádem a právem zacho-
vati má. A tudy mu se zdá, že jest jej pohnal bez potřeby. Tu JMt pán, pan Vilém
z Pemšteina na Helfenšteíně oc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a via-
dýkami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a jich s obů stran pře líčenie, takto
o tom nalezli: Poněvadž on Petr v své řeči to pověděl, že jest proti němu Vác-
lavovi nemyslil nic nepokojného mluviti, než zachovati se k němu tak, jako na do-
brého člověka slušie, i tudy ten puohon mezi nimi minuti má. A poněvadž on
Václav jemu Petrovi pana z Rožmberka, pána jeho, podával, aby tam přijel a k němu
podle svého psanie mluvil, a on Petr nepřijel: z té příčiny JMt škody mezi stra-
nami zdvihli sú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí.
R. m. 1. 318. b.
1774.
Mezi Albrechtem Ciplou z Kravská a Martinem Liškou z Wimperku o slova důtklivá.
1510, 16. listopadu.
Albrecht Cipla z Kravská poháněl Martina Lišku z Wimperku. Viniti ho
chtěl z slov duotklivých, tu kdež jest k němu tato mluvil slova: Proč ty pana
Jana Kostku zastáváš? A já viem, že jest tě nechtěl v Litomyšli mieti a po tvého
otce posílal, aby tě vzal. A to já provésti mohu. Vložen puohon léta MDX^ v so-
botu před Matku boží Sněžnů [3. srpna].
V té při mezi Albrechtem Ciplú z Kravská puovodem s jedné, a Martinem
Lišků z Wimperku pohnaným s strany druhé. Kdež jej Martina týž Albrecht vinil
z slov duotklivých 9C, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomie. Proti tomu
on Martin Liška pohnaný odpieraje pravil, že jest on toho žádným tiem úmyslem
nemluvil, by jemu tudy jakú lehkost činiti chtěl, než že jest mluvil žertem. A na
to také ukázal svědomie. Zase proti tomu od Ciply povědieno, že on toho za žert
nepřijímá. Toho on Liška žádným žertem nemluvil. Než pan Appolon z Rychnova
vida, že se Cipla z těch řečí a pro taková slova hněvá, vtrousil jest v to řeči
kumštovnie. A poněvadž jest týž Cipla jemu panu Kostkovi do smrti věrně sloužil,
zdá mu se, že jest Liška těch tak posměšných a úštipných slov k němu mluviti
neměl, žádaje v tom JMtí pánuov za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina
na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykamí,
krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory, s obů stran pře líčenie i svě-
domie, takto o tom nalezli: Poněvadž on Martin Liška pohnaný před JMtí pány
400 Z>. XUL Begistra soudu komorního
Stoje to jest poTěděl, že jest toho tiem úmyslem nemlnvil, bv ma tady lehkost činiti
chtél, a k úětipkn že jest mn nemlnvil, nemlnTí. ani vie co mlnviti, což by jemn Al-
brechtovi jeho ctí a dobré pověstí k njmě býti mělo, i toho JMt páni pří též nápfrmTě
nechávajL Než kdyby on Liška sám z sebe jemn té nápravy nenřinil, že by JMt
věděli, podle jeho svědknov jak jej Albrechta v té věci opatntí. Ale přes to jemn
Albrechtovi za právo dávají, tak že ta dnotklivá slova v pnohonn položená jemn
Albrechtovi a jeho dobré pověstí k njmě ani ke škodě nejsú a bytí nemají nynie
i na bndúcie časy. Dal památné. Stalo se léta MDX® v sobotn po svatém BrykcL
B. m. L 16. a. SroT. STédomi & 1725 sa ttr. S67.
1775.
Mezi AUbčton z Jablonného a Dorotou Peitalkou z Eofiíné o odkaz. 1510, [16. listopadu].
Alžběta z Jablonného poháněla Dorothu Peštalkn z Eošíně. Viniti ji chce
z pětimezcítma kop grošuov českých jakožto tu, kteráž v}'soudila nápadem statek
po nebožtíkovi manželu svém Jiříkovi z Přievor, k kterýmžto XXVa kopám grošuov
českých táž oc. Vložen puohon léta MDIX^ v středu před božím křtěním [3. ledna].
V té při mezi Alžbětu z Jablonného puovodem s jedné, a Dorothn Peštalkn
z Eošíně pohnaná s strany druhé. Edež táž Alžběta viní ji Peštalkn z pětimezcítma
kop grošuov českých, jakožto tu, kteráž statek vysoudila nápadem po nebožtíkovi
manželu svém Jiříkovi z Přievor, k kterýmžto XXVa kopám grošuov českým táž
Alžběta z Jablonného právo a spravedlnost má po někdy Janovi z Eřiečova, synu
svém, od něho sobě danou a odkázanou, jakož jeho Janovo dánie a odkázání to
v sobě plněji a šíře zavírá. A na to ukázala Jana někdy syna svého kšaft pod pe-
četí městská Nového města Pražského, ukázala také kšaft pana Pavla Skalského
z Jenšteina pod Starého města Pražského pečetí, ukázala i některé vajpisy z desk.
Protí tomu ona Dorotha Peštalka z Eošíně odpírajíc pravila, že to dánie a odká-
zánie, kteréž jest Jao. syn Alžběty svrchu psané, pod pečetí Nového města Praž-
ského kšaftem učinil, dostatečné nenie, poněvadž jest měštěnínem téhož města Praž-
ského nebyl, ale člověk rytíeřský byl. A z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteína na Helfenšteině oc, najvyšší hofimistr královstvie českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a jích s obá stran pře líčenie, odpor}',
próvody i také nadepsané kšafty, nalezli : že ona jí tíem odkázáním vinna nenie. Stalo
se ut supra.
R' m. L 16. b.
1776.
Mezi Annou Hubenkovou a Petrem Amehou z Borovnice o sáhnutí na čest. 1510, [16. listop.]
Anna Hubenkova pohnala Petra Amchu z Borovnice. Viniti ho chce z toho,
že jí z ámysla na jejíe dobrá pověst i na hrdlo sáhl, tak dc.
Nálezy e rohu 1510 o sv. Martině. 401
V té pH mezi Annu Hubenkovou puoyodem s jedné, a Petrem Amchú z Bo-
rovnice s strany druhé. Kdež ho viní, že jí z úmysla na jejie dobru pověsť i na
hrdlo sáhl, tak oc. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 9c, naj-
vyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto
o tom nalezli: Poněvadž se ta pře ctí a hrdla dotyce, že z té příčiny JMt puohon
zdvihají a k soudu zemskému podle jich pří, ctí a morduov se dotýkajíciech, vedle
zřiezení zemského podávají.
R. m. 1. 17. a.
1777.
Mezi Aonou z Rabšteina a Janem z Babšteina o nevydání odkazu. 1510, [16. listopadu].
Paní Anna z Rabšteina pohnala pana Jana z Rabštajna. Viniti jej chce
z nevydánie tří seth kop grošuov míšeňských, kteréž jí nebožka paní Regina z Lichm-
burka, mátie jejie, z věna svého na něm kšaftem odkázala oc.
V té při mezi paní Annu z Rabšteina puovodem s jedné, a panem Janem
odtudž z Rabštajna pohnaným s strany druhé, vinieci ho z nevydání tři sta kop
grošuov míšeňských, kteréž jí nebožka paní Regína z Lichmburka, mátie jejie,
z věna svého na něm kšaftem odkázala; item ze dvú set kop grošuov míšeňských,
item z koflíku menšieho, item z kříže oc. A na to ukázala kšaft nadepsané paní
Reginy učiněný. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nahlédše
v ten kšaft a pilně ho pováživše: Poněvadž puohon s týmž kšaftem se nesrovnává,
a také poněvadž některé věci v puohonu se pokládají, kteréž v kšaftu se nejmenují,
z těch příčin JMt ten puohon zdvihají. Dal památné. Stalo se [v sobotu po
svatém Brykcí].
R. m. 17. a.
1778.
Mezi Eunradem z Grynheimu a radou města Enína o provozování honby sousedy Knlnskými
na jeho pozemcích. 1510, 16. listopadu.
Kunrad z Grynheimu pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města Knína.
Vinil je z padesáti kop grošuov českých pokuty jemu Kunradovi propadených vedle
svolenie zemského dskami zemskými utvrzené, ktož by komu honil na gruntiech
jeho bez jeho vuole malú nebo velikú zvěř ve dne nebo v noci. Tu kdež z jich
města Knína vyšli sú s jich volí Blažek Směšný hmčieř a Mašek mlynář, sousedé
jich, a honili s tenaty zaječími jemu Kunradovi v jeho strániech Hraštických, jakož
oni pak vedle jeho zprávy se znají listem a pečetí města svého, že sú honili a že
jest jim on Kunrad tenata pobral, a je, sousedy své, psaním svým zastávají. Vložen
puohon léta MDVP v středu den svatých jedenácte tisíc panen [21. října].
Archiv Český XIII. 51
V:2Íl j< z &.i«i€súf kop £r>4;i«>T ces£7*!á pi>kiiT!r j«»iii KmLTftkioTi redle sroienie
zíím^LAo pr^rprui-rn^ a •iskini: zemskrni: Jitrnené, ktoi hj kosin honil bez jeho
TwrÁ^ na jeho znmtiech suli neb relíkú zrér ve dae aebo t aod s ktož br koho
ssrédéiL Kdež §á oni hoiiilí 2 tenaty zajeiríBí: jeina KitnnioTi t jeho stráaiech
HralczckTdi a jemu §e KimndoTÍ znají Listem poii pečetí mésu jích. že jest jim
c:i Krioraii tciaLi pt>bril. Vložen paohon I-fca MIíVT t středa den sratrch jedenácte
liac p4nen. [21. njna.]
Vedle tétrh okú drů paohonaoT. jimii t předešlém čo^a Knnrad z Grcnheíma
pohnal parzmistra a konielnoT i tší obee města Knizia a je Tínil t každém tom
poohona z padesátí kop groé:iOT českyoh pokuty jemu KunraioTi pr.^padené. pro-
^>že ma honili s tenaty zajecíni t jřřio 5triní*:h Hrastiokyeh x\ tak jakož tiž oba
poohonové r sobé pLnéji zaTírajL Kdež ty obé pře podány só. aby strany purkrabí
hrada Pražského na ty stráné Tedly podle práva meznieho. p«>néTadž Konrád praril,
že tr stráné á jeho. a oni Knínstí nravílL že sů to snmtOTé krále JMtí. Tu stranv
njnie před JMtí stojíce, Kunrad některé listy panu T?inil>v: jakožto v xj oasy
purkrabí hradu Pražského psané, i také jeho páně TunkiuoT nález mezi nadepsá-
ními stranami o svrcha dodiené stráné uóiněnv ukázal. Proti tomu oni Kninsti od-
pfrajřoe pravili, že on Kunrad je hnal a žene z pokucy Lti kop cto^uov českých
propadené. že sú na jeho stráních Hraitickych honili, a 10 že jest mél před nade-
prcaným panem Tunklem podle práva meznieho provésti, že to jeho stráné jsú.
I neprovedL jakož ten jeho páně Tunkluov nález ukazuje. Ale oni Kninsti že sou
honili na té<:h strániech ne jeho Kunradovřch. ale na lech. ktervohž v držení
a užívání jsú a byli vždycky, a tudy mohli sú v téch stráních honiti a to učiniti
dobře, a z téch příčin že jemu tou pokaíoi aneb p*jku:am: v jeho puohonich polo-
ženými p«'idle zříezeníe zemského p-jvinovati nejsú, v tom JMri pánuov za opatřenie
žádajíce. Tu JMt pán. pan Vilém z PemšteÍDa na Helienšteině x\ najvyssi hoňnistr
královstvíe Českého, se pány a vladykami. krále JMti raddami. yyslysevse strany
a jich s obů stran pře líčenie. odpory, puohony. zřiezení zemském majestáty krále
Ladislava, dobru vuoli i také v ten svrchu dotčeny páně Tunkluov. v ty časy pur-
krabie hradu Pražského, nález nahlédse. nalezli: Poněvadž před panem Tunklent
jakožto hradu Pražského purkrabí, kterýž na ohledání téch strání vyslán byl. on
Kunrad toho jest podle práva meznieho neprovedl, by ta stráné Eb^astická jeho
^runth byla. a oni Ejiínstí pokázali. že sú té stráné společné užívali: z té příčiny
j*:mu Kunradovi puovrMjoTÍ «..ni Knínstí témi pokutami v téch obů jeho puohonech
menovanými provinovati nejsů. Dali památné. Stalo se léta MDX' v sobotu po
svatém Brvkcí.
R m. L 61 b. >roT. nálerr ř. l3-:i a 1^« na str. 94.
Náleay z rohu 1510 o sv. Martině. 403
1779.
Mezí Jindřichem z Hodéjova a Petrem Malovcem z Malovic o rčení. 1510, 16. listopadu.
Jindřich z Hodějova pohnal Petra Malovce z Malovic v Otrcích obývajícieho.
VinU ho z pěti kop grošuov míšeňských, tu kdež jest mu slíbil a přiřekl, že jemu
Jindřichovi jmenovaná summa pět kop grošuov míšeňských od Rynše z Eadotína
o Svátosti minulé dána bude. I tomu se až.dosavad nestalo dosti. Vložen puohon
léta MDX^ v pátek u vigilií svatého Vavřince [9. srpna].
V té při mezi Jindřichem z Hodějova puovodem s jedné, a Petrem Malovcem
z Malovic v Otrcích obývajícím pohnaným s strany druhé. Kdež jej Petra vinil
z pěti kop grošuov míšeňských, tu kdež jest mu slíbil a přiřekl, že jemu Jindři-
chovi oc, tak jakož puohon ukazuje. Proti tomu on Petr Malovec pohnaný odpíraje
pravil, že k tomu puohonu odpoviedati povinovat nenie, poněvadž ho v tom puo-
honu jinač a odjinud vepsal, než on se píše. Proti tomu zase od Jindřicha z Hodě-
jova povědieno, že se odtud z Malovic píše tak, jakož v puohonu vepsán jest. A na to
ukázal nějakú ceduli. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, naj-
vyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, na-
lezli: Poněvadž on Petr pohnaný odjinud, než se píše, v puohonu vepsán jest,
z té příčiny ten puohon zdvihli stS. Dal památné. Stalo se léta MDX® v sobotu po
svatém Brykcí.
R. m. 1. 108. b. SroT. STédomí & 1726 na str. 367.
1780.
Mezi měšfanem Novoměstským Jiřím Šrámkem a Zikmundem Baršem z Kamenice o ubr-
manství. 1510, 16. listopadu.
Jiřík Šrámek, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Zigmunda Barše
z Kamenice a na Chválách. Vinil jej z toho, že vzav na se mocně s Jiříkem z Ko-
síkova ty pře mezi týmž Šrámkem a mezi lidmi páně Zdeňkovými Kostkovými
z Postupic, tak jakož puohonové ti ukazují šíře, i o to dále on Bareš mezi týmiž
stranami konec a miesto učiniti prodlévá. Kdež on Šrámek těch pří nedokonánie
pokládá sobě XV kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDX® v pondělí po
svatém Mauricii [23. září].
V té při mezi Jiříkem Šrámkem, měštěnínem Nového města Pražského, puo-
vodem s jedné, a Zigmundem Baršem z Kamenice s strany druhé. Kdež ho týž
Jiřík vinil z toho, že vzav na se mocně s Jiříkem z Kosíkova ty pře mezi týmž
Šrámkem a mezi lidmi páně Zdeňkovými Kostkovými z Postupic, tak jakož puohonové
ukazují šíře oc, jakož puohon ukazuje. Proti tomu on Zigmund Bareš odpíraje pravil,
že jest jím ta věc nesešla, než že se jest v té věci vedle naučenie panského z soudu
61*
404 D. XlIL Registra soudu komorního.
komorního zachoval a těch lidí páně Kostkových na to právo, k kterémuž příležie,
podal skrze úředníka páně Kostkova a zpuosobil, že sú trojíeho práva lidé
k tomu soudu zpuosobeni a tu slyšáni ; a když sů byli slyšání, že jest Jiřík Šrámek
jinač nechtěl, než aby jemu lidé u desk přísahu činili. Proti tomu Jiřík Kosyk
jakožto druhý smlouvce mocný takto jest pověděl, že jest tak bylo vypovědíno, že
lidé ti přísahu činiti mají na kříži zde nebo tam. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem-
šteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlády-
kami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory a stran pře líčení,
takto o tom rozkázati ráčili : Poněvadž on Bareš a Jiřík Kosyk jakožto smlouvce v řeči
o tu přísahu se nesrovnávají, z té příčiny aby ti lidé páně Kostkovi na tom právě,
k kterémuž jsú poddáni, přísahu na kříži učinili, a jemu Šrámkovi aby se konec stal
konečně mezi nynějším časem a Svátostí najprv příští. Pakli by se toho nestalo,
tehdy aby oboje strany zde zase před JMtí na Svátost stály, a tu JMt v to na-
hlédnúce, o to spravedlivý konec učiniti ráčí. Dal památné. Stalo se léta MDX^
v sobotu po svatém Brykcí.
R. m. 1. 109. a.
1781.
Mezi Václavem Jehňátkem z Tulejova spolu s manželkou jeho Kateřinou a radou Starého
města Pražského o vrácení truhly. 1510, 16. listopadu.
Václav Jehňátko z Tulejova a Katheřina, manželka jeho, pohnali purgmistra
a raddy i vší obce Staroměstské. Puohon napřed stojí psán.
Vedle toho předešlého nálezu, kdež Václav Jehňátko a Katheřina, manželka
jeho, pohnali purgmistra a raddy i vší obce Starého města Pražského, aby tu
truhlu i s tiem, což v ní bylo, kteráž někdy Bernardinova Vlacha byla, a tak,
jakž jest ji tu truhlu po jeho Bemardinovu z této země odjezdu jim Staroměstským
Mikuláš Světlík s tiem se vším, což v ní tehdáž bylo, na rathúz dal oc, tak
jakož ten puohon předešlý šíře ukazuje. Tu ona Jehnátková od muže svého i sama
od sebe před pány JMtí oznámila, že jest jí ta truhla dána toliko prázdná a v nie
že se jest nic nenalezlo, v tom JMtí žádajíc za opatřenie. Proti tomu oni po-
hnaní pravili, že jsú podle prvnieho nálezu všemu dosti učinili. Tu JMt pán, pan
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom rozkázali: Poněvadž oni po-
hnaní pravie, že jsú jim puovodóm truhlu vrátili a všemu dosti učinili, jestliže
on Václav Jehňátko neb manželka jeho o to k komu kolivěk hleděti chtie, že
by se jim tu čemu dosti nestalo, právo se jim nezavírá. Stalo se v sobotu po
svatém Brykcí.
R. m. 1. 809 a. SroT. nálezy č. 1388, 1359, 1442 a 1667 na str. 76, 93, 144 a 317.
Nálezy 0 rohu 1510 o sv, Martini. 405
1782.
Mezi Levhartem z Vidžína a Oldřichem ze Tří Dvorů o dluh. 1510, 16. listopadu.
Petr Levharth z Vidžína létha MDX*^ v středu po svatém Jeronýmu [2. října]
pohnal Voldřicha ze Tří Dvoruov ze XXXti a ze tří kop groěuov vše míšeňských jemu
od něho spravedlivě povinných oc. Tu na rok jim položený léta MDX^ v sobotu po
svatém Brykcí dáno jemu Petrovi puovodovi proti témuž VoldHchovi za právo stáné.
Dal památné.
Létha potom MDX^ v pátek den svatého Mikuláše [6. prosince] vydán jest
list zatykači na Voldřicha pohnaného po právu stáném.
R. m. 1. 820. a. sa nápisem: „Stoná práva k roku svatého Martina létha MDX}.**
1783.
Mezi Hynkem Špetlí z Janovic a Kuncem Eafunkem z Eafunk o dluh. 1510, 16. listopadu.
Pan Hynek Špetle z Janovic pohnal Kunce Kafíinka z Kafiink léta MDX° v pon-
dělí před svatým Divišem [7. října] ze XXti a z jedné kopy grošuov českých dluhu.
Tu na rok jim položený léta ut supra v sobotu po svatém Brykcí dáno panu Hyn-
kovi, poněvadž Kunc Kafiink třikrát volán jsa k svému právu nestál, za právo stáné.
Dal památné.
Létha potom MDXI ve čtvrtek po svatém Benediktu [27. března] vydán
jest list zatykači panu Hynkovi Špetlovi na Kunce z Kafunk pohnaného po tomto
právu stáném.
R. ni. 1. 320. a. sa nápisem: „Stoná práva k roku svatého Martina létha AÍDX^,'^
1784.
Mezi bratřími Solskými ze Sulevic a Karlem z Miliny o pych. 1510, 16. listopadu.
Smil a Václav bratří Solští z Sulevic léta MDX® v pátek po svatém Diviši [11.
října] pohnali Karla z Miliny a v Trmiciech z pychu a pro ten pych z desieti kop
grošuov českých, že jim člověka jich Jana, Mikulášova syna z Solan, pychem drží oc.
Tu léta MDX^ v sobotu po svatém Brykcí na plném soudu komorním JMt pán, pan
Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se
pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž on Karel pohnaný třikrát volán
jsa k svému právu nestál jest, z té příčiny dali sú jim Solským puovodóm proti
témuž Karlovi za právo stáné. Dali památné.
Tu létha MDX® v úterý po svatém Ondřeji apoštolu [3. prosince] vydán jest list
zatykači nadepsaným bratřím z Sulevic na Karla z Miliny podle tohoto práva stáného.
R. m. 1. 320. a. sa nápisem: „Stoná práva k roku svatého Martina létha MD2[9,'*
406 D. XIII. Registra soudu komarního.
Svědomí k roku sv. Martina létha MD jedenáctého.*)
1785.
Mezi Kateřinu Doušovú, měštkú Menšieho města Pražského, s jedné, a Václavem Eyharem,
méštěnlnem města Loun, s strany druhé. 1511, 2. ledna.
MDXI^ feria V. post Gircumcisionem Domini. Jíra, který byl
hausknechtem u nebožtíka Douši, měštěnína Menšího města Praž-
ského, u. p. n. k. s. t. : Jest mi v paměti, když sem byl hausknechtem u nebo-
žtíka Douši, manžela této Kateřiny, u kteréž nynie jsem, když byl nemocen tajž
Douša, byl jsem při něm, i zavolal též Kateřiny, manželky své, a pověděl jie, že
jest dal Václavovi Kyharovi, měštěnínu města Loun, dvě stě kop grošuov míšeňských
k věrné ruce schovati. A těch dvě stě kop míšeňských poroučel jí Kateřině, manželce
své, mocně přede mnů a před Janem z Hory, aby je od téhož Kyhara vzala.
Jan z Hory u. p. n. k. s. t. : To mi jest v paměti, že jest nás k sobě
zavolal s Jírou nebožtík Douša, měštěnín Malostranský, když jest v nemoci ležal,
a tu přede mnú a před týmž Jírou oznamoval Kateřině, manželce své, že má dvě
stě kop grošuov míšeňských u Václava Kyhara, měštěnína Lounského, a že jest mu
je dal k věrné ruce schovati. A těch dvě stě kop poroučel jest mocně též Kateřině
manželce své, aby je od něho vyzdvihla.
Feria H. die Blasii [3. února]. Jan, měštěnín města Sla-
ného, [sv. p.].
Feria VL die Marci [25. dubna]. Jíra příjmí Měchayř, kovář
z Loun, u. p. n. k. s. t: Když mne zavolal Mikuláš, muž Kateřiny Doušové
s Malé strany, abych šel s ním do města do Loun, i mluvil s Václavem Kyharem,
měštěnínem města Loun, takto: Znáš -li sě k tomu, že jest nebožtík Douša, manžel
ženy mé, dal tobě schovati nětco peněz a nětco zlatých ? I řekl Václav Kyhar ; Bohdá
nic nedal jednoho zlámaného penieze, co ty to mluvíš.
Václav Mates, měštěnín města Loun, [sv. p.].
Feria H. post Petři et Pauli [30. června] anno ut supra. Nešpor
kraj čí z Loun u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom a v paměti mám, že sem
slyšel od Václava Kyhara, měštěnína z Loun, že jest pravil tak v sobotu některý
čas, když byli spravili, že nebožtíka Doušu s Malé strany u Kokovic zabili, i po-
věděl tak on Kyhar : Mám jeho Doušovy dvě stě kop a sedmdesát zlatých uherských,
a že jest mu tayž Douša tu summu schovati dal, to již těch dvě stě kop a sedm-
desát zlatých uherských. Pak já nevím, dal-li jest mu je či nedal zase on Kyhar.
R. rV. 1. D. 21. a.
*) Nálezy k roka Syátosti léta 1611 se nezachoTaly, a soud komorní, soudě dle toho, na jaře r. 1611 nezasedal.
Svědomí k rohu sv. Martina I, 1511. 407
1786.
Mezi panem Janem Svojanovským z Bozkovic s jedné, a Markvartem Fryckem z Daliméřic
s strany druhé. 1511, 31. ledna
MDXI® feria VI. ante Purificacionem Marie. Bernarth Zvonař
z Brna, služebník pana Jana Svojanovského, u. p. n. k. s. t.: Jest mi
to v paměti, že pan Markvarth Frycek vzal na Skalách u panie Kateřiny, kteráž
měla nebožtíka pana Jindřicha, bratra páně Janova Svojanovského, trojí zbroj, troje
ormcáty, troje nákolenky, troje plechovice, a vzal koufhaub troj, puol vobojka tro-
jího, a vzal plechové sedla dvě, a vzal obyčejná sedla tři, a vzal kuoů z rayza ple-
snivý, a vzal ěorc, a vzal podpažiny brněné jedny, a vzal zaydáky dvoje a luky dva
a střelbu, hever, dva meče, popruhy dva od plechových sedel.
R. IV. 1. K 26. b. Sroy. STědomí d. 1649 na str. 217.
1787.
Mezi Martinem [Dačickým], sukna kráječem, měštěnínem Starého města Pražského, puovodem
s jedné, a panem Jindííchem jinak panem Jaroslavem Smiřicským z Smiřic pohnaným s strany
druhé. 1511, 31. ledna.
MDXP feria VI. ante Purificacionem Marie. Viktorin z Litho-
m ě ř i c u. p. n. k. s. t. : Tak já se pamatuji a svědom sem toho, že když jednu pan
Jindřich jinak pan Jaroslav Smiřicský přijel k krámu páně Hrabanovu, a pan Martin
sukna kráječ upomínal ho za sukna a za sukno. Tehdy pan Jindřich jinak pan Ja-
roslav řekl jemu Martinovi: že jsem nebral ani pacholek můj. A jestliže jsem jej
já bral neb pacholek muoj, žeť chci dáti tisíc zlatých. A potom pan Martin vy-
čítal jemu to, a pan Jindřich jinak pan Jaroslav se k tomu tepruv seznal a řekl
jemu panu Martinovi: Právi ste.
Feria VI. in vigilia Omnium sanctorum [31. října]. Vít z Hradce
Králové u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že když pan Smiřický, pan Jindřich
neb pan Jaroslav, jakž mu kolivěk říkají, přijel k krámu páně Hrabařiovu tu
v Praze v Starém městě, tehdy pan Martin sukna kráječ upomínal ho za sukna,
aby zaplatil. I znal sě ke všem suknóm, kteréž mu vyčítal, kromě k suknu vlčku
znáti se nechtěl. I řekl jemu Martinovi: Jestliže sem já jaký vlček bral neb který
muoj služebník, žeť chci dáti tisíc zlatých. A potom když jemu jmenoval, že z toho
vlčku byly sukně střihané dole s třapci, tehdy sě tepruv znal k tomu týž pan
Jindřich a řekl: Práv's.
V úterý po Všech svatých [4. listopadu]. Jan Rotyfex, Starého
města Pražského měštěnín, z Strajcova krámu v Starém městě
Pražském [sv. p.].
Feria 11. ante Martini [10. listopadu]. Vondřej krayčí, měštěnín
Menšieho města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Toho sem dobře svědom, když
408 D. XIII. Registra soudu komomiho.
mne jest poslal pan Jaroslav Smiřický, abych mu vzal sukna od Martina sukna
kráječe, měštěnína Starého města Pražského, vzal sem od téhož Martina sukno
blankytné a vlčaté, a z toho sem udělal nadepsanému pánu sukni. A jest tomu
vokolo Víti let.
Martin krayčí, podruh Menšieho města Pražského, u. p. n. k.
s. t. : To mi jest dobře v paměti, když sem byl thovařiěem u mistra Vondřeje kray-
čího, že smy dělali sukni panu Jaroslavovi Smiřicskému, a byly v ní štrychy na tré.
Toho sem svědom.
Feria VI. in vigilia Omnium sanctorum [31. října]. Hons Kno-
bloch z Normberka u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře v paměti, když přijel
pan Jindřich jinak pan Jaroslav SmiHcský před páně Hrabaňuov krám, že jest učinil
Martin Dačicský, měštěnín Starého města Pražského, počet s týmž panem Smi-
Hcským vo dluh za sukna, co kdy vzal a co na to kdy dal, a že jemu týž
pan Smiřicský na tom počtu zuostal XIV kop puol sedmnácte grošuov vše mí-
šeňských.
B. rV L K 28. b. SroT. nálezy d. 1752 a 1753 na Btr. 883.
1788.
Mezi Petrem Taubrem řečeným Elingenšporn s jedné, a Jiříkem Cebivským z Záduba
s strany druhé. 1511, 14. března.
Feria VI. post Gregorii. Beneš Černý, měštěnín města Stříbra,
u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, když jsme tři jeli, já, Jíra Šišma a Petr
Klingenšpom, i přijeli sme ku panu Jiříkovi Cebivskému, an stojí za svým dvorem
v Cebivě, vyhlédaje na své syny, že byli na myslivosti někde. I řekl nám : Pojedtež
ke mně! A já sem řekl: Však k vám jedem, pane Jiříku. Tehdy řekl pan Cebivský
Klingenšpomovi : Víš-li co Petře? toť se tam vo tvé peníze vadie; jestližeť jsu je
vzali neb ještě nedali jednomu kop dvatcíti, že se vo ně svadili.
Jiřík Šišma, měštěnín města Stříbra, u. p. n. k. s. t.: Buoh jest
toho svědom, že jsem já sobě toho nic v paměť nebral, co jsú pan Jiřík Cebivský
a Thaubr spolu mluvili, než toliko, že jest mne Petr Taubr toho zpravil, a já sem
mluvil tu řeč, kterúž on Petr Taubr mně pověděl před panem Kocovským a před
panem Perklarem, a že jsem se domníval, že z toho nic nebude.
R. IV. 1. E. 30. a.
1789.
Mezi panem Janem z Oustie na Ouští puovodem s jedné, a Blažejem Štemreytarem z Muzluov
8 strany druhé. 1511, 19. března.
V středu po svaté Eedruthě. Petr z Klence seznal takto: Když
jsem jel s panem Kryštofem Dubským na Ploskovice, tehdy jest pan Kryštof mluvil
Svidamí k rohu sv. Martina 1. 1511. 409
8 Blažejem Štemreytarem, proč jest zbil člověka páně Janova. A on Blažej pověděl
tak, že jsem šel na procházku, že jest ten člověk stál a řekl mi tak, že jest již
čas ty peníze dáti. A já dal sem mu pohlavek, že jest stál tu a neudělal mi počest-
nosti, ano by mi pán jeho udělal věcí počestnost než von. A to beru k své víře,
k své duší, že jest tak v pravdě, což tuto svědčím.
Valentin, služebník páně Jan nov z Oustí, u. p. n. k. s. t: Když
sme přijeli s panem Kryštofem Dubským na Ploskovice, ptal sě pan Kryštof toho
hrabie, proč jest zbil člověka panu Janovi. A on pověděl, že šel sem doluov, a ten
člověk stál mezi mostem i řekl mi: Skůro-li čas bude ty peníze dáti? An by mi
jeho pán lepší počestnost učinil nežli von. I dal sem mu pohlavek.
Feria VI. die Reliquiarum [2. května]. Jan z Habřiny, člověk
páně Sezemuov, u. p. n. k. s. t: Když sme přijeli k němu Blažejovi hrábí,
upomínajíce ho z dluhu, zbil jest tovaryše mého Hanzle odtudž z Habřiny a tak
mu řekl: Zmála bych tě voštípem projebal!
R. IV. 1. 80. b.
1790.
Mezi Janem z Vokova na Božejově s jedné, a Václavem z Štítného s strany druhé, o potoku
pstruhovém vylovení. 1511, 21. března.
Feria VI. die Benedicti. Jan z Božejova Havluov u. p. n. k. s.
t. : Jest mi v paměti, že jsme lovili v pstruhovém potoce pstruhy, kterýžto potok
jest společní s panem Štítným a s panem Božejovským, z rozkázánie Albustyna ou-
ředníka, který byl usazen od pana podkomořího nebožtíka.
Jan z Boru Vávruov, páně Božejovského člověk, u. p. n. k. s.
t. : že jest nám rozkázal ouředník Albustyn slovem nebožtíka pana podkomořího,
abychom lovili v potoku pstruhovém vod hranice až do hranice.
Matěj, člověk páně Božejovského z Tříteže, u. p. n. k. s. t:
Jest mi v paměti, že jsme lovili z rozkázánie pana podkomořího nebožtíka v po-
toku pstruhovém; neb náš pán nebyl ještě toho v držení a námi nevládl. Tomu
budou čtyři léta v křížové dni.
Martin ze vsi Boru, člověk páně Božejovského, u. p. n. k. s. t.:
Jest mi v paměti, že jest nám rozkázal Albustyn ouředník, který byl usazen od
pana podkomořího, abychme lovili v potoce pstruhovém v Lipinách od konce až do
konce, že jest náš. Pán nebyl toho v držení.
Šimek z Božejova, starý rychtář, u. p. n. k. s. t: Jest mi v pa-
měti, že poslal nás ouředník Albustyn z rozkázánie páně podkomořího lovit do po-
toku pstruhového v Lipinách; neb jest náš pán, pan Božejovský, nebyl ještě toho
v držení. A tomu budou štyh létha v křížové dni.
R. rV. L G. 6. b. SroT. BTédomí d. 1716, 1716 a 17S0 na Btr. 861, 868 a 865.
ArchiT český XIIL 62
41 0 2>- Xm. Begistrú ^oudu kamornSho.
1791.
y té při mezi Janem z Yokova s jedné, a Václavem z Štítného 8 strany druhé, o zapletení,
hrázi udolání ▼ potoku pstruhoTém. 1511, 21. března.
Die Benedicti feria VI. Jan z Božejova, člověk páně Bože-
jovského, a. p. n. k. s. t: Jest mi v pamětí, ža jsme dělali hrázi v potoka
pstruhovém společním proto, aby spravedlivým potokem šla voda. A to sme dělali
onředníkovym rozkázáním, který byl usazen od pana podkomořího, neb pán svým
ještě tehdy nevládl. A budou tomu štyři létha o křížových dnech.
Jan z Boru, člověk páně Božejovského, u. p. n. k. s. t.: To já
pamatuji, že rozkázal úředník Albustyn udělati hráz v potoce pstruhovém. A náš
jest pán toho nebyl v držení ještě. A teď tomu budou štyři léta o křížových dnech.
Matěj, člověk páně Božejovského z Tříteže, u. p. n. k. s. t.:
Dělali sme dva ploty a mezi nimi hrázi z rozkázánie ouředníka Albustyna, kterýž
byl usazen od pana podkomořího nebožtíka, a to v tom potoku pstruhovém spo-
lečním se panem Štítným; neb jest toho náš pán ještě sám v držení nebyl. A tomu
budou štyry léta o křížových dnech.
Martin z Boru, člověk piáně Božejovského, [sv. p.].
Šimek z Božejova, starý rychtář, u. p. n. k. s. t: Jest mi v pa-
měti, že nám rozkázal ouředník přehrazovati v potoku pstruhovém z rozkázánie ne-
božtíka pana podkomořího; neb pan Božejovský toho ještě v držení nebyl. A budou
tomu rV létha v křížové dni.
R. 17. 1. G. 7. a. SroT. předchásqjící syédomí č. 1790.
1792.
Mezi Janem z Vokova na Božejovč s jedné, a Václavem z Štítného s strany druhé, třetf pře,
kdež mu zemi v louce brali. 1511, 21. března.
Feria VI. Benedicti. Jan z Božejova, člověk páně Božejov-
ského, u. p. n. k. s. t. : Brali sme zemi v louce páně Štítného z rozkázánie ou-
ředníkova, který byl usazen od pana podkomořího; neb pán svým ještě nevládl.
Budou tomu štyři léta o křížových dnech.
Jan z Boru, člověk páně Božejovského, [sv. p.].
Matěj, člověk páně Božejovského z Třítěže, [sv. p.]
Martin z Boru, člověk páně Božejovského, [sv. p.].
Šimek, rychtář starý z Božejova, [sv. p.].
R. lY. L G. 7. b. SroT. předcházející syédomí d. 1790 a 1791.
Svědomí k rohu av. Martina 1. 1511. 411
: 1793.
Mezi pánč Božejovskébo lidmi, Jánem Y&vtorfm synem a Martinem MikšoTým synem, oběma
ze Tsi BorUi s jedné, a Václavem z Štítného s strany druhé, čtyrtá pře o hrázi y rybníka
T splave. 1511, 21. března.
Feria VI. die Benedícti. Jan z Božejova, člověk páněBožejov-
ského, a. p. n. k. 8. t: Jest mi to v pamětí^ že jsme hrázi udělali v rybníce
v splave páně Štítného z rozkázánie ^úředníkova, který od pana podkomořího byl
usazen. A tomu čtyři létha budou v křížové dni. A pán svým tehdáž nevládl.
Matěj z Tříteže^ člověk páně Božejovského, u. p. n. k. s. t:
Přehrazovali sme v rybníce páně Štítného v splave a činili sme to z rozkázánie
ouředníkova, který byl usazen od pana podkomořího nebožtíka. A tomu budou čtyři
létha v křížové dni.
Šimek rychtář starý z Božejova [sv. p.].
R. 17. L G. 8. a. SroT. předcházející STédomí & 1790—1792.
1794.
Mezi Mikulášem Táborem z Lukovec s jedné, a Janem Luženským z Luzné s strany druhé.
1511, 28. března.
V pátek po Zvěstování Matky božie. Havel, podruh od Flo-
riana rychtáře, měštěnína města Loun, u. p. n. k. s. t: že jest jel Jan Lu-
ženský ve štvrtek přes vinici Mikulášovu Táborovu [u Loun], a v pátek jsme u něho
u Thábora dělali. To pomním, že šel v pátek po mezi Luženský přivázav kuoĎ. I řekl
mu on Thábor: Nedělaj mi škody. Luženský! A on řekl: Jakut sem škodu udělal?
Yšakf sem velké škody neudělal. Tehdy Mikuláš Thábor řekl jemu Luženskému:
Ani veliké ani malé, nechci, aby mi dělal. Luženský řekl: Neudělalt sem škody
žádné. Tábor řekl: A já pravím, žes mi udělal. A Luženský řekl: I v hrdlo lžeš.
A Tábor řekl: Nelhuť, pravímť pravdu. A pan Jan Luženský řek: Jeb svú kurvu
mater vyjebenú. Tábor řekl: Nejeb mi mateře; má mátie tak dobrá jako ty. A Jan
Luženský řekl : Jestif , vyjebený nuzníče, vyjebená duše zperděná ! Potom řekl Lužen-
ský : Poď sem ven z vinice ! A Tábor řekl : Odlož od sebe braĎ, neměj nic, jakot já
nemám ! Potom Tábor řekl : NebuduC se s tebú raditi, najduC já tě právem.
Jíra z předměštie města Loun u. p. n. k. s. t: To jest mi v pa-
měti ; že jest Jan Luženský jel přes vinici Mikulášovu Táborovu. Potom v pátek po
druhé chtěl jeti, a pan Tábor jej uhlédal. Tehdy uvázav kuoĎ, šel po mezi, a Mikuláš
Thábor řekl mu : Pane Luženský, nedělaj mi škody ! A Luženský řekl : Jakúf sem
škodu udělal? A potom dával jemu Táboroví lháře, řka, že lžeš, jeb svú kurvu
mateři A Thábor řekl: Nejeb mi mateře; má mátie byla dobrá, nehaněje tvé. I řekl
412 D. Xm. Registra soudu komorního.
jemu Táboroví opět: Nuzníče, yyjebená duše zperděná! A potom ho pobízel z vinice.
A Tábor řekl : Nebádat sě s tebú vaditi, najdut já tě právem.
Václav z velikého předměstie Lounského u. p. n. k. s. t: že
k vinici pan Jan Lnžensky přijel pod hrází, i uvázal kuoň, a šel tam pak na vinici
pěšky. I uhlédal ho Mikuláš Tábor, řekl mu: Děláš mi, pane Jene, škodu. A Lu-
ženský řekl: NedělámC škody; lžeš vyjebený nuzníče a duše zperděná. I potom po-
bídli ho týž Luženský s vinice. A on řekl: Yodlož od sebe zbroj a neměj nic
u sebe, jakoC já nemám!
Linhart z předměstie Lounského podruh [sv. p. a to ku konci:J
Potom opět Luženský řekl: Vyjebený nuzníčku, vyjebená duše zperděná! Potom po-
bízel ho řka: Poď sem! A Tábor řekl: Vodlož od sebe ručnici! já se s tebú bíti
nebudu; utepuf já tě právem.
R. IV. L F. 26. b.
1795.
Mezi Markétu z Stežova s jedné, a Václavem z Vrabie, Janem Žlebem z StiMžkova a Zdi-
slavem ze Žlunic s strany druhé. 1511, 8. dubna.
V outerý po svatém Ambroži. Káča z Třebenic, služebnice
paní Anežky Ratenské, u. p. n. k. s. t.: Byla sem při tom, když otec paní
Markéty z Stežova dával jí paní Markétě sedm a dvadceti krav a třinácte sviní,
když otec též paní Markéty z Stežova v nemoci ležal na Hosteni. A ty krávy
a svině tam na Hosteni zuostali sú.
Sabbato die Crucis [3. května]. Jíra Němec z Ouvalu u. p. n. k.
s. t: Edyž jest paní Markétha stála u stolu, manželka páně Zdislavova, tehdy leže
v nemoci nebožtík pan Jindřich, otec její, zavolal ji k sobě: Milá dci! teď dávám
dvadceti krav jmenovitě, budeš-li v tom statku na Hosteni, do tří let aby jich užívala,
pak po třech létech aby bratróm svým a sirotkem vrátila zouplna těch XXti krav.
R. IV. L G. 8. b.
1796.
V té při mezi panem Jindřichem Eomauzským z Kolovrat puovodem s jedné, a mezi panem
Jiříkem Bezdružicským z Kolovrat na Bezdružicích, najvyšším sudím královstvie Českého,
panem Václavem Bezdružicským z Kolovrat na Kosátkách, najvyšším sudím dvoru krále JMti
v Čechách, a panem Jindřichem z Kolovrat na Krakovci, pohnanými, s strany druhé. K první
při o gruntovním zpravováni. 1511, 11. dubna.
MDXI® v pátek před svatým Tiburcím. Jiřík z Boru, holomek
na hradě Pražském, u. p. n. k. s. t: Toho sem svědom, když stál pan Zbyněk
Komauzský nebožtík na Mělníce před pány Kolovraty, tu jest rozkázáno panu
Svědomí h rohu sv, Martina 1. 1511. 413
Chmelícskéma nebožtíkovi skrze pana kancléře nebožtíka. A řekl nebožtík pan
kancléř: Připiš vždy nětco. A pan Jindřich Eornauzský nedal připisovati, pravě, že
jest prve v Praze to svědomie odevříno. A pan kancléř řekl: Nerozkaznj; však my
máme rozkazovati! A pan Ghmelicský psal sedě. Ale já nevím co, neb přede mnú
nebylo nic čteno.
Václav, měštěnín města Slaného, n. p. n. k. s. t.: Toho sem dobře
svědom, když sem byl na Mělníce před pány Eolovrathy s panem Eomauzským, že
jest kázal pan kancléř nebožtík nebožtíkovi Chmelicskémn připisovati. A pan Jindřich
Eornauzský toho jest bránil, aby nepřipisoval, a řekl pan Jindřich: Však jest ta
smlouva v Praze otevřena. Ale týž pan kancléř nebožtík řekl: Nerozkaznj ty! My
máme rozkazovati. A tak řekl on pan kancléř jemu Chmelicskémn: Připiš vždy
nětco! A on Chmelicský psal jest; ale já nevím, co jest psal. Před námi to nic
vohlášeno nenie a smlnvčí cedule sme my žádné neslyšeli.
Feria m. die Martini [11. listopadu]. Václav rychtář z Pozně
u. p. n. k. s. t.: Toho sem dobře svědom, že Janíček, Václavka starého syn, byl
v Eomauze vosazený, navrátiv se zase ku panu Jindřichovi Eomauzskému, když týž
pan Jindřich po pánu starém v držení zase Eomauza byl. A také když jest pán
starý postupoval panu Jindřichovi Eomauzu, tu jest pán starý poručil paní své, aby
na místě jeho postúpila toho panu Jindřichovi s dobytkem a s dvojími koňmi i se
všemi věcmi k tomu příslušejícími. A pan Jindřich nám rychtářóm pověděl a roz-
kázal, abychom to rozhlašovali, jestliže jest kde který člověk jeho byl odběhly,
aby se k němu zase navracovali.
Jaroš z Eornauzu u. p. n. k. s. t. : Toho sem svědom, že Janíček,
kterýž odšel od nebožtíka pána starého, zase se jest vrátil ku panu Jindřichovi.
A když pán starý jel do Prahy, poručil své paní mocně, aby ona paní vzdala panu
Jindřichovi ten statek.
Janek Vondrákuov syn z Eomauza u. p. n. k. s. t.: To mi jest
dobře vědomo, že Janík, kterýž jest byl ušel za pána starého nebožtíka, že se jest
zase ku panu Jindřichovi, když jest pan Jindřich v držení toho zboží byl, vrátil
s ženu a s dietětem. A když jest měl pán starý do Prahy jeti, poručil jest paní
své mocně, aby ona paní nás panu Jindřichovi vzdala.
Jan Žáček z Pozně u. p. n. k. s. t: Že jsem od starého pána Eor-
nauzského ušel pro velikú úzkost, a když jsem uslyšel, že pan Jindřich v držení
jest, vrátil sem se k němu zase; neb jest byl pan Jindřich kázal biřicem volati, ač
sem se za starého pána nemienil zase vrátiti.
Jan Bielek z Pozně u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře v pamětí, že
Janíček ušel jest za nebožtíka pána starého. A když pan Jindřich v držení Eor-
414 Z). Xm. Begístra soudu komomOu).
naoza byl, yrátíl se k němá zase a potom opét ušel. A pán starý když měl o^^eti;
že jest poručil paní své mocně, aby ona jemu panu Jindřichovi to zbožie poddala.
Mikuláš Chlum z Kornauza u. p. n. k. s. t: Když jest paní z Kor-
nauza zstupovala panu Jindřichovi, tehda pan Jindřich kázal po městech volati, ktož
sů koli za otce mého odešli, aby se zase ke mně vrátili, že chci s nimi milostivě
nakládati, že musí každý dobrý pochváliti. Tehdy Janíček, kterýž byl utekl za pána
starého, uslyšav to, vrátil se ku panu Jindřichovi zase. Tehdy já koupil sem hájek
u paní, kterayž slul Kněžský hájek. I prosil sem paní, aby se ona ráčila ku panu
Jindřichovi přimluviti, poněvadž jemu toho zboží postupuje, aby mi pan Jindřich
ten hájek ráčil propustiti a mně mého trhu užiti, abych já jej sobě mohl smýtiti.
A on jest to učiniti ráčil. A za ten hájek sem paní V kop dal míšeňských.
Vondráček sladovník z Eornauzu u. p. n. k. s. t.: To mi jest
dobře v paměti, že jsem ušel za pána starého pryč a nemínil jsem se k němu zase
vrátiti. A když sem uslyšel, že pan Jindřich v držení jest, přišel jsem k němu zase
a tu jsem nalezl Janíčkovu ženu; ale Janíček již byl ušel.
Jan čeněk z Kornauzu u. p. n. k. s. t.: Toho jsem dobře svědom, že
jest nás pán starý paní své poručil, aby nás ona panu Jindřichovi poddala ; kterážto
paní nás jest panu Jindřichovi poddala na svatého Jakuba. A co se Jeníčka dotýče,
kterýž byl utekl za pána starého, potom se zase vrátil ku panu Jindřichovi, kdy
pan Jindřich na Eomauze panoval, a že jest měl téhož Jeníčka otec tu seděnie.
Eatheřina vdova z Kornauza u. p. n. k. s. t.: Že mi jest to dobře
vědomo, že Jeníček, kterýž jest ušel za pána starého, když potom pan Jindřich
panoval, že se jest ku panu Jindřichovi zase vrátil a byl pod ním, a potom opět
od něho ušel. A také, když pán starý měl do Prahy odjeti, že jest paní své
mocně poručil, aby ona nás panu Jindřichovi poddala. A ona jest to učinila. A my
jsme panu Jindřichovi člověčenstvie slibovali.
Petr Jarošuo zef z Kornauza u. p. n. k. s. t.: kdež sem pohnán k svě-
domíe podle jiných souseduov, že já o ničemž nic neviem.
Jíra Žáček z Pozná u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře svědomo, že
Jeníček, kterýž za pána starého pryč zašel a byl tam dobře dlúhý čas, a nevěděli
o něm, živ li jest čili mrtev. A potom když uslyšel, že se jest pan Jindřich v Kor-
nauz uvázal, vrátil se k němu ku panu Jindřichovi zase. A pán starý když jest do
Prahy odjel, poručil paní své, aby nás panu Jindřichovi propustila. A ona jest nás
panu Jindřichovi propustila, a pan Jindřich nás přijal, a my sme mu člověčenstvie
slibovali.
Katheřina Holcova z Kornauzu [sv. p.].
Anna Hlavačka z Kornauza [sv. p.].
Matěj Chvála z Kornauza [sv. p.].
Sf>éd(m( h rohu bv. Mqrtina I. Í5tl. 416
Havel Šatka z Kornaaza [sv. pj.
Blažek ž Kornaaza u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, že
Jeníček, kterýž ušel za starého pána, potom se zase ku panu Jindřichovi vrátil.
A také pán starý mi^e odjeti do Prahy, poručil paní své, aby nás panu Jindřichovi
poddala, a paní jest to učinila. A pan Jindřich nás přijímal na svatého Jakuba,
a my mu člověčenstvie slibovali. A také pán starý paní své poručil, aby nám hájek
prodala, a ona jest jej sousedu mému prodala. A soused mě k tomu připustil. A dali
sme paní za ten h^jek V kop míšeňských. A toho sme ještě hájku nedomýtili; neb
nám toho pan Jindřich zbraňoval.
Václav, Vondráčkuov syn z Kornauza, [sv. p.].
Václav Buxa z Pozně u. p. n. k. s. t: že sem toho dobře svědom, že
Jeníček utekl od starého pána a potom se ku panu Jindřichovi zase vrátil. A pán starý
když měl odjeti do Prahy, poručil paní své, aby nás panu Jindřichovi poddala.
A ona to učinila. A pan Jindřich nás přijal, a my mu člověčenstvie slibovali. I pak
pan Jindřich odjel do Prahy po nějakú potřebu, a starý pán poslal do Kornauza
a kázal rybník spustiti.
Duchek Hlaváč z Kornauza u. p. n. k. s. t.: Když měl pán starý
sstúpiti s Kornauza, ujel pryč, a paní jeho postupovala Kornauza panu Jindřichovi na
svatého Jakuba. Potom jsú panu Jindřichovi rybníky zpouštěli. A Jeníček, kterýž byl
ušel za starého pána, ku panu Jindřichovi zase přišel i s ženu.
Prokop z Kornauza [sv. p.].
R. IV. 1. F. 28. b. a G. 3. a.
1797.
Mezi Janem Hrušku z Března s jedné, a panem Janem z Waytmille a na Mostckóm hradě
s strany druhé. 1511, 23. dubna.
Feria IV. die Georgii. Mikuláš, šafář u Jana Hrušky ve dvoře
u Bitozovsi, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že jest sě hadrunk stal se
panem Janem Hruškou a Václavem Skuopou z kláštera z Kostoloprt o to, že jest
on Skuopa jemu Hruškoví v Bitozovsi prkna ve dvoře jeho Hruškově loupal ; kterýžto
dvuor najal byl on Hruška jemu Václavovi Skůpovi, ješto ta prkna byly jsú prve
za jiných držiteluov; a také že jest luože z komory vykradl ven, když sě pryč
stěhovati měl, a to z té komory nad světnicí. Potom když pan Hruška do komory
vsel i otázku udělal na Skuopovi, kde jest to lože, které bylo v té komoře nad
světnicí, a Skuopa pravil, že jest nebylo. Ale bylo jest; neb sme toho všichni svě-
domí. I řekl jest Jan Hruška témuž Skůpovi : Já tobě tvého lože nedám, leč mi mé
vrátíš. A Skuopa řekl: Ujeb sobě kurvu mater! a povrh klíče i šel pryč. A Jan
Hruška naň volal řka: Beř své, Skuopo, před sě, já tobě tvého nehájím.
416 D. Xm. Begistra soudu komorního.
Feria ni. ante Filipi et Jacobi [29. dubna]. Václav Levek
z Bitozovsi u. p. n. k. s. t.: Že jest Škuopa nějaký byl ve dvoře u pana Jana
Hrášky nápolníkem. Y tom jest jemu panu Hruškoví nedobře činil, tak že jsú se
nemohli vespolek snésti. Potom on Škuopa stěhoval sě pryč a vylámal prkna v témž
dvoře, v kterém byl lože bral, a sud, ješto jeho nebyly. Potom naň žaloval pan
Hruška úředníkóm páně Waytmillarovým. I udělal jest otázku Hruška na Jiříkovi
Hazukovi úředníku takovú: Znáš-li se k tomu, žes mi Škuopu povolil vsaditi?
A Hazuka řekl : Znám sě k tomu. Co má z toho býti ? A když od týchž úředníkuov
přijel, kázal ho vsaditi. Pak na zajtří hned jel ku panu WaytmíUaroví a kázal nám
8 sebú jíti. I chtěl jest ho dáti panu Waytmillarovi, aby jemu týž pan Waytmillar
od téhož Škuopy spravedlivé učinil. Ale pan Waytmillar ho přijíti nechtěl, než
řekl: Edyžs ho vzal, měj ho sobě. A také malý zákup on Škuopa má za panem
Waytmillarem.
Matěj Eostěnec z Bitozovsi, člověk páně Januov Hruškuov,
[sv. p.].
Jíra, rychtář z Bitozovsi, u. p. n. k. s. t.: že Vácslav Škuopa,
jsa u Jana Hrušky nápolníkem v Bitozovsi ve dvoře, měl jeho koně, vuoz, plouhy,
dobytky, a v tom mu nepravě činil. Když sě měl stěhovati, bral sudy. lože, prkna
lámal od pavlače. Tehdy Jan Hruška jel k úředníku páně Waytmillarovu Hazukovi,
žaluje mu naň na Škuopu. A týž úředník povolil jemu Hruškoví, aby jej Škuopu
dal vsaditi. I dal jest ho on Hruška vsaditi. Pak jel jest pan Hruška k úředníku
Jiříkovi Hazukovi, a my s ním. Pověděl mu, že jest dal Škuopu vsaditi, a otázal
jeho Hazuky takto : Znáš-li sě k tomu, žes mi povolení dal jej Škuopu vsaditi. Po
dvakrát sě ho otázal. A Hazuka řekl: A já dal, což má z toho býti? Na zajtří jel
ku panu Waytmillarovi, a my s ním, chtěje mu ho dáti donésti na Mostcký hrad.
Pan Waytmillar mu nechtěl a tak pověděl: Edyžs ho vzal, chovaj ho sobě. A ten
jistý člověk Škuopa malý zákup má pod panem Waytmillarem. To také pamatuji,
že syn jeho Škůpuov vzal panskú uzdu v světnici v témž dvoře v Bitozovsi, i dal
ji na vuoz, a pacholek panský uzřev i vytrhl mu ji z voza, řka mu: Proč béřete
panské a kradete?
Jakub Huola, měštěnín z Loun, u. p. n. k. s. t.: Mluvil před námi
Hazuka, ouředník pana z Waytmille, takto: Přijel ke mně pan Hruška z Bitozevsi
s některými lidmi svými, žaluje mi na Škuopu, že mu tam některé věci bére, ješto
jeho nejsú, a že mu toho vytrpěti nemnohu, a že jej bíti budu a budu jej bíti.
A Hazuka pravil, že jemu Hruškoví takto řekl: Nebí, nebí, pane Hruško! Učinil -li
tě co, daj jej vsaditi, a važ sobě viece pána nežli jeho; však máš právo.
Jan Zaklánek, měštěnín z Loun, [sv. p.].
Tuoma truhlář, měštěnín města Loun, [sv. p.].
Svědomí h roJcu sv. Mariina 1. 1511. 417
Jiřík kloboučník, méštěnín města Loun, [sv. p.].
Martin Chomutovský, měštěnín města Loun, [sv. p.].
Kněz Václav, farář z Kostoloprt, [sv. p,].
Řehoř, služebník kněze Václavuov farářuov z Kostoloprt, [sv. p.].
Sabbato die Crucis [3. května]. Jiřík Hazuka, úředník z Kosto-
loprt, u. p. n. k. s. t.: Že přijel do Kostoloprt Jan Hruška k knězi Václavovi
i žaloval jest na Škuopu, že by mu pokradl rayče, sudy, lopaty, lože, tak pravě
a vopoviedaje se mně, že mu toho trpěti nechce a že jej budu bíti. A já sem mu
k tomu řekl: Pane Hruško, nebité; máte právo; dajte radče vsaditi, a já vám pošli
po rychtáře a káži vám komory odevřieti. Hledajte, najdete-li co svého, jakož pra-
víte, že jest vám co pokradl, učiníte lépe, než byste bili. Važte sobě pána viece
nežli Škuopu.
Matěj z Bitozovsi, člověk páně Hruškuov, [sv, p.].
Matěj z Bitozovsi, příjmím Machek, člověk páně Hruškuov,
u. p. n. k. s. t: Byl sem při tom, když Škuopuov syn vzal uzdu v světnici a dal
ji na vuoz. Potom pacholek páně Hruškuov pHšed, vzal mu tu uzdu zase a řekl mu
tak: Proč berete a kradete? Však jest uzda panská.
R. IV. 1. F. 30. b. a G. a. b. 8 lístkem po straně: „F tHtich regUtřich krále JMU komomieh O. í."
1798.
Mezi knězem IzaiáSem z Kojetína s jedné, a paní Annu z Kovaně na Krupce oc s strany
druhé. 1511, 24. dubna.
Feria V. post Georgii. Lidmila, kuchařka u kněze Yzaiáše
v Stodolo cích, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že jest pHšel rychtář ze
Štětie nebožtík k knězi Tzaiášovi; a tehdáž kněz Yzaiáš farářem byl ve Štětí. Řekl
jest týž rychtář k knězi Yzaiášovi, aby šel na Mělník k hejtmanu, že jest toho
pilná potřeba. Pak potom kněz Yzaiáš ukázal mi tři truhlice, abych je dovezla do
Lithoměřic k Mařenkové pro nebezpečenstvie. Pak když jsem vezla ty truhlice,
tehdy sedláci Štětští honili mne a pobrali mi to všecko, což sem na voze vezla,
a vzali mě na rychtu do Štětie. Na zajtřie vzali mě se dceru na Mělník, a tam
sem seděla devět nedělí. A potom knězi Yzaiášovi všecko pobrali: krávy, svině,
vovce, koně, všecky svrchky a nábytky, klenoty a knihy z rozkázánie nebožtíka
pana kancléře.
Lída, podruhyně u Křižka, měštěnína Nového města Pražského,
u. p. n. k. s. t. : Když bylo o svátcích některú chvíli o svatém Filipe a Jakube,
přišla sem do Štětie k knězi Yzaiášovi a k mateři své ; neb jest byla mátie kuchařkou
u kněze Yzaiáše. Pak pomním, že přišel rychtář Štětský sám třetí k knězi Yzaiášovi
do kněžského domu a řekl mu tak: Poslal nás pan hejtman, abyste šli na Mělník,
ArchiT Četký XUI. 58
418 D. XIII. Registra soudu komorního.
že jest toho pilná potřeba. Pak kněz Yzaiáá, když měl jetí, rozkázal mateři mé,
které truhlice má vzíti do Lithoměřic k Mařenkové, jakož jest je prve měl tam
u Mařenkové. Tehdy ona, mátie má, když odjel kněz Yzaiáš, vzavši ty truhlice,
vezla je do Lithoměřic. A sedláci Štětští honili ji a pobravše jf^ to všecko, což tu
tehdáž na voze vezla, vzali ji na rychtu do Štětie, pravíce, že by mátie má to po-
kradla. Pak nazajtřie vzavše ji i se mnú i se vším s tím, což jsú na voze vzali,
vezli na Mělník a vsadili nás a šacovali nás^ abychom po čtyrydcíti kopách daly.
A tam na Mělníce seděly sme devět nedělí. A knězi Yzaiášovi pobrali koně, krávy,
ovce, svině, koury a všecky svrchky, nábytky i klenoty, kalichy, šaty lehacie i chodící,
konve cínové a mísy, že hejtman páně kancléřuov rozkázal bráti.
Martin z Stodolok od Palečka u. p. n. k. s. t.: Edyž sem byl pa-
cholkem u kněze Yzaiáše, že jest mí byl kněz Yzaiáš rozkázal, což by mi koli
kuchařka jeho rozkázala, abych já tak učinil. Pak potom rychtář Štětský sám třetí
přišed rozkázal mi, abych kuchařku kněze Yzaiášovu se dcerou dovezl na Mělník
koňmi kněžskými. I učinil sem tak, že sem je dovezl na Mělník. Pak když jsem
je dovezl, vzal jest hejtman páně kancléřuov koně i se mnú do dvora do Hořína.
Feria IV. ante Ambrosii [2. dubna]. Kněz Mikuláš, farář v Stra-
žišti, na tu přísahu, kterú učinil biskupu na přijímánie svého kněž-
ství e, svědčil takto: Dal sem knězi Yzaiášovi k věrné ruce schovati truhlici
zavřenou a v ní deset zlatých uherských a vážky, na kterých zlaté váží uherské,
rýnských zlatých pít (sic), pět kop grošuov, starých grošuov a k tomu kabát, váček,
šest cínových mís, dvě veliké, dvě menší a dvě opět najmenšie, osm taléřuov cíno-
vých, osm prostěradl, dvě cayše s peřiny z dobrého plátna, tak dobrého jako kment,
rubáše tři, dva kmentová a jeden plátenný, dva ubrusy cínovatá, štyry roušky po
kopě míšeňské. To všecko v té truhlici bylo. Pak dal sem schovati též k věrné ruce
knězi Yzaiášovi soudek zavřený, a v něm sukně lindyšová, astradamského sukna
klok. kožich liščí hřbetový, dvě medenici, jedna veliká, druhá menšie, dvě pinetnie
konve cínové, dvě polupinetnie konvice též cínové a knihy : zákon nový psaný český,
zákon nový psaný latinský, starý zákon psaný latinský, Aureum speculum, to vše
v tom soudku. A to sobě všecko šacuji, což nahoře položeno jest, šedesáte kop
grošuov míšeňských.
Duška, kuchařka kněze Mikulášova, faráře v Strážišti, u. p.
n. k. s. t. : To mi svědomo, že kněz Mikuláš dal k věrné ruce schovati knězi
Yzaiášovi, v ty časy faráři v Štětí, truhlicí dobře velikú, a v té truhlici váček
a v tom váčku deset zlatých uherských a pět kop starých grošuov, pět zlatých
rýnských. Byly také v té truhlici vážky, kterými zlaté váží, kabátec, vosm prostěradl
čistých, vosm taléřuov cínových, štyry šlojíře, rubáše mé dva, jeden kmentový a druhý
lněný, ubrusy dva dobrá cínovatá. To vše v truhlicí bylo. Pak v soudku, kterýž
Svědomí h roku sv, Martina 1. 1511. 419
také jemu knězi Yzaiááovi schovati dal. štyry konve cínové, kožich liščí hřbetový,
knihy paterý, muoj klok astradamského sukna, sukně farářova lindyšová, medenice
dvě veliké, jedna větčí, druhá menšie, konve štyry cajnové. To v soudku bylo, ješto
toho všeho nedali bychom za šedesát kop grošuov míšeňských. Bylo by jiného ještě
mnoho, bych měla všecko vyčísti; ale nepomním všeho.
Jan Nosal, v domu páně podkomořího v Starém městě Praž-
ském obývající, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když kněz Yzaiáš byl vsazen
do vazby na Mělníce z rozkázánie nebožtíka pana Albrechta kancléře, tu sem já
s manželkou svou toho času jsa na Mělníce, dával témuž knězi Yzaiášovi ztravu,
dokudž v tom vězení seděL A jakož on sám kněz Yzaiáš praví, seděl jest na pět
nedělí. E tomu ještě v tom vězení puojčil sem mu polštáře a šuby jehenčí, kožíšku
a rubáše. A toho já sobě pokládám štyry kopy grošuov českých.
Kateřina Nosalka, v Starém městě Pražském obývající, u. p.
n. k. s. t. : To mám v paměti, že když seděl u vězení kněz Yzaiáš na Mělníce, že
sem mu dávala ztravu, dokudž v tom seděl vězení, a puojčila sem mu tam šatuov,
šuby jehenčí, koženého polštáře a kožichu jehenčího a rubáše.
[Později připsáno:] MDXIP, feria quinta in crastino Tyburcii [16.
dubna]. Kněz Jan, starý farář Lithoměřický, na tu přísahu, kterú
učinil biskupu na přijímání svého kněžstvie, svědčil takto: Když
kněz Yzaiáš seděl v vězení u nebožtíka pana Albrechta z Kolovrat pana kancléře
na hradě řečeném Vostrý, tehdy já opatroval sem kněze Yzaiáše jídlem i pitím, sám
osobně jezdě k němu i posly rozličné posílaje k jeho vysvobození. I naložil sem na
to viece nežli pět kop grošuov; a přinucen jsa listem od ouřadu najvyššího pana
hofmistra JMti toto vyznávám.
Arnošt, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Když
bylo na hradě Pražském, prosil mě kněz Yzaiáš, abych s ním šel ku paní kancléřové
staré do jejího domu, aby jemu navrátila, což jest jemu knězi Yzaiášovi pobral ne-
božtík pan Albrecht kancléř, pán její. A paní kancléřova obrátivši se mluvila se
panem Řepnicí. A pan Éepnice pověděl od paní tak, že paní JíMt ráčila rozkázati
pověděti knězi Yzaiášovi: Cožkolivěk mám, mám po svém pánu dědičné.
Mikuláš, měštěnín Nového města Pražského zdomuKanhova,
u. p. n. k. s. t. : Jsem žádán od kněze Yzaiáše podle jiných dobrých lidí, abych šel
ku paní Anně z Kovaně, staré paní kancléřové, aby jemu, knězi Yzaiášovi, postoupeni
byli lidé, kteréž mu vodjati byli od nebožtíka pána jejího, a listy aby mu navráceny
byly a svrchky, kteréž mu týž pán její pobrati rozkázal. Pak paní JíMt poradivši
se se panem Řepnicí, pověděti rozkázala: že cožkolivěk mám neb držím, že mám po
svém pánu dědičně.
Řehoř Hanuškuov, měštěnín Starého města Pražského, [sv. p.]
63*
420 D. XIII. Registra soudu komomtho,
[Později připsáno:] MDXII®, feria 11. in crastino Marci evangeliste
[26. dubna]. Jan ze Štétí u. p. n. k. s. t.: Když nám kázal pan hajtman 'M.éU
nicky doprovoditi kněze Tzaiáše na Iklělník, doprovodili sme. I kázal kněz Yzaiáá
čeledi své se pryč stěhovati. A čeleď vzavše tři truhlice na vuoz s našimi kalichy,
i jeli, a naši sůsedé je zase uhonivše přivedli, a dali znáti panu hajtmanovi, co by
měli s nimi činiti. A on kázal, aby kuchařky obě na Mělník přivezli, a tam jest
pan hajtman v truhlicech kněze Yzaiášových nalezl tři naše kalichy. Při tom byli
konšelé Mělničtí a toho nepochválili. A při tom pan hajtman kázal zajieti krávy
kněze Yzaiášovy na Mělník, ovce, slepice a koně a šaty, to vše aby přivezli. A vobilé
sme z rozkázánie páně hajtmanova žali. Potom ležalo asi rok v stodole; a my je
potom vyprosili na panu kancléřovi, že nám je dal k záduší to obilé.
Šimon ze Štětí u. p. n. k. s. t: Byli sme s ourokem u pana kancléře
na Mělníce, a hajtman nám kázal, abychme mu kněze Yzaiáše na Mělník provodili.
I vyprovodivše jeli zase, a již sousedé honili kuchařky, které nabravše na vuoz,
kradly se pryč nočně, a zhonivše je vedli je zase do městečka. A v tom bez me-
škánie dali sú věděti panu hajtmanovi, co mají s tiem činiti. A on kázal, aby mu
je tam s tiem se vším na Mělník dovezli. A když sme je dovezli, nalezli sme
v truhlicech tři kalichy naše. A při tom byli konšelé Mělničtí a zámečník. A hned
pan hajtman k němu šel a ptal se ho, kde jest čtvrtý kalich. A on pověděl, že má
býti v kuchařčině komoře v posteli. Hledali sme a nemohli sme najíti. A potom
sme bez meškánie dali hajtmanu věděti, že sme nic nenalezli. A pan hajtman se ho
ptal, kde jest, a on pověděl, že má vždy býti v posteli v kuchařčině komoře. A my
hledali a tepruv sme ten kalich po druhé nalezli, ale zkažený. A když se pan
hajtman tázal kuchařek: Kto vám to kázal pobrati a s tiem pryč jeti? A ony po-
věděly: že farář. A pan hajtman rozkázal dobytek, kury pobrati a vobilé nám kázal
sžieti. A potom tu stálo, až ho něco myši pojedly, a co ho zuostalo, to nám potom
pan kancléř dal k záduší.
Staněk ze Štětí u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, když sú se ku-
chařky kněze Izaiášovy z městečka, nabravše na vuoz, nočně pryč kradly, tehdy
sme my je honili a uhonivše zase sme je s tiem se vším do městečka přivedli,
a potom sme je z rozkázání páně hajtmanova s tiem se všiem na Mělník vydali.
Zigmund ze Štětí u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když nám kázal
pan hajtman, abychme kněze Yzaiáše k němu na Mělník provodili, a když sme my
ho provodili, tehdy kuchařky kněze Yzaiášovy, nakladše na vuoz truhly a co jim
se zdálo, kradly se z městečka nočně pryč. A když je zhonili, přivedli je zase
s tiem se vším do městečka, a dali sme panu hajtmanu znáti, co máme s tiem
činiti. A on rozkázal, abychme mu je s tiem se vším na Mělník přivezli. A pan
hajtman rozkázal mu pobrati dobytek, kury a nětco i šatuov. A co obilé bylo, pro-
i
Svědomí k roku sv. Mariina 1. 1511. 421
šili za ně pana kancléře, aby jim je dal k záduší. A on to učinil Z té příčiny,
že měl dvě kuchařky a jedna byla obtiežná, proto mu to knězi Tzaiášoyi pan
hajtman kázal pobrati.
R. IV. 1. G. 9. b.— 12. b.
1799.
Mezi Kateřinu z Dobronína s jedné, a Janem Brunclíkem, měštěnínem města Jaromíře,
B strany druhé. 1511, 25. dubna.
Feria VI. die Marci. Jiřík Lopatcský z Liběchova svědčil takto:
že já vo statku nebožtíka Mazouška, manžela paní Kateřiny z Dobronína, nic sem
nevěděl a neviem, než to pamatuji, že jest kožich kuní zastavil u Bílka z Žatce,
a co jest mi dlužen zuostal on Mazoušek, to jest mi zaplatil. Ale toho nevím, co
jest peněz od Bílka vzal. Také jest mi v paměti, že jest pravil mi o zbroji, že má
pěknú zbroji. Potom když pojal paní Kateřinu z Dobronína sobě za manželku, ležal
v ležení u mne a sám mi pravil, že pro její peníze leží. A ona paní Kateřina pla-
tila mi od leženie sama. A to beru k své víře a k své duši, což tuto pravím, že
jest tak v pravdě.
Feria sexta post Dionisii [10. října]. Jiřík, písař a kollegiát
z České koleje, u. p. n. k. s. t: Jest mi to v paměti, když paní Kateřina Ho-
rynová vdávala Dorotu za Brunclíka z Jaromíře, pak ty smlouvy svatební když sě
staly mezi týmž Brunclíkem a Dorotou, žádali mne obú stran přátelé, abych jim ty
smlouvy napsal. I napsal sem dvě cedule svatebnie smluvnie.
R. IV. 1. F. 22. a.
1800.
Mezí Arnoštem, Chvalem, Mikulášem a Kryštofem vlastními a nedílnými bratřími z Leskovce
s jedné, a Alšem Zručským z ChřenoYic s strany druhé. 1511, 25. dubna.
Feria VI. die Marci. Jan rychtář zeVšebořic, člověk páně AI-
brechtuov Cynádruov, u. p. n. k. s. t. : Když bylo před Hromniciten pátek — již
tomu rok minul — byli sme na Hlavovském domě na Novém městě Pražském na Koňském
trhu, slyšeli sme od pana Alše Zručského, že dvoje sáně nabrali jeho Zručského lidé
kněžského sbožie v Mnichovicích, a že jim žádný nic neřekl. A potom když po viec
do Mnichovic přijeli s více sáněmi, tehdy páni Leskovcové kázali je zjímati a ne-
šlechetně a zrádně učiniti.
Kašpar ze Všebořic, člověk páně Albrechtuov Cynádruov,
[sv. p.].
Matěj Bobúšek, člověk páně Trčkuov ze Lhotic, [sv. p.].
Jan Krškuov z Divišova, člověk pana Petra Holicského, [sv.p.]
422 2>. XUL Registra soudu komorního.
Feria V. die Stanislai [8. května]. Jiřík rychtář z Mirošovic
a. p. n. k. s. t.: Toho sem SYědom, že jest kněz Filip v Mnichovicích n Mni-
chovských do smrti se zjednal ; a to sem od něho slyšal, že jest řekl : Pomnož-li mi
pán Baoh té fary dojíti, že sě od nich do smrti nehnu. A proto jest sě táhl do Mni-
chovic, že sú mu dopustili držeti tu faru v Hrušicích. A nebral odpuštěnie od nás nikdy.
Matěj z Mirošovic u. p. n. k. s. t. : Toho sem svědom, že kněz Filip
měl býti v Mnichovicích do smrti, a v Hrušicích sě také zjednal do plného roka,
od svatého Jakuba až do svatého Jakuba. A tomu dosti neučinil a odpuštěnie od
nás nikdyž nebral, až se vykradl nočně.
Petr z Mirošovic u. p. n. k. s. t. : Toho sem vědom, že sě kněz Filip
qednal v Mnichovicích do smrti a u nás v Hrušicích také sě zjednal do roka.
A potom když sě kněz Filip chtěl stěhovati, poslali po nás Mnichovští, abychom
nedali ho vzíti. A odpuštění od nás nikdy nevzal.
Jírek z Menčic u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že sem sě k tomu
trefil, když k šturmu zvonili v Mnichovicích. Viděl sem sáně a vozy i koně u plo-
tuov zvázané; a někteří byli v městečku, když je byli zjímali Mnichovští. A slyšel
sem, když sem byl přišel na rychtu, od nějakého Holáčka, že jest tak řekl, když
jím tím Holáčkem trhl některý z starších Zruckého, aby netlúk. A on řekl: Již já
rozumím, že my tuto krademe a svobodně nebéřem.
R. rV. 1. F. 20. b. SroT. syědomi & 1701, 1702 a 1713 na str. 845, 349 a 368.
1801.
Mezi Jiříkem písi^em a kolejátem z České koleje s jedné, a purgmistrem a konšely Nového
města Pražského, jmenovité těmito: Janem Gharauzem, AnthoSem soukeníkem, Mikulášem
pemíkářem, Janem Makoderú, Mikulášem Cacerdú, Řehořem Evětoňským, Václavem Hal-
decským, Janem Mládkem, Jakubem od Čemé ruože, Brožem Zelenohorským, Lukšem řez-
níkem, Élimentem Roudnicským, Jiříkem Švíkem, Danielem kožišníkem, Václavem Podušku,
Bohuslavem kožiSníkem, Janem Eostelákem a Václavem Manouškem. 1511, 25. dubna.
Feria VL die Marci. Jan Dospěl, v Novém městě Pražském
obývající, u. p. n. k. s. t.: To jest mi svědomo, že jest sě Jiřík písař z České
koleje prve narodil a prve na světě byl, nežli nebožtík Mikésko, strajc jeho Jiříkuov,
kšaft dělal, a že jest nebožka Kateřina Ruožová, jeho Jiříkova teta, stávala před
purgmistrem a konšely o Mikéskuov statek.
Feria IV. ante Filipi et Jacobi [30. dubna]. Zigmund Huolka,
měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t. : Edyž jsem byl purg-
mistrem, přišla Kateřina Kuožová ke mně i s Jiříkem, sirotkem nebožtíka Mikésky,
měštěnína Nového města Pražského, žádající, aby Syktorka, městka téhož města
Pražského, byla obeslána před pány na rathouz. I stála jest potom před pány na
Svědomí k rohu sv. Martina 1. 1511. 423
rathouze Novoměstckém, a vinila jest ji táž Kateřina Ruožová z statkn Jiříka sirotka
jmenovaného Mikésky. A tu jsú je páni slyěali, a slyševše je v žalobě i v odporu,
i dotýkala jest táž Kateřina Ruožová jí Syktorky, že by ceduli řezanú muž její
Syktor nebožtík měl a sirotek druhou, žádající, aby ona Syktorka poptala sě na ni
na tu ceduli, a aby před pány také byla položena.
Feria V. die Filipi et Jacobi [1. května]. Marta Vodhajová,
městka Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To jest mi svědomo, že
jest nebožtík Mikésko byl vlastní strýc Jiříkuov písařuov a jeho Jiříkova otce
vlastní bratr.
Yoršila, městka Nového města Pražského z Vopatovic, u. p. n.
k. s. t.: Toho sem svědomá a dobře to pamatuji, že nebožtík Mikésko střelec byl
strajc jeho Jiříkuov písařuov z české koleje.
Šimon z Brocna u. p. n. k. s. t: Jest mi to vědomo, že nebožtík Mi-
késko střelec, měštěnín Novoměstcký, byl jest strajc Jiříkuov písařův z české koleje
a otce jeho Jiříkova vlastní bratr.
[Později připsáno:] Feria IV. ante Georgii [21. dubna] MDXn. Havel
Širuoček s předměstie města Mělníka u. p. n. k. s. t.: To mi jest vě-
domo, že Jiřík písař a bratr jeho Petr prve jsú na světě, nežli nebožtík Mikésko
střelec z Nového města Pražského kšaft dělal. A děti jeho Mikéskovi v dětinství zemřeli.
R. IV. L G. 13. a.
1802.
Mezi Yoldřichem ze Žlunic puovodem s jedné, a mezi Janem odtudž ze Žlunic s strany
druhé. 1511, 26. dubna.
V sobotu po svatém Marku. Valenta z Přemyšlenie, člověk
páně Pytlíkuov, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že kdy jsú sě rozdělili
pan Yoldřich Myška se panem Janem o svršky, že pan Voldřich Myška zajal svuoj
dobytek všecken na Roztoky, že na Přemyšlení nemá žádného dobytčete svého; ale
pan Jan má dobytek a čeleď svú tu na Přemyšlení, a jakž jest pan Yoldřich
Myška dělil kolivěk, že pan Jan za to jest tak ujal.
Václav z Přemyšlenie u. p. n. k. s. t.: Toho jsem svědom, že když
sě rozdělil pan Voldřich Myška se panem Janem o svršky, kteréž měli ve dvoře
na Přemyšlení, vo dobytek, vo koně i vo jiné věci, že pan Yoldřich všecken svuoj
dobytek přebral na Roztoky, a na Přemyšlení nemá nic než vobilé, a také koně
a vozy některé do Prahy pobral i jiné věci, šaty a truhly; než pan Jan má tam
na Přemyšlení vozy, koně a dobytek i čeleď zjednánu od svatého Martina.
Blažek z Přemyšlenie u. p. n. k. s. t. : Když pan Yoldřich Myška se
rozdělil se panem Janem o dobytek, o koně a o svršky, což jsú měli na Přemy-
424 2>. XIU. Registra soudu hmomfho.
šlení, že pán starý, to již pan Yoldřichy pobral svuoj všecken dobytek na Roztoky,
což sě naň dostalo, a tento mladay zjednal sobě čeleď tu na Přemyšlení a tu má
SYUoj Yšecken dobytek.
Feria YI. die Reliqaiaram [2. května]. Václav, skoták a Jana
ze Žlnnic na Přemyšlení, n. p. n. k. s. t.: že jiného nic nejsem svědom než
to, že sem byl prve u pana Voldřicha Myšky, Ue potom sem sě zjednal u pana
Jana, jeho strýce, a jsem ještě n něho.
Jíra, pohonič u Jana ze Žlunic na Přemyšlení, n. p. n. k. s. t.:
že já sem pohonič zjednaný u pana Jana ze Žlunic do svatého Martina, a to také
vím, že jest měl pan Jan onředníka a šafářku; ale toho nevím, byli-li jsú zjednáni
čili nic.
Anno ut supra feria tercia post Mauritii [23. září]. Jíra dráb
z Přemyšleni e u. p. n. k. s. t: To mi jest svědomo, že pan Jan ze Žlunic
rozkázal most sekati a smetati u tvrze Přemyšlenie, po kterém chodie nahoru
na tvrz.
Jan Had z Přemyšlenie u. p. n. k. s. t.: Jest mi v paměti, že jest
kázal pan Jan ze Žlunic sekati most u tvrze Přemyšlenie, kdež nahoru na tvrz
chodie, doluov smetati. A my dělajíce, ptali sme sě jeho pana Jana, proč by
to činil anebo proč ten most doluov velí metati a sekati. A on řekl: že chci
tak mieti.
Matěj, nyní obývající v Praze, u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom,
že jest pan Jan ze Žlunic most u tvrze Přemyšlenie, po kterémž na tvrz chodie, se-
kati a doluov smetati rozkázal.
R. rV. 1. G. 16. a.
1803.
Mezi Lukšem řezníkem, měštěnínem Nového města Pražského, s jedné, a Jiříkem z Stranec
8 strany druhé. 1511, 26. dubna.
V sobotu po svatém Marku. Jiřík, rychtář No^íého města
Pražského, u. p. n. k. s. t.: Takto sě stalo, když jsme seděli na dobré vuoli
u Markuov na Koňském trhu, koupil jest Jiřík z Stranec luoj točený u Lukše ře-
zníka, měštěnína Nového města Pražského, každý centnéř po třech kopách a po de-
síti groších na míšeňsko. A což jsú ho vodvážili, že jsú měli o to mezi sebú udě-
lati cedule řezané, tak že mu měl on Lukeš peněz čekati do svatého Ducha. A na
to jsme litkup pili.
Diviš koníř, měštěnín Nového města Pražského s Koňského
trhu, u. p. n. k. s. t. : To jest mi v paměti, když jsme seděli u Markuov na
Koňském trhu na dobré vuoli, stržil jest Jiřík z Stranec u pana Lukše řezníka
luoj, každý centnéř po desíti a po třech kopách na míšeňsko, čistý točený luoj,
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1511. 425
a měl mu on pan Lukeš čekati peněz do svatého Ducha. A na to cedule měli sobě
zdělati. Také na to i litkup pili.
Jiřík Vyhrabal, měštěnín Starého města Pražského, [sv. p.]
Smil jirchář, měštěnín Nového města Pražského, [sv. p.].
R. rV. 1. G. 16. b.
1804.
Mezi Elškú Králicskú z Krsovic puovodem s jedné, a paní Kuňkou z Doubravy pohnánu
s strany druhé. 1511, 28. dubna.
Feria II. post Marci. Jíra Holaj, holomek páně Lvuov, u. p. n.
k. s. t. : Jest mi to v paměti, že jsem chodil ku paní Tandrfárové do jejího domu
z rozkázánie páně Čejkova, že tehdáž byl na místě páně purkrabově. I mluvil jsem
s ní, aby nebylo házíno z jejího domu do domu Králicské. A ona paní Tandrfárová
pověděla: že nevie o tom nic a že nevelí žádnému házeti.
Feria IV. post Egidii [3. září]. Pavel tesař s Malé strany od
Petružilkuov u. p. n. k. s. t. : Jest mi v paměti, že sem třikrát paní Králicské
střechu opravoval, ješto jí ji vobili, ale nevím, kto jest vobíjel. Než to pamatuji,
když sem na střeše byl a pobíjel tu střechu u nie, u Králicské, tehdy paní Kunčin
Tandrfárčin syn z vokna od paní Tandrfárky ke mně takto řekl: Darmo to, tesaři,
děláš; však jakžť sě sejdu tovaryši, votepúť to hned zase. A já mu zase řekl: Ne-
bude darmo, všakť mi paní zaplatí.
Feria V. post Egidii [4. září]. Jan holomek s hradu Pražského
u. p. n. k. s. t. : Seděl sem u Králické v domě, když tesař pobíjel jí střechu. Tehdy
Tandrfár, syn paní Kuňky, vyhléd ven z vokna, řekl tomu tesaři: Nepobíjej; však
to darmo děláš. A tesař řekl: Mně sě zdá, že ne darmo; řekla mi paní od toho
zaplatiti. Řekl opět pan Tandrfár: Toť dlouho nestane; když sě tovaryšíc ke
mně sjedou, všecko to zase vodtepou. K tomu zase tesař pověděl: Herež, pane, brž
dílo míti budu.
R. rV. 1. G. 18. a.
1805.
Mezi Votlkem z Labúně s jedné, a panem Mikulášem Trčkou z Lípy oc s strany druhé.
1511, 29. dubna.
Feria III. ante Filipi et Jacobi. Johanes písař Jičínský
u. p. n. k. s. t.: Jakož mne žádal pan Votík z Labúně a pohnal pána, aby mě po-
stavil, abych já mu svědčil, pravě, že bych toho svědom byl, že po smrti Havla
Hřneta dal sirotkám jeho Hřnetovým Lte kop grošuov českých: že já toho nic
vědom nejsem, aniž sem při tom byl.
iVrchir Český XIII. 5*
426 -D. XIIL Registra sondu komorního.
Mikuláš Šmaydéř z Jičína u. p. n. k. s. t.: Když nebožtík Hřnét
prosil mne, abych mu stáhl padesáte kop grošuov v domě Kouřimského v Jičíne,
když jsem je stáhl, že jest je vzala Salomena, žena téhož Hřněta*), i nesla je domuov.
A já také šel domuov. To mohu za pravdu pověděti. A jest tomu šest neb sedm
let, jakž já pamatovati mohu. Toho já nevím, zač jsú oni sobě platili.
B. rV. 1. G. 18. b. ♦) Psáno někdy Hrznet, někdy Hrzniet ci Hrzmet; nejpodobn^i slul Hřmet, to
jest Hřmot.
1806.
Mezi Mikulášem Trčkú z Lípy oc puovodem s jedné, a Yotíkem z Labúně pohnaným
s strany druhé. 1511, [29. dubna].
Joannes písař Jičínský u. p. n. k. s. t. : Toto mi jest dobře v pa-
měti, když nebožtík Havel Hřmet z Jičína několik neděl před smrtí svú, než do
Hory jel na lekařstvie, poslal po mne i tázal mne: Rozkázal-li jest mi pan Votík
list psáti na Lte kop grošuov českých, že mi jest on Votík dlužen Lte kop grošuov
českých, a potom i manželka jeho Salomena se mnú o to mluvila. Toho já v pravdě
nepamatuji, psal-li sem čili nepsal.
Salomena Hřmetová, městka města Jičína, u. p. n. k. s. t.: že
toho sem svědomá, že jest pan Jiřík Eopidlanský dlužen byl nebožtíku Havlovi
Hřmetovi, muži mému, Lte kop grošuov českých. A ty jest zastoupil pan Jan Bílský,
který jest hejtmanem na Poděbradech. A potom jich muž muoj puojčil Votíkovi
z Labúně, to již těch Lti kop grošuov českých. A těch mu jest nezaplatil, ani
sirotkóm i podnes. A vzal jest je od pana Jana Bílského on Votík k sobě.
R. rV. 1. G. 19. a. Srov. předcházející syědomí 6. 1806.
1807.
Mezi Annu Dobrskú ze Tmáně puovodem s jedné, a Jindřichem odtudž ze Tmáně pohnaným
s strany druhé. 1511, 29. dubna.
Feria HL ante Filipi et Jacobi. Elška, podruhyně od Černého
Jelena v Starém městě Pražském, u- p. n. k. s. t. : Když sem byla ku-
chařku u nebožtíka pana Václava Dobrského, že jest pravil přede mnú týž ne-
božtík pan Václav i také před Aničku, kteráž tehdáž u paní manželky jeho byla,
že jest odkázal panně Anně, dceři své, sto kop grošuov míšeňských, a když bude
chtíti, aby jí vydány byly.
Kněz Sebestian zákona svatého Františka na tu přísahu,
kterůž učinil biskupu na přijímání svého kněžství, svědčil takto:
Slyšel sem od nebožtíka Václava Dobrského ze Tmáně, an tak pravil, že jest Anně
dceři své sto kop grošuov míšeňských odkázal. I také od Bohuslava bratra též
Svědomí k roku sv. Martina L 1511. 427
Anny to sem také slyšel, a když by kolivěk chtěla, že jí ty sto kop míšeňských
mají vydány býti.
R. rV. 1. G. 20. a.
1808.
Mezi Valentinem z Lukovec puovodem s jedné, a Lidmilů Zlatníkovu vdovu, méStkú z Li-
toměřic, 8 strany druhé. 1511, 29. dubna.
Feria III. ante Filipí et Jacobi. Mistr Petr, vikář Litomě-
řicský, na tu přísahu, kterúž učinil biskupu na přijímání svého
kněžství e, svědčil takto: Byl sem u Václava zlatníka, kdy v nemoci ležal
a slyšel sem od téhož nebožtíka Václava, že jest poručil a rozkázal Lidmile, man-
želce své, aby Valentinovi Javorovi, měštěnínu města Lithoměřic, dala koflík stří-
brný dobrý, a pověděl jí tak: Však máš ještě nedodělaných ; a k tomu sekreth.
A ona Lidmila řekla jest: Milý muži, však nemáš. A nebožtík Václav, muž její,
řekl: Coť já vím; ale daj mu prsten s kamenem dobrým. A ona Lidmila řekla:
Rád, milay muži. A v tom nebožtík vyšel z paměti a nevěděl, co sě děje.
Feria VL die Reliquiarum [2. května]. Bohuslav, měštěnín
města Lithoměřic, u. p. n. k. s. t: To mně vědomo jest, že nebožtík Václav
zlatník odkázal a rozkázal Lidmile, ženě své, aby dala koflík Valentinovi Javorovi
ten, který jest sobě on Václav udělal; nedodělaný ještě byl, aby ona Lidmila ká-
zala jej dodělati a panu Valentinovi Javorovi jej dala, a k tomu prsten zlatý s tím
lepším kamenem. A ona jest přiřkla a slíbila panu Valentinovi Javorovi to dáti.
Matouš Rachtabský z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: To mi jest vě-
domo, že nebožtík pan Václav zlatník, bratr muoj, rozkázal ženě své Lidmile, aby
Valentinovi Javorovi koflík dala, kterýž sobě dělal, ten, kterýž ještě dodělán nebyl,
dodělajíci aby byl dán panu Valentinovi, a prsten zlatý s tím lepším kamenem.
A ona jest řekla: Dám, milý pane Valentine, a dáti chci ráda.
Tomáš konvář, měštěnín města Lithoměřic, [sv. p.].
Kateřina Válková u. p. n. k. s. t: že já toho téměř nic svědomá,
čehož na mne pan Valentin žádá, neb sem já z daleka u dveří stála. Než toliko to
pamatuji, že jest paní Lidmila takto řekla: Dám, milay muži, ráda. Ale já nevím
co, než což sem potom od lidí tepruv slyšela.
Kateřina Havlová Ruožová u. p. n. k. s. t.: že já nevím, co po-
vědíti, neb sem z daleka stála a od nebožtíka Václava zlatníka sem nic neslyšela.
R. IV. 1. G. 21. a.
6ť
428 D. XIIL Registra soudu komorního.
1809.
Mezi paní Annu a paní Markétu vlastními sestrami z Postupic s jedné, a panem Vilémem
Kostků odtudž z Postupic. 1511, 1. května.
Feria V. dle Filipi et Jacobi. Daniel z české Třebové u. p.
n. k. s. t. : Já sem svědom toho, že purgmistr a konšelé městečka České Třebové
pójčili jsů nebožtíkovi panu Janovi Kostkovi z Postupic sto kop na míšeňsko, díl
sirotčích a díl obecních. Neb tehdáž byl pánem naším. A donesli mu je tu sobotu
před středopostím tři sousedé z městečka české Třebové. Již tomu dvě létě minuly,
a ty zase oplaceny nejsů i podnes.
Václav z české Třebové u. p. n. k. s. t. : Toho jsem svědom, že purg-
mistr a konšelé z České Třebové pójčili sú nebožtíkovi panu Janovi Kostkovi z Po-
stupic sto kop na míšeňsko. A přijímal je Jakub písař páně Kostkuov. A měl jest
on pan Jan je zaplatiti na svatého Jiří najprv příštího po té pójčce. A minuly
tomu již dvě léthě o středopostí, a ty peníze jim nejsú zaplaceny podnes.
Jan Čarváš z České Třebové [sv. p.]
Václav Vaněra z Oustie u. p. n. k. s. t. : Puojčeno jest sto kop na
míšeňsko od poručníkuov sirotkuov Melliánových z Oustie nebožtíku panu Janovi
Kostkovi, a to z peněz těch sirotkuov Melliánových. A přijímal jest je Jakub písař.
A minuly tomu dvě léthě tu neděli před středopostím, kdež ty peníze měly opla-
ceny býti při svatém Jiří po té pójčce najprv příštím, i nejsú oplaceny i po dnes.
Jiřík Šlechta z Oustie [sv. p.].
Matouš švec z Oustie [sv. p.].
Jan příjmím Pešě z Jablonného u. p. n. k. s. t: Jest mi to v pa-
měti, že jest nebožtík Václav Sevský z Jablonného pójčil šesti kop grošuov českých
nebožtíku panu Bohušovi Kostkovi. A přijímal ty peníze pan Jan Cipla. I ty pe-
níze jemu Ševskému nejsú oplaceny ani sirotkóm jeho i podnes.
Václav z Jablonného u. p. n. k. s. t. : Toho sem svědom, že Václav
Sevský, soused z Jablonného, nebožtík pójčil jest nebožtíkovi panu Bohušovi Kost-
kovi šesti kop grošuov českých. I není mu těch šest kop grošuov českých oplaceno
ani sirotkóm jeho až do dnes.
R. IV. 1. G. 25. a. a G. 26. a.
1810.
Mezi Janem Bflenským s jedné, a Janem Bomém ze Lhoty s strany druhé. 1511, 1. května.
Ve štvrtek den svatého Filipa a Jakuba. Vondřej z Bílenic
u. p. n. k. s. t. : Toho sem dobře vědom, že jest pan Jindřich, který jest na Bro-
zanech, poslal po kováře, po Mathouše z Bílenic, a vzal jest ho jako za člověka
LA
SvěóhMní Je rohu sv. Martina 1. 1511. 429
svého, a vzal ho z Bílenic beze všeho odporu. A on hned šel s těmi, kteří pou
posláni byli. Již tomu rok minul po svatém Martině.
Petr z Bílenic [sv. p.].
Jiřík mlynář z Bílenic [sv. p.].
R. rV. 1. G. 26. b.
1811.
Mezi Anežku Lešanskú z Čečelic s jedné, a Bořivojem Šicem z Drahenic s strany druhé.
1511, 1. května.
Feria V. die Filippi et Jacobi. Hodeš Holý z Žepuov u. p. n.
k. s. t. : Když sme byli v hromadě, a Reha Božího syn z Zlayčiny byl uručen mnou,
já sem zan slíbil pod X kop grošuov, mluvil Kyreš od nás z Žepuov takto, že jsme
sobě s tím Šmithanem Řehú, Božího synem, odpověděli, a ztepe-li mě sám, že mu
to mile chci odpustiti. Tak jest on Kyreš mluvil svobodně.
Jan Telek z Žepuov u. p. n. k. s. t. : To jest mi v paměti, že když
byl uručen Řeha, Božího syn ze Zlajčiny, mluvil jest Kyreš z Žepuov toto svobodné
0 Řehovi Božího synu: Ztepe-li mě takový Šmithan sám, že mu to chci mile od-
pustiti a nechci sě s ním o to súditi. A kdež jej potkám, že ho neminu, že jej
ztepu a že mám odpověď s ním.
Feria II. post Crucis [5. května]. Jan Vrbík, krčmář ze Brzví,
u. p. n. k. 8. t. : To jest mi v paměti, když Kyreš z Žepuov ležal prostřelenu maje
ruku v stodole doma, že jest takto rozprávěl: Když sem potkal Éehu, Božího syna,
takto sem mu řekl: A ty tu zrádce! A chtěl sem naft s voštípem. A on mi po-
skočil i udeřil ke mně z ručnice.
Martin z Žepuov u. p. u. k. s. t. : To sem slyšel od Kyrše z Žepuov,
když ležel jsa prostřelen od Rehy Božího syna, že jest takto pravil on Kyreš: Když
sera sě potkal s Řehou, řekl sem mu: Což mě tu čekáš? A Reha řekl: Což pak?
a hned ke mně udeřil z ručnice. Byl bych sě rád s ránou utekl; i nemohl sem, neb
na mne hned udeřil, jakž řekl: Což pak?
Kuba z Stodol ok u. p. n. k. s. t. : Slyšel sem od Martina, krčmáře
V Zepích, an rozprávěl o Kyršovi takto, že jest on Kyreš tak pravil: Když sem sě
s Rehú, Božího synem, potkal na hrázi rybničně, byl bych sě rád naĎ s ránou utekl.
1 nemohl sem. Udeřil sem naň voštípem, a on mi uskočil. Hned mu ručnice pustila
a prostřelil mě.
Pavel z Košíř u. p. n. k. s. t. : Tak sem slyšel od Martina krčmáře
v Zepích v krčmě jeho, an mluvil o Kyršovi z Žepuov pravě, že jest on Kyreš tak
mluvil: Když sem sě potkal s Řehú Božího synem, řekl sem mu: A ty tu? I šel
sem naň s voštípem. A on povodskočil i stiskl ke mně a prostřelil mě z ručnice.
430 D. XIII. Registra s<mdu komorního,
[Později připsáno:] Anno 1512 feria V. in crastino Tiburcii [15.
dubna]. Duora Vrbíkova ze Brzví u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, že
Kyreš z Žepuov, když raněný ležel v stodole své, rozprávěl jest, kterak se potkal
na hrázi rybničně s Řehů Božího synem, a kterak proti témuž Rehovi šel s voští-
pem. Dále pravě on Kyreš, když sem se s ním s Éehů potkal, řekl sem mu: A ty
tu, zrádce? A Éeha řekl: Což pak? I chtěl sem nan s voštípem, a on vodskočil,
ihned zapálil ke mně z ručnice.
R IV. 1. G. 27. a. a 28. a.
1812.
Mezi Janem Eamajkem z Pokratic s jedné, a Barboru z Harasova s strany druhé.
1511, 2. května.
Feria VI. die Reliquiarum. Joannes, písař Lithoměřický,
u. p. n. k. s. t. : Já sě takto pamatuji, že nebožtík Jindřich Pokratský udělal jest
pořfzenie a kšaft statku svého, a tu jest udělal Barboru z Harasova, manželku svú,
právu a mocnu otcovsků poručnicí nad statkem svým a nad dětmi svými, a to do
jejího stavu vdovského proniěněnie, a prosil jest urozených vladyk, Jana Hurta ze
Slavětic, Jana Pechy z Harasova a Jana Pokratského, bratra svého, aby sě ona
k nim utíkala s těmi sirotky, jestliže by jie jaká potřeba byla; a k tomu kšaftu
aby pečeti přitiskli. A oni to slíbili učiniti. A také jest týž Jindřich oznámil, že
jest dlužen mateři své padesát kop a pět kop na míšeňsko, a že ona mátie jeho
na to list má, a že jest jí dal puol léta napřed věděti, že jí chce a má tu summu
položiti anebo ten, komuž on to poručí.
R. rV. 1. F. 2. a. SroT. STědomí 6. 1671 na str. 242.
1813.
Mezi Václavem Polácským z Polák s jedné, a rychtářem z Lišan s strany druhé.
1511, 2. května.
Feria VI. die Reliquiarum. Václav Hoch, člověk páně Příč-
ského, u. p. n. k. s. t.: Ten pondělí po svatém Václave vez sem paní Polácskú
z Prahy. Když sme jeli skrze Lišany, tehdy rychtář Lišanský přišed obstavil ji,
a musila mu čest a víru slíbiti, aby se mu zase ve dvú nedělech postavila. I potom
stála jest se mnů ve U nedělech. I nebylo téhož rychtáře doma, i opověděla sě jest
sousedem, že svú česť a víru vypravuje.
R. IV. 1. F. 9. a.
1814.
Mezí panem Jiříkem Bezdružicským z Kolovrat, najvyšším sudím království Českého, s jedné,
a člověkem paní Boleslavské Sedláčkem z Čelákovic s strany druhé. 1511, 2. května.
Feria VI. die Sigismundi. Blažek z Hospozína, člověk páně
Štraufuov, u. p. n. k. s. t. : Jest mi to v paměti, když sme do Nymburka chodili
Svědomí k roku sv. Martina h 1511. 431
s Sedláčkem z Čelákovic, sliboval nám týž Sedláček, abychme šli bezpečně, bychme
na sobě zlato nesli, skrze lesy, bory a abychom jinudy nechodili než tudy, že nám
za to sliboval, abychme sě nebáli. A šli sme my tři, já a Matouš, páně Bezdružic-
ského člověk z Černútce a ten Sedláček z Čelákovic.
Řéha, člověk páně Ylburkuov z Poštovic, u. p. n. k. s. t: Jest
mi to vědomo a slyšal sem od Sedláčka, an jest mluvil a slibuje: Děte tudy, kudyž
já. vám velím, a jinudy nechoďte, že já vám slibuji za všecko; byste stříbro a zlato
nesli, nebojte se!
Anton z Martiněvsi u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že jest nám
sliboval Sedláček z Čelákovic: Byste na sobě stříbro, zlato nesli, nebojte sě nižád-
ného ; než děte, kudy já vám velím, tudy skrze bor mimo Sedlčanky.
R. rV. 1. G. 23. a.
1815.
Mezi Prokopem Eunšem z Lukovec s jedné, a Petrem z Yrbičan s strany druhé. 1511, 2. května.
Feria VI. den Svátosti. Jíra z Lukovec, páně Kunšuov člověk,
u. p. n. k. s. t. : že když nás pan Kuneš poslal k Petrovi z Vrbičan s listem, aby
jemu panu Kunšovi napravil ten pych, kdež jest mu člověka jeho Kalebu zbil s pa-
cholkem svým Janem; a on sě k tomu nic neměl, aby to napravil.
Matouš z Lukovec, člověk a rychtář páně Kunšuov, u. p. n. k.
s. t. : že poslal nás pán náš ku panu Petrovi s listem ode pána, chce-li mu on Petr
ten pych a kvalt napraviti, kterýž mu udělal, že mu člověka jeho Kalebu s pa-
cholkem svým Janem zbil. Ale on nechtěl nám na to dáti žádné odpovědi.
Petr z Syřevic, člověk páně Kunšuov, u. p. n. k. s. t: Poslal nás
pán s listem ku panu Petrovi do Vrbičan a kázal nám mluviti k němu, chce-li mu
on pan Petr ten pych napraviti, že mu člověka jeho Kalebu zbil s Janem, pa-
cholkem svým. K tomu nám odpovědi žádné nechtěl dáti.
Jíra Nárožník z Lukovec, člověk páně Kunšuov, [sv. p.].
R. IV 1. G. 23. b.
1816.
Mezi Prokopem Kunšem z Lukovec s jedné, a Janem pacholkem Petrovým z Vrbičan
8 strany druhé. 1511, [2. května].
Mathouš rychtář z Lukovec u. p. n. k. s. t. : Jest mi to dobře vě-
domo a v paměti mám, že jsme listuov puohončích na pana Petra Vrbičanského
a na Jana, pacholka jeho, dodali paní manželce jeho páně Petrově Vrbičanského,
a vona jich nechtěla vzíti. Pak jsme je vstrčili do břevna u stolu v světnici.
Jíra z Lukovec, člověk páně Kunšuov, u. p. n. k. s. t: Jest mi
to dobře v paměti, že jest náš pán poslal nás s listy puohončími na pana Petra
432 D. XlIL Registra soudu komorního.
Vrbičanského a na Jana, pacholka jeho, k němu ku panu Petrovi Vrbičanskému.
I dávali jsme je manželce jeho na dvoře v Vrbičanech, a ona jich přijíti nechtěla.
A my vstrčili jsme je do stěny v světnici, a paní Petrova stála v síni před světnicí.
A to bylo na květnů neděli.
Petr z Syřevic, člověk páně Kunšuov, u. p. n. k. s. t.: Nosili sme
listy puohonnie ku panu Petrovi Vrbičanskému do Vrbičan. I nebylo samého pana
Petra doma, a my dávali sme jé samé panie a pověděli sme jí, že jsú tito listové
puohonní na pana Petra na samého a na Jana, pacholka jeho. A ona jich nechtěla
přijíti. A my vstrčili sme je v stěnu v světnici za stolem. A to bylo v květnů ne-
děli, když sme ty listy nosili.
R. rv. 1. G. 24. a. SroT. předcházející sTědomí & 1816.
1817.
Mezi paní Mandelenú z Walšteina oc s jedné, a člověkem Ghvatěrubského Udlíkem z Eozo-
mína s strany druhé. 1511, 2. května.
Feria VI. Reliquiarum. Havel z Rožďalovic, člověk paníMan-
deleny Skřinecské, u. p. n. k. s. t. : Když Křížkovi Koukoloví z Rožďalovic,
sousedu mému, dva koně vzali, tehda já z rozkázánie úředníkova Jiříka čejky jeli
sme s týmž úředníkem čejku do Kozomína. Tu sme nalezli kuon u Udlíka. Tu sě
tázal ho úředník: kde by jej koupil? A on pověděl: že na poli. A tázal sě také
i na druhaj on úředník. Odpověděl Udlík: že nevím. A úředník řekl: Kdež jsme
jedno postihli, tu chcme i druhý najíti. I vzali sme jeden kuoň od něho.
Vít z Rožďalovic, člověk paní Magdaleny Skřinecské, u. p. n.
k. s. t. : Když z rozkázánie úředníkova jeli sme do Kozomína, nalezli sme u rych-
táře Udlíka kuoĎ, který jest ukraden byl Koukoloví, sousedu našemu z Rožďalovic;
neb mu dva koně byli ukradeni. Ptali sme sě také i na druhý a ptal sě ho úředník,
kde by jej koupil. A on řekl: U pluhu na poli. Mluvil jest k němu úředník: Ví-li vo
druhém koni. A kdež sme jeden nalezli, chcme míti i druhý.
R. IV. 1. G. 27. b.
1818.
Mezi Vondráčkem postřihačem od Hory Kuthny s jedné, a starú radu též na Horách Kuthnách,
zejména Janem Borušinýin, Janem Kazlarem, Janem Popelkou, Mikulášem Houdkem, Janem
Skřivanem, Bartoňem mincířem, Matoušem Lorkem, Prokopem Preglem, Vítem pekařem,
Machkem Libenickým, Janem Jobem, Bartošem sedlářem, Janem Jahníkem, Václavem Krásou,
Janem Peckou, Janem Žďárským, Janem Gykulí a Jiříkem Pabšem oc s strany druhé.
1511, 2. května.
Feria VI. die Reliquiarum. Bártha, starší nad havéři na
Horách Kuthnách, u. p. n. k. s. t. : Toho sem svědom, když jsem stál před
Svědomí k rohu sv. Martina 1. 1511, 433
pány šeífinistry, že jsme sě nesoudili než vo zahrady nebožtíka Vlka, obyvatele
někdy na Horách Euthnách, a o nic jiného.
Petr Haluzy, měštěnín na Horách Kuthnách, u. p. n. k. s. t:
Když se starší nad havéři na Horách Kutnách s Vondráčkem postnhačem, též na
Horách Kutnách obývajícím, soudili vo zahrady nebožtíka Matěje Vlka šenkéře, že
tehdáž vo nic jiného nesoudili jsú sě.
Vávra Černý, měštěnín na Horách Kuthnách, u. p. n. k. s. t.:
Když sě starší nad havéři na Horách Kuthnách soudili o zahrady nebožtíka Vlka
havéře, jednu poručil havéřóm a druhů šenkéřóm, a že havéřóm jedna a druhá šen-
kéřóm přisouzena jest, vo nic více jsú sě nesoudili.
Lauryn, písař havéřský na Horách Kutnách, u. p. n. k. s. t.:
To jest mi v paměti, že starší, když jsu předstúpili před pány šefmistry a přede
pány, že jsú sě s Vondráčkem postřihačem toliko súdili o zahrady nebožtíka Vlka
a o nic viece.
Petr šrotéř na Horách Kuthnách u. p. n. k. s. t: To jest mi
v paměti, že páni šefmistH poslali po nás; kázali nám nositi od Tomáška od Zlaté
husy z komory, v kteréž umřela Regina Vlková šenkéřka. Já sem nes truhlici, tuším,
že jest v ní bylo cínové nádobie. Neb když sě povotevřela, převrhla sě konvička
cínová a tekly z ní kvasnice. A truhlice byla skrovná, ne velká: neb sem ji nesl
na ramenu na rathouz.
Vondráček šrotéř na Horách Kuthnách u. p. n. k. s. t.: Rozká-
zali nám páni šefmistři jíti do toho domu, kdež nebožka Regina Vlková umřela,
a kázali nám šaty nositi perné. Já sem nesl uzel šatuov, ale nevím jaké sú byly,
na rathouz.
Pavel šrotéř na Horách Kuthnách u. p. n. k. s. t.: Toho sem
svědom, že jest nám bylo rozkázáno pány šefmistry, abychme šli do domu, kdež
nebožka Vlková umřela, a rozkázali, že nosili jsme šaty nějaké a uzly na rathouz;
ale nepomním, co sme nosili.
Jan Sazema, šrotéř na Horách Kuthnách, [sv. p.].
Tomáš od Zlaté husy na Horách Kutnách u. p. n. k. s. t.: Byla
jest Regina Vlková podruhy ně u mne. Roznemohla sě a když v nemoci ležala, měla
toho žádost, aby Vondráček postřihač, též na Horách Kuthnách obývající, k nie
přišel, že jemu statek svuoj chce dáti v moc, aby on z toho učinil, komu co roz-
káže, a vostatek jemu aby bylo, cožkolivěk jest. A já sem otázku na ni učinil:
Jest-li jaký zámatek na statku jejím? A ona pověděla, že nenie. Potom v sobotu
na neděli v noci zbudili jsú mne, žádajíce mne pro pána Boha, abych to zřízenie sepsal,
kteréž ona o svém statku chtěla učiniti. Já nemoha sě tomu obrániti, učinil sem to
k žádosti její a vstal sem a psal sem, což mi rozkázala táž Vlková nebožka, že ona
Archiv Český XHI. 56
434 D, XIIL Begistra soudu komorního.
Vlková statek svuoj všecken v moc dává jemu Vondráčkovi postřihači a že jemu
toho najvajš věřím, že se tak stane, pokudž já o svém statku zřídím, jakož pak
kšaft šíře v sobě ukazuje a zavírá. Pak na zajtří v neděli po samých obědích prosil
mne on Vondráček, abych s ním šel ku panu šefinistrovi jménem Matoušovi Lorkovi,
aby poslal dva z raddy a písaře městckého. I byli jsů vysláni dva z raddy a písař
městcký. A když přišli do domu, a ona v té doby již byla umřela, tak že jsů jí
živé nezastali. I otázali jsů sě tíž páni vyslaní mne: učinila-li jest jaké zřízenie?
A já sem pověděl, že jest učinila a že jsem sepsal všecko, což jest rozkázala; neb
sě bála, by neumřela do jitra. Tu sou mě ten spis tíž páni rozkázali sobě dáti je-
jího zřízenie o statku jejím, a Vondráčkovi jsů pověděli: Poněvadž jest tebe
statkem opatřila, opatřiž ty ji pohřebem. A vešli potom do komory, v kteréž ona
byla, vohledavše a opatřivše, i zapečetili jsú tu komoru, a spis ten kšaftu toho
vzali jsú i klíče. Byli jsú vysláni zejména tito : Bartoš mincíř, Žďárský kovář a Jiřík
Ways, písař městcký. Na ten čas v noci, když to zřízení ona Vlková chtěla uči-
niti, jiných míti nemohla, zavolal sem k tomu Juona, šenkéře svého, s ženu jeho,
a kteráž žena jí Vlkové hledala, také při tom byla. Jiného sem žádného na ten čas
k tomu nemohl míti.
Jan Polák, šenkéř od Hory Kuthny, u. p. n. k. s. t: To jest mi
v paměti, když nebožka Regina Vlková v nemoci ležéci měla toho žádost, aby mohla
zřízení udělati o svém statku, přivolala hospodáře najprve, a hospodář mne i s mú
ženu, abychme při tom byli. Má žena jest při všem nebyla. I činila jest zřízenie
takové, že jest Vondráčka postřihače činila mocného hospodáře svého statku a po-
rúčela mu všecken statek svuoj, dóvěřéci jemu najvajš, že on každému učiní, což
by ona rozkázala z toho statku komu dáti. Také sem votázku na ní, na nebožce
Vlkové, učinil: Byl-li by jaký zámatek v jejím statku, aby pověděla. A ona pově-
děla: že nenie žádného zámatku. A dalo sě to zřízení v noci. Byli bychom rádi
přivolali pánuov podle řádu a vobyčeje; ale na ten čas nemohli sme tomu dosti
učiniti. Bych měl víc praviti, již jest tomu drahný čas, že já všeho spamatovati
nemohu, než to dobře vím a tím sem jist, že jest Vondráčka postřihače učinila
mocného hospodáře statku svého.
Dorotha Srbecská od Hory Kutny u. p. n. k. s. t. : Byla sem u ne-
božky Reginy Vlkové tehdáž, kdy Vondráček postřihač k ní přišel, a velela mu vzíti
truhlici a klíčky, aby opatřil statek její. On jest jich vzíti nechtěl. Prosila nebožka,
aby jí neopouštěl, aby její i své duši dobře učinil. Potom když jest již byla umřela,
přišli dva z pánuov a vohledali ten statek a opatřili, a zapečetili komoru. I řekli
jemu Vondráčkovi : Vondřeji, poněvadž tě statkem opatřila, opatřiž ty ji také pohřebem.
Jan Hošek od Hory Kuthny u. p. n. k. s. t: Toho sem svědom, kdež
jsme byli žádáni od nebožtíka Matěje Vlka, když jest zřídil statek svuoj, poručil
Svědomí h rohu sv. Martina I, 1511. 435
jest své manželce statek svrchní, peníze, klenoty, všecko poručil jí to mocně, a při
tom ji žádal, jest-lí by jí Buoh neuchoval smrti v tom, aby spomenola na své
přátely i na jeho také. Item zahrady dvě, těch aby užívala do smrti, a po smrti
aby byly k záduší k havéřské kaple a k šenkéřské. A jestliže by sě pak vdala,
tehda hned af sú k záduší.
Jan Pyšnay od Hory Kutny u. p. n. k. s. t.: Povolal nás nebožtík
Matěj Vlk, porůčel jest před námi dvě zahrady k záduší, k havéřské kaple a k šen-
kéřské, nerozdílně, a těch zahrad Regina Vlková aby užívala do smrti, a potom po
smrti aby pak již k záduší byly dány, k havéřské a k šenkéřské kaple. A což sě
svrchního statku dotyce, toho všeho při též Regině manželce své nechal jest, a když
by po smrti bylo anebo když by táž Regina manželka jeho umřela, aby spomenula
na přátely na své i na jeho také.
R. rV. 1. G. 28. b.
1819.
Mezi Benešem Sendražským z Sendražic s jedné, a panem Janem Černčicským z Kácova
8 strany druhé. 1511, 2 května.
Feria VI. dieReliquiarum. Kateřina Pidrlová, vdova z Hradce
Králové, u. p. n. k. s. t. : Když jsem byla jezdila se paní Salomenú z Radovesic
ku panu Janovi Čemčicskému, že jest upomínala táž paní Salomena pana Jana Čem-
čicského, aby jí vydal puol druhého sta kop na míšeňsko z věna jejího. A on jí
odpověděl, že já toho tobě nevydám; neb by ty mě potom napomínala z věna, neb
jest to věno tvé. Řekla jest mu paní Salomena: Milý pane Jene, nebuduť já tebe
z toho, co mi nyní vydáš, na věky upomínati. A on zase proti tomu řekl: Ba ne-
vydám, by ty mi to svů krví zapsala.
R. rV. 1. G. 31. a. SroT. SYědomí č. 1593 a 1731 a nálexy č. 1622—1624 na str. 264, 283 a 370.
1820.
Mezi Benešem Babu z Kamenné Lhoty s jedné, a panem Janem Černčicským z Kácova
B strany druhé. [1511, 2 května].
Kateřina Pidrlová vdova z Hradce Králové [sv. stejně jako při
č. 1819].
R. IV. L G. 81. a.
1821.
Mezi Vilémem z Veselice s jedoé, a panem Janem Černčicským z Kácova s strany druhé.
[1511, 2. května].
Kateřina Pidrlová vdova z Hradce Králové [sv. stejně jako při
č. 1819].
R. rV. L G. 81. b.
56*
436 !)• XIII. Registra soudu komorního,
1822.
Mezi Výskem z Veselíce s jedné, a panem Janem Černčicským z Kácova s strany druhé.
[1511, 2 kvétna].
Kateřina Pidrlová vdova z Hradce Králové [sv. stejně jako při
č. 1819].
R. IV. 1. G. 81. b. SroT. STědomf & 1600 a nálex (. 1628 na str. 269 a 284.
1823.
Mezi paní Johanku z Krajku a na Mladém Boleslavi s jedné, a mezi člověkem sirotčím někdy
pana Jetřícha z Kolovrat, Bakrlí z Ředhoště, pro kteréhož pan Jiřík Bezdružický oc, naj-
vyšší sudí království Českého, pohnán, aby jej postavil, s strany druhé. 1511, [2 května].
Albustyn řezník, rychtář města Brodu českého, u. p. n. k. s.
t. : Co sě dotýče Jiříka Hrúně, když sem při trápení jeho byl, že jest vyznal, že
jest v Luštěnicích Pavlovi rychtáři ukradl štyry koně a ved je do Ředhoště k Ba-
krlovi, a Bakrle věděl, že jsú kradené, a na tom jest umřel. To jest tak v pravdě.
R. rV. 1. G. 82. b.
1824.
Mezi Janem Borněm ze Lhoty s jedné, a Janem Bílenským z Citová s strany druhé.
1511, [2. května].
Kuba krčmář ze vsi Nezabylic u. p. n. k. s. t. : Kdež jest tomu rok
minulý po svatém Jiří, přišel sem k Matoušovi kováři z Bílenic k páně Bornově
řece. Uťal mi jest vrbu na mém a založil ji do zájezku, kterýž dělal v té páně
Bornově řece. I mluvil sem k němu: aby toho díla nechal, že tvé dědičné není;
budeš nelibost míti od pána mého. A on řekl: Chci tudy vodu vésti. V tom jest
on toho díla nechal a šel se mnú na posvícení. A potom opět přišel pán k němu,
an mu ty zájezky dělá v řece jeho. Potom nás pán, pan Boreu, poslal k Bílenskému
s rychtářem Vojtěchem. I mluvili sme k němu, aby ten pych napravil panu Bor-
novi, kterýž jest mu člověk jeho Matouš kovář učinil. Pověděl pan Bílenský tak :
co jest člověk muoj učinil, že mu to má napraveno býti. Potom opět mluvil sem
s Matoušem kovářem v krčmě své, proč by to dělal ty zájezy a sobě nelibost od
pána. A on pověděl: Co sem udělal, že sem všecko rozmetal a voddělal to. Potom
pán s námi tam šel, a on toho neoddělal a nerozmetal.
Vojtěch rychtář z Nezabylic, člověk páně Boruuov, u. p. n.
k. s. t. : Jsem toho svědom, že jest Matouš kovář, páně Bílenského člověk, z^'ezky
dělal v řece páně Bornově. A pan Boreň potom poslal nás ku panu Bílenskému
s tím, • abychom mluvili s ním o to, kdež zájezy dělal Mathouš kovář, člověk jeho,
Svědomí k rohu sv. Martina 1. 1511. 437
aby jemu panu Borúoví ten pych napraven byl. A pan Bílenský řekl, že má muoj
člověk ten pych napraviti. Povězte tak pánu, kterýž jest kolivěk udělal.
Slávek z Nezabylic, člověk páně Borňuov, u. p. n. k. s. t: Při-
hodil sem sě do krčmy, an mluví Kuba krčmář s Mathoušem kovářem: Milý Ma-
touši kováři, proč to děláš proti pánu mému votjízky *) v řece ? Nedělaj toho proti
pánu mému. Neb muoj pán muož pro tebe udělati mnoho. A on Matouš pověděl,
co sem udělal, že sem všecko rozmetal. Potom já chodil sem podle řeky, ano není
rozmetáno.
R. IV. G. 82. b. *) PŮTodnó psino : xájezky, ale přeškrtnuto. SroT. svědomí & 1810 na str. 428.
1825.
Mezi Benešem Vranovským a Puotbou vlastními a nedílnými bratřími z Vranova s jedné,
a Esterů z Vysoké s strany druhé. 1511, 2. kvétna.
Feria VI. die Reliquiarum. Tomek z Probuzi u. p. n. k. s. t.: Že
jsem toho svědom, že paní stará, když byla vdovu po svém muži panu Divišovi,
strajce pana Benešova Vranovského a pana Půtova, že jest mne poslala k hajnému
na Chlum, abych kázal prodati lesu, kterýž jest k Chlumu a k Dlúhodvoru. A já
jsem rozkázal slovem jejím, a za to jest ona penieze brala. A tato věc jest v pa-
měti, že nebožtík pan Jan Vranovský starý poslal po mne, když jsem byl v Moravě,
abych nesl list hlavní panu Příbkovi a paní Hestere do Březovic, kterýž byl pan
Příbek udělal sirotkám páně Divišovým, a pravě tak pan Vranovský, že jsem já
k tomu listu nikda nepřivoloval ani jsem tu také byl, když jsú jej dělali, ani jsem
své syny k tomu zavazoval k takovému listu. A já jsem jej nesl k panu Příbkovi
a ku paní Hesteře. A pan Příbek mne prosil, abych jej nesl panu Vaňkovi Zámrs-
kému. A já jsem jej panu Vaňkovi Zámrskému dal, a on jej ode mne přijal.
Řehák z Beůovic u. p. n. k. s. t. : Po páně Divišově smrti nebožtíka
paní Hestera rozkázala mýtiti lesy a za ně penieze vzala, což jest se smaytilo, a mně
kázala pořezné vyčítati z černého lesu. A kázala mi za provazce vybrati, kteříž
jsú byli do jarmárka prodáni. A ty jest penieze ode mne vzala. Toho jest mně,
páni milí, svědomo, a za to jsem teď právo činil.
Valentin z Chlumu u. p. n. k. s. t. : Že sem toho svědom, že jest při-
jela paní Hestera do Dlúhodvora a že jest rozkázala les prodávati a zan penieze brala.
R. IV. 1. H. 29. a.
1826.
Mezi Vávrů krajčím z Lithoměřic a konšely téhož mčsta Lithoměřic, zejména těmito : Řehořem
Hronem, Vondráčkem, Janem Bílinským, Janem Formánkem, Benešem kovářem, Matoušem
Eoucským, Martinem Bakalářem z Hradce, Šimonem Hodaní, Prokopem Sokolem, Joannesem
438 D> XUl. Registra sowdw komorního.
Piscatorem a Jeronýmem Jenivo, Jiříkem krajčím rychtářem, Valentinem Javorem, Vác-
lavem Nadřencem, Janem Samuelem, Jakubem Jelénkem a Siluestrem z kmetuov, item Vikto-
rinem a Janem Chynským soukeníkem, a ubrmany oc: důstojným knézem Janem Žákem, do-
ktorem, proboštem Lithoméřickým, Václavem Saským z Duban a Litvínem z Zahrádky s strany
druhé. 1511, 2. května.
MDXI den Svátosti. Martin, krajčí z Lithoměřic, u. p. n. k. s. t:
Že jsem při tomto byl, co se dotýče pře Mařenko vy a druhé strany Vávrovy pře,
že jest dal Mařenka to v moc pánóm a na nich mocně přestal. A na Vávrovi jsú
se také dožádali, že jest též také přestal mocně, ale však takto, že jest Vávra žádal
toho, aby byli ubrmané při tom s obů stranu, Mařenkovi tři ubrmané a Vávrovi
také tři, že jsú ti ubrmané s obů stranu přidáni ku pánuom.
Havel krajčí u. p. n. k. s. t.: Že jest Mařenka mocně přestal na panu
purgmistru a na paních a na ubrmanech, a též se na Vávrovi téhož dožádali, že
jest on toho mocně přestal; a že jest mu povědieno skrze bakaláře Jelenka: Vávro!
Dóvěř se toho pánuom, žeť křivdy neučinie.
Barthoš krajčí u. p. n. k. s. t.: Když jsem stál s Vávrou krajčím před
panem purgmistrem, takže jest Mařenka přestal mocně na pániech toho v tú pří,
kterúž jest měl s Vávrů krajčím. Potom k témuž Vávrovi mluvil pan purgmistr
a toho se na něm dožádal, že jest na nich toho přestal a že mu křivdy neučinie.
A Vávra jest na tom přestal, ale na tento zpuosob, aby sobě ubrmany zvolili,
z každé strany po třech ubrmanech, a tu aby ti ubrmané se pány mezi nimi uho-
dili a je přátelsky smluvili.
Havel krajčí u. p. n. k. s. t. : Toho jsem svědom, když jsem stál s Vávrů
krajčím v plné raddě v té při proti panu Mařenkovi, že jsů páni mluvili, že jest
Mařenka přestal mocně na panu purgmistrovi i na pániech. I mluvili jsú k Vá-
vrovi, chtěl-li by také toho přestati na paních k té smlůvě přátelské. I Vávra
jest toho učiniti nechtěl, než aby byly tři osoby s každé strany přidány, obrmané.
I přestal mocně.
Vaněk, krajčí z Lithoměřic, u. p. n. k. s. t.: Když sme s Vávrů na
rathůze stáli v plné raddě, tu jest Vávrovi povědieno, že jest již Mařenka na nich
na paních mocně přestal a že týž Vávra aby se na nich toho také dóvěřil. Ale jemu
je se nezdálo přestati na samých paních, než s tou vymienkou, aby ku panu purgmistru
a ku pánuom přidáni byli tři ubrmané z strany jeho, a druhá strana také, chce-li,
aby tří přidala. A tak jest mocně přestal na paních a na obrmanech.
R. IV. 1. H. 29. b.
SvSdomi h rohu sv. Martina 1. 1511. 439
1827.
Mezi Janem Ryšavým z Střebska s jedné, a Lidmilú jeho macechu z Písku z strany druhé.
1511, 2. května.
MDXI, feria VI. die Reliquiarum. Anna Mydlářka z Písku u. p.
u. k. s. t. : že jsem toho svědomá, že jsú byly tři hrnci peněz, dva grošuov a třetí
peněz, všech vesměs dobrých starých. Tehdy pán starý, dědek pana Ryšavého., řekl
nevěstě, když sobě ona stýskala, že muož-li unésti těch peněz jeden hrnec, že jí
chce dáti; neb on ještě ty časy statkem tiem vládl; a pásy tři pozlacené a čtvrtý
stHebmý a přezka sama střiebrná a pošva střiebmá, a Ižic s střiebrem v jednom py-
tlíku XX a v druhém XVni a střiebra drahně, pukel a jiných věcí od střiebra že
jest bylo a nožnice střiebmé, z samého střiebra věnec pozlacený s třesútkami
a s ženklemi stříbrnými, věnec perlový, páteře čtyři, jeden z nich velmi bohatý,
dukátóv, nobluov prstenuov na něm množstvie bylo, a na šnuoře černé s třapci prs-
tenuov drahně.
Martha Machová z Písku u. p. n. k. s. t: že jsem viděla čtyři pá-
teře korálové a na jednom z nich dukátuov, nobluov, prstenuov drahně, dva věnce,
jeden perlový, druhý třesútkový s ženklemi, čtyři pásy, jeden střiebmý a tři po-
zlacenie, přiepasku střiebrnú, pošva s meče střiebrná, nožnice střiebmé, Ižic s střiebrem
dva pytlíčky, střiebra, puklic a sloň [sic] sirotkuov drahně, a spínadla ode tří sukní,
peněz sem drahně viděla.
Martha z Písku u. p. n. k. s. t. : Když se paní stěhovala s domu Ryša-
vého a jinde sobě duom koupila a potom po mne poslala, že jsem u nie dietě měla.
abych jie penieze schovala. A bylo ten den, když měla do Prahy jeti k králi JMti.
I poslala po mne po druhé Pískovú i dala mi peněz pytlík jako puol lokte: ale
nebyl plný, bojéci se, aby jie páni nepřehlédali. A pravila, že by tam při těch pe-
nězích byl pás stříbrný. I vzala potom ty penieze zase ode mne na týden před
svatým Václavem. A byla mi tak řekla, když měla jeti pryč, jestliže by jie Buoh
neuchoval, abych ty penieze dala Pískové, žádnému o tom nic nepraviec.
Jan Vařený z Písku u. p. n. k. s. t. : Když sem dělal u pana Petra
Ryšavého starého a u otce pana Václava páně Janova, kdež mě pohánie, že jsem
vídal u něho v hrncích penieze, že jsem toho nikdá nevídal; kromě když do Prahy
nosil penieze měniti, tu jsem vídal, když je na stole četl, a běžné penieze ty jsem
vídal. A já druhdy sám mu býval L kop dlužen, když jsem u něho postavy ku-
poval, a také jsem mu svých peněz pójčoval, když mu potřebie bylo. A kdež mne
pohánie o klenotích, vídal sem tři pásy pozlacené a jeden střiebrný a přiepasku střie-
brnú a pošvu střiebrnú. Páteřuov, toho nepomním, co jich jest bylo, toho jsem nešetřil.
Jakub z Písku u. p. n. k. s. t. : Když jsem šel s Ryšavým do dvora.
440 D, XIIL Registra soudu komorního.
i mluvila jest macecha Janovi : Milý Jene, mějme na tomto dvoře spolu dosti ; však ho
máme oba dosti. A on jie řekl : Poněvadž se o jiné dělíme, také i o to chci, abychme
se rozdělili. A ona řekla : Rozdělmež se také o ty penieze, kteréž jsú v truhle. A Jan
jí řekl: Oč se máme děliti, an se ještě sirotkem nedostává? A ona řekla: Má se do-
stati ; já to dobře viem, neb jsem já jich dosti měnila a viem, kterak se mají měniti.
Jan Kavín z Píská u. p. n. k. s. t.: Že k čemuž mě jest pohnal pan Jan,
že sem já o tom nic neslyšel. I slyšel jsem hlahol, ale nemohl jsem rozuměti; neb
jsem byl sám třetí na mlátě v stodole, když jsú se oni hádali před stodolu.
Václav sladovník z Píská u. p. n. k. s. t: Když jsem byl u macechy
Janovy v učení, i dělal sem pak u nie ten rok za tovařiše; tehdy bála se přehle-
dávánie. I šel sem s špalkem do pivováru, i když jest stála mezi klenutím, i volala
na paní Pískovú. A nedali mi tam vjíti do pivovára ; a já jsem vždy mocí tam s tiem
špalkem vsel a pod pánev sem tím špalkem udeřil, i zasáhl jsem toho prkna, kteréž
celé koncem ven. A když jsem je uhodil, tehdy něco pod ním crklo. Ale tu já neviem co.
Anna podruhyně z Písku u. p. n. k. s. t. : Že jsem toho svědomá,
když mě pán postihal v tom pravě, že jsú byli peniezi, a já jemu pověděla, že jsú
byly pily a moždieři; a také sem tu nebyla, kdež oni praví, že bylo prknem zalo-
ženo. Jáť neviem, neb jsem tu nebyla.
Jan Havlík z Písku u. p. n. k. s. t. : Toto mi jest svědomo a v paměti
mám, že byl jsem konšelem, tomu minula štyři létha, když Lidmila jinak Příba při-
jela s pohřebu z Prahy od nebožtíka manžela svého Václava Ryšavého. Tu jest ne-
chtěla přijieti na sě poručenstvie manžela svého, až potom i prosila jest pana purg-
mistra a konšeluov, aby s ní šli do sklepu najlepšího, aby jí odemkli truhlici, a páni
jsú ji odemkli. Tu ona Lidmila jinak Příba vychytila měšec veliký z té truhlice
a řekla: Tohotoť mi jest potřebie. Ale já nevím, v tom měšci penízi-li sú byli, či
zlatí. Také mi jest vědomo a v paměti mám, že jest táž Lidmila odtrhala pečeti
městcké od sklepu, od truhel, od almar. Tu ona táž Lidmila vstupovala před pány
na rathouz s dobrými lidmi i také s duchovními, proséci pánuov, aby jí tu vinu
odpustili, že jest ty pečeti odloupala a několikrát jest vstupovala. A páni jsú jí od-
pustili tu vinu ; ale což sirotkóm náleží, toho sú jí neodpustili, a tepruv poručenstvie
přijala nebožtíka Václava manžela svého. Také mi jest svědomo, že rybníček, který
leží ke vsi Nepodržicuom, pošacovala v devadesáte kop, a za Januov díl dala pít
a štyrydceti kop jemu Janovi Ryšavému. Také mi jest památno, když sú páni chtěli
kupiti Dobev od Radkovce, mluvili sú s Václavem Ryšavým, koupí-li oni Písečtí,
aby jim on Václav pójčil tisíc kop na míšeňsko. A on jim přiřekl pójčiti, koupí-li.
I nekoupili sú. Také jakž sem sě přibral do té obce, byli sú to lidé bohatí, děd jeho
Januov Ryšavého i Václav otec jeho, a žádné škody nikda nevzali na statku,
R IV. 1. J. 1. a.
Svědomí h roku sv. Martina 1. 1511. 441
1828.
Mezí Janem ze Zvěřince s jedné, a Mikulášem Karlíkem z Nežetic s strany druhé.
1511, 2. května.
Feria VI. die Reliquiarum. Vaněk Enap z Řepína u. p. n. k. s.
t.: Že mám to dobře v paměti, že poslal pan Mikuláš kuoň z Vyšehorovic dvě létě
po veliké noci, a pána doma nebylo, a že ho od něho žádný nepřijal ani ho pán
viděl. A v tom služebníci dva, kteříž doma pozuostali, jeli s nimi preě, páně druhý
pojavše, Baleár a Wolf hned na zajtřie.
Benda z Řepína u. p. n. k. s. t: Jest mi to v paměti, že, teď dvě létě
po veliké noci minuly, pán Vyšehorovský poslal kuoĎ, pan Mikuláš Karlík, pánu Ře-
pinskému. A pána doma nebylo, a pán ho neviděl ani nepřijal. A měl dva služe-
bníky ; i jeli mu na tom koni, kterýž poslal pán Vyšehorovský, a na jeho na druhém preč.
Vaněk Valeč z Řepína [sv. p.].
Vávra Alaun z Řepína u. p. n. k. s. t: Že pan Mikuláš Vyšehorovský
poslal našemu pánu kuoň, a pána doma nebylo. I ujeli na něm pryč a na páně na
druhém, toho mi jest velmi svědomo, Baleár a Wolf, služebníci páně.
Sabbato die Crucis [3. května]. Havel z Horoušan u. p. n. k. s. t:
Když sem přijel od pana Mikuláše Karlíka na Řepín ku pánu Řepínskému na koni,
i nebylo pána doma, aniž jest pán Kepínský toho koně viďal ten den, když sem já
přijel. Než ouředník jeho Řepínského byl doma, a služebníci rozkázáním ouřední-
kovým přijali ode mne ten kuoň a na zajtřie jeli na tom koni služebníci, nevím,
na vodu-li čili kam sů jeli. Já sem šel preč.
Václav Vostřenský u. p. n. k. s. t.: Že mi to dobře v paměti jest, že
jest pan Mikuláš pánu Řepínskému kuon poslal a že jsem s pánem Řepínským do
Prahy jel, a že jest pán Řepínský toho koně neviděl, a že jest prve do Prahy ujel,
nežli jsú jej přivedli, a že jsů ten kuoň prve vzali a s ním ujeli, než sme my se
s pánem Řepínským z Prahy vrátili, a podle toho koně pánu Řepínskému druhý
kuoň vzali a mně psa služebníci páně Řepínského.
R. IV. 1. J. 2. b. a 3. a.
1829.
Mezi Markethú Nadřencovú z Lithoměřic s jedné, a Fabiánem též z Lítboměřic z strany
druhé. 1511, [2. května].
Viktorin Nadřenec z Lithoměřic u. p. n. k. s. t: Když jsem byl
obeslán od purgmistra Mikuláše Příbrama, tehdy prosila jest Markétba Nadřencová,
aby otázána byla Eliška, co jest těch peněz bylo anebo čtla-li je. A ona pověděla:
Neviem, milá Markétho; však vieš, kdy jsme ornát kupovali, kam se ty dva měšci
děly. A Markétha pověděla: Eliška, mlč s tiem a neprav žádnému ani muži mému.
Ardiiv Český XIU. 66
442 D. XIII. Registra soudu komorního.
A Markétha jí odpor udělala o ty dva měšce. Potom odpověděla Eliška, že na mne
viec nedosáhnete, leč mě k tomu právem připravíte.
Mathoušek muž jejie, když byl tázán od téhož purgmístra, viděl-li
jest ty penieze, aneb byHi jest při poručenstvie těch peněz, pověděl, že jsem nebyl
ani jsem jich viděl. I tázán byl: Od koho tehda to si věděl? Pověděl, že mi to
žena má pověděla.
Jan Kudyvid z Lithoměřic u. p. n. k. s. t: Když mě purgmistr
obeslal, Mikuláš Příbram, prosila Markétha Nadřencová, aby se purgmistr Elišky
tázal, čtla-li si ty penieze. Ona pověděla, že nečtla. A purgmistr jie řekl: Vieš-li
peněz těch summu, co jich bylo? Pověděla, že neviem; kdy sme koupili omáth,
brali sme penieze z truhlice, tehda Eliška řekla: Paní, nenie dvů měšců. Nadřen-
cová odpověděla, že jsú všeckny. I řekla jí Nadřencová: Však vieš, Eliška, že máš
s tiem mlčeti a žádnému toho nepraviti ani muži mému. A Eliška řekla, že viec
nepoviem, leč mě právem k tomu připraví. I kázali jie vystúpiti ven. Tázal se
purgmistr Mathouška muže Eliščinova: Byl-li jsi při tom, když nebožka Magdalena
Jindřichova Bečvářka, když jím peněz Markétě Nadřencové a ženě tvé svěřovala,
anebo vieš-li, co jich jest? A on pověděl, že nevie a nebyl jsem tu. Purgmistr po-
věděl: Kterak ty pak to vieš, od koho? Žena mi to má pověděla.
B. rV. L J. 3. b. SroY. svědomí & 1652 a 1582 a nález ě. 1660 na str. 218, 265 a 311.
1830.
Mezi Janem, Petrem a Zdeňkem Malovci bratřími z Chaynova s jedné, a Petrem Petřkem
řezníkem z Tábora z strany druhé. 1511, [2. května].
Jiřík Pelech z Pacova u. p. n. k. s. t.: Co se dotyce toho psa, že mi
jej dal rybníkář, který u Ondry v Eši dělal rybník. I přišel do Pacova se psem;
já nevěděl, čí jest to pes byl. I žádal jsem toho rybníkáře, aby mi jej dal. I proto
jsem já nebyl, kde jej je on vzal. A já jsem jej dal na Tábor Buryánkovi.
V on dra z Eše u. p. n. k. s. t. : že sem já toho psa schoval doma; neb
mi ho pán dal malým štěnětem.
Mikuláš ze Vřesic u. p. n. k. s. t.: Když jsem přišel na miesto na
Tábor, i stál jsem na rynku, i přišel ke mně Václav Radkovec i votázal mne, co
hliedám. A já mu pověděl: Hliedám psa páně. A on mi pověděl: Však jsú jej vzeli
Petřek s Lichvicí, a praviec, že je jich a že jim jest vzat chrt vedle toho vyžlete.
A když jsme stáli na rathúze, i přiznali jsú se, že jest jich a že jim je dán od
Peléška z Pacova.
Micka Jan, švec z Tábora, měštěnín, u. p. n. k. s. t: Přihodil jsem
se, když jest Petřek kupoval pšenici. I šel pacholík páně Januov od krámcuov, i běžel
za ním pes, I vyběl [sic] pan Martin Lichvice z domu i volal na Petřka : Petře ! Toť
Svědomí h rohu sv. Martina 1. 1511. 443
ten pes, jakos jej byl ztratil. A on jest odšel ode mne, i neviem já, co jsů s sebů
rozmlúvali viece o tom. A v tom prchl pacholík páně Januov s tiem pseni a oni
za ním. A Lichvice poprchl, chvat kamenie. Pak neviem, vzal-li jest či nic. I pak
se potom dostali do ulice. Pak já dále neviem, co sú oni tam s sebú dělali ; než viděl
sem, když již toho psa nesli v náručí potom. A odtud sem já šel od nich domuov.
R. IV. 1. J. 4. b.
1831.
Mezi Janem, Petrem a Zdeňkem Malovcí, vlastními a nedílnými bratřími z Ghaynova, s jedné,
a Martinem Lichvicí, měštěnínem z Tábora, s strany druhé. 1511, [2. května].
Jiřík Pelech z Pacova u. p. n. k. s. t: že přišel k nám rybníkář do
Pacova, který u Ondry rybník dělal. Přivedl s sebú psa. Já ho žádal, aby mi ho
dal ; neb sem neznal, čí jest byl A on je mi ho dal, a já jeho na Tábor také pryč
dal Buryanovi.
V on dra z Eše u. p. n. k. s. t. : že jsem já toho psa u sebe schoval
malým štěnětem, o kteréhož mají páni Táborští nesnázku s panem Janem.
Mikuláš ze Vře sic u. p. n. k. s. t. : Lichvice vzal psa pánu, pacholku
jeho, a k tomu se na rathúze znal a pravě, že jest pes jich, a že jest dán od
Peléška z Pacova, a s tiem vyžletem že jest jim chrt vzat také.
Micka Jan, švec z Tábora, měštěnín, u. p. n. k. s. t.: Přihodil jsem
jsem se, an Petřek kupuje pšenici, i viděl jsem, že jest šel páně Janov pacholík
od krámcuov, a pes běžel za ním. I vyběhl pan Martin Lichvice z domu i od-
volal Petřka ode mne, řekl jest : Petře, toC tvuoj pes, jakožs jej byl ztratil. I v tom
já neviem, co jsú sebú rozmlúvali. V tom pánů Janov pacholík bral jest se psem
pryč a oni za ním, i pan Lichvice běže za ním do ulice, chvat jest k kameni; ale
neviem, vzal-li jest čili nic. Pak já ifeviem, co sú oni s sebú dělali v ulici, toho já
nic svědom nejsem. Než potom jsú přinesli Petřek psa zase v náručí, a já sem do
domu svého šel od nich pryč.
R. rv. 1. J. 6. a.
1832.
Mezi Annu z Bysmburgka s jedné, a Zygmundem Škrhou z Petrovic s strany druhé.
1511, [2. května].
Š i m o n z P r á v u. p. n. k. s. t. : Koupil sem paní Anně dvě krávě v Kon-
čiciech, i ty jest ona zaplatila, ale toho já neviem, čími penězi, svými-li čili ne-
božtíka pána. A potom sem jí koupil třetí v Křičíně, když již byla vdovu. A kou-
pila pětmecítma ovec v Uobědovicích u Kozlice. To jest ona vše zaplatila. A kou-
pila u Mikuláška v Bělé dvě krávě s nebožtíkem pánem, a ty jsú zaplatili. A kou-
56*
444 D> XIU. Registra soudu komorního.
m
pila u Chalupy v Právách dvě jalovice a svini, toho já neviem, páně-li je penězi
platila čili svými. A koupila také v Právách u Kardoma svini s osmerem prasaty;
u Křižánka v Kasanicích vyfraymarčila svini za vepř, a kteréž voly prodala do Bo-
hdánče, za ty jest byl nebožtík pán vostal i vona, když jest je prodala, i platila
zase ty voly těmi penězi. Jsúci v svém vdovstvie, koupila kuon u Noska v Elamoši
za III kopy grošuov bez VI grošuov alb. A mimochodník prodala panu Thasov-
skému, jsúc v vdovstvie po nebožtíku pánu svém, a koupila krávu v Uobědovicích
u pana Diviše, tu já také neviem, za své -li penieze čili za páně. A které jest
prodala dva voly do Hory, to jest ještě bylo prve, než jest pan Škráb učinil vay-
prosu, ale nebyli jsů pojati, až jest on vayprosu učinil. A když již vyprosil, pro-
dala ještě krávu a vuol do Hory; ale ještě nebyla z toho statku vyvedena a spla-
cena. Plod, který jest prodala panu hofmistrovi, ten jest byl z Právských rybníkuov
i s Kasalským spolu svedený a sklizený. Toho já neviem, kterého jest bylo viec
nebo méně. Klisnu jí byl dal pan Buryan Labuta. To ještě bylo za nebožtíka pána.
Vavřinec z Kasalic u. p. n. k. s. t.: Toho mi jest svědomo, že jest
. ten plod do rybníčka do Práv sveden a sklizen s obú rybníků, z Kasalického
i z Právského. A VI voluov že jest paní koupila, ale neviem, za pána-li nebožtíka
čili za svého vdovstvie Čili za tohoto pána jest je prodala. A koupila také dvě
krávě u Mikuláše v Bělé, to já neviem, svým-li je platila čili páně; neb já sem
při nich nebýval. A také paní matka jejie k ní přijela na Právy; tu já neviem,
mnoho-li je ona k ní přivezla nebo co jest měla. A tu jest umřela.
Kříž z Kasalic u. p. n. k. s. t. : že jsem toho dobře svědom, že jest pán
koupil II krávě v Bělé u Mikuláška, ale já neviem, za čí penieze. A paní Anny
mátě se přistěhovala do Práv a tu umřela. Za to mohu zprávu Činiti ; ale já neviem,
přistěhovala- li je co s sebů Čili nic.
Michal z Práv u. p. n. k. s. t.: Že já neviem, co jest mátie její přistě-
hovala nebo měla dobytka; neb jsem já tu nebyl, než že někdy pobily krúpy.
A paní Anna sobě vobilé kupovala, tu já neviem, za čie penieze. A to jest bylo po
páně smrti za jejieho vdovstvie.
Feria sexta ante Francisci [3. října], Kateřina z Práv, služeb-
nice paní Anny z Rysmburka, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo, že jest
paní Dorota, mátie paní Anny z Rysmburka, přistěhovala sě k nebožtíkovi panu
Burianovi a ku paní Anně, dceři své, do Práv se všemi svršky a nábytky, kteréž
měla v Dobrušce, a tu v Právách při panu Burianovi a při paní Anně jich nechala.
R. IV. 1. J. 5. b. SroY. SYédomí č. 1686 na str. 331.
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1511. 445
1833.
Mezi Václavem z Štietného s jedné, a mezi Martinem a Janem, lidmi Božejovského ze vs
Boru, z strany druhé. 1511, 2. května.
Feria VI. Reliqniarum. Matěj z Střítěž u. p. n. k. s. t.: Toho sem
svědom, že Jan z Boru, Vávruov syn, a Martin, Mikšuov syn, z téhož Boru hrázi
udělali a přehradili vodu v splave v pstruhovém rybníčku páně Václavovém z Štít-
ného. A to bylo v křížové dni.
Šimek z Božejova u. p. n. k. s. t. : Toho sem svědom, že Jan, Vávrft
syn, a Martin, Mikšuov syn, oba z Boru, že sú přehradili vodu v splave v rybníčku
bstruhovém páně Václavovém z Štítného z rozkázánie úředníka páně podkomořieho.
Havel z Božejova u. p. n. k. s. t.: Neviem co praviti; neb jsem při
tom nebyl.
Vávra z Boru u. p. n. k. s. t: Neviem nic, a nebyl sem pH ničemž.
R. rv. 1. J. 6. b.
1834.
Mezi Prokopem Eunšem z Lukovec s jedné, a Petrem z Habří s strany druhé.
1511, 2. května.
Feria Ví. Reliquiarum. Vaněk z Vrbičan u. p. n. k. s. t.; Že
prosil pan Petr rychtáře, aby vobeslal sousedy i páně Kunšového člověka. A on jest
to rychtář učinil. I mluvil pan Petr ku páně Eunšovému člověku : Edys ty viděl, že
se jest má žena s pacholkem voddávala? A on pověděl: Že sem toho nemluvil.
Rovně jakos toho o mně nemluvil, že sem své cti v Uhřiech nechal. A on řekl:
Nemluvil sem, pane Petře, nic o tobě, než cof sem mluvil, mluvilf sem vuoči, jakožs
ty mně mluvil, že sem zloděj a kat. A toho na mne neprovedeš. I řekl ještě páně
Eunšuov Člověk viec: že z sebe chci to svésti a někomu ústa zavázati, by i muoj
pán o mne státi nechtěl. A pan Petr mu pověděl : Co mi hrozíš ? A on ještě pověděl :
že nehrozím, než že chci někomu ústa zavázati, leČ by pán muoj o mne nechtěl státi.
Tehdy pan Petr vstal v tom : Nešlechetný kate a zloději ! Proto že máš kord ! I vzal
kámen nevelký ja[ko] dvú groši zviecí, hodil se ho. A on v tom dobyl tesáku, páně
Eunšuov člověk, ale neudeHl žádného. A pacholek páně Petruov vyskočil v tom i vzal
veliký kámen i udeřil ho v hlavu, až se zatočil. A v tom páně Eunšuov člověk utekl
domuov; i vobrátil se za vraty doma i mluvil k panu Petrovi: Na to-lis mě kázal
vyvolati, aby mě mordoval a bil, nešlechetný zrádce a s kurvy synu, ještos své cti nechal
v Uhřiech? A pan Petr mu na to odpověděl: že v hrdlo lžeš. A páně Eunšuov
člověk řekl : Eéžs se nebožtíkovi Vítovi vyvedl z toho, Vankovému otci. A pan Petr
se z toho rozhněval, běžal po zbroj s pacholkem. I vzal pan Petr voštíp a sekyru
i šel ku páně Eunšovému člověku humny, a pacholek s mečem a tesákem šel k němu
446 D. XIIL Registra soudu komorního.
veskými vraty. I šli jsů přes dvuor oba dva, pan Petr i pacholek jeho. A my sme
tam vešli, řekli sme: Pane Petře, nechtě toho při pokoji. A on šel ven.
Mathonš z Vrbičan, páně Zajiecuov člověk, u. p. n. k. s. t.: Že
žádal pan Petr rychtáře v masopustnie pondělí, aby obeslal súsedy a konšely a páně
Knnšového člověka. I mlnvil pan Petr k člověka páně Kunšovu : Co si o mně zrádně
mlnvil a o mé manželce? Edy si viděl pacholka s mú ženu, že se s ní oddával?
A Eunšů člověk pověděl: že jí to k škodě cti jejie nic nenie. O Ealebo, řekl pan
Petr páně Ennšovémn člověku, mnoho o mně mluvíš a pravíš, že sem své cti
v Uhřích nechal. A páně Eunšuov člověk pověděl: že toho nenie a tomu odpierám.
A pan Petr pověděl: Voč chceš, žeC to budou vuoči mluviti. I přistúpil k tomu
jeden Člověk z uobce i mluvil Ealebovi vuoči. A on mu toho odpieral. A pan Petr
Ealebovi řekl: Mnoho vo mně mluvíš, zloději a kate! A páně Eunšuov člověk po-
věděl: Že já se z toho chci vyvésti, by pak muoj pán o mne nechtěl státi. A pan
Petr mu pověděl: Ještě mi hrozíš, že tesák máš? I uchvátí jest pan Petr kámen
jako dvů grošuov zvící i hodil se jest Ealeby; a Ealeba jest tesáku dobyl, ale žád-
ného neudeřil. I přiskočil páně Petruov pacholek, dal Ealebovi kamenem dobře
hrubým. I utekl jest Ealeba až do domu svého. I řekl jest páně Eunšuov člověk
panu Petrovi: O s kurvy synu a zrádce, ještos nechal své cti v Uhřích, a jsi beze
cti jako kusý pes, na to-lis mne obeslal? I řekl mu Ealeba: Eéž si se z toho vy-
vedl Vítovi, Vaňkovému otci ! I řekl mu pan Petr : Věřím Bohu, žeť se chci vyvésti
dobrými lidmi z toho, lepšími, než jsem sám. I uhlédal pan Petr pacholka v domě
Ealebově i řekl: A ty ještě na mne pacholka chováš s voštípem, zrádce? Tehdy
pan Petr s pacholkem šel domuov a vzal voštíp a sekerku i šel humny k páně Eun-
šovému člověku, a pacholek jeho vraty. I šli přes dvuor oba a žádnému nic neučinili.
Tuoma, rychtář z Vrbičan, u. p. n. k. s. t: Ze žádal mne pan Petr,
abych vobeslal páně Eunšového člověka s sousedy v pondělí masopustní. A já sem
to učinil. Tehdy mluvil pan Petr Ealebovi, člověku páně Eunšovému : Edes ty slyšel,
že by se muoj pacholek s ženu mů voddával? A Ealeba pověděl: Že sem já toho
nemluvil, než že pán svú paní nese. Tehdy pan Petr pověděl: Jakos o mně ne-
mluvil, že sem své cti v Uhřích nechal, nešlechetný zloději a kate! A on Ealeba
mu pověděl : CožC sem mluvil, všakC sem vuoči mluvil. Tehda pan Petr udeřil se ho
dvěma kameny malými, a pacholek páně Petruov dal mu Ealebovi hrubým kamenem,
až se zatočil. A v tom Ealeba prchl domuov. Tehdy obrátil se zase Ealeba a mluvil
ku panu Petrovi: Na to-lis mě obeslal, aby se se mnú mordoval, ještos nechal své
cti v Uhřích? I uhlédal pan Petr pacholka u Ealeby s voštípem, an stojí, ale žád-
nému nic neučinil. Tehdy pan Petr běžel po zbroj s pacholkem i vzal voštíp a se-
kerku, a pacholek meč a tesák. I šli oba přes dvuor, pan Petr humny a pacholek
vraty; ale žádného nebili, ale vyšli zase oba vraty.
Svédomi k roku sv. Martina 1. 1511. 447
Vít z Vrbičan u. p. n. k. s. t. : Žádal pan Petr rychtáře, aby obeslal
páně Kunšového člověka Kalebu, a rychtář jest ho obeslal. I pověděl pan Petr
Kalebovi: Kdes ty mů ženu viděl, že se s pacholkem voddává? A on pověděl: Že
sem toho nemluvil, než že pán svú paní nese. A pan Petr řekl : Jakáž jest pak ona
jeho paní? I vzav pan Petr kámen malý, udeřil se Kaleby. A Kaleba tesáku dobyl,
ale žádného neudeřil. Tehdy pacholek páně Petruov udeřil Ealebu hrubým kamenem,
až se zatočil. A on Ealeba utekl domuov a obrátiv se, mluvil ku panu Petrovi: Na
to-lis mě obeslal, aby mě mordoval; ještos své cti v Uhřích nechal? Kéž se vyvede
Vítovi, Vaňkovému otci! A pan Petr se z toho rozhněval i běžel s pacholkem
domuov po zbroj. Vzav sekerku a voštíp, a pacholek meč a tesák, i šel pan Petr
humny k Kalebovi a pacholek vraty ; ale žádného jsú nebili, než šli zase oba vraty ven.
R. IV. L J. 7. a. SroY. srédomí č. 1815 a 1816 na str. 431.
1835.
Mezi Prokopem Eunšem z Lukovec s jedné, a Janem pacholkem Petrovým z Habří z strany
druhé. 1511, 2. května.
Vo Svátosti. Vaněk z Vrbičan u. p. n. k. s. t.: Když bylo v pondělí
masopustní, tehdy prosil pan Petr rychtáře, aby sousedy obeslal a páně Kunšového
člověka. Rychtář to učinil, obeslal všecky. I mluvil Kalábovi pan Petr: Kdyžs ty
viděl, že by se má žena s pacholkem voddávala? A on odpieral, že sem neviděl
a nemluvil; než řekl sem, že pán paní nese. I řekl pan Petr jemu: Rovně jakos
onoho nemluvil, že sem své cti v Uhřích nechal ? Nemluvil sem, neslyšel toho žádný.
A pan Petr řekl: Voč chceš, žef to budou vuoči mluviti. Tehdy vystoupil ten,
ktož by měl to slyšeti od něho. A Kalába jemu selhání dával, žes toho neslyšel ode
mne. Než řekl Kalába tak panu Petrovi: Cof sem mluvil, mluvil sem vuoči; kdyžs
ty mi mluvil, dávaje mi katy a zloděje, tehdyť sem já tobě také mluvil. Tos slyšel.
Tehdy pověděl Kaleba tak: Chci to z sebe svésti a někomu ústa zavázati, leč by
muoj pán o mne nechtěl státi. Pan Petr řekl : Co mi hrozíš ? A on pověděl : že ne-
hrozím, než ještě tak pravím, že chci někomu ústa zavázati, leč by muoj pán
nechtěl o mne státi. Tehdy pan Petr ztýčiv se z toho hned, i řekl: Proto že máš
kord, bohdaj zlodějskú zabit byl katovskou. Vobrátiv se, zdvihl kámen jako dvú
grošů zdvící, hodil se ho. V tom pacholek Jan páně Petruov vyskočiv, vzal
kámen veliký i udeřil Kalábu. V tom Kalába dobyl tesáku i prchl domuov i utekl
za vrata. I obrátiv se za vraty v domě svém, i mluvil ku panu Petrovi, že mi ne-
šlechetně nepravě činíš, kázav mě vyvolati ven, i morduješ mě a tepeš, pokud se
tobě zdá, nešlechetný zrádce a s kurvy synu, ještos beze cti jako pes, své cti nechav
v Uhřích. Tehdy pan Petr řekl: Sám lžeš jako pes. A on pověděl: Kéž se vyvedl
nebožtíkovi Vítovi, Vaňkovému otci! V tom pan Petr běžel po zbroj domuov, vzal
voštíp a sekyru, a pacholek Jan jeho tesák a meč. I běžel pan Petr humny a pa-
448 D. XIII. Registra soudu komorního.
cholek vsie do Kalábova dvoru. I šli jsú skrze dvnor, a sousedé sšedše se, řekli jsú
panu Petrovi : Pane Petře, nech toho a poď ven ! A on šel nechav ho.
Mathouš z Vrbičan [sv. p. jako na str. 446].
Tuoma, rychtář z Vrbičan [sv. p. jako na str. 446].
Vít z Vrbičan [sv. p. jako na str. 447].
R. IV. I. J. 8. a. SroT. předcházející STědomí & 1834.
1836.
Mezi Hendrychem z Jabloné s jedné, a mezi Wikhartem Jiříkem z Šanova z sttany druhé.
1511, 2. května.
Feria VI. Reliquiarum. Jiřík z Libkovic, páně Horů maštaléř,
u. p. n. k. s. t. : Že pan Jetřich nebožtík Wikhart odkázal dvě kopě grošuov míšeň-
ských, kožich, košili, a to mi jest pan Wikhart udělal k žádosti podle kšaftu. A na
to mám zlathý jeden raynský.
Jakub z Drhonic u. p. n. k. s. t. : Že mě nebožtík pan Wikhart pro-
pustil kšaftem, a pan Jiřík mi tomu dosti učinil a toho mi nehájil.
R. IV. 1. J. 9. b.
1837.
Mezi pannou Markéthou z Uočelovic s jedné, a Jiříkem Wikhartem z Šanova s strany druhé.
1511, 2. května.
Feria VT. Reliquiarum. Jiřík z Libkovic, maštaléř páně Ho-
ru o v, [sv. stejně jako při č. 1836]. — Jakub z Drhonic [sv. stejně jako nahoře].
R. rv. 1. J. 9. b.
1838.
Mezi Zdeňkem Kladenským z Kladna s jedné, a Markétu z Rakovníka z strany druhé.
1511, 2. května.
Vo Svátosti ut supra. Mikeš z Duháni u. p. n. k. s. t: Že sem
vozil Katheřinu z Oujezdce do Rakovníka, když Markéta byla nemocná, i plakala
jest Katheřina u své nevěsty Markéty v Rakovníce, na bratra svého řkúci: Milý
pane bratře, kdyby tebe pán Buoh neuchoval, kde bych já své nalezla? A on jí
pověděl: Milá sestro, nedbaj, najdeš své u mé manželky Markéty. A k tomu jest
Markétha vyšla ze sklepu. I řekla: Milá KatheKno! Neplač; však já tobě všecko
tvé dáti chci, třebas ihned. I prosila jie Katheřina, aby ještě toho u sebe pone-
chala; neb měla s tím na daleku cestu jeti.
Petr z Lomě u. p. n. k. s. t. : Když sem vozil Katheřinu do Rakovníka,
jsa u nie v službě, i když tam přijela, mluvila jest Markétě plačíc takto; Milá
Markétho, kdež já své najdu, poněvadž jest již bratr muoj shynul? A ona jí řekla:
Což se máš o to rmůtiti? Však já tobě tvé dám, třebas hned.
R. IV. 1. J. 10. a.
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1511. 449
1839.
Mezi panem Janem z Waytmille s jedné, a Janem Hrušku z Března s strany druhé.
1511, 3. kvétna.
Sabbato die Crucis. Hanuš z Kostoloprt, člověk páně Wayt-
m i 1 1 a r u o v, u. p. n. k. s. t. : Přišel pan Jan Hruška na faru do Kostoloprt k knězi
Václavovi, a přišed žaloval Hazukovi úředníku na Škuopu, že by mu pobral sudy,
prkna, lože, a že by mu neměl bráti, a pověděl tak, že jej chce bíti, bude-li mu
bráti. Úředník Hazuka ho prosil, aby nebil a vážil sobě více pána, nežli Škuopu.
A řekl mu týž Hazuka: Pobral-li tě co, kážiC odevríti komory a pošli po rychtáře.
Matěj, písař Hazukuov úředníkuov, u. p. n. k. s. t: Byl sem při
tom, když přišel pan Hruška k knězi Václavovi do Kostoloprt na faru a votázku
učinil na Hazuku: Znáš-li sě k tomu, žes mi Škuopu kázal vsaditi? A Hazuka od-
pověděl: Jakž takž, pane Jene. Víte, že ste mi žalovali na Škuopu, že by bral, co
by bráti neměl, a že byste ho chtěli bíti. Tehdy sem já pověděl: Nebité, máte
právo; važte sobě pána více, nežli Škuopu. Chcete-li, pošli vám po rychtáře, a káži
vám komory i truhly odevríti, jestliže co svého najdete, podle práva vsaditi
i všecko učiniti.
R. rV. 1. H. 1. b. Při tom je též SYědomí Jiříka Haznky, úředníka z Kostoloprt, stejného znéní,
ale přeškrtnuto. SroT. SYědomi 6. 1797 na str. 415.
1840.
Mezi Mikulášem Karlíkem z Nežetic s jedné, a Janem ze Zvěřince s strany druhé.
1511, 3. května.
Sabbato die Crucis. Havel z Horoušan, člověk páně Vyše-
hořovského, u. p. n. k. s. t. : Poslal po mně muoj pán Mikuláš, abych kuoů
vedl na Repín, že jest mu pán Repínský psal o kuon, aby on Mikuláš Karlík poslal.
A já z rozkázánie páně ten kuoĎ sem dovedl na Řepín. Když sem na Repín přijel,
nebylo pána doma, než úředník se mne ptal, odkud sme ten kuon přivedli. A já
sem řekl, že od pana Mikuláše Vyšehořovského. Řekl mi ouředník, abych počkal,
že pán přijede domuov brzo. A já sem čekal až skuoro do večera. Potom když sem
chtěl pryč jeti, mluvil ke mně ouředník z vokna, abych koně nechal tu, že jej
opatří. A v tom poslal dva služebníky ke mně, a voni vzali kuon ode mne, do
maštale postavili, a já sem hned s ním nic činiti neměl. Nešel sem pryč až na
zajtří. A oni s koněm jeli, nevím kam, na vodu-li či kde.
R. IV. 1. H. 2. b. Srov. svědomí č. 1828 na str. 441.
1841.
Mezi Hynkem Baderským z Újezda s jedné, a Petrem Mlýnecským ze Mlýnec s strany druhé.
1511, 3. května.
Sabbato die Crucis. Šimon Třeštík z Nového Kolína u. p. n.
iVrchiv Čedcý XIII. 67
450 D. XUI. Registra soudu komorního.
k. s. t: Když přišel Mlýnecský ku panu Hynkovi Baderskéma k Kosám na Staré
město Pražské od pana kancléře, mluvil ku panu Hynkovi, že jest mě pán poslal
po ty peníze, jakož jest vám o nich také pravil. I kázal jest pan Hynek peníze
sobě přinésti. I řekl k Mlýnecskému : Ted jsú ty peníze, budeme je Čísti. A on
Mlýnecský řekl: Že není potřebí jich čísti. Já je od vás tak přijímám a vám toho
věřím. A byly dva pytlíky těch peněz. V jednom bylo sto kop grošuov českých
a v druhém sedmdesát pět kop grošuov českých. A tak jemu Mlýnecskému pan
Hynek pověděl, že v těch pytlících obú jest peněz všech sto kop sedmdesát pět
kop grošuov českých všecko. Potom je Mlýnecský od pana Hynka přijal za tu
summu, to jest za sto kop sedmdesáte pět kop grošuov všecko českých. A vzav je
od pana Hynka ty peníze s oběma pytlíky, i dal je hned hospodáři Janovi od Kos
v Starém městě Pražském, a prosil téhož hospodáře Mlýnecský, aby mu je schoval.
A hospodář optal sě Mlýnecského, co jich jest. A on pověděl: že sto kop sedm-
desát pět kop grošuov všecko českých. A tak je od něho od Mlýnecského hospodář
přijal. A Mlýnecský také od pana Hynka také za to ujal. Také mi toto dobře
v paměti jest, že jsem byl při úřadu páně Hynkovu některé léto písařem duochod-
ním na Kolíně. S ním sem míval o mnoho peněz činiti na počtích i jinak. Nikdáž
nic na počet míšeňský nedal počítati ani žádných peněz přijímati ani vydávati, a sám
také též činil. Také při tom času, když pan Hynek Mlýnecskému ty peníze dal, týž
pan Hynek několik drahně set kop grošuov českých vydal jest pryč nevyčítaných,
než komu jest dával, žádnýmu za to nesliboval. Však sě proto všudy tak našlo, co
jest komu řekl. Ktož chtěl přyieti nevyčítané, tomu jest vydal, a ktož chtěl, aby
mu za to sliboval, nechtěl slíbit, než vyčítal raději. Též Mlýnecskému při tom času
pověděl, když Mlýnecský od pana Hynka těch sto kop sedmdesát pět kop grošuov
vše českých bral: Milý pane Mlýnecský, zdá li sě vám ty peníze vyčítati, tehdy vy-
čteme hned; pak-li chcete nevyčtené bráti, to také buď při vás. Než jáC za to
slíbiti nechci, kdyby potom jinde čteny byly, nedostalo-li by se čeho, abych měl do-
kládati; nebo jistě vím, že tato summa v těchto pytlících úplně jest sto kop sedm-
desáté pět kop grošuov všecko českých. A pan Mlýnecský opět po druhé panu
Hynkovi řekl: Milý pane Hynku, již já je od tebe tak přijímám. Nenie jich po-
třebie čísti. A tak se rozešli.
R. IV. 1. H. 3. a.
1842.
Mezi Václavem Mladotu z Jilmanic s jedné, a Kryštofem z Sabenic s strany druhé.
1511, 3. května.
Sabbato die Crucis. Jaroš z Kostomlátek, člověk páněDonín-
ského, u. p. n. k. s. t. : Když sem byl u pana Kryštofa, koupil mi sukni, a pak
Svědomí h rohu sv. Martina 1. 1511. 451
odpustil mi tu sukni, než chtěl, abych mu svědčil vo jakéms koni, který praví,
že jest prodal Eavanovi. Ale já sem tehdáž u něho nebyl a nevím, co praviti
0 tom koni.
R. IV. I. H. 4. a.
1843.
Mezi Benešem Sendražským z Sendražic s jedné, a purgmístrem, konšely i vší obcí města
Jaromíře s strany druhé. 1511, [3. května].
Jiřík, krčmář z černožic, u. p. n. k. s. t.: Poslal nás pan Beneš Sen-
dražsky s listem k purkmistru Jaromířskému o pych, chtí-li mu ten pych napraviti.
1 dal jest Jiřík ouředník páně Benešuov list purgmistrovi Tistovi.
Jiřík z Čistěvsi, člověk páně Benešuov Sendražského, u. p. n.
k. s. t.: Jest mi dobře v paměti, kdež mě poslal pan Beneš Sendražský do Jaro^*
míře k purgmistru s listem. Tu jest purgmistru řečenému Tistovi dal úředník list
o pych, který udělal Kuba Harovníče, že jest zbil služebníka panu Benešovi, aby
mu kázali tomu Harovníčeti ten pych napraviti. A také jest mi to dobře v paměti,
když jest k purgmistru a konšelem Jaromířským pan Beneš Sendražský mluvil, aby
ten pych jemu Kubovi Harovníčeti kázali napraviti, a Kuba Harovníče k tomu sě
znal před purgmistrem a konšely, že jest zbil Jana služebníka páně Benešova. A kon-
šelé řekli, že káží napraviti, i nenapravili sú.
R. IV. 1. H. 4. a.
1844.
Mezi Jiříkem z Pašiněvsi s jedné, a Janem Žeušicským z Nestajova s strany druhé.
1511, 3. května.
V sobotu den svatého Kříže. Jíra Závis ze Žlebuov u. p. n. k.
s.. t. : Poslal mě Jiřík z Pašiněvsi s Brožem z Zehub pro kuoň k Charamzovi
z Skovic, aby jemu Jiříkovi on Charamza vrátil; neb pravil Jiřík, že mu ho byl
pójčil. Charamza nám tak pověděl, že ho nemá z té příčiny, že sem ho odbyl; neb
sem jej vyhrál spravedlivě. Mám teď v mašteli šest koní, puojčím jemu k jeho po-
třebě, kterého chce. A já sem pověděl, že nejsme pro ten pro žádný posláni.
Feria IV. ante Stanislai [7. května]. Brož z Zehub, člověk páně
Chotouňuov, s povolením obojích stran bez přísahy takto svědčil: Toho sem
svědom, že jest mne posílal Jiřík z Pašiněvsi s Závišem pacholkem ze Žlebuov
k Charamzovi, abychme s ním s Charamzú mluvili, aby on Charamza jemu Jiříkovi
kuoň vrátil.
R. rV. 1. H. 17. a.
57*
452 D. XIIL Registra sotdu komorního.
1845.
Mezi Janem Žeušickým z Nestajova s jedné, a Jiříkem z Pašinévsi s strany druhé.
1511, 3. května,
Sabbato die Crucis. Matěj z Žlebuov, holomek páně Januov
Žeušického, u. p. n. k. s. t.: Když přišel pan Václav písař s panem Jiříkem,
který byl purkrabí u pana Špetle, k Janovi Charamzovi do Skovic, prosil ho týž
pan Jiřík, aby mu on Charamza koně pójčil. A on jest pověděl, že já ho doma
nemám, také ho nepójSím; než kterého chceš z šesti, kteréž mám, pójčímf kromě
podsedního. A on pan Jiřík řekl : Nechci já tomu žádnému, než aby mu pójčil toho,
který Charamza na něm na panu Jiříkovi vyhrál. Dále pan Jiřík pověděl : Nechceš-li
mi ho pójčiti, ale prodaj mi jej. A pan písař Václav řekl: Domine Charamzo,
udělaj milost! A Charamza řekl: Udělám milosť, dám mu svůj vraný kuoň a sedlo
s jeho páně Jiříkova koně. A pan Jiřík řekl: Co sem prohrál, to sem prohrál, ano
mi lepší zemřeli, psi je snědli, ti tam býti musí.
Bartoš, pohonič od Rohožky z Čáslavě, u. p. n. k. s. t: Kdj^ž sme
seděli za snídaním u Charamzy, přišel pan Jiřík, který byl purkrabí na Žlebích
u pana Špetle, s Václavem písařem, prosil Charamzy, aby mu koně pójčil. A on
řekl: Nepójčím, také ho doma nemám. Ale prý prodaj mi jej! Řekl mu Charamza:
Neprodám. Řekl písař Václav: Domine Charamzo, učiň milosť! A Charamza řekl:
Učiním milost, dám mu svuoj vraný kuoň a přidám mu sedlo s toho koně, který
sem vyhrál. A pan Jiřík řekl: Co sem prohrál, to sem prohrál, ano mi lepší umřel
někdy a psi jej snědli. Budu hleděti někoho vošiditi, že sobě koupím jiný tak dobrý.
Hanuš z Potě[h], podruh u krčmáře, u. p. n. k. s. t.: Pan Jiřík přišel
do Skovic a pan Václav s ním písař; přišli do jizby, prosil pan Jiřík Charamzy,
aby mu koně pójčil. A Charamza pověděl: Nepójčím; nemám ho doma. Mám
v mašteli šest koní, pójčímf, kterého chceš, kromě podsedního. A pan Václav písař
řekl: Učiň milost s ním! A Charamza odpověděl: A já učiním milost, dám mu
vraný kuoň a přidám mu ještě sedlo z toho, který sem vyhrál na něm na panu
Jiříkovi. A pan Jiřík řekl: Budu toho hleděti, abych sobě tak dobrý kuoň zjednal.
Jiřík z Hostulic vzav to k své víře a k své duši [sv, p.].
Feria V. die Stanislai [8. května]. Vácslav písař páně Špetluov
s povolením obů stran bez přísahy svědčil takto: Když sem přišel ku panu Jiříkovi
z Pašiněvsi do domu jeho, tu sem nalezl Charamzu, a tak mi pověděl pan Jiřík:
Vaňku, chcešC, poviem? Prohrál sem Charamzovi kuoň. K té řeči sem pověděl:
Svoji ste, naložíte s sebú přátelsky. Potom sem šel s týmž panem Jiříkem do Skovic
k Charamzovi. Tu pan Jiřík Charamzy prosil, aby mu koně pójčil. A Charamza
tomu odpíral, než tak mu pověděl: Di do maštale, vezmi sobě, puojčímf, kterého
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1511. 453
chceš, kromě podsedního. E tomn sem já sě přimluvil a k Charamzovi tak sem po-
věděl, aby sobě více dobré přátelstvie vážil, nežli koiisC. A Charamza mi tak po-
věděl : Nu, i to chci učiniti, že mu chci svuoj vranec dáti a k tomu sedlo mu vrátiti.
B. rV. 1. H. 18. a. SroY. předcházející svědomí ě. 1844 na str. 461.
1846.
Mezi Václavem Zárubou z Hustiřan, Bavorem z Hustiřan a Janem Eordulí z Sloupna s jedné,
a Bořkem Radikovským z Hrádku oc a jinými rukojměmi za Diviše Boharynského. 1511, 3. května.
Sabbato die Crucis. Johanes, písař páně Vilémuov Kostkuov,
u. p. n. k. s. t. : Že tu smlouvu řezanú, kterúž mají mezi sebů pan Václav Záruba,
Bavor a Jan Kordule s jedné, a pan Diviš Boharynský s strany druhé o statek paní
Salomony Malešovské a o věno jejie, z rozkázání obů stran já Johanes sem ji ruku
svú psal jim stranám oběma, a tu smlůvu řezanú ne jednu, ale dvakrát nebo třikrát
četl sem. A dobře se jim tak líbilo a s tím sě rozjely strany obě dvě.
R. rv. 1. J. 6. b.
1847.
Mezi Václavem Nosákovcem z Udluchovic s jedné, a Petrem Malovcem z Chaynova s strany
druhé. 1511, 5. května.
Feria II. post Crucis. Matěj Pikel z Hlasiva, člověk páně No-
sákovcuov, u. p. n. k. s. t. : Jest mi to v paměti, když sem sě ptal Petra Ma-
lovce, proč by člověka jeho Nosákovcova Nenáhlo z Hlasiva zbil, znal sě jest k tomu
týž Malovec pravě, že by mu vinen byl ten člověk. A ten Nenáhlo jeda s saněmi
na vrch na velký, nemohl sě hnutí s saněmi a jemu Malovcovi nemohl sě vyhnuti,
když proti němu jel na malých sáňkách jedním koněm. A jest silnice svobodná.
A on Malovec proto jest ho toho Nenáhlo zbil, že jest sě mu nevyhnul. I nemohl
sě vyhnuti; neb cesta byla zlá, a sotva ho potom dobyli sochory s těmi saněmi.
A udělal jemu tomu Nenáhlovi ránu na tváři sečnou.
Jan Šťáva z Hlasiva u. p. n. k. s. t: Poslal nás pan Nosákovec k Pe-
trovi Malovcovi, abychme sě ho votázali, proč jest mu člověka jeho Nenáhlo z Hla-
siva zbil. A on Malovec pověděl : Neb mi byl vinen. I zbil jest jej Nenáhlo on Petr
Malovec na svobodné silnici, když z Tábora vezl pivo na saních ; když bylo k vrchu
k velikému, týž Nenáhlo uvázl jest s saněmi, nemoha sě dobyti. I chtěl Petr Ma-
lovec, aby sě mu vyhnul, a on nemohl. . A proto jest jej Nenáhlo on Petr Malovec
zbil a udělal mu ránu na tváři mečem, že sě mu nevyhnul. Neb jest nemohl, ani
sochory musili podklásti a dobývati ho.
R. IV. 1. H. 6. a.
454 D. Xni. Registra soudu komorního.
1848.
Mezi Annu z Vonšova s jedné, a Janem Mírkem z Solopisk s strany druhé. 1511, [5. krétna].
Jan ze Zvěstova u. p. n. k. s. t.: Poslal Jan Mírek ku paní AnněŠkop-
kové po Yuoz komorní, aby mu ho pójčila, a ona mu ho pójčila. A ten vuoz stál
jest za pět kop grošuov českých.
Martin ze Zvěstova u. p. n. k. s. t.: Poslal Jan Mírek pacholky své
ku paní Anně Škopkové po vuoz komorní. A pojali sú ten vuoz pacholci jeho Mír-
kovi. A ten vuoz stál jest za pět kop grošuov českých.
B. 17. L H. 6. a.
1849.
Mezi paní Johanku z Erayku oc s jedné, a Janem z Koloděj s strany druhé. 1511, 5. května.
Feria II. post Crucis. Prokop z Beřkovic u. p. n. k. s. t.: To jest
mi v paměti, že jest prodal Pruoša z Brandaysa panu Viečkovi kuoň a klisnu, a pan
Vleček dal mu ryby v penězích za ten kuoň a za tu klisnu. A Pruoša ještě nad to
přidal jemu panu Viečkovi kopu grošuov, a z těch ryb ještě pan Vieček vzal sobě
puol druhé kopy kapruov. A ty ryby byly přivezené do Kyjí panu Viečkovi od
pana Koloděje.
Martin z Počedělic, člověk páně Novohradského, u. p. n. k. s.
t.: Byl sem ty časy u Pruoši z Brandaysa, když týž Pruoša prodal kuoň a klisna
panu Viečkovi. A pan Vieček nemaje peněz fraymarčil s ním na ryby. Dal mu ryby
v penězích za ten kuoň a za klisnu. A k tomu on Pruoša přidal jemu panu Vieč-
kovi kopu grošuov. A o to mezi sebú tak, že jeden druhému nic dlužen nevostal,
narovnali sů. I chtěl pan Vieček, aby Pruoša po ty ryby sám jel. A on neměl
koní. Potom pak pan Vieček sedláka zjednal, že jemu Pruošovi ty ryby přivezl.
A tu o to mezi sebú smlouvu vzali v Kyjích před rychtou.
R. IV. 1. H. 6. b.
1850.
Mezi Fabiánem z Lithoměřic s jedné, a Markétu Nadřencovú s strany druhé. 1511, 6. května.
Feria IIL post Floriáni. Jan Michalec z Lithoměřic u. p. n. k.
s. t.: Když Matoušek a Elška seznali to, že Markéta Nadřencová Fabiánovy peníze
utrácela, přišli ke mně, a já sem jim kázal ku panu Javoroví, že on Javor lépe jim
k tomu poradí, nežli já.
R. IV. 1. H. 7. a. Srov. svědomí 6, 1652, 1682 a 1829 a nález 6. 1660 na str. 218, 255, 311 a 441.
1851.
Mezi panem Mikulášem Kavkii z Ěíčan s jedné, a panem Wolfem Ryzmberským z Janovic
s strany druhé. 1611, 6. května.
Feria III. post Floriáni. Prokop Němec z Štěkně, člověk páně
Svědomí h roku sv. Martina 1. 1511. 455
Kavkuov, u. p. n. k. s. t: Když bylo před některým letem, šel jest pán muoj
s panem Wolfem Ryzmberským s hradu Pražského po stupních velikých. I učinil
jest pán muoj řeč ku panu Wolfovi: Pane bratře, tys mi dlužen za ryby, a já tobě
deset lotuov perel. I rád bych, abychom to ssumovali, čího by dluhu více bylo.
Zdá-liť se, daj ty mi peníze za ryby, a já hned puojdu a koupím tobě perel a vo-
platím. A pan Wolf řekl: Milý pane bratře, co jest mezi námi vtf některú kopu,
propusťte vy mne z těch peněz za ryby a já vás z perel. A na tom sobě ruce dali
a z toho sú sě propustili.
Mikuláš Šašek z Štěkně, služebník páně Kavkuov, u. p. n. k. s. t.:
Šel sem s hradu Pražského před některým léthem s pánem svým po stupních velikých.
Tehdy udělal řeč pán muoj ku panu Wolfovi: Pane bratře, tys mi dlužen za ryby,
a já tobě deset lotuov perel. I zdá-liť sě, abychom toho porovnali, čího by dluhu
viece bylo, aby ten tomu to dal ; pak-liť se nezdá, daj mi peníze za ryby, a já tobě
koupím deset lotuov perel a voplatímť. Odpověděl jest pan Wolf: Co jest mezi námi
vo některú kopu? Propusťte vy mne z peněz rybných a já vás propustím z perel.
Tu jsú na tom dali sobě ruce a propustili sě.
Janda z Štěkně u. p. n. k. s. t.: Bylo před některým letem. Šel sem
se panem Mikulášem Eavkú po stupních velikých s hradu Pražského. Tehdy jest
pán JMt udělal zmínku se panem Wolfem Ryzmberským takovů: Pane bratře, tys
mi dlužen za ryby a já tobě deset lotuov perel. Zdá-liť sě, abychom toho po-
rovnali mezi sebú, čího by víc dluhu bylo, aby ten tomu to dal. Pan Wolf tak po-
věděl : Co jest mezi námi vo některú kopu ? Propusťte vy mne z těch rybních peněz
a já vás z těch perel. I tu sú rukou dáním z toho sě propustili.
[Později připsáno:] Anno oc XIIP feria 11. die Ambrosii [4. dubna].
Vácslav z Písku u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, když jest šel pan Kavka
s panem Wolfem Ryzmberským s zámku Pražského, jšel sem za nimi, a tu jsú se
spolu smluvili o ryby a o perly. A potom zastavivše se, dali sobě ruce a z toho se
propustili. A to se stalo před některým letem o suchých dnech letničních.
Laury n z Volyně u. p. n. k. s. t. : Šli jsme na hrad Pražský s nebož-
tíkem panem Vácslavem Eestřanským, švagrem mým. Tu jsme se potkali s panem
Mikulášem Kavkou a s panem Wolfem Ryzmberským na kamenném schodě. Tu jsú
se zastavili a tu se propouštěli z nějakých peněz rybních a z nějakých perel rukou
dáním. Tu postávše podali nám pan Mikuláš a pan Wolf všem ruky. I šli před se
doluov a my nahoru.
R. IV. 1. H. 7. a.
456 27. Xni. Registra soudu komorního,
1852.
Mezi Benešem Sendražským z Sendražic s jedné, a panem Janem Černčicským z Eácova
8 strany druhé. 1511, 6. května.
Feria III. post Floriáni. Jan písař z Nového Města páně Čem-
čicského u. p. n. k. s. t. : Přiznávám sě k té ceduli panu Benešovi Sendražskémn,
kterúž jsem psal z rozkázánie pána svého, pana černčicského, v kteréž ceduli jsú
rukojmie sepsaní za věno Salomeny z Radovesic, tak jakož ta cedule v sobě šíře
vysvědčuje.
R. lY. 1. H. 19. b. SroY. SYédomi & 1698, 1731 a 1819 a nálezy č. 1622—1624 na str. 264, 288, 870 a 436.
1853.
Mezi Benešem Babu z Kamenné Lhoty s jedné, a panem Janem Čemčícským z Eácova
8 strany druhé. [1511, 6. května].
Jan písař z Nového Města páně Černčicského [sv. stejně jako
při č. 1852].
R. IV. 1. H. 19. b. SroT. srédomí č. 1820 na str. 436.
1864.
Mezi Vilémem z Veselice s jedné, a panem Janem Černčicským z Kácova s strany druhé.
[1511, 6. května.]
Jan písař z Nového Města páně černčicského [sv. stejně jako
při č. 1852].
R. lY. I. H. 19. b. SroT. SYědomí & 1821 na str. 435.
1855.
Mezi Víškem z Veselice s jedné, a panem Janem Čemčicským z Kácova s strany druhé.
[1511, 6. května.]
Jan písař z Nového Města páně Černčicského [sv. stejně jako
při č. 1852].
R IV. 1. H. 20. a. SroY. SYědomí ě. 1822 na str. 436.
1856.
Mezi Martu Štolcovú, měštkú Starého města Pražského, s jedné, a Mikulášem Tháborem
a Jiříkem Šaydéřem, měšíany města Loun, s strany druhé. 1511, [6. května].
Jan Bozkovský od Stříbrných kos, Starého města Pražského
měštěnín, u. p. n. k. s. t. : Co se dotýče pana Jana Knapa, zapsal jest týž Knap
kniehami městckými sto kop na míšeňské groše počítajíc bratřím svým. A když jest
umřel, tehdy přišli dva člověky se dvíma konšely Lounskými, s Táborem a Jiříkem,
Svědomí k rohu sv. Martina h 1511. 457
ku paní Martě Enapové a mluvili k ní tato slova : Paní Marta milá ! Tito lidé naši
přišli jsú s námi k vám, zpravujíc nás, že by nebožtík pan Jan, manžel váš, zapsal
těmto lidem, bratřím svým, kniehami městckými sto kop na míšeňský groše. Pak,
milá paní, jestliže jest to tak, jakož oni tito lidé zpravují, prosíme, abyste jim ty
peníze vydali. A já sem na nich otázku udělal na těch lidech: Milí přítele! Po-
něvadž pravíte se býti vlastní bratří jeho nebožtíka pana Jana Knapa, paní tak
praví, že sě k tomu zná, že jest zapsal vám bratřím sto kop na míšeňský groš,
tomu neodpírá, aby vám tomu dosti neučinila. Pak dále sem k nim mluvil: Milí
bratří! Poněvadž vždy pravíte býti se bratří jeho nebožtíkovi, z toho nemáte žá-
dnému děkovati než paní, že jest vuoli svú dala k tomu zápisu; neb jest on ne-
božtík statku málo měl; než ona měla statek znamenitý. Pověděli k tomu, že my
vám z toho, paní, děkujem i bratru svému nebožtíkovi. K tomu pověděl Tábor
i Jiřík Šaydéř : Milá paní ! Muožete jim je bezpečně dáti ; my vám za to přiříkáme,
že jim bezpečně dáti muožete. Neb sě ona toho bála, by nebyli vlastní bratří. Pak
na jich Táborovo a Jiříkovo Šajdéřovo přiříkánie táž paní Marta Knapová vydala
těm lidem padesáte kop na míšeňsko a o druhých padesáte kop odložila jim do
Hromnic. Potom paní Martha doptala sě jiných vlastních bratruov, a ti první přišli
k nie i s Táborem a Jiříkem Šaydéřem, kteříž za ně pHříkali, zase třetí den před
Hromnicemi. Mluvila k nim takto : Milí přítele ! Kterak ste vy mne podvedli ! Pravili
ste mi, že jste vlastní bratří muže mého nebožtíka, ano sě jiní nalezli. I buďtež
bohdá na den Hromnic u mne zase; tuf se najde, kteří ste bratřie a kteří nic.
I nepřišli zase ani Tábor ani Jiřík Šaydéř. Potom po některém času přišli napomí-
najíce z druhých padesáti kop. A ona sě odvolala na zápis. A pan purgmistr se
pány Starého města Pražského slyševše je a zápis ohledavše, kázali jim, aby jí paní
Marty s pokojem nechali, že k tomu spravedlnosti žádné nemají.
Regina Hanzlová u. p. n. k. s. t. : Svědomá sem toho, že nebožtík pan
Knap poručil bratřím svým sto kop a městckými kniehami zapsal. Když jest umřel,
tehda páni Lounští přišli, Tábor a Jiřík Šaydéř, se dvěma člověky, jeden byl Vácslav
a druhý Kříž, ku paní Martě Knapové ; a řekli jsú on Tábor a Jiřík : Tito lidé nás
sú zpravili, že by pan Knap nebožtík poručil jim sto kop míšeňských; a my vám
toho věříme, že jim je vydáte. A paní Marta pověděla: JáC jim vydám, co jest jim
pán poručil. A oni řekli týž Tábor a Šaydéř: My vám za to přiříkáme, že jim
muožete dáti bezpečně. A ona jim vydala Lte kop míšeňských, a položila jim rok,
že jim chce na Hromnice druhých padesát kop dáti. Ale nebyly sú jim poručeny,
než vlastním bratrem. I přišli sú potom vlastní bratřie chtíce penězóm těm, kteréž
jim pan Knap nebožtík městckými kniehami zapsal. Pak přišli jsú zase tito Kříž
a Václav třetí den před Hromnicemi, chtíce druhých padesát kop. A paní jim pově-
děla, že jste mě nepravě podvedli o muoj statek, a že jest vám nebylo poručeno.
Archiv Český XIII. 68
458 D. Xin. Registra soudu komorního.
nežli ylastním bratróm nebožtíka pana Enapa. I kázala jest, aby na Hromnice přišli
k ní zase, aby sě o to srovnali s jinými, kteříž jsú vlastní bratří jeho nebožtíka
pana Jana Enapa. I nepostavili sě, než po některém času obeslali paní Marta na
rathonz, aby jim těch drahých padesáte kop vydala. A páni jsú je odeřkli, že nemq'í
žádné spravedlnosti k těm sto kopám, než aby ona paní Marta svých peněz dobývala
na nich, jakž bade moci.
R. IV 1. H. 20. a.
1857.
Mezi Vondráčkem postřihačem od Hory Euthny s jedné, a starú raddú na Horách Euťhnách
s strany drahé. 1511, 7. května.
Feria IV. ante Stanislai. Vácslav Časavský z Časavy a. p. n.
k. s. t: Edyž sem byl v úřada na zámka Eolínském a pana Bemarta z Walšteyna
JMti, pána mého, ta JMt ráčil mi jest rozkázati, abych s Vondráčkem postřihačem
stál na Horách Enthnách v raddě před pány šefmistry při tom stání. Týž Vondráček
obeslal jest starú radda na Horách Enthnách a vinil jest je z statka odkázaného
kšaftem nebožky Reginy Vlkové. Ta páni šefmistři s plnú raddú vyslyševše obviněnie
Vondráčkovo staré raddy, pověděli sú, že nám to nepříleží, abychme my měli starú
radda přesazovati anebo ortel jich. Než žádá-li Vondráček, aby ma ortel čten byl
staré raddy, že my jemu jej kázem čísti. I žádal jest toho on Vondráček, aby ma
ortel čten byl. A přečetše ma týž ortel, nechali jsú ho s tím z raddy odjíti.
R. rV. L H. 8. b. SroY. STédomí č. 1818 na str. 432.
1868.
Mezi knězem Prokopem z Berouna s jedné, a Václavem Earlíkem z Nežetic s strany drahé.
1511, 8. května.
FeriaV. die Stanislai. Mikaláš Eapr, měštěnín Starého města
Pražského, a. p. n. k. s. t. : Eněz Prokop, farář Vyšehořovský, ke mně jest přišel,
abych s ním šel ka pana Václavovi Earlíkovi. I nalezli sme téhož Earlíka a Václava
Štrabocha na Novém městě. I dal ma paohon od kněze Prokopa posel. A my stáli
na příkopě před Eolářovy. A ten posel šel k nám zase, který jema Earlíkovi list
dal. A týž Earlík ahlédav toho posla, an šel zase k nám, tu hned počal knězi Pro-
kopovi láti a řekl mu: Proč mi ten puohon zde dáváš? Všaks mi jej mohl doma
dáti. Bodaj vyjebený zabit byl! A kněz Prokop odpověděl: Ede bych tě hledal? Ede
jsú mi rozkázali, tuť sem jej musil dáti. I vzev jej ten list týž Earlík, vrhl jej do
jakés struhy do bláta: Ujebiž jej! tu jej máš, vezmi jej! A kněz Prokop řekl: Jáť
ho nevezmu; co mi do něho? Tehdy on Václav Earlík řekl: Bodaj vyjebený zabit
byl! Shledáš, že tě budu bíti, kde tě koli potkám. Potom týž Earlík poslal jakús
ženu po ten list. I vzala ten list zase.
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1511. 469
Jan Kolář na Příkopě na Novém Městě u. p. n. k. s. t: To jest
mi v paměti, že sě sešli před mým domem kněz Prokop, farář Vyšehořovský, a Kapr
a nějaký pan Karlík. Tu ten Karlík klepal k nosu knězi Prokopovi a lál mu : žes mě
měl jinde hledati, nežli tu. Shledáš to, kde tě potkám, že tě budu bíti. A s tím
ten list povrhl a zlál škaredě. I šel pryč, a tito také, kněz Prokop a Kapr, také šli
pryč. A pacholata jdúce chtěli ten list vzíti, a já sem nedal. Potom ten pan Karlík
kázal jej zase jakés ženě vzíti a kázal jej sobě zase dáti. Potom kněz Prokop ke
mně přišed, prosil mne, abych mu to seznal, když by mu toho potřeba byla.
R. IV. L H. 9. a.
1859.
Mezi Jindřichem z Oudrče puovodem s jedné, a Šimkem Zahrádku a Urbanem sladovníkem
z předměstie města Žatce, pohnanými, s strany druhé. 1511, 10. května.
Sabbato post Stanislai. Vít Fayt z Třebšic u. p. n. k. s. t: To
jest mi v paměti, když sem přišel upomínat z dluhu svého k Urbanovi sladovníku
na předměstie do Žatce, když byl na pivě u Poláčka, že jest sě týž Urban sladovník
znal, že jest Šimek, tovaryš jeho Urbanuov, zbil Vávru člověka páně Oudrčského
z Třebšic, pravíce tak, že sě témuž Vávrovi musili brániti. Potom když ho téhož
Vávru zbili, pravil týž Urban, že ten Vávra k nim tak mluvil: Teď ste mě zbili
a k tomu mě loupíte; vzali ste mi škorně. A Urban že mu zase řekl: Nevzalif
sme ; teď je máš ! I vrhl mu je zase. A to sem také slyšel od téhož Urbana, že
jest pravil, když Šimek, jeho tovaryš, bil Vávru toho, že jest Urban řekl: Nebí ho!
Dostif má.
Martin z Radičevsi u. p. n. k. s. t.: Že já nic nevím, co sú rozprávěli
sobě u Poláčka, sedíce na dobré vuoli, Urban a jiní.
Matěj Poláček z Žatce u. p. n. k. s. t: Že já nic nevím, co sú sobě
rozprávěli u mne sedíce, než to pomním, že Vávra z Třebšic upomínal Urbana sla-
dovníka za kuoĎ, kderý od něho vzal v dluhu, a ostatek on Urban měl mu doplatiti.
R. IV. 1. H. 11. a.
1860.
Mezi panem Mikulášem z Éičan a na Štěkni s jedné, a Wolfem Ryzmberským z Janovic
8 strany druhé o kuofi. 1511, 10. května.
Sabbato post Stanislai. Prokop z Štěkně u. p. n. k. s. t: Když
bylo před některým létem, prosil jest pan Wolf pána mého za kuoň plesnivý mimo-
chodník, aby mu jej dal, a za kterýž by koli jiný kuon on pan Mikuláš, pán muoj,
žádal jeho pana Wolfa, řekl týž pan Wolf jej pánu mému dáti, by pak najlepší byl.
A na to mu ten kuoň mimochodník pán muoj dal.
68*
460 D. XlIL Begistra soudu konwmiho.
Mikuláš Šašek z Štěkně [sv. p.] Janda z Štěkně [sv. p.]
[Později připsáno:] MDXIII feria m. post Ambrosii [5. dubna]. Laurin
z V o 1 y n ě u. p. n. k. s. t. : Jest mi to dobře v paměti, že pan Wolf Ryzmberský
prosil pana Mikuláše Kavky, aby mu dal kuoň plesnivý mimochodník ; a když by mu
se který líbil u pana Wolfa, že pan Wolf panu Kavkovi měl dáti, by byl najlepší.
A pan Mikuláš dal mu panu Wolfovi ten plesnivý mimochodník na ten zpuosob.
Vácslav z Písku u. p. n. k. s. t: Toho sem svědom, když sem byl slu-
žebníkem u pana Kavky, i prosil jest pan Wolf pana Mikuláše Kavky před někte-
rými léthy za kuoň plesnivý mimochodník a přiříkaje mu, kdyby se panu Kavkovi
který u něho líbil, že by mu on pan Wolf chtěl dáti, by pak byl tak dobrý aneb
lepší. A pan Kavka dal mu panu Wolfovi ten plesnivý mimochodník na ten zpuosob.
R. rsr. 1. BL 22. b. a 23. b.
1861.
Mezi Václavem Cíňovským z Číňova s jedné, a Jiříkem HáSou z Oujezda s strany druhé.
1611, [10. května].
Prokop od Hory Kutny u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že ne-
božtík pan Barthoš z Práchňan mluvil jest k Duoře, mateři Václava Čínovského:
Duoro, věz, že my s panem Jiříkem Hášú tebe činíme hospodyní nad tú starú Pyš-
nicovů na takový zpuosob, aby ty jí hledala a chovala, že my tobě budem dávati
s týmž panem Jiříkem Hášů po deseti groších bílých na týden. Pakli zvíme, že jí
nebudeš chovati, jako slušie, tehdy věz konečně, že my jinů zednáme. A jakožť jest
nebožtík Duchek Pyšnice dvadceti kop grošuov českých odkázal, přiď ke mně, dámť
já je tobě. I dal jest ty peníze dvadcet kop grošuov českých jí Duoře. PH tom jí
mluvil: Milá Důro, nakládaj mi tam s čeládku pěkně, ať mi na tě tak často neža-
lují. Pakli nebudeš s nimi nakládati pěkně, tehdy věz konečně, že my s panem Ji-
říkem jinů zjednáme.
Feria VI. post Galii [17. září]. Jan Zelený z Sobotky, vzav to
k své víře a k své duši, svědčil takto: Což sem kolivěk svědčil Václavovi Číďov-
skému z Čínova proti Jiříkovi Hášovi a nebožtíku panu Bartošovi z Práchňan v soudu
zemském, že jest to tak v pravdě.
R. rV. 1. H. 23. a.
1862.
Mezi Václavem Kyharem, měštěnínem města Loun, s jedné, a KateHnú Doušovú, měStků
Menšího města Pražského, s strany druhé. 1511, 23. května.
Feria VI. ante Urbani. Václav Užidil, měštěnín města Loun,
u. p. n. k. s. t.: To jest mi svědomo, že jest nás zavolal nebožtík Douša k Váda-
Svědomí h roku sv. Martina 1. 1511. 461
vovi Kyharovi. I seznal sě jest týž nebožtík Douša, že kteréž peníze měl jest
u Václava Kyhara a u manželky jeho, že jest je od nich vyzdvihl; tu hned před
námi sě seznal a poděkoval jim z toho, že mu je chovali.
Panna Marta, městka města Loun, u. p. n. k. s. t: To mám v pa-
měti, že Václav Kyhar a nebožtík Douša mluvili spolu sedíce v dobré vuoli v. domě
jeho Kyharově. Tu jsů sobě děkovali. On Douša nebožtík děkoval jemu Kyharovi
z toho, že jest všecko své od něho vyzdvihl, a Václav Kyhar jemu zase děkoval,
že ho té práce zbavil a starosti.
Uršila Kubíková, městka města Loun, u. p. n. k. s. t: To pamatuji,
když byla řeč puštěna o Doušovi nebožtíkovi s Malé strany, že by ho zabili, potom
přišla k nám nebožka Kyharka, tak mi řekla: Jižtě náš zabitaj k nám přišel nebo
přijel. Kdyby ho byl pán Buoh neuchoval, kterak bychom my veliků starost měli.
R. IV. L H. 11. b. SroT. syědomí č. 1786 na str. 406.
1863.
Mezi Pavlem Špuchem z Bělé s jedné, a Bartholomějem Bárthú řečníkem, měštěnínem
Starého města Pražského, s strany druhé. 1511, 25. srpna.
Feria secunda post Bartholomei. Václavposel, vStarémměstě
Pražském obývající, u. p. n. k. s. t. : Chodil sem od Pavla Špucha z Bělé
s cedulí k Bárthovi řečníku, a on Bárta tu ceduli sobě přečetl, i lál hned. Potom
nazajtřie poslal mě týž Špuch k němu k Bárthovi s puohony dvěma od pana z Perš-
teina JMti, a on Bártha nechtěl žádného přijíti. K tomu takto jest lál a řekl: kto
tě s těmi listy posílá, že jest lotr, padúch, a že na hradě já státi nechci, neb mám
purgmistra a pány; chce-li mě z čeho viniti, tu nechť mě viní, chci mu práv býti
A ještě mne chtěl bíti.
Feria III. post Bartholomei [26. srpna]. Pavel truhlář, v Starém
městě v Caletné ulici obývající, u. p. n. k. s. t: Jest mi to v paměti,
když posel chodil s puohony jakýmis k Bárthovi řečníku, tu on Bártha lál jest tomu
poslu, dávaje mu lotry a zrádce, i tomu, ktož ty puohony poslal, a nechtěl těch
puohonuov přijíti, a řekl tak: Máš pana purgmistra a pány, sem- li komu co vinen.
I ještě potrhal sě na toho posla, chtě jej bíti. Zdá mi sě, že jest posel menoval
puohony od pana z Pernšteina; ale toho já nemohu míti a nemám dobře v paměti.
R. rv. 1. H. 12. a.
1864.
Mezí purgmistrem a raddou i vší obcí města Hradiště hory Tábor s jedné, a Janem Jindou
z Eevnova, člověkem paní Kateřiny z Pacova, s strany druhé. 1511, 22. ziii.
Feria secunda die Mauricii. Vondra ze vsi Klokot, člověk
pánuov Táborských, u. p. n. k. s. t. : To mi jest v paměti, když některů
462 D. XIII. Registra s(mdu komorního.
chvílí svolal sem byl u nás vobec v hromada — neb sem já rychtářem tehdáž byl
í ještě sem — pak byl přišel mezi nás do vobce Jinda z Řevnova, člověk paní
Kateřiny Borotínské, ptaje sě na Zuzku, sousedu naši tu v Ellokotech. A mysme mu
pověděli, že mezi námi v obci neb v hromadě jí nenie. A tu chvíli přivezl byl
on Jinda sestru svú nebožku Jechovú k nám do Klokot. A tu táž Jechová na
jedněch chalupách spolu s Zuzkou byly sú a tu také podle též Zuzky i umřela na
těch chalupách.
Mikuláš Naužil z Klokot, Táborských pánuov člověk, u. p. n.
k. s. t. : Byli sme některý čas pohromadě u nás v Klokotech. Tehdy toho času Jinda
z Řevnova, člověk paní Borotínské, přišel mezi nás, ptaje sě na Zuzku, podruhyni
rychtářovu, chtě do chalup těch rychtářových. I bylo zamčeno. A přivezl sestru svú
Jechovú a tu jie nechal v těch chalupách rychtářových. I byli tu s tou Zuzkou
v těch chalupách něco nemnoho, bodaj čtvrt hodiny, až potom umřela hned. A tak
pravie, že Jinda z polí nevyjel, když zase z Klokot jel, až ona Jechová umřela.
Václav, příjmím Šafář, člověk pánuov Táborských, u. p. n. k. s. t.:
Když nás svolal dohromady kterús chvíli Vondra náš rychtář, přišel Jinda z Řevnova,
ptaje sě na Zuzku a tak pravě: Přivez sem sestru; nemohu do chalupy. Neb ta
Zuzka s jeho tou sestrou Jechovú, kterúž on přivezl, na jedněch chalupách rychtá-
řových byli sú. A tak zpravovali lidé, že sotva čtverý hony votjel Jinda, když jel
z Hokot, nechav sestry své Jechové s Zuzkou v těch chalupách rychtářových, až
ona Jechová hned umřela.
Zuzana, vdova z Klokot, u. p. n. k. s. t.: To mám dobře v paměti,
že přijel Jinda z Řevnova ke mně a přivezl sestru svú Jechovú, i vnes ji tam do
chalup, v kterýchž sme spolu bydleli, a votmek chalupy bez mého vědomie, neb sem
tehdáž doma nebyla. Beze mne jest votmekl chalupy, a vzal na sáně truhlu a jel
pryč. Tehdy sousedy ptaly sě některé, má-li košili ona Jechová k smrti. A já sem
řekla, že já nemám. A oni tepruv obrátili truhlu na saniech a votmekli ji, i dali
tepruv on Jinda, bratr její, rubáš jí k smrti.
Běta z Klokot u. p. n. k. s. t. : Toho sem svědomá a pomním, že Jinda
z Řevnova přivezl sestru svú Jechovú k nám do Klokot nemocnu. I nenalez Zuzky
doma, s kterúž ona Jechová prve bydlela. I vodmekl sobě chalupy ty, v kterýchž
ona Jechová s ní s Zuzkou bydlela, a vnesl ji tam do chalup těch. A hned potom
poseděv málo, když Zuzka přišla, vzal truhlu na sáně i jel pryč již. A já sem otá-
zala, má-li rubáš k smrti. A oni řekli, že nemá. Tehdy tepruv na saniech obrátili
truhlu on Jinda, a vyněvše z truhly rubáš i dali jí k smrti. A málo od našich polí
odjeli, až ona Jechová pak umřela.
Kateřina vdova z Klokot u. p. n. k. s. t.: To pamatuji, že Jinda
z Řevnova přivezl sestru svú Jechovú k Zuzce do Klokot; neb spolu v jedněch
Svědomí h rohu sv. Martina 1. 1511. 463
chalupách ona Znzka í Jechová nebožka bydlely. I nebylo tehdáž Zuzky doma.
Tehdy on Jinda votmekl sobě chalupy a vnesl ji tam do chalup. I šel tepruv hledat
jí Zuzky. A když Zuzka přišla, vzal jest truhlu na sáně i stěhoval sě s ní pryč.
A my stojíce nad ní v síni, řekli sme: Zuzka, má-liž rubáš Jechová k smrtí.
A Zuzka řekla: Nemá. A on Jinda tepruv dali nám, nahnuvše truhly, rubáš. I jeli
pryč s tou truhlou, a jí Jechové tu nechali. Neodjeli sů dobře málo, až ona
Jechová umřela.
R. IV. 1. H. 18. b.
1865.
Mezi purgmiBtrem a raddou i vší obcí města Hradiště hory Tábor s jedné, a Martinem
z Mitrovic, zetěm Jindovým, s strany druhé. 1511, 22. září.
Feria III. [sic] die Mauritii. Zuzana vdova z Klokot u. p. n. k.
s. t. : To jest mi svědomo, že Martin z Mitrovic, Jinduov zeť, když přivezli Jechovú
nebožku do Klokot ke mně do chalup, v kterýchž sme spolu bydlely s ní s Jechovú,
že jest týž Martin s ním s Jindou bral truhlu její Jechové, a vezli ji pryč s ním
s Jindou do Řevnova. A potom na zajtří v pondělí přijeli a pochovali ji Jechovú,
a pobrali vostatek.
Běta z Klokot u. p. n. k. s. t. : Toho sem svědomá, že jest Martin
z Mitrovic, zef Jindův, bral truhlu Jechové pryč s ním s Jindou do Řevnova. A na
zajtří přijeli sú a ji Jechovú pochovali, a vostatek, což bylo po též Jechové zuostalo,
pobrali. Ale prve jsú truhlu vzali, nežli ona Jechová skonala.
Kateřina vdova z Klokot u. p. n. k. s. t: Toho sem dobře vědoma,
že Martin, Jinduov zet, přijev s Jindou z Řevnova v neděli, vzali spolu s ním
s Jindů truhlu její Jechové, když jsú ji Jechovú k nám do Klokot přivezli. A od-
jeli nevelmi daleko, a ona Jechová hned skonala. A když dovezli tu truhlu, přijeli
opět po druhé, na zajtřie v pondělí ji Jechovú pochovali, a což bylo ostalo ještě po
nie, to pobrali na dvoje sáně. Jinda bral na jedny sáně a zet jeho Martin také
na druhé sáně.
R. rv. 1. H. 14. b. SroT. předcházející STědomí 5. 1864.
1866.
Mezi knězem Matyášem z Třebska, mistrem Špitálským, i vším téhož kláštera konventem
s jedné, a Janem Pechancem z Královic s strany druhé. 1511, 26. září.
Feria Ví. ante Venceslai. Mikuláš Jahelník s předměstie Ža-
té ckéh o u. p. n. k. s. t: Jest mi to v paměti, že jest nebožtík Václav Pšovsky,
člověk páně Špitálského, mluvil se mnú, přišed ke mně, abych jemu pójčil kopy
grošuov. I pójčil sem mu. I pravil jest týž Václav, že puojde do Prahy, a že jest
464 D. XIIL Begistra soudu kafíwmího.
mu pan Jan Pechanec, měštěnín Starého města Pražského, padesát kop dlužen, a že
z té příčiny chce jíti do Prahy, aby sě s týmž Pechancem smluvil o těch padesát
kop, aby mu je dal. I potom když sě zase z Prahy vrátil, přišel ke mně zase. Bylo
to v neděli v postě, bude tomu rok, když puost přijde najprve. I pravil mi tak,
že jest mu týž Pechanec těch padesáti kop ještě nedal, než když mi dá, já tobě
tvou kopu grošuov také dám. A pak hned umřel v Zelený čtvrtek.
Vondráček z předměstie Žateckého u. p. n. k. s. t.: To jest vě-
domo a mám v paměti, že sem vezl nebožtíka Václava Pšovského, člověka páně
Matyášova Špitálského, do Prahy. I pravil jest týž Václav, že do Prahy jede
pro tu příčinu, že jest nestatečen, a proto aby sě s panem Janem Pechancem, mě-
štěnínem Starého města Pražského, smluvil o dluh padesát kop, kteréž mu on Pe-
chanec dlužen jest, aby mu je on Pechanec dal aneb některak o nich aby pořídili
mezi sebú. A potom, když doma zase byl, pravil, že mu nenie dáno, než že jest ho
pan Pechanec na tom postavil, že mu mají ty peníze padesát kop při úrocích svato-
jiřských dány býti. I nedočkal jest on nebožtík Václav svatého Jiřie ; neb jest v Ve-
liký štvrtek hned umřel v noci na pátek. Bude tomu rok v postě najprv příštím
v Zelený štvrtek na pátek.
Martin ze Pšova, člověk pana mistra Špitálského, u. p. n. k.
s. t.: Toho sem svědom, že jest nebožtík Václav Pšovský, o kteréhož pan mistr má
činiti s panem Pechancem, tu ve Pšově rodilý a páně mistra Špitálského byl dědičný
člověk. Nikdy jest od pana Špitálského sě nevyhošfoval ani koho jiného za pána
dědičného sobě bral, kromě pana mistra Špitálského. Toho také sem svědom a pama-
tuji, že jest týž nebožtík Václav častokrát to mluvil, že jest mu pan Jan Pechanec,
Starého města Pražského měštěnín, Lte kop dlužen, a že od téhož pana Pechance
má na to list.
Matouš ze Pšova, člověk pana mistra Špitálského, [sv. p.].
Martin Markovic ze Pšova, mistra Špitálského člověk, u. p.
n. k. s. t. : Jsem toho dobře vědom a od svých starších také sem slýchal, že jest
Václav Pšovský rodič Pšovský byl a člověk mistra Špitálského nikda nevyhoštěný.
To také pamatuji, že mi jest týž nebožtík Václav Pšovský, člověk pana mistra Špi-
tálského, toužil toho, že jest byl u pana Jana Pechance v Praze o dluh svuoj
o Lte kop, aby mu je on Pechanec dal, a že mu jich nedal, než že mu odložil
do svatého Jiřie najprv příštího, že mu na ten čas dány budou. Ale on Václav ne-
dočkal toho svatého Jiřie, až jest umřel.
R. rV. 1. H. 15. a.
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1511. 465
1867.
Mezi Janem Polomcem z Polome s jedné, a Janem Žatecským z Černčic a y Lipenci
8 strany druhé. 1511, 30. září.
Feria tertia post Michaelis archangeli. Jan Petřík z Žatce
u. p. n. k. s. t.: Jest mi to v paměti a při tom sem byl v Lipenci, když jest Jan
Žatecký z Černčic Janovi Polomcovi z Polome dvuor v Kounově Vatášuov řekl
kupiti. A on Jan Polomec řekl : Já peněz nemám. K tomu Žatecký pověděl : Nemáš-li
ty, já mám ; než ty penieze daj napřed, kteréž máš, a jáf vostatek zaplatím a koupím.
Jiřík Pytlík z Jesenic u. p. n. k. s. t.: Při tom sem byl v Lipenci
u Jana Žateckého, že jest on Jan Žatecký řekl Janovi Polomcovi dvuor v Kounově
kupiti. A Jan Polomec řekl: Nemám peněz tolik. A Jan Žatecký proti tomu řekl:
Nemás-li ty, já mám. Ty penieze, které máš, napřed daj. Já jej tobě kupiti chci
a zaplatiti.
R. IV. L H. 16. a.
1868.
Mezi Jindřichem z Hodějova o Vondřeje PíStka, který jest v Číčovicích, s jedné, a Šimkem,
Vilánovým synem ze vsi Nadějkova, s strany druhé. 1511, 2. íljna.
Feria quinta post Jeronimi. Mikuláš Miksa z Volevče, člověk
páně Jindřichuov Hodějovského, u. p. n. k. s. t: To jest mi v paměti, že
sme chodili z rozkázánie páně Jindřichova Hodějovského k Šimkovi, Vilánovu synu,
do Nadějkova. Votázali sme sě ho, proč jest panu Jindřichovi Hodějovskému zbil
Vondřeje Píštka, člověka jeho. A on Šimek, Vilánuov syn, řekl: A já zbil sem;
však toho zapříti nemohu.
Matěj Spaylek z Volevče u. p. n. k. s. t.: Chodili sme z rozkázánie
pána svého Jindřicha Hodějovského k Šimkovi, Vilánovu synu, do Nadějkova
a votázku sme na něm učinili: Zná-li sě k tomu, že jest zbil Vondřeje Píštka, člo-
věka páně Jindřichova Hodějovského? A on Šimek řekl: že znám sě k tomu, že
jsem jej zbil; však toho zapříti nemohu. Toho sem vědom také, že jest on Píštěk
chrom na ruku od toho jeho Šimkova zbitie.
Martin Mareš z Větrova, člověk páně Hodějovského, [sv. p.]
Sabbato ante Martini [8. listopadu] tito svědčili:
Miksa z Volevče u. p. n. k. s. t.: Toho jsem svědom: přišel Šimek
Vylánuov z Nadějkova do domu Vondřejova Píštka i zsekal jej bez žádné hodné
příčiny. A že to věc krčemní nebyla, to já pamatuji. A ten člověk nešenkoval nikday.
Mareš z Větrova u. p. n. k. s. t: Přišel Šimek, syn Vylánuov z Naděj-
kova, do Větrova, zsekal jej Vondráčka Píštka z číčovic bez příčiny, a beze vší věci
krčemní, ješto tu žádné krčmy nebylo.
ArchiT Český XIIL 59
466 D. Xm. Registra soudu komorního.
Matěj z Volevče [sv. p.]
Jan z Větrova [sv. p. s doložením:] Atén Píštěk jest nynčko v Číčovicích
a tehdáž byl ve Větrově, a to že nebyla žádná krčemní věc a že jest neáenkoval Píštěk.
Jan z Uolevče [sv. p.]. Šimon z Volevče [sv. p.].
R. IV. 1. G. 6. b.
1869.
Mezi Yoldřichem Popelem z Yesce puovodem s jedné, a Zdislavem ze Žlunic pohnaným
s strany druhé. 1511, 2. října.
Ve štvrtek po svatém Jeronýmu. Martin Molek z Nového
města, člověk páně Černčicského, u. p. n. k. s. t.: Prosil jest pan Zdislav
ze Žlunic pana Voldřicha Popela z Vesce, aby jemu on pan Popel počekal patnásti
kop grošuov českých, kteréž mu byl dlužen nebožtík pan Voldřich ze Žlunic, bratr
jeho páně Zdislavuov, pravě tak on pan Zdislav: že já vám chci zaplatiti v brzkém
času. Pan Voldřich Popel řekl: Milý pane Zdislave, já to chci pro vás rád učiniti,
že chci počekati nerci za štvrt léta, ale za puol léta.
R rV. 1. G. 14. b.
1870.
Mezi Ladislavem Yostrským z Sulevic puovodem s jedné, a Janem Vlkem z Evietkova po-
hnaným s strany druhé. 1511, 2. října.
Ve štvrtek před svatým Františkem. Jakub Špaček u. p. n. k.
s. t. : To mám dobře v paměti, že sem já sě přikázal panu Ladislavovi Vostrskému
za služebníka, aby mě vopatroval pan Ladislav, kdyby mě co zašlo. A z toho pro-
puštěnie sem nikdy nežádal od pana Ladislava, aniž mě jest propustil. A toto jest
mi také v paměti, že jest mě zbil pan Jan Vlk. A to jest také tak v pravdě.
A pamatuji sě v tom tak, že jsem prve ještě, než sem sě přikázal panu Ladislavovi,
byl u téhož pana Ladislava služebníkem zjednaným do roka v krčmě v Brocně.
A z té služby nebyl sem propuštěn, ač mě z krčmy propustili. Ale odpuštěnie sem
od nich nevzal.
Feria IV. ante Omnium sanctorum [29. října]. Jakub Šočevíč-
kuov syn z Berko vic u. p. n. k. s. t. : To jest mi svědomo, že pan Jan Vlk
z Kvítková Čakovský bil Jakuba Špačka kuší na poli.
Jan z Hoštky [sv. p.].
Něta Tučná z Oujezdce u. p. u. k. s. t: To jest mi v pamětí, že
sem seděla na Čakovicích u pana Vlka s Jakubem Špačkem. Tu jest mne žádal on
Jakub Špaček, abych došla ku panu Ladislavovi na Brocen, abych ho za to žádala,
aby von vo Špačka stál jako vo svého služebníka, pravě týž Jakub Špaček, že jest
se jemu panu Ladislavovi přikázal. A řekl mi týž Špaček za to botky kupiti, abych
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1511. 467
sě přičinila ku panu Ladislavovi, aby von stál. Tázal sě jest Jakuba Špačka pan Jan
Vlk, když ho z vazby vypustiti kázal, zná-li sě k němu. A on pověděl, že sě ne-
znám k vám, pane Jene, ale znám sě ku panu Ladislavovi Brocenskému, jeho sem
sobě za pána vzal a pHkázal sem sě mu. Tehdy pan Jan Vlk takto k němu řekl:
Poněvaž sě k němu znáš, diž zase tam, kdežs prve seďal. A kázal ho zase vsaditi,
protože sě k němu nechtěl znáti, než ku panu Ladislavovi Brocenskému.
R. IV. 1. G. 17. a.
1871.
Mezi Janem Zachařem z Ostrova s jedné, a panem Vilémem Ylburkem z Ylburka s strany
druhé. 1511, 2. října.
Feria V. ante Dionisii. Petr z Haydmberka u. p. n. k. s. t: To
jest mi svědomo, že pan Zachař, pán muoj, kázal mi jeti na koni s panem Hrzkem
podle pana Viléma Ylburka, abych jel nuli nebo dvě, aby pan Vilém Ylburk
vohledal sobě toho koně plesnivého, kterého vzal od pána mého pana Zachaře, když
jeli z Brna, bude-li mu sě líbiti; a nebude-li mu sě líbiti, aby mu pan Ylburk toho
koně plesnivého zase poslal po mně. A pan Ylburk kázal mi po panu Hrzkovi, abych
zase jel, že chce kuoĎ ten plesnivý předsě vzíti. A k tomu sě podvolil pan Zachař,
aby pan Ylburk, který kuon má najrychlejší, toho koně plesnivého s ním koštoloval
za puol míle neb co chce. A pan Staněk nějaký vohledoval toho koně, jest-li daycha-
vičný. I pověděl, že není.
R rv. L H. 17. b.
1872.
Mezi purgmistrem a raddou i vší obcí města Loun puovody s jedné, a paní Annu vdovu
po někdy Mikšovi z Čemčic pohnánu s strany druhé. 1511, S. října.
Feria sexta ante Francisci. Vavřinec Březina, služebník
pánu o v Lounských, u. p. n. k. s. t. : Edyž sem přišel se panem purgmistrem
a se pány ku paní Anně Mikáové v Lounech, tehdy ona poděkovala jest panu purg-
mistru a pánóm, že jsú k ní přišli. A potom jest řekla: Pane purgmistře, páni
milí! Z té příčiny sem po vás poslala, jakož pan Mikeš nebožtík zapomenul sě
jest nad zadusím tímto a nic jest neodkázal, já pak toho na duši jeho nechci
nechati, ale chci dáti tři sta kop míšeňských, k faře sv. Mikuláše sto kop míšeňských,
a na opravenie mostu sto kop míšeňských, a na opravenie cest k Matce božie
a k svatému Petru sto kop míšeňských. Tehdy páni řekli sú jí k tomu: Milá paní
Anna ! Bohdá pán Buoh pro takový milosrdný skutek vás pozdraví. A ona jest řekla :
Jestliže mne pán Buoh pozdraví, chci to sama skutečně zpraviti.
Kateřina od pana Alše, řezníka z Loun, u. p. n. k. s. t: Byla sem
69^
468 D. XIIL Registra soudu komorního.
při tom, když pan purgmistr se pány přišli ku paní Anně, vdově po někdy Miku-
lášovi z Černčic v Lounech. Tehdy ona přivítavši je, takto k nim mluvila: Milí páni!
Proto sem po vás poslala, že sě muoj pán zapomněnul nad svú duší; ale já toho
učiniti nechci, ale chci dáti tři sta kop míšeňských, na zádušie k svatému Petru
a k Matce božie na ty cesty, aby je opravili, sto kop, k faře sto kop a na opra-
vení mostu také sto kop. A páni poděkovali : Boday vás pán Buoh pozdravil ! A ona
paní Anna řekla : Milí páni, pozdraví-li mě pán Buoh, že chci to skutečně hned dáti.
Lidmila od pana Hubky Semiana v Lounech, u. p. n. k. s. t: Byla
sem při tom, když pan purgmistr s jinj^mi pány přišel ku paní Anně Mikšové v Lounech.
A ona když je přivítala, mluvila k nim tak: Milí páni! Proto sem po vás poslala,
že nebožtík pan Mikeš zapomenul sě nad svú milů duší a neodkázal nic k záduší.
Ale já toho nechci učiniti, než chci dáti jmenovitě tři sta kop míšeňských na zá-
dušie, k faře svatého Mikuláše sto kop míšeňských, na opraveuie cest k Matce božie
a k svatému Petru sto kop míšeňských a na mostu vopravovánie sto kop míšeň-
ských. A páni jie řekli: Bohdáť vás pán Buoh pozdraví. A ona řekla: Pozdraví-lif
mě pán Buoh, žeť to chci skutečně hned naplniti.
Anička, podruhyně od paní Mikšové z Loun, [sv. p.].
R. IV. 1. H. 21. b.
1873.
Mezi Petrem ze Mlaynice s jedné, a panem Janem z Gutšteina s strany druhé. 1511, 7. října.
Feria IIL post Francisci. Jan v Praze obývající u. p. n. k. s. t.:
To mi svědomo, že jsem chodil s listem od Petra Mlayneckého ku panu Janovi
z Gutšteina. I nalezl sem ho na rynku, chtěl sem mu dáti ten list, a on ho přijíti
nechtěl, pravě tak: Vím já, vodkud jest ten list; však jest již u mne jednou byl.
A nalál mi i potrhal sě na mne, jako by mne chtěl bíti.
Jíra ze vsi Svatého Pole, člověk páně Mlaynecského, u. p. n.
k. s. t. : Takto sě stalo: Poslal mě pan Petr Mlaynecký s listem puohončím, který
sem od pana Johanesa vzal, který puohony vydává. A já šel sem s tím listem do
té hospody, kdež pan Jan Gutštein stává; neb mi tak pán muoj rozkázal, abych ten
list puohončí dal jemu panu Janovi Gutšteinovi. I nenalezl sein ho v té hospodě.
Potom sem ho potkal na mostě Pražském i chtěl sem mu jej ten list dáti, a on ho
vzíti nechtěl, pravě tak : Však vieš, kde hospodou stojím ; pan Mlaynecký dobře vie.
Potom navrátil sě zase — neb již byl počal jeti pryč — i řekl: Daj sem ten list!
I vzal jej v ruku a pohleděl naň; kázal mi jej zase vzíti. A služebník jeho páně
Gutšteinuov potrhal sě na mně a řekl: Vezmi list zase, jeb svú mater; neb tě
s mostu svrhu! A já vzal sem zase ten list od pana Jana z Gutšteina. A když
sem jej vzal, tehdy pan Kukštein řekl mi tak: Ať přijede ke mně pan Mlaynecký
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1511, 469
sám večer nebo ráno, že vo to dobře srovnáme. A já sem tak pánu pověděl, co mi
pan Gutštein mluvil.
R. IV. 1. H. 16. a.
1874.
Mezi Šimkem z Břehoryje, člověkem paní Aleny z Čečelic, s jedné, a panem Janem z Oustí
oc 8 strany druhé. 1511, 17. října.
Feria Ví. post Galii. Janek Matějuov z Břehoryje, člověk
paní Aleny z čečelic, u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že Šimek z Břeho-
ryje, člověk paní Aleny z čečelic, nasekal sáně dřívie v lese Matějíčkova Jana
z Srdova, a on Jan Matějíčkuov námi ^osvědčil, že mu posekáno a vodvezeno s sánie
dřívie. Potom pan Jan Ouštěcký poslal k nám do vsi lidi své konšely s tím Janem
Matějíčkovým, aby zvěděli, jest-li to tak, že by bylo sekáno Janovi Matějíčkovu
z Srdova dřívie. A my sme pověděli, že jest tak, což sem tuto nyní pověděl.
Réha z Břehoryje, člověk paní Aleny Tečínské, u. p. n. k. s. t.:
Když přijel Matějíčkuov syn Jan z Srdova do Břehoryje, pravil tak, žaluje rychtáři
a obved to námi kmety, že jest mu dřívie posekal Šimek z Břehoryje, člověk paní
Tečínské. A tu on Jan musil uničiti, že to pokáze, že jest Šimek mu to dřívie po-
sekal. A já sem zan za téhož Jana Matějíčkova syna slíbil.
Pavel z Břehoryje, u. p. n. k. s. t: To mi jest svědomo, že jest Šimek
z Břehoryje posekal Janovi Matějíčkovu synu z Srdova dřívie ; neb ten Jan Matějíč-
kuov syn námi to obvedl.
R. rV. L H. 26. b.
1875.
Mezi paní Alenu z Čečelic oc s jedné, a panem Janem z Oustí s strany druhé. 1511, 17. října.
Feria VI. post Galii. Vavřinec, rychtář z Malešova, u. p. n. k.
s. t. : Že já nemám žádného syna, než pastorka, kterémuž říkají Tuoma. A jeho
Tuomovému otci říkali Kříž.
Jan Žakule z Malešova, člověk paní Aleny, u. p. n. k. s. t: Jest
mi to vědomo, že trhali střechu krčmáři páně Sazymovému, Jakubovi Ghocholoušovi,
nějaký Jakub Chrapáč s bratrem svým s jakéhos přístřešku. A toho sem svědom, že
Vavřinec rychtář z Malešova nemá žádného syna, než pastorka, kterémuž říkají Tuoma.
Janek Matějuov z Břehoryje u. p. n. k. s. t. : Jsem toho svědom,
že Vavřinec Kray, rychtář Malešovský, nemá žádného syna, než pastorka.
Řéha z Břehoryje u. p. n. k. s. t. : Toho sem svědom, že rychtář Male-
šovský nemá žádného syna, než pastorka Tuomu.
Pavel z Břehoryje [sv. p.].
R. IV. 1. H. 26. a.
470 D. XIII. Registra sotMÍu komamiho.
1876.
Mezi Václavem Eyharem, méitěnínem města Loun, s jedné, a Kateřinu Doušoyú, mčStkú
Menšího města Pražského, s strany druhé. 1611, 17. října.
Feria YI. post Galii. Anna Václavova z Loun u. p. k. n. k. s. t:
Jest mi to v paměti, že sem to slyšala od nebožtíka Douši, který byl sě na Malú
Stranu do Prahy vystěhoval od nás, že jest tak týž Důša pravil: Co sem kolivěk
měl peněz u Eyharky, vaší sousedy, že sem je od ní pobral. A proto sem tvého
muže zavolal, aby mu to svědomo bylo.
Duora, podruhyně od Václavové z Loun, u. p. n. k. s. t: Jest mi
to vědomo a v paměti mám, že jest nebožtík Douša pravil tak: Což sem koli měl
peněz u Kyharky, že sem pobral je všecky.
R. rV. L H. 27. b. SroT. STédomí & 1785 a 1862 na str. 406 a 460.
1877.
Mezi Václavem Pehmem z Eonobrž s jedné, a Janem Zeleným z Sobotky na Horách
Euthnách obývajícím s strany druhé. 1511, 17. října.
Feria Ví. post Galii. Jiřík Glingolec, písař Václava Pehma
z Eonobrž, u. p. n. k. s. t. : Toto mi vědomo jest, že jest pan Václav Pehm
z Eonobrž pójčil panu Janovi Zelenému z Sobotky šestnácte kop grošuov českých.
R. IV. 1. BL 26. b.
1878.
Mezi panem Janem z Oustí oc s jedné, a Šimkem z Břehoryje, člověkem paní Aleny z Če-
čelic, s strany druhé. 1511, [17. října].
Pavel z Břehoryje, člověk paní Aleny z Čečelic, u. p. n. k. s. t:
Toho sem svědom, že Jan, Matějíčkuov syn z Srdova, člověk páně Oušteckého, vinil
Šimka z Břehoryje z toho, že mu dříví posekal v lese téhož Jana, Matějíčkova syna.
A týž Jan námi to oznámil. Ale ten Šimek z Břehoryje prve mu přel toho, ale
potom sě k tomu seznal.
Ééha z Břehoryje, člověk paní Aleny z Čečelic, u. p. n. k. s. t:
To mám v pamětí, že přijel Jan, Matějíčkuov syn z Srdova, člověk páně Ouštec-
kého, do Břehoryje a žaloval na Šimka, že mu dříví rubal v lese jeho. A obvedl
to týž Jan námi kmety. A Šimek mu toho přel, tak že mu Jan, Matějíčkuov syn,
uručiti musil, že nan to provede. Potom pak on Šimek sám sě k tomu seznal a ptal
sě jeho Jana, Matějíčkova syna, co chce za tu škodu. A on Jan řekl, že chce kopu.
Janek Matějuov z Břehoryje u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom,
že jest přijel k nám Jan, Matějíčkuov syn z Srdova, člověk páně Oušteckého. Vob-
vozoval to námi, že jest mu nasekal s sáně chvojie v jeho dědině Šimek z Břeho-
.1^.
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1511. 471
ryje. Prve jest týž Šimek mu toho přel; ale potom sě seznal a tázal sě jeho Jana,
Matějíčkova syna, co by chtěl za tu škodu.
E. rV. 1. H. 87. a. SroT. STědomí č. 1874 na str. 469.
1879.
Mezi panem Janem z Oustie oc s jedné, a Tuomou, rychtářovým synem z Malešova, s strany
druhé. 1511, 17. října.
Feria VI. post Galii. Jan příjmím Žakule z Malešova u. p. n.
k. s. t. : Toho sem svědom, když některý čas povadivše sě s Jakubem Chocholoušem,
krčmářem v Malešově, Jakub Chrapáč, i trhal mu týž Chrapáč snopky s přístřešku
jakéhos nad stolem na dvoře u téhož krčmáře. Potom Tuoma, rychtářuov pastorek,
vzal tři neb čtyři snopky nedotržené, vopověděl sě jemu Chocholoušovi krčmáři
a řekl mu: Teď, hospodáři, pohleď, tyto snopky, které visí, já votejmu, ať lidem
nepřekážejí; zda-li by ty řekl, že já tobě to trhám aneb lamám? I vodložil těch
snopkuov na stranu ke zdi.
Tof příjmí Horn z Chomutova u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo,
že chodiec po svém diele, i přišel sem do vsi Malešova k Jakubovi krčmáři. Tu
sem viděl, že nějací čtyři přišli s večera do krčmy a tu sežrali a spili, a spivše se,
střechu před krčmu samu strhli a osekali a preč metali.*) A k tomu stůl před
krčmu převrátili a do bláta vrhli, a ven sekerami a tesáky házeli a tu celu noc
bouřili a pobiedili se ven z krčmy, co jich krčmářka prosila, aby jí takového kvaltu
a škody nedělali, nic plátno nebylo. A když svietalo, šli preč s krčmy. Než je sem
neznal, ktož jsů a vodkudž jsů byli. Jiného nic neviem, co svědčiti.
R rv. 1. H. 27. b. Poslednější STédomí je napsáno též na přiloženém lístkn, z kterého do registra
bylo přepsáno, nebof přepisovač chybné tnto napsal na př. : *) přič měli. Srov. STědomi č. 1875 na str. 469.
1880.
Mezi Hynkem z Polúče s jedné, a paní Annu z Kovaně oc s strany druhé. 1511, 18. října.
Sabbato die Luče ewangeliste. Jan Eačkovský z Eačkovic
vzav to na svú víru a na svú duši svědčil takto: Přišel sem ku paní Anně z Ko-
vaně, staré paní kancléřové, a zjednal sem jí služebníka Hynka z Police — neb
jest mne JMt za to žádala — na třech kopách groších českých. A měla mu k tomu
šaty chodicí dáti. A toho času byl sem u pana Jiříka Bezdružického.
Jiljí Taubnhem vzav to k své víře a k své duši svědčil takto: To mám
v paměti, že jest paní Anna, stará paní kancléřova JMt, mluvila se mnú, abych
u JMti byl. I byl sem u JMti za několik nedělí. I slyšal sem od jiných komor-
níkuov, od Štafana i také od Hynka z Police, že on Hynek byl u JMti na třech
kopách groších českých do roka a k tomu že jest mu měla šaty chodicí dáti.
R. IV. 1. BL 28. a.
472 D, Xm. Registra soímíu komorního.
1881.
Mezi Jakubem konvářem, méštěnínem Nového města Pražského, puovodem s jedné, a Vá-
clavem Řepnicí z Řepníc pohnaném s strany druhé. 1511, 22. října.
Feria IV. post XI millia virginum. Barthoš Zvonař, měštěnín
Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře v paměti, když
sem žádal pana Václava Řepnice, aby mi zjednal sud cínu, i dal sem jemu panu
Řepnícovi peníze pít a sto kop, na míšeňský groše počítajíc. I zvěděv to pan Jakub
konvář, měštěnín Nového města Pražského, žádal mne za to, abych mu zjednal podle
sebe také sud cínu. I mluvil sem s panem Václavem Repnicí, chtěl-li by peníze
vzíti a druhý sud cínu zjednati témuž Jakubovi konváři. A on to řekl učiniti, ale
že by Jakub konvář musil počekati dvě nebo tři neděle. I přijal jest peníze on
pan Řepnice skrze mne od Jakuba konváře pít a sto kop grošuov míšeňských.
Jeden sud poslal, kterýž mně měl býti; a který Jakubovi konváři, toho nedal až
dosavád. Jakž sě to dalo, rok minul před svatů Trojicí.
R. rV. 1. J. 10. b.
1882.
Mezi Dorotu od Hory Euthny puovodem s jedné, a Václavem Hrbkem vinopalem, měštěnínem
Starého města Pražského, pohnaném, s strany druhé. 1511, 29. října.
Feria IV. ante Omnium sanctorum. Václav mlynář z Poděbrad
u. p. n. k. s. t. : Jest mi v paměti, když sem byl zde na Novém městě na Nových
mlajních, svěřila mi byla nebožka Alenka, která v Starém městě Pražském u Pele-
chové umřela, pytlík drahný kožený grošuov starých s truhlicí ; a k tomu syna svého
přivolala a pověděla tak, že což jest grošuov těch v tom pytlíku, že jest Dorotino
od Hory Kutny, kteráž jest tehdáž u Hory nebyla, ale v Praze. Potom pak táž
Alenka vzala ty všecky groše od nás. Já sem sě stěhoval z Prahy do Slaného a ona
ku paní Pelechové nebožce do Starého města Pražského.
Zigmund z Pardubic, sukna barvíř, syn nebožky Alenky, u. p.
n. k. s. t. : Že jest mi táž Alenka, mátě má, tajně pověděla, že skrze Dorotu od
Hory přišla jest k statku, pravice tak, abych já toho žádnému nezjevoval, že se jí
nebožce Alence, mateři mé, dostalo po muži Doroty od Hory Kuthny šest kop zlatých
uherských a grošuov drahně; těch, pravila, že ještě nepřečetla, a z toho pra-
vieci, že má ve jméno božie udělovati a Dorotě věrně a právě v tom učiniti; neb
skrze ni k tomu přišla. Šatuov pak a cínového nádobie dosti měla po témž muži
Dorotiném. Svědom jest toho Václav mlynář z Poděbrad; neb jemu byla neboška
mátě má dala schovati všecku tu summu peněz a zlatých s truhlicí k věrné ruce,
a .on jí jest v tom právě učinil a vrátil jí všecko, když sě měl stěhovati z Prahy do Slaného.
Svědomí Je rohu sv. Martina 1. 1511. 473
Kateřina mlynářka z Poděbrad u. p. n. k. s. t: Když Dorota přijela
od Hory, schovanice Alenčina, žádala jest mne, abych já k ní k Alence došla. A já
vzavši paní Mandelenu písařku s sebú i šla sem k ní k též Alence, ku paní Pele-
chové nebožce. Žádala toho Dorota, aby voznámeno bylo, jaký statek ona Dorota
u ní u Alenky měla. Ale Alenka nedala sě v tom vohledatí a hněvala se na ni na
Dorotu, že by jí nevěřila. Potom sešedši doluov žádala jí Doroty, klekši u truhlice,
aby nezjevovala před mužem svým ona Dorotha, co má statku u ní, u též Alenky.
Petr koželuh, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k.
s. t. : To mi jest v paměti, že nebožka Alenka, když sem od nie duom koupil, vzala
ode mne deset kop grošuov závdavku. A když táž Alenka byla u mne podruží,
mluvila táž Alenka tak: ktož mou dceru pojme Dorotu, že po ní chci dáti štyry
sta kop. To také pamatuji, některú chvíli nádobí cínové vytřevši ukazovala mi jej,
a já sem jí řekl: Ghceš-li, dámf za to nádobí třidceti kop. A ona pověděla, že jest
to Doroty mé; kdyby bylo v prodaj, dal by za ně více nežli třidceti kop. A cožkoli
chovám, chovám Dorotě všecko. Což sů kolivěk měli, se vším sů sě ode mne vystěhovali.
Mandelena písařka u. p. n. k. s. t. : To mi jest dobře v paměti, když
Dorota od Hory přišla ke mně s Kateřinu mlynářku, žádajíc mne, abych s ní šla
ku paní Pelechové do sklepu, ku paní Alence, chtieci vzíti sobě s lože šatuov. A ona
Alenka jí lála: Což si chtěla bráti, ať by na cestě pobrali! Dorota jí odpověděla:
Všakť nyní nevezmu, než s lože šatuov. Budu-li co více chtíti bráti, však já přijdu
k tobě s dobrými lidmi. Tu sem já u ní u též Alenky viděla dosti šatuov ložních,
a když truhlu odevřela, viděla sem dosti šatuov, prostěradl, cích, ubrusův a jiných
šatuov. A druhá truhla byla cínového nádobie, mís, taléřuov a konví, a jmenovitě
šestnást konví cínových bylo. A trub plátna několik bylo. Chtěla ho Dorota nětco
vzíti; a Alenka nedala, při tom sě s ní jednak vadila, jednak prosila, aby aspoii
sobě nechala těch dobrých grošuov sta kop, aby před mužem nepravila, aby o nich
nevěděl. Tehdáž jest nic víc nevzala, než s košili plátna knězi Mikulášovi.
Barbora podruhyně od Petra koželuha s Poříčí u. p. n. k. s. t.:
Častokrát sera slaychala, že jest pravívala nebožka Alenka o té Dorotě, která nyní
u Hory jest, že Dorota má u mne štyry sta kop hotových; pak cínového nádobí co
jest bylo a šactvie, tomu počtu nevím, neb jest toho ona Alenka nebožka měla bez
nedostatku. Nad to sem já chodívala. A to jest bylo všecko Dorotino.
Bita Třebenkova, vdova s Poříčí, soukenice u. p. n. k. s. t.: To
mi svědomo, že jest nebožtík Šimon, bratr mého muže nebožtíka a potom manžel
Doroty od Hory, schovati mi dal štyry sta zlatých. Ukazoval mi je, vohlédala sem
je, ale nečtla sem jich. I vzal jest je tayž Šimon ode mne zase.
Jakub koželuh, měštěnín Nového města Pražského s Poříčie,
u. p. n. k. s. t. : To mi jest v paměti, že jest říkala o té Dorotě, která nyní u Hory
Archiv Čegký XIH. 60
474 D. XIII, Registra soudu kofnomího,
jest, nebožka Alenka, která umřela v Pelechovic domě, takto: že má Dorota u mne
peníze.
R. IV. 1. J. 21. a.
1883.
Mezi Dorotu od Hory Kutny puovodem s jedné, a knězem Janem Eoralem, v Novém městě
Pražském bydlejícím, pohnaným s strany druhé. 1511, [29. října].
Václav mlynář z Poděbrad u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že při-
nesla Alenka nebožka truhlici ke mně, dokudž sem byl na Novém městě Pražském
na Nových mlajních. I otevřela mi tu truhlici a ukázala pytlík kožený grošuov
starých, přivolavši k tomu syna svého, a pověděla, že jsú ty groše Dorotiny od Hory.
Ale tehdáž jest nebyla u Hory, než byla jest v Praze. Potom když sem sě do Sla-
ného stěhoval, vzala jest ode mne ty groše s tím pytlíkem i truhlici a stěhovala sě
k nebožce paní Pelechové do Starého města Pražského.
Zigmund z Pardubic, sukna barvíř, syn nebožky Aleny, [sv.
stejně jako na str. 472].
Kateřina mlynářka z Poděbrad u. p. n. k. s. t.: Dorota od Hory
Kuthny přijela žádajíc, abych šla k nebožce paní Alence. A já šla sem, pojavši paní
Mandelenu písařku. I žádala jest táž Dorota, aby Alenka oznámila před paní Pe-
lechovou a před námi, který statek ona Dorotha má u nie u též Alenky. A ona
nechtěla; ale vyšedši dala jí políček, i nic jí neoznámila, a prosila jí Doroty, aby
před mužem svým neoznamovala všeho, což má u ní u Alenky, aby aspoň sto kop
sobě těch grošuov vostavila. Dorota pověděla, že ne proto chci to oznámiti, aby
měla od ní to bráti, ale protože jest smrtedlná a pro smrt, že žena letitá jest.
Petr koželuh, měštěnín Nového města Pražského, [sv. p. jako
na str. 473].
Mandelena písařka, městka Nového města Pražského, u. p. n.
k. s. t. : Toho sem svědomá, že Dorota od Hory přišla ke mně se paní Kateřinu
mlynářkou, proséc, abych s ní šla ku paní Pelechové do sklepu, kterýž Alenka
s touž Dorotou u též Pelechové najaly spolu, chtieci ona Dorotha vzíti sobě asi
s lože šatuov a oznámiti před námi a před paní Pelechovú, který statek u ní u též
Alenky má. Ale Alenka nechtěla, by to ona oznámila, i bíti ji počala i prositi, aby
aspoň sto kop těch starých grošuov sobě nechala, aby muž o nich nevěděl, pravieci
tak táž Alenka: Nebudeť jich ten tvuoj muž kostkář bohdá čísti. To mám dobře
v paměti, že sem viděla v truhle šatuov dosti, cích, prostěradl, ubrusuov, ručníkuov,
že toho plná truhla byla. A v druhé truhle cínové nádobie bylo, mísy cínové, taléře
a konví šestnást menších i větčích, plátna tři neb štyry trouby. Tehdáž jest ona
Dorota nic nevzala, než s lože šatuov vzíti chtěla, a řekla: Budu-li co více chtíti
SvSdomi k roku sv. Martina 1. 1511. 475
vzíti, přijdu já s dobrými lidmi, aby potom neřekla, žes mi více vydala, než jsi
mi vydati měla. I vzavše s košili plátna knězi Mikulášovi, šli sme pryč.
Barbora, podruhyně od Petra koželuha s Poříčí [sv. p. jako na
str. 473].
Bita Třebenková, soukenice, vdova, městka Nového města
Pražského, [sv. p. jako na str. 473].
Jakub koželuh, měštěnín Nového města Pražského s Poříčí,
[sv. p. jako na str. 473].
R. rV. 1. J. 23. a. SroY. předcházející SYédomí i. 1882.
1884.
Mezi Zigmundem Baršem z Kamenice puovodem s jedné, a Václavem Mutrplosem z Tedražic
pohnaným s strany druhé. 1511, 30. října.
MD jedenástého feria V. ante Omnium sanctorum. Václav
Mečíř, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi jest
v paměti, že jsem z šatlavy Staroměstcké vyručil Havla z Hostie od Jeronýma
Mutrplosa, kterýž jest na místě Václava Mutrplosa, pastorka svého, přijímal mě za
rukojmí ku právu postavení pod sto kop grošuov českých, kdyby mi dal tři dni
aneb čtyři napřed věděti, abych jej postavil ku právu.
Křtěn z Vodo chod u. p. n. k. s. t: Kdež naříkají Havla vladyku, že by
na gruntích nebožtíka pana Jana Mutrplosa seděl, my to známe, že sě jest nehaybal
s gruntuov svobodných do dnešního dne, ale sedí na gruntu svém svobodném v Ho-
stících po otci svém. Než syn jeho Křtěn, ten jest dosedl na grunt pana Jana ne-
božtíka Mutrplosa starého, a na tom gruntu sedě Řéhovském, učiněn byl konšelem.
Potom, když pan Jan Mutrplos umřel, tehdy paní manželka jeho paní Anna obsta
vila statek Křtěnovi na tom gi-unthu Řéhovském. Toho my nevíme proč.
Zigmund z Postřižína [sv. p.].
Feria VI. post Omnium sanctorum [7. listopadu]. Jíra u Bílka
v Novém městě Pražském u svatého Petra bydlející u. p. n. k. s. t.:
To mi svědomo, že jest nebožtík pan Mutrplos starý rukou dáním přijal v statek
Réhovský v Hostících Kltěna, Havlova syna, odtudž z Hostie. Tehdáž sem já u něho
u Havla byl.
Jakub, měštěnín Nového města Pražského, proti Tuoním ha-
dovým bydlející, u. p. n. k. s. t.: To já pamatuji, neb sem sě tu v Hostících
rodil, že Havel Hoštický na gruntu svém svobodném vždycky tu v Hostících jest
seděl a odtud sě nikdy nehýbal i podnes.
Šimon rychtář z Větrošic [sv. p.].
Petr z Postřižína u. p. n. k. s. t.: Co sě dotýče Havla Hoštického,
60'
476 D. XUL Registra soudu komorního.
svědom sem toho, že jest sě nehaybal nikdy s svobodstvie své[ho], než syn jeho
Křtěn, ten jest dosedl na grunty páně Mutrplosovy, a konšelem učiněn byl týž Křtěn
od pana Mutrplosa nebožtíka. Pak po jeho smrti kudy on Křtěn jest z těch gruntuov
vyveden, toho já nevím.
Pavel rychtář z Vodoliny Vody u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo
a v paměti, jakž sem já vod některého a vodě třidcíti let v Vodoleně Vodě, že Havel
z Hostíc s svého grunthu nikdy sě jest nehýbal. Než syn jeho Křtěn, ten jest dosedl
na grunth páně Mutrplosuov za nebožtíka starého Mutrplosa. Pak po páně Mutr-
plosově smrti jest on Křtěn hnul sě z Hostie, ale já nevím proč.
Jan rychtář z Břežan u. p. n. k. s. t: Jest mi v paměti, že Havel
z Hostie s svých svobod nikdy jest nevysedal; než syn jeho Křtěn, ten jest vysedl
na grunty nebožtíka pana Mutrplosa. A Vaněk konšel z Hostie to jest vyznal, že
toho žádný nemuož pokázati, aby Havel sliboval člověčenstvie panu Mutrplosovi.
Zigmund z Břežan [sv. p. s dodatkem:] A toto jest seznal Václav
konšel z Hostie ve Klíčanech u rychtáře, že toho žádný nemuož řéci, by Havel
Hoštický člověčenstvie sliboval panu Mutrplosovi.
R. rV. 1. J. 26. b.
1885.
Mezí Zigmundem Rohem z Vlkánova puovodem s jedné, a Martu Pechancovú, méštkú Sta-
rého města Pražského, pohnánu s strany druhé. 1511, 31. října.
Feria VI. in vigilia Omnium sanctorum. Jan rychtář z Ne-
hvizd u. p. n. k. s. t. : Když sem byl povolán ku panu Petrovi Pašinkovi s Petrem
kovářem odtudž z Nehvizd, trefili sě k tomu pan Václav Vrabský a pan Zigmund
Sluštický, radíce sě s panem Petrem Pasinku, kterak mají sě v tom zachovati, kdež
jemu panu Zigmundovi zajala dobytek paní Marta Pechancová. Při tom žádali pana
Petra Pasinky on pan Václav a pan Zigmund Sluštický, poněvadž ona Pechancová
ten pych učinila jemu panu Zigmundovi Sluštickému, zajavši mu ten dobytek, aby
někoho z svých lidí poslal k též Pechancové o napravenie toho pychu. I rozkázal
pan Petr jeti nebožtíkovi Vaňkovi Vzteklému, bratru mému. A já také, když sem
sě k tomu trefil, jel sem s ním; i přišli sme ku paní Pechancové, již ssedavše
s koní, do její štěpnice. I mluvili sme k ní, aby panu Zigmundovi Sluštickému ten
pych napravila, kdež mu krávy zajala. A ona tak nám odpověděla : Nechť mi v tom
žádný nerozkazuje, nechť mě tak nejebí, jak sami chtie, a vo to s mým pánem ať
nemluví, že muoj pán nemá s tím nic činiti. A při tom také tak pověděla: že já
vo škodu nic nemluvím, než že mi dlužní; a to umějte pověděti, že proto dobytek
držím a nepustím, leč mi mé dáno bude.
Petr kovář z Nehvizd u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když sme
k žádostí pana Petra Pasinky s Václavem Vzteklým nebožtíkem a Janem rychtářem
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1511. 477
z Nehvizd jeli ku paní Martě Pechancové o krávy, kteréž zajaté byly od ní panu
Zigmundovi Sluštickému, i nebylo jí doma, ale byla v sadu. A oni ssedavše s koní,
i šli k ní do sadu, a já držel sem jim koně. Od ní od Pechancové sem já nic ne-
slyšal, než od Vaňka Zteklého nebožtíka a od Jana rychtáře slyšel sem, že krav
těch páně Zikmundových nechce pustiti.
R. rV. L J. 27. a.
1886.
Mezi Janem Chudkem, forberečníkem při méstě Jaromíři obývajícím, puovodem s jedné, a mezi
Jiříkem Bimbou, člověkem a krčmářem páně Sendražského, s strany druhé. 1511, 31. října.
Feria VI. in vigilia Omnium sanctorum. JanPánek, bydlející
při městě Jaromíři, u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, když nás poslal vorat
Jan Chůdek, i vyjeli sme na pole s pohoničem a vorali sme. Tehdy Jiřík Čemožský
krčmář, příjmím Bimba, přišed k nám, vypráhl nám jeho Chudkuov kuou z plouhu
a vodjel na něm pryč i nevrátil ho témuž Chudkovi zase**)
Feria III. die Martini [11. listopadu]. Vávra z Jaromíře u. p. n.
v
k. s. t. : Když jsem byl v poli, rozkydávaje hnuoj, tehdy Jiřík krčmář z Cemovic**)
přišed na pole ku pacholku Jana Chůdky, kterýž pacholek ty časy voral, pojav
kuoň jeden týž Jiřík i jel na něm pryč.
Matěj hokynář z Jaroměře u. p. n. k. s. t: Když nás poslal pan Jan
Chůdka ku panu Benešovi o ten kuon, kterýž jest vzal krčmář člověk Benešuov Jiřík
Bimba z pychu, aby jemu Chudkovi ten pych napravil i s pokutou, a pan Beneš
pověděl, že o tom nic nevie.
Václav podruh z Jaromíře [sv. p.].
E. lY. 1. J. 28. b. *) Zde následovalo SYědomí: „Jan pohonic Januov Chudkuov z předměstie Jaro-
mířského", ale jest přeškrtnuto. **) čti: z Čemožic
1887.
Mezi Bartošem od Ruože červené z domu někdy pánuov z Rožmberka v Starém městě Praž-
ském, puovodem s jedné, a Antošem soukeníkem, měštěnínem Nového města Pražského,
pohnaným s strany druhé. 1511, 1. listopadu.
Sabbato Omnium sanctorum. Vaněk z Klatov u. p. n. k. s. t.:
To mi vědomo, že sem chodil k Antošovi soukeníku, měštěnínu Nového města Praž-
ského, se dvěma puohony od úřadu páně z Pernšteina k žádosti Bartoše od Ruože
červené z domu pánuov z Rožmberka. I nebylo samého Antoše doma, než manželka
jeho, a já ptal sem sě, kde jest pán; a ona pověděla, že jest jel na lov. I kdež
sem já před ni ty dva puohony položil, ona jimi hodila na schod.
Klimeš Zedník v Praze bydlející u. p. n. k. s. t: To mi jest v pa-
měti, že jsem chodil se dvěma puohony od úřadu páně z Pernšteina JMti k Anto-
šovi soukeníku, měštěnínu Nového města Pražského, po dvakrát sám druhý. Jednu
478 D. XUI. Registra soudu komorního.
sem ho doma nalezl i dával sem mu ty puohony, a on jich nechtěl vzíti a tak po-
věděl: Nemám jich nač vzíti a nechci jich vzíti; však sem prve pověděl, že jich
nechci vzíti. Potom na zajtří ráno opět podruhé nesl sem ty puohony sám druhý.
Tu jest samého Antoše doma nebylo, nežli sama hospodyně. I položili sme je před
ni, a ona jimi hodila na schod. A my pak šli sme pryč. A byli sme posláni od
pana Bartoše z domu pánuov z Rožmberka z Starého města Pražského.
Feria V. die Leonardi [6. listop.]. Vaněk obyvatel Starého města
Pražského u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že sem nosil dva puohony od Bar-
toška z domu Rožmberského na Nové město k Antošovi soukeníku. A on jich přijíti
nechtěl; pověděl tak, že nevím jich nač přijíti a nevím, co je v nich.
R. IV. L J. 29. ft.
1888.
Mezi panem Janem z Eolovrat a na Novém Hradě puovodem s jedné, a Vilémem z Vřesovic
a na Doubravské Hoře pohnaným s strany druhé. 1511, 3. listopadu.
V pondělí po Všech svatých. Řehoř rychtář z Leské, člověk
páně Januov Novohradského, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jest mi
pravil Martin hajný z Leské, že jest kuoň, kterýž mu ukraden, voptal v Trnovanech
u žida. My sme přišli před rychtáře Trnovanského, a on žida obeslal; a žid pravil,
že kuoň má pán jeho, pan Vilém, že jest jej dal svému pánu. Tehdy sem přišel na
hrad ku panu Vilémovi z rozkázánie pána svého s Martinem hajným, tu žádost sem
vzložil pána svého vo ten koník jeho hajného, aby mu vrácen byl. Tu jest pan
Vilém pověděl, že ho nevrátí, leč svědomí vystavíme hodné, že jest to téhož hajného
kuou, a když židu zaplaceno bude, co jest zaíi dal. Potom k žádosti naší ukázali
nám ten kuoň. Tehdy sem já pověděl, že znám tento kuoň a že chcme provésti
dobrými lidmi i tvými, že jest to Martina hajného, páně člověka, kuoň. I ještě sem
žádal jednu pana Viléma, aby ten kuoň jemu Martinovi vrácen byl. Pan Vilém po-
věděl, že nevrátím, leč mému židu zaplaceno bude, co jest zaň dal. Potom ještě žádal
sem pana Viléma, aby ten kuoň zachoval u sebe, až se o to s pánem svým poradíme.
Jiřík rybák z Šepetel u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když sem
k prozbě Martina hajného, člověka páně Novohradského, ku panu Vilémovi na Dou-
bravskú Horu vo kuoň, kterýž témuž Martinovi ukraden, přišel, tehdy pan Vilém
votázal sě, co by nám potřebí bylo. I mluvili sme mu o ten kuoň, jako jest u něho,
u pana Viléma, aby jemu Martinovi vrácen byl. A on pan Vilém votázal sě: PK-
říkáteli, že jest ten kuoň jeho? A my sme pověděli, že známe, že jest jeho, i také
jiní dobří lidé znají. A pan Vilém řekl: Já káži kuoň hned vrátiti, než mému židu
abyste peníze dali, zač jest jej koupil, aneb sě s ním umluvili. Tehdy Martin hajný
pověděl, že já nechci po druhé koně kupovati; byla by to obtížná věc mně. Tehdy
Svédamí k roku sv. Martina 1. 1511, 479
pan Vilém řekl: Nemysl sobě toho ani tvuoj pán, by byl mohovitější, než jest, že
tomu nic neučiní, leč mému židu peníze dány budou, zač jest kuoíi koupil. Naloží-li
tvuoj pán sto kop, já dvě stě naložím, že ho nevrátím, leč mému židu peníze dány
budou, zač jest jej koupil; a kuoň nestojí za štyři peníze.
Beneš z Solan, člověk páně Solského, [sv. p. s dodatkem:] Tvuoj
Ptán smíli naložiti sto kop, a já naložím dvě stě, a koník nestojí za štyry peníze.
Duchek z Šepetel [sv. p.].
Valentin z Šepetel [sv. p. s dodatkem:] Pan Vilém mu pověděl: Po-
něvadž ho nechceš vyplatiti, já po žida pošli, a onť jej prodá. Potom opět tak pan
Vilém pověděl : Tvuoj pán ho nevezme, by byl mohovitější, leč prve mému židu za-
placeno bude, co jest za kuoň dal. Však ví pán, jaká práva mají v Čechách. Na
loží-li pán sto kop, já naložím dvě stě; a kuoíi nestojí za štyři peníze.
R. rv. 1. K. 1. a.
1889.
Mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Českého Brodu s jedné, a panem Zdeňkem
z Klinšteina oc s strany druhé, o voves spasení. 1511, 4. listopadu.
MDXP feria III. post Omnium sanctorum. Matěj Vandera,
rychtář Stomířskj^, u. p. n. k. s. t. : Jest mi to svědomo, když sme byli vedeni
od Brodských, od purgmistra a konšeluov, na tu škodu v vovsě páně Škvořeckého
k Tisraicím, ten pondělí před svatým Havlem již rok tomu minul, tu sem viděl
v hrstech voves vohnilý skrze jeho páně Škvořeckého nedbanlivost, že ho dlouho nesklidil.
Václav Danieluov z Stomíř [sv. p.]
Řéha Boubel z Stomíř u. p. n. k. s. t.: Páni Brodští nás požádali,
ten pondělí před svatým Havlem již tomu rok minul, abychme vyšli na škodu páně
Škvořeckého do vovsa k Tismicím. Tu jsme při jednom konci zmatený viděli; ne-
mohli sme nic porozuměti; než dále v honech uzřeli sme hrsti vohnilé, protože ho
dlouho nesklidil. Ale tu jest dobytek nikdy ještě nebyl, než samo shnilo, že do
slámy nic nebylo pro jeho nedbanlivost.
Řéha Rohatka z Štomíře u. p. n. k. s. t.: Když nás páni Brodští žá-
dali, abychme vyšli na škodu páně Škvořeckého do vovsa k Tismicím, i vyšli sme
a uhlédali sme s jednoho konce zmatený, ale nevíme jakým dobytkem, von-li jest
zmát, když dobytek zajímal, či kto jiný žena voly tudy. Než to sme poznali, když
sme dále vešli, že jest nebylo ničímž hnuto, než tak hnuoj ležel na poli, shnilé hrsti,
a vytříno že nic nebylo. A to sě dalo ten den před svatým Havlem. A to tudy sě
stalo, že ho nechal dlouho na poli.
Matěj Kyvín z Stomíř [sv. p.]. Vondrák Halas z Stomíř [sv. p.].
Blažek z Stomíř u. p. n. k. s. t. : Když nás žádali páni Brodští, abychme
šli do vovsa páně Škvořeckého k Tismicím, kdež pravili, že pan Škvořecký jim
480 D. XIIL Registra soudu komamího.
Brodským dobytek zajal. Na přední hony k městu vedli nás. Tu sme našli zmatený
voves; pak dále na druhé hony všedše, našli sme voves v hrstích nehýbaný, než
sám tak leže vohnil a vopadl, že jest ho dlouho nesklidil. Tu sme my nic jiného
vyrozuměti nemohli, než že skrze nedbánie na tom vovsě stala sě škoda, neb jest
přes právo jemu tak dlouho na poli ležel; však i to, což zuostalo celé, niczemaacz
[k ničemuž?] nebylo, ne[ž] všecko shnilo.
Sabbato profesto Ambrosii MDXIP (3. dubna 1512). Jakub z Če-
ského Brodu u. p. n. k. s. t: To mi v paměti, když od pánuov Brodských byli
sme posláni za panem Škvořeckým, když jim Brodským odjal týž pan Škvořecký
dobytek, tehdy on pan Škvořecký jel proti nám i mluvil k nám tak: Proč mě ho-
níte? A my sme mu pověděli: Pane, že my vás nehoníme. Potom opět pan Škvo-
řecký řekl: Nehoňte mě, nebC vás některého zastřelím. Pak přijel Jirsa na koni od
pana purgmistra a ode pánuov Brodských, prose jeho pana Škvořeckého: Milý pane
Zdenku! Poslal mne pan purgmistr a páni, jestliže jest vám ten dobytek škodu
učinil, že chtí, abyste ob vedli dobrými lidmi, a že vám všecko nahraditi chtí. Ale
on pan Škvořecký nechtěl, zvolal na Eůta: Co mě vostupujete? V tom vodjel a lál
škaredě. Pak když předběh před dobytek, vobrátil se zase na nás, i střelil na nás
i jiní služebníci jeho. A když on pan Škvořecký i s těmi služebníky svými vodjel,
my sme dobytek zajali zase.
Martin z Českého Brodu u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, když sem
se k tomu trefil, an pan Škvořecký dobytek zajal Brodským, mluvil jest k němu
ku panu Škvořeckému Jirsa a Kuot, posláni jsúce od pánuov Brodských: aby pan
Škvořecký toho dobytka neráčil hnáti, praviece týž Jirsa a Kuot, že mu všecky
škody zaplatiti chtí páni Brodští; a ty škody aby pan Škvořecký vobvedl. Ale on
nechtěl, a s tím od nás odběhl i střílel na nás z ručnice s služebníky svými. A my,
když on pan Škvořecký s těmi svými služebníky pryč ujel, zajali sme zase dobytek.
Vaněk krajčí v Starém městě Pražském obývající u. p. n, k.
s. t.: Byl sem v Brodě Českém u Košfála řezníka. Tehdy jest pachole jeho Košťá-
lové přiběhlo domuov i povědělo, že pan Škvořecký tepe voly, I běžel sem tam.
Tehdy Jirsa jest k němu ku panu Škvořeckému mluvil: Nerač kvapiti s tím do-
bytkem; pan purgmistr mne poslal, aby ty sobě tu škodu obvedl, že se páni chtí
o to s tebú smluviti. Tehdy jest sě k tomu Kuot přimluvil. I pověděl mu Škvořecký:
Chlape, nevostoupaj mě, že mi chceš zrádně, Kuote, a nešlechetně učiniti; vidím,
chlapi, že vás přibývá. A ty, zrádce Kuote, hleď svého! A v tom prch na koni,
vobrátil kuoň svuoj i udeřil k nám z ručnice. Tehdy sů jeho (tři) služebníci také
stříleli. I s tím jest hned prj^č běžal, jakž vystříleli. A když jsú utekli, tehdy sme
my ten dobytek zase zajali.
Zigmund z Prahy [sv. p.]. R. iv. i. K. 2. b.
Svědomí Je roku sv. Martina 1. 151 L 481
1890.
Mezi panem Zdeňkem z Elinšteina a na Škvorci puovodem s jedné, a Jirsú Janem, Prasátkovým
zetěm, Janem Šoldíkovým synem a Pavlem Eůtem, obyvateli města českého Brodu, s strany
druhé. 1511, 4. listopadu.
Feriain. post Omnium sanctorum. Pavel písař páně Škvore c-
k é h o u. p. n. k. s. t. : Když sme jeli se pánem k Tf smicím, viděl jest pán ve škodě
dobytek v vobilí, i kázal nám jej zajíti. A my jej zajali a hnali sme jej až k Lí-
muzóm. Tehdy Brodští honili sú nás, a přiběhl Jirsa ku pánu, řekl tak : Pane Zdeňku,
pusC nám ten dobytek! A on řekl, že chce vedle zřízenie zemského na rukojmie
dáti dobytek. A Jirsa řekl, že nám to nenie poručeno, abychom jej měli vyrukovati.
I řekl on Jirsa : Nedajte hnáti ! I ponukl všech : Bite, zabité vyjebené z kurvy syny
a zrádce! I prchli ku pánu, a pán zabodl kuoň a zavolal na nás: Běžte, běžte!
A tak jsú nám dobytek odjali.
Jíra služebník páně Škvořeckého [sv. p.].
Petr z Nové Vsi u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že jest přišel
Jirsa ku panu Škvořecskému, když Brodckým pan Škvořecký dobytek zajal, a mluvil
k němu tak on Jirsa: Pane Zdeňku milý! Poslal mě pan purgmistr a páni k YMti,
abyste jim ten dobytek vrátili; bude-li vám jaká škoda, že vám káží napraviti.
Proti tomu pan Škvořecký pověděl : že mu sě to nezdá učiniti, než že sě chci podle
práva zachovati, abyste ten dobytek vyručili. A druhý soused Kuot pověděl: že jest
dosti, když pan purgmistr VMti za to přiříká. A mezi tím pan Škvořecký řekl:
Ujeď sobě hurvu mater, Kuote! Nepřistúpaj! A zabod kuoň, jel pryč a střílel mezi
nás ze tří ručnic; i vystřílev jel pryč. A oni Brodští dobytek zajali.
Jíra z Nové Vsi [sv. p.]. Mikeš z Nové Vsi [sv. p.].
Duchek z Nové Vsi [sv. p.].
R. rV. 1. E. 4. b. Sro7. SYědomí č. 1889 na str. 479.
1891.
Mezi Heřmanem z Petrovic s jedné, a panem Václavem Bezdružickým z Kolovrat oc s strany
druhé. 1511, 4. listopadu.
Feria III. ante Leonardi. Petr z Nového města od svatého
Jindřicha z Mihulovic domu u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když
pan Petrovský seděl na hradě Pražském, přišel ke mně syn jeho Petrovského, jsa
služebníkem u pana Košáteckého, a pravil, že otec jeho pan Petrovský kázal, abych
já mu kuoň, kterýž sem měl u sebe jeho Petrovského, vydal. I nebylo mne doma,
a žena mu ho nedala pojíti. Když sem přišel, ptala sě mne, má-li jej vydati, a já
sem jí rozkázal, aby vydala, poněvadž pan Petrovský rozkázal. Potom, když sem
opět doma nebyl, pojal ten kuoň jeho Petrovského syn, ale byl služebníkem u pana
ArchiT Český XIIL 61
482 D. XIIL Registra soudu komorního.
Košáteckého. Toho já nevím, kázal-li jest Petrovský či nekázal; než slovem jeho
jest kuoĎ vj^mluven.
R. IV. 1. K 7. a.
1892.
Mezí Bartošem od Ruože červené z domu někdy pánuov z Rožmberka v Starém méstě Praž-
ském puovodem s jedné, a Antošem soukeníkem, měštěnínem Nového města Pražského, po-
hnaným s strany druhé, o klenoty. 1511, 5. listopadu.
Feria IV. ante Leonardi. Marta soukenice, městka Nového
města Pražského, u. p. n. k. s. t. : To mi jest v paměti, že když umřela nebožka
Markéta, manželka Bartošova z domu Rožmberského, v domě svém na Novém městě,
nalezla sem prsteny stříbrné, šestnást jich bylo, a dva křížky, jeden pozlacený
a druhý nepozlacený, také stříbrný, a korálový páteř a řetízek stříbrný v malé tru-
hlici. Při tom stála Marta sladovnice. I dala sem je Antošovi soukenníku, měštěnínu
Nového města Pražského, v ruce. A bylo to všecko v čepečku. I dal dceři mé ten
čepček, ale klenoty všecky ty nevím, kam jest děl; než viděla sem, že jest je zase
do truhlice vložil ; pak ta truhlice tu zuostala panu Bartošovi, ale já nevím, klenoty
kam sú sě děly. Potom vyšed ven Antoš ze sklepu: Pam' Marta! Poď, pohleďme na
ty zlaté, jaké jsů. Pak všedše do sklepu zase, nalezli sme groše v velké truhle.
Marta Kárnice je s pytlíkem vyňala z truhly i dala je panu Antošovi v ruce, a pan
Antoš je vsypal do medenice; a já sem mu řekla: Crčí ty groše, nesypte jich do
medenice. A on sypal mi je do klínu. Potom s Martu Eárnicí vsypali sme je do
pytlíku zase, a pan Antoš vložil je zase do truhly. I zavřevše sklep, šli sme pryč;
ale pan Antoš klíče vzal od sklepu.
Marta sladovnice, městka Nového města Pražského z Šilin-
kové ulice, u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, když sem byla ve sklepě v domě
na Novém městě, tu kdež manželka Bartošova, který jest v domě Rožmberském,
umřela, tu sem viděla, že pan Antoš soukeník z truhlice vyňal klenoty, prsteny.
Bylo jich šestnást, pozlacené i nepozlacené, a páteř korálový. Vohledav je i vložil
je zase do té truhlice, a groše bílé v koženém pytlíku vyňav také on pan Antoš
z truhly, vohledav je i vložil zase.
V sobotu před svatým Klimentem [22. listopadu]. Pavel tovaryš
soukenického řemesla, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n,
k. s. t. : Když umřela Markéta Bartošova žena, který jest v domu páně Rožmber-
ského, přišel tam Antoš soukeník do jejího domu na Novém městě Pražském, i hle-
dajíce ve sklepě též nebošce Markétě šlojíře, čím by ji zavili, nalezla jest Mikulá-
šova žena, Marta soukenice, v truhlici v brunátném feflíku prsteny a páteře zavá-
Svědomí h rohu sv. Martina 2. 1511. 483
zané. I vohledav je Antoš, vrhl je do truhlice. A ta truhlice tu vostala s těmi
klenoty ve sklepě. A týž Antoš soukeník vzal od sklepu klíče.
R. lY. 1. J. 30. a. SroY. syědomí č. 1887 na str. 477.
1893.
Mezi Janem Pechancem z Královic, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a knězem
Matiášem z Třebska, mistrem špitálským oc, i vším konventem téhož kláštera s strany druhé.
1511, 5. listopadu.
Feria IV. ante Leonardi. Duchek Břežák z Milčovsi rychtář,
člověk páně Pechancův, u. p. n. k. s. t: To mi jest v paměti, že pan Pe-
chanec, kdyžkolivěk přijel po úrok na svatého Havla neb na svatého Jiří do Mil-
čovsi, že jest nebožtíku Václavovi Pšovskému [ze Pšova] vdycky dával kopy dvě,
tři na nějaký list, kdež jemu Václavovi padesát kop dlužen byl.
Vaněk krčmář z Milčovsi, člověk páně Pechancuov, [sv. p.].
Václav Rys z Milčovsi, člověk páně Pechancuov, u. p. n. k. s.
t.: To mi v paměti, že náš pán dával nebožtíku Václavovi Pšovskému při každém
úroče, při svatohavelském i při svatojiřském, kopy dvě nebo tři anebo štyry. A to
já pamatuji, že sě dalo od desíti leth.
Jakub Hejtmanuov syn z Milčovsi [sv. p.].
Jan Foyt z Milčovsi, člověk páně Pechancuov, [sv. p.].
R. rV. 1. K 8. a. Sro7. SYédomi č. 1866 na str. 463.
1894.
Mezi panem Wolfem Ryzmberským z Janovic s jedné, a panem Mikulášem z Říčan a na
Štěkni s strany druhé, o perly. 1511, 6. listopadu.
Feria V. Leonardi. Joannes písař páně Wolfuov u. p. n. k. s.
t. : Toto mi jest dobře v paměti a sem toho dobře svědom, že před léty, když pán
muoj, pan Wolf Ryzmberský, ještě byl na Ryzmberce, já jsa u něho písařem, při
tom sem byl, že pan Mikuláš Eavka z Říčan poslal jest pánu mému panu Wolfovi
služebníka svého Václava Němce, a píše a prose, aby mu pójčil deset lotuov perel;
kdež pán muoj k žádosti jeho puojčil jest jemu deset lotuov perel a po témž Vá-
clavovi Němcovi je poslal.
[Později připsáno:] Anno domini MDXIF feria II. die invencionis
sancte Crucis [3. května]. Fabián Lestrl ze Gdyn u. p. n. k. s. t.: Před
některými časy, když pan Wolf z Janovic Ryzmberk držel, tehdy pan Mikuláš Kavka
poslal ku panu Wolfovi služebníka svého Němce, prose jeho pana Wolfa, aby mu
pójčil desíti lotuov perel. Tu sem já při tom byl, když mu jich pójčil, a jest mi to
dobře svědomo.
R. IV. l J. 29. b. Sro7. STědomf č. 1861 a 1860 na str. 454 a 469.
61*
484 D. XIII. Registra soudu komorního.
1895.
Mezi panem Michalem z Chlumu a z Košmberku puoYodem s jedné, a panem Václavem
z Říčan a na Podmoklech pohnaným s strany druhé, o sedm kop gr. 1511, 6. listopadu.
Feria V. die Leonardi. Jan z čeština Kostela, písař páně Mí-
ch aluov JMti, u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře svědomo a v paměti, že páo
muoj JMt, pan Michal, upomínal Václava Říčanského při počtu z sedmi kop grošuov
českých pójčených. A týž Václav z Říčan řekl jest, že jest je dal Hynkovi Nakse-
rovi. A to týž Václav provésti měl, i neprovedl.
Šimek písař páně Michaluov z Kostelce [sv. p.J.
Petr písař páně Slavatuov z Chlumu [sv. p.].
R. IV. 1. K. 8. b.
1896.
Mezi panem Michalem z Chlumu a z Košmberku puovodem s jedné, a panem Václavem
z Říčan a na Podmoklech pohnaným s strany druhé, o to, kdež bral s lidí jeho Michalových.
1511, 6. listopadu.
Feria V. die Leonardi. Jan z Štěštína Kostela, písař pána
svého JMti, u. p. n. k. s. t. : To mi jest dobře svědomo a v paměti, že Václav
Ríčanský pánu mému JMti, panu Michalovi Slavatovi z Košmberka počty dělal; ale
z těch peněz, kteréž měly přijíti pánu mému JMti panu Slavatovi z těch lidí, kteříž
v puohonu položeni jsú, že jest z těch peněz pánu mému JMti počtu nedělal.
Šimek písař z Kostelce [sv. p.]. Petr z Chlumu písař [sv. p.].
Jan Dub z Kasáni c, páně Michala Slavaty z Košmberka člověk,
u. p. n. k. s. t. : Dal sem panu Václavovi Říčanskému puol kopy grošuov ; pak potom
mě pan Václav Ríčanský vsadil pro puol třetí kopy osm grošuov, a potom mě dal na
rukojmie na hotové penieze. I zastavil sem mu rukojmie Pešíka z Hrozaic a Pmochu
z Vlkové, a ti za mne slíbili do Vti neděl. Pak sem já je vypravil, když ten čas
přišel, jako dobré lidi. Tomu již dvě létě minuly. K tomu sme napomínáni nebyli
od té chvíle.
Prokop z Vlkové, služebník páně Michala Slavaty, u. p. n. k.
s. t.: že sme slíbili za Duba panu Václavovi Říčanskému za puol třetí kopy a za
VIII grošuov do pěti nedělí. A potom Dub k nám přišel v těch pěti nedělech, pravě
nám, že jest nás již vypravil jako dobré lidi, a z toho nám děkoval. A od té chvíle
žádný nás z ničehéhož nenapomínal, až teď tepruv.
Jíra Pesík z Hroznic [sv. p.].
Pavel z Pobipes, člověk páně Slavatů. u. p. n. k. s. t.: Byl sem
dlužen pánu JMti nadepsanému loučních a lesních peněz V kop grošuov a pět
grošuov českých, i dal sem je panu Václavovi Říčanskému. I když mě jest z těch
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1511. 485
peněz napomenul Jan písař páně JMti, tehdy sem já pojal s sebú tři čloyěky, i šel
sem ku panu Yáclavovi a naponoienul sem pana Václava před těmi lidmi, aby mi ty
penieze dal. A on mi tak pověděl, že jest pánu JMti učinil počet ze m kop grošuov
bez Vti grošuov vše českjxh. A pán jest tomu odpor učinil. A vostatek mi pan
Václav řekl dáti, i nedal.
Vaněk z Pobipes u. p. n. k. s. t.: Když byl Pavel pánu JMti svému V
kop grošuov dlužen za lesy a za luky, tehdy jej páně písař z toho napomínal. I pojal
mě jest Pavel a Duba a Tomíčka z Easanic ku panu Václavovi Říčanskému, napomí-
naje jej z těch peněz. A on pan Václav Pavlovi pověděl, že jest za něho pánu JMti
počet udělal ze III kop grošuov. A pán tomu odpierá.
Jan Dub z Easanic [sv. p.].
Vávra z Čeština Kostela u. p. n. k. s. t. : Dělal sem u Podmuk na
lese z XVI grošuov bílých, i řekl za mne dáti panu Václavovi Říčanskému ourok.
Vondra z Podole u. p. n. k. s. t: Že jsem dal za Vávru XVIte grošuov
českých úroka panu Václavovi Říčanskému.
Jan Průča z Milotic u. p. n. k. s. t: Měl sem při s panem Václavem
Říčanským vo jednu kopu grošuov, když sem byl vostal ouroka po dvakrát A když
mě jest pan Václav z ní napomenul, tehdy sem já mu ji uručil dobrými lidmi,
a potom sem mu ji dal. A toho sú svědomí ti dobří lidé, kteří sú za mě slíbili.
Jíra z Hro znič u. p. n. k. s. t. : Vyručili sme Průču z Milotic od pana
Václava Ríčanského po jednu kopu grošuov. I tomu sú tři léta, a nikda nás pan
Václav z toho dluhu nenapomínal. A Průča potom zšel se s námi, poděkoval nám
a pověděl, že nás jest vypravil jako dobré lidi.
Jíra Fučík z Vlkové [sv. p.].
Kříž z Milotic u. p. n. k. s. t. : Když sem zaseděl starého ouroka XL
grošuov bílých bez puol groše českého, i v tom sem fraymarčil dědinou s Janem
Tkadlíkem. I přidal mi Jan Tkadlík ty peníze, a pan Václav Říčanský ty peníze
vzal nadepsané. A toho sú svědomí rychtář od čistna Kostela, neb sú u něho kla-
deny, a Tkadlík náměstek muoj.
Jan z Čenovic Tkadlík u. p. n. k. s. t.: Položil sem Křížoví XL grošuov,
když sme fraymarčili na dědinu u rychtáře v čestnokostele. A pan Václav je vzal
za Kříže v úroče.
Václav z Čestná Kostela rychtář u. p. n. k. s. t: Položil Jan Tkadlík
XL grošuov u mne na právě Křížoví z Činovsi. Ty pan Václav Éíčanský vzal v úroče
starém z Činovic za Kříže. I nevostává Kříž z těch ouroků starých Činovských nic.
Beneš z češtině Kostela u. p. n. k. s. t.: Že pan Václav Říčanský
viní mě z úroka z jedné kopy grošuov a ze IV grošuov vše českých; a já sem mu
všecky dal a nic sem pánu JMti nezadržel.
486 D. XIII. Registra soudu komorního.
Václav z Češtině Kostela rychtář u. p. n. k. s. t: Dal sem za Be-
neše úroka panu Václavovi Říčanskému XVI grošuov bílých, a též na jiný úrok
puojčil sem mu VTII grošuov, a vo vostatek Beneš učet se s panem Václavem, že
mu nic nezuostává u mne v domě.
Šimon ze dvora z Karlovic u. p. n. k. s. t. : Že mám činiti s panem
Václavem Ríčanskýra vo puol třetí kopy grošuov, z kterýchž mě pan Václav viní.
A já sem mu je dal a nic mu nejsem dlužen. A mám na to svědomie Pavla z Kar-
lovic souseda, a znal mi se před ním pan Václav, že mu nic dlužen nejsem a že
mě nemá z čeho napomínati. A k tomu mám také na svědomie faráře z Češtině
Kostela; neb jest nás pan Václav předen zavolal a před ním pověděl, že mu nic
dlužni nejsme a že nás nemá z čeho upomínati.
Pavel z Karlovic u. p. n. k. s. t.: Že pan Václav Ěíčanský pověděl
před farářem Češtněnským, že nejsú ze dvora z Karlovic nic dlužni a že jich nemám
z čeho viniti.
Vondra od čestně Kostela u. p. n. k. s. t.: Řezal sem sekaninu u pana
Václava Říčanského. I měl mi pan Václav vyraziti úroka VI grošuov bílých. A toho
jest neučinil. A mlátil sem dva dni; za ty mi také měl vyraziti II groše na úroče,
a také mi nevyrazil.
Martin Pivce z čenovic u. p. n. k. s. t: Když sem u pana Václava
Říčanského dělal, i voddělal sem u něho jednu kopu grošuov na úrok, a on pan
Václav jest té jedné kopy grošuov za mě ouroka nedal.
Kuba z Ghotimiřic u. p. n. k. s. t. : Že sem koupil u pana Václava
Říčanského les za pět a za puol kopy grošuov, a že sem mu těch puol kopy a pět
grošuov dal, a na to sem teď zprávu učinil, a k tomu mi Jan truhlář z Břaslavic
peněz puojčil. A již tomu minula tři léta před svatým Václavem, a nižádný mne
z toho nevinil.
Matěj z Černčic u. p. n. k. s. t.: Vinil mě pan Václav Říčanský z Viti
kop a ze XXti grošuov českých, a já sem je jemu dal, a toho pokázati mohu svě-
domím ; a na LXX grošuov bez dvú, za to sem správu učinil, a k tomu ještě svědka
mám na XLII grošuov bílých.
Jan Jech ze Gestíně Kostela podruh, služebník páně Svád*
buov, u. p. n. k. s. t: Že sem toho dobře svědom, že Matěj z černčic dal pana
Václavovi Říčanskému IV kopy X grošuov českých úroka.
Burjan z Čenovic [sv. p.].
Kříž z Ž a n d o v a u. p. n. k. s. t. : Že sem dal Mikulášovi z Nešpeřic puol
kopy V grošuov, aby je dal panu Václavovi Říčanskému. A ty mu jest Mikuláš dal.
A k tomu mi pan Václav dlužen byl V grošuov bílých ; těch mi také nedal od diela
od hráze.
Svědomí k rohu sv. Martina 1. 1511. 487
Jíra krčmář z Petro vic u. p. n. k. s. t. : Byl sem dlužen panu Václa-
vovi z Říčan puol třetí kopy grošuov a patnást grošuov vše bílých, a mám na to
svědomie Lána z Kasanic a Václava mlynáře z Podpetrovičí, že sem mu je dal.
Václav mlynář z Podpetrovičie u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti,
že když sem vyručil z vězenie Jíru krčmáře z Petrovic od pana Václava z Říčan,
kdež témuž panu Václavovi dlužen byl puol pátý kopy grošuov míšeňských a groš,
slíbil sem zan na ten zpuosob, aby vyplnil polovici ve dvú nedělech a druhů polo-
vici v druhých dvú nedělech: tu jest mne Jíra krčmář vypravil jako dobrý člověk,
a dal jemu panu Václavovi té puol pátý kopy grošuov míšeňských i ten groš.
Jakub Lán z Kasanic [sv. p.].
Jan Chotěměřička z Chotěmiřic u. p. n. k. s. t: Jest mi to v pa-
měti, že sem byl zaseďal pánu svému panu Michalovi za úřadu pana Václava
z Říčan puol druhé kopy grošuov českých; dával sem ty peníze panu Václavovi po
dvakrát, a dodal sem mu štyry bílé, když řekl, že mu sě nedostává starých ourokuov ;
a těch dvadcet bílých že sem mu dal, rychtář Čestínský toho svědom.
Réha z Ger no vic u. p. n. k. s. t. : Vyručili sme Jana Chotka z Chotě-
miřic od pana Václava Říčanského na postavenie, že byl dlužen týž Jan panu Vá-
clavovi ourokuov starých puol druhé kopy grošuov českých. I dal je témuž panu
Václavovi po dvakrát; po druhé mu sě nedostalo štyř bílých, a my rukojmie do-
pójčili sme mu jich. A pan Václav jemu Chotkovi pověděl: Vyplň staré ouroky.
Kříž z Mil o ti c u. p. n. k. s. t: To mi svědomo, když sme slíbili panu
Václavovi z Říčan za Jana Chotěmiřičku za úroky za puol druhé kopy grošuov
českých, kteréž zaseďal, i dal jest mu té puol druhé kopy grošuov českých.
Vaněk z Petrovic u. p. n. k. s. t. : Dal sem panu Václavovi Říčanskému
štyrydceti bílých grošuov bez jednoho, a on mě nevymazal; mám na to svědomie
krčmáře z Petrovic.
Jíra z Petrovic u. p. n. k. s. t: Jest mi to dobře vědomo, že Václav
z Petrovic dal panu Václavovi Říčanskému štyrydceti bílých bez jednoho ouroku,
a on ho nevymazal.
Jíra Fučík z Vlkové u. p. n. k. s. t. : Jest mi to v paměti, že sem
dal panu Václavovi Říčanskému, když u našeho pána byl purkrabí, štyry a padesát
grošuov bílých. Z toho mne neupomínal nikdy až tepruv.
Matěj Mašek ze Kněze u. p. n. k. s. t: Vyručili sme Jana Prášila
od pana Václava Říčanského pod základ pro dvě kopě grošuov českých ouroka. I vy-
pravil nás on Prášil. I šli sme ku panu Václavovi, a on nás rukou dáním propustil.
Řéha z čenovic [sv. p.].
Jan Kabát z češtině Kostela u. p. n. k. s. t.: Zuostal sem byl ouroku
v
panu Václavovi Říčanskému šestnást grošuov bílých, i voddělal sem mu jich na plotě
488 D, Xni. Registra soudu iomomiho.
a Podmokl, tak že těch šestnást bílých on pan Václav měl za mě dáti panu Micha-
lovi, našemu pánu.
Beneš z češtině Kostela u. p. n. k. s. t.: Dělali sme na pletích
u pana Václava v Podmoklech, i měl sraziti šestnást grošuov bílých on pan Václav
Janovi Kabátoví za to dílo, ješto týž Kabát ouroka byl těch šestnást grošuov bílých
zuostal panu Michalovi JMti. I nesrazil.
Kuba příjmím Kubál z čenovic u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti
a vědomo, že sem dal tři kopy grošuov českých panu Václavovi Říčanskému a patnáct
grošuov českých. I to sě nalézá, že jest mě on nevymazal.
Mikuláš z čenovic u. p. n. k. s. t: To mi jest vědomo, že sem dal
panu Václavovi ouředníku štyry kopy a sedmnáct grošuov vše českých tak s tím,
což sem vodpás na volech a voddělal i dal.
Matěj Matyka z Tamberka u. p. n. k. s. t: Dal sem panu Václavovi
Říčanskému, když byl u pána ouředníkem, tři kopy grošuov českých lesních peněz
tímto zpuosobem : že sem dal rybníkářóm kopu grošuov českých z rozkázánie jeho
páně Václavova, puol druhé kopy grošuov českých samému panu Václavovi a potom
opět puol kopy grošuov českých.
Matěj Kápla z Tamberka u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest
Matěj Matyka v mém domě panu Václavovi Říčanskému dal puol druhé kopy grošuov
českých lesních peněz.
Martin Podolák z čeština Kostela u. p. n. k. s. t: To mi svědomo
a při tom sem byl, že Matěj Matyka dal panu Václavovi Říčanskému puol kopy
grošuov českých lesních peněz. A pan Václav dal je rybníkářóm, a Matyky jest
nevymazal.
Pavel z Karlovic u. p. n. k. s. t: Jakož pravil pan Václav Říčanský,
že bych mu zuostal sedm grošuov českých, nevostal sem peníze za jeho onřadn
nikdyž, a nikdy mě z toho nenapomínal.
Jan z Nešpeřic Markvartuov u. p. n. k. s. t. : Dal sem schovati
rychtáři Čestínskému Matějkovi štyrydceti grošuov českých ouroku, aby dal panu
Václavovi Říčanskému. A rychtář mu jest dal. A pan Václav rychtáři řekl: Neber
od žádného bez písaře. A mám na to dva svědky, že jest ten ourok pan Václav od
Matěje rychtáře vzal, Duba rychtáře z Vlkové a Prokopa Zemana také z Vlkové.
Jan Dub z Kasanic u. p. n. k. s. t: Když sem byl rychtářem r Víko-
vicích, napomínal pan Václav z Říčan Jana Markvartova z Nešpeřic z ouroka. A on
tak pověděl: Však sem jej dal rychtáři Matějkovi z češtině Kostela. I šel jest Jan
Markvartuov k Matějkovi rychtáři tázat sě ho, dal-lí jest panu Václavovi ten úrok
štyrydceti grošuov českých. A Matějka šel s ním ku panu Václavovi. I řekl jest pan
Svědomí k rohu sv. Martina 1. 1511. 489
Václav Matějkovi : A tys dal rychtáři, ale potom ho bez písaře neber. I neupomínal
jest pan Václav Jana Markvartova více. A tomu sou štyři léta.
Prokop z Vlkové [sv. p.]
VaněkzOužic: Mám při s panem Václavem Éíčanským vo štyrydceti grošuov
českých a o puol groše ; ty sem mu dal, a toho jest svědom rychtář z Tamberka Špíčník.
Jan s Nešpeřic, Markartuov syn, u. p. n. k. s. t: Vzal pan Václav
Říčanský od Jirsy z Nešpeřic štyrydceti grošuov českých. Pak pan Václav jim jich
přel. I potom se poznal pan Václav, že jest pozapomněl a že jest je vzal od téhož Jirsy.
Mikuláš z Nešpeřic u. p. n. k. s. t.: že jsem já vzal penieze od Kříže
z Šandova a od jeho mateře, a čet sem je na stole v parkaně před maštalí na če-
štině Kostele puol kopy V grošuov, a ty sem penieze dal panu Václavovi Ěíčan-
skému, kteréž jest sám pan Václav táhl. A V grošuov, kteréž byl dlužen pan Václav
Křížoví za dielo, srazil také na úroče.
Vondráček Huňáček z Tamberka u. p. n. k. s. t.: Dal sem panu
Václavovi XVI a puol groše ouroku a X grošuov vše českých popivného, a nevostal
sem mu nic penieze jednoho [dlužen].
Jana Chaloupková z Tamberka n. p. n. k. s. t.: Že mi zuostává na
sv. Jirský ourok, kterýž minul, pan Václav Říčanský XX gr. bílých.
J í r a z O u š i c u. p. n. k. s. t. : Kdež mne viní pan Václav Říčanský z puol
druhé kopy 11 grošuov českých, že sem mu je dal, a nic mu dlužen nejsem. A mám na
to svědomie Jana, páně Zajímačova člověka, kterýž se mnů přijíti nemohl, že jej zbil kuon.
Václav Mykán z Čakanova u. p. n. k. s. t.: Jakož mě viní pan Václav
Říčanský z puol kopy VI grošuov, kteréž sem já jemu dal a nic jemu dlužen nejsem.
A na to již jsem zprávu učinil.
Matěj Kápla z Tamberka u. p. n. k. s. t: Že Václav Mykán dal mi
puol kopy grošuov českých peněz gerlických, abych já je dal panu Václavovi ĚíČan-
skému; kteréžto penieze já panu Václavovi sem dal za Václava Mykaná ůroka.
Burian z Čenovic u. p. n. k. s. t.: Že sem dal panu Václavovi Ěíčan-
skému dvě kopy puol jedenáctá groše českého, a potom sem mu dal LXXXV grošuov
bílých. A na to mám svědka Martina Pivcze z čenovic.
Martin Pivcze z Čenovic u. p. n. k. s. t.: Byl sem při tom, když jest
dal Burian z Čenovic panu Václavovi Ěíčanskému LXXXV grošuov českých.
Jiřík z Vlkové u. p. n. k. s. t.: Že sem dal panu Václavovi Ěíčanskému
XXti grošuov bílých, a on mi jich zapřel. Potom sem nan svědomie uvedl, že mi se seznal.
Jíra z Mitrova u. p. n. k. s. t. : že když jest pan Václav Říčanský za-
pieral Jiříkovi z Vlkové XXti grošuov bílých, tehdy jest on Jiřík dovedl toho mnú,
že mu jest je dal, a já sem toho dobře svědom.
R. lY. ]. K. 21. a.— 27. b. Srov. předcházející svédomí S. 1S96.
Archiv Český XIII. 62
490 D. XIII. Registra soudu komorniho.
1897.
Mezi panem Janem Špetlí z JanoYÍc s jedné, a panem Bernartem z Walšteina s strany druhé.
1511, 7. listopadu.
Feria "VI. post Leonardi. Havel z Bělé u. p. n. k. s. t.: To jest mi
T paměti, že pan Michalec nebožtík [seděním na Boleslavi] ráčil učiniti rozdělenie
cestami Hlásnicí, kteráž běží od Bezdězi k Bezdědicím; co jest na západ slunce
k Bezdězi, toho užívati měl úředník pan Hrušovský, který byl na Bezdězi; s druhé
strany té cesty Hlásnice na vajchod slunce užívati měl pan Jan Těžký, úředník na
Bělé. Pak cesta silnice, kteráž běží z Bělé do Němec, ta dělila hory, lesy až k mostu
novému k vodě PlouČnici. Což jest na západ slunce k Polomeným horám, toho uží-
vali k Bezdězi. Byl jest rybář Lipolt ve vsi Mimoni. Ten tu řeku Ploučnici najímal
a platil polovici s té řeky na Bezdězi. Což jest s druhé strany na východ slunce
té silnice, kteráž do Němec běží k novému mostu, té strany k Bělé užívali všemi
věcmi. Tak sě pamatuji, a jest mi již vokolo šedesáti let.
Václav hajný z V oken u. p. n. k. s. t : Tak paměť má jest, že nebožtík
pan Michalec měl ouředníka pana Jana Huňatého na Bělé, a na Bezdězi pana Petra
Hrušovského. Pak po tu cestu Hlásnici stal sě rozdíl panem Michalcem nebožtíkem:
což bylo k vajchodu slunce po tu cestu Hlásnici, toho užívali k Bělé, a co bylo
k západu, toho k Bezdězi. Jest pak jiná cesta, silnice; ta dělí také, tak že co jest
s té strany na západ slunce, to k Bezdězi, a co na vajchod slunce, to k Bělé. Vedle
té cesty silnice voda jest Ploučnice; s té puol vody plat šel k Bezdězi a s puol
vody k Mimoni. A jest mi již vokolo devadesáti leth.
Beneš z Katusic, páně Stranovského člověk, [sv. p.].
Mikuláš z B řez o víc u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, když sem byl
hajným za pana Jetřicha na Bělé, poslal po mě pan Špetle do Březovic, abych
k němu přišel. Tu jest ke mně mluvil: Mikuláši, prodáváš mi les muoj, který jest
k zámku Bezdězi po cestu Hlásnici, která běží od zámku k Bezdědicím. Budeš-li
mi více prodávati, budu tě trestati, že sě tebou jiní káti budou. A potom po druhé
mluvil se mnú jeda mimo Březovice, též abych neprodával toho lesu, který jest
k Bezdězi po Hlásnici.
Jíra Smetanka z Březovic u. p. n. k. s. t. : Jest mi v paměti : za ne-
božtíka pana Jetřicha Buštěhradského byl ouředník pan Leva na Bělé, i jel s námi
na lov. Tu sě sjeli u shnilých mostuov se panem Václavem, který byl úředníkem
na Bezdězi. Tu jest pan Václav panu Levovi nedal léceti tu u shnilých mostuov
u té silnice, která běží k Mimoni, pravě on pan Václav, že sou to grunty pána
mého k Bezdězi.
Simon Sich z Čisté u. p. n. k. s. t: To mi v paměti, že pan Leva byl
ouředníkem u pana Jetřicha na Bělé. I kázal nám pan Leva na lov jeti. Jeli sme
Svědomí k rohu sv. Martina 1. 1511. 491
tou silnicí, kteráž běží k Mimoni, i chtěli sme léceti na shnilých mostích pod touž
silnicí. V tom pan Václav ouředník páně Špetluor přišed řekl panu Levovi, aby ne-
lécel, že sou to grunty pána mého k Bezdězi, že já nedám léceti. I lécíno jest;
proto ale nevím, kterak sú ouředníci sě o to srovnali.
Tuoma Vrabec z Čisté [sv. p.]. Adam z Čisté [sv. p.].
R. IV. 1. K 28. a. SroT. SYědomí č. 1712 na str. 368.
1898.
Mezi panem Zdeňkem z Elínšteina oc s jedné, a purgmístrem a konšely města Brodu Českého
i vší obcí s strany druhé, o voves. 1511, 8. listopadu.
V sobotu před svatým Martinem. Petr rychtář z Nové Vsi u.
p. n. k. s. t. : To mi v paměti, když sem byl podle jiných veden na voves páně
Škvořeckého k Tismicím, tu sem viděl na jednom místě zmatený; ale nevím Čím.
Dále pak byl shnilý a nebylo do něho nic.
R. IV. 1. E. 6. a. SroT. sTědomí č. 1889 a 1890 na str. 479 a 481.
1899.
Mezi Annu z Kopidlna oc s jedné, a panem Zdeňkem z Elinšteina oc s strany druhé, o Subu.
1511, 8. listopadu.
Sabbato ante Martini. Mandelena z Mrzek vzavši to k své víře
a k své duši, svědčila takto: To jest mi svědomo, že jest pan Jan, nebožtík páně
Zdeňkův votec, dal paní Anně z Kopidlna, své manželce a páně Zdeňkově mateři,
mocně šubu Černým aksamitem pošitú; nepomním, kuní-li či sobolovu; vo kterúž
pan Zdeník ji paní Annu pohnal.
R. IV. 1. E« 9. a.
1900.
Mezi paní Annu z Kopidlna oc s jedné, a panem Zdeňkem z Klinšteina s strany druhé.
IĎll, 8. listopadu.
Sabbato ante Martini. Mandelena z Mrzek vzavši to na svú víru,
na svú duši, seznala takto: To mi svědomo, že jest devět krav přihnáno na Škvorec
od pana Zdeňka, paní Anniného bratra, a tu sú zuostaly. A pan Zdeněk jí jich
vrátiti nechce.
R IV. 1. K. 9. b. SroT. předcházející STědomí c. 1899.
1901.
Mezi Bartošem od Buože červené z domu někdy pánuov z Rožmberka s jedné, a Antošem
soukeníkem, Nového města Pražského měštěnínem, s strany druhé, o groše. 1511, 8. listopadu.
Sabbato ante Martini. Pavel, tovaryš soukenického řemesla,
62*
492 D. XIH. Beffistra sotidu komomiho.
měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t: Přišel pan Antoš
soukeník, měštěnín Nového města Pražského, s panem Yelvarským a s Makoderou
a Řehoř soukeník do domu na Novém městě Pražském k nebožce Markétě, ženě
Bartošově, kderý jest v domě Rožmberském v Starém městě, i hledali sú po smrti
též nebožky Markéty, ženy Bartošovy, v tom domě jejím na Novém městě Pražském
peněz před polednem neb o poledni. Tu sem já přišel k nim, a voni sě mne ptali,
vím-li, kde peníze, abych jim pověděl. A já sem jim řekl: Kopajte! I šel sem od
nich pryč. Toho já nevím tu chvíli, nalezli-li sů co čili nic. Potom jsú přišli, když
kumplety zvonili, pan Antoš a Velvarský a Řehoř, měšťané Novoměští, ptajíc sě
mne, vím-li, kde peníze, ke mně tuze mluvíce, abych jim pověděl. Já sem jim pověděl, že
já nevím; vy víte. I řekli ke mně: Musíš kopati. Já sem jim řekl: Kde rozkážete,
toť já učiním. I kázali mi nahoru. I šel sem, a v ouličce jdúce do kuchyně, tu sem
kopal. Udeřil sem dvakrát neb třikrát, porozuměl sem, že sú peníze, nechtěl sem
kopati, kázal sem jim: Račte vohledati sami, abych neroztrúsil. Tehdy oni vzemše
pytlík s těmi penězi, šli do kuchyně. Potom vohledavše, řekli: Kdež budeme víc
kopati? Já sem řekl: Kdež rozkážete. I kopal sem hned od téhož místa nedaleko.
Tu opět sem porozuměl, že sú peníze. Řekl sem jim : Račte ohledati. A tu ohledavše,
vzali sú opět druhý pytlík. Potom když sú dobyli, opět vohledali. Potom svíčku
sobě rozsvietiti rozkázali, hledali, zda-li by sě co kde vytrúsilo. I vohledavše, že
nic roztrúšeno nebylo, vzavše peníze, šli pryč.
K rV. 1. E. 9. b. SroT. SYědomí ó. 1887 a 1892 na str. 477 a 482.
1902.
Mezi Ofkú Přínskú z Kuncdorfu s jedné, a knězem Matiášem z Třebska oc, mistrem
špitálským 90, s strany druhé, o klenoty. 1511, 8. listopadů.
V sobotu před svatým Martinem. Anna Nosálka, hospodyně
z páně z Plavná domu na Malé Straně, vzavši to k své víře a k své duši,
takto seznala: Tu sem byla při tom, když Augustin biskup nebožtík biřmoval paní
Ofku, paní Donatovů. A biřmoval ji Ofkou.
Dorota Nosálka, na Novém městě Pražském obývající, vzavši
to na svú víru, na svú duši, takto svědčila : Znám paní Ofku Donátovou z mladosti,
a jiného ména jí nevím než Oíka, a tím jménem Ofka biskup Augustin nebožtík
biřmoval ji v Slovanech. Při tom sem byla.
[Později připsáno:] Feria IV. post Ambrosii [7. dubna] léta MDXIL
Jan Zeman z Nového města Pražského u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti,
že když sem byl u nebožtíka pana Alše Vřešfovského a u paní Ofky Přínské, že jí
paní Ofce vdycky Ofka říkali. A potom, když byla biřmována v Slovanech od nebo-
Svědomí h rohu sv. Martina 1. 1511, 493
žtíka pana biskupa Augustina, že jest také na tom biřmování Ofkou od téhož pana
biskupa menována.
R. IV. 1. K. 11. a.
1903.
Mezi Václavem Buožkem, Starého města Pražského měštěnínem, s jedné, a Petrem Haléřem
z Jičíněvsi s strany druhé. 1511, 10. listopadu.
MDXF v pondělí před svatým Martinem. Štěpán postřihač,
Starého města Pražského měštěnín, u. p. n. k. s. t.: Když sem přišel
k Petrovi Haléřoví na Nové město k Štrábochovuom, napomenul sem ho z dluhu
z puol devátý kopy grošuov českých a jedenmezcítma grošuov českých. Tehdy on
Haléř znal sě k tomu pravě, že dá, než pryč odjede. I tomu dosti neučinil.
R. rV. 1. K. 12. b.
1904.
Mezi Václavem Ruožkem, Starého města Pražského měštěnínem, s jedné, a Janem z Vrchotic
na Janovicích s strany druhé. 1511, 10. listopadu.
FeriaH. ante Martini. Štěpán postřihač, Starého města Praž-
ského měštěnín, u. p. n. k. s. t. : Když sem přišel k Janovi Vrchotovi k Čer-
veným zvonem na Nové město Pražské, napomínal sem ho z dluhu z puol sedmy
kopy grošuov českých a šestmezcítma grošuov českých. Tu jest on řekl dáti, než
pryč pojede, ty peníze. I nedal.
R. IV. 1. K. 13. a.
1905.
Mezi Václavem Ruožkem, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a Mathiášem Dežím
s strany druhé. 1511, 10. listopadu.
Feria H. ante Martini. Štěpán postřihač, měštěnín Starého
města Pražského, u. p. n. k. s. t. : Přišel sem na hrad ku panu Mathiášovi
Dtóí i napomenul sem ho z osmnásti kop grošuov českých bez desíti grošuov českých.
Řekl jest on Mathiáš, že chce rád dáti, i před panem Bohuslavem Chrtem k tomu
dluhu sě seznal.
R. IV. 1. K. 13. b.
1906.
Mezi Zdeňkem Kladenským z Kladna s jedné, a Markétu z Rakovníka s strany druhé.
1511, 10. listopadu.
Feria II. ante Martini. Mikuláš Čapek, měštěnín města Ra-
kovníka, u. p. n. k. s. t. : To mi vědomo, když sě dožádal mne Václav písař,
nebožtík muž Markétin, abych jel s ním do Prahy, leželi sme tu v Oujezdci pod
494 D. XIII. Eegistra soudu komomiho.
Kladnem u sestry jeho Václavovy. Na zajtří ráno, když sme sě pryč strojili do
Prahy, vynes on Václav s sestru svů peníze s pytlíkem ze sklepu a dal mi je, abych
je vložil na vuoz do truhlice. A já sem je vložil do truhlice. I jeli sme do Prahy
ku panu Vlčihrdlovi, kdež nyní Péro bydlí. Tu jest on Václav poručil, abychme je
přebrali a ssumovali, co jest jich. I bylo jich některá kopa, štyry neb pít, a sto
kop na míšeňsko. Pak jest týž Václav vzal je od nás a vsul do pytlíka toho, nevím,
kam jest je děl; než potom po smrti jeho Václavově Markéta, jeho manželka, do-
žádala sě mne s Rubínem, abychme ssumovali ty peníze, kteréž měl Zikmund lovec
královský u téhož nebožtíka Václava, manžela jejího, tři sta kop grošuov míšeň-
ských. A my sme nalezli tři kopy zlatých uherských a načtli. Potom ona vzavši
vsula je do váčku a nesla je ty zlaté do sklepu zase. A zase vyšedši vynesla nám
měšec s penězi. Vynesši řekla nám: Toto má býti sto kop Kateřininých, sestry ne-
božtíka Václava, jejího manžela, a bodaj jich bylo kop padesát. I vzala je táž Mar-
kéta zase a schovala.
Petr Rubín, měštěnín města Rakovníka, u. p. n« k. s. t.: Když sem
byl požádán některé léto minulé od nebožtíka Václava písaře, manžela Marketiného,
abych s ním jel do Prahy, i udělali sme nocleh u sestry jeho, u Kateřiny v Oujezdě
pod Kladnem. Potom když sme přijeli do Prahy ku panu Janovi Vlčihrdlovi do
toho domu, jako Péro bydU, i dal mi jest týž nebožtík Václav peníze s pytlíkem
tvarožným s voza a kázal mi, aby je nesl na mazhauz nahoru, a rozkázal mi, abych
je přebral s Mikulášem čápkem a zvěděl, co které mince jest. A já sem to k jeho
žádosti učinil. A když potom přišel, tázal sě, co jich jest, a já nad každú hromadu
napsal, co jich jest; i ssumoval nebožtík sám, i bylo jich některá a sto kop míšeň-
ských. A on vsypal je do pytlíka jiného nového i nesl je pryč. A potom po smrti
jeho žádala jest Markéta, manželka jeho, mne a Mikuláše Čapka, abychom k ní šli
a tu summu, kterúž jim dal schovati Zigmund lovec královský, abychom ssumovali.
A když sme zlaté přečtli, kteréž nám ukázala, i pověděla táž Markéta, že sě ta
summa Zigmundova najde. Potom sšedši do komory i přinesla měšec s penězi a řekla
k nám: Tutoť by mělo býti sto kop Kateřiny, sestry Václavovy, bodaj jich bylo
padesát, jáf nevím, kamf jest je on děl.
Dorota z Jeruzaléma v Starém městě Pražském u. p. n. k. s. t.:
To mi jest v paměti, že trestala Markétu z Rakovníka Kateřina, její nevěsta, tak
jí pravieci: Mohla si dobře bez té starosti bajti a mně mé dáti. A ona Markéta
řekla: Lidé mě na to vedli.
Paní Kateřina z Jeruzaléma u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že
Kateřina, nevěsta Markéty z Rakovníka, trestala jí Markétu a tak jí mluvieci : Mohlas
ty, paní Markéto, dáti mně mé bez souduov a nesnází. A Markéta jí odpověděla:
Vedli mě na to lidé. r. iv. i. K. 14. a. Sro?. STědomí č. ISSS na Btr. 448.
Svédomí h roku sv. Martina I, 1511, 495
1907.
Mezi Petrem Petřkem řezníkem, měštěnínem města HradiSté Hory Tábor s jedné, a Janem,
Petrem a Zdeňkem MaloYci, vlastními a nedielnými bratřími z Chaynoya, s strany druhé.
1511, 10. listopadu.
MDXI^ ferialLante Martini. Burian, měštěnín města Hradiště
hory Thábor, u. p. n. k. s. t. : Jest mi dobře rědomo, když sem jel z Krumlova
s jarmarku s Peléškem z Pacova, i řekl mi Peléšek: Buriane, mám dobré vyžle.
A já mu řekl: Daj mi je. A on řekl: A já dám. A já mu řekl: Pošli mi je po
někom. A on mi je poslal po řezníku. Tehdy potom prosil mě za ně Petřek řezník,
a já jemu je dal.
Václav Radkovec, měštěnín Táborský, u. p. n. k. s. t.: Stál sem
na rynku u nás na Táboře, a Petřek tržil pšenicí. A Lichvice Martin přišed, řekl
mu: Hyn tvé vyžle vedou. A on Petřek šel hned za tím sedlákem, zavolal vyžlete,
a ono naň skákalo. A týž Petřek vzal jej v náručie i řekl: Křečku, křečku, kdes
sě to vzal? I pustil jej zase. A sedlák ten řekl mu: Nech mi psa, však jest muoj!
A pochytiv jej, prch s ním do ulice. A Petřek za ním s Martinem Lichvicí běže,
řekl mu : Když jsi spravedliv, neutíkaj ! A tu sedlák dobyv za pasem sekeru, posípal
na Petřka. A Martin Lichvice vytrhl mu tu sekeru. Petřek řekl Martinovi Lichvi-
covi: Nech tak! A on nechal hned a povrhl sekeru na zemi. A Petřek popad vyžle
i řekl: Když jsi spravedliv, poď k rychtáři. A sedlák zuostal tu, nešel; a Petřek
vzav vyžle i šel domův.
Matěj Veselský, měštěnín Táborský, u. p. n. k. s. t.: To mi v pa-
měti, trefil sem sě k tomu, když Petr Petřek vábil vyžle od sedláka páně Malovcova
na rynku u nás, a sedlák ten zase k sobě jej vábil do třikrát asi, a vyžle běželo
od jednoho k druhému. Potom Martin Lichvice řekl Petřkovi: Petře, vezmi psa;
však víme, že jest tvuoj, víme, vod koho jej máš, že jej máš od Buriánka. Petřek
vzav psa v náručí, pustil ho zase. A sedlák popad psa i běžel s ním, a Petr s Lich-
vicí běželi za ním. Tu sem já viděl, že jest Petr nebil toho sedláka.
Jan Budín, řezník, měštěnín Táborský, u. p. n. k. s. t.: Tohoto
sem svědom: Přišel sem náhodou, an Petr řezník poříká sě o psa s páně Janovým
Malovcovým pacholkem. A on ten pacholek psa vzal i běžel s ním do ulice, a pan
Petr běžel za ním, a pan Martin Lichvice také za ním běžel. I vzal mu toho psa
zase pan Petr. A já sem tu neviděl, by on pan Petr Petřek toho pacholka bil ani
pan Martin Lichvice.
R. lY. 1. E. 15. b. SroT. STědomí č. 1880 a 1831 na str. 442 a 443.
496 D. XIIL Registra sotMÍu komorního.
1908.
Mezi Martinem Lichvicí, méšténínem Táborským, s jedné, a Janem, Petrem a Zde&kem Ma*
lovci, vlastními a nedílnými bratřími z Chaynova, s strany druhé. 1511, 10. listopadu.
Feria II. ante Martini. Václav z Tábora u. p. n. k. s. t.: Toho
sem dobře svědom, že jest Martin Lichvice, co se dotýče toho psa, že jest ho se
nedotekl ani ho bral; než stál tu při Petřkovi, kdy ho Petřek bral. A jakož pan
Jan praví, že by pacholka jeho bili, pravím, že ho jest žádný nebil ani se ho dotekl.
Matěj Veselský z Tábora u. p. n. k. s. t.: Dobře mi to jest svědomo,
že kdež pan Malovec pohání Martina Lichvici, pravě, že by jemu Martin Lichvice
psa bral; já k tomu sem se přitrefil, a u Martina sem psa neviděl ani jsem toho
viděl, aby mu jej bral.
Jan Budín, řezník z Tábora, u. p. n. k. s. t.: Že sem se k tomu
trefil, když se krykovali pan Petr řezník s pacholkem páně Malovcovým; tehdy pa-
cholek páně Malovcuov popadl psa i běžel s ním do ulice, a pan Petr běžel za ním.
Tehdy pan Martin Lichvice také za nimi běžel, a když sú oba spolu pacholka po-
stihli, pan Petr mu psa vzal. Ale pan Martin Lichvice jest ho nebral. A kdež pan
Malovec praví, že by pacholka jeho bili, toho sem já neviděl, by ho kto bil.
K IV. 1. K. 16. b. SroT. STědomí č. 1830, 1831 a 1907 na str. 448, 443 a 496.
1909.
Mezi MikuláSem z Hořic s jedné, a Albrechtem Rendlem z Aušavy s strany druhé.
1511, [10. listopadu].
Mikuláš Pecingar z Bydžína a na Eokoříně takto svědčil:
Že jest mi to dobře v paměti, když bylo u Hory, a král JMt ráčil úřad písařstvie
zemského od pana Albrechta Rendle vzíti, tu jest pan Mikuláš Žďárský prosil krále
JMti, aby ráčil rozkázati povědíti panu Hořickému, na jaký zpuosob jest pisařství
zdal. I když jest mu bylo rozkázáno, aby pověděl, i pověděl takto, že jej na ten
zpuosob vzdal, že mu král JMt měl dáti tisíc kop grošuov českých a list na ně
učiniti, a pan Rendl že mu měl puojčíti tisíc kop za štyry léta a dvě stě kop vy-
dávati do jeho živnosti. I tu jest pan Mikuláš Žďárský mluvil: Milostivý králi! Tu
ráčíte slyšeti, že pan Hořický vyznává, že ho tu pořádkem nevzdal, jakž zřízenie
zemské ukazuje. A pan Albrecht Rendl pověděl: A já sě znám, že sem mu řekl
pójčiti i vydávati, ale ne za úřad, než z své dobré vuole. I tak Žďárskému řekl:
Kdyť bych svuoj všecken statek dal z své dobré vuole, vím, že by jej přijal. A pan
Žďárský řekl: Ba přijal. I tu jest král JMt ten úřad k sobě přijíti ráčil. I prosU
zaň pan Rendl zase, a pan Pesík a pan Malovec a pan Hořický prosil také zaň.
A to beru k své víře a k své duši, že jest v pravdě tak, jakož se svrchu píše,
. •■^ .
Svědomí k rohu sv. Martina 1. 1511. 497
a což sem tuto syědčil, že panu Kendlovi i pann Hořickému jiného nevím co svěd-
čiti, než to, což svrchu psáno stojí.
R. IV. L K. 17. ft. Mikoláš Hořieký s Hořic byl neJT. písařem od r. 1602—1509, Albrecht Rendl
z OaSaTj ▼ L 1609 a 1610, a napotom do r. 1612 Zdenek MaloTec z ChejnoTa.
1910.
Mezi Václavem Polácským z Polák s jedné, a Martinem Bubnovic z Voradčova, člověkem
páně Wolfovým z Gutáteina, b strany druhé. 1511, 10. listopadu.
Feria n. ante Martini. Jiřík, krčmář ze Pšovlk, n. p. n. k. s. i:
Když Mareš jel z Rakovníka s trhu, tehdy za ním běžel kuoĎ vosedlaný, i vskočil
jim mezi klichny a porazil jim jednu klichnu. Tehdy Mareš házel a odházel ten
kuoĎ, a potom chtěli ten kuon do dvora vehnati a nemohli. Tehdy jim ten kuoň
po druhé vskočil mezi klichny zase. Tehdy sem na ně volal, aby kuon lapili. A žádný
k němu z nich nechtěl aneb nesměl. Tehdy pacholek Poláckého při tom stál. Tehdy
sem já mu řekl, aby ten kuoň polapil; a on pacholek Polácského pověděl, že jest
kuoĎ nešlechetný, že k němu nesměl. Tehdy tak naň dlůho házeli, až ho po druhé
od kobyl odházeli. A on po třetí opět mezi klichny vskočil, a oni naň házeli, až
mu voko vyházeli, i tepruv ten kuoň stál a dal se lapiti. A házeli naň dřievím.
Jan, kovář ze Pšovlk, u. p. n. k. s, t.: Když Václav Polácský poslal
ke mně kuoň, abych mu jej ukoval, a pocholek jej u mne uvázal za povodec; a já
potom když sem chtěl kuoň kovati, vzal jej pacholek za nohu, a kuoň mu nohu
vytrhl a utrhl se z povodce a běžal ze dvora. A já na pacholka zavolal, aby vrata
přiklopil. A on pacholek jakž vrata zavřel, tehdy se kuoň zase obrátil i běžel
k zídce, chtě přes ni přeskočiti. Tehdy trefil se pacholek muoj k tomu nesa pivo^
a já naň zavolal, aby mu nedal. A pacholek naň konví klátil. A kuoň přes to vždy
přes zídku skočil. I jel tudy Mareš s klisnami a s vozem, a ten kuoň hned se jim
mezi ty klichny vrazil a jednu porazil. Tehdy oni, kteříž sú při voze byli, odbili
jej od těch kobyl. Tehdy oni chtěli kuoň chytiti, a on se na ně zepnul a zase mezi
klichny vběhl. Tehdy Mareš nabrav dřievie přesekaného, chtěl na kuoň házeti; a já
naň zavolal, aby neházeli, ale aby jej raději chytili. A z nich žádný k němu nesměl,
ani pacholek jeho. Tehdy ten kuoň po třetí opět mezi klichny vskočil a odrazil
jednu klichnu, a já na ně zavolal, aby klichnu chytili a do dvoru uvedli. A ten
kuoň opět se zase k klichnám obrátil. A Mareš udeřil naň dřevem a v uoko jej
uhodil. Tehdy pacholek páně Poláckého Maršoví lál, a Mareš jemu pacholkovi zase
zláv, pověděl mu: Chtěl-lis kuoň mieti zdravý, bylof jej uvazovati. Cos chtěl, abych
já se tomu díval, ano mi se škoda děje? Ano by ty mi škodu dělal, i toběC bych
se bránil. A s tím hned jeli preč.
R IV. 1. E. 81. a.
ArchiT český Xni. 63
496 D. XIII. Registra soudu komorního.
1911.
Mezi Lidmílú Zlatníkovu, mě&tkú města Litoměřic, 8 jedné, a Valentinem z Lokoyec
8 strany drnhé. 1511, 10. listopadu.
Feria n. ante Martini. Jan Formánek z Lithoměřic soused n.
p. n. k. s. t. : Jakož sem pohnán od panie Lidmily Polencové, kdy, který den a který
čas její nebožtík Václav Zlatník, manžel její, nemocen ležel a kterak jest rozkazoval
koflík dáti Valentinovi Javoroví z Lnkovec a v Lithoměřicích : i toho já nepamatuji,
který den, než viem, že jest bylo v puostě. A což se koflíku dotýče dánie, to jsem
já prve svědomie dal listem pod pečetí městskú, a k němu se znám pod touto pří-
sahou a vuoli k tomu dávám, aby jej sobě kázala čísti. A což se dotýče toho, kdež
se na mně vyptává, při jaké jest paměti byl: toho já neumiem pověděti, než že mu
bylo dobře rozuměti, kdež pak v mém svědomí listovním i to se lépe bude rozuměti.
A což se Bohuslava dotýče, o tom mně nic svědomo nenie.
Tomáš konvář z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: Jakož jest mne pohnala
Polencová, kterého času a který den manžel její nemocen byl: to pamatuji, že jest
v puostě bylo; a v které paměti jest byl, to mi jest vědomo, že jest dobře mluvil;
a kterak jest ten koílík řiedil, že jiného svědčiti neviem co, než což sem Javoroví
z Lnkovec svědčil. A k tomu jest vuole má, aby sobě to dala čísti, když jí potřeba
toho. A co se Bohuslava dotýče, jakož jest mne pohnala, abych jí seznal, že jest
z hospody utéci chtěl a na cestě, když jsme domů jeli : já vo tom nic neviem.
Mathúš Kachtabský z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: Jakož pohnán
jsem k seznání Polencové, kterého času nebožtík manžel její rozkazoval dáti koflík
a na který den Valentinovi Javoroví z Lukovec: toho v paměti nemám, na který
den, než pomním, že jest bylo v puostě a že jest mu rozomně jej rozkazoval dáti,
že mu bylo dobře rozuměti. A jakož mě dále ptá, v kterých slovích: že já jí tu
vuoli dávám, kdež má prve zapsané svědomie, aby sobě kázala čísti. A co se Bohu-
slava dotýče, tu já seznávám podle jeho zprávy, že jest on před svědomiem neutíkal
ani po té při utéci jest chtěl ; neb jest s námi zase domuov přijel a na mostě ssedl
doluov a šel pěšky do města.
[Později připsáno:] MDXIP feria VL die Reliquiarum alias die Ge-
orgii [23. dubna]. Mistr Petr Meč, vikář kostela svatého Štěpána
v Litoměřicích, na tu přísahu, kterú učinil biskupu na přijímání svého kněžstvie,
svědčil takto: Když nebožtík Václav Zlatník v Lithoměřicích měl umříti, hleděl na
svého švagra Valentina Javora a řekl paní Ludmile, ženě své: Daj mému švagru
sekret! A ona řekla: Milý muži, však ho nemáš a prve kázals dáti svému bratru
panu Matoušovi. A on řekl: Co já vím? daj mu jiný; však prsteny máš.. Daj mu
také koflík dobrý; však máš ještě nedodělaných. Pan Valentin řekl: Milý pane, ne-
Svědomi k rohu sv. Martina 1. 1511. 499
žádám toho; však vstaneš a budeš zdráv. Budeš toho sám požívati. Potom počel on
Václav blázniti.
R. IV. L K 81. b. SroT. STědomí & 1808 na str. 427.
1912.
Mezi Anežku Lešanskú z Čečelíc s jedné, a panem Vilémem z WalSteina s strany druhé.
1511, 10. listopadu.
Feria II. ante Martini. Martin ze Zmřiečný n. p. n. k. s. t: To mi
v paměti dobře jest, když jest bylo na svatého Prokopa, tehdy jsme šli z rozkázánie
pana Štěpanicského, pána svého, s listem zatykacím k panu Vilémovi Špitálskému
na krunty jeho v Jilemnici. Tu jsme zatkli Petra z Hobšovic, jsúce na miestě paní
Anežky Lešanské. Tehdy mluvili smy panu Vilémovi: Teď máte list od pana Pem-
šteinského a tiem listem zataykáme Petra z Hobšovic, služebníka VMti, a tu žádáme,
jsúce na miestě paní Anežky, že se ráčíte zachovati ku paní Anežce podle práva
a země zřiezenie; a my jsůc na miestě paní Anežky, že jej ráčíte vydati paní
Anežce Lešanské. A pan Vilém pověděl, že já vydati nechci služebníka svého, než
že já od služebníka svého každému i paní Anežce spravedlivé učiniti chci, by
byl čert z pekla.
Jan z Jilemnice u. p. n. k. s. t: Když jesti bylo na svatého Prokopa,
tehdy sme šli z rozkázánie pána svého od pana Štěpanického s listem zatykacím.
Tehdy sme postihli Petra z Hobšovic na gruntích páně Vilémových Špitálského
v Jilemnici. Tehdy smy pana Viléma žádali, aby nám ho vydal na miestě panie
Anežky Lešanské. A pan Vilém nám ho vydati nechtěl a tu jest pověděl: že já
chci od služebníka svého spravedlivé učiniti, nerci-li paní Anežce Lešanské, ale
by bylo čertu z pekla. Potom sme zase šli po zatykač ku panu Vilémovi. A pan
Vilém nám ho zase vrátiti nechtěl a takto pověděl: že já se k němu přiznám a že
já ho zapřieti nechci.
Michálek z Jilemnice u. p. n. k. s. t. : Že mi jest to dobře svědomo, když
sme šli s listem zatykacím od panie Anežky Lešanské, tehdy smy zastihli Petříčka
u pana Viléma Špitálského na gruntích jeho, i žádali jsmy pana Viléma, jsúce na
miestě paní Anežky Lešanské, aby nám Petříčka vydal. A pan Vilém nám ho vy-
dati nechtěl a tak nám pověděl, že já chci od Petříčka, služebníka svého^ nerci paní
Anežce Lešanské spravedlivé učiniti, ale každému; neb sem jím dobře jist, byf pak
čert z pekla byl. A potom sme šli ku panu Vilémovi po list zase, a pan Vilém
nám listu dáti zase nechtěl a pověděl tak, že ten list tak dobře paní Anežka u mne
najde jako u sebe; neb já jí toho nezapřím. A k tomu pan Zahrádka pověděly
že jej paní Anežka tak ráda množ mieti u pana Viléma jako u sebe.
Thuoma z Jilemnice [sv. p.].
63*
500 D. XIII. Begistra soudu kamamího.
Feria m. ante Elizabeth [18. listopadu]. Jan, služebník páně
Arnoštu o v, [sv. p.].
R. IV. 1. L. 1. b.
1913.
Mezi MikuláSem z Pitkovic puoYodem s jedné, a Janem Kamenickým z PitkoYic pohnaným
s strany druhé. 1511, 10. listopadu.
MDXI® feria II. ante Martini. Éieha z Štiřína u. p. n. k. s. t:
Kdež přijel pan Jan Kamenický ku panu Mikulášovi na Pitkovice, prosil ho, aby
mu dal kuoĎ z vraná plesnivý. A pan Mikuláš mu jest jej dal; a pan Jan Kame-
nický řekl jest panu Mikulášovi zase dáti kuon hnědý anebo XXti zlatých uherských.
Václav, Pavluov syn z StranČic, u. p. n. k. s. t.: Že sem toho
svědom, že jest pan Jan Kamenický prosil pana Mikuláše Pitkovského za kuoň
z vraná plesnivý, a pan Mikuláš ten kuoň jemu panu Janovi jest dal. A pan Jan
panu Mikulášovi řekl jest dáti kuoň hnědý anebo XXti zlatých uherských.
Prokop z Pitkovic [sv. p.].
[Později připsáno:] MDXHferiaV. pro festoGeorgii [22. dubna]. Petr,
služebník pana Petra Karlíka, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když pan
Mikuláš Pitkovský přijel z Litomyšle, tu jest pan Jan Kamenický jeho pana Mikuláše
žádal, aby mu dal kuoň, srsti vlčaté byl. Pravě týž Kamenický, že mu chce kuoň
jiný také dáti anebo dvadceti zlatých uherských. I dal mu on pan Mikuláš kuoň ten
hned a prosil nás, abychme to pamatovali.
R, IV. 1. L. 3. a.
1914.
Mezi Purkarthem Točnlkem z Křimic s jedné, a Stefanem z Panthnova s strany druhé.
IĎU, 11. listopadu.
Feria m. die Martini. Martin z Křimic u. p. n. k. s. t.: Že pan
Purkarth ToČník dal panu Šteflovi dva koně za ten, jako jest u pana Holcichara,
a pan Štefan jest ty dva koně od pana Purkartha přijal. A jest mi to dobře vědomo.
Martin Hlaváček z Křimic u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře vědomo,
že pan Purkarth Točník z Křimic jest panu Šteflovi dal dva koně za ten kuoň,
kterýž jest u pana Holcichara, a že jest pan Štefl od pana Purkartha ty dva koně
za ten kuoň přijal.
Barthoš z Střížovic Buzdil [sv. p.j.
R. IV. 1. K. 17. b. SroT. STédomí č. 1706 na str. 854
Svždomí k rohu sv. Martina 1. 1511. 601
1915.
Mezi Janem Ebrfoytem z Krakova a Vondřejem z Pabijenic kupci s jedné, a Jiříkem z Do-
maňovic, Jakubem Mazánkem z Ealtúzu, Janem Šaynohou z Jaromíře a Janem Stařinem
z města Dyoru s strany druhé. 1511, 11. listopadu.
Jiřík Střiebrný z Králové Hradce u. p. n. k. s. t.: Že jsem přišel
ku panu Machkovi na Svinský trh do jeho domu, že jest se smlúva stala skrze
pana Jiříka Zmeškala a Mazánka z Kalthouzu a mezi Stařinem z Jaromffe, že
plátce jemu měli býti Ondřejovi a thovařiši jeho po XXV kopách každý rok na míšeňsko.
Machek z Koňského trhu z Králové Hradce u. p. n. k. s. t:
Toho sem dobře svědom, že jest ke mně poslal pan Yondřej do mého domu k sobě
Stařinu, a při tom byl pan Jiřík Střiebrný, a tu jsme je spolu smluvili v mém
domu na tento zpuosob, aby on Stařina platil jemu Ondřejovi každý rok po XXV
kopách na míšeňsko. A při tom byl pan Jiřík Zmeškal. A ostatek měli uručiti
hodnými lidmi jemu Ondřejovi.
Janata z Králové Hradce u. p. n. k. s. t.: Že sem byl pří počtu,
žádán jsa od obú stran, a pan Jiřík byl při tom Zmeškal a Mazánek, Stařín ze
Dvora, že kdy jsú počet udělali, že jsů také smlúvu s Polákem učinili, po XXV
kopách míšeňských že sú měli Polákovi platiti na roky rozdielné.
R. IV. 1. K. 18. a.
1916.
Mezi Trystramem z Lukavce s jedné, a paní Kateřinou z Koutuov s strany druhé.
1511, 11. listopadu.
Feria HI. die Martini. Jan Vorel, služebník pana Lukavec-
k é h o starého, u. p. n. k. s. t. : Když sem byl s panem Trystramem Lukaveckým
a s panem Václavem Mandelíkem u paní Katheřiny Vrabský, optal se jí pan Try-
stram : Znáš-li mi se k tomu, žes mě za to prosila, abych za tě slíbil ? A paní Ka-
theřina řekla: A já znám, ano jest tak. a já prosila.
R. IV. 1. K 19. a.
1917.
Mezi Markvartem Fryckem z Dalimiřic s jedné, a panem Janem Svojanovským z Bozkovic
s strany druhé. 1511, 11. listopadu.
Feria HL Martini. Václav z Stakořec u. p. n. k. s. t.: To mi jest
vědomo, že nebožtík pan Jindřich Svojanovský dal panu Markvartovi Frickovi zbroj,
dva plechy a vobojček. A paní potom po jeho smrti dvě zbroje, co na dva pacholky
záleží, a dva meče a šavli tureckou a dvě lučiště turecké, jako střílejí jimi, i všecku
střelbu, co k těm lučištěm příleží, a dala témuž panu Frickovi dvě sedla vokovaná.
502 D. Xin. Eegistra soudu komorního.
Blažek, služebník páně Markvartuov Frickuov, u. p. n. k. s. t.:
To mi jest svědomo, že jest nebožtík pan Jindřich Svojanovský, když přijel z Litho-
mysle, dal panu Markvartovi Frickovi jednu zbroj, přední a zadní plech, jako na
pacholka sluší, a potom po smrti nebožtíka pána paní dala mu dvě zbroje na dva
pacholky. A dala také jemu panu Markvartovi dvě lučiště turecké, jako jimi střílejí.
A dala mu šavli a dva meče a dvě sedle zasedacie.
R. IV. 1. L. 4. a. SroT. SYědomí o. 1649 a 1786 na str. 217 a 407.
1918.
Mezi Václavem Hrbkem, obyvatelem Starého města Pražského, s jedné, a Dorotu od Hory
Kutny s strany druhé. 1511, 11. listopadu.
Feria III. Martini. Kněz Jan z Domažlic, farář v Pardubicích,
na tu přísahu, kterú učinil biskupu na přijímánie svého kněžstvie, svědčil takto:
Sem toho svědom, ač měla-li jest jakú spravedlnost Dorota od Hory Kutny, jakož
sě pravila míti, že jest s ním s Václavem Hrbkem a knězem Korálem o všecko
smlouvu učinila křestansků a přátelská, a za to vzala od Václava Hrbka a kněze
Korala štyry kopy míšeňské, stříbrce picí a některé klejnotky víc k tomu, a za to
jest slibovala jich více nenapomínati z ničehož, dokud živa, děkujíc jim, že sů s ní
milosrdenstvie učinili. Tomu jest jíž k šesti letóm, což mohu pamatovati.
Panna Anna z Mezříčí u. p. n. k. s. t: Při tom sem byla, když Do-
rota od Hory schovanice Alenina od Hrbka brala dva rendlíky měděná, konev cínová
a medenici a páteř korálový a štyři kopy míšeňské a stříbro picí. A z toho jest
panu Václavovi Hrbkovi poděkovala: Pane Václave, děkujiť jakožto otci; více od
tebe nežádám. A tomu jest na léto na šesté; bylo to v pátek před zvoněním po-
lední mše v Tajně.
R IV. L L. 5. a. SroT. STédomí č. 1882 a 1883 na str. 472 a 474.
1919.
Mezi Markvartem Fryckem z Dalimiřic s jedné, a panem Janem Svojanovským z Bozkovic
s strany druhé, o pych. 1511, 11. listopadu.
Feria HI. Martini. Blažek služebník páně Frickóv u. p. n. k.
s. t.: Když mě pán poslal ku panu Janovi Svojanovskému na Skály s listem na
pacholka jednoho Jana Krká, který od pana Markvarta Frycka ušel pryč, písař ani
purkrabie nechtěli listu přijíti. Tehdy ten pacholek přišel do Turnova ku panu Try-
stramovi i pohruožky týž pacholek činil panu Markvarthovi. Pověděl pan Trystram
Janovi Krkovi: aby s tou řečí k němu nechodil. I šel zase na Skály i byl tam
a sloužil nahoře.
R. IV. 1. L. 6. a. SroT. STédomí & 1549, 1786 a 1917 na str. 217, 407 a 601.
Svědomí k roku sv. Martina 1. 151 í. 503
1920.
Mezi Jindřichem z Hodějova s jedné, a Matějem Euorkou, Tomáfikovým synem z KaliStě,
člověkem Petra z Doudleb, s strany druhé. 1511, 11. listopadu.
Fería in. die Martini. Šimon z Yolevce, páně Jindřichuov
člověk, u. p. n. k. s. t. : Když sem sě přitrefil do Větrova k Maršoví Blahoutovic,
udělal svádu Matěj Kuorka, Tomáškuov syn z Kaliště, a hned počátek učinil Kuorka,
a vadil se s jinými lidmi páně Petrovými, a Mareš Blahoutuov v to vkročil jako ho-
spodář, chtěje je v dobru vuoli uvésti; a on Kuorka v tom mrštil hospodáře Marše
Blahoutovic šavlí, v hlavu ranil ho. By mne nebylo, byl by jej zabil. Však sú při
tom byli jiní.
Feria V. Brykcii [13. listopadu]. Jan z Chlistova u. p. n. k. s. t. :
Přišli sme na Vše svaté dvě létě minule na Větrov, i svadili sě páně Petrovi lidé
i udělali na sě potržku. Éekl jim hospodář Mareš Blahoutuov, aby toho nechali.
A oni nepřestali. Tehdy Mikšuov syn z Volevce dal Kuorkovi kopisti, až sě pře-
vrhl; a druhaj bratr Kuorkuov chtěl ho retovati. A en Mikšuov syn mu také dal
kopisti, až se převrhl. Potom schytiv sě Matěj Kuorka i dal hospodáři Maršovi Bla-
houtovic šavlí, až se převrhl, a ranil ho nětco málo. Než páně Petrovi ti lidé s ním
Maršem sú svády neměli, než sami mezi sebú sě vadili.
Ve čtvrtek den svatého Brykcí [13. listopadu]. Pavel z Mozo-
lová u. p. n. k. s. t. : Přišel sem na Větrov k Maršovi Blahoutuovic ; udělali na sě
puotku páně Petrovi lidé. Šimon Mikšuov, když Matěj Kuorka chtěl na hospodáře
Marše Blahoutovic, řekl mu : Nebudete sě bíti, však ste jednoho pána. V tom Šimon
udeří Kuorku Matěje, až padl, a Kuorka schytiv sě, mina hospodáře Marše Blahou-
tovic, i pofal ho šavlí, až pad. A my sě k tomu přičinili, nedali sme se jim bíti;
byl by jeho Marše on Matěj Kuorka zabil, by nás nebylo.
R. rv. 1. L. 7. a.
1921.
Mezi Johanku z Chřenovic s jedné, a Janem Wayhákem z Koutuov s strany druhé.
1511, [11. listopadu].
Petr komorník desk zemských na tu přísahu, kterú učinil k ouřadu
komorničímu desk zemských, svědčil takto : Byl sem při tom, když pan Donát udělal
řeč ku panu Janovi Koucskému, aby roku přidali panu Martinickému, aby mohl své
věci volněji jednati a jim práv býti. Proti tomu pan Jan Koucký takto řekl, že
jeho věc nenie, že jest bratří jeho. Tehda k tomu pan Donát řekl: Ale uváže se
paní Johanka v ten statek. Proti tomu pan Jan Koucký řekl ku panu Donátovi:
Nechať sě uváže; chci jí dáti padesát kop na pomoc.
R. IV. L L. 8. a.
504 D. Xm. Eegistra soudu komorního.
1922.
Mezi Mandelenú, manželku Jindřicha z Skalice, s jedné, a Janem Kamenickým z Pitkovic
8 strany druhé. 1511, 11. listopadu.
Feria ni. Martini. Jindřich Loučenský z Kopidlna takto svědčil:
Jiného nevím nic právě, než když jest Jan Kamenický byl hospodou u Jindřicha
z Skalice v domě Pehmovském v Starém městě Pražském, i slyšal sem, že týž Ka-
menický měl nějakú puotku s Mandelenou hospodyní. Potom shledav sě s Kame-
nickým, votázal sem sě, jakú jest puotku měl s svú hospodyní. A on pověděl mi:
Dal sem jí políček. A já sem jemu řekl: Pro kýs to čert udělal, žes ženu bil?
A on mi řekl, že dávala mi lotry. A to beru k své víře a k své duši, že jest tak,
což tuto svědčím.
R. IV. L L. 8. b.
1923.
Mezi Martinem Radikovským z Hrádku s jedné, a Markvartem Svadbou z Otradovíc
s strany druhé. 1511, 11. listopadu.
Feria III. Martini. Jiřík Stříbrný z Hradce Králové u. p. n. k.
s. t.: Pan Martin Radikovský a pan Svadba přišli ke mně do domu; i koupil jest
pan Martin u mne kuon šváb za osmnást kop grošuov. A ty peníze sem já přijal
od písaře páně Sendražského, páně Benešova starého, za pana Martina Radikovského.
R IV. L L. 9. a.
1924.
Mezi Václavem Zimou z Novosedl s jedné, a Klimentem z Novosedl s strany druhé.
1511, 11. listopadu.
Feria HI. die Martini. Florian, měštěnín města Loun, u. p. n.
k. s. t.: Poslán sem byl od Zimy s Fridrichem Strupeckým do Žatce k Klímovi,
strajci jeho Zimovu, a to těmito slovy mluvili sme k němu, že ho pan Zima za
strajce nechce míti, neb mu tomu dosti nečiní, co jest mu slíbil. A Klíma jest nás
žádal, abychom my jeho Zimy prosili, aby k němu do domu jeho přijel anebo přišel
a tu s ním mluvil sám, voč by mu bylo potřebie. A on IQíma že chce proň pro
Zimu všecko učiniti, zač ho koli žádati bude, jako pro strýce svého milého. A my
sme Zimovi pověděli, co jest nám Klíma za odpověď dal.
R. IV. 1. L. 9. b.
1925.
*
Mezi Zigmundem z Lestkova s jedné, a Zigmundem Hromadu z Boršic s strany druhé.
1511, 11. listopadu.
Feria III. Martini. Řéha Řehák z Klecan, páně Zigmunduov
Svédomi k rohu sv. Martina h 1511. 505
HromaduoY člověk, u. p. n. k. s. t.: Že nevím, kdy jest ušel pryč Jiřík z Klecan,
páně Hromaduov člověk, kterého času neb před kterým svatým.
Jan Janata z Elecan, člověk páně Hromaduov, u. p. n. k. s. t.:
Žádá na nás pan Chvatěrubský, abychom mu pověděli, kdy jest Jiřík z Elecan, páně
Hromaduov člověk, utekl, před kterým svatým : a my nevíme, kdy jest utekl.
Beneš, řezník z Klecan, páně Hromaduov člověk, u. p. n. k. s.
t.: že nevím, kdy jest Jiřík, páně Hromaduov člověk, utekl, který den neb kdy.
Václav Eavka z Elecan [sv. p.].
Pavel z Elecan, páně Zikmunduov člověk, [sv. p.]
R. rV. 1. L. 10. a.
1926.
Mezi pani Elenou z Čečelic a na Tečiněvsi s jedné, a člověkem páně Janovým Sezemovým
Janem Eotasem z Malešova s strany druhé. 1511, 11. listopadu.
Feria HI. Martini. Jan, Starečkuov syn z Kochova, člověk
paní Alenin, u. p. n. k. s. t. : Zastihl sem Jana Eotasa z Malešova, člověka páně
Sezemova, an sekal a bral dříví v lese Tomkově rychtářově z Kochova. Tak mi se
vymluvil, že mi se řekl stavěti před Tomkem, rychtářem z Kochova.
Jaroš Mínek z Kochova, člověk paní Elenin, u. p. n. k. s. t.:
Edyž sme byli na paní díle, uhlédali sme Jana Eotasa, an jede z lesa veza dříví,
nevím z čího, než vím, že jest postižen od Jana Stařečkova syna, an roubá v lese
Tomkově rychtářově z Kochova. A toho sem já vědom, že jest sě přede mnů seznal
a tak pověděl on Eotas Tomkovi rychtáři, že přijdu do tvého domu a zaplatímf
jej. I nepřišel.
Kéha z Kochova, člověk paní Tečínské, u. p. n. k. s. t.: Že jel
páně Ouštěckého člověk Jan Eotas z lesa, i chtěl ho sstaviti Tomek rychtář, že jest
mu bral dříví. Ale náš ouředník nedal ho sstaviti, pravě tak, že sě on Eotas s týmž
Tomkem smluví. I nesmluvil sě. A řekl sě smluviti, i nepřišel na ten čas, když při-
jíti měl k Tomkovi.
Martin, písař paní Tečínské, u. p. n. k. s. t: Edyž nás paní poslala
ku panu Janovi na Oušť s Jakubem Polévkou z Kochova o člověka, kterýž jest dříví
porouhal v lese, Jan Eotas z Malešova pod Semížem člověku paní Aleninému Tom-
kovi skrz Maří z Kochova, aby jí to pan Jan ráčil oznámiti, jest-li to s jeho po-
volením. A on pan Jan pověděl, že nenie. Potom sme žádali ode paní pana Jana,
aby od člověka svého člověku panímu ten pych napravil podle zřízenie zemského.
Pan Jan tak pověděl: Třebas jej vodřete; jestliže jest sekal, musí dáti, by je měl
u čerta vzíti.
Archiv Český XIIL 64
506 D. XIII, Registra soudu komomíJu).
Jakub Polévka z Kochova, člověk paní Alenin, a. p. n. k. s. t.:
Když sme byli posláni od paní Aleny ku panu Janovi na Oušť s cedulí pro člověka
Jana Kotasa z Malešova, že jest pobral a poroubal dříví člověku jejímu Tuomovi,
rychtáři z Kochova, aby to ráčil oznámiti, s jeho-li jest to volí. A on pověděl: že
s mou volí nenie; třebas vy jej vodřete; jestliže jest roubal, musí zaplatiti, by měl
u čerta vzíti. A žádali sme, aby vod téhož Jana Kotasa pych napravil člověku paní
Tuomovi rychtáři.
R. rV. 1. L. 11. b. SroY. svědomí c. 1875 a 1879 na str. 469 a 471.
1927.
Mezi Janem Veseckým z Vesky s jedné, a Janem Levou z Brozánek s strany druhé.
1511, 11. listopadu.
Feria IIL Martini. Jan, rychtář ze Mšena, u. p. n. k. s. t: Trefil
sem sě k tomu, že pan Vršek nebožtík upomínal z dluhu, jsa nemocen, pana Jana
Levu, který jsi mi dluh dlužen, aby sě rozdělil věrně a právě s panem Janem
Veseckým, aby mu v tom právě udělal; všaks mu ujec. A menoval nebožtík Vršek
dvě stě kop míšeňských, a z těch peněz abyste zaplatili ten dluh do Bezdědic k za-
dusí. A prosím vás, nesuďte sě vo ně; učiňte sobě právě; však vám to přijde jako
s husy voda. Ale pan Leva jest sě k tomu dluhu znáti nechtěl. A pan Vršek ne-
božtík z toho sě naĎ velmi rozhněval.
Martin ze Mšena u. p. n. k. s. t. : Když ležal u mne nebožtík pan
Vršek nemocen, poslal po pana Levu, a on k němu přijel. I řekl mu pan Vršek:
Dlužens mi dvě stě kop a třinácte kop. Již sem teď, pane kmotře, podělil vás
s panem Janem Veseckým; milý pane kmotře, rozdělte sě věrně a právě s tím
ubohým mládencem s Veseckým; všakť vám to přijde jako s husy voda, abyste po
mé smrti vo ně nesoudili se. I svadili sě pan Leva s panem Vrškem vo ten dluh,
že není tolik dluhu. I jel pan Leva preč, a on pan Vršek kšaft již byl udělal. Pak
když sě svadili, tehdy jej ztrhal, tak řka: Nu nebudete sě vo ně sůditi: dám tomu
příteli, ješto sě vo to sůditi nebude. I poslal po Kosteleckého, po Jana Vojtěchova
syna, neb mu byl tetěný bratr, i mluvil: Bratře milý, teďt vodkazuji vám s Janem
Veseckým dvě stě kop a třináste kop míšeňských vše, štrnáste kop abyste dali do
Bezdědic k svatému Václavu, žef sú mi dali k víře schovati zádušních peněz, abyste
sě věrně a právě rozdělili vo těch dvě stě kop, že je vám s Veseckým dávám.
Jan ze Mšena u. p. n. k. s. t. : To mi jest v paměti, že sem psal ne-
božtíkovi panu Vrškovi kšaft. V tom kšaftu stálo, že jest mu dlužen byl pan Jan
Leva dvě stě kop a třináste kop na míšeňsko. Poručil Veseckému sto kop míšeň-
ských, a při panu Levovi nechal sto kop míšeňských, a třináste kop aby dali do
Bezdědic k božímu domu. Potom ten kšaft pan Vršek ztrhal i kázal jiný psáti.
Svědomí k roku sv. Martina ř. 1511. 507
A v tom kšaftu poručil Janovi Vojtěchovi z Kostelce a Janovi Veseckému z Vésky
dvě stě kop a trináste kop míšeňských, aby oni voba dva z toho dali puol štrnástý
kopy do Bezdědic k záduší. A ty peníze mají nalezeny býti u pana Jana Levý
z Brozánek, to jest těch dvě stě kop a trináste kop míšeňských,
a rv. 1. L. 12. b.
1928.
Mezi Janem Šlechtou ze Všehrd s jedné, a Janem Levou z Brozánek s strany druhé.
1511, [11. listopadu].
Jan ze Mše na u. p. n. k. s. t: Co sem kolivěk pravil a svědčil panu
Janovi Veseckému, že jiného nic nevím, než to, což sem svědčil prve k při páně
Janově Veseckého; nech sobě káže čísti.
Martin ze Mšena u. p. n. k. s. t: Že nevím jiného co svědčiti panu
Šlechtovi než to, co sem svědčil panu Janovi Veseckému; nechť sobě káže čísti.
R. rv. 1. L. 13. b. SroY. svědomí L 1927 na str. 606.
1929.
Mezi Zigmundem z Kamenné Lhoty s jedné, a panem Janem Špetlí z Janovic oc s strany
druhé. 1511, [11. listopadu].
Jan Všetečka z Čáslavě u. p. n. k. s. t. : Pravil jest Chvojka na
Franka, že jest měl oběšen být nad jinými zloději, a že jest Zigmunduov votec
pankhart, a Zigmund sám zrádce, a farář Zikmunduov bratr lotr, a starý rychtář šibal.
Matěj, řezník z Čáslavě, u. p. n. k. s. t. : Trestali sme Chvojku, pro-
tože jest on Chvojka pravil, že jest Franěk, měštěnín Čáslavský, hoden voběšení nad
jinými zloději, a dával Zigmundovu votci, že jest pankhart, a sám Zigmund zrádce,
a starému rychtáři, že jest šibal.
Šimon Popelka z Čáslavě u. p. n. k. s. t.: Počátek najprv udělal
Chvojka na pana Franka našeho měštěnína z Čáslavě, že jest hoden vroběšení vajše
než žádný zloděj ; a páně Zigmunduov votec že by byl pankhart, a Zigmund zrádce,
a starý rychtář že jest šibal, a Zigmunduov bratr farář že jest lotr.
R. IV. 1. L. 14. a.
1930.
Mezi Janem z Snětu s jedné, a Annu z Kácovce s strany druhé. 1511, 11. listopadu.
Feria TIL die Martini. Jan, rychtář z Tichonic, u. p. n. k. s. t:
Přišel sem k tomu s ujcem Anny z Kácovce, a prosila Anna z Kácovce s ujcem
svým pana Jana z Snětu, žádajíc ho za opatřenie, že se jí veliká křivda děje.
A milý pane, suď se vo mě, a žádám tebe za opatřenie. A pan Jan jí řekl: Milá
Anna, musím to učiniti, poněvadž toho na mne žádáš, ač mi do tebe nic nenie, neb
64*
I
508 D. XUI. Registra soudu hamorntho.
mi ani platuo dáváš. A to se dalo a rychtáře y Zdebuzevsi. A tak mu pověděla:
Milý pane, však se na své súditi nebudeš, suď se na mé a opatř mě. A pan Jan
již na to dal devieti poslóm po XIV groších českých prve i nynie.
J i ř í k z e P s á ř í u. p. n. k. s. t. : Že sem byl tu v Zdebuzevsi, přišla Anna
z Kácovce s ujcem, s rychtářem z Tichonic, proséci pana Jana Snětského pro pána
Boha, aby ji opatřil, že se jí veliká křivda děje. A pán jí pověděl: Milá Anna,
muožeš-li sobě jiného někoho za pána vzieti, já tobě toho rád přeji; neb mi již
platuov neplatíš, ale platíš paní Anně Bejšovcové, paní matce mé* A ona Anna řekla :
Milý pane! Již já vám to poroučím a prosím, nedajte mi křivdy činiti, sudte se
na mé, pokud mého statku stává. A pan Jan jí pověděl: Milá Anna, již já tě ne-
opustím, pokudž mne stává. A pan Jan nám dal svědkóm podle práva najprv šesti
a tuto podruhé třem.
Petr, rychtář z Debozevsi páně Snětského, u. p. n. k. s. t: Že
mi jest to dobře v paměti, že Anna z Eácova přišla ku panu Janovi Snětskému do
Stebozevsi s mateří a s ujcem, proséci jeho za opatřenie, že se jí veliká křivda děje
od pana Václava Dvoreckého. A pan Jan jí pověděl: Milá Anna, mně to nepříleží
učiniti; neb ty mi nic neplatíš, a já tebe ničímž neužívám, bych já měl své pro tě
nakládati. A Anna řekla: Milý pane Jene, již mě neopouštějte a opatřte mě v té
křivdě, kteráž mi se děje. Suďte se na mé, pokudž mého stává, a já vám nedám
nic vašeho škodovati. A pan Jan jí pověděl: Milá Anna, již já tě neopustím. Potom
pan Jan k ní poslal, aby mu Anna penieze zase navrátila, kteréž jest pro ni vy-
naložil, a ona nechtěla. Potom pan Jan dal skrze ni Annu IXti svědkóm po XIV
groších českých i prve i nynie.
[Později připsáno:] MDXII® v pondělí po svatém Benediktu [22.
března]. BarthoĎ z Rad oni c u. p. n. k. s. t. : To jest mi v paměti, že jest Anna
z Kácovce prosila pana Jana Snětského, aby ji opatřil v tom, že sě jí křivda děje
od Huolka, člověka páně Dvoreckého. A on jí pověděl, že já tě nevím kterak
vopatřiti, leč právem. Tu ona řekla jemu Janovi Snětskému: Suďte sě na mé na
všecko. A dal jest mi pan Snětský štrnást bílých od sedmi mil, neb jest sedm mil
z Radonic do Prahy, počítaje od každé míle po dvou bílou.
Martin z Radonic u. p. n. k. s. t.: To jest mi svědomo, když sem sě
přitrefil do Stebuzevsi do krčmy, tu jest Anna z Kácovce přišla s dědem svým
a s ujcem ku panu Janovi Snětskému, prosila jeho pana Snětského, aby ji vopatřil
v tom, že sestra její Voršila s mužem svým Réhú pobrala jí více, než měla pobrati.
A pan Snětský tak pověděl: Já bych tě rád vopatřil, ale musí vo to soudové býti.
Tu jest jí pan Snětský pověděl, že já chci tě rád vopatřiti, že nedáš za to žádného
peníze a k svému přijdeš zase, jestliže mi budeš v tom státi, jakos se mnů smlu-
vila, a jinému se žádnému nepřikazovati ; pakli mi v té řeči své státi nebudeš, tehdy
i
Svědomí h rohu, sv. Martina I, 1511. 509
já cožkolivěk na takové tvé soudy naložím, všemu svému budu chtíti, bych na to
peníz naložil. I potom vona zjinačíla mu, když se přikázala panu Dvoreckému.
A dal jest mi pan Snětský štrnást bílých, po dvou bílou vod míle ; neb jest vod nás
sem do Prahy sedm mil.
R. rV. 1. L. 19. a.
1931.
Mezi purgmistrem a konšely i vši obcí města Čáslavě s jedné, a panem Janem Špetll
z Janovic s strany druhé. 1511, 11. listopadu.
Feria III. die Martini. Jan Yšetečka z Čáslavě u. p. n. k. s. t.:
Když jsme trestali Chvojku: Milý Chvojko, máš pana purgmistra a pány. A Chvojka
tak odpověděl: I prvef jsú mi udělali právě a nynief by mi učinili páni vaši.
Šimon Popelka z Čáslavě u. p. n. k. s. t: Toho jsem svědom, že
Chvojka řekl o Fraňkovi, sousedu města Čáslavě, že jest vajše hoden voběšení, než
žádný zloděj. A o panu Zigmundovu otci Chvojka pravil, že jest byl pankharth, a pan
Zigmund že jest zrádce, a rychtář starý že jest šibal, a farář Zigmunduo bratr že
by byl lotr. I trestali z toho Chvojku a řekli jemu: Máš pana purgmistra a pány.
A Chvojka jim pověděl: I prveť jsů mi právě učinili páni, snad by mi učinili
i po druhé.
Vávra, sladovník z Čáslavě, u. p. n. k. s. t: Když jsem se k tomu
trefil, ano Chvojku tresčí z nějakých řečí neslušných, i řekli jemu: Chvojko, nech
těch řečí, máš pana purgmistra a pány. A Chvojka řekl: Jakoží jsů mi prve právě
udělali, též by mi i nynie udělali. A ukázav ruku. Chvojka řekl: Ano mi odjali mé
najmilejší. A já sem mu řekl : Chvojko, nemluv toho o paních Čáslavských ! Já bych
•v
nevzal najlepších dvů domuo v Čáslavi a mluvil to o paních, co ty. Chvojko, mluvíš.
A v tom chtěli, aby Chvojka uručil, a on uručiti nechtěl. A v tom jej vzali do vazby.
Matěj, řezník z Čáslavě, u. p. n. k. s. t.: Když sme my Chvojku tre-
stali, aby těch řečí nechal, a řekli sme mu : Máš, Chvojko, pana purgmistra a pány,
tehdy Chvojka řekl: Jakožť jsú mi prve právě učinili, téžť by mi i nynie učinili.
A s tiem jej vzal rychtář v trestání, protože nechtěl uručiti.
Michal, řezník z Čáslavě, u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo,
neb se to stalo u mne na pití. Zavolali mě jiní sousedé k tomu, když Chvojka
dával starému rychtáři šíbaly, a já jsem Chvojkovi pověděl, že já toho. Chvojko,
od tebe slyšeti nechci ; nech těch řečí ! Máš pana purgmistra a pány. A Chvojka mi
pověděl: Udělalif by mi páni právě jako prve.
Jan Manikuov z Čáslavě u. p. n. k. s. t.: Přihodil sem se k té věci,
když tresktali Chvojku. Tehdy ptal sem se, voč jest tu taková řeč a proč jej treskcí.
Tehdy mi pověděli sousedé: Haní Chvojka sousedy hanlivými slovy. Tehdy mu oni
510 D. XIII. Begistra soimíu komorního.
řekli: Chvojko, nech těch řečí a takových nepruo vodných ! Však provinil-li jest kto
tobě cos, máš pana purgmistra a pány. A on k tomu odpověděl : Prvěť jsú mi právě
učinUi, též by mi i nynie učinili. A já mu řekl: Co jsú tobě páni zlého učinili?
A on pověděl : Teď sem přišel o svú najmilejší. Potom mu jest hospodář velel uni-
čiti, a on nechtěl. Též panu rychtářovi, když jest přišel, nechtěl jest uručiti ani do
vazby jíti. A pro takovů věc vždy jej rychtář vzal do vazby.
R. rV. 1. L. 20. a. SroY. syédomí c. 1929 na str. 507.
1932.
Mezi Marthou Tichou z Limburka s jedné, a mezi Vítem Štemberkem, města Starého Praž-
ského měštěnínem, s strany druhé. 1511, 12. listopadu.
FerialV. post Martini. Vít Štemberk, měštěnín Starého města
Pražského, u. p. n. k. s. t. : To mi jest dobře svědomo, že jest přišel ke mně
s židem a jmenoval se Tichým, a co jsem před panem purkrabí do registr jeho se-
znal, že jsem pravdu pravil, a k tomu se přiznávám.
R. rv. 1. K. 18. b.
1933.
Mezi Janem a Vondřejem bratífílmi ze Rzavého s jedné, a Janem Žákovým synem z Eoli-
měfíc, člověkem páně Čabellckého, s strany druhé, vo herku. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Jíra z Eathaj u. p. n. k. s. t: Toho sem
svědom, když náš soused Svathon umřel, tehdy Žákuov Jan z Koliměřic pojal herku
s hříbětem z Svatoňova grunthu.
Jan z Rataj u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když náš soused Svathoh
umřel, tehdy Žákuov syn Jan z Koliměřic pojal jest herku s hříbětem z Svathonova
grunthu.
Jan Duškuo z Rataj [sv. p.].
R. IV. 1. K. 29. b. Při tom lístek, na kterém výpis tohoto syědomí s poznámkou: „F ^etick K. XXX".
1934.
Mezi Jindřichem Vojslavským z Vojslavic s jedné, a Voldřichem Popelem z Vesce s strany
druhé. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Matěj Macek ze Lhoty vzav to na svú
víru, na svú duši, svědčil takto : Když jest některý čas luoni přyel ke mně ouředník
páně Voldííchuov Popeluov jménem pan Jan do mého domu, pověděl, že puojde ku
panu hejtmanu na hrad. I chodil jest, i přišel zase a pan hejtman pan Jindřich také
oba do mého domu v Kolíně. Vyňal pan Jan vopasek i vysul peníze na stuol i četl
je. A když načetl, mohlo býti vokolo desíti kop, spíš mén než víc. I řekl panu Jin-
dřichovi : Pane hejtmane ! přijímajte peníze ! A pan Jindřich jemu řekl : Tu jest málo
Svědomí Je rohu sv. Martina 1. 1511. 511
peněz; máš-Ii víc, chceš -li mi všecku summu dáti, co mi má tvuoj pán dáti, tehdy
budu přijímati. A pan Jan mu řekl: Přijímaj peníze! A pan hejtman zase řekl:
Nezdá mi sě to učiniti, leč mi všecky peníze dáš. I s tím šel pryč pan hejtman.
I přišel zase s panem Valkounem a s panem Nosálovským; i votázal sě opět pana
Jana pan hejtman: Chceš-li mi tu summu všecku položiti, teda já chci přijímati;
pověz mi to. A pan Jan mu dal odpověď: Přijímajte peníze! A tak dlouho jiné mu
odpovědi pan Jan nedával než: Přijímajte peníze! A pan hejtman osvědčil to před
těmi dobrými lidmi, kteří tu byli, že bych já chtěl rád přijímati, kdyby mi chtěl
pověděti, chceš-li mi všecku summu dáti čili nechceš. A pan Jan mu žádné odpo-
vědi nedal, než: Přijímajte peníze.
R. rV. 1. K. 30. a.
1935.
Mezi Šimkem Vilanovým synem z Nadějkova, člověkem Petra z Doudleb, s jedné, a Jindřichem
z Hodějova s strany druhé. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Barthon Hlavně z Třieteže, páně
Sloupu o v člověk, u. p. n. k. s. t. : Toho sem dobře svědom, když jsem se trefil
k tomu, že přišel Šimek, Vilanuo syn, k Maršovi Blahouthovi do Větrova po bayka,
o kteréhož jsů prve smlůvu spolu měli, aby jej Šimek vzal k chování na poli.
A když Šimek přišel, tehdy hospodáře doma nebylo. I pověděl jest Šimkovi Píštěk:
Ponech toho do pondělka; zvieš potom v pondělí, budeš-li jej mieti zajieti čili nic.
A když oni řeči nechali, tehdy vložila se v to Píštková a pověděla : Simku, nebudeš
ho zajímati; neb rychtář nedá toho býka zajíti, že jest rychtář z Voledče slíbil za
puol kopy Michnovi za Píštka, a že ho nedá rychtář, leč mě prve vypraví z té
puol kopy. A pakli mě nevypraví, že já ten býk musím prodati a tím se vypraviti;
v
neb se nemám čím jiným vypraviti než tiem. A Simek Vilanuov k ní pověděl:
Prodáš-li, já budu chtieti peněz polovici bráti. A ona mu řekla: Nechovals, také
neber! Tehdy se potom mezi sebú o nějaký dluh povadili. A Vilan upomínal Píštka,
a Píštěk pověděl, že klamáš, bychť co dlužen byl. Tehdy Ondřej přiběhl mezi ně
s sekyrkou, a páně Petruov člověk udeřil Ondřeje tesáčkem.
R. rV. 1. L. 22. b. SroY. sYédomí & 1868 a 1920 na str. 466 a 603.
1936.
Mezi panem Janem Sezemou z Gustí oc s jedné, a paní Alenu z Čečelic s strany druhé.
1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Thuoma Vayprych z Malešova u. p. n.
k. s. t.: Že nám kázal Haura z Tečiněvsi porouhati les a potom jej pobrati vokolo
silnice, všem sedlákóm, kteří jsú les roubali.
R. IV. 1. L. 23. a. Srov. SYědomí č. 1926 na str. 306.
512 2>* XIU, Registra soudu komorního.
1937.
Mezi DÍYiiem z Eněžiček na Vysočanech s jedné, a Buryanem Šlibovským s strany druhé.
1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Jan z Eněžiček n. p. n. k. s. t: Toho sem
svědom, že pan Šlibovský honil a lécel tenata po gruntích páně Divišových a zabil
jelena. A kdež pan Burjan pohání pana Diviše pro pych, pravě, že bychme mu člo-
věka zbili: že sme ho nebili.
Kuba z Eněžiček n. p. n. k. s. t.: Že pan Burjan honil po gruntích
páně Divišových a lécel tenata a zabil jelen z pychu.
Jíra Strylan z Eněžiček u. p. n. k. s. t.: Že jsem toho svědom, když
mě pán muoj poslal pan Diviš ku panu Burjanovi s cedulí, aby prázen byl jeho
grunthuov všelijaká myslivostí, a když sem já panu Burjanovi ceduli dal, otázal se
mne pan Burjan: S kajms druhým? A já pověděl: S sousedem Eubou. A pověděl,
že jest panu Divišovi odpovědi netřeba, že já sám s panem Divišem o to rozmluvím.
A přes tu zápověď pan Burjan honil jest po páně Divišových gruntích.
R. IV. 1. L. 23. a.
1938.
Mezi Divišem z Eněžiček na Vysočanech s jedné, a Burjanem Šlibovským s strany druhé.
1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Jíra Strylan z Eněžiček u. p. n. k. s.
t. : To mi jest dobře svědomo, když se jest hádal páně Burjanuov člověk se páně
Žeužického, i byli sů páně Burjanovi v síni a páně Žeužicského před siení, tehdy
se velmi hádali, až k sobě i střieleli; tehdy vyskočil Šimek z sieně voknem s ko-
pisti, chtěje je bíti. A oni mu se bíti nedali a zbili jej samého; neb jest byl vedle
souseda svého.
R. IV. 1. L. 23. b.
1939.
Mezi Vilémem z Vřesovic s jedné, a mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Bíliny
8 strany druhé. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini, Jiřík z Libešovic u. p. n. k. s. t.: Toho
sem dobře svědom, že nás přinutili Bělští páni, že jsme dali po jedné kopě grošuov
míšeňských. A to bylo pro vězenie, když nás vyručili; proto jsme dáti musili.
Jakub z Libešovic u. p. n. k. s. t. : že jsme přinuceni od pánuov
Bělských, že sme musili po kopě míšeňské dáti.
Vondřej z Chauč u. p. n. k. s. t.: V paměti nemáme, by takové penieze
dávány byly pánuom Bělským od svády.
Svědomí k roku sv> Martina I, 1511. 513
Voldřich rychtář z Libešovic [sv. p.].
Václav z Libešovic [sv. p.]. Petr z Chauč [sv. p.].
R. IV. 1. L. 23. b.
1940.
Mezi Matějem Euorkou člověkem Petra z Doudleb s jedné, a Jindřichem z Hodějova
8 strany druhé. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Pavel z Mozolová u. p. n. k. s. t.: Toho
sem svědom, že se svadili pana Petra lidé sami v krčmě, a Šimon Hodějovského
člověk řeki: Nevaďte se, však ste jednoho pána. A v tom uhodil týž Šimon páně
Petrova člověka, až jej porazil. A druhý člověk páně Petruov chtěl prvnieho mstíti.
A Šimon porazil i toho druhého. A v tom se schytil páně Petruov člověk i uhodil
hospodáře, až padl. A my v tom přistúpili a jim sme se bíti nedali.
Voldřich z Bezděkova, páně Petruov člověk, u. p. n. k. s. t.:
Svadili sme se s Kůrkou o páně Petrova člověka v Hodějovského krčmě i schytili
sme se na se, a Eurka chtěl mě bíti. I schytil se nan páně Jindřichuov člověk i dal
Kurkovi lopatkou, až se převrhl. A v tom druhý páně Petruov člověk chtěl ho
mstíti. A on i tomu druhému dal lopatkou.
Jan Zelenaj z Chlistova u. p. n. k. s. t. : Když sme přišli k Maršoví
na Větroy dvé létě o Všech svatých, i svadila se dva člověky pána Petrovy, i řekli
sme jim: Nechtě té svády. A oni proto vždy se vadili, až se na se zchytili. I když
se na se zchytili, tehdy páně Jindřichóv člověk dal jednomu kopisti, až se převrhl,
páně Petrovému člověku. Tehdy druhý schytiv se, chtěl druhého mstíti, a on také
i toho druhého uhodil, až jej také porazil. I schytiv se ten první s šavlí, uhodil
hospodáře v čelo, až se převrhl, a já jej zavrhl voštěpištěm. Pak s hospodářem
páně Petrovi lidé nic sú neměli, než sami sú se svadili. A když sú se vadili, řekl
jim hospodář, aby té svády nechali. A řekl jim: Nechtě té svády.
R. rV. 1. L. 24. a. SroY. SYědomí č. 1920 na str. 608.
1941.
Mezi panem Zdeňkem z Elinšteina a na Škvorci s jedné, a mezi Jirsou Janem Prasátkovým
zetěm, a Janem Šoldíkovým synem, a Euotem s strany druhé. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Jiřík, písař pana Škvořeckého, u. p.
n. k. s. t. : Že některú chvíli poslal mne pan Zdeněk k purgmistru a konšelem
města Brodu českého vokolo svatého Václava některý čas, žádaje jich, aby mu ten
pych napravili od Jirsy Prasátkova zeti, a od Jana Šoldíkova syna a od Euota; neb
se pánu zdá, že jsú mu pych v tom učinili. I chtějí-li pánu napraviti ten pych, aby
iVrchlv Český Xia 66
614 D. Xin. Registra soudu komorního.
pánu to pověděli. A oni k tomu odpověděli: Když budem všichni pohromadě, že
pánu dáme na to odpověď.
R. rV. L L. 24. b. SroT. STédomí & 1889, 1890 a 1898 na str. 479, 481 a 491.
1942.
Mezi panem Zdeiikem z Klinšteina a na Škvorci 8 jedné, a mezi purgmistr^n a konšely i vší
obcí města Brodu Českého s strany druhé. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Jiřík, písař pana Škvorecského, u. p.
n. k. s. t.: Posílal mě pan Zdeněk k purgmistru a konšelóm města Brodu Českého,
že jich žádá vedle práva a zHezenie zemského, aby mu tu škodu napravili, kteráž
mu se stala od dobytka jejich, i chtějí-li pánu napraviti, aby to pánu pověděli.
A oni řekli: Když pohromadě budem, dáme pánu na to odpověď.
R. rV. 1. L. 24. b. SroY. SYédomí č. 1889, 1890, 1898 a 1942 na str. 479, 481, 491 a 513.
1943.
Mezi Annu z Kopidlna s jedné, a panem Zdeňkem z Klinšteina oc s strany druhé v té při,
kdež Anna pohání pana Zdeňka z svrškuov. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Katheřina, žena Jíry Rebiny ze
Š k v o r c e, u. p. n. k. s. t. : Toho sem svědomá, že u mne bylo VI peřin a v sedmé
peří bylo svázané v plachtu, a šest podušek a 11 polštáře, a bez jednoho XXti pro-
stěradl a II tlusté plachty nové, a Ižic stříbrem, těch počtu nevím, co jich bylo.
A paní mi přikázala, abych já toho před pánem nepravila. A já jsem toho před
pánem nemohla zapříeti, když se jest toho pán dověděl. A všecko to ode mne pán
zase pobral, co sem svrchu jmenovala.
Martha, Václavova Šmacha žena ze Škvorce, u. p. n. k. s. t.:
Že mi paní vydala dvě truhlice ručníkuov a ubrusuov, a při tom v těch truhlicech
taffath byl a XXIII cínových mís a kopa loktóv plátna. A kázala mi je vzieti od
běličky a kázala mi je schovati a proséci, aby pán o tom nevěděl. A mísy sem já
sama domuov nosila, a muž muoj plátno od běličky přines z Brodu. A měli po to
přijeti pan Loučenský ve tři hodiny na noc, aby o tom pán nevěděl, a měli to po-
brati. A to jest pan Zdeněk všecko pobral zase ode mne, což jest koli u mne bylo.
Alžběta, Šimona Zemka žena ze Škvorce, u. p. n. k. s. t. : Přijala
sem od paní Škvořecský IV peřiny a IV podušky a polštář a koltru, a ze čtyř koní
šle a nabedrnie. A za to mě prosila, abych pánu o tom nepravila.
Anka, klíčnice ze Škvorce, u. p. n. k. s. t. : Paní mi kázala nositi
k Rebínce VI peřin a v sedmé svázané peřie a VI podušek a II polštáře, a bez
jednoho XXti prostěradl a II tlusté, a Ižic těch nevím, co jich jest bylo, a k Šma-
Svědomí k rohu sv. Martina L 1511. 515
chove II truhlice a k Alžbětě Zemkové IV peřiny a IV podušky a polštář a koltru.
A to mi paní kázala a řekla, abych pánu nepravila.
R. lY. L L. 24. b. SroY. STédomí č. 1899 a 1900 na str. 491.
1944.
Mezi panem Zdeňkem z Elinšteina a na Škvorci s jedné, a Annu z Kopidlna s strany druhé,
o šubu. 15U, 12* listopadu.
Feria IV. post Martini. Jana, žena Jana Havlíčkova ze Škvore e,
u. p. n. k. s. t.: Toho jsem svědomá, když sem byla při smrti nebožtíka pána sta-
rého, že sem nic neslyšela, aby co pán řek paní o té šubě, a toho sem také svě-
domá, že jest pán přivolal paní a syna svého. I prosil syna za to, aby jí paní
křivdy nečinil, a jie panie také prosil, aby mu těžko nedělala. A pověděl jim, aby
se neroztrhávali a aby s sebů srovnávali. A při tom prosil syna svého, aby sirotkám
křivdy nečinil, a penieze, které jim sirotkóm vzal, aby jim zase navrátil. A prosil
syna za to, aby, s koho jest jako vinu vzal, aby jim to zase navrátil. A tu poručil
Thomanovi X kop grošuov českých, kterýž ho hliedal až do té smrti, a mně V kop
grošuov českých. Než když pán byl prve nemocen, to sem slyšela, že jest paní tu
šubu dal, ale při smrti žádné zmínky o ní neučinil.
R. IV. 1. L. 25. a. Sror. STédomí & 1899, 1900 a 1943 na str. 491 a 614.
1945.
Mezi Mikulášem z Vřesovic s jedné, a Janem a Litkýřem bratřími z EQKvic s strany druhé.
1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Jiřík z Vohnice ze vsi u. p. n. k. s. t.:
Jakož jsou páni Kozelkové pohnali pana Mikuláše pána mého, že jsú ti listové pánu
mému nedodáni, jakž ten pátek přede Všemi svatými.
Jakub z Němeček [sv. p.].
R. rV. L L. 26. b.
1946.
Mezi Šimkem a Urbanem z Žatce s jedné, a panem Jindřichem z Oudrče oc s strany druhé.
1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Vít, trubač z Třebšic Rozlezlých, u.
p. n. k. s. t.: Byl sem za bratra svého slíbil k Urbanovi sladovníku z Žatce za
dluh, že jest koupil slad od něho. I kázal jsem Urbanovi, aby přišel ke mně,
že já mu dám za něho, aby nehyndroval lidí pána mého. A on přišel do Mor,
a tu jest vzal kuon za ten dluh a vostatek nám zaplatil. A byl Šimek s Urba-
nem k tomu přišel.
66*
Ď16 D. XHI. Registra soiJkiu komorního.
Havel z Třebšic Rozlezlých u. p. n. k. s. t: Byl sem Urbanovi do
Žatce sladovníku dlužen, a strýc muoj jemu za mne slíbil. I když mě jest Urban
z dluhu napomínal, prosil strýc muoj Urbana, aby k nám přišel, že mu chce za mě
zaplatiti. A Urban s Šimkem do Mor přišel a od nás kuon koupil a v tom dluhu
jej vzal a vostatek nám doplatil.
R. rV. 1. Lu 26. a. SroY. svědomí é. 1869 na str. 469.
194?!
Mezi Václavem Varhaníkem z Prahy s jedné, a Janem Peniežkem, měStěnínem Starého
města Pražského,. 8 strany druhé. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Lidmila, mátě Vojtěchovy uzdářky
z Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Že nic jiného neviem, než že
jest nějaká žena se mnú ležala a potom ráno ode mne vstávši šla; a já nevím, ani
kto ani co jest byla, aniž viem, kam se jest ode mne děla.
Katheřina Vojtěchová uzdářka z Starého města Pražského,
u. p. n. k. s. t.: Když jest šla Katheřina Věžicská od muže, i byla u Peniežkuov,
i poslala Peniežková po mne a řekla mi: Katheřino milá, přijmi Katheřinu k sobě.
A já jsem šla domuov, a Peniežková ji ke mně po Dorothě dievce své poslala. Tu
jest u mne noc ležala. Tehdy když bylo na zajtřie, lál jest mi muž pravě, že nechce
mieti cizie ženy u sebe. A já jsem šla k Peniežkové zase s tou řečí, že já jie pře-
chovati nesmiem. Tehdy mi Peniežková řekla: Kterak já mám jedinou udělati,
že vozu žádného nenie ? A já jí řekla : Pro pána Boha, nečiňte toho ; nebtě žena
těhotná, aby se jí nic nepřihodilo a aby na cestě neumřela. A v tom sem šla od
Peniežkový domuov zase. A Peniežková poslala svů Duoru ke mně a pojala touž
Katheřinu zase. A potom tu jistu ženu Peniežková s jejím mužem smluvila a zase
mu ji poslala, a já sem jí s dievkú Důrou k Peniežkový provodila.
Zachariáš, kožišník z Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.:
Prodal jsem duom s pastorkyní Katheřinu společně Vítovi sladovníkovi za CC kop
míšeňských, a z těch CC kop míšeňských dostalo se Katheřině, pastorkyni mé, na
jejie diel LXXX kop míšeňských. A ona Katheřina vybrala jest ty penieze od téhož
Víta sladovníka, soukupa našeho.
R. IV. 1. L. 26. a.
1948.
Mezi Annou Bradačkou z Králové Hradce s jedné, a Bemáškem též z Králové Hradce
s strany druhé. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Jan kothlář z Hradce u. p. n. k. s. t.:
Že sem toho svědom, že Bradáč měl moc prodati a směniti statek svuoj, že měl
Svědomí Tc roh* sv. Martina h 1511, 517
s ním s Bernáákem smlouvu do svatého Jiří, aby svuoj statek směnil, a ještě po dvú
nedělí po svatém Jiří, a Bernáškovi že měl zase summu dáti jeho, a v tom Bradáč
prodal, že jest tomu dosti učinil. A panu Zigmundovi prodal za puol druhého sta
kop míšeňských, chtě jemu Bernáškovi summu jeho dáti a jemu tomu dosti učiniti.
A toho trhu jsú mu páni neráčili příti. A Bradáč mu neměl Bernáškovi odkud dáti.
A v tom Bemášek ten statek ujal. A v tom Bradáče vsadili do věže, a pan Zdeněk
Kostka ou psal, aby mu jej pustili. A páni jsú mu jej pustili. A Bradáč v tom
v Chlumci umřel.
R. IV. 1. L. 27. a.
1949.
Mezi panem Janem Špetlí z Janovic s jedné, a purgmistrem a konšely i vší obcí města
Čáslavě 8 strany druhé. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Matěj Škola, měštěnín města Čáslavě,
u. p. n. k. s. t. : Šel sem od pana Trojana i uzřel sem Chvojku páně Špetlova i za-
volal sem ho : Chvojko, poď, udělaj počet s Zigmundem. A on i šel ; a když sme tam
přišli k Zigmundovi, udělali počet, řekl mu Zigmund: Chvojko, ukradls mi škorní.
A Chvojka pověděl: Dal mi je pan Jiřík z Špetlova domu. A Zigmund mu řekl:
V hrdlo lžeš. A on mu zase hrdě odpověděl. A on Zigmund dobyv tesáku i ranil
ho. A potom sem já řekl Chvojkoví : Di z domu. A já potom také za ním šel.
Vávra sladovník, měštěnín města Čáslavě^ u. p. n. k. s. t.: Zač
mě jest pan Špetle žádal, že já nic nevím.
Jan Všetečka, měštěnín města Čáslavě, [sv. p.].
Jan Matěj, řezník z Čáslavě, [sv. p.].
Šimon Popelka z Čáslavě [sv. p.].
Jan Mamkuov z Čáslavě [sv. p.]. Michal z Čáslavě [sv. p.].
R. IV. L L. 29. a. SroY. SYédomí S. 1929 a 1931 na str. 607 a 609.
1950.
Mezi Janem a Bytkéřem z Hřívic s jedné, a Mikulášem z Vřesovic a v Uohnici s strany
druhé. 1511, 12. listopadu.
FerialV. post Martini. Jan z Křemže, člověk páně Eozelkuov,
u. p. n. k. s. t. : Zbil Eáču pastušinu z Křemže člověk páně Mikulášuov Vohnického
Jakub z Němeček.
Pavel z Křemže u. p. n. k. š. t.: Bil Jakub z Němeček Káču pastušinu
z Křemže na páně Kozelkovém grumtu.
R. rV. 1. L. 29. b. SroY. SYědomí č. 1946 na str. 616.
518 D. XIIL Registra soudu komorního.
1951.
Mezi Václavem z Štítného s jedné, a Janem z Vokova s strany druhé. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Václav Vácha z Oustrašína u. p. n. k.
s. t. : Když sem šel pro svú potřebu cestu, uhlédal sem, an pan Božejovský loví
v potoku v Lipinách.
R. rV. L L. 30. a. SroT. BYědomí c. 1716, 1716, 1720, 1790—1793 na str. 361, 363, 366, 409—411.
1952.
Mezi Václavem z Štítného s jedné, a Janem z Vokova s strany druhé. 1511, 12. listopadu.
Jíra z Oustrašína, člověk páně Štítného, u. p. n. k. s. t: Svědom
sem toho, když sem šel ku pánu svému, že sem mu pověděl, že dělají hrázi pan
Božejovský s svými sedláky v potoce. A brali zemi v louce pánově.
R. IV. 1. L. 80. a. SroT. předcházející STědomí ó. 1961.
1953.
Mezi Zigmundem Baršem z Kamenice s jedné, a Václavem Mutrplosem z Tedražic s strany
druhé. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Křtěn z Vodochot u. p. n. k. s. t.: Já
sem tohoto vědom, že sem poslán od pana Barše s Petrem k Václavovi Mutrplosovi,
chce-li mu ten pych napraviti, kdež mu vsadil služebníka Havla z Hostie. I řekl
jest Václav Mutrplos: Praví pan Bareš, že jest služebník jeho, a já pravím, že jest
člověk muoj ; a z svého člověka mohu udělati, co chci, třebas jej káži vodříti. A toho
mi nezahájí pan Bareš ani žádný.
R. IV. 1. L. 30. b. SroT. svědomí 5. 1884 na str. 476.
1954.
Mezi panem Bemartem z Walšteina s jedné, a panem Janem Špetlí z Janovic s strany druhé.
1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Jan Hroch z Bělé u. p. n. k. s. t.: Když
pan Špetle byl v držení Bezdězie a pan Jetřich nebožtík byl v držení Bělé, užívali
sú spolu lesuov. A potom když byl pan Jan se panem Bemartem na Bělé, také sú
lesuov užívali společně s panem Špetlí.
K IV. L M. 1. a. SroY. STédomí o. 1712 a 1897 na str. 358 a 490.
1955.
Mezi Janem ze Žlunic s jedné, a Voldřichem ze Žlunic s strany druhé. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Jan Šach z Zátvora u. p. n. k. s. t: To
mi jest svědomo, že jest míval pan Myška koně na Přemyšlení po rozdílu. Ale toho
Svědomí Tc rohu sv, Martina 1. 1511. 619
já nevím, bajvali-li sou tam ti koni přes noc čili nic. Toho sem také svědom, že
má vobilé ještě pan Myška na Přemyšlení; ale čeleď páně Myšková po rozdílu
ztravy jest neměla na Přemyšlení, že já o tom nevím. Vo rychtáři Přemyšlenském :
že jesti z prozby páně Myškový rychtář Přemyšlenský vobilé vydával a z peněz,
ale ne z rozkázánie páně Myšková.
Petr, páně Myškuov pacholek, u. p. n. k. s. t: Toho sem svědom,
že pan Myška má vobilé v stodole na Přemyšlení. A rychtáře jest prosil, aby mu
vopatroval v stodole jeho, pravě, že mu zaplatí. A rychtářuov syn z peněz pomáhal
nám voziti stohu vovesného nahoru do té stodoly. A klíče měl sám rychtář od té
stodoly, kdež vobilé páně Myško vo; že ho prosil pan Myška, aby mu to opatřil,
že mu zaplatí.
Petr, páně Myškuov služebník, u. p. n. k. s. t: Když sme vozili
vobilé páně Myškovo do stodoly, že sme stávali ve dvoře na Přemyšlení, a pomáhal
nám Jan z Přemyšlenie, a pan staraj pan Voldřich platil mu; neb nám byl poručil,
abychom zednali, koho muožem, sobě na pomoc. I zjednali sme toho jistého Jana
z Přemyšlenie.
R. rV. 1. M. 1. b. SroT. STédomí $. 1802 na str. 423.
1956.
Mezi Zigmundem Rohem z Ylkánova s jedné, a Janem Pechancem s strany druhé.
1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Vaněk z Sluštic u. p. n. k. s. t.: Když
zajal pan Pechanec panu Zigmundovi Sluštickému dobytek, prosil nás on pan Zi-
gmund, abychom ten dobytek vyručili a vohlédali škodu. A paní Pechancová tak
pověděla, že já sobě té škody tak nevážím velmi, než že jest mi dlužen pan Zigmund
dvanáste kop grošuov, že já toho dobytka nepustím, leč mi těch XII kop grošuov
dáno bude.
Bohuslav z Sluštic u. p. n. k. s. t.: Poslal nás pan Zigmund Sluštický
ku paní Martě Pechancové, abychom vohlédali škodu, že pan Zigmund chce škodu
jí napraviti, aby mu dobytek, kterýž mu z vovsa zajala, pustila. A ona pověděla, že
já sobě té škody tak nevážím, než že jest mi dlužen pan Zigmund XII kop grošuov
českých. Dobytku já nepustím, leč mi má summa dána bude.
Martin z Sluštic u. p. n. k. s. t. : Poslal nás pan Zigmund Sluštický
ku paní Martě Pechancové o ten dobytek, kterýž mu zajala, aby mu jej vrátila, že
jí chce škodu napraviti. A ona tak řekla: Já bych tu škodu prominula, než pro
dluh, že mě dlužen XII kop grošuov, nedám mu dobytku, leč se mnú o ten dluh
místo vezme.
R. rV. 1. M. 2. a. SroT. STědomí č. 1885 na str. 476.
520 D. XIIL Registra soudu Tcomomiho,
1957.
Mezi Yoldřichem Malovcem z Malovic a na Borotíně s jedné, a lidmi pánuoy Záhorkuov,
Vávrou a Matějem Peckou z Truskovic s strany druhé. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini. Kouba z Malovic u. p. n. k. s. t.: Ušel
panu Voldřichovi z Malovic oc člověk z Vrabince i přišel potom zase ku pánu po
zachovací list. A pán jej vsadil a propustiti ho nechtěl. Tehdy otec téhož člověka
ku pánu přišel s bratry svými a s strýci, a jdúce ku pánu, přišli ke mně a prosili
mne, abych s nimi šel ku pánu. A já jim pověděl, že já za něho slíbiti nechci.
A oni řekli, že mne nežádají, než jediné abych ku pánu přímluvu učinil. Pak vyru-
čili jsú jej páně Záhorkovi lidé Matěj Pecka a Vávra pod XXXti kopami míšeňskými,
aby jej stavěli na svatého Jiří, pakli by jim pán dal tajden napřed věděti, aby jej
páni postavili. A když přišel svatý Jiří a oni jsú ho nestavěli, a tu jest je pán
obeslal, aby mu základ plnili. A oni pravili, že jim pán nedal věděti. A pán jím
řekl: Nu milí bratří, poněvadž tak pravíte, ještě vám dávám rok, abyste mi ho na
druhej svatý Jiří stavěli. A oni vždy nestavěli.
Vít z Malovic u. p. n. k. s. t. : Že mi jest to dobře vědomo, že Havel
z Vrábnic ušel od pana Voldřicha, jsa člověk jeho. I potom přišel ku pánu svému
zase na Malovice, žádaje pána za list zachovací; a pán jest jej vsadil. Tehdy Vávra,
strajc Havluov, a Matěj Pecka oba z Truskovic přišli ku pánu a vyručili jej pod
XXXti kopami míšeňskými do svatého Jiří na den jmenovitý na postavení. A když
jest svatý Jiří přišel, oni jsú ho nepostavili a propadli základ pánu.
Matěj rychtář z černovsi u. p. n. k. s. t.: Poslal mě pán s konšely
po Velice noci již po svatém JiH k Vávrovi a k Matějovi Peckoví, lidem páně Zá-
hůrkovým, do Truskovic, abych je napomenul z základu, kterýž jsú propadli, kdež
jsú slíbili za Havla, syna Svachova, z Malého Vrabína .za XXXti kop míšeňských,
ješto ho měli stavěti pánu na Borotíně na svatý Jiří již ty časy minulý, a nestavěli.
A když sem k nim mluvil já: Proč ste ho nestavěli? Základ jste pánu propadli.
I řekl mi Vávra, pojmenovav mě jménem : Nemohl sem ; byl sem nemocen. I mluvil
jsem já k němu a řka: Vávro, však sám neslíbil, však slíbil s Matějem Peckou,
s bratrem svým. I poslal jest Vávra po svého bratra Matěje Pecku, a Matěj řekl:
Bratře, však sirotci nejsme ; máme pána, nechť nás opatří. Tehdy sem já jim po-
věděl na konec: Nechcete-liž toho učiniti? I řekl mi Matěj Pecka: Všaks jednou
slyšel. Tehdy sem já pána svého pana Malovce rozkázánie učinil, jšel jsem do Zá-
horziczij, abych na ně žaloval. I řekl mi pan Petr Záhorka i těm konšelóm, kteříž se
mnú byli, že se chci o to s bratrem raditi. A s tiem rozžehnavše se s panem Zá-
horkou, i šli jsme pryč.
Vácslav z Stanic, páně Voldřichuov Malovcuov člověk, u. p.
n. k. s. t. : Poslal nás pan Voldřich do Truskovic k Vávrovi a Matějovi Peckoví,
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1511. 521
abychme je napomenuli z základu, kterýž jsů propadli pánu, když jsú slíbili za Havla,
syna Svachova, z Malého Vrabína po XXXti kopách míšeňských, že jej měli stavěti
pánu na den svatého Jiří již minulý, i nestavěli. A když jsme je z toho od pána
napomínali, tehdy se Vávra k tomu znal. A Matěj Pecka pověděl: Však sirotci ne-
jsme; máme pána, nechf nás pán zastane. Potom jsme šli ku panu Záhorkovi, žalu-
jíce na ně. A pan Záhorka řekl: Až se o to s bratrem poradím. A my hned s tím
šli sme pryč od něho.
Tomášek z Čerůovsi [sv. p.].
Jan Loužkuov syn z Malovic u. p. n. k. s. t.: Na den svatého Simo-
niše byli sme posláni s listem od pana Voldřicha z Malovic ku panu Záhorkovi.
I když sme list donesli, optali sme se, doma-li jest pán. A paní řekla, že ho doma
nenie. A já jsem se paní optal: Paní, ráčíte-li vy list vzieti? A ona řekla, že pána
doma nenie, nechtěla ho vzieti. A já jsem jí list položil na stuol a řekl jsem jí:
Jestiť list od pana Pernšteinského ; nesvědčit mému pánu. I šli jsme s tím pryč,
a sedláci její vyvrhli za námi list na hnuoj. Pak my nevíme, vzali-li sů oni list čili nic.
Vít z Malovic [sv. p.]. Dušek z Vrabína [sv. p.].
R. IV. 1. M. 2. b.
1958.
Mezi paní Annu a paní Markétu vlastními sestrami z Postupic s jedné, a panem Vilémem
Kostků z Postupic s strany druhé. 1511, 12. listopadu.
Feria IV. post Martini MDXP. Václav Ulický z Jabloných u.
p. n. k. s. t. : Toho sem svědom, že nebožtík pan Bohuše Kostka Litomyšlský a pan
Jan Kostka zuostali sú dlužni devadesát kop na míšeňsko Janovi, Martincovu synu
z Jablonné, za rychtu.
[Později připsáno:] Feria III. post Annunciacionis Marie MDXV
[27. března]. Jan Peša z Jablonných u. p. n. k. s. t. : Toho sem svědom, že
nebožtík pan Bohuše Kostka Litomyšlský a pan Jan Kostka zuostali jsú dlužni za
rychtu devadesáth kop na míšeňsko Janovi, Martincovu synu z Jablonné.
Václav Ulický z Jablonných u. p. n. k. s. t.: Že nic jiného svědom
není, než což jest prve svědčil.
R. IV. 1. M. 9. b. SroT. STédomí č. 1809 na str. 428.
1959.
Mezí Václavem Vrabským dc s jedné, a Mikulášem Karlíkem z Nežetic s strany druhé.
1511, 13. listopadu.
Feria V. post Martini. Vaněk krčmář z Nehvizd u. p. n. k. s.
t. : Toho jsem svědom, že jest pan Václav Vrabský puojčil panu Karlíkovi koně a že
ArchiT Český Xlil. 66
522 D, XIII. Registra soudu komorního.
jest nekulhal, a potom u pana Karlíka kulhal. A dal jej pan Karlík hojiti Nehvizd-
skému kováři jménem Petrovi a dal mu od něho dvě kopy grošuov.
Petr kovář z Nehvizd u. p. n. k. s. t. : Hojil sem kuoň, kterayž mi
dal pan Mikuláš Karlík hojiti, že mu byl vyskočil zájem neb nějaká uraženina
vrchem, a dal mi od něho IV kopy grošuov míšeňských.
Duchek z Sibřiny u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, když mě jest
pan Václav s listem poslal ku panu Mikulášovi Karlíkovi, a on listu ode mne při-
jíti nechtěl, a já mu jej do vrat vstrčil ; neb jest mi tak pán muoj rozkázal.
Vaněk z Ou valu u. p. n. k. s. t: To mi jest svědomo, když mě jest
s Duchkem pan Václav Vrabský [poslal] ku panu Mikulášovi Karlíkovi s listem,
a pan Karlík ho od nás přijíti nechtěl, i nechali sme v vratech. Pak nevieme,
vzali-li sú jej čili nic.
R. rV. 1. L. 14. b.
1960.
Mezi Markéthú Jednorožcovu, městku Starého mésta Pražského, s jedné, a panem Jiříkem
Bezdružickým z Kolovrath a na Buštěhradě, najvyšším sudím království Českého, s strany
druhé. 1511, 13. listopadu.
Feria V. post Martini. Václav z Tašic u. p. n. k. s. t.: Že sem
toho dobře svědom, že pan Jiřík JMt bral jest rozličné potřeby panu Jetřichovi ne-
božtíkovi, bratru svému, u Markéthy Jednorožcové, a byl za ty penieze pan Jiří ru-
kojmí. Potom když pan Jiřík JMt jel od desk, tehdy mne zavolala Jednorožcova do
domu svého i mluvila se mnú, že jsů mi penieze dány za ty potřeby, ale ne všeckj.
Tu mi jest mluvila, aby se pán JMt s ní smluvil, že ho velmi prosí, aby jí dodal
těch X kop grošuov českých. Tehdy jí kázal pán dáti, a já jsem jí ty penieze při-
nesl do jejieho domu. A zuostal jí pán JMt z dluhu svého jednu kopu grošuov
českých; tu sem já jí také přinesl.
R rV. 1. L. 14. b.
1961.
Mezi panem Jiříkem Bezdružickým z Kolovrath a na Buštěhradě, najvyšším sudím královstvie
Českého, s jedné, a Markéthú Jednorožcovu, měštkú Starého mésta Pražského, s strany druhé.
1511, 13. listopadu.
Feria V. post Martini. Václav z Tašic u. p. n. k. s. t.: Ze sem
toho dobře svědom, že jest pan Jiřík JMt bral od Markéthy Jednorožcové rozličné
věci panu Jetřichovi, bratru svému, a za to byl rukojmí. Pak když sme jeli od desk
s pánem JMtí, tehda mě Markétha Jednorožcova zavolala, mluvila se mnú, že jsú
jí penieze dány, ale ne všecky, a že jest jí zuostáno X kop grošuov českých. I pro-
Svědomí k rohu sv. Martina 1. 1511. 523
sila jest mne, aby se pánem JMtí rozmluvil, proséci JMti, aby jí těch X kop grošuov
JMt dáti ráčil I přinesl sem těch X kop grošuov českých od JMti do jejieho domu.
A také zuostal jí byl JMt svého dluhu za aksamit jednu kopu grošuov českých. Tu
sem já jí také přinesl do jejího domu.
R. IV. 1. L. 15. a. Srov. předcházející svédomí Č. 1960.
1962.
Mezi Jiříkem z Pašiněvsi s jedné, a Janem Charamzou z Skovic s strany druhé.
1511, 13. listopadu.
FeriaV. post Martini. Wolfang ze Skovic, služebný pacholek,
u. p. n. k. s. t. : To mi jest dobře svědomo, že jest pan Jiřík přišel k hospodáři
mému Charamzovi, prose téhož Charamzy, aby mu koně puojčil. A Charamza mu
vraného koně puojčil. I potom po druhé přijel i nechal koně svého u nás, prose
nás, abychme mu ho popásli, a že nám chce za to učiniti. A my sme mu ten kuon
pásli, a pan Jiřík nám za to nic nedal. A potom opět pan Jiřík s Václavem písařem
ze Žlabu k Charamzovi přišel zase, a prosil Charamzy Václav, aby mu o ten kuoň
milost učinil, kterýž jest k němu k Charamzovi prohrál pan Jiřík. A Charamza mu
pověděl, že mu chce zase sedlo dáti a svuoj kuon, kteréhož mu jest puojčil. A on
pověděl, že ho nemá doma, než chceš-li, puojčímť, kterého chceš jiného. A on řekl :
Nechceš-li mi ho puojčiti, ale prodaj mi jej. A Charamza nechtěl. A pan Jiřík řekl :
Poněvadž nechceš, ale čert jest; vždyť sobě někde někoho vo jiný ošidím.
Barthoš z Čáslavě u. p. n. k. s. t.: Když pan Jiřík chtěl jeti do Chru-
dimská, i prosil Charamzy, aby mu koně puojčil. A Charamza mu řekl: Mám pilné
dielo, neměl bych čím dělati. A pan Jiřík řekl : Nechámť svého místo toho. A Cha-
ramza mu koně puojčil, a on mu místo toho svého nechal. I byl kuon Jiříkuov
velmi nemocen. A pan Jiřík nás prosil, abychme mu jeho kuon vyvedli na pastvu.
R. IV. 1. M. 1. a. SroY. STědomí c. 1844 a 1845 na str. 451 a 452.
1963.
Mezi Benešem z Sendražic s jedné, a mezi Jaromfřskými s strany druhé. 1511, 13. listopadu.
Feria V. post Martini. Jan Litoborský z Chlumu: To mi jest
dobře svědomo a v paměti mám, že některý čas přitrefil jsem se do Jaromíře,
i prosil mne jest pan Beneš Sendražský, abych s ním k purgmistru města Jaromíře
došel. I tak jsem učinil, a tu jest pan Beneš k purgmistru mluvil, žádaje toho, aby
mu ten pych napraven byl, kterýž jest mu se stal od člověka jich Kuby Harovni-
čete, a to ten pych, že jest jemu zbil služebníka jeho. A purgmistr s konšely po-
věděli jsú k tomu Kubovi: Co ty tomu řiekáš? A Kuba pověděl: Já se k tomu
znám, že jsem zbil, a to proto, že jest mi pásl na mém. A tu jsú se páni Jaro-
še*
524 D. XIII. Registra soudu komorního.
mířští ku panu Benešovi přimlůvali, aby jemu Kubovi to odpustil. A pan Beneš jim
za odpověď dal, že toho žádá, aby jemu ten pych napraven byl A s tím jest pan
Beneš pryč šel a já s ním také. A to beru k své vieře a k své duši, že jest to
tak v pravdě, což sem tuto nahoře svědčil.
R. rV. 1. M. 6. b. SroT. SYědomí 6. 1848 na str. 461.
1964.
Mezi Václavem Lítovským s jedné, a panem Janem z Wartmberka s strany druhé, o pych.
1511, 13. listopadu.
Feria V. post Martini. Vondráček z Ulšiny u. p. n. k. s. t.: Toho
jsem dobře svědom, že jsú páně Janovi lidé zbili Havla člověka pána mého.
J i ř í k z L u k a n u. p. n. k. s. t. : Že sem některý čas do krčmy v Vukních
přišel, a nalezl sem tam, ani sedí Matěj s Petrem, lidé páně Janovi. I propiv peniez,
zšel jsem pryč. A potom v noci uslyšel sem křik. I vyběhl sem z domu, a oni již
krčmáře zbili, a on již ležel zbitý; neb jsú ho dočkali před krčmu, jdúce od něho
pryč. I přinesli sme ho na nosidlách domuov.
Vávra z Vejbořic u. p. n. k. s. t.: Byl sem při tom v krčmi v Ukních,
kdež jsú hráli Matěj, Petr, Prokop, Havel. I potom se svadili, a Prokop, páně Li-
thovského člověk, popadl palici i udeřil Matěje. Tehdy Havel krčmář vyšel po voštíp
ven, i vyhnali sme je ven, a oni Matěj a Petr šli pryč. Tehdy jsmy my s Havlem
vyprovázeli Prokopa. Tehdy Matěj s Petrem vyskočili na Havla z ouvoza i zbili jej.
A Havel najprv na ně vyhodil sekyrku, a oni zbili jej v tom.
R. rv. 1. M. 6. b.
1965.
Mezi Petrem Sudů z Řenec s jedné, a lidmi pana Jindřicha Švihovského oc s strany druhé.
1511, 13. listopadu.
Feria V. post Martini. Jiřík písař na Švihově u. p. n. k. s. t.:
Toto jest mi v paměti, kdež jest pan Suda přijel ku pánu mému JMti panu Jindři-
chovi Švihovskému, žalujíc mu na lidi JMti ze vsi z Kucin, zejména na Mikuláše
Suchého, Duchka Lexova syna, a na Nykle Němce, žalujíc JMti, že jsú mu ovčáka
zbili, žádaje při tom, aby se jimi ráčil ujistiti. I JMt ráčil mi rozkázati, abych je
zurukoval. I učinil jsem tak a pověděl jsem jim, pro kterů příčinu se jim to děje,
že na ně žaluje pan Suda, že jsú mu vovčáka zbili při zajímání vovec. A oni tak
pověděli: Kterak jsme měli činiti, když jsme mu na škodě své, kterúž jest nám
činil, zajímali, že jest nás bil, a my jsme mu se bránili?
Burian z Švihová, ouředník pana Jindřicha Švihovského, u.
p. n. k. s. t. : Jakož mne pan Suda žádal, aby mu seznal, co sem slyšel od lidí
I
Svědomí h rohu sv. Martina 1. 1511. 525
pána mého JMti ze vsi z Eucin, jménem od těchto, od Mikuláše Suchého, od Nikle
Němce, od Duchka: to mi jest dobře v paměti, že sem neslyšel od Mikuláše Su-
chého a od Nikle Němce nic, než toliko když sem jel s té louky, kdež jsú ovce
zajali panu Sudovi lidé pána mého JMti ze vsi z Eucin, i šel při mně Duchek
z Eucin až blízko k Přešticóm, a tu jest vběhl do rochle a řka: Mám teď svú braň,
kterouž jsem se bránil ovčáku páně Sudovu. I vyněl jest lopatku, jako jie zkucují
vohen, ze kře.
Václav Hrdibor z Přeštic u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že pana
Jindřicha Švihovského člověk Duchek, Leksuov syn, pověděl tak, že při těch ovcech
ovčák páně Sudů chtěl mě bíti; a já mu se musil brániti.
Jan rychtář z Přeštic u. p. n. k. s. t: Že jsem jiného nic neslyšel
prve, než tepruv, když sem s jinými do Prahy jel, pověděl Duchek, Leksuov syn,
z Eucin, že mě při těch ovcech chtěli ovčáci pana Sudy bíti, a já se jim musil brániti.
Jan Berka z Přeštic [sv. p.]. Vondra Štětka z Přeštic [sv. p.].
Vondra Fučík z Eucin [sv. p.].
Vondra nádvorník z Eucin u. p. n. k. s. t.: Toho sem dobře svědom,
že sem slyšel od našich souseduov, že jest pásl ovčák Sudů na grumtích pana Švi-
hovského, a oni jej chtěli sehnati, a ovčák je chtěl bíti, a oni mu se musili hájiti.
Vít Huspeka z Eucin u. p. n. k. s. t: Že jsem slyšel od svjxh sou-
seduov, že když jsú chtěli zajíti ovce ovčákóm Sudovým na gruntích pána JMti, že
sú je ovčáci chtěli bíti, a oni se jim musili brániti.
R. IV. 1. M. 6. a.
1966.
Mezi Janem, měštěnínem Starého města Pražského od Strak, s jedné, a Duchkem Švábem,
měštěnínem Menšieho města Pražského, s strany druhé. 1511, 13. listopadu.
Feria V. post Martini. Barthoš zlatotepec, měštěnín Starého
města Pražského, u. p. n. k. s. t. : To mi jest dobře s vědomo, že pan Jan Jirsa
mluvil jest takto : Pane Duchku ! Pan Jan s přátely přišel na tento čas k vám, plat,
kterýž máte LXX kop míšeňských ročního, chtě od vás tržiti; ale tak praví, že
jest práva vašeho neslyšel. A pan Duchek jest řekl: Takéž jest, jakož ste slyšeli,
paní Anny Slavický. A pan Jirsa od pana Jana řekl: Vždy jest on vašeho neslyšel.
A on jim řekl: Jinačejšíf nenie, než jako paní Anny. A pan Jirsa udělal otázku na
pana Duchka: Co jej ceníte? A on pověděl: DCCCC kop míšeňských. A pan Jan
Straka podal jemu DGCG kop míšeňských. A Duchek řekl : Za to nedám. A Jan Straka
chtěl, aby jemu pustil ourok svatohavelský. A tak jsú se rozešli. A na zajtřie stržen
jest ten plat za DCCCC kop míšeňských. A pan Duchek měl Janovi dáti puol ou-
roku svatohavelského, a on měl jest jemu dáti DC kop míšeňských při dskách a na
526 D. XIII. Registra s(md/^ komorního.
Mi sta měl list udělati do svatého Martina. A potom když jsú šli ke dskám, tu jest
Jan od Strak žádal na Duchkovi, aby mu zprávu učinil. A Duchek Šváb toho uči-
niti nechtěl. A když mu pan Jan těch DG kop míšeňských vyčítal, při tom jsem
byl, že jest je Duchek Šváb sám od něho táhl a sám je svú pečetí zapečefoval.
Jan Žába, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.:
Žádal mne Jan Straka, abych při trhu s ním byl, že má úmysl kupiti od Duchka
Švába XXXV kop grošuov českých. I šel jsem s ním vedle jiných jeho přátel. I jest
mi to dobře vědomo, když jsme se sešli, že jest mluvil Duchkovi Švábovi Jan Jirsa
od Jana Straky: Pane Duchku, nynie sme se na tento čas sešli s Janem Strakou;
kdež jsi pokazoval spravedlnost paní Anny, ale své jsi nepokazoval. A on jest řekl:
Rovněť jest taková má spravedlnost jako jejie, když bude při dskách; budeliC se
zdáti, pokazit jej. A Jan Jirsa řekl Strakovi: Dostif jest. A tak jsú tržili, že jsú
nestržili na ten den. A tak se rozešli. Až jeliž na druhý den sešli se o též platy
k trženie, i tu sú stržili za puol pátá sta kop grošuov českých. Měl mu zavdati Jan
Straka hned při tom času CCC kop grošuov českých a na puol druhého sta kop
grošuov českých list udělati až do svatého Martina, a ty jest měl při dskách polo-
žiti i s listem. A on Šváb měl jest puol ouroka svatohavelského Strakovi pustiti.
A k tomu Jan Straka Duchkovi Švábovi mluvil: Penieze prve-liž chceš vyčísti, než
ke dskám puojdem, čili u desk? A on pověděl: Výčtem je prve a svú pečetí je za-
pečetím. A tak jsme se rozešli. Potom při dskách, když jsú se sešli, tu jest Jan
Straka skrze Jirsu s Duchkem Švábem mluvil, aby jemu zprávu na ten plat učinil.
Pověděl pan Ondřej Skalský : Při trhu žádná zmínka o zprávě nebyla. A Jan Straka
zprávu od něho vdy chtěl mieti. A Duchek Šváb pověděl: Já tobě cizie věci zpra-
vovati nemohu.
R. IV. 1. M. 7. a.
1967.
Mezi Duchkem Švábem ut supra s jedné, a Janem od Strak ut supra s strany druhé.
1511, 13. listopadu.
Feria V. post Martini. Jan Žába, měštěnín Starého města
Pražského, u. p. n. k. s. t: To jest mi dobře vědomo, že jest Jan Jirsa mluvil
Duchkovi Švábovi: Nyníčko na tento čas přišel jest Jan Straka s přátely, kdež jest
s vámi mluvil o plat, kdež máte XXXV kop grošuov českých, chtiece jej prodati.
I pokázali ste mu spravedlnost paní Anny Slavicský; ale vaší jest neslyšel, kteraká
jest. A Duchek Šváb pověděl, že jest taková jako té paní Anny. Pokážiť ji, bude-liC
se zdáti, až při dskách bude. A Jirsa k tomu pověděl : Dosti jest. I tržili jsú spolu,
ale na ten den jsú nestržili, až jeliž na zajtřie též se sešli, a tu jsú se smluvili
a dotržili za puol pátá sta kop grošuov českých. I měl mu dáti Jan Straka při tom
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1511. 527
času tři sta kop grošuov českých a puol druhého sta kop grošuov českých o svatým
Martině najprv příštím. A na těch puol druhého sta kop grošuov list měl udělati
a při dskách. CCC kop grošuov i s listem položiti. A Šváb měl jemu puol ouroku
svatohavelského pustiti. I řekl mu Straka: Hued-li chcete těch CCC kop grošuov
vyčísti, prve než ke dskám puojdem, čili při dskách? A Duchek Šváb pověděl: Vý-
čtem je prve, a já svú pečetí je zapečetím. A tak jsme se rozešli. Potom při dskách
Jan Straka skrze Jirsu k Duchkovi Švábovi mluvil, aby mu zprávu na ten plat učinil.
A pan Ondřej Skalský pověděl: Však jest při trhu žádné zmienky o zprávě nebylo.
A Jan Straka pověděl, že já jinač neučiním, než aby mi zprávu učinil, že sem já
se vším pohotově. A Duchek Šváb také pověděl, že já tobě chci učiniti všecko, což
mám učiniti, jediné ty tomu dosti učiň. A Straka řekl, že já učiním, jediné mi
zprávu daj. A s tím se rozešli,
Barthoš zlatotepec, měštěnín Starého města Pražského, u. p.
n. k. s. t: To mi jest svědomo: Jan Jirsa mluvil jest takto: Pane Duchku! Jan
Straka na tento čas s přátely přišel, chtě s vámi tržiti, ale tak praví, že jest va-
šeho práva neslyšel. A Duchek řekl : Takovéž jest jako paní Anny Slavicský. A Straka
jest řekl: Já jsem vždy vašeho neslyšel. A Duchek řekl: Jinačejšíť není, než jako
ten též paní Anny. A on řekl: Co jej ceníte? A Duchek řekl: DCCCC kop mí-
šeňských. A Straka poddal mu DCCC kop míšeňských. A on jest řekl: Za toť ne-
dám. A Straka chtěl, aby mu dal všecek ourok svatohavelský. A Duchek dáti ne-
chtěl. A tak sú se rozešli. A na zajtřie stržil jest Jan Straka za DCCCC kop mí-
šeňských, a měl jest mu dáti Duchek puol ouroku svatohavelského. A Straka mu
měl dáti DC kop míšeňských při dskách a na CCC kop míšeňských měl mu udělati
list do svatého Martina najprv příštího. A potom když sů šli ke dskám, tu jest žádal
Jan Straka na Duchkovi Švábovi, aby jemu zprávu učinil, jakož jest v zemi za
právo. A Duchek mu nechtěl žádné zprávy učiniti. A tak jsů se odtud rozešli. A při
tom sem byl, když sů ty penieze čtli. A táhl je Duchek Šváb a zapečetil je.
R. IV. 1. M. 7. b. Srov. předcházející STědomí č. 1966.
1968.
Mezi Markéthú Mazlovú, měštkú města Rakovníka, s jedné, a lidmi krále JMti z Enéževsi,
Mikulášem Hrádkem a Janem Bštrosem s strany druhé. 1511, [13. listopadu].
Jíra rychtář z Kněžovsi u. p. n. k. s. t: Svědom sem toho, že sú
stuohy režný svezli též Mazlové s těch jitr k Mikulášovi Hrádkovi.
Martin Waldnýř z Kněžovsi u. p. n. k. s. t.: Že jsem toho svědom,
že jsú ty tři stožky, dva ovesné a třetí režný, svezli ti poručníci k Mikulášovi
Hrádkovi dva a k Janovi Bštrosovi jeden. A Mazlové jest ten statček právem při-
souzený.
528 D. XlIL Begistra soímíu komorního.
Havel Rajček z Kněžovsi u. p. n. k. s. t.: Toho neviem, byli-li sů
jací tři stohové; neb sem já nedávno na úřadě tu; než to mi jest dobře vědomo,
že jest Markéthě Mazlové ten grumth přisouzen.
R. rv. 1. M. 8. b.
19fi9.
Mezi Zdeňkem z Elinšteina 9C s jedné, a purgmistrem, konšely i vší obcí města Českého
Brodu s strany druhé. 1511, 13. listopadu.
Feria V. post Martini. Svatoň ze Škvorce u. p. n. k. s. t: Jel
sem do Broda ten čtvrtek po svatém Havle ráno, co slunce vycházelo, a když sem
jel zase z města, dobytek pánuov Brodských chodil v uovsích páně a pásl se. Po
druhé od večera jel sem zase do města, že všecky dobytky, co jich bylo okolo
města, sehnali do toho ovsa.
Pavel, písař páně Škvořecského, u. p. n. k. s. t.: Když sem jel se
pánem k Tismicím, uhlídal pán dobytek v uovse ve škodě. I kázal jest mi jej za-
jieti. A já jej zajel ve škodě v uovse v hrstech.
Jiřík, služebník pana Skvořeckého, u. p. n. k. s. t: To mi jest
dobře svědomo, že nám pán kázal zajieti dobytek v uovse páně, a my sme jej zajali.
Matěj z Chroustoklat u. p. n. k. s. t. : To mi jest dobře svědomo, že
nás požádal pan Škvorecký, abychme s ním šli na tu škodu, kterouž jsú mu do
bytkem v uovse v hrstech spásli. I viděli sme, že jest škoda, ale nevíme, Brodští-li
sú ji udělali.
Jan z Chroustoklat u. p. n. k. s. t. : To mi jest dobře svědomo, když
pan Škvořecský k nám přijel, abychme s ním na škody vyšli, kteréž sú jemu Brodští
spásli. A když sme tam přišli, tehdy nám řekl pan Škvořecský : Vidíte, milí sousedé,
že jest škoda. A voves byl spasený a změtený. Ale my nevíme, kto jest jej spásl.
Vaněk z Chroustoklat u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře svědomo, že
sme byli na škodě na páně Zdeňkově, a voves v hrstech byl; ale my nevíme, kto
jest škodu udělal; než viděli smy, že jest byla škoda.
R. IV. 1. M. 8. b. SroT. svědomí č. 1889, 1890, 1898, 1941 a 1942 na str. 479, 481, 491, 613 a 614.
1970.
Mezi panem Zdeňkem z Elinšteina oc s jedné, a purgmistrem a konšely i vší obcí města
Brodu Českého s strany druhé, o škodu. 1511, 14. listopadu.
Feria VI. post Briccii. Pavel z Tuklak u. p. n. k. s. t: To mi jest
dobře svědomo, že jest pan Zdeněk Škvorecký nás obeslal, abychme s ním šli na
škodu, kterúž jsú mu učinili Brodští. I viděli sme, že jest škoda, ale nevieme, kdo
sů ji učinili. Mašek z Tuklak [sv. p.].
R. IV. 1. L. 27. a. SrOT. STědomi č. 1889, 1890, 1898, 1941, 1942 a 1969 na str. 479, 481, 491, 613, 614 a 62.
Svidami h rohu sv. Mariina h 1511. 529
1971.
Mezi Janem Eameykem z Pokratic s jedné, a Barborou z Harasoya s strany druhé.
1511, 14. listopadu.
Feria VL post Bryccii. Jan Litvín z Zahrádky toto vyznal: Toto
mi jest dobře v pamětí, že některý čas žádala jest mne paní Barbora, abych k ní
přišel pro její potřebu. A já sem k ní k její žádosti přišel, a také jsú tehdáž ně-
kteří dobří lidé u ní byli. A tu před námi poslala po pana Jana Eameyka, aby
k ní přišel. A on jest k ní přišel. I tu jest před námi k němu mluvila : Pane Jene,
teď tebe žádám před těmito dobrými lidmi, že k tomuto kšaftu svú pečef přitiskneš,
jakož si řekl nebožtíku panu manželu mému, podle jiných dobrých lidí. A on jí
takto odpověď dal: Paní, toho mi se učiniti nezdá, abych k tomu kšaftu svú pečeť
přitiskl po smrti jeho, leč mi pány JMtmi bude rozkázáno z plného soudu. A ona
řekla: Poněvadž toho učiniti nechceš, již tebe musím právem hleděti. A to beru
k své vieře, k své duši, co tuto vyznávám, že to v pravdě tak.
a. rV. L L. 27. b. SroY. STédomi 5. 1671 a 1812 na str. 242 a 430.
1972.
Mezi Filipem kovářem, měštěnínem města Mělníka, s jedné, a panem Janem a panem Ber-
nartem oc z Walšteina s strany druhé. 1511, [14. listopadu].
Václav Řepnice z Řep nic seznal takto: Jakož mě pohnal Filip kovář
z Mělníka k svědomí, abych mu seznal, poručil-li jest mi kdy nebožtík pan Albrecht
z Kolovrat, najvyšší kancléř královstvie Českého, abych mu rozkázal dáti na jeho
dluh pět kop grošuov, a kázala-li jest urozená paní, paní Anna z Kovaně Její Mt,
manželka nadepsaného pána, témuž Filipovi, aby dáno bylo za deset kop vobilé,
takto já sě v tom ve všem pamatuji: Což sě těch pěti kop grošuov dotýče, že sě
nemohu pamatovati, aby mi kdy nebožtík pán co o nich poručil ; a což sě toho obilé
dotýče, takto sě v tom pamatuji: když jest některú chvíli přišel Filip kovář s ně-
kterými měšťany Mělnickými ku paní JMti a prosil, aby mu ráčila rozkázati jeho
dluh spravedlivý zaplatiti, a ukázal list, kterýž píše nebožtík pán pánóm Mělnickým,
i řekla paní Její Mt: jestliže jest dluh spravedlivý, nechť mu dadí vobilé za deset
kop. Ale toho já v pravdě nemohu věděti, jestli mu to vobilé dáno čili nic. A to
beru k své víře a k své duši, že jest to tak, což tuto svědčím.
R. rV. 1. L. 27. b.
1973.
Mezi Václavem Mladotou z Jilmanic s jedné, a pány panem Janem a Petrem Skřineckýmí
bratřfmi nedielnými s strany druhé. 1511, 14. listopadu.
Feria VI. post Briccii. Havel Hroubek z Kouthuo u. p. n. k. s.
t. : To mi jest dobře svědomo, že mě pan Václav Mladota pojal s sebú ku panu Ja-
ArchiT Čedcý Xm. 67
^^^ D. XUI. Registra 8<Mdu Tcomomiho.
Xk\\\\ SkMnockému. I pověděl Václav Mladota panu Janovi: Teď sem dal, pane, tu
iodnu kopu groSuov Hroubkovi za pastvu od těch hKebat, kteréž se pasou mezi hří-
Wtv vaí^imi. I zeptal se pan Jan Hroubka: Tak-li jest? A Hroubek pánu odpověděl:
Vmw tak. I řekl jest Hroubek: VMti prosím, jakož ste mi dlužni X kop grošuov,
rniMo mi tu jednu kopu grošuov vyraziti. A pán řekl: Dobře! I vyrazil mi ji písař
Vnnť^k páně Skřineckého. Potom Václav Mladota řekl: Pane, což pak od toho hřie-
btNto bude, kteréž tu ještě pozuostává? A pán přestal na Xti groších bílých.
Václav písař páně Skřineckého u. p. n. k. s. t.: Že jest pan Václav
Mladota panu Janovi Skřineckému tu pastvu zaplatil od těch hřiebat.
R. rv. L M. 6. a.
1974.
Mezi Martinem Lichvicí, méStěnlnem města Thábora, s jedné, a Janem, Petrem a Zdeňkem
Malovci s strany druhé. 1511, 14 listopadu.
Feria VI. post Bryccii. Petr řezník z Tábora, konšel, vydává
svědomie na tu přísahu, kterúž jest učinil králi JMti, svědče takto : Jakož jest pře
mezi nimi, Martinem Lichvicí a Janem Vřesickým, jakož praví Vřesický, že by mu
Lichvice psa vzal: že sem toho dobře svědom, že jeho nevzal Martin Lichvice, ale
že sem já ho vzal psa sobě daného.
R. rv. 1. M. 10. a. SroY. STědomi & 1831 a 1908 na str. 404 a 496.
1975.
Mezí Eatheřinú z Rakovníka s jedné, a Petrem Klinickým z Pruch s strany druhé.
1511, 14. listopadu.
Feria VI. post Briccii. Havel Rayčkovic z Kněžovsi u. p. n. k.
s. t.: Koupil sem dřievie u pana Jiříka Katheřininého syna v Uoleském dřievie
za jednu kopu míšenskú. Dal sem mu panu Jiříkovi hned penieze hotové ten den.
A jest tomu viec než puol druhého léta.
R. IV. 1. M. 10. b.
1976.
Mezi Janem Nyczlem z Normbergka s jedné, a paní Annou z Kované s strany druhé.
1511, 14. listopadu.
Feria VI. post Briccii. Já Jan Lithvín z Zahrádky: Toto jest
mi dobře v paměti, že jest mě pán muoj JMt pan kancléř nebožtík poslal na Malo-
stranský rathouz k konšelem, a to jest mi ráčil poručiti : kteří dlužníci přisvědčovali
na duom Petrovy Šenkové, a zvláště Nyczl, ten, žádal, aby byl zachován podle zá-
pisu svého, kterajž jest měl na tom domu. A já slyše to od něho, tak jakž mi ne-
Svědomí k rohu sv. Martina 1. 1511. 531
božtík pán muoj ráčil poručiti, i mluvil jsem k němu k Niczlovi, aby pKšel ku pánu,
a že se pán muoj slušně s tebú o ten dluh smluví. A on Niczl jest toho nechtěl
učiniti. A já uslyšav to, vznesl sem to na purgmistra a na radu a žádal sem jich
za to, aby s ním o to mluvili a to aby jemu předložili, že ho slušná smlúva potkati
má, jediné aby ku pánu přišel. A purgmistr a konšelé hned mu kázali vstúpiti
k sobě a tu hned přede mnú mluvili sú s ním, aby ku pánu šel, poněvadž pán toho
žádost má. A on Niczl řekl, že to chce učiniti a jíti. A potom jest ku pánu přišel,
a tu jest se JMt s ním o to smluvil. Ale toho neviem, co mu jest dáti měl. Toto
mé vyznánie beru k své vieře a k své duši, že jest to v pravdě tak.
R. rV. 1. M. 12. a. SroT. syědomí & 1703 na str. 361.
1977.
Mezi panem Jiříkem Bezdružickým z Eolovrath oc s jedné, a Markétu Jednorožcovu z Sta-
rého města Pražského s strany druhé. 1511, 14. listopadu.
Feria Ví. post Briccii. Václav ze Mšena písař u. p. n. k. s. t.:
Jest mi to dobře svědomo, když jsem byl u pana Jetřicha Bezdružicského, tu jesti
Svátek starý, měštěnín Starého města Pražského, častokrát k nebožtíku pánu při-
cházel do domu páně, jednaje mezi pánem a Jednorožcovou o ten dluh, kterýž jest
byl nebožtík pán dlužen Jednorožcové. A když jest s pánem o ten dluh Svátek na-
jednal, tu já neviem, co jest dluhu bylo; než to viem, že jest Jednorožcova pánu
slevila XX kop grošuov míšeňských, že jest jí měl pán hotové penieze dáti. I dal
jest jí, a já jsem jich pomohl čísti v Jednorožcové domu s jinými služebníky.
R. IV. L M. 12. b. SroT. STědomí č. 1960 a 1961 na str. 622.
1978.
Mezi Mikulášem Rohovladem z Bělé s jedné, a Johanku z Kopidlna s strany druhé.
1511, 14. listopadu.
Feria VI. post Briccii. Mikuláš z Matařova u. p. n. k. s. t.: Hnal
sem XVII krav na Třevač z sirotčího dvoru z Bathařova*) k bratrem Johančinaym.
Jan z Matařova u. p. n. k. s. t.: Toho mi jest dobře svědomo, že sme
hnali XVII krav po nebožtíkovi Janovi Vohništkovi na Třevač k bratróm paní Johanky.
Viktorin rychtář z Mateřova u. p. n. k. s. t: Že sem toho dobře
svědom, že sú po nebožtíkovi Janovi Vohništkovi vezli z sirotčieho dvora, nakladše
na dva vozy, do Pardubic.
Jan z Mateřova u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře svědomo, že sem od-
vezl po nebožtíkovi Janovi Vohništkovi z sirotčieho dvoru do Pardubic ku panu
Karlovi na dvú vozích.
B. IV. 1. M. 12. b. *) BathařoTem i MatařoTem rosami se sde MateřoT.
67*
532 Z>. XIII. Registra soudu komorního.
1979.
Mezi Mikulášem z Medonos s jedné, a Johanku z Kopidlna s strany druhé.
1511, 14. listopadu.
Feria VI. post Briccii. Mikuláš z Mateřova u. p. n. k. s. t.: To
mi jest dobře yědomo, že když jest umřel pan Jan Vohništko, jsa ve dvoře sirotčím
v Mateřově poručníkem, tehdy sme z téhož dvoru sirotčieho po jeho smrti hnali
XVII krav na Třevač k bratróm Johančinejm; ale sirotčieho tu nic nebylo.
Jan z Mateřova [sv. p.].
Viktorin rychtář z Matařova u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře
v paměti, že sú vezli po nebožce Jana Vohništky smrti, nakladše na dva vozy, ku
panu Karlovi do Pardubic.
Jan z Mateřova u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře v paměti, že sem
dovezl dva vozy nakladená ze dvora sirotčieho z Mateřova do Pardubic ku panu
Karlovi po smrti nebožtíka Jana Vohništky.
[Později připsáno:] MDXII feria II. in crastino Marci euangeliste
[26. dubna]. Jan ze Třevače u. p. n. k. s. t. : To jest mi svědomo, že zajala
paní Johanka, která jest za panem Žlebem, krávy do Pardubic ku panu Karlovi.
Toho nevím, čí sů byly. Pobrala také zbroj v Mateřově; ale nevím, čí jest byla.
R. IV. 1. M. 18. a.
1980.
Mezi Vánkem z Čížova s jedné, a mezi Jiříkem Hášou z Oujezda s strany druhé.
1511, 14. listopadu.
Feria VI. post Briccii. Mikuláš Vrchole od Hory Kutny u. p.
n. k. s. t. : To mi jest dobře svědomo, že některý čas nebožtík Barthoš poslal po
mne i optal se mne, ještě-li staneš s Důrou Pyšnicovou. I pověděl sem: Stanu.
I mluvil ke mně tato slova: Všakf nemohu než pravdu pověděti, ač toho v kšaftu
nenie, prosil mne na smrtedlné posteli pro Buoh a pro Matku boží, abychom Duorou
nehýbali s toho domu, pokud jest Pyšnicová živa, aby jí hliedala a za hospodyni
tu byla; neb jsů sebe ony dobře svědomý, že by jie jiná tak dobře nehliedala jako
ona. A ještě mne prosil, abychme jí pomoc činili ; kdež sem já jí dával, toho dobře
nepomním, po Xti-li groších čili po XV groších českých. Než tiem sem jist, že jí jest
Barthoš penieze dával.
Jan Mastník z Hory Kuthny u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře v pa-
měti: Když Pyšníce nebožtík učiniv pořízení o statku svém i také poručníky učinil,
maje ženu nemoudrou, a Dorotha, kteráž jest u něho kuchařkou byla od několika
leth, ty jest po kšaftu žádal před panem Barthošem poručníkem a před knězem dě-
kanem, kdež sú to přede pány vyznali v radě, že jest jí za to žádal. Páni slyšíc
Svědomí k rohu 8v. Martina L 1511. 533
jich seznání, zuostavili jsú ji při tom. Potom po některém času pan Barthoš s panem
Jiříkem poručníci dali ji v poručení jinémiL Potom ona obeslala poručníky přede
pány žalujíc na ně, že sú jie zbavili poručenstvie nebožtíka Duchka Pyšníce. Tu sú
řeči pošly od poručníkuov, že by jie nechovala tak, jak by měla chovati, a praviec,
že by jie dávala jiedla plesnivá, lehánie nečistá. Páni slyšiece žalobu i odpor po-
věděli jim, aby ji opatřili, kterak najlépe rozumějí, pokud jest jim poručeno. Jinajch
řečí dobře nemohu pamatovati.
Jan Žďárský z Hory Kuthny u. p. n. k. s. t: To mi jest dobře v pa-
měti, když sme se některý čas přihodili ku panu Barthošovi s Praskačem kovářem,
tu jest nám pan Barthoš pověděl, že jest nebožtík Pyšníce poručil manželku svú
Duoře kuchařce k opatrování, aby jie hliedala. A tak nám pověděl, že táž Duora
má zuostati v tom domě až do jejie smrti. A dal jie XX kop grošuov na to a prosil
jie Duory, aby manželky jeho neopouštěla. A ten duom i všecek statek ten nemá
prodáván býti až do jejie smrti. A tak pověděl, že jest tu jistu Duoru z toho dobře
opatřil. A co se dotýče, kdež praví Václav, že by sě nemohl svého práva před pány
Horníky dovolati : toho já neviem, než slajchal sem to toliko od něho, ale od jiných
nic; nebo jiní dobří lidé k svému spravedlivému se dovolávají.
Vondřej Praskač kovář z Hory Kuthny u. p. n. k. s. t.: To mi
jest dobře v paměti, když sme se s Ždárským některý čas přitrefili ku panu Bar-
thošovi, tehdy nám pan Barthoš pověděl dobrovolně, že jest Pyšníce na smrtedlné
posteli poručil Duoře manželku svú, aby jie hliedala.
Martin kovář z Hory Kuthny u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře v pa-
měti, když sme šli s kováři ku panu Barthošovi po své potřeby i zeptali sme se
pana Barthoše, chce-li nádobí prodati, a on pověděl, že nechce. A my sme se pana
Barthoše zeptali, kterak jest Pyšníce na smrtedlné postelí poručil o manželce své.
A on pověděl, že má v tom domu býti do smrti, a o Duoře pověděl, že jest také
dobře opatřena a má ji tu hliedati; a co jí poručil, již jí dáno. A když mě jest
Václav obeslal k svědomie před pány Horníky, tu sů mu páni řekli: Jdi doluov,
nechcme tvého svědomie slyšeti.
Magdalena vdova od pana Machka, kožišníka na Horách
Ku th nach, u. p. n. k. s. t. : To mi jest dobře svědomo, že jest Pyšnice, jsa v ne-
moci, poslal po pana Jiříka Hášu k sobě, i prosil jest téhož Jiříka, aby došel po
pana Barthoše, chtě svuoj statek zřiediti, a řka : Pán Buoh má v své moci, dočkám-li
jitra čili nic. I přišel pan Barthoš k němu. A on Pyšnice tu před ním pověděl:
Poroučím Duoře XXti kop a šaty a zahradu, duom, a X grošuov aby se dávalo na
pomoc každý týden, a aby manželky mé hlídala do smrti v tom domu. A já sem
při tom byla, když jí poroučel. A oni Barthoš a Jiřík poručníci počavše jí dávati
634 D. XIII. Registra soudu komorního.
i nechali, toliko do kopy grošaov jí dali. A Duora kuchařka žádné jí úzkosti ani
v jiedle ani y ničemž nečinila, jakož by se někto nadál. A Matěj Špaček že jest umřel.
Vávra Vrabec z Hory Kuthny u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře
vědomo, že jest Špaček umřel, a že sem dal listem svědomie podle jiných pode třmi
pečetmi Václavovi.
Duora Slanařka z Hory Kuthny u. p. n. k. s. t.: Že sem dala svě-
domie listem podle jiných pode třmi pečetmi Václavovi.
R. IV. L M. 18. b. SroT. syédomí č. 1861 na str. 460.
1981.
Mezi Markéthú z Lipčic s jedné, a Heřmanem Petrovským z Petrovic s strany druhé.
1511, 15. listopadu.
Sabbato post Briccii. Anna, podruhyně u Kulhánka vinopale,
šenkéřka na Novém městě Pražském, u. p. n. k. s. t: To mi jest dobře
svědomo, když poslal ke mně pan Zdeněk Loučenský pacholka po pivo, a já vySla:
a tu chvíU Heřman Petrovský dal paní Markétě z Lipčic pohlavek. A já ukázala
pacholku páně Jindřichovu: Hle hyn se vaši tepou! A potom pan Heřman přicházel
ke mně po dvakrát, prose mne, abych na něho nesvědčila.
Mathouš pacholek páně Zdeňkuov Loučenského u. p. n. k. s.
t.: Poslal mě pán po pivo k Hubkoví, kdež ta šenkéřka byla u něho. A ona mi
okázala, když jest paní Markéthú bil Heřman Petrovský. A s tím sem já Sel hned
s šenkéřkou po pivo doluov. Když sem zase šel, ještě jsem paní Markéthú uhonil,
ana jdúci od Petrovského ještě pláče.
R. IV. L L. 16. b.
1982.
Mezi Anežku Lešanskú z Čečelic oc s jedné, a Bořivojem Šicem z Drahonic s strany druhé.
1511, 15. listopadu.
Sabbato post Bryccii. Pavel rychtář ze Zlečeny u. p. n. k. s.
t. : To mi jest dobře svědomo, že jest pan Bořivoj ku paní Anežce přišel a řka paní,
aby se svým člověkem Řiehou ujistila. A paní Anežka mi kázala, abych jej uničil.
A já sem jej Řiehu pod X kopami grošuov uručíl, aby čest a kázeň zachoval.
Hodeš z Motola u. p. n. k. s. t. : To mi jest dobře svědomo, že sem
slíbil za Řiehu ze Zlečeny pod X kop grošuov, aby měl čest a kázeň proti Eeršovi.
A tu sem chodil na pole hledaje rychtáře, abych zaň slíbil.
R IV. 1. L. 16. a. SroT. syédomí č. 1811 na str. 429.
Svědomí k roku sv. Martina L 1511. 535
1983.
Mezi Janem Ješkem z Chořov s jedné, a Dobšem z Bošína s strany druhé.
1511, [15. listopadu].
Sabato post Bríccii. Václav služebník pana Jana Ješka
z Ohořev u. p. n. k. s. t.: Když pan Dobeš přišel s mým pánem do maštale,
chtě, aby mu muoj pán kuoň prodal, i zeptal se pan Dobeš: Pane Jene, jaký to
kuoň máš u stěny? A pan Jan řekl, že jest dobrý, než že mi kulhal několik neděl.
I tázal ho pan Dobeš: Zač jej máš? A pan Jan pověděl: Za puol deváté kopy
míšeňské a za III groše. A pan Dobeš řekl: Zač mi jej chceš dáti? A pan Jan
řekl, že já vám ho nechci prodati, než nechtě tak do zigtří, a tu já vám jej káži
pacholku vosedlati; projeďte jej sobě a pokuste ho na všecky kusy, a bude-lí se
vám líbiti, dajte zaú mému otci puol osmy kopy. Tehdy když jest Dobeš zase
přijel, otázal sem ho, líbí-li mu se ten kuon. A pan Dobeš pověděl, že líbí. A já
mu řekl: Chcete-li jej kupiti? A on pověděl: Jedno mi jej pojmi, a já zaň dám
otci páně Janovu puol osmé kopy. I dal jest a pojal kuoň.
R. IV. L L. 16. a.
1984.
Mezi Václavem z Hodéjova s jedné, a Jiříkem písařovým z Hor s strany druhé.
1511, 15. listopadu.
Sabato post Briccii. Hron z Hor u. p. n. k. s. t: To mi jest dobře
svědomo, když jsem měl pohanku na poli s Šimonem i když jsme tu pohanku vázali,
a Jiřík písařuov přijev na koni i bil Šimona.
Jan z Hor u. p. n. k. s. t. : Toho mi jest dobře svědomo, že jest Jiřík
písařuov zbil a zranil Šimona, člověka pana Václava, na jeho diele.
Jan Albrechtuov z Hor u. p. n. k. s. t. : To mi jest dobře svědomo,
že jest ke mně přišel Šimon zraněný, žaluje mi, že jej zranil Jiřík písařuov na jeho diele.
Matěj z Hor u. p. n. k. s. t. : Toho sem dobře svědom, že Jiřík písařuov
zbil a zranil Šimona na jeho diele.
R. rV. 1. L. 16. b.
1985.
Mezi panem Janem Sezemú z Oustí s jedné, a paní Alenu z Čečelic oc s strany druhé.
1511, 15. listopadu.
Sabato post Bryccii. Mikuláš sladovník z Ouštku u. p. n. k.
s. t.: Když sme byli posláni od pana Jana ku paní Aleně po odpovědi, dané od ní
paní Aleny panu Janovi, na ten den, kterýž jest pánu uložila, a když jsme k ní přišli,
otázala nás, s čím sme k ní od pána posláni. A my řekli : Tak nás pán poslal.
536 D. Xin. Registra soudu homomího.
chcete-li ma ty pychy napraviti. A paní řekla: Nejste 8 ničímž jiným posláni? A my
řekli: Nejsme. A ona nic k tomu neodpověděla.
Martin z Ouštku [sv. p.].
R. IV. 1. M. 10. a. SroT. STédomí č. 1926 a 1936 na str. 506 a 611.
1986.
Mezi panem Jindřichem Eomauzským s jedné, a panem Jiříkem Bezdružicským, panem Vá-
clavem Bezdružickým a panem Jindfíchem z Eolovrath s strany druhé. 1511, 15. listopadu.
Sabato post Briccii. Vondráček z Kvíce, ouředník starý, u.
p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo: Václav, kterýž byl v Dobrovizi, potom
se přistěhoval s synem svým s Janem na Eomauz, a byli tu oba spolu na tom
grunthu v Eomauze, kde Chval sedí. A potom syn Jan šel od pána starého nebo-
žtíka pryč, a nevěděli sme o něm za některé léto; neb sú pravili, že jest oběšen.
A když pán starý postoupil Eomauzu panu Jindřichovi, tehdy pan Jindřich kázal
volati biřicem po městech, aby kto sú od pána starého ušli, zase se ku panu Jindři-
chovi vrátili. A ten Jan zase se k němu vrátil i s ženu. A pán starý mě s jinými
služebníky poslal ku panu Jindřichovi, aby jemu téhož Jana pan Jindřich vydal.
A on pan Jindřich vydati ho nechtěl; neb mu slíbil, že jich nechce vydávati.
R IV. 1. M. 10. b. SroY. STédomí 6. 1796 na str. 412.
1987.
Mezi panem Janem Sezemou z Oustí s jedné, a Blažejem Štemreytharem z Muzluov s strany
druhé. 1511, 15. listopadu.
Sabato post Bryccii. Jan Černý z Ouštku u. p. n. k. s. t: To
mi jest dobře v paměti, když nás poslal pan Jan Sezema ku panu Blažejovi Stem-
rejtharovi, aby mu dal X kop grošuov za ten pych, že jest zbil člověka pana Ja-
nova Vencle jménem z Habřiny, a on pověděl: Ještě jsem jich nenačetí, až je prve
načtu. Tehdy dále pan Blažej pověděl: NechC pan Jan se mnů stojí na hradě Praž-
ském, tu uslyší, proč sem jej bil.
Matěj z Meze [sv. p.]. Barthoš z Oustie [sv. p.].
R IV. 1. M. 11. a. SroY. STédomí $. 1789 na str. 408.
1988.
Mezi panem Janem Sezemou z Oustí oc s jedné, a Šimkem z Břehoryje, člověkem paní
Aleny z Čečelíc a na Tečinévsi oc, s strany druhé. 1511, 15. listopadu.
Sabato post Briccii. Mikuláš sladovník z Ouštka u. p. n. k. s.
t. : To mi jest dobře svědomo: Když sem byl poslán od pána o Vaňka z Srdova,
člověka páně Janova, ku paní Aleně na Tečňoves, že jest porubal Šimek, člověk paní
Svědomí h rohu sv. Martina 2. 1511. 537
Aleny Vaňkovy, dřievie a pobral, aby pánu paní Alena dala za ten pych X kop
grošnoY. A paní Alena pověděla, že já pánu dám na to po svém poslu odpověď.
Barthoš z Ouštie u. p. n. k. s. t. : To mi jest dobře v paměti, že jest
nás pán náš poslal ku paní Aleně, aby jemu pánu paní Alena X kop grošuov dala
za pych, že jest Šimek z Břehoryje, člověk její, posekal les Vaňkovi, člověku páně
z Srdova. A paní pověděla, že sú toho s mú volí nedělali, a že se chci na to ptáti,
a dám pánu na to odpověď po svém poslu.
R. IV. 1. M. 11. b. Sry. STědomí h. 1874 a 1878 na str. 469 a 470.
1989.
Mezi panem Janem Sezemou z Oustí oc s jedné, a Tuomou, rychtářovým synem, člověkem
paní Aleny z Čečelic oc, s strany druhé. 1511, 15. listopadu.
Sabato post Briccii. Mikuláš sladovník z Ouštku u. p. n. k.
s. t. : To mi jest dobře svědomo, když nás pán náš poslal ku paní Aleně, aby mu
panu Janovi dala X kop grošuov za pych, že jest Thuoma, člověk její, pomáhal bo-
řiti stavení Chocholoušovi krčmářovi, člověku páně Janovu, a paní pověděla, že já
pánu dám na to odpověď po svém poslu.
Barthoš z Ouštie u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře svědomo, když sme
byli posláni od pana Jana ku paní Aleně, aby mu panu Janovi X kop grošuov dala
za pych, že jest Thuoma, člověk její, zbořil stavení Chocholoušovi krčmáři, člověku
páně Janovu, a paní pověděla, že se chce na to ptáti, a že dám odpověď na to panu
Janovi po svém poslu.
R. rv. 1. M. 11. b. Srr. STědomí c. 1926, 1936 a 1985 na str. 506, 511 a 535.
1990.
Mezi Hanušem, Václavem, Martinem a Zikmundem, bratřími Manvici z Patokrehe s jedné,
a Hendrychem Erynesem z Červeného Dvora s strany druhé. 1511, 16. listopadu.
Dominico post Briccii. Hanuš příjmí Golm, měštěnín města
Mostu, u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že Hanušovi Manvicovi z Pathokrehee *)
napomínání se stalo vod Hendrycha Krynesa z Červeného Dvora XXV kop grošuov
míšeňských, aby jemu ty uničil ; jestliže mu to učiní, že mu ještě roku chce přidati
až do svatého Michala najprv přieštieho. Toho jest neučinil, a protož jej ku právu
připravil.
R. rv. 1. M. 14. b. *) Nejspíš míní se res PatokiTJe n Bíliny.
1991.
Mezi doktorem Rackem z Dúbrav s jedné, a Janem bakkaltf em Moravou, měštěnínem Starého
města Pražského, s strany druhé. 1511, 17. listopadu.
Feria H. post Briccii. Martha z Tayna, městka Starého města
Pražského, u. p. n. k. s. t. : Když sem stála před domem a dřieví dělali, přišel Jan
ArchiT Četký XUI. 68
538 D. Xlll. Registra soudu komomiho.
Morava i počal doktorovi láti a řekl : Bych tu byl. bil bych všecky napořád. A doktor
Racek řekl: Nebí. A Jan pověděl: Co mi rozkazuješ, však tu tvého nenie oc.
A v tom dal sekyrkou doktorovi mezi plece, až klesl na schod. A potom Jan vy-
trhl šavli, chtěl k němu přiskočiti, a já ho odstrčila. A on Jan zláv škaredě řekl :
Pomni na to a měj na mě péči!
Eatheřina z Tayna, u doktora Racka dievka, u. p. n. k. s. t.:
Když sme dřievie rovnali, přišel Jan bakalář i počal doktorovi Rackovi láti a dal
mu doktorovi sekerkou mezi plece, až klesl na schod. A vytáhl on Jan na doktora
šavli a lál mu a řekl mu: Lotře, měj na mě péči!
R. IV. 1. K 18. b.
1992.
Mezi Václavem Varhaníkem z Prahy s jedné, a Jakubem Kabátníkem s strany druhé.
1511, 17. listopadu.
Feria II. post Briccii. Jiřík Černý, měštěnín Starého města
Pražského od Černého jelena, u. p. n. k. s. t.: Šel sem s rathouzu a Var-^
haník šel s Řiehou řezníkem. I tu jest mne Varhaník prosil, abych to v paměti
měl, že mu se jest kázal rychtář vystěhovati od Kabátníka do třetieho dne. Ale od
rychtáře jsem já toho neslyšel, než toliko od něho, co mi jest tu pravil.
Lukeš krajčí, s Nového města Pražského měštěnín, u. p. n. k.
s. t : Že jakož mě pohání Varhaník k svědomí, že bych při tom seděl, když jest
mu rychtář kázal se od Kabátníka stěhovati: i seděl sem tu, jest tak, ale neslyšel
jsem, by mu se ty časy rychtář kázal stěhovati.
Jan krajčí. Nového města Pražského měštěnín, n. p. n. k. s. t.:
Když Varhaník obeslal Kabátníka do rady, tu sem já s Kabátníkem stál jakožto
s otčimem; tu jest Varhaník žalobu na Kabátníka vedl, že ho mieti nechce. A Ka-
bátník se k tomu seznal. Tehdy jsú páni kázali jim ven vystúpiti i potom jim kázali
zase vstúpiti. Tu jim pověděli páni, že jest to rychtářova věc, i podali jich na rychtáře.
Václav, někdy písař na Novém městě Pražském, u. p. n. k. s. t.:
Když sem v soudu s rychtářem na Novoměstském rathúze Pražském seděl, tu jest
přišel Varhaník k obeslání rychtářovu, a rychtář mu pověděl, že já o to, poněvadž
tebe Kabátník mieti nechce, se pány rozmluvím a radu o to se pány vezmu. A když
potom po odloženie zase stál, tu mu rychtář pověděl: Páni sů rozkázali, poněvadž
tebe mieti nechce, nedáš mu té činže a stěhuj se pryč; neb jest to za právo.
R rV. 1. K. 19. b.
Svědomí k roku sv. Martina I. 1511. 539
1993.
Mezi Václavem Adamem Ploskovským z Drahoníc s jedné, a paní Annu z Guthšteina
B strany druhé. 1511, 17. listopadu.
Feria II. post Briccii. Jan Eamayk z Pokratic s. t: To mi jest
dobře svědomo, že jest mne poslala urozená paní paní Anna z Guthšteina s panem
Janem Syři[y]skayin z Yícova ku panu Adamovi na Ploskovice. I když sme k němu
přijeli, tu sem k němu mluvil s panem Janem : Pane Adame, poslala nás paní Rou-
povská k vám, abyste té smlúvě dosti učinili, kterúž jest pan Rendl mezi vámi
učinil o vinici do svatého Václava; neb víte, že máte té smlúvě do svatého Václava
dosti učiniti. A pan Adam pověděl, že já tomu chci dosti učiniti, než pryč odjedu.
I jel jest pryč a neudělal tomu dosti do svatého Václava. I přijel jest potom zase
po svatým Václave i jel jest [do] Čahlostic k soudu, i chtěl jest ten zápis, kterýž
v kniehách má, propustiti a vinici vodezdati. I tu jest mu nalezeno z práva: Po-
něvadž chceš zápis propustiti a vinici vodezdati, že máš pana Viléma Eameytského
v tom najíti a koláč dáti jako pánu dědičnému těch grunthuov. A pan Adam jest
pověděl, že já neviem, jaký to má býti koláč, Slánský-li či jaký. A to, což nynie
svědčím, beru k své vieře, k své duši, že jest v pravdě tak.
Jan Syřivský z Vícova sv. t.: Jakož mě jest pohnal i dohnal pan Adam
Plosko vský z Drahonic, abych mu svědomí dal, čehož sem s vědom, a pravie, že by
v čahlosticích na právě byl se paní Roupovskou a že by jí tu vinici odevzdati
chtěl : i toho já nic svědom nejsem a neviem mu co znáti ; neb sem já při tom nebyl.
A to beru k své vieře, k své duši, což teď svědčím, že jest to v pravdě tak.
R. IV. 1. K. 20. a.
1994.
Mezi Janem Ryšavým z Střebska s jedné, a Lidmilou jinak Příbou oc s strany druhé.
1511, 17. listopadu.
Feria n. post Briccii. Johannes Poleva z Písku u. p. n. k. s. t.:
Že jsem se trefil na Nové město Pražské k svatému Štěpánu Velikému, a nebožtík
Václav Ryšavý nemocen ležel u mistra Martina, a já jsem jeho otázal Václava Ry-
šavého, učinil-li jest poručenstvie o statku svém. A on pravil, že nic. Až k tomu
přišlo, že jest pořízenie učinil. A to zřiezenie já sem svou rukou psal. A k tomu
jest přišel mistr Martin a to jest zřiezenie ohledal. I mluvil sem k němu: Milý
pane Václave, co pak o hotových, kterak budu zapsány? A on pověděl, že nevím,
co jest jich; než všecko manželce své poroučím a jí věřím, že dětem mým věrně
a právě učiní. A já jeho nabiezel, aby nějakú summu hotových oznámil, aby se za-
psala. A on pověděl, že neviem, co jest jich, že jest dosti, že se budu mieti oč
poděliti. A mistr Martin stoje při tom promluvil k němu: Jest-li tisíc? On pověděl:
68*
540 D. Xni. Begistra soudu komorního.
Viec. Ale jsú-li dva tisíce? A on pověděl Václav Ryšavý: že jest viec a že jest
dosti, že se budou mieti oč poděliti. A mistr Martin mluvil ke mně: Nech ho při
tom, poněvadž nevie, co jest jich. A toho kšaft zřiezenie jeho šíře zpravuje kromě
hotových, že v něm nejsú položeny.
R. IV. L M. 16. a. Snr. sTědomí č. 1827 na str. 439.
1995.
Mezi Zigmundem Eošínem z Eošíné s jedné, a Chvalú Dubánkem z Duban s strany druhé.
15 11, 17. listopadu.
Feria II. post Briccii. Jakub z Lochynska svědčil toto: Toho sem
svědom : Přijeli jsme na hospodu k Prokópkovi Trubkoví v městě Pardubicích v puostě
již minulý. I řekl Dubánek: Eto by mi dal uherský zlatý, zavázal bych se mu, že
bych nehrál do toho roku. A pan Zigmund Eošín řekl: JáC uherského zlatého
nemám, ale grošef mám. I dal mu puol kopy a 4 groše české ; a řekl mu Zigmund :
Budeš-li, Dubánku, hráti, aby mi dal padesát zlatých uherských, budeš-li hráti do
roku vo peňieze. To beru k své víře, k své duši, co tuto svědčím, že jest v pravdě tak.
R. IV. 1. M. 16. b.
1996.
Mezi knězem Izaiášem s jedné, a panem Václavem Roupovským s strany druhé.
1511, 17. listopadu.
Feria 11. post Briccii. Já Jan Syři[v]skay z Vícova: Toho sem dobře
svědom, že pan Václav Roupovský kázal vinici dělati kněze Izaiášovu, neb jí nebyl
kto dělaje ; neb jest kněz Izaiáš ty chvíle seděl v páně kancléřově vazbě. A to beru
k své vieře, k své duši, co tuto svědčím, že jest to v pravdě tak.
R. IV. 1. M. 15. b. SroT. STědomí c. 1798 na str. 417.
1997.
Mezi Anežku Lešanskú s jedné, a Bořivojem Šicem z Drahonic s strany druhé.
1511, 17. listopadu.
Feria n. post Briccii. Kuba z Velislavína u. p. n. k. s. t.: Když
sme šli s Kyršem z Prahy, tehdy jest mluvil Kyreš o člověku Řiehovi ze Zlečeny:
že mám s Éiehou odpověď a kdežkolivěč že ho neminu. A Éieha ty časy byl uručen,
a Kyreš jemu odpoviedal.
R. IV. 1. M. 16. b. SroT. STědomí č. 1811 a 1982 na str. 429 a 534.
1998.
Mezi Bořivojem Šicem oc s jedné, a Anežku Lešanskú oc s strany druhé. 1511, 18. listopadu.
Feria III. ante Elizabeth. Vít z Kamejka u. p. n. k. s. t.: Toho sem
svědom, že Božího syn Řieha měl odpověď s Keršem. Tehdy Kereš šel ke mši po
Svědomí k roku sv. Martina 1. 1511. 541
hrází, a Říeha vystúpiv z zákřie udeřil k němu z ručnice. A pravil mi tajž Řieha,
že jest za mrtvého Kerše odšel.
R. lY. 1. M. 16. b. SroT. STědomí $. 1811, 1982 a 1997 na str. 429, 534 a 640.
1999.
Mezi panem Janem z Oustí oc s jedné, a Šimkem z Břehoryje, človékem paní Aleny z Če-
čelic, 8 strany druhé. 1511, 18. listopadu.
Feria III. ante Elizabeth. Jiřík z Ouští u. p. n. k. s. t.: Když mě
jest poslal pan Jan vo Matějíčkova syna s Sardova do Břehoryje k sedlákóm, že mu
jest Šimek les porouhal, tu jsú vyznali Řieha a Janek Matějuov a Pavel Barthoškuov,
že jest Šimek chtěl sedláku synu Matějíčkovu platiti to dřievie; a Šimek se otázal
co by za ten les chtěl. A řekli tak: Herež ho, nechť lidského nechá. A rukojmie
mu tu propustil přede mnú.
R. IV. 1. E. 20. b. SroT. syédomí c. 1874, 1878 a 1988 na str. 469, 470 a 536.
2000.
Mezi panem Bernartem z Walšteina s jedné, a panem Janem Špetlí z Janovic s strany
druhé. 1511, 18. listopadu.
Feria III. ante Elizabeth. Bohuslav z Stříbra, písař pana
Jana Svojanovského, u. p. n. k. s. t: Toto mi jest vědomo, když jsem byl
na Bělé při panu Václavovi Litevským, kterýž jest byl v zpravování toho zbožie
Bělského urozených pánuov, pana Jana, pana Bemartha bratří z Walšteina, že jsú
hajní, kteříž příslušejí k zboží Bělskému a také k zbožie Bezdězskému, že sú cho-
dievali ku počtu a penieze s sebú přinášeli na Bělou k rychtáři a tu počet činili.
A ty penieze a ten počet přijímal jest pan Hereš, což na páně Špetlovu stranu bylo,
s písařem jeden groš, a já přijímal sem druhý groš s lovčím Průšou k ruce panu
Václavovi. A ten počet téměř na každů neděli, v zimě též, i s pecí smolařských
přijímali jsú oni jeden groš a já druhý groš. Také jest mi toto svědomo, co se lesuov
dotýče vobojieho zbožie, že jsem slyšel od pana Václava Litovského, že jest pan
Jan Špetle chtěl, aby ty lesy mezi nimi byly rozděleny. Toho jest pan Václav ne-
učinil, aby je o ty lesy dělil, a také sem nikda neslajchal od žádného, aby ty kdy lesy
měly děleny býti, než že sú jich společně vždycky užívali, kdož jest byl v držení
Bezdězi, též i Bělé, jako jsem nahoře pověděl, a od Pruoši lovčieho též sem to slýchal.
R. IV. 1. L. 17. a. SroT. STédomí & 1712, 1897 a 1964 na str. 368, 490 a 618.
2001.
Mezi Voldfíchem z Hostouné dc s jedné, a panem Jaroslavem z Eolovrath dc s strany druhé.
1511, 18. listopadu.
Feria III. ante Elizabeth. Vávra z Žebráku, služebník páně
542 D. XUL Registra soimíu komorního.
Oldřicha OY, u. p. n. k. s. t: Poslal mě pan Oldřich ku panu Pešikoyi, a když
sem jel, nalezl jsem pana Jaroslava, an jezdí s chrty sám druhý na královských grumtfch.
Jiřík z Točníku purkrabie u. p. n. k. s. t: Poslal nás pan Yoldřich
s panem Jablonským do Hořovic ku panu Jaroslavovi, aby mu ten pych napravil.
A pan Jaroslav pověděl : Já budu honiti, leč mi ode všech pánuov bude zapovědieno.
R. IV. 1. M. 17. a.
2002.
Mezi Václavem Varhaníkem z Prahy s jedné, a Jakubem Kabátníkem s strany druhé.
1511, 18. listopadu.
Feria III. aute Elizabeth. Mikuláš krajčí. Nového města Praž-
ského měštěnín, u. p. n. k. s. t.: Když obeslal Václav Varhaník do rady Ka-
bátníka, hospodáře svého, u kteréhož bydlil, i žaloval pánuom na Kabátníka, že ho
u sebe nechce mieti a že jest Varhaník u něho Jakuba do roka pokoj najal. A ho-
spodář se k tomu seznal, že jest tak, že jest najal, ale pověděl tak, že sem já jemu
jako dobrému člověku najal bez škody, ale on že mi jest skla vybil a v kamnách že
mi hřeby bil a šindely mi vybíjel v střeše, tak že mi podlaha hnije, a pro tu pří-
činu já ho mieti nechci. A Varhaník k tomu pověděl: Udělal-lif sem za groš škody,
dámC dva, pakli za dva, dámf deset. A páni vyslyševše je, kázali jim vystúpiti.
A když sú zase vstúpili, povolali k tomu rychtáře i poručili to rychtáři řkúce, že
nám to nepříleží, ty je smluv podle spravedlnosti a rozsuď.
Feria V. post Elizabeth [20. listopadu]. Anička kuchařka Mar-
tina od Červeného jelena, měštěnína Nového města Pražského, u.
p. n. k. s. t. : Že jest Václav Varhaník najal u Kabátníka pokoj do roka. A já
sem litkup přinesla.
R. IV. L M. 17. a. Sroy. STědomí 6. 1992 na str. 638.
2003.
Mezi Katheřinú z Rakovníka s jedné, a Petrem Elinicským z Pních s strany druhé.
1511, 18. listopadu.
Feria m. ante Elisabeth. Já Mikuláš Žďárský ze Žďáru oc^
krále JMti dvoru maršálek: Jakož jsem žádán od paní Katheřiny, vdovy
pozuostalé po nebožtíkovi panu Jiříkovi z Násile, někdy hajtmana krále JMti na
Hrádku, abych jí seznal, co jsem slyšel od nebožtíka manžela jejieho, co se dotyce
statku nebožtíka páně Mackova oc: I to jest mi vědomo a dobře v paměti, když
jsme s nebožtíkem panem kancléřem z Budína jeli, bude vokolo čtyř nebo pěti leth
teď k masopustu, že v Brně mezi jinými řečmi mluvil jest toto ke mně: že jesti
pan Macek nebožtík u mne nechal něco, ale ne mnoho peněz i koflíkuov, že nenie
třetieny tak mnoho, jakož oni pravie a mne napomínají. A tak mi nebožtík pan
Svédomí k rohu 8v. Martina I. 1511. 543
Macek řekl, jestliže pán Buoh na mne smrt dopustí a já komu yotkáži a dám kšaftem
to, což u tebe mám, tím sem já dobře jíst, že tomu dosti učiníš a jemu dáš; paklit
žádnému nevotkáži a kšaftem nedám, tehda sobě to schovaj a žádnému živému tobo
nedávaj ; neb já tobě toho raději přeji a přieti budu než komu ve všem světě. A to
pan Jiřík mně pravil: Pane švagre, pravím to pod svú ctí a věru, že nebožtík pan
Macek ta slova tak ke mně mluvil a na ten zpuosob. Já nejsem úmyslu toho žá-
dnému dáti; a by jinač bylo, chtěl bych tobě také švagre pověděti jakožto švagru.
A to beru k své vieře, k své duši, což tuto svědčím, že jest to v pravdě tak.
R. IV. L M. 17. b.
2004.
Mezi Zigmundem Baršem z Kamenice s jedné, a Václavem Mutrplosem oc s strany druhé.
1511, [18. listopadu].
Jiřík z Ho stín i u. p. n. k. s. t.: Koupil sem byl statek u Havlova syna
u Křtěna v Hostících, kdež Řieha nebožtík ty časy byl hospodářem na tom grunthu.
I když sem koupil, chodil sem ku paní, aby mi toho ráčila přieti, a ona nechtěla.
I bylo v ničemž nic.
R. IV. 1. M. 18. a. SrOT. STédomí & 1884 a 1958 na str. 476 a 518.
2005.
Mezi Petrem Mlýnecským s jedné, a panem Janem a panem Bemarthem bratiHmi z Walšteina
8 strany druhé. 1511, [18. listopadu].
Václav zŘepnic svědčil takto: To mi jest dobře v paměti, že při ně-
kterém času, když pan Albrecht Rendl ležal nemocen, přišel jsem k němu a mezi
jinými řečmi: Milý brachu! Mluv se panem Janem a panem Bemarthem, aC dadí
Mlýneckému těch padesát kop. A já sem řekl : Budu mluviti. I mluvil jsem s nade-
psanými pány JMtí. A pan Bemarth mi řekl: Zač ješto tě nám jebáka zjednal?
Dobře my mu sami, když s námi bude mluviti, odpověď dáme. To beru k své vieře,
k své duši, což tuto svědčím, že jest to tak.
R. IV. 1. M. 18. a.
2006.
Mezi Filipem kovtf em z Mělníka s jedné, a panem Janem a panem Bemartem z Walšteina
brathmi oc s strany druhé. 1511, 19. listopadu.
Feria IV. die Elisabeth. Václav z Radovesic svědčil toto: Že mi
jest to vědomo, že jsem slýchal, že jest dluh ; pak já nevím, dáno-li jest mu. A to
beru k své vieře, k své duši, což tuto pravím, že jest to tak v pravdě.
K. IV. 1. L. 10. b. SroT. STédomí & 1972 na str. 629.
544 D, XIU. Registra soudu Tcomomího.
2007.
Mezi Janem Pytlíkem, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a panem Václavem
Zubem z Lan&teina s strany druhé. 1511, [19. listopadu].
Zigmund Bareš z Kamenice na Chválách svědčil toto: To mi jest
svědomo, že sme smluvili pana Václava Zuba a pana Jana Pytlíka s panem Hen-
drychem Valeckým z Doupova o nějaký dluh ; tak pan Pytlík pravil, že jsú mu dlužní
oba bratří, pan Václav i pan Mikuláš. I přestali na nás toho mocně i pan Jan
Pytlík na panu Hendrychovi a na mně; i tak sme mezi nimi vypověděli, aby jemu
dal pan Václav Zub za ty dluhy XV kop míšeňských a několik kop mu odpustil.
A to beru k své vieře, k své duši, že jest se to tak stalo.
R. IV. 1. L. 11. a.
2008.
Mezi Vaňkem z Číňova s jedné, a Jiříkem Hášou z Oujezda s strany druhé.
1511, 20. listopadu.
Feria V. post Elisabeth. Sixt z Hory Kuthny u. p. n. k. s. t.:
Že se nepamatuji nic.
R. IV. 1. M. 15. a. SroY. STědomí ě. 1861 a 1980 na str. 460 a 633.
2009.
Mezi knězem Janem Eoralem s jedné, a Dorothou od Hory s strany druhé.
1511, 20. listopadu.
Feria V. post Elizabeth. Anna, podruhyně z páně Trčkova
domu, u. p. n. k. s. t. : Co se tkne té pře o Dorotu Hutmanku od Hory a kněze
Korala a Hrbka, v té při mezi nimi, že jsem při tom byla, když sú jí dali dva
rendlíky měděná a konev picí a medenici, páteř korálový a střiebro. A tu, když sů
jí dali, děkovala jest jim oběma a řekla: Viece od vás nežádám. A tomu již na
šiesté léto jest, jakž jest to vzala, a z ničehož jich viece nevinila. Pak vedle smlůvy
rathúzské, kteráž jest se stala na rathúze, tu jest kněz Jan z Domažlic na rathúse
smlůvu mezi nimi učinil. Tu jest přijala IV kopy míšeňské, a viece jich nikdy potom
z ničehož nevinila.
R. IV. 1. M. 16. a. SroY. STědomí c. 1883 na str. 474.
2010.
Mezi Václavem Varhaníkem z Prahy s jedné, a Janem Gharouzem, měštěnínem Nového města
Pražského, s strany druhé. 1511, 20. listopadu.
Feria V. post Elisabeth. Havel, písař z Nových mlýnuov, mě-
štěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Když jsem vstúpil s Var-
Svědomí h roku sv. Martina 1. 1511. 545
baníkem do rady o nějakú potřeba, to sem slyšel mezi jinou řečí, žes tobo Vaňku
neměl učiniti, žes tobo souseda pobnal proti svolenie, kto by kobo pobnal soused
neb obyvatel, že má města prázden býti, aby slyšel to svolenie. Tehdy Vaněk tomu
odepřel pravě, že mi tobo svolenie slyšeti potřebie nenie, neb mám pána svébo, a že
sem to učiniti musil, poněvadž jsú mi opraviti tobo necbtěli, když sem jim žaloval,
než kázali mi skrze rycbtáře, abycb se do třetiebo dne vystěhoval. Pověděl mu Jan
Cbarouz : Že křivdu mluvíš. A on pověděl : Pravdu pravím. A Jan Cbarouz pověděl :
My sme kázali rychtáři, aby tě v tom spravedlivě ohledal. I řekl mu Jan Cbarouz:
Shledáš, že musíš našeho města prázden býti i s ženu svú pro takové řeči křivé.
R IV. 1. M. 18. a. SroT. STédomí & 1992 a 2002 na str. 638 a 542.
2011.
Mezí pannu Alžbětu z Vícemilic a na Pakoměřicích s jedné, a Matějem a Davidem Škrovady
s strany druhé. 1511, 20. listopadu.
Feria V. post Elisabetb. Petr z Bořanovic u. p. n. k. s. t.: Když
jest panna nás potřebovala, abychom došli o ten dobytek ku panu Matějovi, kterak
jí chce napraviti tu škodu, kterúž jí jest jeho dobytek udělal, tehdy pan Matěj po-
věděl: Milý Bože! Divím se tomu, že panna ke mně lidi šle a sama se mnú o to
nemluví. Zdali jsme od sebe daleko? A potom pověděl, že já to opatřiti chci.
Zigmund z Bořanovic u. p. n. k. s. t.: Když nás jest panna Alžběta
poslala ku panu Matějovi, chce-li jí tu škodu napraviti, kterúž jest jí dobytek jeho
udělal, a pan Matěj pověděl : Milý Bože ! Divím se tomu, že panna ke mně lidi šle.
Zdali jest ode mne daleko, aby se mnú sama o to nemluvila?
R. IV. L M. 18. b.
(Další nálezy a svědomí soudu komorního viz v díle pozdějším.)
ArckiT Čeiký XI 11. ^"^
Rejstřík písemností
olDsaižezi^cli tt dLlle třlziáicté zxi.
D. Výpisky právní a dějinné.
D. Xni. Registra soudu komomiho. Vydává Jaromír Čélakovský. Na stranách 1 až 545.
(Zápisy z let 1503 až 1511).
1210.
1211.
1212.
1213.
1214.
1215.
1216.
1217.
1218.
1219.
1220.
1221.
1222.
1223.
1224.
1225.
1226.
1227.
1228.
1229.
1230.
1231.
1232.
1233.
4. kv.
4. kv.
4. kv.
4. kv.
4. kv.
4. kv.
4. kv.
4. kv.
4. kv.
5. kv.
5. kv.
5. kv.
5. kv.
5. kv.
5. kv.
5. kv.
5. kv.
5. kv.
5. kv.
5. kv.
5. kv.
5, kv.
5. kv.
6. kv.
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
P&honové a nálezové k rohu Svátosti 1503:
Str.
Jindřichem Dubánkem a Alžbětoa z Bai*chova o odkaz 1
Mrázem z Radimovic a Baršem z Kamenice o dlah 2
Penízky ze Slatiny a Ojířem z Očedělic o splnění slibn 2
Mikulášem z čejetic a Alšem z Ghřenovic o pozůstalost 3
týmiž o vydání listu svěřeného 4
Mik. z Hochhanzn a jeho bratrem Janem o díl otcovský 4
Petrem z Černého Blata a Petrem ze Šternberka o postaveni lidí . . 5
bratřím! z Březí a Petrem ze Šternberka o splnění slibn 5
Baršem z Kamenice a Alžbětou z Barchova o odkaz 7
Annou z Nelžejovic a Anežkou z Míkovic o nářek cti 7
Annou z Krašovic a Fridrichem z Tetova o nářek cti 8
Baltazarem Mrzákem a Jiřím Pšeničkou o dluh 8
Dorotou ze Straškova a Žibřidem z Jistebna o odkaz 9
Ojířem s Očedělic a Jindřichem ze Lhoty o rukojemství 10
Janem ze Smiřic a Janem z Byšic o zdržení smlouvy 10
Linhartem z Krakova a Annou z Krašovic o nářek cti 11
Mandelenou z Waldšteina a Jindřichem odtudž o úrok 11
týmiž o pobrání úroků z lidí Albrechtických 12
bratřimi z Šebířova a Firšicem a Nabdína o lov na Vltavě 13
týmiž o totéž 13
Samuelem ze Hrádku a Janem z Šumburka o haltéř 14
Yácl. z Pairu a Kateř. Sýkorovou o nářek cti 14
Hrzani z Harasova a Zajdlicem z Šenfeldu o nářek cti 15
jeptiškou Přechovskou a hejtmanem hr. Praž. o nešlechetné cedule . . 15
Registra sofidu Jcofnorního.
547
Str.
1234. 6. kv. 1503 mezi Jindř. z Kolovrat a otcem jeho Zbyňkem o lidi sběhlé 16
1235. 6^ kv. 1503 mezi týmiž o vrácení majestátův 16
1236. 6. kv. 1503 mezi Horynoa z Honbic a Kateř. z Dobronina o odkaz 17
1237., 6. kv.4503 mezi týmiž o totéž 18
1238. 6. kv. 1503 mezi Jiřím ze Solevic a Ennšem odtndž o mlynáře 18
1239. [6. kv.] 1503 mezi Jiřím ze Snlevic a bratřimi z Račiněvsi o mlynáře 19
1240. 6. kv. 1503 mezi Jindř. z Kopidlna a £b'zaněm z Harasova o nářek cti 19
1241. 6. kv. 1503 mezi Havlem Šimůnětem a Doroton Maríjovou o dlah 20
1242. 6. kv. 1503 mezi bratřimi z ňečice a Mrzákem z Raidimovic o kšaft 20
1243. 6. kv. 1503 mezi Yácl. z Pairn a Kemnkem z Lomn o majestát 21
1244. 8. kv. 1503 mezi Zbyňkem z Kolovrat a synem jeho o mnohé rozepře 21
1245. [Po 8. kv. 1503
1246. [Po 8. kv. 1503,
1247. [Po 8. kv. 1503
1248. 22. srp. 1503 mezi Jindř. z Kopidlna a Floriánem z Loun o dluh 26
mezi týmiž o nářek cti, peníze, čeled^ listy a j 21
9iezi týmiž o pánev a světnici na Kornhauze a j .24
mezi Jindř. z Kolovrat a Kateř. z Dube o dlub, svědomí a pych ... 25
P&honové a nálezové k rohu sv. Martina 1503:
1249.
1250.
1251.
1252.
1253.
1254.
1255.
1256.
1257.
1258.
1259.
1260.
1261.
1262.
1263.
1264.
1265.
1266.
1267.
1268.
1269.
1270.
1271.
1272.
1273.
1274.
1275.
1276.
1277.
1278.
1279.
1280.
1281.
1282.
13. list.
13. list.
13. list.
14. list.
14. Ust.
14. list.
14. list.
14. list.
14. list.
14. list.
15. list.
15. list.
15. list.
15. list.
15. list.
15. list.
15. list.
15. list.
16. list.
16. list.
16. list.
16. list.
16. list.
16. list.
16. list.
16. list.
17. list.
17. list.
17. list.
17. list.
17. list.
17. list.
17. list
17. list.
1503
1503
1503
1503
1503
1503.
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
1503
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
Kancem Waldunkem a radou v Mostě o dopomožení práva .... 26
Jindř. z Plavná a Šliky z Holejče o plnění smlouvy 27
Yeselikem z Prahy a konšely odtudž o dopomožení práva 28
Jindř. z Nobilova a Janem z Merklína o nářek cti 29
Janem z Otradovic a Johankou z Gholpic o svršky 29
Janem z Byšic a Kateř. Peřinovou z Košíně o rčení 30
Janem z Křičova a Peštalkou z Košíně o dluh 30
Mik. z Kolovrat a Jindř. z Gutšteina o nářek cti 31
opatem Oseckým a bratřimi ze Sulevic o práva kláštera 32
Wolfem z Gutšteina a Krištofem odtadž o očištění statku 32
Ofem z Wrzentalu a Matějem Mlýnkem o svědectví 32
Janem z Dubce a radou Starého města Praž. o smlouvu 33
Janem z Dubce a sirotky Jana z Tedražic o desátek 33
Janem ze Dvor& a sirotky Bohuši, ze Svinař o svěřené koně ... 34
Matoušem z Prahy a Dorotou z Košíně o dluh 35
Kučerou z Dřínová a bratřimi ze Šternberka o statek 36
Václ. z Želetavy a Václ. Vencelíkem o rčení 36
Týmem z Pošky a Mik. z Hočkova o nářek cti 37
Annou z Nelžejevic a Anežkou z Mlkovic o nářek cti 37
Janem ze Záp a Kateř. z Košíně o rukojemství 38
Janem Vácovským a Nevlasem z Knéžic o pych 38
Mik. z Čejetic a Alšem z Chřenovic o list svěřený 38
bratřimi z Pohnání a Jindř. ze Švamberka o zraněni mlynáře ... 39
Václ z Krsovic a Adamem z Vitiněvsi o rčení 40
Kateř. z Jistebna a Zvěstem o dědictví 40
Krištofem a Jetřichem z Gutšteina o lesy a řeku 41
Hofmanem z Minichhofu a Šeb. Šlikem o bránění popravy 41
farářem v Kníně a Janem z Vesec o pych 42
Jindř. Krsem a Mik. z Rachmberka o vraždu služebníka 42
týmiž o postavení lidí pro pomoc při vraždě 43
Janem z Pohnání a bratrem jeho Petrem o dědictví 43
Janem Žichovcem a Adamem z Dube o splnění slibu 44
Jak* Hupaufem a Janem z Lobkovic o nesplnění ortele 45
Janem z Doupova a Jakubem z Yřesovic o plat kněžský 46
69*
548 Rejstřík písemností:
Str.
1283. 17. list. 1503 mezi Velvarskýroi a Eliškou z Landšteina o výsady městské 46
1284. 17. list 1503 mezi týmiž o totéž 46
1285. 17. list. 1503 mezi Václ. Satanéřem a bratrem jeho Oldřichem o pych 47
1286. 17. list. 1503 mezi týmiž o totéž 47
1287. 17. list. 1503 mezi Václ. Satanéřem a Jiř. Rybákem o pobrání obilí 48
1288. 17. list, 1503 mezi týmiž o krčmu 48
1289. 17. list. 1503 mezi Yácl. Satanéřem a bratrem jeho Oldřichem o výboj 48
1290. 17. list. 1503 zavázání ctí a věrou některých měšfanů Budějovických 49
1291. 17. list. 1503 mezi Janem Erupým a Bořkem z Dohalic o nářek cti 49
1292. 18. list. 1503 mezi Kateřinou ze Sobětic a Děpoltem z Lobkovic o dluh poddaného . . 50
1293. 18. list. 1503 mezi Kateř. z Eošíně a Annou ze Sezemiček o nářek cti 50
1294. 18. list. 1503 mezi Duchkem Švábem a Tomášem Horňateckým o pobrání obilí .... 51
1295. 18. list. 1503 mezi Duchkem Švábem a Mik. z Yesce o totéž 51
1296. 18. list. 1503 mezi Janem z Malovar a radou Menšího města Praž. o rybníky . . • 51
1297. 18. list 1503 mezi Mik. Gedwicerem a Václ. Satanéřem o dluh za službu 52
1298. 20. list. 1503 mezi Ghodaurem z Lokte a Dorotou Stříbrnou o sukni 52
1299. 20. list 1503 mezi Jindř. Donátem a lidmi Donínského z Dolanek o pych 53
1300. 20. list. 1503 mezi Janem z Doudleb a Mik. Holubem ze Záchuma o pych 53
1301. 20. list 1503 mezi Janem Pytlíkem a Radslavem z Šebířova o rukojemství 54
1302. 20. list. 1503 mezi Petrem z Čem. Blata a Petrem ze Šternberka o zatčení dvou bratří . 55
1303. 20. list 1503 mezi Yácl. Roztockým a Mandalenou z Habřiny o dluh 56
1304. 21. list 1503 mezi Jindř. Mičanem a Sezemy z Ouštku o žháře 56
1305. 24. list 1503 mezi Burianem Haléřem a Ctiborem z Bukovky o pych 57
1306. 25. list 1503 mezi Bohuši. Rochcem a Herm. z Janovic o nářek cti 58
1307. 25. list. 1503 mezi Johannou z Krajku a čejkou z Olbramovic o zranění 58
1308. 25. list 1503 mezi Janem z Eříčova a Dorotou Peštalkou o dluh 59
P&honové a nálezové h rohu Svátosti 1504:
1309. 20. dubna 1504 mezi Dorotou ze Stříteže a Mrázem z Radimovic o vůz krytý .... 60
1310. 20. dubna 1504 mezi bratřími z Gutšteina a bratrem jich Eristofem o majestát .... 60
1311. 20. dubna 1504 mezi Janem z Prahy a Eučerou z Dřínová o dluh 61
1312. 20. dubna 1504 mezi Št Andělem z Ronovce a Petrem Sekyrským o pych 62
1313. 20. dubna 1504 mezi Yil. Henygarem a Burianem ze Švamberka o list 62
1314. 22. dubna 1504 mezi Jitkou z Cbotče a Zdeňkem Kačicí o dluh 63
1315. 22. dubna 1504 mezi Janem z Yrtby a Šemianem z Radovesic o plnění smlouvy . . 64
1316. 22. dubna 1504 mezi Žibřidem z Mostku a Holubem ze Záchuma o pych 64
1317. 22. dubna 1504 mezi Ofkou z Bozkovic a jejími bratřími o věno 65
1318. 22. dubna 1504 mezi Jan. Řepou a Jiř. Earlíkem z Nežetic o nářek cti 66
1319. 23. dubna 1504 mezi Dorotou z Yeletic a Annou Sudlicovou z Ledeč o rčení 67
1320. [23. dubna] 1504 mezi Dorotou Stříbrnou a Zdeňkem z Eopidlna o rčení 67
1321. 23. dubna 1504 mezi Dorotou z Eošíně a Eateřinou z Eošíně o věno 68
1322. [23. dubna] 1504 mezi Dorotou z Yilhartic a Janem odtudž o zdržení smlouvy .... 68
1323. 23. dubna 1504 mezi Jindř. z Nebilova a Janem z Merklína o nářek cti 69
1324. 23. dubna 1504 mezi Jindř. z Nové Ysi a rychtářem Miličínským o zbití služebníka . . 70
1325. 23. dubna 1504 mezi Litvínem ze Zahrádky a Eateř. z Yeletic o vraždu 70
1326. 23. dubna 1504 mezi Zd. Lvem z Rožmitálu a Johankou odtudž o plnění smlouvy ... 71
1327. 23. dubna 1504 mezi Yáclavem sladovníkem a převorem Maltézským o nářek ctí ... 72
1328. 23. dubna 1504 mezi Yácl. Čáslavským a sirotky Jana Muttrplosa o bibli 72
1329. 23. dubna 1504 mezi Yácl. Eulatou z Elatov a konšely z Přeštic o dluh za pivo ... 73
1330. 23. dubna 1504 mezi Yácl. Tvochem a Yácl. z Horňátek o nezdržení smlouvy 74
1331. [23. dubna] 1504 mezi Yácl. z Teplé a Janem Šmerhovským o nářek ctí 75
Registra soudu komorního. 549
Str.
1332. 23. dubna 1504 mezi Litvínem ze Zahrádky a lidmi Ploskovskými o vraždu otce jeho . . 75
1333. 24. dubna 1504 mezi Eateř. Jehňátkovou a Bern. Vlachem o listy 76
1334. 24. dubna 1504 mezi Johannesem ze Skalice a klást. Sedleckým o svěřené peníze ... 77
1335. 24. dubna 1504 mezi Dobeši z Yesec a městem Enínem o vězně 78
1336. [24. dubna 1504] mezi Janem z Bysně a obcí Slánskou o pych 79
1337. 24. dubna 1504 mezi Martinem Ševcem a Eamejckými z Polóratic o pych . 79
Sudou z Kunratic a děkanem Litoměřickým Žákem o nářek cti . . 80
Salomenou z Meěkova a rukojmími za manžela jejího o věno . . 80
Eliškou z Podvině a Johannou z Tajné o nářek cti 81
Eunkou Kroskovou a Jakubem Kraj sou o totéž 81
Eunrádem z Grrttnheimu a měšťany Enínskými o totéž 82
Janem ze Sovojevic a Yácl. Elusákem o totéž • ... 83
1344. 25. dubna 1504 mezi Janem z Dubce a Yácl. Firšicem o totéž 83
1338. 24. dubna 1504 mezi
1339. 24. dubna 1504 mezi
1340. 24. dubna 1504 mezi
1341. 25. dubna 1504 mez
1342. 25. dubna 1504 mezi
1343. 25. dubna 1504 mez
1345. 25. dubna 1504 mezi
1346. 25. dubna 1504 mezi
1347. 25. dubna 1504 mezi
1348. 25. dubna 1504 mezi
1349. 25. dubna 1504 mezi
1350. 25. dubna 1504 mezi
týmiž o totéž 84
Janem z Bezejovic a Janem Maceškou o poddaného 84
Janem z Bezejovic a Bohunkem z Bedřichovic o loupež 85
Martinem Hamzou a Janem Škrhou o listy 86
obcí Slánskou a Janem z Bysně o pych 86
Yítem Strakovým z Enína a sousedy odtudž o nářek cti .... 87
1351. [25. dubna] 1504 mezi Hamzou ze Zábědovic a Tychtou z Ještětic o dluh 88
P&honové a nálezové k roku sv. Martina 1505.
1352. 12. list. 1505 mezi Robenhauptem ze Suché a Janem Bělohlavem o plnění smlouvy . . 88
1353. 12. list. 1505 mezi Mik. z Trnce a Johannesem ze Skalice o dluh 89
1354. 13. list. 1505 mezi Annou z Drchlavy a Janem Yrbíkem o odkaz 89
1355. 13. list. 1505 mezi knězem Mrzákem z Miletínka a Polyxenou z Dobřenic o nábytky . . 90
1356. 13. list. 1505 mezi Salomenou z Mečkova a rukojmími za muže jejího o věno .... 90
1357. 13. list. 1505 mezi Mat. Libákem a Albr. z Šternberka o nářek cti 91
1358. 14. list. 1505 mezi Chodaurem z Lokte a Jindř. z Einsiedle o obilí 92
1359. 14. list. 1505 mezi Bernard. Ylachem a Yácl. Jehňátkem o pych 93
1360. 14. list 1505 mezi Barborou z Yrchlabí a městem Dvorem o svrchky 93
1361. 14. list. 1505 mezi Eunrádem z Grttnheima a Yondráčkem z Enína o lov 94
1362. 14. list. 1505 mezi Eunr. z Grtlnheima a měšťany z Enína o ukládání o život .... 94
1363. 14. list. 1505 mezi Johankou z Horsic a Ješkem ze Strojetic o pych 95
1364. 15. list. 1505 mezi Yácl. Erálovským a Yácl. Yencelíkem o dopomoc k penězům .... 95
1365. 15. list. 1505 mezi Petrem z Pohnání a bratrem jeho Janem o dluh 96
1366. 15. list. 1505 mezi Dorotou Eřížalovou a farářem Jílovským o rčení 97
1367. 15. list. 1505 mezi Eateřinou ze Sobětic a Yácl. odtudž o podíl po otci 97
1368. 15. list. 1505 mezi Chodaurem z Lokte a Dorotou Stříbrnou o rčení 98
1369. 17. list. 1505 mezi Eateř. z Eošině a Burianem ze Sloupna o dluh 99
1370. 17. list. 1505 mezi Janem z Eříčova a Dorotou z Eošině o dluh 99
1371. 17. list. 1505 mezi Markétou z Eňovic a Mandalenou písařovou o skvosty 100
1372. 17. list. 1505 mezi radou Starého města Praž. a Eutnohorskou o výsady 100
1373. 17. list. 1505 mezi některými kláštery Praž. a Dorotou ze Stranová o odkazy .... 101
1374. 17. list. 1505 mezi YaĎkem z Hněvčevsi a Prokopem z Holohlav o dobytek a j. • . . 102
1375. [17. list.] 1505 mezi Yácl. Satanéřem a bratrem jeho Oldřichem o grunty 102
1376. 18. list. 1505 mezi Jiř. ze Sulevic a Zbyňkem z Chýš o rčení 103
1377. 19. list. 1505 smlouva sněmovní Jiř. z Gutšteina o srovnání s knížaty Míšen 103
1378. 19. list. 1505 obecný nález soudu komor., že pře o čest a vraždu patří k soudu zem. . 104
1379. 20. list. 1505 mezi klást. Slovanským u Menším městem Pr. o plat z krámů .... 104
550 Sejstřík písemnosti:
m
Sir.
1380. 20. list. 1505 mezi týmiž o dědiny a úroky vo Větším Jenči 104
1381. 20. list 1505 ohlášeni Prokopa z Lukovce na sněme, že není slibem zavázán .... 105
Plíhonové a nálezové k rohu Svátosti 1506:
1382. 25. dubna 1506 mezi Jeron. z Eynastu a Bořivojem z Donína o nezdrženi smlouvy . 105
1383. 25. dubna 1506 mezi Janem z Dubce a městem Vyšehradem o povoz stavený .... 106
1384. 25. dubna 1506 mezi Václavem Veselíkcm a měšfany Nového města Praž. o peníze . . 108
1385. [25. dubna] 1506 mezi Oldř. z Hardeku a Wolfem z Janovic o list 108
1386. 27. dubna 1506 mezi Břekovcem z Ostromeče a Viktorínem ze Všehrd o nářek cti . . 109
1387. 27. dubna 1506 mezi týmiž o totéž 110
1388. 27. dubna 1506 mezi Kateř. z Mansdorfu a Sekerkou ze Sedčic o rukojemství . ... 110
1389. 27. dubna 1506 mezi Jindř. z Kostelce a Vostrovcem z Královic o splněni smlouvy . . 111
1390. 27. dubna 1506 mezi Jindř. z Běšin a Jindř. z Březí o desátky z popluží 111
1391. 27. dubna 1506 mezi týmiž o desátky ze vsí 112
1392. 27. dubna 1506 mezi Pavlem Malovcem a Janem z Březí o pobrání statku 112
1393. 28. dubna 1506 mezi Děpoltem z Lobkovic a Jak. Hupaufem o Libčeves 114
1394. 28. dubna 1506 mezi Jiřím z Šanova a Albr. Hořešovcem o dluh 114
1395. 28. dubna 1506 mezi Janem Votlučkou a Bob. Vrchotou o dluh 115
1396 28. dubna 1506 mezi Jak. Pehemem a Kadaňskými o statek 116
1397. 28. dubna 1506 mezi Janem Leidichem a bratřimi z Hrušová o pych 117
1398. 28. dubna 1506 mezi Janem z Klenového a Janem z Cirmperku o plnění smlouvy . . 117
1399. 28. dubna 1506 mezi Markétou z Byšic a rukojmími o věno 118
1400. 28. dubna 1506 mezi Václ. z Kolovrat a Starým městem Praž. o postavení žida . . . 119
1401. 28. dubna 1506 mezi Václ. cechem a sirotky po Zd. z Hnstiřan o dluh 119
1402. 28. dubna 1506 mezi Mat. Libákem a pány z Gutšteina o dluh za službu 120
P&honové a nálezové k rohu sv. Martina 1506:
1403. 12. list. 1506 mezi Divišem z Poličan a Polyxenou z Dobřenic o rčení 121
1404. 12. list. 1506 mezi Václ. Roztockým a Václ. z Tezová o rukojemství 121
1405. 12. list. 1506 mezi Václ. Štrabochem a Vlaštkem z Voděrad o dluh 122
1406. 12. list. 1506 mezi Václ. Přechem a bratřimi z Dobrše o pych 123
1407. 13. list 1506 mezi Janem Ovčičkou a Václ. z Nehvizdek o základ propadlý 123
1408. 13. list. 1506 mezi Janem z Hrušová a Janem Leidichem o totéž 124
1409. 13. list. 1506 mezi Kučerou z Dřínová a Jiř. z Kolovrat o svrchky 125
1410. 13. list. 1506 mezi bratřimi ze Žďáru a Chotky z Vojnína o pych 125
1411. 13. list. 1506 mezi bratřimi z Malejova a Mik. Karlíkem o svěřené peníze 126
1412. 14. list. 1506 mezi Bob. Vrchotou a Janem Kostkou o rčení 127
1413. 14. list. 1506 mezi Ctiborem z Kestřan a Adamem z Drahonic o kmetničnu .... 127
1414. 14. list. 1506 mezi Dorotou ze Zahrádky a Benešem ze Sendražic o dluh 128
1415. 14. list. 1506 mezi Janem z Šontálu a Jetřichem z Gutšteina o smlouvu 129
1416. 14. list. 1506 mezi Janem Hořanským a Chomutovským rychtářem o list 129
1417. 14. list. 1506 mezi Janem Škorní a Mik. apatekářem Praž. o peníze 130
1418. 14. list. 1506 mezi Markétou z Klinšteina a Kateř. z Kolovrat o dluh 130
1419. 14. list. 1506 mezi Václavem Veselíkem a Janem Hájkem z Prahy o dědictví .... 131
1420. 14. Hst. 1506 mezi Oldř. z Homberku a Václ. Vencelíkem o dluh 132
1421. 14. list. 1506 mezi Václ. z Polák a Prokopem z Jezvec o svrchky 132
1422. 14. list. 1506 mezi Jiřím Wikhartem a Janem z Rabšteina o pych 132
1423. 16. list. 1506 mezi Divišem z Doudleb a bratrem jeho Janem o list trhový 133
1424. 16. list. 1506 mezi Děpoltem z Lobkovic a Václ. z Vrabí o pych 133
1425. 16. list. 1506 mezi Jindř. ze Slatiny a bratřimi z Roupova o pych 134
Registra soudu Jcomomího.
651
1426.
1427.
1428.
1429.
1430.
1431.
1432.
1433.
1434.
1436.
16. list. 1506 mezi
16. list. 1506 mezi
16. list. 1506 mezi
16. list. 1506 mezi
16. list 1506 mezi
16. list. 1506 mezi
16. list. 1506 mezi
17. list. 1506 mezi
20. list. 1506 mezi
1506 mezi Ctiborem
Jarošem z Tynišf a Hynkem z Waldšteina o sukno . . .
Janem z Doudleb a Oldř. z Mezného o list svěřený . .
Petrem Kučerou a pány z Šternberka o Lešany ....
Zd. z Kopidlna a Mik. Trčkou ml. o rychtáře ze Žlunic
týmiž o rukojmí ze Záhornic
Yácl. Lekšem a Sigmundcm z Doubravan o rčení . . .
dvěma Pražany a Bobusl. z Vojnína o dopomáháni práva
Sudou z fienec a Alexiem z Bonšperka o nářek cti • .
knězem Janem z Vratu a Havlem z Šebířova o dědiny .
z Bukovky a klášterem Slovanským o smlouvu ....
Str.
135
135
136
137
137
138
139
139
139
140
P&hanové a náUeové k rohu sv, Martina 1507:
1436. 13. list. 1507 mezi Janem z Lažan a Mandelenou z Vrtby o pych 140
1437.
1438.
1439.
1440.
1441.
1442.
1443.
1444.
1445.
1446.
1447.
1448.
1449.
1450.
1451.
1452.
1453.
1454.
1455.
1456.
1457.
1458.
1459.
1460.
1461.
1462.
1463.
1464.
6. kv.
6. kv.
6. kv.
6. kv.
6. kv.
6. kv.
6. kv.
8. kv.
8. kv.
8. kv.
8. kv.
8. kv.
8. kv.
8. kv.
8. kv.
8. kv.
8. kv.
8. kv.
8. kv.
8. kv.
9. kv.
9. kv.
9. kv.
9. kv.
9. kv.
9. kv.
9. kv.
9. kv.
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
1508
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
mezi
me^i
mezi
PAhonové a ndlegové k roku Svátosti 1508:
Kateřinou z Žirovnice a Oldř. z Waldéka o svrchky
Jindř. z Hodějova a Mik. z Kozého o koně
Janem z Pairu a Jindř. Kladivou o koně
Janem Šubou a Adamem z Drahonic o smlouvu
týmiž o svrchky
Václ. Jehňátkem a Mik. Světlíkem o klenoty
Albr. Hořešovccm a Markétou z Těchovic o rčení
Benešem ze Sendražic a Matějem Šaškem o plnění smlouvy . . .
Kašparem ze Zon a Markétou z Byšic o věno
Mandalenou z Vrtby a Eliškou z Lešan o peníze
Martinem Laudátem a Fridrichem z Tetova o manželku
Opiem z Fictum a městem Kadaní o pacholka
týmiž o mistra Jiříka
týmiž o postavení souseda pro pych
týmiž o pacholka
Severinem z Prahy a Matějem Bílým Knížetem o rčení . . . .
knězem Samuelem z Rysmburka a Hradcem Králové o pozůstalost
Václ. z Krsovic a bratřími Škrovady o slib otce jich
Václ. Lekšem z Nymburka a Si^. z Doubravan o rčení . . . .
Václ. z Hobšovic a Anežkou z Cečelic o rčení
Jindř. z Kopidlna a Zdeňkem odtudž o pobrání svrchků . . . .
Jiříkem z Kosíkova a bratry Saky z Bohnňovic o obili
Havlem z Bytězův a Petrem Doubravským o rukojemství . . . .
Markétou Jednorožcovou a Janem z Šternberka o dluh
Opiem z Fictum a městem Kadaní o pych
Petrem z Hobšovic a Anežkou z čečelic o peníze
Zd. Malovcem a Janem z Švamberka o pych Dračovských . . . .
Václ. z Krsovic a Svatbou z Otradovic o dluh
141
142
142
143
143
144
146
146
147
147
148
148
149
149
149
150
151
151
152
152
153
154
154
155
156
156
157
157
P&honové a nálezové k roku sv. Martina 1508:
1465.. 13. list. 1508 mezi Václ. ze Solopisk a Čabelickým ze Soutic o manželku . .
1466. 13. list. 1508 mezi proboštem Boleslavským a Mandalenou ze Strašnic o odkaz
1467. 14. list. 1508 mezi Benešem ze Sendražic a Petrem Víčkem o Malešov . . .
1468. 14. list. 1508 mezi Kateř. Sýkorkou a Jeronýmem z Mostu o základ propadený
158
159
159
160
552
Rejstřík písemností :
1469.
1470.
1471.
1472.
1473.
1474.
1476.
1476.
1477.
1478.
1479.
1480.
1481.
1482.
1483.
1484.
1485.
1486.
1487.
1488.
1489.
1490.
1491.
1492.
1493.
1494.
1495.
1496.
1497.
1498.
1499.
1500.
1501.
1502.
14. list.
14. list
14. Ust.
14. list.
14. list.
15. list.
15. list
15. list.
15. list
15. list
15. list
15. list
15. list
15. list.
15. list
15. list.
15. list
15. list
16. list
16. list
16. list
16. list
16. list
17. list
17. list
17. Ust
17. list
17. list
17. Hst
17. list
18. list
18. list
18. list
18. list
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
15C8
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
1508
mezi
Jiř. Wikhartem a Janem z Rabšteina o pych
Hans Trojem a Kostkou z Postupic o smlouvn
Ofkon ze Lhoty a Eatefínou z Nemysle o dluh
Petrem z Pohnáni a Vavřincem Ševcem o peníze sirotčí • . . .
Vád. z Roupova a Jetřichem z Gutšteina o dluh
Jindř. z Kostelce a Zd. z Kopidlna o nezdržení smlouvy . . .
Janem z Hrušová a Leidichem z čečelic o plnění smlouvy . . .
Janem z Lobkovic a městem Slaným o pych
Janem z Landšteiua a Janem z Klinšteina o pych
Markétou ze Slavíkova a Janem z Postupic o plnění smlouvy .
Petrem Haléřem a Václ. z Vrchlabí o rčení
Zo. z Kopidlna a Janem ze Záp o vydání peněz .
Otíkem z Veselíce a Vil. z Koutů o rčení
Ladslavem ze Šternberka a pány z Outšteina o rukojemství . .
Albr. Rendlem z Oušavy a Kryštofem z Outšteina o rukojemství
Václ. z Olbramovic a Petrem z Pohnání o kšaft
Vil. z Koutův a kněžnami z Minsterberka o půhon k svědomí .
Bohuši. Vrchotou a Janem z Postupic o dluh
Jiříkem z Kosíkova a Tvochem z Nedvíkova o dluh
Hynkem z Waldšteina a poddanými o pych
Havlem Doktůrkem a Jindř. z Kopidlna o pych
Mandalenou z Třibřich a Barborou z Ostrova o odkaz ....
Vil. z Koutův a Jiř. Vraždou o půhon k svědomí
Dorotou z Košíně a Annou ze Strážnice o dluh
Jiř. Šrámkem a Vojtěchem ze Psář o dluh
Janem z Postupic a Jakubem z Mostu o stříbro
Janem Hrabaní a Janem Krupým o dluh
Matoušem z Blatné a Apolonem z Jobec o smlouvu
Ofkou z Kuncdorfn a Janem z Kácova o odkaz
Václ. Mandelíkem a rychtářem z Volanic o peníze
bratřím! z Nehvizdek a rukojmími Kateřiny odtudž o věno . .
Johankou z Libošovic a Bohuši. Břekovcem o statek
Johankou ze Skalky a Lidmilou z Bisenburka o truhlici . . .
Voršilou Veselíkovou a Janem Hájkem o podíl
Str.
160
161
162
162
163
164
164
165
165
166
167
167
168
169
169
169
170
170
171
172
172
173
174
174
175
176
176
176
177
178
179
179
180
181
Pňhonové a nálezové k roku sv. Martina 1509:
1503.
1504.
1505.
1506.
1507.
1508.
1509.
1510.
1511.
1512.
1513.
1514.
1515.
1516.
1517.
12. list
12. list
12. list
12. list
12. list
12. list
12. list
12. list
12. list
12. list
12. list
12. list
12. list
12. list
13. list
1509
1509
1509
1509
1509
1509
1509
1509
1509
1509
1509
1509
1509
1509
1509
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mezi
mez
mez
mez
mez
mez
mez
Ad. Rouzínem ze Bzí a Ekhartem z Ortvinovic o pych
Kateř. z Hlivojed a Jeronýmem ze Skuhrova o krčmáře
Dorotou ze Sudomíře a Maruší z Neprochov o pych •
Janem z Radce a Sigm. Číčem z Nemyčevsi o dluh .
Janem ze Vchynic a Hroznatou z Vrtby o dluh • . .
Janem ze Vchynic a Kateř. Sýkorovou z Prahy o dluh
Mik. Trčkou ml. a Janem z Raškovic o pych ....
Mik. Trčkou a administrátorem podobojí o kněze . . ,
Mandalenou z Roztok a Štěpánem Střelou o rukojemství
Markétou z Byšic a Sigm. z Duban o věno
Mandalenou z Roztok a Václ. ze Svinař o totéž • . .
Mandalenou z Roztok a Zd. z Kladna o totéž . . .
městem Pískem a Adamem z Drahonic o pych . . .
Mandalenou z Roztok a Střelou z Rokyc o věno . .
čeňkem z Barchova a Bohuňkem Špínou o rčení . .
182
182
183
184
184
185
186
186
187
188
189
189
190
191
191
Registra soudu komorního. 553
Str.
1518. 13. list. 1509 mezi Eliškou z Jelée a Oldř. Popelem o věno 192
1519. 13. list. 1509 mezi Havlem z Kamenice a Dorotou Peštalkou o dluh 193
1520. 13. list. 1509 mezi Jakoubkem z Bezdědic a městem Berounem o saháni v soudní moc • 193
1521. 13. list. 1509 mezi Markétou z Ghráněc a Felixem z Mělnic o rčení 194
1522. 13. list. 1509 mezi Markétou z Byšic a Wolfgangem z Rachmherka o nález . . • . 195
1523. 13. list. 1509 mezi Sigm. z Bezdědic a Jindř. z.Hudoya o pych 196
1524. 14. list. 1509 mezi Apolenou Nožířkou a Jetřichem z Grutšteina o smlouvu 197
1525. 14. list. 1509 mezi Annou z Risenburka a Yoršilou z Euncdorfu o dědictví 197
1526. 14. list. 1509. mezi týmiž o svrchkj a klenoty 199
1527. 14. list. 1509 mezi Benešem z Vranova a Zdislavem ze Žlunic o dluh 200
1528. 14. list. 1509 mezi Jak. z Lestkova a Sigm. odtudž o klenoty 200
1529. 14. list. 1509 mezi Janem z Eounic a Alšem z Chřenovic o vězně 201
1530. 14. list. 1509 mezí Janem Mrakešem a Janem z Ersovic o smlouvu 202
1531. 14. list 1509 mezi Litmírem z Háje a Eateř. Minsterberskou o klisny ...... 202
1532. 14. list. 1509 mezi Martinem M^jšnarem a Markétou z Ajtenburka o dluh . . . . 203
1533. 14. list. 1509 mezi Yácl. z Roupova a Sigm. z Lestkova o peníze svěřené 203
1534. 15. list. 1509 mezi Anežkou z Čečelic a Mandalenou z Vrtby o dluh 204
1535. 15. list. 1509 mezi Bohuši. Vrchotou a Václ. Mouřenínem o smlouvu 205
1536. 15. list. 1509 mezi Ctiborem z Chřenovic a Leptějem z Heroltic o rčení 206
1537. 15. list. 1509 mezi Hanušem z Chebu a Šliky z Holejče o dluh 207
1538. 15. list. 1509 mezi Jak. z Lestkova a Sigm. odtudž o vozy a koně 207
1539. 15. list. 1509 mezi Václ. z Vrchlabí a Ondř. Měšečníkem o listy 208
1540. 16. list. 1509 mezi Špínou z Jenišovic a Janečkem z Jíkve o klisny 209
1541. 16. list. 1509 mezi Vil. z Pemšteina a Svitákem z Landšteina o poddaného 210
1542. 16. list. 1509 mezi Jiř. Bradáčem a Haškem z Wartenberka o odkaz 211
1543. 16. list. 1509 mezi Janem z Dube a městem českým Brodem o statek 212
1544. 16. list. 1509 mezi Matějkou z Týna a Janem z Šternberka o dluh 213
1545. 16. list. 1509 mezi Václ. z Polanky a městem Táborem o dluh 213
1546. 16. list. 1509 mezi Václ. Bradáčem a Michalem Slavatou o psance 214
1547. 16. list. 1509 mezi Vítem z Prahy a Jakubem odtudž o smlouvu 215
Svědomí k roku Svátosti 1510:
1548. 22. ún. 1510 mezi Markvartem z Kraselova a Přechem z Češtíc o lov 216
1549. 26. ún. 1510 mezi Janem z Bozkovic a Markvartem z Dalemiřic o zbroj 217
1550. 1. bř. 1510 mezi Barborou z Hostinného a Haškem z Wartenberka 2^17
1551. 7. bř. 1510 mezi Řeh. Hrubým z Jeleni a farářem Eostoloprtským o dluh 218
1552. 12. bř. 1510 mezi Markétou Nadřencovou a Fabiánem z Litoměřic o peníze .... 218
1553. 20. bř. 1510 mezi Job. Eapříkovou a Jindř. z Eonecchlumi o skvosty 222
1554. 3. dub. 1510 mezi Barborou z Hostinného a Haškem z Wartenberka o odkaz .... 222
1555. 8. dub. 1510 mezi městem Prachaticemi a Vil. z Byčic o zloděje 223
1556. 10. dub. 1510 mezi Pesíkem z Eomárova a Václ. z Lobkovic o louky 225
1557. 10. dub. 1510 mezi Maní z Lukavce a Pavlem z Jemníka o dluh • • 227
1558. 10. dub. 1510 mezi Jiř. Šalomounem a Václ. z Pacova rektorem univers, o kšaft . . 227
1559. 10. dub. 1510 mezi Annou Šalomounovou a Václ. z Pacova o dědictví 229
1560. 11. dub. 1510 mezi Čabelickým ze Soutic a Václ. ze Solopisk o manželku 230
1561. 11. dub. 1510 mezi Mik. z Jenišovic a VácL ze Solopisk o manželku 230
1562. 11. dub. 1510 mezi Jaroslavem z Vřesovic a Děpoldem z Lobkovic o poddané .... 230
1563. 11. dub. 1510 mezi Oldř. Popelem a Jindř. z Vojislavic o platy poddaných 231
1564. 11. dub. 1510 mezi Děpoltem z Lobkovic a Jaroši, z Vřesovic o pacholka .... 234
1565. 12. dub. 1510 mezi Hanušem z Molkovic a Kateř. z Efeldu o odkaz 235
1566. 12. dub. 1510 mezi Jiř. ^ ir^dšteius^ a Peltem Škorni o posla 235
ArchiY Caký XIII.
70
554 Rejstřík písemností:
Str.
1567. 12. dub. 1510 mezi Blažkem konvářem a Blažkem Hrábím o sázku 236
1568. [12. dub. 1510 mezi Janem Vrchotou a Jindř. z Hodějova o právo 237
1569. 12. dub. 1510 mezi Václ. Přechem a bratřími z Kraselova o lov 240
1570. 12. dub. 1510 mezi Sigm. Číčem a Vilem pisařem o clo 241
1571. 12. dub. 1510 mezi Janem Eamaykem a Barborou z Harasova o kšaft 242
1572. 12. dub. 1510 mezi Alžbětou z ffebska a Jauem z Kestřan o požár 242
1573. [12. dub.] 1510 mezi Jiřím Šedívkem a Vrcbotou o svědectví 243
1574. 12. dub. 1510 mezi Křížkem zlatníkem a Yácl. z Drahonic o věci pfijčenó 244
1575. 12. dub. 1510 mezi bratřími ze Šumburka a Janem odtudž o peníze 244
1576. [12. dub.] 1510 mezi Jindř. z Waldšteina a Kateř. z Efeldu o meze 245
1577. 12. dub. 1510 mezi Jindř. z Ledeč a Janem z Ledeč o grunt 252
1578. [12. dub.] 1510 mezi Šťastným ze Sluh a Janem z Konárovic o purkrabství 252
1579. [12. dub.] 1510 mezi Křížem z Kutné Hory a Václ. Lysým o lůn 253
1580. 12. dub. 1510 mezi Jiř. z Malšína a Kunšem Černínem o dlub ze hry 254
1581. 12. dub. 1510 mezi Anežkou Lešansl^ou a Mandelenou z Vrtby o peníze 255
1582. 12. dub. 1510 mezi Fabiánem z Litoměřic a Markétou Nadřencovou o peníze .... 255
1583. 12. dub. 1510 mezi Alenou Machkovou a Mik. Pecingarem o kožich 256
1584. 12. dub. 1510 mezi Janem knězem v Boleslavi a Zd. z Prorubě o vzatky 257
1585. 12. dub. 1510 mezi Václ. Jehňátkou a JiHkem Jiskrou o dluh 258
1586. [12. dub.] 1510 mezi bratřími z Hrušová a Janem Zápským a j. o rukojemství . . . 258
1587. [12. dub.] 1510 mezi Jiř. z Dube a Bartoškem z Prahy o dům 259
1588. 12. dub. 1510 mezi Václ. Vencelíkem a Janem Šmerhovským o vinici 261
1589. 13. dub. 1510 mezi Matějem Břízským a Jiř. Borsem o dluh 262
1590. 13. dub. 1510 mezi Václ. Donátem a Chrtem ze Rtína o nářek cti 263
1591. 13. dub. 1510 mezi Janem Strachotou a Heřra. z Rychnova o dluh za plod 263
1592. 13. dub. 1510 mezi Václ. Žlabecským a Mečířem z Litoměřic o víno 264
1593. 13. dub. 1510 mezi Benešem ze Sendražic a Janem z Kácova o rukojemství .... 264
1594. 13. dub. 1510 mezi Děpoltem z Lobkovic a Vratislavem z Mitrovic o pytláka .... 265
1595. 13. dub. 1510 mezi Janem z Kamenné Lhoty a bratřími z Oudimě o výstavky .... 266
1596. 13. dub. 1510 mezi Wolfem z Outšteina a Děpoltem z Lobkovic o do 267
1597. 13. dub. 1510 mezi Albr. z Vřesovic a Děpoltem z Lobkovic o ovce 267
1598. 13. dub. 1510 mezi Vil. z Byčic a Prachatickými o vězně 268
1599. [13. dub.] 1510 mezi bratřími z Oudimě a Janem z Kamenné Lhoty o výstavky . . . 269
1600. 13. dub. 1510 mezi Víškem z Veselíce a Janem z Kácova o rukojemství 269
1601. 13. dub. 1510 mezi Jindř. z Běšin a Apolonem z Žehobec o vrahy 269
1602. 13. dub. 1510 mezi Vil. z Koutův a Sigm. Baršem z Kamenice o písaře 270
1603. 13. dub. 1510 mezi Johankou ze Světí a Dorotou Pehmovou o zlodějku 270
1604. 13 dub. 1510 mezi Burianem ze Švamberka a Jiř. z Kolovrat o věno 271
1605. [13. dub.] 1510 mezi Jiř. z Kosíkova a Markétou z Libčic o dluh 271
1606. [13. dub.] 1510 mezi Albrechtem z Vřesovic a Děpoltem z Lobkovic o ovce .... 271
1607. 14. dub. 1510 mezi Bohuši, z Benešova a Krištofem z Hermštorfu o dluh ... . 272
1608. 14. dub. 1510 mezi Apolonem z Žehobec a Jindř. z Běšin o vraždu 273
1609. [14. dub.] 1510 mezi Ofkou či Uršilou a Annou z Rismburka o list 273
1610. 14. dub. 1510 mezi městem Kadaní a Janem z Lobkovic o práva 274
1611. 15. dub. 1510 mezi Bavorem z Hustiřan a Václ. Donátem o svršky 276
1612. 15. dub. 1510 mezi Pehmem kupcem z Prahy a Janem Škorní o peníze 276
1613. 16. dub. 1510 mezi Haškem z Wartenberka a Lickem z Risenburka o dědictví . . . 276
1614. 16. dub. 1510 mezi Mik. z Jenišovic a Václ. ze Solopisk o manželku 277
1615. 16. dub. 1510 mezi Andělem z Ronovce a Pavlem z Ujezda o pytláka 278
1616. 20. dub. 1510 mezi Mik. ml. Trčkou a Vil. z Risenberka o vydání žida 278
Segistra soudu komorního. 555
Str.
P&hoHOvé a náUKvé k rohu Svátosti 1510:
1617. 10. dnb. 1510 mezí AoDOn z Bisenbnrka a Uršilon z Eancdorfu o svrchky a peufze . 379
1618. 10. dnb. 1510 mezí KateF. ze Bulíc a Jindř. Amcboa o rčení . 380
1619. 10. dnb. 1610 mezi Jif. Jiskrou a §eb. z Waítmile o dlah Afedníka 281
1620. 10. dnb. 1510 mezi Lickem z Risenburka a Haikem z Wartenberka o peníze .... 281
1621. 10. dub. 1510 mezi týmiž o totéž 283
1622. 10. dnb. 1510 mezi Janem z Eácova a BeneSem ze Sendraíic o věno 283
1623. 10. dnb. 1610 mezi Janem z Kácova a Ylikem z Veselíce o totéí 284
1624. 10. dab. 1510 mezi Janem z Eácova a Vil. z Veselice o totéž 284
1626. 10. dnb. 1510 mezi Hik. Trčkon mL a Bernartem z WaldSteina o plnSni slíbu . . . 2S4
1626. 10. dnb. 1510 mezi Pavlem z Jemniko a Máňon z Lnkavce o úroky 285
1627. 10. dub. 1510 mezi týmiž o vriceni lista 286
1626. 10. dnb. 1410 mezi Petrem Tracbem i Proch a Peilkem z Eom&rova o peníze . . . 366
1639. 10. dnb. 1510 mezi Zdislavem ze Žlonic a Bencem zo Solopisk o rnkojemstvf .... 387
1630. 10. dnb. 1510 mezi bratHmi z CbyS a Kateřinou v. ToclioHc O ríeni 288
1631. 11. dnb. 1510 mezi bratřimi z Kraselosa a Píecliom z Ďeatic o honba 289
1632. 11. dnb. 1510 mezi Janem Zvonařem a Ctiborem v. Chřenovic o plněni slíbn .... 289
1633. II. dnb. 1610 mezi Sigm. Baráem a Vil, z Koutilv o pych 290
1631. 11. dub. 1610 mezi Mirkem ze Solopisk a Mik. z JeniSovic o základ 291
1635. 11. dab. 1610 mezi Dršiloa z Kocřiovic a Albr. z Kolovrat o peníze . 291
1636. 11. dttb. 1510 mezi Wolfem a Újezdce a Wolfem Dobruliostem o dlnh 292
1637. 13. dnb. 1610 mezi Anežkon z Čečelic a Petrem z Holšovic o peníze 292
1638. 13. dnb. 1510 mezi Bohnsl. Chnem a VSil. Donátem o slova hanlivá 293
1639. 13. dnb, 1510 mezi bratHmi z Údimě a Janem ze Uioty o výstavky 294
1640. 13. dub. 1510 mezi OniJi^ejem od Dnbn a Beneiem z Jivovice o ríenl 296
1641. 13. dnb. 1510 mezi Sigm. z Lestkova a Jakubem oiitmiž o Snby 296
1642. 13. dnb. 1510 mezi Vil. z Byiic a městem l'raiUatii:eiJii o pych 296
1643. 15. dnb, 1610 mezi BeJHcbem -J. Doupova a Žibřidem ze Žďára o pych 297
1644. 15. dub. 1510 mezi Bohasl. Vrchotoa a Jiř. Šedlvkem o pych . 298
1645. 15. dnb. 1610 mezi týmiž o totéž 299
1646. 16. dub. 1510 mezi Doroton z Košíné a Václ. Radimským o rčení 299
1647. 16. dnb. 1510 mezi Jindř, z Kopidlna a Bohnslavem t Kunwaldn o evrchky .... 300
1646. 16. dub. 1510 mezi Janem Zabruským a Jaueni Ra/ickým o podíl 301
1649. 15. dob. 1510 mezi Vratislavem z Witrovic a Děpoliem -i Lobkovic o pych 302
1660. 16. dnb. 1610 mezi Janem ze Vchynic a Barborou z Prahy o dlah 308
1661. 15. dub, 1510 mezi Ofkoa z Knncdorfn a Janem z Eácova o svrchky 303
1652. 15. dub. 1610 mezi Vid. z Vrchlabi a Hynkem t Waldšteina o pych 305
1653. 16. dub. 1510 mezi Alenoa z Norimberka a Doroton odtadž o rokojemství 305
1654. 16. dub. 1510 mezi Bartoiem z Prahy a Jíř. Berkon z Dabé o smlonvn 306
1655. 16. dnb. 1510 mezi Doroton z Eošfné a bratHmi z Ronova o odkaz 307
1656. 16. dub. 1610 mezi Divišem z Hrádku a Martinem ze Zábědovic o smlouvu 808
1657. 16. dub. 1510 mezi Divišem z Hrádku & Bořkem z Poličan o totéž 309
1666. 16. dub. 1510 mezi Divišem z Hrádku a Čeňkem z Poličan o totéž 309
1669. 16. dnb. 1610 mezi DiviSem z Hrádku a Janem ze Zachraštan o totéž 310
1660. 16. dnb. 1610 mezi Fabiánem z LitoměHc a radou Litoaií-řickou o peníze 811
1661. 16. dnb. 1610 mezi bratHmi Koci z Dobrše a Janem ze Švamberka o véno 311
1662. 16. dnb. 1610 mezi JindF. z Vojislavic a Oldř. Popelem o penize 312
1663. 16. dnb. 1510 mezi Mik. z Robons a Janem Smajkalem o plnění smlouvy 313
1664. 16. dab. 1610 mezi Martou Sellkovou z Prahy a Doroton z Norimberka o dlnh . , . 316
1665. 16. dub, 1510 mezi Mik. z HoHc a Divišem z Hrádku o dluh . 316
1666. 16. dub. 1510 mezi Zd. ze Švamberka a Balcarem z WidrSperku o zápis 316
70*
556 Eejstřík písemnosti:
Str.
1667. 16. dub. 1510 mezi Yácl. JehĎátkem a radou Starého města Praž. o truhla 317
1668. 16. dub. 1510 mezi Yácl. proboštem ze Zhoře a Oldř. ze Dvorce o rukojemství . . . 318
1669. 17. dub. 1510 mezi Sezemou z Ústi a Yácl. Dědibabským o totéž 318
1670. 17. dub. 1510 mezi Sekyrkou ze Sedčic a Yácl. Dědibabským o totéž 318
1671. 18. dub. 1510 mezi Annou z Risenburka a Uršilou z Euncdorfu o dědictví 319
1672. 18. dub. 1510 mezi Janem Leidichem a Janem z Hrušová o smlouvu 320
1673. 18. dub. 1510 mezi Mat. Břeským a Jiř. Boršem z PraLy o dluh • . . 320
1674. 18. dub. 1510 mezi Martinem Hamzou a Divišem z Hrádku o rčení 321
1675. 18. dub. 1510 mezi Yácl. Mouřenínem a Havlem z Prahy o rčení 322
1676. 19. dub. 1510 mezi Jiř. Šalomounem a Yácl. z Pacova rektorem univers, o kšaft • • 322
1677. 19. dub. 1510 mezi Janem Hrabaní a Janem z Bohmic o dluh 323
1678. 20. dub. 1510 mezi bratřími z Waldšteina a Bohuši. Chrtem o peníze 324
Svědomí k rohu sv. Martina 1510:
1679. 1. kv. 1510 mezi Tobiášem z Rybího a Abrahamem ze Strojetic o zranění 325
1680. 8. kv. 1510 mezi Melicharem Hiršem a Hanušem Hallarem o dluh 326
1681. 24. kv. 1510 mezi Jindř. z Yojslavic a Oldř Popelem o poddané 326
1682. 24. kv. 1510 mezi týmiž o tytéž 328
1683. 17. čce. 1510 mezi Janem z Radnice a Petrem Rechkem z Prahy o základ .... 328
1684. 24. čce. 1510 mezi Eateř. Kordulovou a Jindř. z Prahy o zranění 329
1685. 30. září 1510 mezi Martinem HošCálkem z Žatce a Janem ze Strojetic o listy .... 330
1686. 30. září 1510 mezi Sigm. Škrhou a Annou z Risenburka o dobytek 331
1687. 2. říj. 1510 mezi Alšem z Dube a Yácl. ze Svinař o poddaného 332
1688. 4. říj. 1510 mezi Martinem Hanzou a Divišem z Hrádku o peníze 332
1689. 7. říj. 1510 mezi Yácl. z Lobkovic a Krištofem z Gutšteina o clo 333
1690. 22. říj. 1510 mezi Šimonem Růdem a Pavlem z Mančic o dluh 334
1691. 31. říj. 1510 mezi Eábou z Rybňan a Zd. z Elinšteina o dluh .... 334
1692. 1. list. 1510 mezi Annou Malešickou a poručníky Jiř. Mládka o dluh 334
1693. 2. list. 1510 mezi Alžbětou z Třebska a Janem z Eestřan o nářek cti 335
1694. 4. list. 1510 mezi Markétou z Lcskovce a Dorotou Peštalkou o klenoty 339
1695. [4. list.] 1510 mezi Janem Škorní a Martinem Pehmem o peníze 340
1696. 6. list. 1510 mezi Řehořem Eovářem a Annou Malešickou o dluh 341
1697. [6. list.] 1510 mezi Erušinou z Lichtenburka a městem Hradcem Erálové o poddaného . 341
1698. [6. list.] 1510 mezi Zd. z Prorubě a knězem Janem o věci vzaté • • . 342
1699. 6. list. 1510 mezi Mik. Trčkou a Bernartem z Waldšteina o lesy 344
1700. 6. list. 1510 mezi Šimůní řezníkem a obcí Nového města Praž. o voly 344
1701. 8. list. 1510 mezi Alšem Zručským a bratřími z Leskovce o kněze 345
1702. 8. list. 1510 mezi Alšem Zručským a městečkem Mnichovicemi o téhož kněze .... 349
1703. [9. list.] 1510 mezi Niclem z Norimberka a Annou z Eováně o dluh 351
1704. 8. list. 1510 mezi obcí Českobrodskou a Gabrielem Lemprcoglem o půtku 352
1705. 9. list. 1510 mezi knězem Janem a Zd. z Prorubě o počet 353
1706. 9. list. 1510 mezi bratřími z Pantnova a Točníkem z Eřimic o skvosty 354
1707. 9. list. 1510 mezi Albr. Elusákem a Stánkem kameníkem o věži 354
1708. 9. list. 1510 mezi Andělem z Ronovce a Pavlem z Oujezda o list . . • 356
1709. [9. list.] 1510 mezi Kateř. Hubáčkovou a Petrem Trnkou o peníze 357
1710. 11. list. 1510 mezi Blažkem sladovníkem a Bernartem z Rachmberka o dluh .... 357
1711. 11. list. 1510 mezi Bohuši, z Benešova a Burištofem z Hermsdorfu 357
1712. 11. list. 1510 mezi Janem Špetlí a pány z Waldšteina o nářadí a dobytek 358
1713. 11. list. 1510 mezi bratřími z Leskovce a Alšem Zruckým o kněze 358
1714. 11. list. 1510 mezi Janem z Eamenné Lhoty a bratřími z Oudimě o výstavky . • . 361
1715. 11. list. 1510 mezi Yácl. z Štítného a Janem z Yokova o potok 361
Registra sotidu komorního.
557
1716.
1717.
1718.
1719.
1720.
1721.
1722.
1723.
1724.
1725.
1726.
1727.
1728.
1729.
1730.
1731.
1732.
1733.
1734.
1735.
1736.
1737.
1738.
1739.
1740.
11. list. 1510 mezi týmiž o totéž
11. list. 1510 mezi Vlčkem z Tetova a lidmi z Eosobad o loapež . • .
11. list. 1510 mezi Janem z Eestřan a Alžb. Bavorovskon o nářek cti .
[11. list.] 1510 mezi týmiž o totéž
11. list. 1510 mezi Yácl. z Štítného a Janem z Yochova o ploty a zemi
11. list. 1510 mezi městem Pískem a Bohuši. Drbou z Radkovic o les .
11. list. 15 Ji O mezi Eríštofem z Sabenic a Janem Mladotou o slib . . .
11. list. 1510 nestáni k svědomí
12. list. 15J10 mezi Yácl. z Polák a Sigm. Baršem z Kamenice o rybník
[12. list.] 1510 mezi Albr. Giplou a Martinem Liškou o nářek cti . .
[12. list.] 1510 mezi Petrem Malovcem a Jindř. z Hodějova o peníze .
12. list. 1510 mez
12. list. 1510 mez
12. list. 1510 mez
12. list. 1510 mez
12. list. 1510 mez
13. list. 1510 mez
13. list. 1510 mez
13. list. 1510 mez
13. list. 1510 mez
13. list. 1510 mnz
14. list. 1510 mez
14. list. 1510 mez
14. list. 1510 mez
16. list. 1510 mez
Janem z Koloděj a Prdsou z Toušeně o peníze za ryby
Alžb. BavoroYskou a Janem z Kestřan o nářek cti • •
Yil. Mrackým a Jiř. Žehartem o poddaného
Jiř. ze Štermberka a Mik. Trubačem o vězně ....
černeickým a rukojměmi Salomony z Radovesic o věno
Kxist. z Sabenic a Yácl. Mladotou o peníze ....
Yácl. Behmem a Hans Hallerem o dluh
Frankem z Libichova a Yácl. z Kolovrat o dluh . . .
Janem ze Záp a Eliškou Jandovou o rybník ....
Rouzínem ze Bzí a Linhartem Ekhartem o odpověď .
Niklem z Raychau a panem Krakovským o vězně . .
Mik. z Robous a Jindř. z Ledeč o dědictví
Kateř. Stoupovou a Jindř. z Ledeč o totéž
Hrabaní z Ylkanova a Sigm. z Košíně o dluh ....
8tr.
362
362
363
364
365
366
366
366
367
367
367
368
368
369
370
370
370
371
372
372
373
373
374
374
374
P&honové a nálezové k roku sv. Martina 1510:
1741.
1742.
1743.
1744.
1745.
1746.
1747.
1748.
1749.
1750.
1751.
1752.
1753.
1754.
1755.
1756.
1757.
1758.
1759.
1760.
1761.
1762.
1763.
1764.
12. list.
12. list.
12. list.
12. list.
12. list.
12. list.
12. list.
12. list.
13. list.
13. list.
13. list.
13. list.
13. list.
13. list.
13. list.
14. list.
14. list.
14. list.
14. list.
14. list.
14. list.
14. list.
14. list.
15. list.
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
1510
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
mez
Burianem z Švamberka a Jiřím z Kolovrat o věno ....
Kateř. Hubáčkovou a Trnkou z Kutné Hory o dluh . . .
týmiž o podvodpévzetí peněz
Janem z Kestřan a Alžb. Bavorovskou o rčení
Mik. Trčkou ml. a Bemartem z Waldšteina o plnění slibu .
týmiž o totéž
Sigm. Číčem a Bohuňkem z Černína o písaře
Trystramem z Kocova a Kateř. z Kfeldu o dluh
Albr. Rendlem z Oušavy a Burianem Trčkou o dluh . . .
Rouzínem ze Bzí a Ekhartem z Ortvinovir. o rčení ....
Jiř. z Libcbavy a Janem z Potšteina o pych
Martinem Dačickým a Jindř. ze Smiřic o rčení
týmiž o dluh .
Mandalenou z Yrtby a Anežkou Lesanskou o peníze svěřené
Trystramem z Kocova a Kateřinou z Kfeldu o služné . . .
Bohuši. Drhou z Radkovic a Píseckými o pych
Jiřím z Waldšteina a Petrem ze Stranová o rčení ....
Jindř. z Kolovrat a Jiřím odtudž o vydání psance ....
Jiřím z Kosíkova a Markétou z Libčic o dluh
Jiř. z Kosíkova a Havlem z Bytízu o dluh
Hanušem z Mulkovic a Kateř. z Kfeldu o rčení
Stánkem kameníkem a Albr. Klusákem z Kostelce o věž
Yácl. ze Svinař a Janem z Dobřenic o základ
Bohuši, z Benešova a Krištofem z Hermsdorfu o rčení . .
375
376
376
377
378
379
379
380
381
381
382
383
383
384
385
385
386
387
387
388
389
389
391
391
558 Eejstřik písemností:
Str.
1765. 35. list. 1510 mezi EateHnoa z Prošovic a Janem z Donína o odkaz 392
1766. 15. list 1510 mezi Dorotou Eopanskoa a Samuelem z Hrádku o dopomožení práva . . 392
1767. 15. list. 1510 mezi Eraz. Freyem a Wolfem z Gutšteina o dluh 393
1768. 15. list. 1510 mezi Hanušem Hallerem a Yácl. Pehmem o dluh 394
1769. 15. list. 1510 mezi knězem Janem z Boleslave a Zd. z Prorubi o věci vzaté .... 395
1770. 15. list. 1510 mezi Janem Brázdimským a poručniky Jana Maršálka o klenoty .... 396
1771. 15. list. 1510 mezi Mat. Špitálským a Annou z Risenburka o list hlavní 396
1772. 15. list 1510 mezi Václ. z Kolovrat a Burianem ze Švamberka o smlouvu 397
1773. 15. list 1510 mezi Václ. Robmhapem a Petrem z Mlad$jovic o pohrůžky 398
1774. 16. list 1510 mezi Albr. Giplou a Martinem Liškou o slova důtklivá 399
1775. [16. list] 1510 mezi Alžbětou z Jablonného a Dorotou Peštalkou o odkaz 400
1776. [16. list] 1510 mezi Annou Hubenkovou a Petrem Amchou o čest 400
1777. [16. list] 1510 mezi Annou z Rabsteina a Janem odtudž o odkaz 401
1778. 16. list. 1510 mezi Eunradem z Grynheimu a radou Enínskou o honbu 401
1779. 16. list 1510 mezi Jindf. z Hodějova a Petrem Malovcem o rčení 403
1780. 16. list. 1510 mezi Jiř. Šrámkem a Sigm. Baršem o ubrmanstvl 403
1781. 16. list 1510 mezi Václ. Jehňátkem a radou Starého města Praž. o truhlu 404
1782. 16. list 1510 mezi Levhartem z Vidžína a Oldř. ze Tří Dvorů o dluh 405
1783. 16. list 1510 mezi Hynkem Špetlí a Kuncem z Kafunk o dluh 405
1784. 16. list 1510 mezi bratřími Selskými a Karlem z Miliny o pych 405
Svědomí Je roku sv. Martina 1511 :
1785. 2. list. 1511 mezi Kateř. Doušovou z Prahy a Václ. Kyharem z Loun o peníze . . . 406
1786. 31. led. 1511 mezi Janem Svojanovským a Markvartem z Daliměřic o zbroj 407
1787. 31. led. 1511 mezi Martinem Dačickým z Prahy a Jaroslavem ze Smiřic o dluh . . . 407
1788. 14. bř. 1511 mezi Petrem Taubrem a Jiř. Cebivským o peníze 408
1789. 19. bř. 1511 mezi Janem z Gustí a Blažejem Štemreytarem o zranění 408
1790. -21. bř. 1511 mezi Janem z Vokova a Václ. z Štítného o potok 409
1791. 21. bř. 1511 mezi týmiž o tentýž 410
1792. 21. bř. 1511 mezi týmiž o zemi pobranou 410
1793. 21. bř. 1511 mezi lidmi Božejovského a Václ. ze Štítného o hrázi . 411
1794. 28. bř. 1511 mezi Mik. Táborem a Janem z Luzné o škodu 411
1795. 8. dub. 1511 mezi Markétou ze Stežova a Václ. z Vrabí s jinými o dobytek .... 412
1796. 11. dub. 1511 mezi Jindř. z Kolovrat a Jiřím, Václ. a Jindř. odtudž o grunty . . . 412
1797. 23. dub. 1511 mezi Janem Hruškou a Janem z Weitmile o věci kradené 416
1798. 24. dub. 1511 mezi knězem Izaiášem a Annou z Kovaně o věci vzaté 417
1799. 25. dub. 1511 mezi Kateř. z Dobronína a Janem Brunclíkem o smlouvy 421
1800. 25. dub. 1511 mezi bratřími z Leskovce a Alšem z Chřenovic o kněze 421
1801. 25. dub. 1511 mezi Jiříkem písařem a radou Nového města Praž. o dědictví .... 422
1802. 26. dub. 1511 mezi Oldř. ze Žlunic a Janem odtudž o svršky 423
1803. 26. dub. 1511 mezi Lukšem řezníkem a Jiř. ze Stranec o dluh 424
1804. 28. dub. 1511 mezi Eliškou z Krsovic a Kuňkou z Doubravy o pych 425
1805. 29. dub. 1511 mezi Votíkcm z Labouně a Mik. Trčkou ml. o peníze ....*... 425
1806. [29. dub.] 1511 mezi týmiž o totéž 426
1807. 29. dub. 1511 mezi Annou Dobrskou a Jindř. ze Tmáně o odkaz 426
1808. 29. dub. 1511 mezi Valentinem z Lukovec a Lidmilou Zlatníkovou o skvosty .... 427
1809. 1. kv. 1511 mezi sestrami z Postupic a Vil. z Postupic o dluh 428
1810. 1. kv. 1511 mezi Janem Bílenským a Janem Borněm o poddaného 428
1811. 1. kv. 1511 mezi Anežkou Lešanskou a Šicem z Drahenic o zranění 429
1812. 2. kv. 1511 mezi Janem Kamajkem a Barborou z Harasova o poručenství ..... 430
1813. 2. kv. 1511 mezi Václ. z Polák a rychtářem z Lišan o postavení 430
Registra soudu homomiho.
559
1814.
1815.
1816.
1817.
1818.
1819.
1820.
1821.
1822.
1823.
1824.
1825.
1826.
1827.
1828.
1829.
1830.
1831.
1832.
1833.
1834.
1835.
1836.
1837.
1838.
1839.
1840.
1841.
1842.
1843.
1844.
1845.
1846.
1847.
1848.
1849.
1850.
1851.
1852.
1853.
1854.
1855.
1856.
1857.
1858.
1859.
1860.
1861.
1862.
1863.
1864.
1865.
2. kv. 1511 mezi Jiřim z Kolovrat a Sedláčkem z Čelákovic o slib . . .
2. kv. 1511 mezi Eonšem z Lukovec a Petrem z Vrbičan o pych ....
[2. kv.] 1511 mezi Ennsem z Lakovec a Janem z Yrbičan o listy pňhonči
2. kv. 1511 mezi Mandelenou z Waldšteina a Udlikem z Kozomína o koně
2. kv. 1511 mezi Vondráčkem z Eatné Hory a radou tohoto města o odkaz
2. kv. 1511 mezi Benešem ze Sendražic a Janem z Eácova o věno . . . .
[2.
kv.l
[2.
kr.]
[2.
kv.l
[2.
kv.l
2.
kv.j
1511 mezi Benešem Babou a Janem z Eácova o totéž
1511 mezi Vil. z Veselíce a Janem z Eácova o totéž
1511 mezi Víškem z Veselíce a Janem z Eácova o totéž
1511 mezi Johankou z Erajku a Bakrli z ftedhoště o koně . . . .
1511 mezi Janem Borněm a Janem z Citová o zájezky
2. kv. 1511 mezi bratřimi z Vranova a Esterou z Vysoké o les ....
2. kv. 1511 mezi Vávrou krejčím z Litoměřic a konšely odtudž o ubrmany .
2. kv. 1511 mezi Janem Ryšavým a Lidmilou z Písku o pozůstalost . . . .
2. kv. 1511 mezi Janem ze Zvěřince a Mik. Earlíkem o koně
2. kv.] 1511 mezi Markétou Nadřencovou a Fabiánem z Litoměřic o peníze
2. kv.
2. kv.
2. kv.
1511 mezi bratřimi z Chýnova a Petřkem z Tábora o psa . . . .
1511 mezi bratřimi z Chýnova a Martinem Lichvici o psa . . . .
1511 mezi Annou z Risenburka a Sigm. Škrhou o dědictví . . . .
2. kv. 1511 mezi Václ. z Štítného a lidmi z Boru o rybníček
2. kv. 1511 mezi Eunšem z Lukovec a Petrem z Habři o zraněni . . .
2. kv. 1511 mezi Eunšem z Lukovec a Janem z Habři o totéž
2. kv. 1511 mezi Hendrychem z Jablonné a Wikhartem z Šanova o kšaft .
2. kv. 1511 mezi Markétou z Uočelovíc a Wikhartem z Šanova o tentýž . .
2. kv. 1511 mezi Zd. z Eladna a Markétou z Rakovníka o podíl
2. kv. 1511 mezi Janem z Weitmile a Janem Hruškou o zloděje
3. kv. 1511 mezi Mik. Earlíkem a Janem ze Zvěřince o koně
3. kv. 1511 mezi Hynkem z Újezda a Petrem ze Mlýnec o peníze
3. kv. 1511 mezi Václ. z Jilmanic a Erištofem ze Sabenic o svědectví . . .
3. kv. 1511 mezi Benešem ze Sendražic a městem Jaroměři o pych . . .
3. kv. 1511 mezi Jiř. z Pašiněvsi a Janem z Nestajova o koně
3. kv. 1511 mezi týmiž o téhož
3. kv. 1511 mezi Václ. z Hustiřan s jinými a Bořkem z Hrádku o smlouvu
5. kv. 1511 mezi Václ. Nosákovcem a Petrem Malovcem o zranění . . . .
[5. kv.] 1511 mezi Annou z Vonšova a Mírkem ze Solopisk o vůz komorní •
5. kv. 1511 mezi Johankou z Ejrajku a Janem z Eoloděj o bmlouvu ....
6. kv. 1511 mezi Fabiánem z Litoměřic a Markétou Nadřencovou o peníze .
6. kv. 1511 mezi Earkou z ňíčan a Wolfem z Janovic o smlouvu
6. kv. 1511 mezi Benešem ze Sendražic a Janem z Eácova o věno . . . .
6. kv. 1511
6. kv. 1511
6. kv. 1511
6. kv. 1511
mezi Benešem Babou a Janem z Eácova o totéž
mezi Vil. z Veselíce a Janem z Eácova o totéž
mezi Víškem z Veselíce a Janem z Eácova o totéž
mezi Martou Štolcovou a dvěma měštany z Loun o odkaz . . .
7. kv. 1511 mezi Vondráčkem postřihačem a radou Eutnohorskou o statek . .
8. kv. 1511 mezi knězem Prokopem a Earlíkem z Nežetic o nářek cti ... .
10. kv. 1511 mezi Jindř. z Oudrče a Zahrádkou s Urbanem z Žatce o zraněni
10. kv. 1511 mezi Mik. z ftíčan a Wolfem z Janovic o koně
[10. kv.] 1511 mezi Václ. z Čiňova a Jiř. z Onjezda o smlouvu
23. kv. 1511 mezi Eyharem z Loun a Eat. Doušovou z Prahy o peníze • • .
25. srpna 1511 mezi Špuchem z Bělé a Bártou z Prahy o půhony
22. září 1511 mezi městem Táborem a Jindou z ňevnova o pozůstalost . . .
22. září 1511 mezi městem Táborem a Martinem z Mitrovic o totéž
Str.
430
431
431
432
432
435
435
435
436
436
436
437
437
439
441
441
442
443
443
445
445
447
448
448
448
449
449
449
450
451
451
452
453
453
454
454
454
454
456
456
456
456
456
458
458
459
459
460
461
461
461
463
560 Rejstřík pisemtwsH:
Str.
1866. 26. z&H 1511 mezi knězem Mat. z Třebska a Pechancem z Královic o dluh 463
1867. 30. záři 1511 mezi< Janem z Polome a Janem z černčic o dluh 465
1868. 2. říj. 1511 mezi Jindř. z Hodějova a Šimkem Yilánovým o zranění . 465
1869. 2. říj. 1511 mezi Oldř. Popelem a Zd. ze Žlunic o dluh 466
1870. 2. říj. 1511 mezi Ladisl. ze Sulevic a Janem Vlkem o poddaného 466
1871. 2. řy. 1511 mezi Janem Zachařem a Vil. z Ilbnrka o koně • 467
1872. 3. říj. 1511 mezi městem Louny a Annou Mikšovou o záduši 467
1873. 7. říj. 1511 mezi Petrem z Mlejnice a Janem z Gutšteina o pňhon 468
1874. 17. říj. 1511 mezi Šimkem z Břehoryje a Janem z Gustí o dříví 469
1875. 17. říj. 1511 mezi Alenou z čečelic a Janem z Ústí o poddaného 469
1876. 17. říj. 1511 mezi VAcl. Kyharem a Kateř. Doušovou z Prahy o peníze 470
1877. 17. říj. 1511 mezi Pehmem z Konobrž a Janm Zelenýmo dluh 470
1878. [17. říj.] 1511 mezi Janem z Onstl a Šimkem z Břehoryje o dříví 470
1879. 17. říj. 1511 mezi Janem z Gustí a T&mou z Malešova o pych 471
1880. 18. říj. 1511 mezi Hynkem z Polúče a Annou z Kovaně o službu 471
1881. 22. říj. 1511 mezi Jakubem z Prahy a V&cl. z Řepnic o cín 472
1882. 29. říj. 1511 mezi Dorotou z Kutné Hory a Václ. Hrbkem o pozůstalost 472
1883. [29. říj.] 1511 mezi Dorotou z Kutné Hory a knězem Koralem z Prahy o totéž . . . 474
1884. 30. říj. 1511 mezi Barsem z Kamenice a Mutrplosem z Tedražic o poddaného .... 475
1885. 31. říj. 1511 mezi Rohem z Ylkánova a Martou Pechancovou o zájem 476
1886. 31. říj. 1511 mezi Janem Chudkem a Jiř. Bimbou o koně 477
1887. 1. list. 1511 mezi Bartošem z Prahy a Antošem odtudž o půhony 477
1888. 3. list. 1511 mezi Janem z Kolovrat a Vil. ze Vřesovic o koně 478
1889. 4. list. 1511 mezi městem Česk. Brodem a Zd. z Klinšteina o oves 479
1890. 4. list. 1511 mezi Zd. z Klinšteina a některými Českobrodskými o pych 481
1891. 4. list. 1511 mezi Heřmanem z Petrovic a Václ. z Kolovrat o koně 481
1892. 5. list. 1511 mezi Bartošem z Prahy a Antošem odtudž o pozůstalost 482
1893. 5. list. 1511 mezi Pechancem z Elralovic a knězem Mat. z Třebska o dluh 483
1894. 6. list. 1511 mezi Wolfem z Janovic a Mik. z ftíčan o perly 483
1895. 6. list. 1511 mezi Mich. z Chlumu a Václ. z Říčan o dluh 484
1896. 6. list. 1511 mezi týmiž o poddané 484
1897. 7. list. 1511 mezi Janem z Janovic a Bernartem z Waldšteina o meze 490
1898. 8. list. 1511 mezi Zd. z Klinšteina a českobrodskými o oves 491
1899. 8. list. 1511 mezi Annou z Kopidlna a Zd. z Klinšteina o šubu 491
1900. 8. list. 1511 mezi týmiž o dobytek 491
1901. 8. list. 1511 mezi Bartošem z Prahy a Antošem odtudž 491
1902. 8. list. 1511 mezi Gfkou z Kuncdorfu a knězem Mat. z Třebska o klenoty 492
1903. 10. list. 1511 mezi Václ. Růžkem a Petrem Haléřem o dluh 493
1904. 10. list. 1511 mezi Václ. Růžkem a Janem z Vrchotic o totéž 493
1905. 10. list. 1511 mezi Václ. Růžkem a Mat. Dežím o totéž 493
1906. 10. list. 1511 mezi Zd. z Kladna a Markétou z Rakovníka o peníze 493
1907. 10. list. 1511 mezi^Petřkem z Tábora a Malovci z Chýnova o psa 495
1908. 10. list. 1511 mezi Martinem Lichvicí a Malovci z Chýnova o psa 496
1909. [10. list.] 1511 mezi Mik. z Hořic a Albr. Rendlem z Úšavy o písařství zem 496
1910. 10. list. 1511 mezi Václ. z Polák a Martinem Bubnovic o koně 497
1911. 10. list. 1511 mezi Lidmilou Zlatníkovou a Valentinem z Lukovec o odkaz 498
1912. 10. list. 1511 mezi Anežkou z Čečelic a Vil. z Waldšteina o služebníka ,499
1913. 10. list. 1511 mezi Mik. z Pitkovic a Janem odtudž o koně 500
1914. 11. list. 1511 mezi Točníkem z Křimic a Štěpánem z Pantnova o koně ...... 500
1915. 11. list. 1511 mezi Janem Ebrfoytem oc a Jiř. z Domaňovic oc o smlouvu . . . 501
1916. 11. list. 1511 mezi Trystramem z Lukavce a Kateř. z Koutův o ručení 501
1917. 11. list. 1511 mezi Fryckem z Dalimiřic a Janem z Božko vic o zbroj 501
Registra soudu komorního, 561
Str.
1918. 11. list. 1511 mezi Václ. Hrbkem a Dorotoa z Kutné Hory o podíl 502
1919. 11. list. 1511 mezi Fryckem z Dalimiřic a Janem z Bozkovic o pych 502
1920. 11. list. 1511 mezi Jindř. z Hodějova a Mat. Kůrkoa o zranění . . • 503
1921. [11. list.] 1611 mezi Johankou z Chřenovic a Janem Wayhákem o statek 503
1922. 11. list. 1511 mezi Mandelenou ze Skalice a Janem z Pitkovic o pňtku 504
1923. 11. list. 1511 mezi Martinem z Hrádku a Markvartem Svadbou o koně 504
1924. 11. list. 1511 mezi Zimou z Novosedl a Klimentem odtudž o slib 504
1925. 11. list. 1511 mezi Sigm. z Lestkova a Sigm. z Boršic o poddaného 504
1926. 11. list. 1511 mezi Elenou z čečelic a Janem Kotasem o dříví 505
1927. 11. list. 1511 mezi Janem z Vesky a Janem z Brozánek o odkaz . . 506
1928. [11. list.] 1511 mezi Janem Šlechtou ze Všehrd a Levou z Brozánek o totéž .... 507
1929. [11. list] 1511 mezi Sigm. z Kamenné Lhoty a Janem Špetlí o nářek cti . • • ... 507
1930. 11. list. 1511 mezi Janem ze Snětu a Annou z Kácovce o poddanství 507
1931. 11. list. 1511 mezi městem Čáslaví a Janem Špetlí o nářek cti 509
1932. 12. list. 1511 mezi Martou Tichou a Vilémem Štemberkem z Prahy o svědectví ... 510
1933. 12. list. 1511 mezi bratřími ze Rzavého a Janem Žákovým o herku 510
1934. 12. list. 1511 mezi Jindř. z Vojslavic a Oidř. Popelem o peníze 510
1935. 12. list. 1511 mezi Šimkem Vilanovým a Jindř. z Hodějova o dluh 511
1936. 12. list. 1511 mezi Janem Sezemou z Ústí a Alenou z Čecelic o les 511
1937. 12. list. 1511 mezi Divišem z Kněžiček a Burianem Šlibovským o pych 512
1938. 12. list. 1511 mezi týmiž o totéž 512
1939. 12. list. 1511 mezi Vil. z Vřesovic a městem Bílinou o pokuty- 512
1940. 12. list. 1511 mezi Mat. Kůrkou a Jindř. z Hodějova o zranění ... • . . . . 513
1941. 12. list. 1511 mezi Zd. z Klinsteina a Jirsou, Janem oc o pych 513
1942. 12. list. 1511 mezi Zd. z Klinsteina a městem Ces. Brodem o totéž 514
1943. 12. list. 1511 mezi Annou z Kopidlna a Zd. z Klinsteina o svršky 514
1944. 12. list. 1511 mezi tvmiž o totéž * 515
1945. 12. list. 1511 mezi Mik. z Vřesovic a bratřími z Hřivic o listy 515
1946. 12. list. 1511 mezi Šimkera a Urbanem z Žatce a Jindř. z Údrče o dluh 515
1947. 12. list. 1511 mezi Václ. Varhaníkem a Janem Penízkem z Prahy o podíl 516
1948. 12. list. 1511 mezi Annou Bradačkou a Bernáškem z Král. Hradce o statek . . . . 517
1949. 12. list. 1511 mezi Janem Špetlí a městem Čáslaví o zranění 517
1950. 12. list. 1511 mezi Janem llvtkéřem z Hřivic a Mik. z Vřesovic o zranění 517
1951. 12. list. 1511 mezi Václ. ze Štítného a Janem z Vokova o potok 518
1952. 12. list. 1511 mezi týmiž o totéž . • 518
1953. 12. list. 1511 mezi Baršem z Kamenice a Václ. Mutrplosem o poddaného 518
1954. 12. list. 1511 mezi Bernartem z Waldšteina a Janem Špetlí o lesy 518
1955. 12. list. 1511 mezi Janem ze Žlunic a Oldřichem odtudž o obilí 518
1956. 12. list. 1511 mezi Sigm. Rohem z Vlkanova a Pechancem o dluh 519
1957. 12. list. 1511 mezi Oldř. z Malovic a lidmi pánův Záhorkův o rukojemství 520
1958. 12. list. 1511 mezi sestrami z Postupic a Vil. Kostkou odtudž o dluh 521
1959. 13. list. 1511 mezi Vád. Vrabským a Mik. Karlíkem o koně 521
1960. 13. list. 1511 mezi Markétou Jednorožcovou a Jiř. z Kolovrat o dluh 522
1961. 13. list. 1511 mezi t^miž o totéž 522
1962. 13. list. 1511 mezi Jiř. z Pašiněvsi a Janem Charamzou o koně 523
1963. 13. list. 1511 mezi Benešem ze Sendražic a Jaroměřskými o pych 523
1964. 13. list. 1511 mezi Vád. Lítovskym a Janem z Wartemberka o zranění 524
1965. 13. list. 1511 mezi Sudou z ftenec a lidmi Jindř. z Švihová o zranění 524
1966. 13. list. 1511 mezi Janem z Praliy a Duchkem Švábem odtudž o úrok 525
1967. 13. list. 1511 mezi týmiž o totéž *. ... 526
1968. [13. list.] 1511 mezi Ma>lnt;oa z RakOVnVka a Mmi z Kněževsi o statek 527
1969. 13. list. 1511 mezi Zd. ;, ?;lšteiiXíx í> Biéate^^ Í3(
Archiv Čtšký XIII. ^ li***^ 71
Jes. Brodem o oves 528
562
Ref střik písemností: Registra soudu komorního.
1970.
1971.
1972.
1973.
1974.
1975.
1976.
1977.
1978.
1979.
1980.
1981.
1982.
1983.
1984.
1985.
1986.
1987.
1988.
1989.
1990.
1991.
1992.
1993.
1994.
1995.
1996.
1997.
1998.
1999.
2000.
2001.
2002.
2003.
2004.
2005.
2006.
2007.
2008.
2009.
2010.
2011.
14.
14.
[14.
14.
14.
14.
14.
14.
14.
14.
14.
15.
15.
[15.
15.
15
15.
15.
15.
15.
16.
17.
17.
17.
17.
17.
17.
17.
18.
18.
18.
18.
18.
18.
18.
18,
19.
[19.
20.
20.
20.
20.
list 1511 mezi tjmiž o totéž
list. 1511 mezi Janem Kamajkem a Barboroa z Harasova o kšaft . .
list.] 1511 mezi Filipem kovářem a pány z Waldšteina o dluh . . .
list. 1511 mezi Yácl. Mladotoa a pány SkHneckými o dlah ....
list. 1511 mezi Martinem Lichvicí a pány Malovci o psa
list. 1511 mozi Kateř. z Rakovníka a Petrem z Prach o dlah . • • •
list. 1511 mezi Janem Kyczlem a Annou z Kovaně o dluh
list. 1511 mezi Jiř z Kolovrat a Jednorožcovou z Prahy o dluh . . .
list. 1511 mezi Mik. Rohovladem a Johankou z Kopidlna o pozůstalost
list. 1511 mezi Mik. z Medonos a Johankou z Kopidlna o totéž • .
list. 1511 mezi Vánkem z Čiňova a Jiř. Hášou o poručenstvi ....
list. 1511 mezi Markétou z Lipčic a Heřmanem z Petrovic o zraněni .
list. 1511 mezi Anežkou Lešanskou a Šicem z Drahonic o poddaného .
list.] 1511 mezi Ješkem z Chořov a Dobšem z Bošína o koně . . .
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list. 1511 mez
list.
. list.
Václ. z Hodějova a Jiříkem z Hor o zranění
Sezemou z Ústí a Alenou z čečelic o pych
Jindř. Kornouzským a Jiř. z Kolovrat oc o poddaného . .
Sezemou z Ústí a Blažejem Štemreytharem o pych ....
Sezemou z Ústí a Šimkem z Břehoryje o les
Sezemou z Ústí a Tůmou z Čečelic o pvch
bratřími Manvici z Patokryje a Jindř. Krynesem o dluh •
doktorem Rackem a Janem bakalářem o zraněni
Václ. Varhaníkem a Jak. Kabátníkem o byt
Adamem z Drahonic a Annou z Gutšteina o vinici . . . . .
Janem Ryšavým a Lidmilou Příbou o kšaft
Sigm. z Košíně a Chválou z Duban o základ
knězem Izaiášem a Václ. Ronpovským o vinici • . . • .
Anežkou Lešanskou a Šicem z Drahonic o zranění ....
týmiž o totéž
Janem z Ústí a Šimkem z Břehoryje o les
Bernartem z Waldšteina a Špetli z Janovic o lesy ....
Voldřichem z Hostouně a Jaroslavem z Kolovrat o pych . .
Václ. Varhaníkem a Jak. Kabátníkem o byt
Kateř. z Rakovníka a Petrem Klinickým o pozůstalost . •
1511 mezi Sigm. Baršem a Václ. Mutrplosem o statek
1511 mezi Petrem Mlýneckým a bratřími z Waldšteina o dluh . . .
list. 1511 mezi Filipem kovářem a pány z Waldšteina o dluh
ist.] 1511 mezi Janem Pytlíkem a Václ. Zubem z Landšteina o dluh . .
llist. 1511 mezi Vánkem z Cínová a Jiř. Hášou o poručenstvi
list 1511 mezi knězem Janem Koralem a Dorotou z Hory o svršky • . •
list. 1511 mezi Václ. Varhaníkem a Janem Charouzem z Prahy o vypovězeni
list. 1511 mezi Alžbětou z Vícemilic a pány Škrovady o škodu
8tr.
528
529
529
529
530
530
530
531
531
532
532
534
534
535
535
535
536
536
536
537
537
537
538
539
539
540
540
540
540
541
541
541
542
542
543
543
543
544
544
544
544
545
Rejstřík jmen osoboích a místních.
Abraham žid z Městce 186.
Absolon z Brloha 364.
Adam poddaný z Čisté 491 ; viz
z Drahonic.
Adršpach 368; z A. Bohunek
127, 170; Pavel 258, 259.
z Ajtenburka Markéta 203.
Alaun Vávra z ftepína 441.
Alberovský, Auberovský, Aude-
rovský Jiřík 356—361.
Albrechtice 12.
Albrechtův Jan z Hor 535.
Albustýn rychtář z Čes. Brodu
436; úředník 409, 410.
Alena v Kutné Hoře 502 ; z No-
rimberka 305, 06, 315; v
Praze 472-474. .S
Aleš řezník z Loun 467.
Alžběta městka v Praze 339.
Ambrož sladovník z Turnova 247.
Ambrožka na Malé Straně v Praze
243, 276, Johanka 298.
Amcha z Borovnice Jindřich na
Svojšicích 280; Petr 400, 401.
Anděl Sigmund 96 ; z Ronovce
Štěpán 62, 279, 375; Václav
na Benešovicích 278, 355, 356.
Anička z Eonecchlumí 222, z
Loun 468 ; z Prahy 426, 542.
Anka klícnice ze Škvorce 514.
Anna z Čes. Brodu 212, 213;
z Kácovce 507, 508; z Mez-
říčí 502; z Nymburka 15, 16;
z Písku 440; z Prahy 329,
339, 534, 544; z Protivína
162; ze Strakonic 337, 338.
Anton v Martiněvsi 431.
Antoš poddaný z Jenisovic 248;
měšťan v Kladně 116, soukeník
v Praze 422, 477, 478, 482,
483, 491, 492.
Apollon z Jobec 176, 177; z
Křivan, ze Skřivan 80, 81,
90, 91.
Arnošt měšťan v Praze 419.
Auberovský, Auderovský viz Al-
berovský.
Auíf Steffel v Č. Budějovicích 49.
Augustin biskup Sakturienský 492,
493; doktor, sekretář král.
(1506) 119.
B.
Baba Beneš z Kamenné Lhoty
370, 435, 456.
Babka Petr měšťan v Praze 374.
Bacovský rybník u Kolína 344.
Baderský viz Újezd.
Bajcek viz Býček.
Bakalář Martin z Hradce 437.
Bakrle poddaný z ňedhoště 436.
Balák rychtář ze Stropnice 54.
Baleár služebník ve Vyšehořicích
441 ; viz z Račiněvsi.
Balkova, Válko va, ves u Žlutic, 41.
Barbora z Prahy 303, 473, 475 ;
z Vrchlabí 93.
Barcha poddaný 134.
z Barchova Alžběta na Knmbnrce
1, 7; Čeněk Dašický 191, 192.
Bareš z Kamenice Sigmund 2,
7, 90, 127, 174, 270, 290,
367, 404, 475, 518, 543,
na Chválách 403, 544.
Bárta svědek z Češtíc 240 ; úředník
Jana Strakonického 243 ; starší
nad havíři v Kutné Hoře 432.
Bartoloměj řečník v Praze 461.
Bartl Arnolt, rychtář z Chomu-
tova 129.
Bartoloměj písař v Písku 338.
Bartoň mincíř v Kutné Hoře
432; z Radonic 508.
Bartoš pohonic z Čáslavě 452,
523 ; z Jilemnice 223 ; z Kutné
Hor>' krejčí 357, 532, 533,
mincíř 434, sedlář 432 ; z Li-
toměHc 438 ; z Nové Vsi 315 ;
v Praze rychtář 262, zlato-
tepec 228, 525-527, od Čer-
vené růže 477, 478, 482, 491,
od Modré růže 306, 307;
z Ostí 536, 537 ; z Železnice
písař 236.
Bartošek měšťan z Prahy 259-
261.
Bartoškův Pavel 541.
Bašták Jíra z Češtic 241.
Bavor viz z Hustiřan, z Veselice,
z Zichova.
71*
564
Rejstřík jmen osobních a místních.
Bavorov městečko 224 ; viz Stra-
konice, z Třebska.
Bavory 91.
Baychorflký viz Býchorský.
Bayěek viz Býček.
Bazek Václav z Nebovid 270.
Bechyně viz ze Šternberka.
Bečvář Jindřich z Litoměřic .311,
442; Mikeš 328.
Bečvářka JindHchová 220, 221,
Magdalena z Litoměřic 442.
Bečvárky ves 232, 327.
Bečváry ves 232, 233, 326.
Bednář Šimon, poddaný z Tur-
nova 245.
z Bedřichovic Bohunek 85.
Behm z Konobrž Václav 371.
Bejsovcová Anna 508.
Bělá 250, 443, 444, 461, 490,
518, 541, dvůr a zámek po-
stoupen 358; viz Rohovlad.
Bělóice městečko 269.
Bělohlav viz z Pořešína.
Benátky Staré 3oO.
Benda svědek z Češtic 240; z
třepina 441.
Beneš z Čeština Kostela 485,
486, 488; z Katusic 490;
z Klecan 505 ; z Libčevsi 230 ;
z Litoměřic 220, 437 ; z Prahy
374; ze Solan 479; ze Zruče
347, 349, 350.
Beuéšek poddaný z Čichtic 224.
Benešov 370; z B. Bohuslav
272, 357, 358, 391.
Bene80\ice viz Anděl.
Benův Jan 334.
Beřiovico u Neděliště 437.
Beran Havel z Chvalkoviček 251 ;
Petr rychtář v Bohdanči 331,
332.
Berka Jan poddaný 23, z Přeštic
525; viz z Dube.
Berkovice 454, 466.
Bernardin viz Vlach.
Bernart z Brna 217; z Mnichovic
:J60.
Bernáš Matěj, poddaný z Ho-
stlovic 337.
Bernášek z Hradce Králové 516,
517.
Beroun město 193, 458, knihy
městské 194.
Berštein viz z Dube.
Běšiny 364 ; z B. Eliška na Li-
tovicích 34; Jindřich místo-
sudí království Česk. 111, 112,
269, 273; Zbyněk 71.
Běškovec hejtman Pardubský 210.
Běta z Klokot 462, 463.
Bezdědice 490, 506, 507; z B.
Jan 339, Jakoubek 193, 194,
Sigmund 196, 271, 388.
Bezdckov 513; u Strakonic 225,
335.
Bezdězi hrad 490, 491, 518, 541.
Bezdružice viz z Kolovrat.
z Bezejovic Jan 84, 85.
Bezno 257, 258, 342, 343, 353,
355; viz z Prorubě.
Bibrštein pán 300.
Biceii Pavel měšCan v Žatci 330 ;
viz z Račiněvsi.
Bílek Jan z Pozdně 413; z Prahy
475 ; Martin ze Strakonic 364 ;
Václav z Žatce 330, 421.
Bílenice ves 428, 429, 436; z
B. Jan, kancléř pana Strako-
nického 363, Bílenský 428,
z Citová 436, 437.
Bílina 231, 234, 235, 271, 272,
512; \\z z Lobkovic,
Biliuský Jan konšel v Litomě-
řicích 437.
Bílkův Jíra z Knína 94.
Bílský Jan, hejtman na Podě-
bradech 426.
Bílý, ves u Police 249.
Bílý pan v Nymburce 371 ; viz
Kníže.
Bimba Jiřík krčmář z černožic
477.
Bitozoves, dvůr 415 — 417.
Bláha poddaný z Bedřichovic 85;
z Dřešína 240 ; z Kařezu 226.
Blahotice u Slaného 216.
Blahoutovic Mareš ve Větrově
503, 511.
Blánice u Prachatic 224.
Blatná 176, 177; viz z Rožmi-
tála.
z Blatná viz ze Sabenic.
Blažek z Bohuňovic 154; z Dašic
91; úředník na Dobříši 266;
z Hospozína 430; z Kařezu
226; z Komhauza 415; z
Lešan 202; z Louzku 250;
služebník Markvarta Fricka
502; z Písku 236; z Prahy
357; z Přemyšlení 423; ze
Štomíře 479; ze Štěpánova
265.
Blochov 70, 71.
Bocz, snad Voč ves v Žatecku
48.
Boček Jiřík 230.
Boharyně \iz z Hrádku.
Bohdaneč 227, 331, 332, 444;
z B. Heřman 266.
z Bohmic Bohmický Jan 323,
324, 393.
Bohnická viz ze Strážnice,
z Bohuňovic viz Sak.
Bohuslav v Litoměřicích 427,
498; kožišník v Praze 422;
podd. ze Samechova 347, 350 ;
ze Sluštic 519; ze Stříbra písař
Jana Svojanovského 541.
Bohúšek Matěj poddaný ze Lhotic
421.
Boleslav Mladá 250, 257, 258,
342, 343, 353, 395, 430, 490 ;
viz z Krajku.
Boleslav Stará, probošt 159.
Bor ves 409—411, 445.
Bořanovice 545.
Boreš Jiřík měšCan v Praze 262,
263, 320, 321.
Bořita viz z Martinic.
Borně ze Lhoty Jan 428, 436,
437.
Borotin ves 369; viz Malovec.
z Borovnice viz Amcha.
z Boršic viz Hromada.
Borušin Jan radní v Kutné Hoře
432.
Bor z Johanu z Kadaně 274.
Bosyně ves 260.
z Bošína Dobeš 535.
Boubel ňiha ze Štomíře 479.
z Bozkovic Jan 65, 66, Svoja-
novský 217, 250, 389, 407,
501, 502, 541 ; Ješek Jindfích
Svojanovský na Skalách 65,
66, 245, 247-249, 367, 385,
407, 501, 502; KateHna407;
Ofka 65, 66; Salomena 65, 66.
Bozkovský Jan z Prahy 456.
Božejov, Božov viz z Vokova.
Eysiřík jmen osobních a místních.
565
Boží ze Zlayciny 429, 540.
Bradáč z Chlumce 516, 517, z
Domaňovic Jiřík 211, 212;
z Toušeně Václav 214, 215.
Bradacka Anna z Hradce 516.
Bradlec 235, 236; viz z Wald-
šteina.
Brandýs nad Labem 58, 454.
Bránice ves 263.
Branná Horní 222, 223.
Břaslavice, Přaslavice u Pacova
486.
Brázdimský viz z Pučan.
Břehoryje ves 468-470, 536,
537, 541.
Břckovec z Ostromečo Bohuslav
na Červeném Hrádku 109, 110,
179, 180, starší 279, 375.
Breský viz Břízský.
Březenský Jan 283; Václav z
Prahy 44, 45.
Březí 273; z B. Jan v Netvo-
řících 112, 113; Jindnch 111,
112; Petr a PHbík v Trkově
5. 6.
Březina Vavřinec služebník 467.
z Březnice Anežka 330.
Březno 244, 415, 449; viz ze
Šumburka.
Březovice 437, 490; z B. Jindřich
328.
Březsko ves 387.
Brežák Duchek, rychtář z Mil-
čovsi 483.
Břežany Panenské 476.
Břízský Matéj ze Žatce 262,
263, Břeský 320, 321.
Brloh ves 364.
Brno 217, 407, 467, 542.
Brocen, Brocno u Litoměřic 70,
423, 466.
Brod Český 212,213, 352,436,
479-481, 491, 513, 514, 528;
Německý 218; Uherský 258.
Brodský Jan v Praze 341.
z Brozánek viz Leva.
Brozany 428.
Brož poddaný z Čelákovic 372;
z Lipnice 134; z Prahy 341;
ze Zehub 451 ; viz Zeleno-
horský.
Brunclík Jan měšťan z Jaromíře
421.
Brusnice ves 341.
Brykcí měštan v Praze 263.
Brzve ves 429, 430.
Buben Martin v Strakonicích 364.
Bubník Svatoš ze Zásmuk 232.
Bubnovic Martin, podd. z Vora-
čova 497.
Buchal Vaněk z Železnice 235.
Bučský Hanuš 120.
Budějovice České 182,373,381,
382.
Budín Jan, řezník z Tábora 495,
496.
Budín město 542.
Budislavský Dušek měšťan v Mýtě
367.
z Budova Budovec Václav 15.
z Bukovky, z Bukuovky Anna
59; Ctibor prokurátor u desk
zem. 57, 73, 140.
Bureš poddaný 190; z Blánice
224.
Burian Jan z Běšin 364 ; z Če-
novic 486, 489; úředník ze
Švihová 524; z Tábora 442,
443, 495; z Žebráku 267.
Bušek Jan 227, ž Hodkova 285,
286.
Buštěhrad 373 ; viz z Kolovrat.
Buxa Václav z Pozdně 415.
Buzdil Bartoš ze Střížovic 500.
z Buzic, z Byčic Vilém 223,
224, 268, 269, 296, 297.
Býchorský, Baychorský z Raškovic
Jan 186.
Býček, Bajček, Bernart 196;
Václav z Čichtic 224.
z Byčic viz z Buzic.
z Bydžína viz Pecingar.
Bydžov viz z Wartenberka.
z Bysně Jan na Malíkovicích 79,
86, 87; Otík 313, 314.
z Bystřice Adam 73.
z Byšic Jan Byšický 10, 11, 30,
54; Markéta 118, 147, 188,
195, 196.
z Bytiezův Havel 154, 155, By-
tízský z Bytízu 388.
z Byzkovic Jan 179, Byzkovský
258, 259.
ze Bzí viz Rouzín.
€ i Ch.
Cacerda Mikuláš konšel v Praze
422.
Cebiv ves 408; viz ze Záduba.
Cedvicer Mikuláš 52 ; z Czedwicz
Oldřich 27.
Celnice, snad Včelnice, 141.
Cerekvice u Mnichovic 346, 349,
351.
Cerhovice, Crhovice 333.
Cetenský pan 249.
Chabřice, Chaberčice u Čáslavě
347, 349, 350.
Chaloupková Jana z Tamberka
489.
Chalupa v Právách 444.
z Chánova Ledvický Jan 301,
302.
Charamza Jan ze Skovic 451-453,
523.
Charouz Jan konšel na Nov.
Městě v Praze 422, 544, 545.
Charvatce u Boleslave 300.
Chauč, Chouč ves 512.
Cheb 163, 207, 371, 394.
Chej novice 25.
Chlistov v Táborsku 503, 513.
Chlouba Mikuláš z Bíliny 234.
Chlubna rychtář ze Žlunic 137.
Chlum Mikuláš z Eornauza 414.
Chlum místo 110, 437; z Ch.
Eliška 180; viz Litoborský,
Slavata.
Chlumec 517 ; n Dobříše 265,
266 ; viz z Lobkovic, Žlabecký.
z Chmelic 413; Jakub 330;
Sigmund 81.
Chraelicský svědek 23, 24.
Chmelik pan 268.
Chocholouš Jakub krčmář 469,
471, 537.
Chocholova zahrada 244.
Chodov, Chodau, statek 41.
Chodaur Ambrož z Lokte 52,
53, 92, 93, 98; Jan 193, 194.
z Cholpic Johanka 29, 30.
Choltický viz z Ojezda.
Chomutov 129, 471 ; viz z Weit-
mile.
Chomutovský Martin měšfan z
Loun 417.
z Chořov Ješek Jan 535.
566
Rejstřík jfnen osobních a místních.
z Chotče Jitka 63, 64.
Chotejšany ves 182, 183.
Ghotek z Chotěmiřic Jan 487 ;
z Hočkova Mikuláš 37 ; z Voj-
nina Bohuslav 125, 126, 139.
Chotětice ves 111.
Chotímiřice 486; viz Ghotek.
Ghotouň, pan 451.
Ghouč, Ghauče, ves 512.
z Ghraněc (z Chrámec ?) Markéta
194, 195.
Ghrapáť Jakub zbůjník 469, 471.
Ghrást 210; z Ch. viz Mandelík.
z Chřenovic Zimčský Aleš 3, 4.
38, 201, 345-350, 350-361,
421, 422; Ctibor 206, 289,
290; Johanka 503.
Chroustoklaty, nyní Rostokiaty,
528.
Ghrt z Ertína Bohuslav, místo-
purkrabí Praž. 210, 263, 279,
293, 294, 324, 371, 375, 493.
Chrudimsko 523.
Chruste nský z Málo var Jan 51, 52.
Chuchelský Jan 186.
Chůdek Jan forbcrečník v Jaro-
měři 477.
z Chudenic viz z Černína.
Ghudoláska Václav poddaný 134.
Chudý Jan poddaný 25.
Chutnovka u Turnova 247.
Chvála Matěj z Kornhauza 414,
536; viz Dubánek.
Chvalkovice 251 ; Chvalkovský viz
z Hustiřan.
Ghvalovice 251.
Chvalovičky 251, 252.
Chvalovský viz z Ledeč.
Chvalv viz Bareš.
m
Chvatěruby viz z Lestkova.
Ghvatlina Dolejší 51.
z Chvojence Václav místopísař
království Českého 202, 282.
Chvojka z Čáslavě 507, 509,
510, 517.
z Cbýnova viz Malovec.
Chynský Jan soukenník 438.
z Chýš a z Egrberka Jan, Jin-
dřich a Václav 288, 289;
Zbyněk 103; viz z Gutšteina.
Cidlinský viz ze Sluh.
Cihla Ondřej z Horní Lukavice
382.
Cikada věřitel 262.
Cikán Jan z Rohoznice služebník
341.
Gipla z Kravská Albrecht 367,
399, 400; Jan posel 162, 166,
428. •
Církvice 359.
z Cirmperku viz černajkovský.
z Citová viz Bílenice.
Gi- srovnej Cy.
Crhovice nyní Gerhovice 333.
Ctibor služebník Jana z Štern-
berka 213. I
Cvokova Alžběta v Praze 371.
Cyplar Vincenc v Č. Budějo-,
vících 49.
Cykule Jan, radní v Kutné Hoře
432.
Cynadr Albrecht pan 421.
Czeymar Martin měšťan v Kladně
116.
Czysscr Mattes v Mostě 371.
C.
Čabelický 213, 327, 347, 350,
510, ze Soutic Jan 158, 230,
na Týně 277, 278.
Čabuze ? z Čabus 241.
Čahlostice (Žalhostice) 539.
Čakanov 489.
Čakovice 466.
Čakovský viz Vlk.
Čapek krejčí z Choltic 356; Mi-
kuláš z Rakovníka 493, 494.
Čarváš Jan z České Třebové 428.
z Časavy Časavský Václav 458.
Čáslav 367, 452, 507, 509, 517,
523.
čáslavský Václav mě.^fan Pražský
72, 73, 76.
Částkovice 361, 362, 365, 366.
Častolar z Hořovic Beneš 279.
Čebiv viz ze Záduba.
Čech Václav měšfan z Hradce
Králové 119, 120.
z Čechtic Václav Přech 240 čti
Z Ceštic.
Čečelice 117; z Č. Alena 470,
511, 535, 541, na Tečiněvsi;
Tečínská 469, 505, 506, 536,
537; Anežka 152, 153, 156,
157, 204, 205, Lešanská 255,
292, 293, 384, 429, 499, 534,
540 ; Anna 469 ; viz Leidich.
Čejetíce 3, 4, 38, 39.
Čejka pan 425; Jan z Olbra-
movic 58, 59; JiHk úředník
432; Václav z Olbramovic 169,
192.
Čelákovice 372, 430, 431.
Čeněk pan 332, 333; Jan pod-
daný z Kornhauza 414 ; rychtář
z Uhlíř. Janovic 55.
Čenovice u Čáslavě 485-489.
z CeřenišC viz Mléčný.
Černajkovský z Cirmperku Jan
117, 118.
Černčice 467, 468, 486; z Č.
Jan Žatecký v Lipenci 465 ;
viz z Kácova.
z Černého Blata Petr 5, 55.
z Černíkovic viz Mrakeš.
z Černína Černín 241 ; Bohunek
purkrabí kraje Hradeckého 379,
380; Kuneš 254, 255; Nata-
nael 99, 146; z Chudenic
Vilém 75.
Černotice 369.
Čerňoves 520, 521.
Černožice 451, 477.
černuc ves 431.
Černý Beneš 408 ; Jan 385, 536 ;
Jiřík 538; Petr 331; Štěpán
229; Vávra 433.
Černý les u Chlumu 437.
z Červeného Dvora viz Krynes.
Češtin Kostel v Čáslavsku 484-489.
z Češtíc Heřman 225; viz Přech.
Čichalo vcc Purkart 27.
Čichtice místo 224, 225.
číč z Nemyčevsi Sigmund 184,
241, 242, 379, 380; Václav
184.
Cíčovec pan 256.
čí čo více 465.
Číhání ves v Loketsku 41.
Čilec u Benátek 300, 366, 371.
Činěves 347, 350.
z Číňova Důra 460 ; Vaněk 460,
532, 544.
Čistá, ves u Bělé 490, 491.
Čistěves 451
čížkrajce viz Sudlice.
Rejstřík jmen osobntch a místních.
567
D.
Dačický Martiu, kráječ sukna
v Praze 383, 384, 407, 408.
z Daleměřic víz Frycek.
Dalik les u Zbraslavic 266.
Daněk viz Výšek.
Daniel z Mnichovic 360 ; z Prahy
422; ze Seníka 356; z Čes.
Třebové 428.
Danieiav Václav ze Štolmíře 479.
Dašice 91 ; Dašický viz z Bar-
chova.
Debozeves (Zdebuzeves) 608.
Děcský Mikuláš 351, 352.
z Dědibab viz z Eelník.
Děkan Váňa minciř v Kutné Hoře
253.
z Dělen Hanuš 147.
Děpolt poddaný 231.
Dětenice viz z Waldšteina.
Deží Matiáš v Praze 493.
z Dílec Zdenek 386.
Diviš pan v Obědovicích 444;
poddaný ze Zásmuk 231, 327.
Divišov 421.
Divůček poddaný 172.
Dlúhodvory ves 437.
Dobeš Tobiáš z Turnova 248;
z Vesec Jakub, Jan, Jiřík,
Sigmund a Václav 78 ; Jan ve
Starém Kníně 42.
Dobev tvrz u Protivína 440.
Dobřejovice u ftíčan, tvrz a dvůr
34.
z Dobřenic Bořek 90, 121 ; Čeněk
121 ; Jan 62, 391 ; Polyxena
90, 121.
Dobříš 134, 265, 266, lesy 265,
302.
Dobrohost viz z Ronšperka.
z Dobronína Kateřina 17, 18,
421.
Dobroviz u Rakovníka 23, 24,
536.
z Dobrše Kateřina 312; Dobrský
Václav 426 ; viz Koc, ze Tmáně.
Dobruška město 444.
z Dobalic Bořek 49, 50: Do-
halský Vaněk 308-310, 321.
Doktůrek Havel z Prahy 172,
173.
z Dolan Hanuš 118.
z Dolanek Donínský pan 53.
Domahoř, víska u Zruče, 351.
Domaňovice 501 ; viz Bradáč.
Domažlice 502, 544.
Donat 503 ; Jindřich z Těchlovic
53, 273, 319; Václav 198,
276, 293, 294, 396, 397,
Přínský 263, purkrabě 263.
z Donína 366, 450; Bořivoj na
Vokoři 105, 106; Jan pur-
krabě na Vokoři 392; srovnej
z Dolanek.
Dorota z Kutné Hory 502, 544 ;
z Norimberka 305, 306, 315;
z Prahy 258, 494.
Dospěl Jan v Novém Městě
Pražském 422.
Doubek pan 367.
z Doubrav Racek doktor 537,
538.
z Doubravan Sigmund 138, 139,
Doubravec 152.
z Doubravice Václav na Týnci
204.
Doubravská Hora viz z Vřesovic.
Doubravskv Petr v Praze 154,
155.
z Doubravy Kuňka 425.
Doudleb Pavel měšfan v Praze
344.
z Doudleb Diviš 65, 133; Jan
63, 54, 65, 133, 135, 136;
Petr 141, 503, 511, 513.
z Doupova Bedřich 297, 298;
Jan v Libedicích 46; Jindřich
Valečky 544.
Doušová Kateřina městka v Praze
406, 460, 470.
Drábek Jiřík rychtář z Chvalo-
viček 251.
Dračov ves 157.
z Drahenic viz Šic.
Drahobudice ves 327.
z Drahobuze viz z Dube.
z Drahonic Adam Václav 127,
128, 190, 191, na Ploskovicích
75, 143, 144, 244, 539;
Oldřich 102; srv. Satanéř.
z Drahovic viz Satanéř.
Drašetice v Berounsku 265;
Dražejov u Katovic 335, 336.
Dražice viz z Kunwaldu.
z Drchlavy Anna a Jindřich 89,
90.
Dřesín ves 240.
Drha z Radkovic Bohuslav 366,
385, 386.
Drhonice u Žatce 448.
z Dřínová viz Kučera.
Drozdov u Berouna 333.
Druhlice u Berouna 265, 266.
Dryzna Václav rychtář v Praze
259, 260.
zDuban Jiřík 118, 188; Václav
65, 66, Sasky 438; Sigmund
v Litvínově 188; viz Dubánek,
Žichovec.
Dubánek z Duban Chvála 540;
Jindřich 1, 2.
z Dubce Dubečský Jan na Prů-
honicích 33, 34, 83, 84, 106,
107.
z Dube Adam 44, 45; Berka
Aleš 332; Berka Jan z Dra-
hobuze 212, 213; Berka Jiří
259, 260, na Beršteině 306,
306; Kateřina 21, 25; Vilém
Mracký 369.
Dubecký pán v Praze 374.
Dubský Krištof pan 408, 409.
Ducháček z Knína 94, 95.
Duchcov viz ze Sulevic.
Diichek poddaný z Chabřic 347,
350; z HrachovišC 140; z Ka-
řezu 226; z Nové Vsi 481;
z Prahy 8, 9 ; ze Sibřiny 522 ;
z Šepetel 479; z Unomyšle
334.
Duchon z Lešan poddaný 202.
Duháň ? místo 448.
Důra podruhyně z Loun 470;
ze Strakonic 336.
Dušek z Gustrašína 362, 365;
z Vrabína 521.
Duška kuchařka faráře v Stra-
žíšti 418.
Duškův Jan z Rataj 510.
Dvořák Vašek z Křešic 237-240.
ze Dvorce Oldřich 318.
Dvorecký Václav 65, 508, 509.
Dvory 352; ze D. Jan 34, 35.
Dvůr Králové 93, 94, 501.
568
Rejstřík jmen osobních a místních.
Frey Erazim kapec v Praze 351, 1 z Háje viz Litmír.
393, 394. I Hájek 251, 252; Jan 131, 181;
FridStein u Turnova, Fryczssteyn I Vít 28, 181.
247-250. , Hájková Katefína 181.
Frycek z Daleměřic Markvart na ■, Halama Matěj poddaný z Tur-
• Zvolenovicích 217, 367, 407, nova 222, 245, 248.
i 501, 502. , Halas Tondrák ze Ďtomíře 479.
; Frvcek ze Starého Města v Praze Haldecký Václav konšel v Praze
E.
Ebrfoyt Jan z Krakova 501.
z Egrberka viz z Chyě.
z Einsidle Henrich 92, 93.
Ekhart Linhart z Ortvinovic mě-
sfan Budějovický 182, 381,
382.
Elbogner Hanu.š městan v Chebu ' 344, 345. ; 422.
207. Fučík Jíra z Vlkové 485, 487, ; Haléř kupec 102; Burian měštan
Elišcův Prokop ze Lhoty 362. Ondra z Kucin 525.
Eliška krejčová v Litoměřicích Fuk úředník panský 5.
219-221, 255, 256, 441, 442,
454; podruhyné v Praze 426.
z Ertína viz Chrt. G.
Eš v Táborsku 442, 443. i
Evka Jan služebník 273. , Gayersperk viz z Vřesovic.
Eybenstecker Mottes z Kadaně Gelbl Otto pán v Hrbovicích 267. Hoře 433.
275.
v Praze; Petr z Jičiněvsi 167,
493.
Haller Erhart 371; Hanuš z
Cheba 326, 371, 394, 395;
Jiřík doktor v Mostě 371,
394, 395.
Haluzy Petr měšfan v Kutné
F.
Fabián svědek z Dobříše 265;
měšfan z Litoměřic 255, 256, | 470.
311, 441, 454. i Gnín (?) 296; srv. Knín, z Pruch,
Farkaš Mikuláš 28. ; Tracb.
Fayt Vít z Třebšic 459. ; Golm Hanuš z Mostu 537.
Fechter Mottes z Kadaně 275. ; Gregor šermíř z Prahy 276.
Felix v Starých Benátkách 300. \ z Grúnheimu Kunrad 82, 94, 95,
Fencl poddaný ze Zdíkovce 123., 176, 177, 401, 402.
Glace Hanuše syn Heinrich ovčák ; Hamáč Jan rychtář z Mnichovic
271. j 360.
Gleymar Kašpar měštan v Kladně i Hamerník Václav 50.
116, Gleynar 148. ', Hampl Jan 210.
Glingolec Jiřík písař z Konobrž , Hamza ze Zábědovic Martin 86,
88, 321. 322, 332, 333, v
Plotištích 308.
Haníš viz Zumr.
Hanuš pacholek Gleynarův 148;
syn fojtův z Kadaně 156;
z Fictum Felix 136 ; Bernard
Opi 36 ; Opi na Novém Šura-
burcc 148-150, 156.
Filip kovář z Mělníka 367, 529,
543 ; kněz 45, z Mnichovic
345, 347-351, 359, 360, 422;
krčmář u Velvar 46, 47;
úředník z Oubcnic 266.
Firšic z Nabdina Jan 13; Václav
83, 84; Firšicová paní 46, 47.
Fišar Kašpar z Mostu 26.
Florian měšťan z Loun 26, 411,
504.
Fogeler Mottes z Kadaně 275.
Formánek Jan, konšel v Litomě-
řicích 437, 498.
Foyt Jan z Milčovsi 483.
Franc v Habrovicích 271.
z Gutšteina Anna 539; Dorota
Franěk měšfan z Čáslavě 507,
509; Václav z Libichova 371, j Prokop 159; viz Venci.
372; v Praze 259, 260. z Habrová viz Hyndrák.
Fraytol v Kadani 132. j Habrovice ves 267, 271, 272.
Freiberk město v Německu 306. ' Had Jan z Přemyšlení 424.
z Kostoloprt 449; služebník
pana Krušiny 341 ; z Molkovic
235; z Potěh 452.
129; Henrych 60, 61, 120, ; Hanuškův ftehoř, měšťan v Praze
169, na Tachově 31, 37; Jan I 419.
60, 61, Kukštein 468; JetřichjHauzl pacholek 149, 150; to-
15, 41, 60, 61, 129, 163, 1 var>'š z Habřiny 409.
164, na Chyšech 37, 40, 41, Hanzlová Regina svědkyně 457.
120, 169, 197; JiHk Vše- ; Haralův syn z Knína 94.
rubský 103; Krištof 32, 60, ; z Harasova Barbora 242, 430,
61, 333, na Žebráce 169;' 529; viz HrzaĎ, Pecha.
Wolf 31, 60, 61, 164, 267, i z Hardeku hrabě Oldřich 108,
367, 497, na Petrspurce 393, '■ 109.
394 : Harovec Jan z Radotína 237-240.
Gytlar Andres z Plané 354. Harovniče Kuba v Jaroměři 451,
523, 524.
Hasič Jan z Loktuš 248-250.
Hasištein viz z Lobkovic.
Háša Jiřík z Újezda 460, 532,
533, 544.
Hatlákův Vratislav purkmistr v
Prachaticích 268.
Hauenštein viz Satanéř.
Haura z Tečiněvsi 511.
Havel z Bělé 490; z Benešovic
H.
z Habří Petr 445-448.
Habřina ves 56, 276, 409; z H.
Rejstřík jmen osobních a místních.
569
355, 356; z Božejova 445;
z Habřiny 276; z Horoašan
441, 449; z Hostie 518; z
Jiřic 347, 350; z Eařfzka
226; z Klokočí 250; z Lito-
měřic 438; ze Lnář 273; z
Loun 411; z Oken 524; z
Prahy 322, 544 ; z Rožďalovic
432; z Šebířova 139, 140;
z 'neebšic 516; ze Zrače 346,
349.
Havlice Vávra z Janovic 55.
Havlíček Jan ze Škvorce a žena
Jana 515.
Havlík holomek 140; Jan z Píská
440,
Havlová viz Rftžová.
Havldv Jan z Božejova 409.
Havránek Pavel od Hory 255 ;
Václav ze Všechlap 234 ; Vaněk
z Libčevsi 231.
Haydar kupec v Praze 300.
Haydmberk místo 467.
Hazuka zločinec 135; Jiřík,
úředník v Kostoloprtech 416,
449.
Hedvický 301, 302.
Heger Henzl 43.
Hejtmanův Jakub z Milčovsi 483.
Heller Nikl z Kadaně 274.
Henygar z Žeberka Vilém 62,
63.
Hereš pan 541.
Heřman z Ješetic služebník 70.
Heřmanice statek 127, 170.
Hermík poddaný z Brusnice 341.
z Hermsdorfu Krištof 272, 357,
358, 391.
Herol z Tmče Mikuláš 89.
z Heroltic Havel a Leptej z Vo-
zarovic 206.
z Hemšteina viz z Vilhartic.
Heydensfeld panství 61.
Hezlar Jakub z Kadaně 275.
Hilburk viz Ilburk.
Hinckmausgryn místo 47.
Hirš Melichar v Praze 3 26 .
Hladký Petr mlynář 18, 19.
Hlasivo ves 453.
Hlaváč Duchek z Kornauza415;
Jan ze Třibřich 173.
Hlaváček Martin z Křimic 500.
Hlavačka Anna z Kornauza 414.
Archiv český XIII.
Hlavně Bartoň z Třítěže 511;
HlavĎův Jíra ze Lhoty 265.
Hlavovský dům v Praze 421.
z Hlivojed Kateřina 182, 183.
Hloušek Jan z Litoměřic 219.
Hložek z Žampachu Jindřich 396 ;
Matěj 370.
z Hlubině Kedruta, Markéta a
Michal 292, 293.
Hluzkovic Pavelec poddaný 134.
z Hněvčevsi Vaněk 102; viz
Mládek.
Hnízdo Ondřej z Předvojova 369.
Hobšovice 499; z H. Petr 156;
Václav 152.
Hoch Václav poddaný 430.
Hochhauzar z Hochhauzu Jan a
Mikuláš 4.
z Hočkova viz Chotek.
Hodaně Šimon, konšel v Lito-
měfících 437.
z Hodějova Jindřich 142, 237,
403, 465, 503, 511, 513,
Hodějovský 239, 367, 368,
465; Václav 535.
Hoden Vaněk z Češtic 240.
Hodeš z Motola 534; viz Holý.
Hodkov ves 286.
Hofman z Minichhořu Krištof 41.
Hoholice, Ouholice, 13, 14, 46.
Holácek v Mnicbovicích 422.
z Holajče viz Šlik.
Holcicliar pan 500.
Holcova Kateřina z Kornauzu
414.
Holický viz ze Šternberka.
Holič Václav z Turnova 249.
Holohlavý místo 102.
Hols služebník 128.
z Holšovic Petr 292, 293.
Holub z Záchuma Jan 64, 65;
Mikuláš v Konářicích 53, 54.
Holý Hodeš z Žepův 429; Jan
pacholek 305; Jan od Hory
91; Jan z Přívor 258; Jíra
holomek páně Lvův 425 ; Jiřík
z Hořovic 91; Václav krčmář
z Libčevsi 231, 234.
Homberk z Homberka Oldřich
132.
z Honbic viz Horyna.
Honěk Jíra ze Tmáně 56, 57.
Horák Jan z Jilemnice 91.
Hořanský z Lokte Jan s ženou
Barborou 129, 130.
Hořčice z Libošína Jan 114, 115;
Štěpán 224.
z Hořemiřic viz Stříbrný.
Hořepník 233, 328.
Hořešovec z Libošína Albrecht
114, 115, 146.
z Hořic Mikuláš 81, nejv. písař
315, 316, Hořický 496, 497.
Hořín dvůr 418.
Horký viz Klusák.
Hom viz Tof.
Horňatecký Tomáš 51; Václav
z HorĎatek na Struhařově 74.
Hornosyn, Hornosín ves 269, 273.
Horoušany 441, 449.
Hořovice 91, 255, 333, 542;
viz Častolar, z Vrtby.
z Horsic Johanka 95.
Horů maštaléř 448.
Hory místo 535.
Horyna z Honbic Jindřich 17,
18; Jiřík 17, 18; Václav 17.
Horynová Kateřina a dcera Do-
rota 421.
Hospozín ves 430.
Hosteň místo 412, Hostin 543.
z Hostinného Barbora 217, 222.
Hostivice viz z Jistebna.
Hostlovice u Strakonic 337, 338.
z Hostonně Jan Krysostom 315;
Oldřich 541, 542.
Hostulice, Hostovlice u Čáslavě
452.
Hošek Jan v Kutné Hoře 434.
Hoškův Petr z Jenče 51, 52.
Hošfálek Martin měšťan v Žatci
a manželka Anežka 330.
Hoštice 518; z H. Havel 475,
476; Křtěn 475, 476, 543,
z Vodochod 518.
Houdek Mikuláš, radní v Kutné
Hoře 432.
Houska poddaný ve Vršcích 232,
233.
Houska panství a zámek 10, 11.
Hovorka Václav měšťan v Pel-
hřimově 261.
z Hozlaw Andres 27.
Hrabané z Vlkanova Jan 176,
323, 324, 374.
72
570
Bejstřík jmeti osobních a místních.
Hrabané kramář v Praze 407,
408.
^rabí, příjmení Blažeje Štayn-
raytera z Muzlova 143, 144,
236, 244, 409.
Hrachoviátě ves 140, 141.
Hradčany 115.
Hradec Jíndřicbův 325; z H.
Jindnch 81.
Hradec Králové 86, 119, 120,
151, 180, 198, 217, 241,
253, 269, 273, 331-333, 341,
380, 437, 504, 516, Koňský
a Svinský trh 501.
Hrádek Mikoláš 527; Václav
138, 152.
Hrádek 88, 286, 328, 542; u
Záluží 267; Červený viz Bře-
kovec.
Hradiště 64, 258, 370; nad
Labem 375 ; viz ze Švamberka.
z Hrádku Bořek 146, Radikovský
453; Diviš na Boharyni 315,
316, 321, Boharyřiský 308-310,
332, 333, 453; Markvart41;
Martin 146, Radikovský 504;
viz Samuel, Sulek.
Hranice 230, tištěno hranice 277.
Hraštice u Knína 401, 402.
Hrbek hospodský 277; z Kutné
Hory 544; Václav vinopal v
Praze 472, 502.
Hrbovice ves 267.
Hrdibor Václav z Přeštic 525.
Hrdlík Jan 202, 203.
ze Hředčic Burian 15.
ze Hřič Johanka 396.
ze Hřivic Jan a Litkýř 515,
Rytkéř 517; viz Kozelka.
Hřmet Havel z Jičína 425, 426,
žena Salomona 426.
Hrnčířík poddaný 172.
Hroch Jan z Bělé 518.
Hromada z Boršic Sigmund 504,
505.
Hron 535; měšťan v Praze 214;
ftehoř konšel v Litoměřicích
437; Slívka 220.
Hroubek Havel z Koutflv 529,
530.
Hrozková Markéta 10 L
Hroznatá z Vrtby Jan 64, 184,
185.
Hroznice 484, 485.
Hrubý Jan z Ghvalovic 252;
nehoř z Jelení 218.
Hrúně Jiřík poddaný 436.
Hrušice ves 422.
Hruška z Března Jan 415-417,
448.
Hruškův Vávra poddaný 140.
z Hrušová Fridrich 117, 258,
259; Jan 117, 124, 125, 164,
258, 259, Hruskovský 165, v
PHvorách 320; Jiřík Vodě-
radský 280; Petr Hrušovský,
úředník na Bezdězi 490 ; Václav
117, 258, 259.
Hruštice u Turnova 247-250.
Hrzaň pán na Housce 11 ; z Ha-
rasova Jan 15, 19.
Hrzek pan 467.
Hubáček Jan z Ghvalovic 251,
252 ; Hubáčková Kateřina z
Kutné Hory 357, 376, 377.
Hubenkova Anna 400, 401.
Hubka Semian v Lounech 468;
v Praze 534.
Hubov místo 202.
z Hudova Jindnch 196.
Hulá Jakub měšfan z Loun 416.
Hůlek poddaný 508.
HAlka Sigmund měšfan v Praze
28, 29, 422.
Humňany 236; viz Šuba.
Hunáček Ondráček z Tamberka
489.
Huňatý Jan, úředník na Bělé
490.
Hunclader Štěpán v Praze 28,
107, 108.
Hupauf z Milčan Jakub 45, z
Milžan 114.
Hůra ves 182.
Hůrky u Písku 366, 385; viz
Klusák.
Hurt ze Slavětíc Jan 430.
Huspeka Vít z Kucin 525.
Hustašín čti Ústrašin 362.
z Hustiřan Bavor 276; Diviš
119, 120; Markéta 276 ; Zde-
něk Ch válko vský 119, 120.
Ilutmánka Dorota z Kutné Hory
544.
Hykš Mates poddaný z Habrovic
272.
Hyndrák z Habrová Václav, místo-
písař 33, 34, 72, 73,
Hynek hejtman na Poděbradech
344; služebník z Police 471.
Hyrs Jiřík z Kadaně 45.
Hyserle Mates 27.
Ilburk, Hilburk 244, 431 ; z H-
burka Vilém 467.
Izaiáš farář ve Štětí 417-421,
540.
J.
Jablonná 72 ; z J. Hendrych 448.
Jablonné 428, 523 ; z J. Alžběta
400.
Jablonskv pan 542.
Jahelník' Mikuláš z Žatce 463.
Jahník Jan v Kutné Hoře 432.
Jakoubek poddaný ve Vršcích
232, 233.
Jakub poddaný z Bezna 342; z
Čes. Brodu 480; z Drhonic
448; úředník z Dube 259,
260; z Kařezu 226; z Ka-
sanic 361 ; z Knína 94, 95 ;
z Kouářic 54; písař páně
Kostkův 428; farář z Kruhu
272; z Libešovic 512; z Lo-
chynska 540; žid z Loun 119 ;
z Mostu 175; z Němeček 515,
517; z Písku 439; z Pacova,
mistr učení Praž. 228-230:
z Prahv měšťan 475, od černé
růže 422, konvář 472, kotiář
215, koželuh 473, pemikář 230 ;
bratr Jana Srba 234 ; ze Stra-
konic 364; ze Zderaze 367.
Jan 250; čeledín 23; hejtman
268; pan 251; rybář 13;
služebník 244; u pana Ar-
nošta 500 ; z Bezna kněz 343 ;
z BíUny 231 ; v Ml. Boleslavi
kantor 353, kněz 257, 342,
353, 395, 396; z Boru 445;
z Břaslavic 486; z Břežan
476; z Chroustoklat 528; z
Čes. Brodu 353 ; z Buštěhrada
373 ; z Ghlistova 503 ; z Chrástu
RitjstHk jmen osobních a mistních.
571
210; z Čeliče 366; z Černotic
369; z Čeština Kostela 484,
485; z Domažlic farář v Par-
dabicích 502, 544 ; z Drašetic
265; u Petra z HabH 447;
z Habřiny 409; z Hor 536;
z Hornosína 269 ; z Hory 406 ;
z Hoštky 466 ; z Hubová 202 ;
z Jablonné, převor v Praze 72 ;
z Jankovské Lhoty 223 : z Ja-
novic 5, 237 ; z Jaromíře 477 ;
z Jilemnice 499; z Eařlzka
227 ; písař pana Krakovského
373; z Kněžiček 512; z Král.
Hradce 516; z Křemže 517;
z Lahovic 231, 234; ze Lhoty
366; z Litoměřic 219, 419; z
Lomnice 217, 235; z Malešic
334; z Mateřova 531, 532;
ze Msena 506, 507 ; z Nedvě-
dic 254; z Nehvizd 476,
477; z Nového Města 264,
370, 456; úředník Oldfícha
Popela 510, 511; z Prahy
468, holomek 425, krejčí 538,
zvonař 107, 108, od Adamův
357, od Bílého Lva bakalář
396, z Dubeckého domu 374,
od Kos 450, od Pěti Korun
61, od Strak 228, 525-527,
od Žáby 227; z Přemyšlení
519; z Přeštic 525; ze Pšo-
vlk 497; z Radešova 240;
z Rakous 248; z Rataj 510;
z fiečice 20 ; u Beneše ze Sen-
dražic 451 ; ze Slaného 406 ;
ze Strakonic 337 ; ze Štětí 420;
z Těňovic 256; z Tichonic
507, 508; ze Třevače 532;
z Tvrdavy 217; z Větrova
466 ; z Witmberka 59 ; z Vo-
levče 466; z Volyně 336;
z Votic 367, 368; u Petra z
Vrbičan 431, 432; ze Vše-
bořic 421 ; u pana Zajimače
489 ; ze Zderaze 367 ; ze Zručí
347, 349 ; ze Zvěstova 454.
Janák poddaný z Veltrub 344.
Janata Jan z Klecan 505 ; Václav
z Knína 94 ; z Králové Hradce
501.
Janček kuchař z Vršec 233.
Janda z Bečvář 326, 327; pod-
daný 123; ze Štěkně 455,
460; Jan ze Zásmuk 327;
Jandová Eliška 372.
Janeček v Bezně 257, 343; z
Jikvi 209.
Janek rychtář z Jilemnice 172,
223 ; řezník ze Strakonic 364.
jJankovský pan 67.
Janov místo 196; viz z Rachm-
berka.
Janovice 55, 58, 237-239; z J.
Heřman na Janovicích 58 ; Jan
nejv. purkrabě 15; Wolf Ri-
senberský 108, 109, 454, 455,
459, 460, 483; viz Jenec,
Špetle, Vrchota.
Janovský viz ze Soutic.
Jaromiř město 146, 421, 451,
477, 501, 523.
Jaroslav pan 225.
Jaroš z Kařezu 226; z Korn-
hauza ^11 3, 414; z Kosto-
mlátek 366, 450; ze Zruče
347, 350.
Jarošův Matěj z Vršovic 106,
107.
Javor Valentin měšťan z Litomě-
řic 427, 438, 454; z Lukovec
498.
■v
Jech Jan z Čeština Kostela 486 ;
Jechová z Klokot 462, 463.
Jednorožcova Markéta městka v
Praze 63, 64, 155, 522, 531.
Jehňátko Václav z Tulejova, mě-
šťan Praž. 93, 144, 145, 258,
281, 317, 404; matka jeho
Anna 258; žena Kateřina 76,
77, 93, 317, 404,
z Jelče EUška 192.
Jelenek Jakub, konšel v Litomě-
Hcích 438.
z Jelení viz Hrubý.
Jemnik místo 227; z J. Pavel
285, 286.
Jeneč 51, 52; Větší 105; viz
z Rachmberka.
Jenec Jan 11, 358; srv. z Ja-
novic.
Jeníček Jan poddaný z Janovic
238.
Jeník z Mečkova Zdeslav 126.
z Jenišovic Mikuláš 230, 277,
na Křešicích 291 ; viz Špína.
Jenivo Jeroným, konšel v Lito-
měřicích 438.
z Jenšteina Pavel 30, 31, 59,
60, 307, 308, Skalský 400.
Jermek Jan z Bránic 263.
Jeroným kupec z Mostu 160.
Jeseň Baltasar z Kadaně 275.
Jesenice viz Pytlík.
Ješek viz z Chořov.
Ješetice místo 70.
Ješkovec Jan z Jiřic 347, 350.
z Ještětic viz Tychta.
z Jezvec Prokop 132.
Jičín město 252, 425, 426.
Jičíněves 167, 493.
Jíkev ves 209.
Jílek viz Ryba.
Jilemnice 91, 135, 172, 223,
499.
z Jilmanic viz Mladota.
Jilový, město 144, 348, 350.
farář Václav 97.
Jinda Jan z ftevnova 461, 462,
463.
Jindřich pan 534, na Břežanech
428 ; v Praze od Tváři podle
věže 329.
Jindřichův Fabián v Litoměřicích
218, 219.
Jindřišek v Českém Brodě 212.
Jinín místo 225, 268.
Jíra rychtář z Bitozovsi 416;
z Hroznic 485 ; z Janovic 55 ;
u Zd. z Klinšteina 481 ; z Kně-
ževsi 527 ; ze Lhoty 265, 266 ;
z Loun 411 ; z Lukovec 431 ;
z Mitrova 489; z Nové Vsi
481; z Oustrašína 361, 362,
365, z Ústrašína 518; z Oušic
489 ; z Petrovic 487 ; z Prahy
406, 475; z Přemyšlení 424;
z Rataj 510; ze Smrkovic 366;
ze Strakonic 364, 368 ; ze Sva-
tého Pole 468; u Vratislava
z Mitrovic 302, 303; u Jana
ze Žlunic 424.
Jirašta rukojmí ze Lhoty 237,
238.
Jirek viz z Polensk
Jirek poddaný z Menčic 422.
Jiří král 21, zarazil groš český
215.
Jiřice ves 347.
72*
572
Rejstřík jmen osobních a místních.
Jiřík z Šanova Wikhart 448.
Jiřík poddaný z Benešovic 356;
z Boni 412; z Gheba 207;
z Čáslavě 517 ; z černožic 451 ;
z ČistSysi 451: z Domaňovic
501; z Hor 535; z Hostínij
543; z Hostalic 452; z Hra-|
diště 370; z Jaroméře úředník ;
Johannes, který p&hony vydává Kamenná Lhota viz Lhota.
468; písař Wolfa z Janovic Kanec Petr z Těchlovic 146.
483; písař Jičínský 425, 426; Kanhův dflm v Praze 419.
písař z Koloděj 359, 361; Kanický pan 332; viz z Bisen-
písař Viléma Kostky 453; ze burka.
Skalice, úředník mince v Kutné Kantův Mikeš, poddaný z Tur-
Hoře 77, 89 ; písař z Litomě- ; nova 246.
Hc 242, 430.
451; z Jilemnice 223; z Ka-|Jork ovčák na BíUně 271, 272.
daně mistr 149; z Klecan 505 ; ; Jost kupec z Prahy 351; poruč-
služebník Zdeňka z Klinšteina nik 73 ; z Yidic* 69, Jobšt 29.
528 ; z Konecchlumí 222 ; z Ko- Jun svědek 49 ; šenkéř v Kutné
stomlátek 366; z Kutné Hory Hoře 434.
533; z Liběšovic 512; z Lib- Junek Jan z Kouuic 201; viz ze
kovic 448; z Litoměřic 245, Slavkova.
438; z Loun 417; z Lukan
524 ; z Mirošovic 422 ; z Nové K,
Vsi 248 ; z Prahy písař a kolle-
giát 421-423; z Prahy od Jed- , Kába Duchek z Rybňan 334.
norožce 76; z Prahy rychtář | Kabát Jan z čeština Kostela 487,
Nov. Města 424 ; ze Psáří 508 ; . 488 ; Pavel z Bohdánče 332.
Kabátník Jakub z Prahy 538, 542.
ze Psovlk 497 ; Rohozecký pur-
krabí 249 ; z Rokytníka úředník
na Březně 244; ze Slatiny
222; ze Strakonic 364; ze
Sviňan 246; z Šebořic 267;
z Šepetel 478 ; písař pana Škvo-
řeckého 513, 514; purkrabě
Kabel poloha 250.
z Kácova Černčický Jan 177, 17H,
Kápla Matěj z Tamberka 488,
489.
Kapoun Piram od Hory 205.
Kapr Mikuláš měšfan v Praze
458, 459.
Kapříkova Johanka z Konecchlumí
222.
Karas Petr z Čestic 240.
Kardom v Právách 444.
Karel 531, 532; Oldřich 334.
Kařez VeUký, ves 225, 226.
Kařízek ves 226, psáno z Ska-
řizska 225.
Karlík z Nežetic Jiřík 6, 66, 67 ;
Mikuláš 126, 441, 449, 521,
522; Petr 500; Václav 458,
304; srovnej z Cernčic.
u pana Špetle 452; písař na Káča pastušina z Křemže 517;
Švihově 524; purkrabě z Toč-
níka 542 ; z Ústí 541 ; z Vlkové
489 ; z Yoděrad 372 ; z Vohnice
515.
Jiříkova zlatníková 339.
z Jiřitoč (?) Jan 178.
Jirsa Jan z Českého Brodu 480,
481; z Nespeřic 489; z Prahy
513, 525-527.
Jiskra Jan 27; z Únětic Jiřík
258, 281; Tobiáš 281.
z Jistebna Kateřina 40; Zvěst
40 ; Žibřid na Hostivici 9 ; viz
Kladivo.
z Jivovice Barbora 295; Beneš
Vojtech 295, 318; viz Sudlice.
Jizera řeka 245, 248.
Job Jan radní v Kutné Hoře 432.
z Jobec viz Apollou.
Jobšt viz Jošt.
Johan poddaný 134.
Johanka stará maršálkova 366;
ze Světí, městka v Praze 243,
270.
459. Srv. z Měžetic.
269, 273, 279, 370, 375, 1 Karlovice 486, 488.
435, 436, 456, 466, 508, na Karlštein hrad 41, purkrabě 279,
Nov. Městě 283, 284, 303, | 375.
Kárnice Marta v Praze 482.
Kasalico 331, 332; z K. BořiU
Mikuláš na Týnci 80, 81, 91 ;
Jiřík 81, 91; Václav 80, 81.
Kasanice vos 266, 361, 444,
484, 487, 488.
Kašpar věřitel 262; z Hradce
Jindřichova, kanovník v Praze
325; poddaný ze Všebořic 421.
Kateřina paní 249, 250; z Kla«
kot 462, 463; z Konecchlumí
služebnice z Třebenic 412.
Kačice z Konic Zdeněk 63, 64.
z Kačko víc Kačkovský Jan 471.
Kadaň 45, 116, 132, 148-150,
156, 274, 275.
Kafunk z Kafunk Hune 405;
Sigmund 370.
Kaleba poddaný z Vrbičan 431,
446-448.
Kaliště ves 503.
Kalthouz místo (u Smiřic) 501.
Kalvach ze Seče Jiřík 264, 269.
Kamajk z Pokratic Jan 79, 80,
242, 430, 629, 539, 540;
Jindřich 79, 80, 242, 430.
Kamarét Prokop 141.
Kambálek Jíra měšfan z Kutné
Hory 253.
Kamberk městečko 206, 290.
Kamejtský Vilém 539.
z Kamenice Havel písař 193; viz
Bar es.
Kamenický viz z Pitkovic, z Vi-
tiiievsi.
222 ; z Kornhauza 414; z Krá-
lové Hradce 264, 269 ; z Loun
467; z Oujezdce 448; z Podě-
brad 473, 474; z Prahy 339,
494, 538; z Práv 444; z Ra-
kovníka 287, 494; ze Žatce
244.
Kateřinin Jiřík 530.
Katusice 490.
Kavan kapec 451.
Kavín Jan z Píská 440 ; Mikuláš
z Pokratic 79.
Kavka Václav z Klecan 505 ;
Kavková Voršila hospodyně
244; viz z ňičan.
E^střík jmen osobních a místních.
573
Kazlar Jan radní v Kutné Hoře
432.
Kdulinec Petr 180.
Kdyně, ze Gdyň 483.
z Kelník Václav Dědibabský 318,
z Dědibab 121.
Kerš poddaný 534.
Kerunk z Lomu 21.
Keslar Fencel z Kadaně 274.
Kestřany 364; z K. 398 ; Arnošt
Ctibor 127, 128, 162; Jan
Kestřanský 242, 335, 368,
377, 378, v Strakonicích 337,
338, 363-365; Václav Kestřan-
ský 455.
z Kfelda Jindřich 389 ; Katefína
235, 245-248, na Skalách 380,
385, v Praze 389.
Kičel (t. j. Kyčel) Jíra z Bečvář
326.
Kladivo z Jistebna Jindřich 142,
143.
Kladno 494; z K. Kladenský
Zdeněk 189, 190, 448, 493.
Kladruby 270.
Kladsko 202.
Klamoš ves 444.
Klatovy 73, 477.
Klauc Nikl z Kadaně 274.
Klecany 504, 505.
z Klenového Jan 117, 118.
Klíčany 476.
Klíče, poloha u Turnova 247-
249.
Klíma koníř z Nového Města
393 ; poddaný ze Zásmuk 233.
Kliment poddaný z Bezna 353;
z Novosedl 504 ; opat kláštera
Sedlce 77.
Klingeušporn viz Taubr.
Klinický viz z Pruch.
z Klinšteina Jan 130, 131, 491,
Škvořeckýl65, 166,334,352,
353, 479, 480, 491; Litvín
204, 205 ; Mandelena z Roztok
187-189, 191; Markéta na Ko-
koříně 130, 131; Zdeněk 334,
491,528, Škvořecký 479-481,
513-515; viz Mičan.
Klokoty u Tábora 461-463.
Klusák z Kostelce Albrecht 354,
355, na Horkách 389, 390;
Václav 389, 390, na Hůrkách 83.
Knap Jan 456-458, žena Marta
457, 458; Vaněk z ňepína
441.
Kněz u ČáslavS 487.
Kněževes 527, 528, 530.
z Kněžic viz Nevlas.
z Koěžiček Diviš na Vysočanech
512.
Kněžský hájek u Kornauza 414.
Knín město 82, 87, 94, 265,
401, 402, Starý 42, 78; srv.
Gnín, Trach.
Kníže Bílý Matěj z Únhoště 150.
Knobloch Hons z Norimberka 408.
z Kňovic Markéta 100.
Koc z Dobráe Jan 311, 312;
Jindnch 123, 311, 312; Mar-
kvart 311, 312; Petr 123;
Přech 123; Přibík 311, 312.
z Kochanova Johanka 291.
z Kocňovic Uršila 291.
z Kocova Tristram 380, 385;
Kocovský 408.
Kodémek z Kařezu 226.
Kojetín 417.
Kokořín viz Pecingar.
Kokovice ves 406.
Koktán Blažek z Kolína 344.
Kolář Jan z Jilemnice 223;
v Praze na Příkopě 458.
Kolařík Jan poddaný 172.
Kolejka místo 41.
Kolenáč Matouš, poddaný z Ja-
novic 239.
Koliměřice ves 510.
Kolín město 68, 99, 193, 254,
255, 379, 449, 450, 510,
purkrabě 343, 344, zámek 458.
Koloděje 359, 361; z K. Jan
454, na Skaličce 368.
Kolouch Jan v Praze 328.
z Kolovrat Albrecht, hofmistr
dvoru král. 60, 61, nejv. kan-
cléř 21, 291, 320, 419, 529,
na Libšteině 26 ; Alžběta 125, |
Eliška 271, 397, 398; Jan i
23, 536, na Nov. Hradě 279, j
454, 478, Maštovský 6 ; Jaro- !
slav 541, 542; Jetřich 375,'
376, 436, 490, 522, 531;
Bezdružický 387; Jincóřich na
Kornhauze 16, 21-26, 412- 1
415, 536, na Krakovci 373, >
412, nejvyšší sudí dvoř. 387;
Jiřík 271, 531, 536, Bezdru-
žický 125, 375, 376, 471, na
Buštěhradě 387, nejv. sudí zem.
41 2, 430, 436, 522 ; Katefína
21, 25, 26, 130, 131; Miku-
láš na Žehrovicich 31; Václav
Bezdružický 119, 371, 397,
481, 536, na Kosátkách 271,
372, 375, 398, 481, 482, nej-
vyšší sudí dvoř. 412; Zbyněk
16, 17, Kornhauzský 21-26,
367, 412.
z Komárova viz Pesík.
Komín Matouš měštan z Praze 262.
Konáfíce viz Holub.
z Konárovic Jan 252.
Končíce 443.
z Konecchlumí Jindřich, Johanka
a Magdalena 222.
z Konic viz Kačíce.
Koník zámečník ze Žampachu
382.
Konobrže 394, 470; viz Behm.
Konopisfský viz ze Šternberka.
Kopanský Václav v Praze 392;
žena jeho Dorota 392, 393.
Kopidlanský Jiřík 426 : viz z Ne-
rayčevsi.
z Kopidlna Anna 491, 514, 515;
Jindfích Loučenský 19, 26, 153,
154, 167, 172, 173, 300,
301, 504; Johanka 531, 532;
Zdeněk Loučenský 67, 68, 137,
138, 153, 154, 164, 167, 388,
534.
z Kopist Mikuláš 110, Kopista
od Hory 91.
Korábovský dům v Praze 260.
Koral Jan kněz v Praze 474,
502, 544.
Kordule ze Sloupna Jan 453;
Jindřich 178.
Kordulová Katefína ze Zásmuk
320, 330.
Kořenek Svatoš ze Zásmuk 232.
Kornhauz hrad 536, zapsán 24;
viz z Kolovrat.
Korunková Nita z Chvaloviček
252.
z Kosíkova Jiřík, měšfan Pražský
154, 171, 271, 387,388,403,
404.
574
B^střík jmen osobních a místních.
z Kosobud PalcŮY Jan a Václav
362.
Kostel viz Zvonař.
Kostelák Jan konšel v Praze 422.
z Kostelce Jan 506, 507 ; Jindřich
Kostelák 164, na Tismicich
111; Vojtěch 506, 507; viz
Klusák, Slavata.
Kostěnec Matěj poddaný z Bitozo-
vsi 416.
z Kosti viz z Šelnberka.
Kostka Jan vetešník na Malé
Straně 243.
Kostkové z Postupic : Anna 428,
521; Bohuše 166, 175, 176,
284, 285, 344, 379, 428, 521 ;
Jan 127, 161, 162, 166, 170,
171, 175, 176, 367, 399, 428,
521 ; Markéta 428, 521 ; VUém
428, 521; Zdeněk 403, 404,
517.
Kostoloprty (Postoloprty) 417,
449, farář 218, klášter 415.
Kostomlátky ves 366, 450.
Kosátky, dvůr 358; viz z Kolo-
vrat.
z Košině Dorota 59, 60, 68,
174, 299, 307, 308, Košinka
35, Peštalka 30, 31, 99, 193,
339, 400; Katenna 38, 68,
Peřinová 30, 50, 99 ; Sigmund
374, Kosín 540.
Košíře ves 429.
z Košmberka viz Slavata.
Košfál řezník v Českém Brode
480.
Kotas Jan z Malešova 505, 506.
Kouba z Malovic 520.
Koubek, Kúbek, Kubka, Kuba,
poddaný ze Stráně 232.
Koucký Matouš konšel v Lito-
měřicích 437.
Koudele Jan švec z Bavorova 224.
Koukol Křížek z Rožďalovic 432.
Kounice 201.
Kounov u Žatce 465.
Koupí, dvůr poplužní 111, 112.
Kouřimský v Jičíně 426.
Kousalka v Hořovicích 333.
Kouty 503, 529; z K. Kateřina
501 ; Koutský Vilém 168, 170,
174, 270, 290; Koutská paní
264.
Kovac ves 241.
z Kovaně Anna 351, 419, 529,
530, na Krupce 417, stará
paní kancléřova 471.
Kovanice ves 251, 252.
Kovář Jan ze Zručí 349 ; Prokop
z Prahy 334; ftehoř z Prahy
341.
Kovářovská panna 100.
Koza Václav poddaný 216.
z Kozého Mikuláš 142.
Kozelka 515, 517, ze Křivic
Laytolt 301.
Kozlí místo 217.
Kozlice osoba v Obědovicích 443.
Kazominy ves 432.
Koželuh Jíra v Strakonicích 338.
Kožíšek Ondra ze Samechova 347.
Kožíškovské městiště v Zásmucích
231-233.
Kraj, Kray Vavřinec, rychtář z
Malešova 469.
Krajčí Jan, měšťan v Nymburce
370.
Krajek Martin z Litoměřic 219.
z Krajku Johanka na Ml. Bole-
slavi 58, 59, 436, 454.
Krajsa Jakub v Nymburce 81,
82 ; Kraysův Matouš z Němčic
241 ; Václav z Oustrašína 361,
365.
Krakov 501 ; viz Linhart.
Krakovec viz z Kolovrat.
Kralec místo 161.
Králice tvrz 40, 132, 133.
Králický viz z Krsovic.
Královice 463, 483; viz Stra-
cbota.
Královský z Želetavy Václav 36,
37, 95, 96.
Krása Václav, radní v Kutné Hoře
432.
z Kraselova Burian 240, 289;
Jan a Jindřich 289 ; Markvart
216, 240, 289 ; Mikuláš, Václav
a Zdeslav 289.
Krasilovský pan 241.
Krasonovice ves 266.
Krašov 373, purkrabí 387.
z Krašovic Bohuslav 105, 106;
JiHk 106; Mandelena 105,
106; viz Polomcová.
Kratonohy ves 331.
Krausyanek (Kraus Janek?) Kri-
stof z Kadaně 275.
z Kravská viz Cipla.
Krbec Petr poddaný z Janovic
238.
z Křečovic Václav 334.
Křemže v Čechách 517.
Křesťan poddaný 134.
Křešice ves 230, 237, 238, 264 ;
viz z Jenišovic.
Křešický Jindfích 238.
Kfíčín ves 443.
z KHčovaJan 30, 59, 99, 400;
Mikuláš 30, 59.
Křimice ves 500; viz Točník.
Krištof služebník ze Strakonic
242.
z Křivan viz Apollon.
Knvoklát Hrádek 333 ; viz z Ná-
sile.
Kříž poddaný z Češtic 241 ; Ně-
mec z Druhlic, úředník lesů
DobHšských 265, 266 ; z JiHc
347, 350; z KasaUc 332, 444 ;
z Knína 94; z Kutné Hory
253, 254 ; z Loun 457 ; z Ma-
lešova 469, 471; z Milotic
485, 487 ; z Prahy 72 ; ze Ska-
řizka 225; Sapina ze Strako-
nic 364 ; z Žandova 486, 489.
Křížalová Dorota v Praze 97.
Křižánek z Kasalic 331, 332;
z Kasanic 444.
Křížanova Kateřina ze Hrádku
286.
Křížek mincíř od Hory Kutné
253; měšťan v Praze 417,
zlatník 244 ; viz Koukol, Slivák.
Krk Jan pacholek 502.
I Kro z Ruckerswaldu Jindřich 42,
i 43; Vilém 118, 195, 196.
JKrobočov čti Skrobočov 216.
JKromer Erhart z Kadaně 275.
; Kropáč Mařík, purkmistr v Novém
Městě Praž. 345.
Kroskova Kuňka, městka v Praze
81, 82.
z Krsovic Králická Eliška 425;
Jan na Leáanech 202; Yáclav
starší Králický 40, 151, 152,
157.
Klukův Jan poddaný z Divišova
421.
Rejstřík jmen osobních a místní^.
bio
Křtěn viz z Hostie.
Krab místo 272.
Kramlov Český, jarmark 495;
Moravský 227.
Křupá 332.
Kmpka viz z Kovaně.
Kmpý z Problnze Jan 49, 50,
176.
Krusý Jan svědek 122.
Krašina viz z Lichtenbarka.
Krynes z červeného Dvora Hen-
drych 537.
Kšely ves 214, 215.
Kuba z Břeska, psanec 387;
z CbotěmlHc 486; z Kněžiček
512; z Nezabylic 436, 437;
ze Stodolok 429; ze Stráně
232, 233; z Veleslavína 540;
z Vřesu 373.
Kubal Kuba z Čenovic 488.
Knbas poddaný 232, 233.
Kubasa Havel ze Zásmnk 326,
327.
Kubec v Kovanicích 252.
Kubík krčmář z Chotejšan 182,
183; švec z Knína 94 ; hrnčíř
ze Strakonic 364.
KubíkováUršila městka v Lounech
461.
Kubka, Kuba, ze Stráně 231-233.
Kuchař sedlák 251, 252.
Kuciny ves 524, 525.
Kuczbach měšťan v Praze 263.
Kučera z Dřínová Petr 36, 61,
125, 136, 137.
Kučera švec z Prachatic 224, 225 ;
Květoň vězeň 268.
Kudyvid Jan z Litoměřic 221,
442.
Kuhút Řehoř z Hořepnika 328.
Kukšteinové páni 267.
Kulatá Václav měšCan v Klatovech
73, 74.
Kulhánek vinopal v Praze 534 ;
Pavel poddaný ze Sán 344.
Kumburk viz z Barchova.
Kunát pan 247-251.
z Kuncdorfu Ofka či Uršilal77,
178, 197-199, 279, 280, 303-
305, 319, Přínská Donátová
492.
Kuneš z Lukovec Prokop 103,
105, 431, 445-447.
z Kunratic viz Suda.
z Kunwaldti Barbora 301 ; Bohu-
slav na Dražících 300, 301 ; viz
Vražda.
Kůrka Matěj z Kaliště 503;
z Větrova 513.
Kurovodský Jiří 260.
Kustoš Jan v Bohdanči 331, 332.
Kflt 530, Pavel z Čes. Brodu
480, 481.
Kůtek Jíra z Janovic 55.
Kutná Hora 9T, 160, 206, 219,
253, 255, 292, 305, 306, 331,
357, 377, 426, 432-435, 444,
458, 460, 470, 472-474, 496,
532, 533, 544; Horníci 533,
kaple havířská 435, kapců vý-
sady 100, pečeť 77, šefmistři
376, Vlašský Dvůr 77.
Květoň poddaný 268; z Gnína
296; viz Kučera.
Květoňský Řehoř konšel v Praze
422.
Kvíc ves 536.
z Kvítková Bohu slav 110; viz Vlk.
Kyčel (tištěno Kičěl) Jíra z Be-
čvář 326.
Kyhar Václav měšťan v Lounech
406, 460, 461. 470.
Kyje ves 64, 454.
z Kynastu Jeroným 105, 106.
Kyreš 540, 541, z Žepův 429,
430.
Ky šperk u Bíliny 272 ; viz z Vře-
sovic.
Kyvín Matěj ze Štomíře 479.
L.
z Labouně Votik 425, 426.
Labuť viz ze Švamberka.
Lach Jan z Onstrašína 361, 365,
366.
Ladislav král 402.
Lahovice 231.
Lamprecht Hanuš z Mostu 305,
306.
Lán Jakub z Kasanic 487.
Landshut viz z Šumburka.
Landšperský viz z Libchavy.
z Landšteina Eliška 46, 47 ; Jan
na Tuchorazi 165, 166, Sviták
210, 211; Mikuláš 544; viz
Zub.
LáDik Jiřík z Nové Vsi 250.
Laudát Martin v Praze 148.
Lauff místo 261.
Laurin služebník 278; z Kutné
Hory písař 433; z Volyně
455, 460.
Lazar žid Roudnický 278.
z Ledeč Jan 251, 252; Jindřich
251 ; viz Sudlicová.
z Ledeč Chvalovský Jindřich a
sestra jeho Lidmila 374.
Ledvický viz z Chánova.
Legát mladý v Praze 374.
Leidicb z Čečelic Jan 117, 124,
164, 165, 320.
Lekeš Václav, měšťan z Nymburka
138, 139, 152.
Leletice ves 273.
Lemprczogl Gabriel ze Dvorův
352, 353.
Leptej viz z Heroltic.
Leská, ves u Litoměřic 478.
Leskovcové v Mnichovicích 349;
Albrecht podkomoří 381; Arnošt
345, 346, 348-351, 358, 359,
421, 500; Chval, Krištof a Mi-
kuláš 345, 358, 359, 421;
Markéta v Praze 339.
z Lestkova Jakub 200, 201, 207,
208, 295, 296 ; Jan Jošt 295,
296 ; Jošt 201 ; Zikmund 200,
201, 203, 204, 295, 296, 504,
505, na Chvatěrubech 207,
208, Chvatěrubský 432, 505.
Lestrl Fabián ze Gdyň 483.
Lešany dvůr 136; z L. Lešanská
Eliška 147, 157; viz z ČečeUc,
z Krsovic.
Leštno viz ze Šternberka.
Leva pan, úředník na Bělé 490;
z Brozánek Jan 506, 507.
Levek Václav z Bitozovsi 416.
Levhart viz z Vidžína.
Lexův Duchek z Kucin 524, 525.
Leyczmanův dům v Praze 340.
Lhota 265, 362, 366, 510;
u Dobříše 266 ; Jankovská 223 :
u Neveklova 237.
ze Lhoty Jindřich 2, Lhota 10;
Markéta 101; Ofka 162; viz
Borně, Stoupová.
Lhota Kamenná 435, 456; ze
Lhoty K. Jan 262, 267, 269
576
Rejstřík jmen osobních a místníek.
361, v EraseňoYieích 294; Sig-
mund 507.
Lhotice 421.
Libák z Radovesic Matiáš 120,
121, hejtman vojenský 91, pro-
kurátor 279.
z Libchavy Landšperský Jiřík 382,
383.
z Libčan Václav 125.
Libčcves 114, 230, 231, 234.
z Libčic Markéta v Praze 271,
387, 388.
z Liběcbova viz Lopatský.
Libedice viz z Doupova.
Libenický Machek v Kutné Hoře
432.
Liběšovice ves 512, 513.
Libichov 371, 372.
Libkovice ves 448.
z LiboSína viz Hořčice, Hořešovec.
z Libosovic Johanka 179, 180.
z liibovice viz Smajkal.
Libstein viz z Kolovrat.
Licek viz z Risenhurka.
Lichtenburk, Lichumburk 278 ;
z L. Krušina Hayman 341 ;
Regina 401 ; viz Trčka.
Lichvice Martin měšťan v Táboře
442, 443, 495, 496, 530.
Llda podruhyné v Praze 417.
Lidmanskf Jan z Oustrašfna 362,
365, 366.
Lidmila řezníkova v Litoměřicích
219 ; v Lounech 468 ; v Praze
516; v Stodolocfch 417, 418.
Limburk viz Nymburk, Trubač.
Límuzy ves 481.
Linhart Ekhart 373; z Krakova
11 ; podruh z Loun 412.
Linhartova Kateřina ze Strakonic
338.
z Lipčíc Markéta 534.
Lipenec viz z Černčic,
Lipiny u Boru 361, 362, 365,
409, 518.
Lipnice ves 134.
Lipolt rybář v Mimoni 490.
z Lípy viz Trčka.
Lišany, ves 430.
Liška Martin z Wimperka 367,
399, 400; Mikuláš z Janovic
237.
Litětiny ves 209.
Litevský Václav 541.
Litkýř víz z Hřivic.
Litmír z Háje 202, 203.
Litoborský Jan 379, z Chlumu
523.
Litoměfíce 218, 219, 242, 255,
264, 311, 417, 418, 442, 454,
498; děkan 75, 80, farář 419,
konšelé 437, 438, kostel sv.
Štěpána 498, písař 430, vikář
427.
Litomyšl 270, 367, 399, 500,
502.
Litovice viz z Běšín; Litovský
viz ze Svinař.
litvin 351 ; viz z Klinšteina,
z Vrtby, ze Zahrádky.
Litvínov viz z Duban.
Lnáře 273.
z Lobko\ic Dépolt 114, 230, 231,
234, 235, 265, 267, Popel
133, 134, na Bílině 50, 271,
272, 302, 303; Jan na Hasi-
šteině, hejtman kraje Žatecké-
ho 45, Hasišteinský 116, 165,
274; Václav 225, Popel 279,
na Chlumci 333 ; srovnej Popel.
Lochynsko, Lochynice ves u Par-
dubic 540.
Loket město 52, 53, 92, 98,
129; léna 27; viz Chodaur.
Loktuše ves 249.
Lom 448; z L. viz Kerunk.
Lomec viz z Vilhartic.
Lomnice 217, 363, farář 235.
z Lomnice Jan, převor Strakoni-
ckého konventu 363.
Lopatský Bartoš měšťan v Praze
357 ; z Liběcbova Jiřík 421.
Lorek Matouš šefmistr v Kutné
Hoře 253, 432, 434.
Loučenský 514; viz z Kopidlna.
Loula Blažek, sedlák z Kratonoh
331.
Louny město 26, 313, 406, 416,
456, 457, 460, 461, 467, 468,
470, 504, děkan 218, před-
městí 411, 412.
Louzek místo 250.
Loužkův Jan z Malovic 521.
Ludvík král Český 279.
Lukany (?) ves 524.
z LukavceBušek 285, 286; Máňa
227, 285, 286; Trístram 501,
v Turnově 502.
Lukavecký starý pán 501.
Lukavioe Horní 382, 383.
Lukeš v Hradci Králové 331;
v Praze 422, 424, 425, 538;
v Záběhlicích 139.
Lukovce 498; z L. Valentin 427 ;
viz Kuneš, Tábor.
Luštěnice 436.
Luzenský viz Lužecký.
z Lužan viz Střizek.
Lužecký Martin poddaný ze Zmči
351, psán Luzenský 347.
Luženice 150.
z Luzné Luzenský Jan 411, 412.
Lyska Matouš v Strakonicích 364;
Šimon z Práv 331.
Lysý Václav sladovník z Hradce
Králové 253, 254.
M.
Macek 542, 543, Matěj ze Lhoty
510.
Maceška z Peclinova Jan 84, 85.
Mach Matiáš z Chvalovic 252;
konšel z Prčice 369.
Mácha Šimek z Kařezu 226.
Machek Matěj poddaný z Bito-
zovsi 417; z Králové Hradce
501; z Kutné Hory 533.
Machková Alena 256.
Machová Marta z Pisku 439.
Macura v Praze 51, 52.
Magdalena vdova v Kutné Hoře
533; viz Mandalena.
Magdeburk, Maydburský ortel 26.
Majniš, Mayniš Jiřík 373.
Majšnar Martin kožišník v Praze
203.
Makodera Jan konšel v Praze
422, 492.
Makušův dům v Strakonicích 836.
z Malejova Stach Matěj a děti
jeho Hynek, Jan a Václav 126.
Malešice 354; Malešická viz
z Vranova.
Malešov 469, 471, 505, 506, 511,
zámek a dvůr 159.
Malešovská Salomena 453*
Maletice u Písku 366.
Malíkovice viz z Bysně.
Eejstřík jmen osobních a místních.
577
Malotice viz Popel.
z Malovar Ofka 329; viz Chru-
stenský.
Malovec z Chýnova Jan 442, 443,
495, 496, 530, z Pacova 369 ;
z Chýnova Oldfích 279, 375,
na Borotíně 520, 521 ; Pavel
323, z Pacova 112, 113; Petr
368, 530, z Chýnova 367, 368,
442, 443, 453, 495, 496,
z Malovic v Otrcích 403 ; Zde-
něk 273, 312, 313, 323, 530,
z Chýnova 157, 442, 443, 495,
496, na Witmberce, nejvyšší
písař 268, 496, 497.
Malovice 520, 521.
Malovidy ves 267.
z Malšína JiHk 254.
Malý Janek ze Strakonic 364;
Mikulášek z Prahy 345.
Mamkův Jan z Čáslavě 517.
Mamonovský dflm v Bezně 343.
Máňa viz z Lnkavce.
Mancipal dlužník 262.
Mančice 334.
Mandalena z Habřiny 56 ; z Li-
toměřic 311; z Mrzek 491;
písařka z Prahy 100, 473, 474 ;
z Vysočan 334.
Mandelik z Chrástu Václav 178,
179, 501.
Maníkův Jan z Čáslavě 509.
Manoušek Václav konšel v Praze
422.
z Mansdorfu Kateřina 110.
Manvice z Patokrehe Hanuš, Mar-
tin, Václav a Sigmund 537.
Marek z Janovic 5 ; z Jiřic 347 ;
z Mnichovic 359, 360; z Prahy
kněz 102, měšCan 424 ; ze Vše-
chlap 234; ze Zvěřkovic 230.
Mařenka pan v Litoměřicích 438 ;
Mařenková 417, 418.
Mareš poddaný z Nemčic 241 ;
z Větrova 465 ; zlatotepec 322.
Maří z Kochova 505.
Marije Jindřich a Marijová Do-
rota v Praze 20.
Mařík branný z Hradce Králové
241; viz Kropáč.
Markéta z Prahy 329, 374 ; z Ra-
kovníka 448, 493.
Markovic Martin ze Pšova 464.
Archiv český XIII.
Markvartflv Jan z Nešpeřic 488,
489.
Markyštorf 234.
Mamá Johanka z Hořovic 255.
Maršálek Jan 396.
Maršík poddaný 43.
Marta děvečka 23 ; městka z Loun
461; z Písku 439; z Prahy
od Tašek, dcera lékařova 329 ;
z Týna 537; sladovnice 482.
Martin z Benešova 370; z Bezna
342, 343, 355; úředník pana
Bibršteina 300; z Ml. Bole-
slave 353; z Boru 362, 409-
411, 445; z Brodu 352, z Če-
ského 480, z Německého 218,
219; z ChabHc 347; písař
Eleny z čečelic 505 ; z Doma-
hoře 351 ; z Horních Branných
222 ; z Janovic b, 55 ; služeb-
ník Oldřicha Karla 334 ; z Ka-
řezu 226; z Kouřimě 230;
z Křešic 230; z Kfímiíí 500;
z Kutné Hory 533; z Leské
478 ; z Litoměřic 438 ; z Mě-
šetic 369; z Mitrovic 463;
z Mříčna 499 ; ze Mšena 506,
507; služebník pergmistrův 272;
z Počedělic 454; z Prahy od
červeného jelena 542, kněz
u sv. Tomáše 101, mistr učení
Praž. 323, kráječ sukna 408,
krejčí 408, mistr 539, 540;
ze Přívor 258, 259 ; ze Pšova
464 ; z Radičevsi 459 ; z Rad-
nic 91 ; zBadonic 508; z Ře-
čice 20; ze Sluštic 519; ze
Stodolok 418; poddaný Špíny
z Jenišovic 191, 192; z Úštku
536 ; z Vlašimě 255 ; z Vyše-
hradu 107; ze Záp 372; ze
Zručí 346, 349; ze Zvěstova
454; z Žepův 429.
Martincův Jan z Jablonné 521.
Martiněves 431.
z Martinic 238, 239, 503; Bo-
řita Hynek, maršálek krále Lud-
víka 279, 375.
Martinský Ctibor pan 239.
Masák Jan poddaný z Hostlovic
338.
Mastník Jan z Kutné Hory 532.
Mašek sedlák v Bečvářích 326-
328; Matěj ze Kněze 487;
mlynář ve Kníně 401 ; z Tu-
klak 528.
Mašta poddaný 265.
Maštaléř osoba 373.
Matařov, Mateřov 531, 532.
Matěj z Bělčic 269 ; z Bezna 257,
342, 345, 346 ; z Bíliny 235 ;
z Bitozovsi 417; z Blahotic
216; z Břehoryje 469, 470;
z Chroustoklat 528 ; z Čáslavě
507, 509, 517; z Čemčic486;
z čerňovsi 520; z Dobřenic
331 ; z Hor 535 ; z Jaroměře
477; z Jilemnice 172; z Ka-
řezu 226, 227; z Knína 94,
95; z Komhauza 23; z Ko-
stoloprt 449; z Krupé 332;
z Meze 536 ; z Mirošovic 422 ;
z Němčíc 241; z Nové Vsi
352, 353 ; z Oken 524 ; z Pe-
clinova 84, 85 ; z Prahy 424 ;
z Rokytek 332 ; ze Strach 371 ;
ze Střítěž 409-411, 445; z Te-
plic 267; z Volevče 466; ze
Zručí 347, 349, 351 ; ze Žle-
bův 452 ; ze Žlunic 287, 288.
Matějíček poddaný ze Srdova
469-471, 541; ze Záhomice
138.
Matějka poddaný 172; rychtář
Čestínský 488, 489;, soukenník
z Týna nad Vltavou 213.
Mates Václav měšfan v Lounech
406.
Matiáš kněz 198; z Třebska,
mistr špitálský 463, 464, 483,
492.
Matiáš opat kláštera Slovanského
104, 105, Matouš 140.
Matouš poddaný z Bělčic 269;
z Bílenic 428, 436^ 437;
z Blatné 176, 177; z Cernotic
369; z Čemuce 431; z Do-
bříše 265; z Krasoňovic 266,
267; z Krobočova 216; pa-
cholek Zdeňka Loučenského
534; z Lukovec 431; z Má-
lo vid 267 ; z Prahy od Zlatého
lva 35; ze Pšova 464; z Tá-
bora 362, 365 ; z Turnova 247 ;
z Ústi 428; z Vrbičan 446,
448.
73
578
Ry střik jmen osobních a místních.
Matoušek poddaný z Hubová 202;
krejčí z Litoměřic 219-221,
442, 464.
Matyka Matěj z Tamberka 488.
Mayniš Jiřík 373.
Mazancové rukojmí 4, 39.
Mazánek Jakub z Ealthouzu 501.
Mazlová Markéta z Rakovníka
527, 528.
Mazoušek manžel Kateřiny z Do-
bronína 421.
Měchýř Jíra kovář z Loun 406.
Meč Jan měšťan z Prahy 271 ;
Petr vikář v Litoměřicích 498.
Mečíř Martin z Litoměřic 264 ;
Václav v Praze 475.
z Mečkova Markéta 126 ; Salo-
mona 80, 81, 90, 91; viz
Jeník.
Medek poddaný z Češtíc 241 ;
Jakub, Mareš a Michal 157;
viz z Waldeka.
z Medonos Mikuláš 532.
Melich poddaný 315.
Melliánovi sirotci z Ústí 428.
z Měluic viz Pertolt.
Mělník 367, 412, 413, 417-420,
423, 529, 543.
Menčice 422.
z Merklína Merklínský Jan 29, 69.
Městec Heřmanův 186, 187.
Méšečník Ondřej měšCan v Praze
208, 209.
Měšetice 369.
Metelice poddaný z Protivína 162,
163.
Meze (? Nezlý ?) ves 536.
Meziříče les 41.
MezHčí místo 502.
z Mezného Mezenský Oldřich 135,
136.
z Mčžetic Mikuláš 258, Pavel
(omylem?) 259; srv. Karlík
z Nežetic.
Michal varhaník v Č. Budějovi-
cích 49 ; řezník z Čáslavě 509,
517; z Prahy 243; z Práv
331, 444; ze Strakonic 336,
368; ž Týna 270; z Žampa-
chu 382.
Michalce poddaný 134; na Bole-
slavi 490; Jan z Litoměřic
220, 454.
Michálek z Jilemnice 499.
Michek Mikuláš v Praze 107,
108; ze Zničí 346, 349.
Michna poddaný 511.
Micka Jan švec 442, 443.
Mičan z Roztok a z Klinšteina
Jindřich na Vinařících 56, 57
Mihulovic dům v Praze 481.
Mikán viz Mykán.
Mikas Jíra poddaný 13.
Mikésko, střelec v Praze 422,
423.
Mikeš poddaný z Bečvář 232,
233 ; z Bezná 258, 353 ; z Boru
362, 409-411, 445; z Černčic
467, 468; z Duháni 448; z Nové
Vsi 481; z Volevce 503.
z Míkovic Anežka 7, 8, 37.
Miksa Mikuláš z Volevce 465.
Mikšovic Tfima 333.
Mikuláš pan 271 ; poddaný z Be-
nešova 370; z Bitozevsi 415;
z Březovic 490 ; z Čenovic 488 ;
z Dražejo?a 335 ; z Heřmanova
Městce 186, 187; z Janovic
237; z Kladrub 270; z Mate-
řova 531, 532; z Nešpeřic
486, 489; z Prahy apatekář
od Lilium 130, kněz 473, 475,
krejčí 542, měšCan 406, 419,
perníkář 107, 108, 422; ze
Stražiště farář 418; z Úštka
535-537 ; ze Vřesic 442, 443.
Mikulášek v Bělé 443, 444.
Mikulášova Marta soukenuice
v Praze 482; Mikulášfiv Jan
ze Solan 405.
Mikulda poddaný ze Zručí 347,
349.
z Milčan viz Hupauf.
Milčoves 483.
z Mildeudorfu viz Rybář.
z Mileuovic Vaněk 39.
Miletínek 8; z M. viz Mrzák.
Miličín místo 70.
z Miliny Karel v Třmících 405.
Milmotlův Hanuš ze Žďáru 126.
Milonovice ves 268.
Milotice 485, 487.
z Milžan viz Hupauf.
Mimoň město 490, 491.
Mínek Jaroš z Rochova 505.
z Minichhofu viz Hofman.
Minsterberská kněžna Anna 170;
Kateřina 202.
Mířejovice u Vltavy 13.
Mírek ze Solopisk Beneš 230,
277, 287, 288; Jan 454 ; Vá-
clav 158, 230, 277, 291.
Mirošovice 422.
Míšeň 103, purkrabě Henrich
z Plavná 27.
Mitrov u Čáslavě 489.
z Mitrovic viz Vratislav.
z Mladějovic Petr 398, 399.
; Mládek z Hněvčevsi 102 ; Jan
v Praze 334, 341, 422; Jiří
334, 341, žena Regina 341;
Prokop 334.
Mladota Jan 366; Václav 370,
371, z Jilmanic 450, 529.
Mladovice ves 85.
Mlčechvosty 13.
Mléčný z Ceřeništ Petr 179.
Mlejnek Matěj měšfan Pražský
32, 33.
Mlíkovice statek 280.
Mls v Hradci Králové 331.
ze Mlýnec Mlýnecký Petr 449,
450, 543.
ze Mlýnice Petr 468.
Mnichovice městečko 345, 346,
349-351, 358-361, fara 348,
421, 422.
Mníšek 265, 266; viz Vratislav.
Modlíšovice u Strakonic 336.
z Mokrán Kuňka 179, 180.
Molek Martin poddaný z Nového
Města 466.
Molkovice 235.
Morava Jan bakalář v Praze 537,
538.
Moravek Martin z Chutnovky 247.
Mory ves 515, 516.
Most město 26, 27, 160, 175,
196, 305, 371, 394, 395, 537;
viz z Weitmile.
z Mostku viz Žibřid.
Motol ves 534.
Mouřenín z Nebovid Václav 205,
206, 322.
Mozolov v Táborsku 503, 513.
Mracký viz z Dube.
Mráček poddaný 172.
Mrakeš z Čeruíkovic Jan 202.
Rejstřík jmen osobnich a místních.
579
Mráz Jakub 20 ; Jan 20, z Radi-
movic 2, 60.
Mrcanftv dům 218.
MHčno a Bydžova 499.
Mrzák Baltazar kněz z Miletinka
8, 9, 90, 315.
Mrzký u Č. Brodu 491.
Mšeno 506.
MuckoYský viz ze Švamberka.
z Mulkovic Hanuš 389.
Mutrplos viz z Tedražic.
z Muzlova 244; z Muzluov pří-
jmím Hrabi 143, 236, 244;
viz Štaynreytar.
Mydlář Jakub z Janovic 55 ; My-
dlářka Anna z Písku 439.
Mykán Václav z Čakanova 489.
Myška 518, 519; OldHch 366,
ze Žlunic 423, 424.
Myšlín ves 360.
Mýto město 367.
N.
z Nabdína viz Firšic.
Nábka žena 15.
Nadějkov ves 465, 511.
Nadřencová, Nadříncová Markéta
v Litoměřicích 218-220, 255,
256, 311, 441, 442, 454;
Nadřenec Václav 438; Vikto-
rin 221.
Nárožník Jíra z Lukovec 431.
z Nasovrk viz Žehart.
z Násile Jiřík hejtman na Kři-
voklátě 287, 542, 543.
Naužil (Nouzil?) Mikuláš z Klo-
kot 462.
z Nebilova Jindřich 29, 30, 69, 70.
Nebovidy 67, 270; z N. viz Mou-
řenín.
Nebřejovice ves 335.
Nedvědice 254; viz z Račiněvsi.
z Nedvídkova viz Tvoch.
Nehvizdy 476, 521; z N. Jan,
Kateřina a Václav 179.
z Nehvízdek, psáno z Nezhvizdek,
Václav 123, 124.
Nejedlý Václav konšel z Hradce
86, 264, 269, 273.
Nelovec Václav poddaný z Blo-
chova 70, 71.
Nelžejovice 272, 391 ; z N. Nel-
žejovská Anna 7, 8, 37.
Němcová Dorota z Konecchlumí
222.
Němčíce ves 241.
Němec úředník Dobříšský 265;
Havel ze Zruče 347, 351 ; Jíra
z Ouvalu 412; Nykl z Kucin
524, 525; Prokop ze Štěkně
454; Václav služebník Miku-
láše z ňíčan 483; viz Kříž.
Němečky ves 515.
z Nemyčevsi Kopidlanská Eliška
396, 397; viz Číč.
z Nemysle Kateřina 162.
Nenáhlo poddaný z Hlasiva 453.
Nepodřice ves u Písku 440.
Nepolyský viz ze ZachrasCan.
z Neprochov Maruše v Snyčko-
vicích 183.
Neřád Václav z Nové Vsi 249, 250.
Nesnázdv Matěj v Mnichovicích
360.
z Nestajova Diviš Žeušický 279,
375, 512; Jan 451, 452.
NešpeHce 486, 488, 489.
Nešpor krejčí z Loun 406.
Něta viz Tučná.
Netolice 225.
Netvoříce městečko 113; viz z
Březí.
z Neuméřic Anna 3 ; Václav 2, 3.
Neveklov 237-239; viz ftepa.
Nevlas z Kněžic 38.
Nezabylice ves 436, 437.
z Nezhvizdek viz z Nehvizdek.
Neznašov 276.
z Nezpečova Sigmund 301, 302.
z Nežetic viz Karlík.
Niczl, Nycl, Jan z Norimberka
351, 530, 531.
Nikodém z Jičína, děkan kraje
Rakovnického 252.
Nita víz Korunková.
Noerl Walten z Kadaně 275.
Nomyšl, čti Onomyšl 334.
Norimberk 315, 351, 408, 530,
Nuremberk 270.
Nos Mikuláš měšfan v Praze 263. i
Nosákovec z Udluchovic (z Odlo-
chovic) Václav 453.
Nosai Jan a žena jeho Kateřina
v Praze 419.
Nosálka Anna a Dorota v Praze
492.
Nosálovský pan 511.
Nosek v Klamoši 444; Jan ú-
ředník pana Vencelíka 261.
Nová Ves 90, 248, 315; v Kou-
řimsku 481, 491 ; z Nové Vsi
a z Prčice Jindřich 70 ; Matěj
352, 353; Prokop 322.
Novák Jan z Částkovic 361, 362.
Novák&v ňiha v Praze 51, 52.
Nové Město n. Medh. 178, 264,
370,- 456, 466; viz z Kácova.
z Nového Dvoru Anežka 313, 314.
Novosedla 504.
Nový Hrad viz z Kolovrat.
Nožíř Valenta ze Strakonic 336.
Nožířka Apolona městka v Praze
197.
Nučnice ves 264.
Nycl viz Niczl.
Nykl purkrabí Krašovský 387.
Nymburk 16, 82, 138, 152, 370,
371, 430, Limburk 371, 510.
O.
Obědovice ves 443, 444.
Oboječek pan 267, Voboječek Jan
271.
Obsáhlo poddaný v Čilci 300.
z Očedělic viz Ojíř.
z Očelovic Markéta 448.
z Oděrad (z Voděrad) Vlaštek
Petrovský 122.
Odlochovice viz Nosákovec.
Odolena Voda 476.
Of z Wrzentalu Kunc 32, 33.
Ofka, Uršila v Hradci Kr. 151,
273, 274.
Ohnic ves u Bíliny, tištěno z Vo-
hnice 515, v Uohnici 517;
víz z Vřesovic.
Ohnišfany viz z Vohnišfan.
Ojíř z Očedělic Jan 2, 10.
Okna ves, Ukna, Vukna 524 ;
z Voken 490.
z Olbramovic viz čejka.
Oldřich z Bezděkova 513 ; z Cha-
břec 347, 349; z Libešovic
513; z Tábora 213, 214.
Olší? Uoleský les u Rakovníka
530.
73*
580
Bqstřík jmen osobních a místních.
Olšina? UlšiDa ves 524.
Ondra z Čeština Kostela 486;
z Eše 442, 443; z Eucin
525; z Podolí 485; le Zručí
347.
Ondrákův Vít poddaný z Ortvi-
novic 182.
Ondřej z Bilenic 428; z Ghauč
512; z Pabijenic 501 ; z Prahy
407, 408; z Prčice 869; ze
Semnic 190; z Větrova 511;
ze Zruči 347, 349.
Onomyšl, psáno Nomyšl, Uno-
mysl 334.
Oparno ves 18, 19.
Opatovice 423.
Opi viz z Fictum.
Opočno u Čelákovic 372.
z Ortmberka Zigona hraběnka
163, 203, 204, Zyguna 267.
Ortvinovice 182, 381, 382.
Osek hrad a klášter 32 ; viz ze Zon.
Osman viz Šlik.
z Ostromeče viz Břekovec.
Ostrov 263; z O. Barbora 173;
viz Zachař.
Ostrský viz ze Sulevic.
Ostrý, hrad 419.
Otepkův Janek poddaný 182.
Otmar Martin z Králové Hradce
332; Prokop z Holohlav 102.
z Otradovic viz Svadba.
Otrky viz Malovec.
On- viz Ú-
Ovčák tkadlec z Nebřejovic 335.
Ovčáry ves 89.
Ovčička Jan měšfan Pražský 123,
124.
Pabeš z Češtic služebník 216;
Jiřík, radní v Kutné Hoře 432.
Paběnice, Pabijenice 501.
Pacov 227, 442, 443, 495 ; z P.
Borotínská Kateřina 461 ; Vá-
clav Pacovský, rektor učení
Praž. 322, 323; viz Malovec.
Pacovský Mikuláš kněz 112, 113.
z Pairu Jan 142, 143; Václav
14, 21, 183, 209, 299.
z Pakoměřic Kateřina 9; viz z
Vícemilic.
Paleček v Stodolokách 418.
Pánek Jan v Jaroměři 477 ; rych-
tář z Vesce 250.
Pánkův Blikuláš z Čejetic 3, 4,
38, 39; Václav z Čejetic 38,
39; Vorsila 3.
z Pantnova viz z Poutnova.
Papáček poddaný 392, 893.
Papež Šimon z Česk. Brodu 352.
Pardubice 331, 472, 474, 502,
531, 532, 540, hejtman 210.
Pasaun viz Slik.
Paseka místo 41.
Pasov 326.
z Pašiněvsi Jiřík 451, 452, 523.
Pasinka Petr 476.
Pasole Jakub měšCan v Kutné
Hoře 254.
z Patokrehe (z Patokryj?) viz
Manvice.
Pauliak mcšfan v č. Budějovicích
49.
Paur Henrych z Lauffu probiř
na Žerovnici 261.
Pavel administrátor podobojí 186 ;
poddaný z Bezna 343 ; z Bře-
horyje 469, 470; z Jemníka
227; z Karlovic 486, 488; z
Klecan 505; písař 481, 528;
z Košíř 429; z Kutné Hory
219, 220, 433; z Libčevsi
234 ; z Luštěnic 436 ; z Man-
čic 334; úředník z Martinic
239; z Míkovic 7, 8, 37; z
Mozolová 503, 513; z Odoleny
Vody 476 ; z Pobipes 484, 485 ;
soukeník 482, 491, tesař 425,
truhlář 461; ze Seníka 356;
ze Stránčic 500; z Trpoměch
79, 86, 87; z Tuklak 528;
ze Zlečeny 534; ze Zruče 345,
349; z Žampachu 382.
Pavelka poddaný 315.
Pecha z Harasova Jaa 430.
Pechanec Jan z Královic, měšCan
v Praze 463, 464, 483, 519;
Pechancová Marta v Praze 476,
477, 519.
Pecingar pan 262; Baleár 256;
Mikuláš z Bydžina 81, 256,
279, na Kokoříně 496.
Pecka Jan, radní v Kutné Hoře
432; Matěj z Truskovic 520,
521.
z Peclinova viz Maceška.
Pehm 504; Hanuš z Normberka
305, 306, 815; Jakub měáCau
v Praze 116, 117; Martin ku-
pec v Praze 276, 340 ; Václav
306, z Konobrž 371, 394, 395,
470; Pehmová Dorota z No-
rimberka 270.
Pekárek Janek z Janovic 55.
Pekelec Martin z Janovic 55.
Pelech Jiřík z Pacova 442, 443,
Peléšek 495 ; Pelechová v Praze
472-474.
Pelhan Jan z Janovic 55.
Pelhřimov město 261.
Peněk hajný 87.
Penízek ze Slatiny Jan 2, 3, 10;
JindHch 2, 3, 10, 134; fojt
z Žampachu 382.
Penízek měšťan z Prahy 516;
Penížková Důra 516.
Penkar pan 367.
Pepi Krištof v Strakonicích 242.
Peřina Jiřík 254; viz z Košíně.
Perklar pan 408.
Pernheym panství 61.
Perníček Jan barvíř suken v Praze
262, 263, 320, 321; Svatoš
263.
z Pernšteina 240, 241, 259, 260,
289, 331, 461, 477, 499, 521 ;
z P. Vilém na Helfenšteině,
nej>7šší hofmistr 1-215, 227,
236, 279-324, 375-405.
Péro v Praze 494.
Pertolt z Mělnic Felix 194, 195.
Pertoltice 347.
Peša Jan z Jablonných 521.
Pešata Petr pasíř v Praze 139.
Pěše Jan z Jablonného 428.
Pesík 225, 226, 496, 542; z
Hroznic Jíra 484; z Komá-
rova Kunát 225, 286, 287.
Peštal Jiřík 99 ; viz z Košíně.
Petr 518 ; rychtář z Březí 273 ;
z Bořanovic 545; z Chauč
513; písař z Chlumu 484; z
češtic 216; z Debozevsi 508 ;
z Dražejova 335, 336 ; z Haydm-
berka 467; z Hobšovic 499;
z Jilemnice 223 ; u Petra Kar-
líka 500; z Klence 408; z
Kornhauza 414 ; z Kutné Hory
BtostHk jmen osobních a mísínich.
581
kaplan 77, minciř 263, Srotóř
433; písař Viléma z Land-
šteina 100; z Litoměřic vikář
427; z Litomyšle 270; z Lo-
mu 448 ; z Malé Strany 242 ;
z Mirošovic 422 ; pacholek páně
Myškův 519; z Nehvizd 476,
522; z Nové Vsi 481, 491;
z Oken 524 ; z Postřižína 475 ;
z Prahy od sv. Jindřicha 481,
bratr písaře Jiříka 423, ko-
morník desk zemských 503;
koželuh 473-475; ze Strako-
nic kramář 337, švec 364; ze
Syřevic 431, 432; z Tábora
530.
Petřek Petr, řezník v Táboře 442,
495, 496, 530.
Petřichovice 203.
PetHk Jan z Žatce 465.
Petrovice 86, 487 ; z P. Heřman
481, 534; viz Škrha.
Petrovský 366, 481, 482; viz z
Oděrad.
Petršpurk viz z Gutšteina.
Petružilkův dftm v Praze 425.
z Pibru Jan 231.
Pical Jiřík, poddaný z Turnova
246.
Pidrlová Kateřina, vdova z Krá-
lové Hradce 435, 436.
Pik žid 388.
Pikel Matěj poddanf z Hlasiva
453.
Pikhart pan 262.
Piram viz Kapoun.
Pirňžek Jan hospodář domu pana
z Pernšteina 236.
Piscator Joannes, konšel v Lito-
měfících 437, 438.
Písek město 190, 191, 236, 366,
368, 385, 386, 439, 455, 539;
lesy 366, sjezd 268.
Písková pani v Písku 439, 440.
PíšCanský Ješek 103.
Píštěk Ondřej z Číčovic 465;
z Větrova 511.
Piták Matouš poddaný 369.
z Pitkovic Kamenický Jan 500,
504; Mikuláš 500.
Pivec Martin z Čenovic 486, 489.
Pivnička Jiřík holomek 335.
Planá místo 354.
z Plavná 492 ; Henrych purkrabí
Míšeňský 27.
Plch Jan ze Zruče 347, 350.
Pleska Matouš, řezník v Praze
344.
Ploskovice 75, 408, 409; viz
z Drahonic.
Plotiště viz Hamza.
Ploučnice řeka 490.
z Plykšteina viz Šnobl.
Plzeň Nový 354.
z Pochenšteinu Pavel 299.
Počedělice 454.
Podceteň 355.
Poděbradský Hynek pan 343.
Poděbrady 251, 344, 426, 472
až 474.
Podhorní mlýn u Mnichovic 351.
Podmokly viz z ňíčan.
Podmuky, Podmokly ves u Čáslavě
485, 488.
Podolák Martin z Čeština Ko-
stela 488.
Podole u Čáslavě 485.
Podpetrovičí mlýn u Čáslavě 487.
Podruhlé ves 112.
Poduška Václav, konšel v Praze
422.
z Podvině Eliška 81.
z Pohnání Jan 39, 43, 44, 96,
97, 169; Petr 39,43,44,96,
97, 162, 163, 169.
Pohořelý, místo 41.
z Pokratic viz Kamajk.
Polabský rybník u Toušeně 372.
Poláček z KHmic 354 ; Matěj ze
Žatce 459.
Polák poddaný v Bedřichovicích
85; v Králové Hradci 501;
Jan v Kutné Hoře šenkéř 434 ;
v Praze 243.
z Polák Barbora 132; Václav
132, 367, Polácský 430, 497.
z Polanky Václav 213, 214.
Polencová Lidmila v Litoměřicích
498.
z Polensk Jirek 301, 302.
Poleva Johannes z Písku 539.
Polévka Jakub z Kochova 505,
506.
z Police (též z Polúče) Hynek 471.
Police město 271.
z PoUčan Bořek 309 ; Čeněk 309,
310; Diviš 121, PoUčanský
308, 310.
Polomcová z Krašovic Anna 8, 11.
z Polome Polomec Jan 465.
Polomené hory u Bezděze 490.
Polsko, koně do cech 34.
Polský král 212.
z Polúče (též z Police) Hynek 471.
Popel pan 114, 231, 239, 268;
z Bíliny 267 ; Mikuláš z Vesce
51 ; OldHch z Vesce 231-234,
326-328, 466, 510, na Malo-
tících 192, na Zásmncích 312 ;
Václav 206, Zbirovský 226;
srv. z Lobkovic.
Popelka Jan radní v Kutné Hoře
432; Šimon z Čáslavě 507,
509, 517.
z Popovic Petr 272, 391.
z Pořešína 65, Bělohlav 88, 89 ;
Johanka 88; Pfíbík 88.
Pořezance, Pořižance ves u Hlu-
boké 182.
Poříčí místo 262.
Postoloprty viz Kostoloprty.
Postfížín 291, 475; z P. Matěj
179.
z Postupic viz Kostkové.
z Pošky viz Tým.
Poštovice 431.
Potěhy 452.
z Potšteina Jan na Žampachu 382.
z Poutnova, z Pantnova Beneš
354; Jiřík 354; Štefan 354,
500; viz Srcha.
Povale Matouš rychtář ze Stra-
konic 223.
Pozden, Požeň ves 413-415.
z Práchňan Bartoš 460.
Prachatice 223, 224, 268, 296,
297.
Pracovská tftň u Strakonic 336.
Praha: Staré Město, pečeť 45,
61, 400; práva 392, řemesla
383, výsady kupcům 100; Je-
ruzalém 494, koUej veliká 175,
Králové dvůr 339, radnice 144,
šatlava 475, ulice Celetná 461,
Týn 538, Uhelný trh 340, u-
lice Železná 259, 260, v Ži-
dech 76 ; dům u Adamův 357,
u Černého Jelena 426, 538,
u Červené Růže Rosenberský
582
RejstHk jmen osobních a místních.
477, 482, 491, n Jednorožce Prdlák Prokop 308-310.
76, n Kos 450, Leyczmanfiv ' Přech z Češtíc Václav 123,216,
340, n Lilinm apatéka 130, = 240, 241, PHšek 289; z Po-
Q Modré Růže na rynka 259, : líce gvědek 271.
306, Pehmovský 504, a Pětí Přechoyská Katefína jeptiška a
Konin 61, 322, pana podko- sv. Jiří 15.
mořího 419, u Prefátův 303, Předvojov 369.
u Ptákův 67, u Strak 228, Pregl Prokop radní v Kutné Hoře
Strajcův krám 407, u Stříbr- 432.
ných Kos 456, u Tašek 329, Přeloučí 62, 278, 355.
u Tváfí 329, u Vozův 357, Přemvšlení tvrz 423, 424, 518,
u Zlatého Lva 35, u Žáby 227 : 519,
— Nové město, konšelé 422, Přeštice u Klatov 73, 74, 525.
pečeť 400, radnice 538; dům ^ Převor Jiřík 38.
u Cemé Růže 334, u Červe- Prháková Barbora z Modlíšovic
ného Jelena 542, u Červených 33 g^
Zvonův 493, Hlavovský 421 ; p^ba Lidmila z Písku 439, 440,
u sv. Jindřicha 481> Koňský 539,
trh 421, 424, u Markův 424, Příbek pan v Březovicích 437.
Tlt f^^lTkili^i^^^^^ '^'^ purkmistr v Li.
I ^' T^ A^V f.L I toměřicích 221, 441, 442.
Poríci 4/3, 475, na í^ríkopě = p.,. , , y . ' g.^^
259, 341, 458. Šilinková ulice 338 34O °^^^° ^^'^^^
482 proti Tůním Hadovým ^ p^ J^^. ^.; ^^^^^^
lí^^. / 4 ftnpne veliké p^eskv pán 430.
455, soudná světnice 236, šnin- p.j^^; ^ ^^ švamberka.
\l7 oif ' íl'^?'"^'^ Přím v Hradecku 273, 276.
197, 244; — Malá Strana 9, ^^ , , . ^ ^ L . r
22, 28, 105, 242, 270, 298, P^ínsky viz Donát, z Kuncdorfu.
299, 328, 340, 351, 470, Přišimasy ves 166.
Menší Město 72, 104, 406, ^"^^^>' ^58, 259; z P. Jiřík
68, 400; viz z Hrušová.
Probluz 437; z P. viz Krupý.
z Proch viz Trach.
dům Petružilkův 425, páně z
Plavná 492, rynk 276; —
Pražské kostely a kláštery :
sv. Havla 339, sv. Jakuba 101, Prokop z Berkovic 454; z Bí-
liny 234; z Habřiny 56; z
Kornhauza 415; z Kutné Hory
460; ze Lhoty 362; z Oken
524 ; z Pitkovic 500 ; z Prahy
261 ; ze Štěkně 459 ; z Vlkové
484, 489 ; Vvšehořovskv farář
458, 459.
sv. Jindřicha 228-230, 323,
sv. JiH 15, 325, 326, sv. Kli-
menta 101 ; Matky Boží u mo-
stu 72, Sněžné 102, před Tý-
nem 317, 502; Slovanskf 104,
105, 140, 492; sv. Štěpána!
539; sv. Tomáše 101; sv. Vá-i
clava na hradě 325, sv. Víta sv. Prokopa klášter 378.
15; Všech Svatých kaple pro z Prorubě Zdeněk 257, 258, 312,
přísahu 81, 98, 111, 116; — ; 343, 353, v Bezně 395, 396.
rybníky 33. . z Prošovic Katenna 392.
Prasátko z Českého Brodu 481, Provazník poddaný 172.
Ó13. z Pruch Petr Klinický 530, 542;
Praskac Ondřej kovář z Kutné srv. Trach.
Hory 533. Průcha z Vlkové 484.
Prášil Jan poddaný 487. Průchovec Jakub z Karezu 226.
Práva ves 331, 332, 443, 444. Průea Jan z Milotic 485.
Prčice 369 ; viz Nová Ves. Průhonice viz z Dubce.
Průša lovd 541; z Brandýsa
454; z Toušené 368.
Pstfe ves 508, Psáry 176.
Psincovic Jíra z Bíliny 235.
Psinec dvůr 153.
Pšeniěka Jiřík z Jehlice a dcera
Anna 8, 9; ze 2^omice 137,
138.
ze Pšova Pšovský Václav 463,
464, 483.
Pšovlky 497.
Pštros Jan 527.
Ptáček Petr poddaný z Vlkové
266.
z Pučan Brázdimský Jan 396.
Pulcův viz z Kosobud.
Pupek Jan poddaný z Benešova
370; ze Skalice 349.
Putim u Písku 366, 385.
Pyšníce Duchek z Kutné Hory
460, 533 ; Pyšnicová Důra 532
až 534.
Pyšný Jan z Kutné Hory 435.
Pytlík 423; Jan z Prahy 544,
ze Zvolcněvsi 54; Jiřík z Je-
senic 465.
R.
Rabštein zámek 41 ; z R. Anna
401; Jan 132, 133, 160, 401.
Racek rychtář v Čichticich 224 ;
z Doubrav doktor 587, 538.
z Rachemberka Bernart v Jenči
357; Mikuláš 118, Nykl 195,
196, v Janově 42, 43, 147;
Wolfgang 42, 43, v Janově
195, 196.
Rachtabský Matouš z Litoměřic
427, 498.
Racovy viz z Újezdce.
z Račiněvsi Baleár, Bícen a Kri-
štof v Nedvědici 19.
z Radce Jan 184.
Radešov místo 240.
Radičeves 459.
Radikovský viz z Hrádku,
z Radimovic viz Mráz.
Radimský ze Slavkova Václav
299, 300.
Radkovec pan 440 ; Václav 442 ;
měšťan v Táboře 495.
z Radkovic viz Drba.
Sgstíík jmen osobních a místních.
583
Radllcová Anua městka v Praze
228, 229.
Radnice 91; z B. Jan komorník
desk zemských 328.
Radech Bartoá z Králové Hradce
241 ; Václav z Prahy 344.
Radonice 218, 508 ; z R. Alena
5, 6.
Radotín 238, 368.
Radovesice 543; z R. Salomena
283, 284, 370, 435, 456 ; Vá-
clav 367; viz Libák, Šemian.
z Radslavic Vít 202.
Rsgček Havel z Kněževsi 528.
z Rájového Matěj 137, 138.
Rakousy ves u Turnova 248.
Rakovník 287, 493, 494, 497,
527, kraj 252; z R. Eatefína
530, 542.
Randák Václav tkadlec z Enína
94.
Rataje 510.
Ratenská Anežka paní 412.
z Ratiboře viz Skalský.
z Raychau ISikl úředník na Kra-
sově 373.
Rayčkovic Havel z Kněžovsi 530.
Razický viz ze Vchynic.
Rázův Václav z Janovic 55.
Rebina Jíra ze Škvorce a žena
Kateřina 514.
Rechek Petr z Prahy 328.
ftečice 20.
ňehák z Beňovic 437; Říha z
Klecan 504.
z ňehnic viz Vanšura.
ftehoř pacholek 299 ; písař z Do-
bříše 266 ; služebník z Eosto-
loprt 417; svědek z Knína
265; rychtář z Leské 478;
soukeník v Praze 492.
ftehořovský dům v Žatci 330.
Rejík Jakub, poddaný ze Sán 344.
Rendl z Ůšavy Albrecht proku-
rátor krále 6, 15, 37, 61, 83,
136, 169, 539, 543, nejvyšší
písař 381, 496, 497.
z Řenec viz Suda.
ftepa z Keveklova Jan 66, 67,
239, 279, 375.
ftepín 59, 441, 449.
z Řepnic 367, 419; ňepnice Vá-
clav 285, 472, 529, 543.
z ňešettfova Macek 287; Tu-
chořská Kateřina 287-289.
ňevnov 461-463.
Řezáč Ondra ze Strakonic 337.
Richenburk viz z Waldšteina.
Říčany 347; z Ř. Heřman 358
až 361 ; Kavka Mikuláš 454,
455, 460, na Štěkni 459, 483 ;
Markéta 42, 78; Václav na
Podmoklech 484-489; Zuzana
313, 314.
Řídlo Jan 180.
Říha 534 ; z Břehoryje 469, 470 ;
z Čenovic 487 ; z Hostie 475 ;
z Leletic 273 ; z Poštovic 431 ;
z Prahy 538 ; ze Zlečeny 540,
541, 543; z Rochova 505;
ze Štiřína 500 ; z Turnova 245,
248.
Říhová Voršila z Kácovce 508.
z Risenberka a ze Švihová Bře-
tislav 279, Švihovský 271, 335,
na Roudnici 217; Vilém Švi-
hovský 278 ; viz z Janovic, Švi-
hovský.
z Risenburka Aleš 151, 197-199,
279, 304, 319, 397, Vřeštov-
ský 177,178,492; Anna 197
až 199, 263, 273, 279, 280,
293, 304, 319, 331, 443, 444,
Kanická 396, 397; Burian
444; Dorota 444; Licek Jan
276, 281-283; Licek Mikuláš
281, 282; Lidmilal80; Ofka
397 ; Samuel kněz 151, 199,
280, 319, 397.
Robenhaupt, Robmhap 368; ze
Suché Kašpar 88, 89, 338;
Václav 398, 399.
z Robous Mikuláš 313, 314, 374.
Rochce z Utova Bohuslav 58,
Rochov v Litoměřicku 505; viz
Šmohař.
Ročně Mikuláš ze Zásmuk 233,
327.
Roh z Vlkánova Sigmund 476,
Sluštický 519.
Rohatka Říha ze Štomíře 479.
Rohle Jan z Písku 236.
Rohovlad Mikuláš z Bělé 531.
Rohozec 247-251.
Rohožka z Čáslavě 452.
Rohoznice 341.
z Rokyc viz Střela.
Rokytky 332.
Rokytník ves 244.
z Ronova Jiří 307, 308; Vikto-
rin 308.
z Ronovce viz Anděl.
z Ronšperka Alexius 139; Do-
brohost Wolf 292.
Rosa Jan z Jinína 268.
z Rosenberka 268, 269, 296, 297,
399; dfim panský v Praze a
Červené Růže 477, 478, 482,
491, 492.
Rostoklaty, prvotně Chroustoklaty
528.
Rotyfex Jan měšCan v Praze 407.
Roubal Duchek krčmář z Přišimas
166.
Roubík v Strakonicích 335.
Roudnice 217, 278.
Roudnický Kliment v Praze 422.
z Roupova 539; Hynek a Jan
134; Václav 163, 164, 203,
204, 540.
Rouzín ze Bzí Adam 182, 373,
381, 382.
Rozkoš z Hoholic 14.
Roztoky 423, 424; viz Bličan,
z Teplé.
Roždálovice 432.
z Rožmitála Johanka 71 ; Zdeněk
Lev na Blatné 381, 425, pur-
krabě Karlšteinský 71, 83, nej-
vyšší purkr. Praž. 177, 208.
Rubín Petr v Rakovníce 494.
z Ruckerswaldu víz Kro.
Růd Šimon z Křečovic 334.
Rudolt z Částkovic Martin 361,
362, 365.
z Rutnberka Jan 287, 288.
Růžek Václav měšCan v Praze
493.
Růžová Havlová Kateřina 422,
423, 427.
Ryba Jílek v Praze 28, 107, 108.
Rybář Jiřík z Mildendorfu 48.
z Rybího Tobiáš 325, 326.
Rybňany 334.
Rybský poručník 115.
Rychnov 210 ; z R. Apollon 399 ;
Heřman 263, 264.
Rynda mistr z Janovic 55.
Ryneš Linhart poddaný z Dra-
584
Btsjstřík jmen osobních a místních.
žejova 335, 336; z Badotina
368, 403.
Rypský v Praze 244.
Rys Václav z Milčovsi 483.
Ryšan Mikeš v Becvarech 326,
827.
Ryšanovská ponstka n Zásmuk
232.
Ryšavý Jan ze Střebska 439, 440,
539 ; Petr a Václav v Písku
439, 440 ; Václav v Praze 639,
640.
Rytkéř viz z Hfívic.
ze Rzavóho Jan a Ondřej 610.
S.
ze Sabenic a z Blatná Erištof
366, 370, 460.
Sáček Jan z Čabns 240, 241.
Sádlo pan 216, 240, 241.
Sak z Bobaňovic Jan 164, pur-
krabě 262, 263; Petr, Václav
a Voneš 164.
Saláček Matěj z Enfna 94.
Salomena pani 264.
Samechov 347, 350.
Samek z ČečeÚc poddaný 117.
Samuel ze Hrádku Pavel 14, 340,
392, 393.
Samuel Jan, konšel v Litom^i-
cicb 438; soukeník z Poříčí
262.
Sány u Kolína 284, 286, 344,
379.
Sanytrník Jan soused z Prahy
357.
Sapina viz Kříž.
Saska kněžna Kateřina 170.
Sasky viz z Duban.
Satanéř z Drahovic Oldřich 47
až 49 ; Václav 47-49, na Hel-
fenšteině 52, z Drahonic 102.
Sazema Jan šrotéř v Kutné Hoře
433.
ze Sebuzína Jiřík v Zelenkách 76.
Seč 264, 269.
ze Sedčic viz Sekerka.
Sedláček poddaný z Čelákovic
430, 431.
Sedlčany 50.
Sedlec 77; 237-239.
Sekera Šimon měšťan v Praze 339.
Sekerka v Psincích 163 ; ze Sed-
čic Beneš 110; z Voděrad a
ze Sekyfíc Petr 62, 264, 266 ;
ze Sedčic Šťastný 318.
ze Sekyřic viz Sekerka.
Selibov u Písku 366.
Selík 273 ; Jiřík měšťan v Praze
341 ; Václav z Podskalí v Praze
28; Selíková Marta v Praze
315.
Semian viz Hubka.
Semín ves 278.
Semíž místo blíže Úštku 605.
Semnice ves 190.
Sendražice 38, 68; ze S. Beneš
128, 129, 159, 160, 283, 284,
477, 523, 624, Sendražský
146, 264, 370, 435, 461, 456,
477, 504.
Seník ves 356.
Severin měšťan z Prahy 150,
260.
Sezema 409, 469; z Úštku Fri-
drich, Jan, Václav a Zdeněk
na Úštku 56; srv. z Ústí.
ze Sezemiček Anna 50.
Shajbal Linhart z Bezděkova 225.
Sibřina ves 622.
Sigmund z Bořanovic 646 ; z Bře-
žan 476; z Čáslavě 509, 617;
z Jindř. Hradce kněz 326; z
z Králové Hradce 517; lovec
král. 494; z Pardubic 472,
474 ; z Postřižína 476 ; z Pra-
hy 393, 480; ze Štětí 420.
Sigmundová Dorota na Svojčicích
331.
Silvestr kmet v Litoměřicích 438.
Sítař Vaněk konšel z Prčice 369.
Sixt z Kutné Hory 544.
Skalice 349, 368 ; ze S. Jindřich
a Mandelena 504.
Skalická Machna paní 180.
Skalická viz z Koloděj.
ze Skalky Johanka 180, 181.
Skalský Ondřej 526, 627, z Ra-
tiboře 210; viz z Jenšteina.
Skály 217, 325, 245, 247, 249
až 261, 407, 502 ; viz z Kfeldu.
z Skařízska čti z Kařizka 225.
Skovice viz Charamza.
Skřinecký Jan a Petr 529, 530 ;
viz z Waldšteina.
Skřivan Jan radní v Kutné Hoře
432 ; v Strakonicích 336, 364.
ze Skřivan viz Apollon.
Skrobočov, psáno z Krobocova,
ves v Prachensku 216.
ze Skuhrova Jeronjrm místoko-
momík 34,místosudí 182, 183 ;
Katefína 168, 170, 174.
Skurský měšťan v Praze 76.
Slanařka Důra z Kutné Hory 534.
Slaný město 79, 86, 87, 165,
406, 413, 472, 474; Slánský
koláč 539.
Slatina 222; ze S. viz Penízek,
Vrchota.
Slavata z Chlumu a z Košmberka
Michal na Kostelci 214, 215,
484, 487, 488.
Slávek Mikuláš z Češtíc 240 ; z
Nezabylic 437.
ze Slavětic viz Hurt.
Slavická Anna v Praze 525 až
527.
Slavík Vávra ze Samechova 347,
360.
ze Slavíkova Blarkéta 166.
ze Slavkova Junek 16; viz Ra-
dimský.
Slavostice 167.
Slivák Křížek měšťan v Praze 339.
Slivka viz Hron.
Slivno viz Víčko.
Sloup pan 511.
ze Sloupna Burian 99; viz Kor-
dule,
ze Sluh Šťastný Cidlinskf 262,
253.
Sluštice 619; Sluštický Sigmund
476, 477.
Smajkal z Libovice Jan 313, 314.
Směšný Blažek hrnčíř ve Kníně
87, 401.
Smetanka Jíra z Březovic 490.
Smeteš Polák dráb 58.
Smidary viz z Wartmberka.
Smil jirchář v Praze 425.
ze Smiřic 22; Jan 81, Smiřický
10, 11; Jaroslav 383, 384,
407, 408; Jindřich 407.
Smrkovice u Písku 366, 386.
Snětivý Jan a Václav 53.
ze Snětu Jan 607-509; Páve!
úředník prelátftv 326.
Bejstřík jmen osobních a místních.
585
Snyčkovice (?) viz z Neprochov.
ze Sobětic Katefína 50, 97, 98;
Václav 97, 98.
Sobotka Jan z Eařezu 226.
Sobotka místo 460, 470.
Sokol Prokop, konšel v Litomě-
řicích 221, 437.
Sokolova Ursila městka v Praze
262.
Solany 405, 479.
ze Solopisk Johanka 158, 230;
viz Mírek.
Solský viz ze Sulevic.
Somar Matouš z Teplice 340.
Sosen místo 110.
Soumarová Johanka v Praze 270.
Soumíř viz z Widrsperku.
ze Soutic Janovský Jan 186 ; viz
Čabelický.
Sovka Jiřík 21.
ze Sovojevic Jan na Novém Stra-
nově 83.
Spirit Duchek písař z Myšlína 360.
Spytský Jiřík 370.
Srb Jan z Markyštorfu 23 t, 235,
ze Zálesí 235.
Srbecká Dorota v Kutné Hoře 434.
Srcha z Pantnova Hanuš 373.
Srdov 469, 470, 536, 537, 541.
Stach viz z Malejova.
Stakořce 501.
Staněk pan 467 ; kamenník v Praze
354, 355, 389, 390; řezník
ze Strakonic 365 ; ze Štětí 420.
Stanice ves 520.
Starý (?) Bartoš rychtář v Praze
262.
Stařečkův Jan z Rochova 505.
Stařina Jan z města Dvoru 501.
Stavadlo les 41.
Stebozeves, jinak Zdebuzeves 508.
ze Stěžova Jindřich a Markéta
412.
Stodoloky (Stodůlky u Prahy)
ves 417, 418, 429.
Stolenského sirotci 80.
Stomiř ves, lépe Štomíř 479.
Stomír z Tětětic Bernart 242,
243.
Stoupová viz Stúpová.
Strachota z Královic Jan 263
264; Michal 397; Vostrovec
111.
ArchiY Čedcý Xni.
Strachy (?) místo 371.
Strajcův krám v Praze 407.
Straka Jan v Praze 525-527;
Václav ze Knína 87 ; z Prahy
139; Vít ze Knína 87.
Strakonice 225, 242, 335, Veliké
a Malé město 335, 336, před-
městí Písecké 368, dům Bavo-
rovský 336, u Kancléřů a u Te-
taurů 337 ; konvent, převor
Jan z Lomnice 363 ; požár ve-
Uký 335-337, 363-365, 377;
ze S. 243, 377, Bavorovský
242, 243, 337, 338.
Stráň ves 231, 233.
Stránčice 500.
ze Stranec Jiřík 424.
ze Stranová 490; Dorota 101,
102; viz ze Sovojevic, Škorně.
ze Straškova Dorota 9.
ze Strašnic Mandalena 159.
Stráž zámek 106.
Stražiště ves u Liběšic 418.
ze Strážnice Anna 323, 324,
Bohnická 174.
Střebsko viz Ryšavý, Třebsko.
Střela z Rokyc Čeněk 191; Ště-
pán 187, 188.
Stříbrná Dorota městka Pražská
52, 53, 67, 68, 98.
Stříbrnice Malá a Veliká, les 41.
Stříbrný z Hořemiřic Sigmund
10; Jiřík z Králové Hradce
501, 504.
Stříbro město 175, 408, 541.
Střídka místo 240.
Střítež 445; ze S. Dorota 60;
viz Třítež.
Střízek z Lužan Hašek 17.
ze Střížkova viz Žleb.
Střížovice u Klatov 500.
ze Strojetic Abraham úředník
klá.^tera sv. Jiří 325, 326 ; Jan
330; Ješek 95.
Stropek Prokop z Prachatic 224.
Stropnice ves 54.
Struhařov viz Horřiatecký.
Strupecký Fridrich 504.
Strylan Jíra z Kněžiček 512.
Stúpová ze Lhoty Kateřina 374.
z Suché viz Bobenhaupt
Suchý Jíra 223; Mikuláš z Kucin
524 525.
Suda z Kunratic Martin 80, 110 ;
z ftenec Petr 139, 524, 525 ;
Vilém 151.
Sudlice 2 Jivovice Jindřich v Gíž-
krajcích 318 ; Sudlicová z Ledeč
Anna 67.
ze Sudomíře Dorota 183.
Sugdol Jakub z Bezna 258.
Suk 252 čti Sák.
Sulek z Hrádku Závis, hejtman
hradu Pražského 15, 41, 300.
ze Sulevic Bušek 301, 302, na
Duchcově32 ; Heralt 301, 302 ;
Jan na Duchcově 32 ; Jiřík
Ostrský 18, 19, 103; Kuneš
na Ostrém 18; Ladislav Ostr-
ský na Brocně 466, 467;
Mandelena 103 ; ^etr na Duch-
cově 32; Purkart na Duch-
cově 32; Smil Solský 405;
Tobiáš purkrabí Karlšteinský
279, 375; Václav 301, 302,
na Duchcově 32, Solský 405,
479.
ze Sulic Kateřina 280.
Svachův Havel z Malého Vrabina
520, 521.
Svadba 361, 486; na Zbraslavi-
cích 266; z Otradovic Jan 29,
157, 269, 279, 294, 375;
Markvart 504.
Svaté Pole ves 468.
Svátek měšfan z Prahy 326, 531
Svatomír děkan v Kutné Hoře
261, 357.
Svatoň soused z Rataj 510; ze
Škvorce 528; úředník Miku-
láše Trčky 343.
Svatoš z Čes. Brodu 352; ze
Stráně 232; ze Zásmuk 327;
viz Bubník.
Světí místo 243.
Světlík Mikuláš v Praze 144, 145,
317, 404.
Sviňany 246.
ze Svinař Litovský Bohuslav 34,
35; Václav 189, 279, 832,
375, 391, 524.
Sviták viz z Landšteina.
Svojanovský viz z Bozkovic.
Svojčický Sigmund 331.
Svojšice viz Amcha.
74
586
Bejstřík jmen osobních a místních.
Sýkorka Kateřina městka v Praze
14, 160, 185.
Syktorka městka v Praze 422,
423.
Synek z Kmpé Jan poddaný 332.
Syřevice 431.
d.
Šach Jan ze Zátvora 518.
Šafář Václav poddaný 462.
Šafránek poddaný 172.
Salda poddaný 74.
Šalomoun Jiří měšCan v Praze
227-229, 322, dcera jeho Anna
229, 323.
Šandov 489.
z Šanova viz Wikhart.
Šašek Matěj měšCan v Jaroměři
146: Mikuláš ze Štěkně 455,
460; Vojtěch z Turnova 247.
Šatka Havel z Komhauza 415.
Šaydéř Jiřík měštan v Lounech
456, 457.
Šebestian kněz 101, 426.
z Šebířova JindHch 13, 139, 140;
Petr 13, 14; Radslav 13, 14,
64, 74.
ŠeboHce viz Vsebořice.
Šedivek Jiřík měšťan v Praze 243,
270, 298, 299.
Šejnoha Jan z Jaromíře 501 ;
Martin z Králové Hradec 217.
z Šelnberka 282; Jan nejvyšší
kancléř 15, z Kosti nejvyšší
komorník VI, 83, 136; Ja-
roslav 279.
Šemian z Radovesic v Praze 64.
ze Šenfeldu viz Zajdlic.
Šenk Hanuš 306; Petr v Praze
351, 352, 530.
Šepetely 478.
Šereda Jan ze Kšel psanec 214,
215.
Šeméř Gregor z Malé Strany 243.
Šeslice u éičan 34.
ěevský Václav z Jablonného 428.
Šic z Drahenic Bofívoj 429, 534,
540.
Šich Šimon z Čisté 490.
Šilhavý Jan poddaný z Přeloučí
355.
Šiman z Částkovic 361, 366.
Šimek poddaný 512; z Božejova
409-411, 445; z Břehoryje
469-471, 636, 537, 541 ; z Ko-
stelce 484; z Žatce 515, 516.
Šimon z Brocna 423; z Češtíc
240; z Hor 535; z Karlovic
486; z Němčíc 241; z Práv
443 ; ze Štétí 420 ; z Uostrova
263; z Vések u Hořovic 140;
z Vétrošic 475; z Větrova
513; z Volevce 466, 503.
Šimonova Dorota z Kutné Hory
472-474.
Šimůně Havel měšťan v Praze
20, 344.
Šimůnek poddaný 124, 125, 165.
Šípař Jan měšťan v Praze 263.
Širůček Havel z Mělníka 423.
Šiška poddaný 134.
Šišma Jíra měšťan ze Stříbra 408.
Škola Matěj z Čáslavě 517.
Škopková Anna 454.
Škorně z Stranová Jan 101, 130,
276, 340; Petr purkrabě na
Velíši 235, 386, 387.
Škorňovice u Strakonic 368.
Škráb pan 444.
Škrha z Petrovic Jan 86, 241,
242; Sigmund 331, 443.
ze Škrovadu David 151, 152, 179,
545; Matěj 151, 152, 545;
Škrovad Prokop 151.
Škůpa Václav z Kostoloprt 415-
417, 449.
Škvorec u č. Brodu 528; viz
z Klinšteina.
Šlechta pan 328; z Ostí Jiřík
428; ze Všehrd Jan 507.
Šlibovský Burian 512.
Šlik z Holajče hrabě z Pasaunu
Albrecht 27, 207; Jeroným
27; Mikuláš XXŤŤŤ; Osman
207 ; Pangrac 207 ; Quirin27;
Šebestian X, 27, 41; Václav
207.
ze Šlovic Kunát 287 ; Otík 286,
287; Pesík 287.
Šmach Václav ze Škvorce a žena
Marta 514, 515.
Šmajdéř Jan 396; Mikuláš z Ji-
čína 426.
Šmerhovský Jan, měšťan v Praze
75, 261, 262.
Šmika z Čes. Brodu 352; Jan
poddaný z Turnova 247.
Šmithan Říha ze Zlajčiny 429,
430.
Šmohař z Kochova Mikuláš 2,
10.
Šnakov viz Špína.
Šnobl z Plyksteina Erazim 194.
Šočevíčkův Jakub z Beřkovic 466.
Šoldik Jan z Českého Brodu 481,
513.
z Šontálu Jan 129; viz ze Zá-
duba.
Šonwald místo 21.
Špaček Jakub svědek 466, 467 ;
Matěj z Kutné Hory 534.
Špaylek Matěj z Volevče 465.
Špetle pan 367, 452, 490, 491 ;
z Janovic Hynek 405; z Ja-
novic Jan 358, 490, 507, 509,
517, 518, 541; srovnej z Ja-
novic.
Špíčník rychtář z Tamberka 489.
Špikéř Mikuláš z Terešova 95.
Špína z Jenišovic Bohunek na
Šnakově 191, 192, 209.
Špuch Pavel z Bělé 461.
Šrámek Jiřík měšťan v Praze
175, 403, 404.
Štafan komorník panský 471.
Šťastný viz ze Sluh« Sekerka.
Šťáva Jan z Hlasiva 453.
Štaynrayter Blažej z Muzlova
příjmím Hrábí 244, Štemrey-
tar z Muzluov 408, 409, 536 ;
srv. z Muzlova.
Štěken 454, 455, 460 ; viz z ftíčan.
Štemberk Vít měšťan z Prahy
510.
Štemreyter viz Štaynrayter.
Štěpán z Benešovic 356; z Ha-
břiny 276; z Hostlovic 338;
z Hradce Králové 333 ; z Krá-
lice 132, 133, z Králce 161 ;
z Prahy 493 ; úředník 232 až
234; ze Zásmuk 327.
Štěpanice viz z Waldšteina.
Štěpánov místo 265.
Štěpsa soused z Bavorova 224.
Štěrboholy ves 345.
ze Šternberka Albrecht 36, 136,
na Zelené Hoře 91; Eliška
36; Jan 36, 136, 279, na
Rejstřík jmen osobních a místních.
5S7
Bechyni 155, 213; Jaroslav
226; JiHk 370, Konopištský
279, 375; Ladslav 36, 136,
na Bechyni 41, nejvýš, ko-
morník 169; Petr Holický 67,
421, na Leštně 5, 6, 55 ; Zde-
něk 36, 136, 155, Zbirožský
61.
Štétí město 417, 418, 420.
Štětina Bohuslav z Litoměřic 221.
Štětka Ondra z Přeštic 525.
ŠtiHn 500.
ze Štítného Václav 361, 362, 365,
366, 409-411, 445, 518.
Štolcová Marta městka v Praze
456.
Štomíř ves (prvotně Žitomíř, nyní
zkaženě Stolmíř) 479.
Štos Jiřík 359-361.
Štraboch Václav měšťan Starého
města Pražského 122, 123,
458, 493; rychtář z Miličína
70.
Štrauf pan 430.
Štylarův Jan z Jilemnice 223.
Šuba z Homňan Jan 143, 144.
Šomberk Kašpar měšťan z Frei-
berka 305.
z Šumburka Albrecht a Heřman
244, 245 ; Jan 244, 245, Šum-
burk na Březně 14, v Lands-
hutě 357, hejtman manství Trut-
novského 208; viz Fictum.
Šváb Duchek z Prahy 51, 525-
527.
Šváb jméno koně 142.
ze Švamberka Bohuslav 279; Bu-
rian 271, Muckovský 62, 63,
Labuť 271, 444, na Hradišti
nad Labem 375, 376, 397,
398 ; Eliška 375 ; Henrich na
Zvíkově 39; Jan na Strako-
nicích nejvýš, mistr 157, 311,
312, 338; Zdeněk na Pfímdě
316.
Švec Martin měšťan v Litomě-
řicích 79, 80 ; Pavel ze Zruče
347; VavHnec z VodĎan 162,
163.
Švihovský Jindřich 524, 525 ; viz
z Risenberka.
Švík Jiřík, konšel v Pr^^ ^22.
T.
Tabita miyetníce domu 193.
Tábor Mikuláš z Lukovec měšťan
v Lounech 411, 412, 456, 457.
Tábor město 50, 213, 214, 362,
365, 442, 443, 453, 530, Hra-
diště Hory Tábor 461-463,
495, 496.
Tachov viz z Gutšteina.
z Tajné Johanna 81.
Tamberk 488, 489.
Tamchyna Jan 370.
Tandrfárová Eunka v Praze 425.
Tasovský pan 444.
Tasíce 522.
Taubnhem Jiljí služebník 471.
Taubr Klingenšporn Petr 408.
Tayštetar Kunc z Pasová 326.
z Těchlovic Markéta 146 ; viz
Donát.
Tečiněves 511; viz z čečelic.
I z Tedražic Mutrplos Jan 34, 72,
I 73, 475, 476, žena Anna 475 ;
Jeroným 475 ; Petr Markolt
33, 34, 72, 73; Václav 475,
518, 543.
Telčovice, dvůrpoplužní 111, 112.
Telek Jan z Žepův 429.
TěĎovice ves 256.
Teplá 108, 109; z T. Václav
Roztocký 56, 75, 121, 122.
Teplice 340, hejtman 271, před-
městí 267.
Terešov ves 95.
Tetaur z Tetova Fridrich 8, 148 ;
JiHk v Strakonicích 336, 337,
364, 365, 368.
z Tětětic viz Stomír.
z Tetova viz Vlček.
z Tezová Dorota 122; Václav
121, 122.
Těžký Jan úředník na Bělé 490.
Tichá Marta z Limburka 510.
Ticháček Jan ze Zruče 347, 351.
Tichonice 507.
Tichý poddaný v Bedřichovicích
85.
Tismice 89, 90, 479, 481, 491,
528; viz z Kostelce.
Tista purkmistr v Jaroměři 451.
Tkadlec Jan ze Sán 344; ze
Strakomc 336; ze Záp 372.
Tkadlík Jan z Čenovic 485.
Tlučhoř Jan z Turnova 247, 248.
TmáĎ ves 56; ze T. Anna Do-
brská, Bohuslav a Jindřich 426.
Tobiáš poddaný z Kyj 368.
Tobiášek věfítel 258.
Točuík z Křimic Purkart 354,
500.
Točník zámek 333, 542.
Tof příjmím Horn z Chomutova
471.
Toman služebník 515.
Tomáš z Českého Brodu 352;
farář z Činěvsi 347, 35*0; z
Kutné Hory 433; z Litoměřic
427, 498 ; hejtman na Skalách
245, 246; úředník 247-249,
u desk 259 ; ze Zruče 347,
350.
Tomášek z Cerňovsi 521 ; z Ka-
liště 503; z Kutné Hory 433.
Tomek z Čes. Brodu 212; z Pro-
buzi 437 ; z Kochova 505, 506 ;
úředník 348, 350.
Tomeš Václav starý porgmistr
272.
Tomíček z Kasanic 485.
Topič Jakub poddaný 62.
Tosová Machna 156.
Tošovský nebožtík 331.
Toušeň 368, 372; viz Bradáč.
Tovačovský pan 358.
Trach z Proch Petr Gnínský 286,
287; srv. z Pruch.
Trapič Pavel ze Strakonic 336.
Trčka 180, 201, 544; z Lípy
Burian podkomoří král. 381;
Mikuláš Vni, 425, 426, mladší
167, 193, 278, 378, 379, na
Lichtenburce 137, 138, 186,
187, 284, 285, 343, 344.
Třebenice město 412.
Třebenková Bita, soukennice
v Praze 473, 475.
Třebešovský Jan 293.
Třebová Česká 428.
Třebovice viz Záruba.
Třebsko 483, 492 ; z T. Alžběta
242, Bavorovská v Strakoni-
cích 335-338, 363-365, 368,
377, 378; Jan Bavorovský
úředník desk zem. 358; Ma-
tláš mistr Špitálský 337, 338,
74*
588
Bejstřík jmen osobních a místních.
396, 397, 463, 464; srov.
Ryšavý.
Třebsice 459, Rozlezlé 515, 516.
Třeštík Šimon z Nového Kolína
99, 449.
Třeštiva Pavel rychtář 78.
Třevač ves 531, 532.
z Tribřich Mandelena 173; viz
Hlaváč,
ze Tří Dvorů Oldřich 405.
Tristram úředník 245, 247, 249 ;
viz z Eocova, z Lukavce.
Třítež ves 409-411, 511; viz
Střítež.
Trkov viz z Březí.
Trmice viz z Miliny.
z Trnce viz Herol.
Trněný Jan z Turnova 247.
Trnka Martin ze Zruče 347, 351 ;
Petr z Kutné Hory 357, 376,
377.
Trnovany u Litoměřic 478.
Troj Hans od Horv Kutny 161,
162.
Trojan z Čáslavě 517.
Trpoměchy 79.
Trubač z Limburka Mikuláš 370.
Trubka Prokňpek v Pardubicích
540.
Tmněček Jan hajný z Putimě
366, 385.
Truskovice 520.
Trutnovské manství 94, 208, 357,
358.
Tubozy ves 263.
Tficha, Tuocha, Jíra z Újezda 333.
Tuchoraz viz z Landšteina.
Tuchořská viz z fiešetářova.
Tučná Něta z Újezdce 466.
Tuklaky 528.
Tulejov místo 258 ; viz Jehnátko.
Tulešický Mikuláš 36, 37, 96.
Tůma z Crhovic 333; z Čečelic
537; z Jilemnice 172, 499;
z Jinína 268; z Kasanic 266,
267; z Loun 416; z Vrbičan
446, 448.
Tunkl purkrabě hradu Praž. 402.
Tupaur Mottes z Kadaně 275.
Turnov město 245, 247-250, 502.
Tvoch z Nedvídkova Václav 74,
171, 172.
Tvrdava (?) ves 217.
Tvrzský Pavel z Janovic 55.
Tychta z Ještětic Jan na Hrádku
88.
Tým z Pošky 37.
Týn nad Vltavou 230, 270; viz
Ďabelický.
Týnec viz z Doubravice, z Ka-
salic.
z Týnišť Jaroš 135.
U.
Úběuice, Oubenice 266.
z Údimě Jan, Kristofor a Šťastný
bratří 266, 269, 294, 361.
Udlik poddaný z Kozomína 432.
z Udluchovic viz Nosákovec.
z Údrče Jindřich 459, 515.
Uher sedlák 251.
Uhlík Jiřík měšťan v Žatci 330.
Úholice, Hoholice 13, 14, 16.
Újezd 333, 460; z Ú. Diviš 278,
356; Hynek Baderský 449,
450 ; Pavel Choltický 278, 355,
356; viz Háša.
Újezdec 448, 466, 493; z Ú.
Bohuslav 34; Wolf v Raco-
vech 292.
Ukna, Okna? ves 524.
Ulický Václav z Jablonných 521.
Ulšina ves. Olšina? 524.
Umbrechtice, Albrechtice 128.
Únětice 258; z Ú. viz Jiskra.
Unomyšl, Onomyšl ves 334.
v Uohnici, čti v Ohnici, ves u
BíUny 517.
Uoleské dříví u Rakovníka, Olší
les? 530.
Urban poddaný pana Otty Gelbla
267 ; Filip řezník z Žampachu
382; sladovník z Žatce 459,
515, 516.
Úřečice, Úhřetice? 91.
Urleych Benedikt z Nového Plzně
354.
Uršila šenkéřka v Praze 329;
viz Ofka.
Ústí (nad OrUcí) 428 ; z Ú. (nad
Lužnicí) Eliška 31 X; Jan Se-
zema 318, 511, 535-537, 541,
na Ústí 408, 409, Ústecký
469-471, 505, 506; srv. Se-
zema.
Ústrašín, Oustrasín 361, 362,
365, 366, 518.
z Úšav>' viz Rendl.
Úátěk, Ouštek, Ústí, Ouštie, město
u Litoměřic 535-537; viz z
Ústí.
z Utova viz Rochce.
Útrata poddaný z Ješetic 70.
Úval městečko 412, 522.
Úžice 489.
Užidil Václav měšťan z Loun 460.
V i w.
Vacek Václav z Rokytek 332.
Vácha Václav z Ústrašína 518.
Václav 356, 457 ; úředník na Be-
zdězi 490, 491 ; z Bezna 257 ;
z Budějovic 49 ; z Chořov 535 ;
z Ghvalovic 251 ; z Čeština
Kostela 485, 486; z Češtíc
240; z Hostlovic 337; z Ho-
stie 476; z Hustaáina 362; z
Hustiřan 372; z Jablonného
428 ; z Janovic 55, 239 ; z Ja-
romíře 477; z Jílového 97;
z Kostoloprt farář 417, 449;
z Kounic 201 ; z Kutné Hory
533; z Leštného 333; z Lib-
čevsi 234; z Libešovic 513;
z Litoměřic 427; z Loun 412,
470; z Luženic 150; z Mni-
chovic 360; ze Mšena 531;
z Pacova rektor uČeni Praž.
227-230; z Písku 440, 455,
460; z Podcetně 355; z Po-
děbrad 472, 474; z Podpe-
trovičí 487; z Pozně 413; z
Prahy písař 538, posel 461,
sladovník 72 ; z Přeloučí 355,
z Přemyšlení 423, 424 ; z Ra-
dovesic 543 ; z Rakovníka 493,
494 ; z ňepnic 543 ; ze Se-
mína 278; sladovník 175; ze
Slaného 41 3 ; ze Stakořec 501 ;
ze Stanic 520; písař Špetlův
452; z Tábora 213, 214, 496;
z Tašic 522; z Čes. Třebové
428 ; z Turnova 247 ; z Ústra-
šína 366; z Voken 490; fiš-
mistr Vencelíkův 261 ; probošt
ze Zhoře 318; hutník z Že-
bráka 267; ze Žlabu 523.
Sejstrík jmen osobních a mistních.
589
Václavku v Janíček poddaný z Kor-
nanzn 413-415.
Vácovský Jan 38.
Yahanec poručník pře 163, 164.
Waldek 140; z W. Medek Zde-
něk 187-191 ; OldHch ve Vcel-
nici 141.
Valdnýř Martin z Kněževsi 527.
z Waldšteina Anežka 12; Ber-
nart 324, 358, 458, 490, 518,
529, 541, 543, nejvyšší minc-
mistr 284, 285, .378, 379;
Henyk 211, 212; Hynek 223,
ze Stěpanic 172, 305, Štěpa-
nický 135, 222, 223, v Mří-
čně 499; Jan 324, 358, 529,
541, 543; JetHch 27, 2T1,
518; Jindřich Šfastný 245,
na Richenburce 11, 12; Jiřík
235, 236, na Bradlci 172,
386; Mandelena na Dětenicích
11, 12, Skfínecká 432 ; Šfastný
245-250, Cidlinský 252, 253 ;
Vilém 499, Špitálský 265, 499,
na Bradlci 172; Zdeněk na
Bradlci 172.
Waldunk Kunc 26, 27; V^aldun-
ková Maru 26.
Valečky viz z Donpova.
Valeč Vaněk z ňepína 441; viz
z Vřesovic.
Valenta poddaný z Přemyšlení
423; rychtář ze Zásmuk 233,
327.
Valentin poddaný z Bílého 249;
z Chlumu 437; písař Viléma
z Pemšteina 227 ; z Šepetei
479 ; služebník Jana z Úbti 409.
Valeš z Enína 87 ; ze Zručí 346,
349.
Valkoun pan 511.
Valkova víz Balkova.
Válková Katefína z Litoměřic 427.
Valovec Martin z Bělé 358.
Valovice dvůr 358.
Valsovské poustky u Zásmuk 233.
Walten viz Noerl.
ValtíHce 172.
Vančura 353; viz Vanšura.
Yandera Matěj rychtář Štomíř-
ský 479.
Vaněk z Bezna 343, 354; z
Chroustoklat 528; z Dobro-
vize 23; z Drozdova 333; z
Hostie 476 ; z Eamberku 289,
290; z EaHzku 227; z Kla-
tov 477; z LitoměHc 438;
poddaný Mandeleny z Vrtby
140; z Milčovsi 483; z Mi-
lenovic 39, 40 ; z Nehvizd 521 ;
z Petrovic 487 ; z Pobipes 485 ;
z Prahy 478, 480; ze Skalice
368; písař pana Skřineckého
530; ze Sluštic 519; ze Sr-
dova 536, 537; ze Střídky
240; z Úvalu 522; z Úžic
489; z Vrbičan 445, 447; ze
Záhornice 137.
Vaněra Václav z Ústí 428.
Vaniš Jiřík a Pavel písaři Vi-
léma z Pernšteina 227.
Vanšura z ňehnic Mikuláš 301 ;
Vančura 353.
Vařený Jan z Písku 439.
Varhaník Václav z Prah v 516,
538, 542, 544, 545.
z Wartenberka Hašek na Bydžově
281-283, na Smidařích 211,
212, Zvířetický 218, 222, 276,
281-282; Jan 524; Petr 281
až 283, Bydžovský 211, 212,
217, 222, 223, 276.
Vatášňv dvůr v Kounově 465.
Vávra z Borotic 265; z Boru
362, 409-411, 445; z Čáslavě
509, 517; z Čečetic 124; z
Čeština Kostela 485 ; ze Dvoru
223; z Hořepníka 233; z Ja-
romíře 477; komorník desk
zemských 328; z Litoměřic
437, 438; z Třebšic 459; z
Truskovic 520, 521; z Vej-
bořic 524; z Žebráku 541.
Vavřinec poddaný z Kasalic 331,
444; ze Lhoty 239.
Wayhák z Koutňv Jan 503.
Vayprych Tůma z Malešova 511.
Ways Jiřík, písař městský v Kutné
Hoře 434.
ze Vchynic Jan 184, 185, 303,
Bazický 301.
Včelnice, psáno Celnice 141.
zWoitmile416; Beneš 105; Jan
449, na Chomutově 120, na
Mosteckém hradě 415; Johanka
392 ; ^ebestian na Mostě 281.
Vejbořice (?) ves 524.
Velemín ves 18.
z Veleně Blažek, Jan, Sigmund,
Václav a Vít 203.
Veleslavín u Prahy 540.
z Veletic Bohuslav a Dorota 67 ;
Kateřina na Brocně 70, 71.
Veliká Ves 41.
Velíš, purkrabí 235, 236, 386.
Velíšek poddaný z Bezděkova 335.
Veltrubský Zdeněk pan 344.
Veltruby 344.
Velvarský pan v Praze 492.
Velvary 46, 47.
Vencelík z Vrchovišť Václav 95,
96, 132, 261, 262, na Žiro-
vnici 36, 37.
Venci poddaný z Habrovic 267 ;
z HabHny 536.
Vesec 249, 250; z V. viz Popel,
z Vesec viz Dobeš.
Vesecký viz z Vésky.
z Veselíce Bavor 283, 284, 370;
Otík 168; Vilém 284, 370,
435, 456; viz Víšek.
Veselík Václav z Prahy 28, 29,
107, 108, 131 ; Vít 131 ; Ve-
selíková Ůršila 181.
Veselský Jíra z Turnova 249;
Matěj z Tábora 495, 496.
Vésky, Véska ves u Hořovic 140.
z Vésky Vesecký Jan 506, 507.
Větrošice 475.
Větrov v Táborsku 465, 503,
511, 513.
Věžička Kateřina v Praze 516.
Vícemil svědek z Tuboz 263.
z Vícerailic Alžběta na Pakomě-
řicích 545.
z Vícova Syřisky Jan 539, 540.
Víček Petr ze Slivna 159, 160;
srv. Vieček.
z Vidhoštic Aleš 311, 312.
Vidice 69; z V. Jobšt 29, 69.
z Widršperku Baleár v Soumíii
316; Jiřík a Lorenc 316.
z Vidžína Levhart 405.
Vieček pan 454; srv. Víček.
Wikhart Jetřich 448; z Šanova
Jiřík 114, 115, 132, 133, 160,
161.
Viktorin pan 219, 220; probošt
v Boleslavi 159; kmet v Li-
590
Rejstřík jmen osobních a místních.
toměřicích 407, 438; rychtář
z Mateřova 531, 532.
Yilánftv Šimek z Nadějkova 465,
511.
Vilémov 297.
z Yilhartic a z Heršteina Dorota
68, 69 ; Jan na Lomci 68, 69.
Vimperk 367, 399.
Yinařice viz Mičan.
Wiszenmilner Tomas z Kadaně
275.
Vísek z Veselice 269, 284, 370,
436, 456; viz Výšek.
Vít z Hradce Králové 241, 242,
380, 407; z Kamejka 540;
z Kutné Hory 432 ; z Malovic
520, 521; z Prahy 215, 516;
z Rokytek 332; z Rožďalovic
432; z Třebšic 515; z Vilé-
mova 297; Vaněk z Vrbičan
445-448; ze Všebořic 267,
268, 272.
Vítek poddaný z Mančic 334;
z Ortvinovic 381, 382.
z Vitiněvsi Kamenický Adam 40.
z Vítkova 287 čti z Kvítková.
Witmberk 59; viz Malovec.
Vlach Antonín kupec v Praze
76, 144, 145; Bernardin 76,
93, 144, 145, 317, 404.
Vladislav král (1502) X, soudí
(1509) vn, XIII-XV.
Vlastislav ves 19.
Vlásek Jan poddaný z Turnova
248.
Vlašim 255 ; z V. Jan, Vlašimský,
mistr učení Pražsk. 228-230,
323.
Vlaštek viz z Oděrad.
Vlček z Tetova Fridrich 362;
Jan z Janovic 237 ; Martin z
Úřečic 91.
Vlčí Doly 232.
Vlčíhrdlo Jan v Praze 494.
Vlk z Kvítková Čakovský Jan
466, 467.
Vlk Bohuslav z Vítkova (čti z Kvít-
ková) 287, 288, viz z Kvítková.
Vlk Matěj senkóř z Kutné Hory
433, 434.
z Vlkanova viz Hrabané, Roh.
Vlková Regina šenkéřka v Kutné
Hoře 433-435, 458.
Vlková u Čáslavě 484, 487-489.
Vlkovice u Čáslavě 488 čti Vlkov.
Vltava, rybolov 13, 14.
Voboječek viz Oboječek.
z Vochova Jan na Božejově 365,
366 čti z Vokova.
Voč? psáno Bocz 48.
Voděrady 372; z V. (Oděrad)
Vlaštek Petrovský 122; viz
z Hrušová, Sekerka.
Vodhajová Marta městka v Praze
423.
Vodička Jíra z Českého Brodu
352.
VodĎany 162.
Vodochody ves 475, 518.
z Vohnice 515 (nejspíš z Ohnice
vsi u Bíliny).
Vohnický Mikuláš 517.
z Vobništan Vohništko Jan 80,
90, 91, 531, 532.
Vojislav z Kestřan 364.
z Vojislavic Vojislavský Jindřich
231-234, 312, 326-328, 510.
z Vojnína viz Chotek.
Vojta v Strakonicích 242, 243,
338, 363, 368.
Vojtěch z Nezabylic 436 ; ze Psář
175; Vojtěchová Kateřina
z Prahy 516.
Vokna ves u Bezděze 490, viz
Okna.
Vokor viz z Donína.
z Vokova Jan na Božejově 361,
362, 409-411, 518, Božejovský
445, viz z Vochova.
z Vokrouhlice Zdeněk 239.
z Volanic Jana 178.
Voldarští volové 344.
Voledeč (?) ves v Táborsku 511.
Voleveč ves v Táborsku 465, 503.
Wolf služebník ve Vyěehořovicích
441.
Wolfgang gvardian u sv. Jakuba
v Praze 101, 102; ze Skovic
523.
Wolfová Zuzana 184, 185, 303.
Volyně 455, 460, purkrabství 312.
Vondra Petr z Janovic 238;
z Klokot 461, 462; ze Same-
chova 350.
Vondráček z Ghvalkovic 251 ;
z Knína 94; z Kornhauza 414,
415; z Kutné Hory postřihač
432-434, 458, šrotéř 433;
z Kvíce úředník 536; z Lito-
měHc 437 ; z Netolic 225 ; z Ul-
šiny 524 ; ze Zručí 350 ; z Žatce
464.
Vondrák z Chvalovic 252 ; z Korn-
hauza 413; viz Halas.
Voneš poddaný ze Zásmuk 231-
233, 327.
z Vonšova Anna 454.
Vopice Pavel měšťan v Praze 262.
Voračov 497.
Vorel Jan služebník 501 ; Vorlova
Eliška v Přešticích 73, 74.
Voršila městka v Praze 423.
Vostřenský Václav 441.
Vostrovec viz Strachota.
Vostrý hrad 419.
Votava Jan soused v Benešově
370.
Votice 367, 368; Votický 67,
Burian 367.
Votloučka Jan z Hradčan 115,
116.
Votopil Václav mlynář z Knína
94.
Vovčička dlužník 176; viz Ov-
cicka.
z Vozárovic viz z Heroltic.
Vo- viz též 0-
Vrabec vrah 269, 270, 273;
Tůma z Čisté 491; Vávra
z Kutné Hory 534.
z Vrabi Hašek 258, 259; Hynek
164, 165; KateHna 501 ; Mar-
kéta 258, 259; Václav 133,
134, 258, 259, 279, 412, 476.
Vrabín 521.
Vrabinec, Malý Vrabín 520, 521.
Vrabský Václav 521, 522.
z Vranova Anna Malešická 334,
341; Beneš 200, 437; Jan
437; Pftta 437.
Vratislav z Mitrovic Jan 63, 265,
266, na Mníšku 302, 303.
z Vratu Jan kněz 139, 140; mistr
a kancléř Starého města Praž.
210.
Vražda z Kunwaldu Jiřík 174.
Vrba Jan ze Zruče 346.
Vrbičany 445-448 ; z V. Petr 431,
432.
B^střih jmen osobních a místních.
591
Yrbík Jan krčmář 429, 430;
z Tismic 89, 90.
Vrbikus Burian měšCan z Kutné
Hory 254.
Vrchlabí 93; z V. Václav Vrch-
labský 167, 208, 209, 305.
Vrchole Mikuláš z Kutné Hory
532.
Vrchota Bohuslav 170, 171, 248,
ze Slatiny 115, 116, 127, 205,
206, 298, 299 ; Jan z Vrchotic
237-239, na Janovicích 493;
Jindfích 134.
z Vrchovišt viz Vencelík.
Vřes ves 373.
Vřesice 442, 443; Vřesický Jan
530.
z Vřesovic Albrecht 267, na Gay-
ersperce 271, 272; Jakub na
Válči 46; Jaroslav 230, 231,
234; Jindfích 231; Mikuláš
515, v Ohnici 517; Vilém na
Doubravské Hoře 231, 279,
478, 479, 512.
Vřešťovský viz z Risenburka.
Vršce ves 232, 233.
Vršek nebožtík 506.
Vršice ves 326, 327.
Vršovice u Prahy 106, 107.
z Vrtby Mandelena 140, 147, 384,
Litvínova 255, na Hořovicích
204; viz Hroznatá.
z Wrzentalu viz Of.
Všebořice ves 267, 272, 421.
ze Všechlap viz Zabruský.
ze Všehrd Viktorin 109, 110;
viz šlechta.
Všejamská Dorota 374.
Všerubský viz z Gutšteina.
Všetatské zboží prodáno 258, 259.
Všetečka Jan z Čáslavě 507, 509,
517.
Vukna, Okna? ves 524.
Vyhrabal Jiřík měšťan v Praze
425.
Vysočany 334; viz z Kněžiček.
z Vysoké Diviš a Estera 437.
Vyšehořovice u Kounic 441, 449,
458.
Vyšehrad město 106.
Výšek Daněk služebník 134; viz
Víšek.
Vzteklý Vaněk z Nehvizd476, 477.
Z.
Zábědovice 88 ; ze Z. Bořek 86 ;
viz Hamza.
Zabramská v Strakonicích 336.
Zabranští lidé u Prahy 392, 393.
Zabruský ze Všechlap Jan 301,
302.
Zachař Jan z Ostrova 467.
Zachariáš kožišník z Prahy 516.
ze Zachrašfan Nepolyský Jan 310.
ze Záchuma viz Holub,
ze Záduba Jiřík v Gebivi 37,
Cebivský 408; Otík Zádubský
z Šontálu 325, 326.
Záhonce 369, 520.
Záhorka Petr 520, 521.
Záhornice ves 137.
Zahrádka 499; Šimek 459.
ze Zahrádky Dorota 128; Litvín
70, 71, 75, 351, 438, Jan
Litvín 529, 530.
Záhvozda Pavel z Hoholic 13.
Zajdlic z Šenfeldu Hejnc 15.
Zajíc pan 446.
Zajíček Jan z Kolína 254 ; Jiřík
z Prahy s ženou Anežkou 14.
Zajímač pan 489.
Zaklánek Jan měšťan z Loun
416.
Zálesí 235.
Zalešany dvůr 36, 125.
Záluží místo 267.
Zámečník Jiřík měšťan v Chebe
371.
Zámrský Vaněk 437.
ze Záp Jan 38, 167, 372, 373,
Zápský 168, 258, 259; Si-
gmund 279, 375.
Záruba 312, 313; z Hustiřan
Václav 279, 375, 453, na Tře-
bovicích 119, 120.
Zásmuky 231, 232, 326-329,
348, 350; viz Popel.
Zátvor ves 518.
Zaul Matěj z Chvalovic 251.
Závis Jíra pacholek ze Žlebův
451; viz Sulek.
Zayk Jan služebník 259, z Bo-
syně 260.
Zbirožský viz z Šternberka.
Zbraslavice město 266.
Zdebor z Příčiny 63.
Zdebuzeves, psáno z Debozevsi
508.
Zdechovice VIII.
Zdechovský Jan 1, 7, 62.
Zdeněk pan 125, 225, 352, 354.
Zderaz 367.
Zdíkovec ves 123.
Zdislav pan 412.
Zedník Klimeš v Praze 477.
Zehuby ves 451.
Zelená Hora 225; viz z Štern-
berka.
Zelenohorský Brož konšel v Praze
422.
Zelený Jan z Chlistova 513; ze
Sobotky v Kutné Hoře 460,
470.
Zeman Jan z Prahy 492 ; Martin
z Bezna 257, 343.
Zemek Šimon ze Škvorce a žena
AlžběU 514, 515.
Zeušický, Žehušický, Jan 252.
z Zhan Kašpar 118, ze Zon 147.
Zhoř místo 318.
ze Zhudovic Jindfích 98, komor-
ník desk zemských 326, 329.
1 Zich mlynář 19 ; v Praze 344.
i Zíga pergmistr hor vinničných
396; švec 276, 340.
Zigona viz z Ortmberka.
Zima Václav z Novosedl 504.
Zlatník Václav z Budějovic 373;
z Litoměfíc 498, 499 ; Zlatní-
ková Lidmila z Litoměfíc 427,
498.
Zlýčín, Zlayčina ves v Rakovnicku
429, Zlečena 534, 540.
Zmeškal Jifík v Králové Hradci
211, 217, 501; Zmeškalová
Barbora 217.
Zmučený Pavel z Čichtic 225.
Znamenáč Jan ze Zruče 345, 349.
Zoczar Václav měšťan v Kladně
116 (Saazer?).
ze Zon Kašpar na Osece 147, z
Zhan 118.
Zoufalý, Zuofalý poddaný 58, 59.
Zoul Matěj z Chvalovic 251.
Zruč 38, 39, 345-347, 351 ; viz
z Chřenovic.
Zub z Landšteina Václav 544;
Vilém 100.
Zumr Bohuslav 27 ; Haniš 42, 43.
592
JRejstřik jmeti osobních a místních.
Zuzana, Zazka, sousedka v Klo-
kotech 462, 463.
Zvěřina z Knína 94.
ze Zvěřince Jan 441, 449.
Zvěřkovice u Týna na Vltavě 230.
Zvěst viz z Jistebna.
Zvěstov 454.
Zvlkov viz ze Švamberka.
Zvlřetický viz z Wartenberka.
Zvoleněves 54.
Zvolenovice viz Frycek.
Zvonař Bartoš v Praze 472 ; Ber-
nart v Brně 407; Jan z Ko-
stela, měšťan v Praze 289, 290 ;
Václav v Praze 97.
Zyguna hraběnka 267 ; viz z Ortm-
berka.
Ž.
Žába Jan z Prahy 526.
Žáček v Kutné Hoře 331, 332;
Jan z Pozně 413; Jíra 414.
Žák z Koliměřic 510; Jan z Mni-
chovic 348, 350, 360; děkan
v Litoměřicích 75, 80, 438.
Žakule Jan z Malešova 469, 471.
Žamberk městečko 383.
Žampach z Potšteina Jan VIII;
viz Hložek, z Potšteina.
Žandov 486.
Zatec město 262, 320, 321, 330,
421, 459, 463-465, 504, 515.
Žatecký viz z Čemčic, Zoczar.
Žďárský Jan radní v Kutné Hoře
432, 434, 533 ; Mikuláš 496.
ze Ždáru Žďárský Mikuláš 15,
36, 81, 125, 126, Jan Mi-
kuláš maršálek dvoru král. 542 ;
Žibí-id 36, 125, 126, 297, 298.
z Žeberka viz Henygar
Žebrák 333, hrad a hutě 267;
viz z Gutšteina.
Žehart z Nasevrk Jiřík 369.
z Žehobec Apollon 269, 270, 273.
Žehrovice viz z Kolovrat.
Žehušický, Zeušický, Jan 252. |
Zelenek Jiřík 234, 235. I
Zelenky viz ze Sebuzína.
z Želetavy viz Královský.
Železnice 235, 236.
Žepy, nyní ftepy, 429.
Žerovnice 261, viz Žirovnice.
ŽibHd z Mostku Jan 64, 65.
z Zichova Bavor 34.
Žichovec z Duban Jan 44, 45.
Žirovnice (psáno Žerovnice) 261 ;
z Ž. Kateřina 141; viz Ven-
celík.
Žíšov 266, 267, 269.
Žíž Jan měšťan v Praze 61.
Žížovští páni 361.
Žlab viz Žleby.
Žlabecký z Chlumce Václav 264.
Žleb pan 532, ze Střížkova Jan
412.
Žleby hrad 451, 452, Žlab 523.
Žlunice 137, 167, 287,288; ze
Ž.Jan 423, 424, 518; OldHch
466, 518, 519; Myška 423;
Zdislav 200, 287, 288, 412,
466.
Rejstřík vécn^.
(Cislioe iňjxislcé znaxnexiaji stránky -úvodu.)
Administrátor podobojí Pavel
(1509) 186.
Alaun 262.
Altéř, haltéř U.
Aureum speculum, kniha 418.
Bible česká 112, za 50 kop grošů
73, soud o ní 72, 73.
Biřicem volati 413.
Biřmovací jméno stejné s křest-
ním 492, 493.
Bratr dílný 116, 121, 308, ne-
dílný 23, 114, 121, 141, 166,
167, 175, 203, 281, 288, 529,
strýčený 234, tetěný 506.
Břemeno, váha 363.
Burdéř 352, 353.
€ajchy formanům pro clo 241.
Cedule dílčí 96, 97, řezané 64,
176, 177, 219, smluvní 307.
318, vyřezané 71, 143, 197,
306, 307.
Chlap, nadávka 139.
Cínové nádobí 244, 279, 337,
472-474, 514, cínu cena 472.
Clo projeto 267.
Cechly kmentové 304.
Čeleď zběhlá XH, XIV, XV, 23.
Čeledín náchlební 7, 37.
Čeřen 25.
Čest, o ni pohání se k soudu zem-
skému X, 104, 398, před r.
1505 též ku komornímu XX.
činže neplacena 538.
Číška stříbrná 200.
Děla 300.
Desátky 79, dědičné 112.
Diamanty 177.
Dobytka cena 331.
Doktor v právích 75, 80.
Domovnice v Praze 197.
Duchovního soudu příslušnost XI.
Dukáty zlaté 337.
Dvorského soudu příslušnost XI.
Fasuněk formanský 207.
Feflík brunátný 483.
Forberečník 477.
Hajný a lesní 137.
Hanykéř 346.
Hejtman hradu Pražského Závis
Sulek z Hrádku (1503) 15,
17, 41, 300.
Hejtman manství Trutnovského
208.
Hejtman vojenský 91, 92.
Helmeliny 217.
Hofmistr nejv. kr. českého Vilém
z Pernšteina (1508-1610) IV-
IX, XVI, 1-215, 227, 236,
279-324, 375-405.
Hofmistrův úřad a plat V-VII.
Hofmistr dvoru králova Albrecht
z Kolovrat (1504) 60, 61.
Refstřík vicný.
59S
Hojemství 8, 104, 137, 138, 157,
322.
Hory viničné 396.
Hospoda královská v českém Bro-
dě 353.
Hospodář domu 236.
Host, kupec 100.
Hra o peníze na dluL 374.
Hranice kterak znamenány 245-9.
Jebák, nadávka 543.
Ječmen, cena 92, nedodaný 154.
Jebence, jebně 124.
Jeptiška n sondn 15, 16.
Jezera a rybníka 33.
Káď spouštěcí 335.
Kalicb 177, stříbrný 112.
Kamcby, látky bedvábné 35.
Kameny drabé 177, 279; bru-
nátný 304.
Kancléř nejv. kr. českébo 351,
352, 413;
— Jan z Šelnberka (1502) IX,
(1503) 15;
-r- Albrecbt z Kolovrat (1503)
21, 26, VII, Vm, (1510) 291,
230, 529.
Kancléř Starébo města Praž. mistr
Jan z Vratu (1509) 210.
Kancléř páně Strakonickébo Jan
z Bílenic (1510) 363.
Kat v opovržení 82.
Klenoty 29, 67, 93, 144, 145,
177, 199-201, 279, 287, 304,
305, 335, 339, 342, 396, 439,
482, zádušní 300.
Klok sukna astradamskébo 418,
419.
Kmete ve vsi 469, 470, kme-
tična 128
Kněží XXHI; pHjmy 257, stě-
hování 345-347; kněží zběbli
342, 343, 395.
Kniby 418, městské 146, po-
brané 23; knížky 304.
Koliík fládrový 200,"^ stříbrný 144,
175.
Koláč Slánský 539.
Kollej Česká (1511) 421-3.
Koltra 514, 515.
Komorní soud (1500-1511), úze-
mek jebo zúžen UI, i působnost
rv ; jebo složení IX, příslušnost
X-XX, svědčení v něm XXI.
Archiv éetký XUI.
Komorníci Pražští u desk zem-
ských 57, 140;
— Jan z Radnice (1510) 328;
— Jindfícb ze Zbudovic (1510)
326, 329;
— Petr (1511) 503.
Komorník nejv. kr. českého Jan
z Šelnberka (1504) 83, (1506)
136, VI;
— Ladslav ze Šternberka (1508)
169.
Končíř meč 217.
Koně, cena 34, koníci dělní 363.
Konšelů povinnosti 28.
Konve pinetní 418.
Kortena 258.
Korunky perlové 339, 396.
Kost jednorožcova 304.
Kostelníci zadusí 250; kostelů
oprava 159.
Kostkář 474 ; kostky hra na křídu
255.
Kotrkal 304.
Kožich liščí podbHškový 236.
Královský soud VI-VHI, rada IX.
Krámy s kořením 339.
Kšaft musí zníti osobě řádně jme-
nované 198, pozdější platí jen
po zrušeni předešlého 180.
Kuchařky farské 420, 421.
KucbyĎky při slovení ryb 153.
Kumfhaub 217, koufhaub 407.
Kumplety 492.
Kůň z rayza plesnivý 142, 217,
407.
Kupci 351, do spolku 200; hosté
100.
Kvitance nedokonalá 69.
Léčení tenetem cestou svobodnou
240.
Léna 27.
Les v královské 27, spor o les
379.
List obranní 208, půhončí 431,
trhový 133, výhostný 47, za-
chovací 520, zápisný 108, 109,
zatykači 5, 9, 26, 29, 38, 42,
55, 88, 90, 97, 121, 146, 195.
Listovní věci nepřísluší k soudu
komornímu 214.
Litkup při prodeji 194, 307, 542.
Lovec královský 494.
Lůj, cena 424.
Lůn mincířský 253, 254.
Manové 42, 316, královští 179,
Trutnovští 358, patří k soudu
dvorskému 40.
Maršálek dvoru král. Hynek Bo-
nta z Martinic (1510) 279 ;
— Jan Mikuláš Žd&rský ze Ždám
(1511) 542.
Masné ^ámy 104.
Maštaléř 448.
Mazhauz 494.
Medenice 58, 59, 177, 279, 304,
418, 419, 482, 502, 544.
Města XXHI; na sněmích 274,
275; spor jich se šlechtou
Xn-XVIII, o poddané 78, 268.
Mezní soud XXIII.
Mimochodník kůň 23.
Mince falešná 274, 275, krá-
lovská 175, 292.
Mincmistr nejv. král. českého
(1504) 77;
— Bohuše Kostka z Postupic
(1502) IX;
— Bemart z Waldšteina (1510)
284, 378, 379;
— Jan Žampach z Potšteina
(1511) vm.
Mlstokomorník král. českého Je-
roným ze Skuhrova (1503) 34.
Mlstopísař král. Českého Václav
Hyndrák z Habrová (1503) 33,
34, (1504) 72;
— Václav z Chvojence (1509)
202.
Místopurkrabí Pražský Bohuslav
Chrt z Ertína (1510) 263, 324.
Místosudí král. Českého Jindřich
z Béšin (1506) 111;
— Jeroným ze Skuhrova (1509)
182.
Mistr převorství Českého Jan ze
Švamberka na Strakonicích
(1508) 157, (1510) 311, 312,
338.
Mistr špitálský Matiáš z Třebska
kněz (1511) 492.
Mistři z veliké koleje 175.
Most smetán 424.
Moždíře v odkazu 177.
Mšál tlačený (1506) 112.
Myslivost XXrV.
Nábedmí na koně 514.
76
594
Rejstřík věcný.
Nákolenky 217, 407.
Nápolník, nájemník za polovici
sklizně 416.
Nátky k označeni hranic 247.
Noble groše 177, 279; nóbl pr-
steny 439; nobly 337.
Nožnice stříbrné 439.
Obchod XXIll.
Obilí, cena 160, ládováno 47,
Ochozník na lovn 216.
Ohně, náhrada škody 377.
Okno nesmí se sousedovi zasta-
věti 259.
Ormcáty 407.
Ormczayg 217.
Otec nedílný 44, 151.
Oves, cena 92.
Páteř korálový 544, s pižmem
pozlaceným 304.
Pece smolařské 541.
PeceC král., pře o ni VII.
Peníze bílé 340, celné 242, ger-
lické 489, horské 112, lesní
a lonční 154, sirotčí 162,
věnné 3; ukrývány 492.
Pergmajstr starý Václav Tomeš
272.
Pfieg, pflegarství hradu Cheb-
ského 163.
Písař nejvyšší království českého
Mikuláš Hořický z HoHc (1502
až 1509) 315, 497;
— Albrecht Rendl z Ůsavy (1509,
1510) 381, 497;
— Zdeněk Malovec z Ghýnova
(1510-1512) 268, 496, 497.
Písař havéřský 433; nepoložil
počtu 379, 380.
Piva vaření, spor o ně 48; pi-
vovarník klášterský 72.
Piechovice 217, 407.
Plná moc k sondu 50.
Pochlebníci, služebníci 349.
Poddaní královští 333, 344, ne-
vyhoštění 62, šosovuí 86, 87,
zběhlí Xn, XIV, 16, 25, 520;
poddaného dříti věc dovolená
518.
Podkomoří královský (1511) 409 ;
— Albrecht Leskovec (1502) IX,
381;
— Burian Trčka z Lípy (1510)
381.
Podpažiny brněné 407, podpa-
žníky 217.
Podpůrce či rukojmí 5, 76.
Podruzi 329, 334, v Praze 408.
Pohanka pěstována 216.
Poklid 104.
Polet masa 257.
Popivné 489.
Poprava 41.
Pořezné z lesu 437.
Poručník na zisk i na ztrátu 74.
Potoky pstruhové 361, 409, 410.
Poustevníci v lesích Dobříšských
265.
Poustky 47, 326, 327.
Povodec k uvázání koně 497.
Právo listovní 193, 194, manské
Trutnovské 94, měsUké 20,
mezní 402, podací 51, stáné
82, 84, 98, 118, 121, 134,
139, 146, 157, 169, vyšší Su-
rého města Pražského 392.
Přísloví 338, 506.
Prokurátor krále Albrecht Rendl
z Ůšavy (1502) IX, 6, 15, 37,
61, (1504) 83, (1506) 136.
Prokurátor komorníkův Pražských
u desk zemských Ctibor z Bu-
kovky (1503) 57, (1506) 140.
Prokurátor Matiáš Libák (1510)
279.
Prolézané 150.
Psanci zemští 215.
Půhon má býti v čas dodán 156,
má zníti na vlastní jména 396,
přikrytý 187, vymazaný 4, se
zmatkem 33, 67, 68, 88, 154,
383, 384.
Punthy kuní a labutí 304.
Purkrabí Pražský nejvyšší 381,
soud jeho 397; úřad VI;
— - Jan z Janovic (1503) 15;
— Zdeněk Lev z Rožmitála ( 1 508 )
177, VI-VIII.
Purkrabí hradu Pražského 298,
soud jeho XI, XU, 57, 193,
194, 391;
— Sigmund z Chmelíc (1502) IX;
— Bohuslav Chrt ze Rtína (1510)
279, 375;
— Tunkl 402.
Purkrabí Karlšteinský Zdeněk Lev
z Rožmitála (1502) IX, (1504)
71, 83;
— Tobiáš ze Sulevic (1510) 279,
375.
Purkrabí kraje Hradeckého Bo-
hunek Černín z Černína (15 1 0)
379, 380.
Purkrecht 393.
Puška stříbrná 112, pušky na
peníze 335.
Pytlík tvarožný s penězi 494.
Rada královská IX.
Rayby, r3'by? 336.
Regenti království Českého (1508)
VII.
Registra soudu komorního XXIII;
komorní památná 37, 83 ; ku-
pecká 155, 160, 161, 176,
185, 303, 394; makulovaná
185; purkrabská 4, 11, 150,
úřadu purkrabského XII; Sta-
roměstská 124.
Řeka, spor o ni 161, 436, 437.
ftez dělati nedovoleno 47.
Roboty zapomenuté obnovovány
233; ženné kněžím 258.
Rubíny 177.
Ručníky plátěné 112.
Rybník pstruhový 362, 445; ry-
bolov 13, 14.
Saydak moskevský 217.
Sedláci poháněti nemají 201.
Sedlo jezdecké, mozkevské a ple-
chové 217, 407, valaské 217.
Sekera za pasem u sedláků 495 ;
příruční zbraň 538.
Sekretář krále doktor Augustin
(1506) 119.
Seno, cena 157.
Shon, rozdílný od lovu 94.
Silnice královské svobodné 183,
196, 207, 305.
Sirotkové zběhlí 16.
Sladovník královský 72 ; slady fal-
šovány 72.
Sněm obecní 105, města na něm
274, 275.
Sochy sekati v lese 216.
Soud viz duchovní, dvorský, ko-
morní, mezní, purkrabský, zem-
ský soud.
Spolek 168, o statek 141.
Starostová svléká vězně 270.
Rejstřík věcný.
595
StaTQÓ sa vraha 234.
Stolice s poklami 304.
Stříbrce picí 502.
-Střmeništé 217.
Strýci nedílní 126, 139, 300.
Sudí nejv. zemský království če-
ského Pflta Švihovský z Bisen-
berka (1502) IX;
— Jiřík z Kolovrat na Bezdru-
žicích (1511) 412, 430, 436,
522.
Sudí dvorský nejvyšší Jindfích
z Kolovrat na Krakovci (1510)
387;
— ^ Václav z Kolovrat Bezdru-
žický na Kosátkách (1511)
412.
Sukné líndyšová 418, 419, vl-
čatá 225, soud o ni 52, 53.
Sukiio blankytné 408, vlčaté 383,
408.
Sťil výsadní 46.
Svátky svatých neznámy všeobecně
277..
Svědek jeden žádný svědek 186;
svědci potřebují přípravy k svě-
dectví 305; svědci řádu leh-
kého 195.
Svědomí XXI, listovní 61.
Synové otcflm ctí povinni 22.
Aamlat 222.
Šarlat 295.
Šardún, meč 217.
Šatlava 290, pro ženské 270.
Šaty chodící 67, i lehací 93, 141,
418, perné 433.
Šefmistři v Kutné Hoře 458.
Šilinky 305.
Šlojířnice 258.
Šorc ve zbroji 217, 407.
Šperloch 252.
Šranky 71.
Šrotéř 433.
Šuba za 10 kop 30.
Taffat 304, 514.
Tenata 134, 240, 401, lovci 216,
zigečí 94.
Tluč 252.
Tlumači na soudě XXXm.
Trouba plátna 112, 474.
Turkusy 177.
Ubrmané 81, 83, 438.
Učení Pražské, rektor Václav z Pa-
cova (1510) 227, výsady 323.
Umyvadlo stříbrné 175.
Universita XXIII.
Únos ženy 230.
Úředníci zemští berou peníze 324,
u desk zemskvch 358, menší
12, 23, 90, 98, 125, 154,
167, 170, 174, 296, 304.
Úředník z mince Johannes ze Ska-
lice (1505) 89
Úrok s lidí brán nespravedlivý
12, komorní 67, 68, pře on
525-527.
Včely v odkazu 3.
Vějice, závěje 348.
Věnec perlový 339, s přípravou
144.
Věrtel soli 395.
Vesnické soudnictví XXIII.
Vězení XXIV, pro dluhy 28.
Věž zač dělána 389, 390; vě-
žová 329.
Vinice 79, cena 261; víno 333,
ženné 248, doléváno 264.
Vinopal, vinopalník 534.
Vinstíř 262.
Vlček sukno 407.
Voda sobotní a nedělní 38| spor
' o vodu 47.
: Volové Voldarští 344.
Vražda patří k soudu zemskému
■ XI, 104.
I Vrš 25.
I Vůz komorní 454, krytý 60, lesní
335.
Výboj noční 48.
Výprava, výbava 375.
Výstavky v lese 266, 294.
Vyžle 495.
Záduší, farářství 248.
Zájezky v řece, votjizky 486, 437.
Základ propadený 291.
Zámatok na statku 347, 438.
i Zápis královský usouzen za ne-
I platný Vm.
I Zapletení v rybníku 410.
iZaydáky 407.
I Zbroj XXIV, 217, 407, turecká
501, 502.
Zemského soudu příslušnost XI.
Zemský soud menší XII.
Zlatotepec 228.
Zločinci stíháni 62.
Zmatek pře 78.
Zpráva, přísaha 200.
Ztrava 115.
Zvěř chráněna zřízením zemským
289.
I Zvonař Jan v Praze (1506) 107.
Zena vězněm muže svého 1.
! Žháři 56.
•Židé 119, 278, 478, 479, o nS
poháněti neobyčejné 186.
76*
596
Opravy.
70, 6. řádek jdota,
místo 28. listopadu
m S3, dulma
240, 3. , shora,
. 2 Cachtlo
, 1 Čatie
252, 1. . zdola.
. Sak
, Sák
277, nprostřed
„ na hraniciech
, tu HramcMik
310, 16. Mdek zdola.
„ halského
334, 1. , zdola,
. Pro opem
, fíroiopm
587, I. . ,hora,
, Aleny Vaňkovy,
. jUens, ViMm
576, 1. , shora.
. LiteTský
. LUmtkj